<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 7 As 31/2026- 25 - text</title> </head> <body> ÿþ 7 As 31/2026-27<br/>pokra ování<br/><br/><br/><br/><br/><br/><br/>USNESENÍ<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senátu slo~eném z pYedsedy Davida Hipara, soudce Milana Podhrázkého a soudkyn JiYiny Chmelové v právní vci ~alobkyn: B. J., zastoupena Mgr. Markétou Hejnovou, advokátkou se sídlem Husova 87, Pardubice, proti ~alovanému: Krajský úYad Pardubického kraje, se sídlem Komenského námstí 125, Pardubice, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové  pobo ka Pardubice ze dne 14. 1. 2026, . j. 52 A 43/202540, <br/><br/><br/>takto:<br/><br/><br/>I. Kasa ní stí~nost se odmítá pro nepYijatelnost.<br/><br/>II. }ádný z ú astníko nemá právo na náhradu náklado Yízení.<br/><br/><br/>Odovodnní:<br/><br/><br/>I. <br/><br/>[1] Rozhodnutím ze dne 20. 6. 2025, . j. KUPA-12106/2025 O}PZ OZE (dále té~  napadené rozhodnutí), ~alovaný k odvolání ~alobce áste n zmnil a ve zbytku potvrdil rozhodnutí Mstského úYadu Hlinsko (dále jen  správní orgán I. stupn ) ze dne 14. 3. 2025, . j. Hl 12070/2025/O}P (dále jen  prvostupHové rozhodnutí ). Tímto rozhodnutím byla ~alobkyn uznána vinnou ze spáchání pYestupku podle § 27 odst. 3 písm. e) zákona . 246/1992 Sb., na ochranu zvíYat proti týrání, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  zákon na ochranu zvíYat ), a to tím, ~e od 10:00 hodin dne 29. 11. 2023 do 11:00 hodin dne 30. 11. 2023 v obci <mark style="color: yellow; background-color: red;">MiYeticích</mark>, místní ásti Dachov, na pozemku u domu .p. X, neu inila opatYení proti úniku svých slepic, a ty se voln pohybovaly po veYejných i soukromých pozemcích a pYitom poakodily polystyrenové zateplení novostavby rodinného domu bez pYidleného ísla popisného, a to vlastníka D. R. (dále té~ jako  poakozený ). Za spáchání daného pYestupku byla ~alobkyni ulo~ena pokuta ve výai 8 000 K , dále povinnost uhradit náklady Yízení ve výai 2 500 K . }alovaný napadeným rozhodnutím zmnil výrok II. rozhodnutí správního orgánu I. stupn tak, ~e pomrn sní~il ulo~enou pokutu na 4000 K , pYi em~ v ostatních výrocích napadené rozhodnutí potvrdil.<br/><br/>II.<br/><br/>[2] }alobkyn podala proti rozhodnutí ~alovaného ~alobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové  pobo ka Pardubice (dále té~  krajský soud ), který ji zamítl v záhlaví ozna eným rozsudkem. Rozsudek krajského soudu, stejn jako zde uvádná judikatura Nejvyaaího správního soudu, je k dispozici na www.nssoud.cz a soud na nj na tomto míst pro stru nost odkazuje.<br/><br/>III. <br/><br/>[3] }alobkyn (dále té~  st~ovatelka ) podala proti rozsudku krajského soudu kasa ní stí~nost z dovodu uvedeného v § 103 odst. 1 s. Y. s. Namítala, ~e krajský soud pYevzal pYevá~n formalistický výklad správních orgáno, ani~ by se dostate n zabýval materiální stránkou pYestupku. Uvedla, ~e nelze odpovdnost za pYestupek dovozovat pouze z naplnní formálních znako. Protiprávnost inu musí dosahovat ur ité intenzity ohro~ení veYejného zájmu. V dané vci se jedná o naprosto bagatelní incident. V míst bydliat st~ovatelky je historicky b~né a spole ensky akceptované, ~e drobná drobe~ je pYes den vypouatna do bezprostYedního okolí hospodáYství. Taková b~n tolerovaná praxe sama o sob nikdy nebyla vnímána jako ohro~ení veYejného poYádku. Tato okolnost je významná pYi posouzení pYedvídatelnosti protiprávnosti jednání, míry zavinní st~ovatelky, a práv i materiální stránky pYestupku. Krajský soud i správní orgány zcela pominuly skute nost, ~e posuzované jednání je nutno hodnotit v kontextu místních pomro a tradi ního zposobu chovu v dané lokalit a je nezbytné zkoumat, zda skute n pYekro ilo rámec toho, co je v daném míst obvyklé a tradi n tolerované, i zda alo o exces z b~ného venkovského zposobu hospodaYení. Ignorování místního kontextu vede k formalistickému a nepYimYenému výkladu odpovdnosti, který neodpovídá zásad proporcionality ani zásad subsidiarity správního trestání. Byla pYesvd ena, ~e pokud krajský soud dovozuje spole enskou akodlivost z drobného poakození polystyrenového zateplení, iní tak chybn. Nadto se jednalo o ojedinlý incident a st~ovatelka se aktivn sna~ila vzniklou akodu nahradit. Celé Yízení pova~ovala za zneu~ití orgáno státní moci k vedení soukromých sporo mezi sousedy. Dále namítala, ~e ulo~ený trest je zcela nepYimYený. Správní orgány ani krajský soud nevysvtlily, pro  nebylo mo~né vc Yeait mírnjaím prostYedkem (pYípadn od ulo~ení sankce upustit) a rovnou pYistoupily k ulo~ení pokuty. St~ovatelka je samo~ivitelka, která pe uje o nemocného otce. Jakákoliv pokuta je v této vci nepYimYená. Ulo~ený trest je za daných skutkových okolností v extrémním nepomru k významu chránného zájmu. Mla za to, ~e správní orgány i soud rezignovaly na individuální posouzení okolností pYípadu. Navrhla, aby Nejvyaaí správní soud rozsudek krajského soudu zruail a vc mu vrátil k dalaímu Yízení.<br/><br/>[4] }alovaný ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti setrval na svém právním názoru uvedeném v odovodnní napadeného rozhodnutí. PYedlo~ená kasa ní stí~nost dle jeho názoru poukazuje pouze na ty skute nosti, které ji~ byly uvádny v Yízení pYed správním orgánem I. stupn a v odvolání. Nad rámec dodal, ~e nemo~e souhlasit s tvrzením o ojedinlosti pYípadu. Bye to na pYezkoumávaný pYestupek nemá vliv, se st~ovatelkou je vedeno dalaí Yízení pro toto~ný pYestupek. Navrhl zamítnutí kasa ní stí~nosti jako nedovodné.<br/><br/>IV. <br/><br/>[5] Nejvyaaí správní soud se nejprve zabýval tím, zda je kasa ní stí~nost pYijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. Y. s. toti~ platí, ~e rozhodovalli pYed krajským soudem o vci specializovaný samosoudce a kasa ní stí~nost svým významem podstatn nepYesahuje vlastní zájmy st~ovatele, odmítne ji Nejvyaaí správní soud jako nepYijatelnou. Nejvyaaí správní soud pYijme kasa ní stí~nost k vcnému pYezkumu pouze v pYípad rozpoznatelného dopadu Yeaené právní otázky nad rámec konkrétního pYípadu, a to i) z dovodu neexistence, nejednotnosti nebo potYeby pYekonání judikatury, nebo ii) v pYípad zásadního pochybení krajského soudu (usnesení Nejvyaaího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, . j. 1 Azs 13/200639, . 933/2006 Sb. NSS).<br/><br/>[6] Nejvyaaí správní soud neshledal v posuzované vci pYesah vlastních zájmo st~ovatelky ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do st~ovatel ina hmotnprávního postavení. Ustálená a vnitYn jednotná judikatura Nejvyaaího správního soudu poskytuje dostate nou odpov na uplatnné kasa ní námitky a st~ovatelka ve své argumentaci nevylo~ila ~ádné dovody, které by svd ily pro odklon. Nejvyaaí správní soud neshledal dovod se odchýlit (viz usnesení Nejvyaaího správního soudu ze dne 22. 5. 2024, . j. 7 Ads 114/2023-18, i usnesení NSS ze dne 28. 2. 2024, . j. 7 Ads 150/2023-112). Kasa ní stí~nost proto není pYijatelná.<br/><br/>[7] Nejvyaaí správní soud se pYedn zabýval námitkou nepYezkoumatelnosti, neboe pouze pYezkoumatelné rozhodnutí je zpravidla zposobilé být pYedmtem dalaího hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností a vad Yízení (srov. napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 28. 8. 2009, . j. 2 Azs 47/200971). NepYezkoumatelnost podle § 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s. spo ívá v nesrozumitelnosti nebo nedostatku dovodo napadeného rozhodnutí, popYípad v jiné vad Yízení pYed soudem, mohlali mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o vci samé. Máli být rozhodnutí pYezkoumatelné, musí z nj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný, jak uvá~il o pro vc podstatných skute nostech a pro  pova~uje námitky ú astníko Yízení za liché, mylné nebo vyvrácené (srov. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, . j. 1 Afs 135/200473, . 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, . j. 2 Afs 24/200544, . 689/2005 Sb. NSS, ze dne 21. 5. 2015, . j. 7 Afs 69/201545, i ze dne 7. 10. 2021, . j. 7 As 146/202126). NepYezkoumatelnost je tYeba vykládat v souladu s jejím skute ným smyslem, neboe jde o jednu z nejzáva~njaích vad Yízení, kterou lze konstatovat pouze v pYípad, ~e pro výae uvedené dovody skute n nelze seznat, pro  soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku posuzovaného rozhodnutí (viz napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze 4. 3. 2022, . j. 5 As 158/202136, bod 18, a tam citovanou judikaturu). Napadený rozsudek výae uvedená kritéria pYezkoumatelnosti splHuje. Je Yádn odovodnn a je z nj zYejmé, z jakého dovodu ~alobu zamítl.<br/><br/>[8] Nejvyaaí správní soud nepYisvd il ani namítané vad Yízení pYed správními orgány. Rozhodnutí správních orgáno nelze pova~ovat za nepYezkoumatelná i jinak vadná. Odpovídají konstantní judikatuYe správních soudo (srov. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, . j. 3 As 51/2007-84, ze dne 23. 7. 2009, . j. 9 As 71/2008-109, ze dne 28. 3. 2013, . j. 7 As 92/2012-41, ze dne 16. 7. 2014, . j. 3 As 111/2013-25).<br/><br/>[9] }alobkyn byla uznána vinnou z pYestupku podle § 27 odst. 3 písm. e) zákona na ochranu zvíYat proti týrání, podle nj~ se fyzická osoba jako chovatel dopustí pYestupku tím, ~e neu iní opatYení nezbytná pro zabránní úniku hospodáYských zvíYat nebo nemá k dispozici nástroje a pomocky uvedené v § 11 odst. 2.<br/><br/>[10] V pYestupkovém právu se uplatHují stejné zásady jako v právu trestním, zejména zásada presumpce neviny a zásada in dubio pro reo. Pouze je-li prokázáno, ~e byly naplnny vaechny znaky skutkové podstaty pYestupku, mo~e správní orgán ulo~it za jeho spáchání sankci (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 24. 5. 2006, . j. 2 As 46/2005-55). Je nesporné, ~e st~ovatelka svým jednáním naplnila formální znaky pYestupku, proto~e její jednání odpovídá znakom skutkové podstaty, její~ naplnní zákon spojuje se spácháním pYestupku. Aby vaak mohlo být protiprávní jednání ozna eno za pYestupek, musí krom formálních znako naplnit i materiální stránku  tedy ve vztahu k poruaené povinnosti vykazovat ur itou minimální míru spole enské akodlivosti (napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, . j. 8 As 29/2007-121). Je potYeba zkoumat, zda jednání st~ovatelky dosahovalo takové míry akodlivosti, která naplHuje i materiální stránku pYestupku.<br/><br/>[11] Typová spole enská akodlivost nastává zpravidla u~ naplnním formální stránky pYestupku. Zákon vymezuje skutkové podstaty pYestupko práv tak, aby jednání, které naplní jejich formální znaky, v b~ných pYípadech dosáhlo vyaaí ne~ nepatrné spole enské akodlivosti (rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 9. 8. 2012, . j. 9 As 34/2012-28, nebo ze dne 15. 9. 2023, . j. 5 As 172/2022-32). <br/><br/>[12] Dot ená skutková podstata pYestupku je koncipována jako ohro~ovací. Odpovdnost chovatele zvíYete proto nastupuje ji~ tím, ~e dostate n nezabezpe í zvíYe proti úniku. Tím je ohro~en chránný zájem na ochran zvíYat pYed jejich zranním, utrpením i usmrcením, k emu~ by mohlo dojít, pokud by zvíYe uniklo. Podstatou je, zda st~ovatelka (ne)naplnila onu preventivní funkci citovaných ustanovení zákona na ochranu zvíYat proti týrání (srov. napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 14. 8. 2014, . j. 2 As 72/2014-43). Samotný únik zvíYete a pYípadné následky plynoucí z úniku zvíYete vaak pro pYestupkovou odpovdnost nejsou relevantní (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 14. 8. 2014, . j. 2 As 72/2014-43, nebo usnesení Nejvyaaího soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1509/2014). V projednávaném pYípad st~ovatelka svým jednáním, kterým naplnila formální znaky pYestupku, ohrozila zájem na ochran zvíYat (nezabránila jejich úniku, resp. nekontrolovatelnému pohybu) a doprovodn i zájem na ochran majetku. Jak sama uvedla, opakovan slepice v obci voln vypouatí, pYi em~ se má jednat o b~né chování obyvatel, které je tradicí a spole ensky akceptované. Její jednání lze pova~ovat za úmyslné.<br/><br/>[13] Podle konstantní judikatury platí, ~e v b~ných pYípadech znamená naplnní formálních znako pYestupku zpravidla také naplnní jeho znaku materiálního (rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 20. 1. 2021, . j. 2 As 212/2020-26, a ze dne 16. 7. 2020, . j. 6 As 2/2020-38). Jinak tomu mo~e být v pYípad, jsou-li dány významné okolnosti sni~ující spole enskou akodlivost pod míru typickou pro daný pYestupek. Krajský soud se od uvedených judikaturních východisek neodchýlil. Okolnosti, které vylu ují spole enskou akodlivost, závisejí na konkrétní skutkové podstat pYestupku. Podstatné je, ~e sni~ují nebezpe nost jednání pro spole nost pod míru, která je typická pro b~n se vyskytující pYípady daného pYestupku. U typov mén záva~ných pYestupko bude oproti tm záva~njaím z povahy vci prostor pro zjiatní takových okolností mnohem menaí (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 11. 6. 2020, . j. 3 As 80/2018-32, bod 22). V posuzovaném pYípad jde o pYestupek postihující jednání mén spole ensky akodlivé, a proto existuje jen malý prostor pro existenci okolností, které by nebezpe nost postihovaného jednání pro chránný zájem pod míru, která je pro tyto delikty typická, jeat dále sni~ovaly. Pro posouzení, zda k naplnní spole enské akodlivosti doalo, je potYeba zkoumat, jaký zájem spole nosti je poruaeným ustanovením chránn, zda byl posuzovaným jednáním poruaen, popY. v jaké intenzit se tak stalo (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, . j. 8 As 17/2007-135, . 1338/2007 Sb. NSS).<br/><br/>[14] S materiální stránkou pYestupku úzce souvisí argument subsidiaritou trestní represe. Aplikací této zásady vlastní soudnímu trestání se v oblasti pYestupkového práva ji~ v minulosti Nejvyaaí správní soud zabýval:  Takovým korektivem jsou práv takové výjime né okolnosti, jejich~ nezohlednní by vedlo k výsledku zjevn rozpornému s ú elem a funkcí správního trestání; jde tedy zejména o takové pYípady, kdy posuzovaný skutek oproti b~n se vyskytujícím pYestupkom dané skutkové podstaty nedosahuje ani minimální hranice typové nebezpe nosti. (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 13. 11. 2019, . j. 3 As 32/2018-40, bod 30). Jak vaak ji~ Nejvyaaí správní soud výae uvedl, st~ovatel ino poruaení povinnosti nelze pova~ovat za jednání, které by bylo pod minimální hranicí typové spole enské akodlivosti, a správní sankce je tedy namíst.<br/><br/>[15] Relevantní z hlediska dosa~ení minimální hranice spole enské akodlivosti není ani skute nost, ~e se st~ovatelka pokusila své pochybení napravit i tvrzená  tradice . Daný argument opomíjí prevenci generální, jejím~ smyslem je posobit na ostatní adresáty právní normy, aby se obdobné protiprávní innosti vyvarovali. St~ovatelka ostatn od krajského soudu odpovdi na tyto své argumenty obdr~ela. Krajský soud se s otázkou tradice a spole enské akceptace Yádn vypoYádal (viz bod 15 rozsudku). Nejvyaaí správní soud s posouzením krajského soudu souhlasí a námitku nesprávného posouzení materiální stránky pYestupko neshledal dovodnou.<br/><br/>[16] St~ovatelka namítá, ~e krajský soud nedostate n posoudil pYimYenost ulo~ené sankce a pominul zásadu individualizace trestu. Nejvyaaí správní soud na tomto míst pYipomíná, ~e ukládání pokut za pYestupky, tudí~ i rozhodování o jejich výai, se dje ve sféYe správního uvá~ení, tedy zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích. Na rozdíl od posuzování ostatních otázek zákonnosti, jim~ se soud musí pYi posuzování vci k ~alobní námitce zabývat, podléhá oblast správního uvá~ení soudní kontrole pouze s ur itými omezeními. Soudní Yád správní umo~Huje správnímu soudu zohlednit hledisko pYimYenosti sankce jen v situaci, kdy je soud podle § 78 odst. 2 s. Y. s. na návrh ~alobce nadán pravomocí nahradit správní uvá~ení a výai ulo~ené sankce moderovat a zároveH je správním orgánem ulo~ená sankce zjevn nepYimYená. Prostor pro zohlednní pYimYenosti ukládané sankce podle § 78 odst. 1 s. Y. s. by byl dán pouze tehdy, pokud by vytýkaná nepYimYenost mla kvalitu nezákonnosti, tj. v pYípad, ~e by správní orgán vybo il ze zákonných mantinelo pYi ukládání pokuty, jeho hodnocení kritérií pro ulo~ení pokuty by postrádalo logické odovodnní, správní orgán by nevzal do úvahy vaechna zákonná kritéria, ulo~ená pokuta by byla likvida ní apod. (napY. rozsudky NSS ze dne 28. 4. 2009, . j. 9 As 53/2008-60, ze dne 3. 4. 2012, . j. 1 Afs 1/2012-36, . 2671/2012 Sb. NSS, a ze dne 14. 12. 2020, . j. 4 As 230/2020-45). Krajský soud vzal v úvahu vaechna hlediska a jejich vliv na hodnocení záva~nosti jednání a ovYil, ~e je ~alovaný pYi stanovení konkrétní výae pokuty zohlednil (viz bod 16 napadeného rozsudku), pYípadn vysvtlil, pro  nemohou být relevantní. Nejvyaaí správní soud se s tímto posouzením ztoto~Huje.<br/><br/>[17] Nejvyaaí správní soud uzavírá, ~e neshledal existenci ~ádné právní otázky, která by svým významem pYesahovala vlastní zájmy st~ovatelky, jako~ ani existenci pochybení takové intenzity, která by mohla vést k pYijatelnosti kasa ní stí~nosti (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 13. 8. 2021, . j. 10 As 222/2021-39). V nyní projednávaném pYípad ustálená judikatura poskytuje dostate nou odpov na st~ovatel iny námitky.<br/><br/>[18] Z výae uvedených dovodo Nejvyaaí správní soud kasa ní stí~nost jako nepYijatelnou podle § 104a odst. 1 s. Y. s. odmítl.<br/><br/>[19] O náhrad náklado Yízení soud rozhodl podle úspchu ve vci v souladu s § 60 odst. 1, vtou první, s. Y. s. ve spojení s § 120 s. Y. s. (usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, . j. 8 As 287/202033, . 4170/2021 Sb. NSS, bod 53, a usnesení ze dne 16. 6. 2021, . j. 9 As 83/202128, . 4219/2021 Sb. NSS, bod 18). St~ovatelka v Yízení úspch nemla, proto nemá právo na náhradu náklado Yízení. }alovanému, který by jinak ml právo na náhradu náklado Yízení, ~ádné náklady v Yízení o kasa ní stí~nosti nevznikly.<br/><br/><br/>Pou ení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn 10. záYí 2026<br/><br/><br/>David Hipar<br/>pYedseda senátu<br/></body> </html>