<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 1 Afs 45/2026- 37 - text</title> </head> <body> ÿþ 1 Afs 45/2026 - 40<br/>pokra ování<br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senátu slo~eném z pYedsedkyn Sylvy `iakeové a soudco Ivo Pospíaila a Jaromíra Klepae v právní vci ~alobce: L. J., zast. Ing. Marií Jelínkovou, daHovou poradkyní se sídlem Hude kova 1097/12, Praha 4, proti ~alovanému: Odvolací finan ní Yeditelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o ~alob proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 5. 2. 2025, . j. 3494/25/510000460708633, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brn ze dne 31. 3. 2026, . j. 31 Af 12/2025  50,<br/><br/><br/>takto:<br/><br/><br/>I. Kasa ní stí~nost se zamítá.<br/><br/>II. }alovaný je povinen uhradit ~alobci náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti ve výai 2 360 K , a to do 30 dno od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyn ~alobce Ing. Marie Jelínkové, daHové poradkyn. <br/><br/>III. }alovaný nemá právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/><br/><br/> Odovodnní:<br/><br/><br/>I. Vymezení vci<br/><br/>[1] V této vci Nejvyaaí správní soud (NSS) posuzoval, jestli mo~e obec stanovit jiný (vyaaí) místní koeficient pro výpo et dan z nemovité vci u nemovitostí, v nich~ není nikdo pYihláaen k trvalému pobytu. Související otázkou také je, zda mohou správní orgány posuzovat soulad obecn závazné vyhláaky se zákonem.<br/><br/>[2] }alobce vlastní nemovitost ve mst Svratka, v ní~ nemá ~alobce ani jiná osoba evidovaný trvalý pobyt. Finan ní úYad pro Kraj Vyso ina (správce dan) ~alobci hromadným pYedpisným seznamem ze dne 6. 5. 2024, . j. 650344/24/290011420709759, na Yádku . 5980 vymYil daH z nemovitých vcí na rok 2024 ve výai 5130 K . Aplikoval pYitom pYílohu . 1 obecn závazné vyhláaky msta Svratka . 4/2023 (dále té~ jen jako  vyhláaka ), kterou obec podle § 12 zákona . 338/1992 Sb., o dani z nemovitých vcí (dále té~  ZDNV ), zavedla místní koeficient 5 pro budovy a jednotky vyjmenované v pYíloze . 1 vyhláaky. Jde o nemovitosti, v nich~ nemla ~ádná osoba evidovaný trvalý pobyt ve mst. Pro rezidenty pak platil koeficient 1. <br/><br/>[3] Proti vymYení dan podal ~alobce odvolání, které ~alovaný zamítl a Yádek 5980 hromadného pYedpisného seznamu potvrdil. }alobce se následn bránil ~alobou u Krajského soudu v Brn, který rozhodnutí ~alovaného zruail a vc mu vrátil k dalaímu Yízení. Dovodil, ~e obec mo~e stanovit rozdílné daHové zatí~ení nemovitostí místním koeficientem pouze na základ racionálního kritéria souvisejícího s jejich charakterem nebo s charakterem lokality. Absence osoby pYihláaené k trvalému pobytu podle nj sama o sob nevypovídá o faktickém zposobu u~ívání nemovitosti ani neprokazuje její zvýaenou zát~ pro obec. Rovn~ ni~aí pYíjem ze sdílených daní sám o sob neodovodHuje výai koeficientu. Krajský soud navíc pova~oval za nepYípustné, aby vyaaí daH fakticky ovlivHovala volbu místa trvalého pobytu. Vyhláaku nezruail; v dalaím Yízení ji vaak ~alovaný nesmí na ~alobcovu nemovitost pou~ít.<br/><br/>II. Kasa ní stí~nost a vyjádYení ~alobce<br/><br/>[4] }alovaný (dále  st~ovatel ) v kasa ní stí~nosti pova~uje za nezbytné vyjasnit, zda lze trvalý pobyt pou~ít jako rozliaovací kritérium pYi stanovení místního koeficientu dan z nemovitých vcí a jestli mohou daHové orgány posuzovat zákonnost obecn závazné vyhláaky, podle ní~ daH stanovují.<br/><br/>[5] Podle st~ovatele je závr krajského soudu, ~e kritérium pro stanovení místního koeficientu musí souviset s vlastnostmi zdaHované nemovité vci, nezákonný a formalistický. Smyslem § 12 ZDNV je podle st~ovatele poskytnout obcím autonomní nástroj k reakci na místní specifika, ekonomické podmínky a odliané dopady u~ívání nemovitých vcí; rozdílná daHová zát~ proto nemusí vycházet pouze z jejich fyzických i technických vlastností. St~ovatel k tomu poukazuje na § 4 a § 9 ZDNV, podle nich~ nkterá osvobození od dan závisí mimo jiné na osob vlastníka nebo na ú elu, k nmu~ nemovitá vc slou~í. Msto Svratka podle nj sledovalo legitimní cíl spo ívající ve vyrovnání nepomru mezi náklady a pYíjmy msta.<br/><br/>[6] St~ovatel namítá, ~e kritérium trvalého pobytu není svévolné. Vlastníci nemovitostí vyu~ívají slu~by obce, avaak osoby pYihláaené k pobytu jinde se podle nj nepodílejí na pYíjmech obce ze sdílených daní v rozsahu, v jakém se na nich podílejí osoby v obci k trvalému pobytu pYihláaené. V této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 24/23, podle nho~ mo~e obec stanovit rozdílné daHové zatí~ení vybraných nemovitostí s cílem zohlednit jejich negativní dopady a nerovné zatí~ení veYejné infrastruktury. Msto Svratka podle st~ovatele zvolilo toto kritérium racionáln také s ohledem na to, ~e zákon o dani z nemovitých vcí stanoví rozdílné sazby pro zákonem vymezené kategorie obytných a rekrea ních budov. St~ovatel z toho dovozuje, ~e vlastníci nemovitostí u~ívaných k bydlení, kteYí nemají trvalý pobyt ve mst Svratka, takto mohou vyu~ívat ni~aí sazby, ani~ by se podíleli na financování msta prostYednictvím pYíjmo odvozených od po tu jeho obyvatel.<br/><br/>[7] }alobce ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti namítl, ~e samotný trvalý pobyt není relevantním rozliaovacím kritériem pro stanovení místního koeficientu, neboe se míjí se smyslem dan z nemovitých vcí i s judikaturními závry. U~ívání nemovitostí  nerezidenty je podle ~alobce pro obec naopak mén zat~ující, proto~e bývá typicky jen ob asné. <br/><br/>[8] St~ovatelova argumentace podle ~alobce potvrzuje, ~e smyslem regulace je pouze kompenzace za to, ~e  nerezidenti nepYispívají do rozpo tu obce prostYednictvím sdílených daní. Takový pYístup pYirovnává k hypotetické situaci vyaaího zdanní vlastníko nemovitostí, kteYí nejsou výdle n inní, proto~e ani ti do rozpo tu obce nepYispívají daní z pYíjmo. St~ovatel pYehlí~í, ~e i osoby bez trvalého pobytu v obci se podílejí na odpadovém hospodáYství obce (podle ~alobce dokonce vyaaími poplatky ne~ rezidenti), jako~ i na nákladech dalaích infrastrukturních slu~eb, napYíklad vodovodo a kanalizací.<br/><br/>[9] }alobce nesouhlasí ani s tím, ~e zákonná osvobození podle § 4 a § 9 ZDNV podporují mo~nost obce rozliaovat daHové zatí~ení podle osobního statusu vlastníka. Odkazuje na doktrinální názor, podle nho~ se tato osvobození vá~í k charakteru i vyu~ití nemovité vci, nikoli obecn k osob poplatníka. St~ovatel nedolo~il ~ádné konkrétní negativní dopady spojené s u~íváním dot ených nemovitostí, a proto podle ~alobce nebyl sledovaný cíl legitimní.<br/><br/>III. Posouzení Nejvyaaím správním soudem<br/><br/>[10] Kasa ní stí~nost je pYípustná a projednatelná, není vaak dovodná. <br/><br/>III. 1 Kritérium trvalého pobytu pYi stanovení místního koeficientu<br/><br/>[11] St~ejní otázkou je, zda msto Svratka mohlo pro zdaHovací období roku 2024 stanovit obecn závaznou vyhláakou místní koeficient 5 pro budovy a bytové jednotky, v nich~ nebyla ~ádná osoba pYihláaena k trvalému pobytu, a odovodnit jejich vyaaí zdanní tím, ~e msto získává mén prostYedko ze sdílených daní za osoby pYihláaené k pobytu jinde. <br/><br/>[12] Pokud nebude dále uvedeno jinak, NSS pYi posouzení vci vycházel ze znní zákona o dani z nemovitých vcí rozhodného pro zdaHovací období roku 2024.<br/><br/>[13] Podle § 2 odst. 1 ZDNV pYedmtem dan z pozemko jsou pozemky na území eské republiky evidované v katastru nemovitostí.<br/><br/>[14] Podle § 7 odst. 1 písm. a) ZDNV pYedmtem dan ze staveb a jednotek, nacházíli se na území eské republiky, je zdanitelná stavba, kterou se pro ú ely dan z nemovitých vcí rozumí dokon ená nebo u~ívaná budova podle katastrálního zákona.<br/><br/>[15] Podle § 12 odst. 1 ZDNV obec mo~e obecn závaznou vyhláakou stanovit jeden místní koeficient ve výai v rozmezí 0,5 a~ 5,0 pro vaechny nemovité vci s výjimkou pozemku zaYazeného ve skupin vybraných zemdlských pozemko, trvalých travních porosto nebo nevyu~itelných ostatních ploch nacházející se na území a) celé obce, nebo b) jednotlivé ásti obce. <br/><br/>[16] Místní koeficient je nástrojem daHové normotvorby obce v mezích zákonného zmocnní. Obec je pYi jeho stanovení vázána nejen § 12 ZDNV, ale i ústavními limity rovnosti, zákazu svévole a ochrany vlastnictví. <br/><br/>[17] V projednávané vci je pYedmtem dan nemovitá vc. Z toho vaak neplyne, ~e místní koeficient smí zohlednit pouze fyzické i technické vlastnosti ka~dé jednotlivé nemovitosti. Ustanovení § 12 ZDNV umo~Hovalo územní diferenciaci a Ústavní soud v ji~ citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/23, vylo~il pojem jednotlivá ást obce tak, ~e mo~e zahrnovat i konkrétn ozna ené nemovitosti. Podstata vci proto nespo ívá v tom, zda obec smla vybrat jen nkteré nemovitosti, nýbr~ v tom, zda pro jejich výbr pou~ila racionální, objektivní a nediskrimina ní kritérium a sledovala jím zákonem aprobovaný ú el. Toto hledisko odpovídá tYetímu kroku testu pYezkumu obecn závazných vyhláaek, který Ústavní soud formuloval napYíklad v nálezu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 63/04: soud zkoumá, zda obec nezneu~ila zákonem svYenou posobnost, mimo jiné sledováním neaprobovaného ú elu i pYihlí~ením k nerelevantním kritériím.<br/><br/>[18] Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 24/23 se týkal obecn závazné vyhláaky, která vyaaím místním koeficientem zatí~ila konkrétn ozna ené promyslové a podnikatelské areály. Ústavní soud shledal legitimním cílem obce zohlednit dopravní, ekologickou a infrastrukturní zát~ tchto areálo a zdoraznil samosprávnou pravomoc obcí a jejich mo~nost zohlednit nerovné zatí~ení spole ného prostoru a infrastruktury. Závry citovaného nálezu vaak nevedou ke kategorickému závru, ~e je ka~dé individuální rozliaení pYípustné bez ohledu na konkrétní dovod, o který se opírá. <br/><br/>[19] Krajský soud nepopYel, ~e místní koeficient lze stanovit pro ur itou skupinu nebo lokalitu bez prokazování pYesné míry negativních dopado u ka~dé nemovitosti. Jeho závr je u~aí: samotná absence osoby pYihláaené k trvalému pobytu v nemovitosti, odovodnná pouze ni~aím výnosem obce ze sdílených daní, neposkytuje dostate ný racionální základ pro vyaaí koeficient. V tomto smyslu je tYeba rozumt i úvaze krajského soudu, ~e zvolené kritérium musí mít vztah ke zdaHované nemovitosti i k lokalit, v ní~ se nachází. Nejde o to, aby bylo ka~dé kritérium výlu n fyzickou vlastností jednotlivé nemovité vci, nýbr~ o po~adavek na racionální vazbu mezi zvoleným rozliaením a sledovaným ú elem.<br/><br/>[20] Trvalý pobyt je eviden ní údaj vztahující se k fyzické osob. Podle § 10 odst. 1 zákona . 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, se u ob ana jedná o adresu, kterou si zvolí, zpravidla v míst, kde má rodinu, byt i zamstnání; podle odstavce 2 z pYihláaení nevyplývají ~ádná práva k objektu ani k jeho vlastníkovi. Samotná evidence proto neprokazuje, kdo nemovitost fakticky u~ívá, v jakém rozsahu vyu~ívá slu~by obce ani zda nemovitost i její okolí vyvolávají zvláatní zát~. <br/><br/>[21] Pro posouzení projednávané vci proto není rozhodující pouze to, zda msto kritérium zvolené ve vyhláace vysvtlilo, ale pYedevaím zda absence osoby pYihláaené k trvalému pobytu v konkrétní nemovitosti pYedstavuje racionální a objektivní kritérium ve vztahu k ú elu místního koeficientu. Ústavní soud tento ú el spojil se zohlednním nerovného zatí~ení spole ného prostoru a sdílené infrastruktury a s mo~ností pYizposobit zdanní negativním externalitám nemovitostí v konkrétním míst (nález sp. zn. Pl. ÚS 24/23, bod 44). <br/><br/>[22] Vyhláaka vymezila zatí~ené nemovitosti podle toho, zda v nich byla osoba pYihláaena k trvalému pobytu. Msto Svratka vaak vyaaí koeficient odovodHovalo ni~aím výnosem ze sdílených daní za osoby, které nejsou pYihláaeny v obci. Podíl obce na sdílených daHových výnosech se pYitom podle zákona . 243/2000 Sb., o rozpo tovém ur ení daní, odvíjí mimo jiné od po tu obyvatel obce, nikoli od po tu osob pYihláaených práv na adrese zdaHované nemovitosti. Vyhláaka tak mohla zahrnout nemovitost vlastníka pYihláaeného v obci na jiné adrese, pYesto~e se tento vlastník podílel na po tu obyvatel zohledHovaném pYi rozdlení výnoso; naopak nemusela zahrnout nemovitost vlastníka nepYihláaeného v obci, pokud v ní byla pYihláaena jiná osoba. Bez dalaího objektivního kritéria proto samotná absence osoby pYihláaené v nemovitosti k trvalému pobytu dostate n nevystihovala deklarovaný rozpo tový dovod.<br/><br/>[23] Krajský soud v bod 31 napadeného rozsudku pova~oval za nepYípustné, aby vyaaí daHové zatí~ení postihovalo ~alobce za to, ~e si zvolil místo trvalého pobytu mimo msto Svratka. Odkázal na usnesení rozaíYeného senátu ze dne 6. 2. 2007, . j. 2 As 64/2005  108, . 1259/2007 Sb. NSS, které uznalo veYejné subjektivní právo na volbu místa trvalého pobytu. RozaíYený senát zde Yeail ochranu tohoto práva v oblasti evidence obyvatel, nikoli daHové dosledky jeho výkonu. Proto z citovaného usnesení nelze dovodit, ~e ka~dé rozdílné daHové zacházení spojené s evidovaným pobytem je samo o sob nepYípustné. V projednávané vci vaak není tYeba tuto otázku vyYeait v její obecnosti. Podle NSS závr krajského soudu obstojí ji~ proto, ~e samotná absence osoby pYihláaené k trvalému pobytu v konkrétní nemovitosti neposkytuje dostate ný racionální dovod pro její vyaaí zdanní.<br/><br/>[24] Ani poukaz st~ovatele na rozdílné sazby podle § 11 ZDNV nevede k opa nému závru. Podle § 11 odst. 1 písm. a) ZDNV inila sazba u budovy obytného domu zaYazené ve skupin obytných budov 3,50 K  za m², zatímco podle písm. c) inila sazba u budovy pro rodinnou rekreaci zaYazené ve skupin rekrea ních budov 11 K  za m². Tyto sazby se odvíjejí od zákonné kategorie zdanitelné stavby i jednotky, nikoli od toho, zda je na adrese nemovitosti nkdo pYihláaen k trvalému pobytu. Samotná absence pYihláaené osoby proto nemní obytnou stavbu na stavbu rekrea ní ani neprokazuje její faktický zposob u~ívání. PYípadný nesoulad mezi evidencí a skute ným u~íváním nelze napravovat vyaaím místním koeficientem zalo~eným pouze na absenci pYihláaení k trvalému pobytu.<br/><br/>[25] Tento závr nevyvrací ani nedávný rozsudek ze dne 14. 8. 2026, . j. 7 Afs 232/2025  41. NSS v nm dovodil, ~e obec nemusí prokazovat konkrétní míru externalit u ka~dé jednotlivé nemovitosti, mo~e vaak vycházet z objektivního a racionálního kritéria vztahujícího se k charakteru a zát~i lokality jako celku. V tamní vci jím byl promyslový charakter nemovitostí a jejich umístní v lokalitách zatí~ených promyslovou, logistickou a dopravní inností. Kasa ní soud tedy v odkazovaném rozsudku neYeail absenci trvalého pobytu jako samostatné i jediné kritérium vyaaího koeficientu. Na tento závr následn navázaly rozsudky NSS ze dne 28. 8. 2026, . j. 22 Afs 195/2025  34, a ze dne 8. 9. 2026, . j. 1 Afs 70/2026  51.<br/><br/>[26] Námitce st~ovatele, ~e § 4 a § 9 ZDNV pracují s kritérii vztahujícími se k osob vlastníka, lze pYisvd it potud, ~e nkterá zákonná osvobození na osobní postavení vlastníka skute n navazují (napY. u nemovitostí ve vlastnictví eské republiky, obce i kraje); vedle toho zákon stanoví také osvobození vázaná na u~ívání nemovitosti osobami s diplomatickými výsadami a imunitami. Tato zákonem výslovn stanovená osvobození vaak sama o sob nedokládají, ~e zmocnní obce podle § 12 ZDNV zahrnuje i mo~nost rozliaovat místním koeficientem podle údaje o evidenci trvalého pobytu v konkrétní nemovitosti. Jde o odliané instituty, jejich~ podmínky nelze bez dalaího zamHovat a pYenáaet je na obecní normotvorbu.<br/><br/>[27] Nelze pYitom tvrdit, ~e § 4 a § 9 ZDNV zohledHují výlu n veYejné vlastnictví nebo diplomatické u~ívání nemovitosti. Zákon v nkterých pYípadech pYihlí~í také k dalaím osobním i u~ívacím znakom [napY. § 9 odst. 1 písm. n) ZDNV]. Ani z toho vaak nelze dovodit, ~e obec smí pYi stanovení místního koeficientu rozliaovat pouze podle kritéria trvalého pobytu. <br/><br/>[28] St~ovatel je pYesvd en, ~e trvalý pobyt mo~e být racionálním kritériem pro rozliaení daHového zatí~ení. K posouzení této námitky je relevantní nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 48/18, zejm. body 30, 31 a 36, který se zabýval zvýhodnním osob s trvalým pobytem v doplHkovém systému tYídní odpadu. Ústavní soud je pYipustil s ohledem na jeho environmentální a výchovný ú el, spojitost odmny se skute ným tYídním a její omezenou výai; podpora vazby k obci a související fiskální pYínos zde hrály doplHkovou roli. Nález tak potvrzuje, ~e trvalý pobyt není v~dy nepYípustným kritériem, neposkytuje vaak obecné pravidlo, které by zakládalo oprávnní obce zvyaovat daH z nemovitých vcí pouze proto, ~e na pYísluané adrese není nikdo pYihláaen k trvalému pobytu.<br/><br/>[29] Obdobnou otázku, avaak v odlianém zákonném re~imu místního poplatku za komunální odpad, se zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 34/23. Podporn z nj lze dovodit, ~e samotný eviden ní údaj o trvalém pobytu bez dalaího neprokazuje skute nost, kterou jím obec hodlá zachytit (napYíklad vyaaí frekvenci u~ívání nemovitosti nebo vtaí zát~ obecních slu~eb). <br/><br/>[30] Úvaha msta Svratka o pYíjmech ze sdílených daní má zákonný podklad: podle § 4 odst. 2 písm. b) a odst. 6 zákona o rozpo tovém ur ení daní se pYi výpo tu podílu obce zohledHuje po et jejích obyvatel, zjiaeovaný z údajo eského statistického úYadu. Tato skute nost opravdu vysvtluje fiskální zájem msta; sama vaak neprokazuje racionální vazbu mezi tímto zájmem a nemovitostmi, na n~ vyhláaka dopadá. Zákon pYi výpo tu podílu obce vychází z po tu obyvatel obce jako celku, nikoli z toho, zda je osoba pYihláaena práv v konkrétní zdaHované nemovitosti.<br/><br/>[31] Tento nesoulad se projevuje i v posobnosti vyhláaky. Její kritérium se vztahuje k tomu, zda je osoba pYihláaena k trvalému pobytu v konkrétní nemovitosti, zatímco fiskální dovod msta se týká po tu obyvatel celé obce. Vlastník pYihláaený ve mst Svratka na jiné adrese tak mo~e mít nemovitost zatí~enou vyaaím koeficientem, pYesto~e se zapo ítává do po tu obyvatel obce; naopak nemovitost vlastníka pYihláaeného mimo obec nemusí být do vyaaího koeficientu zahrnuta, jeli v ní pYihláaena k trvalému pobytu jiná osoba. Ze zjiatní, z nich~ vyael krajský soud, neplyne dalaí objektivní znak vybraných nemovitostí ani vysvtlení, pro  práv absence pYihláaené osoby na jejich adrese racionáln souvisí s tvrzeným výpadkem pYíjmo obce. Nejde o to, ~e by obec musela u ka~dé nemovitosti prokazovat konkrétní externalitu. Chybí vaak vysvtlení, jak absence osoby pYihláaené k pobytu na dané adrese racionáln souvisí s deklarovaným dovodem vyaaího zdanní.<br/><br/>[32] Zvýaení pYíjmo potYebných k plnní úkolo obce pYedstavuje v obecné rovin legitimní fiskální zájem. Samo o sob vaak neodovodHuje rozdílné daHové zatí~ení ur ité skupiny nemovitostí, resp. poplatníko. V projednávané vci údaj o ni~aím podílu obce na sdílených daních nevysvtluje, pro  mají být práv nemovitosti vymezené absencí pYihláaené osoby zatí~eny místním koeficientem 5. Krajský soud proto správn uzavYel, ~e tento fiskální dovod bez dalaí racionální vazby na vybrané nemovitosti i jejich lokalitu neposta uje k odovodnní rozdílného zdanní.<br/><br/>[33] Z uvedeného plyne, ~e obec mo~e místní koeficient stanovit i pro konkrétn vymezené nemovitosti, ani~ proká~e, jakou konkrétní mrou ka~dá z nich pYispívá k zát~i obce; jejich výbr vaak musí opYít o racionální a nediskrimina ní dovod. V projednávané vci samotná absence osoby pYihláaené k trvalému pobytu v nemovitosti a vliv této skute nosti na pYíjem ze sdílených daní takovou vazbu neprokazují, jak správn uzavYel krajský soud.<br/><br/>III. 2 Pravomoc k pYezkumu obecn závazné vyhláaky<br/><br/>[34] St~ovatel dále po~adoval vyjasnit, zda mohou správní orgány samy posuzovat zákonnost obecn závazné vyhláaky. Krajský soud v bod 34 svého rozsudku vylo~il meze pravomoci ~alovaného a mo~nost inciden ního soudního pYezkumu vyhláaky. Na následnou zmnu právní úpravy ú innou od 1. 1. 2025 poukázal v bod 35 napadeného rozsudku.<br/><br/>[35] Podle § 5 odst. 1 zákona . 280/2009 Sb., daHový Yád, správce dan postupuje pYi správ daní v souladu se zákony a jinými právními pYedpisy. Podle § 5 odst. 2 tého~ zákona správce dan uplatHuje svou pravomoc pouze k ú elom a v rozsahu, v jakém mu byla svYena zákonem nebo na základ zákona; tato ustanovení mu vaak nezakládají oprávnní závazn rozhodovat o zákonnosti obecn závazné vyhláaky ani ji pYestat aplikovat pouze na základ vlastního názoru na její nezákonnost.<br/><br/>[36] Krajský soud v bod 34 napadeného rozsudku odkázal na rozsudek NSS ze dne 16. 7. 2014, . j. 3 As 111/2013  25. A koli se tento rozsudek týkal Yízení vedeného podle zákona . 500/2004 Sb., správní Yád, jeho závr o mezích pravomoci správního orgánu je pYenositelný i na daHové Yízení. Povinnost ~alovaného vypoYádat námitku vyplývala z § 102 odst. 2 a 3 daHového Yádu; musel proto v odovodnní vysvtlit, jak se vypoYádal s tvrzeným rozporem vyhláaky se zákonem. Tato povinnost vaak neznamená, ~e by sám mohl dospt k závaznému a kone nému závru o nezákonnosti vyhláaky, a proto ji neaplikovat. <br/><br/>[37] Podle l. 95 odst. 1 Ústavy eské republiky (dále  Ústava ) mo~e soud posoudit soulad jiného právního pYedpisu se zákonem a v konkrétní vci jej pYípadn neaplikovat. Správní soud tím obecn závaznou vyhláaku neruaí; jeho závr o jejím nepou~ití má ú inky pouze v projednávané vci. O zruaení vyhláaky v Yízení o abstraktní kontrole norem rozhoduje Ústavní soud podle l. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy. Tento rozdíl mezi inciden ním pYezkumem správním soudem a zruaením právního pYedpisu Ústavním soudem pYipomnl Ústavní soud také v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/23, bodech 65 a 70.<br/><br/>[38] V projednávané vci tedy ~alovaný nemohl platnou a ú innou vyhláaku sám prohlásit za nezákonnou ani ji z tohoto dovodu neaplikovat. Krajský soud ji vaak mohl v Yízení o ~alob inciden n pYezkoumat a v konkrétní vci neaplikovat; tím vyhláaku nezruail s obecnými ú inky. <br/><br/>[39] Pro úplnost NSS dodává, ~e novelou § 12 odst. 1 ZDNV ú innou od 1. 1. 2025 bylo stanoveno, ~e místní koeficient pro vymezené nemovité vci se stanoví opatYením obecné povahy. Krajský soud na tuto zmnu poukázal v bod 35 napadeného rozsudku pYi vypoYádání ~alobcovy námitky. Nová úprava se vaak na zdaHovací období roku 2024 nepou~ije a zákonnost tehdy ú inné vyhláaky bylo tedy tYeba posoudit podle tehdejaího znní § 12 odst. 1 ZDNV.<br/><br/>IV. Závr a náklady Yízení<br/><br/>[40] NSS zamítl kasa ní stí~nost jako nedovodnou podle § 110 odst. 1 vty druhé s. Y. s.<br/><br/>[41] O náhrad náklado Yízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. Y. s.<br/>Neúspaný st~ovatel nemá právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti, neboe ve vci <br/>neml úspch. <br/><br/>[42] Náhrada náklado Yízení naopak nále~í úspanému ~alobci. Náklady Yízení o kasa ní stí~nosti pYedstavuje odmna jeho zástupkyn za jeden úkon právní slu~by spo ívající v sepisu vyjádYení ke kasa ní stí~nosti [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhláaky . 177/1996 Sb., advokátní tarif]. PYi stanovení výae odmny za uvedený úkon vycházel soud z § 7 ve spojení s § 10b odst. 5 advokátního tarifu ve znní ú inném od 1. 1. 2025, podle nho~  ve vcech ~alob, kasa ních stí~ností a dalaích právních vcí projednávaných podle soudního Yádu správního, jdeli o rozhodnutí vydané správcem dan, se pova~uje za tarifní hodnotu a) výae pen~itého plnní nebo cena vci anebo práva, nejvýae vaak ástka 500 000 K , nebo b) ástka 113 000 K , nelzeli hodnotu vci nebo práva vyjádYit v penzích nebo lzeli ji zjistit jen s nepomrnými obtí~emi. Výae pen~itého plnní v posuzované vci (stanovená daH z nemovitých vcí) je ástka 5 130 K . Odmna za jeden úkon právní slu~by proto iní 1 500 K . K té je podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu tYeba pYipo íst pauaální ástku náhrady hotových výdajo ve výai 450 K . Zástupkyn ~alobce je plátkyní dan z pYidané hodnoty, a proto se náhrada náklado Yízení zvyauje o tuto daH (§ 57 odst. 2 s. Y. s.). St~ovatel je tedy povinen nahradit ~alobci náklady Yízení o kasa ní stí~nosti v celkové výai 2 360 K , a to do tYiceti dno od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyn. <br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné. <br/><br/>V Brn dne 15. Yíjna 2026<br/>Sylva `iakeová<br/>pYedsedkyn senátu<br/><br/></body> </html>