<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 21 As 23/2025- 37 - text</title> </head> <body> ÿþ 21 As 23/2025 - 41<br/>pokra ování<br/>[OBRÁZEK]<br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/>R O Z S U D E K<br/>J M É N E M R E P U B L I K Y<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senátu slo~eném z pYedsedy Mgr. Radovana Havelce a soudco JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Tomáae Rychlého v právní vci navrhovatelky: CARPE DIEM PRAGUE s.r.o., se sídlem Ivana Hlinky 1037/3, Praha 9, zastoupená Mgr. Frantiakem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Florenci 116/15, Praha 1, proti odporci: zastupitelstvo obce Líanice, se sídlem Líanice 175, zastoupen JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem se sídlem Klokotská 103/13, Tábor, v Yízení o kasa ní stí~nosti navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2025, . j. 37 A 72/202469,<br/><br/><br/>takto:<br/><br/><br/>I. Kasa ní stí~nost se zamítá.<br/><br/>II. Navrhovatelka je povinna zaplatit odporci náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti v celkové výai 6 135 K  k rukám zástupce odporce JUDr. Michala Bernarda, Ph.D., do 30 dno od právní moci tohoto rozsudku.<br/><br/><br/>Odovodnní:<br/><br/>[1] Návrhem podaným ke Krajskému soudu v Praze se navrhovatelka domáhala zruaení opatYení obecné povahy . 1/2023  územního opatYení o stavební uzávYe, vydaného na základ § 97 a násl. zákona . 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním Yádu (stavební zákon) [dále  stavební zákon z roku 2006 ], usnesením odporce ze dne 11. 10. 2023, . 9/3. <br/>[2] Deklarovaným ú elem pYedmtné stavební uzávry je dle jejího l. 2 odst. 1 ochrana vymezeného území pYed zástavbou, která by mohla být v rozporu s budoucí koncepcí rozvoje území obce a její urbanistickou koncepcí, tak jak je nov provYována a bude stanovena procesem poYízení nového Územního plánu obce Líanice. V l. 4 odst. 1 stavební uzávra stanovuje, ~e platí do doby nabytí ú innosti opatYení obecné povahy, kterým se vydává nový Územní plán obce Líanice, jeho~ zadání bylo schváleno usnesením zastupitelstva obce Líanice . 2/6 dne 6. 6. 2023. Stavební uzávra vymezuje v l. 1 odst. 1 pod písmeny a) a~ e) celkem pt díl ích lokalit, pro n~ stanovuje rozná omezení stavebních inností. Podle tvrzení navrhovatelky její pozemky spadají do díl í lokality a). Pro tuto lokalitu stavební uzávra stanoví v l. 2 odst. 2 zákaz umiseování a provádní veakerých nových staveb, zmn staveb pYed jejich dokon ením a zmn dokon ených staveb vy~adujících rozhodnutí vcn a míst pYísluaného stavebního úYadu, popY. obdobný správní úkon jako je rozhodnutí o umístní stavby, spole né povolení, územní souhlas, spole ný územní souhlas a souhlas s provedením ohláaeného stavebního zámru, veYejnoprávní smlouva, stavební povolení, ohláaení stavby, popY. oznámení stavebního zámru s certifikátem autorizovaného inspektora vydávaný dle stavebního zákona.<br/>[3] Krajský soud návrh zamítl jako nedovodný rozsudkem ze dne 17. 1. 2025, . j. 37 A 72/202469.<br/>[4] V úvodu svého rozsudku se krajský soud zabýval otázkou podmínek Yízení. Ty pova~oval za splnné. Navrhovatelka byla aktivn procesn legitimována k podání návrhu na základ vlastnictví pozemko v k. ú. Líanice u Prahy; dle krajského soudu navrhovatelka splnila i dalaí podmínky Yízení. Dále se krajský soud zabýval rozsahem aktivní vcné legitimace navrhovatelky. Zde dospl k souhrnnému závru, ~e vcný pYezkum návrhu na zruaení pYedmtné stavební uzávry byl v zásad omezen na to, zda byly naplnny podmínky § 97 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 a zda tuto skute nost odporce dostate n odovodnil. PYitom krajský soud zohlednil zejména to, ~e navrhovatelka v procesu poYizování stavební uzávry nepodala námitky. Nelze proto odporci spravedliv vytýkat, ~e se v odovodnní stavební uzávry podrobn nevnoval pozemkom navrhovatelky, pokud ta nepodala námitky. <br/>[5] V rámci samotného vcného posouzení krajský soud nejprve uvedl obecná východiska pro posouzení sporu a následn se zabýval jednotlivými podmínkami, které musí být dle § 97 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 splnny pro Yádné vydání územního opatYení o stavební uzávYe. První podmínka spo ívá v existenci rozhodnutí o poYízení územn plánovací dokumentace i její zmny; ta mezi stranami nebyla sporná. Sporná byla mezi navrhovatelkou a odporcem druhá a tYetí podmínka. Tyto podmínky spo ívají jednak v tom, ~e zakázaná, resp. omezená stavební innost by mohla ztí~it nebo znemo~nit budoucí vyu~ití území podle pYipravované územn plánovací dokumentace, jednak v tom, ~e omezení, resp. zákaz stavební innosti, je proveden v nezbytném rozsahu, a to jak vcném, prostorovém, tak i asovém. I zbylé dv podmínky shledal krajský soud naplnnými  odporce vydání stavební uzávry dostate n odovodnil a stavební uzávra byla rovn~ vydána jen v nezbytném rozsahu, který vo i navrhovatelce nebyl nijak diskrimina ní.<br/>[6] Krajský soud zohledHoval otázku posouzení pYimYenosti stavební uzávry a jejího odovodnní ve dvou rovinách. První se týkala odovodnní pYimYenosti (proporcionality) stavební uzávry cílen ve vztahu k pozemkom navrhovatelky (zde dospl k závru o zásadním významu skute nosti, ~e navrhovatelka proti návrhu stavební uzávry nepodala námitky). Druhá se týkala pYimYenosti a odovodnní stavební uzávry v  obecné rovin (v souladu tYetí podmínkou zmínnou výae v odst. [5]). Jak plyne ze shora uvedeného, návrh pova~oval krajský soud za nedovodný z pohledu obou tchto rovin.<br/>[7] Proti rozsudku krajského soudu podala navrhovatelka (dále st~ovatelka) kasa ní stí~nost. Krajský soud vc dle jejího názoru nesprávn právn posoudil a jeho rozsudek, stejn jako odovodnní samotné stavební uzávry, je rovn~ nepYezkoumatelný pro nedostatek dovodo. Uplatnila tedy kasa ní dovody dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního Yádu správního (dále jen  s. Y. s. ). <br/>[8] Krajský soud dle st~ovatelky dospl k nesprávnému závru ohledn dostate ného odovodnní stavební uzávry ve vztahu k jejím pozemkom. Tuto otázku krajský soud chybn posoudil  pouze v minimálním rozsahu , a to s odkazem na skute nost, ~e st~ovatelka nepodala proti návrhu stavební uzávry námitky. Takto minimalizovaný pYezkum se vaak neml dle st~ovatelky v jejím pYípad vobec uplatnit, neboe stavební uzávra pro ni ve smyslu jí citované judikatury pYedstavuje zásah zna né intenzity. Dle této judikatury reprezentuje výjimku z omezeného pYezkumu z dovodu nepodání námitek pYípad, kdy zásah do vlastnického práva musel být poYizovateli ji~ v dob pYípravy zcela zjevný a jedná se o zásah dosahující zna né intenzity. Na pozemcích st~ovatelky brání stavební uzávra jakékoliv dalaí výstavb, i pYesto~e je výstavba dle platného územního plánu zna n omezena ji~ stávající podmínností výstavby v pYísluané ploae prostYednictvím regula ních pláno vydaných na ~ádost. Podle st~ovatelky tedy v jejím pYípad bylo pYimYené, aby se odporce pYi schvalování stavební uzávry zaobíral aktuální regulací v jednotlivých plochách, které byly v územním plánu ji~ platn vymezeny. PYi schvalování stavební uzávry mla být jejich dosavadní úprava zohlednna v kontextu rozsahu a nezbytnosti stavební uzávry. Na toto posouzení vaak odporce rezignoval. Bylo na krajském soudu, aby se pYezkoumatelným zposobem vypoYádal s okolnostmi popsanými a dolo~enými v návrhu na zruaení stavební uzávry. <br/>[9] Na základ skute nosti, ~e st~ovatelka nepodala proti návrhu stavební uzávry námitky, krajský soud dle st~ovatelky nepYípustn omezil svoj pYezkum toliko na holé splnní zákonných podmínek pro vydání stavební uzávry (viz odst. [5] shora). Rozsudek krajského soudu je proto nepYezkoumatelný pro nedostatek dovodo. Navíc bylo splnní zákonných podmínek posouzeno nesprávn. Napadený rozsudek je tudí~ také nezákonný. PYesto~e krajský soud dospl k závru, ~e stavební uzávra svou úpravou negativn zasáhla do právní sféry st~ovatelky (schválením blokace výstavby na pozemcích, které se nacházejí v plochách, kde ji~ platí rozsáhlá podmínnost výstavby), neshledal stavební uzávru za nezákonnou. <br/>[10] Krajský soud se podle st~ovatelky nezabýval ani otázkou, zda se ve vztahu k ní jednalo o nezbytný zásah do vlastnických práv. V dosledku toho se nevnoval splnní jedné ze zákonných podmínek pro vydání stavební uzávry, tj. omezení nebo zákazu stavebních inností v nezbytném rozsahu. V pYípad Yádného posouzení zákonných podmínek pro vydávání stavební uzávry, v souladu s testem proporcionality a judikaturou dovozeným algoritmem pYezkumu pro vydávání opatYení obecné povahy, by musel krajský soud dojít k závru, ~e odporce nedostál svým zákonným povinnostem. To proto, ~e odporce neposoudil nezbytnost stavební uzávry pro dot ené plochy. U nich toti~, jak ji~ bylo zmínno, je dle stávajícího územního plánu výstavba podmínna vydáním regula ního plánu, co~ samo o sob pYedstavuje zásadní zásah do práv st~ovatelky. Správn by tedy krajský soud musel dojít k závru, ~e stavební uzávra je nezákonná.<br/>[11] Ke kasa ní stí~nosti se vyjádYil odporce, který s kasa ní stí~ností nesouhlasí, a naopak se ztoto~Huje s rozsudkem krajského soudu. Ten byl dle nj vydán v souladu se zákonem a je Yádn odovodnn. Krajský soud se zabýval vaemi návrhovými námitkami, které správn neshledal dovodnými. Odporce trvá na tom, ~e sporná stavební uzávra byla dostate n odovodnna. Rovn~ je tYeba mít na pamti, ~e st~ovatelka nepodala proti návrhu stavební uzávry námitky, co~ opakovan zohlednil i krajský soud.<br/>[12] Nejvyaaí správní soud pYi posuzování kasa ní stí~nosti zhodnotil, zda jsou splnny podmínky Yízení. Zjistil, ~e kasa ní stí~nost má po~adované nále~itosti a je projednatelná. Dovodnost kasa ní stí~nosti posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatnných dovodo. Neshledal pYitom vady, ke kterým by bylo tYeba pYihlédnout z úYední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. Y. s.). <br/>[13] Kasa ní stí~nost není dovodná.<br/>[14] Nejvyaaí správní soud se nejprve zabýval námitkou nepYezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu. O této otázce si ostatn musí u init úsudek i bez uplatnné námitky (§ 109 odst. 4 s. Y. s.).<br/>[15] Máli být soudní rozhodnutí pYezkoumatelné, musí z nj být zYejmé, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný a jak uvá~il o pro vc podstatných skute nostech, resp. jakým zposobem postupoval pYi posuzování tchto skute ností. Uvedené musí nalézt svoj odraz v odovodnní dot eného rozhodnutí. NepYezkoumatelné je tedy takové rozhodnutí, které nelze pYezkoumat pro nemo~nost zjistit v nm jeho obsah nebo dovody, pro které bylo vydáno. NepYezkoumatelnost je vaak tYeba vykládat v souladu s jejím skute ným smyslem. Jde toti~ o jednu z nejzáva~njaích vad Yízení, kterou lze konstatovat pouze v pYípad, ~e pro výae uvedené dovody skute n nelze seznat, pro  soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku posuzovaného rozhodnutí, resp. pro  pova~oval vznesené námitky za nedovodné (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 4. 3. 2022, . j. 5 As 158/202136, odst. [18], a tam citovaná judikatura).<br/>[16] Popsané vady vaak pYezkoumávaný rozsudek krajského soudu nevykazuje. Krajský soud toti~ reagoval na vaechny relevantní námitky st~ovatelky, resp. proti jejím námitkám postavil ucelenou argumentaci, která pYedstavovala odpov na vaechny nastolené otázky. Tvrzení st~ovatelky o nepYezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu tak daleko spíae pYedstavují polemiku se závry krajského soudu. Nejvyaaí správní soud upozorHuje, ~e dovodem pro závr o nepYezkoumatelnosti soudního rozhodnutí není pouhá nespokojenost ú astníka Yízení s délkou i rozsahem odovodnní a tím spíae ani nesouhlas s vcnými závry soudu. <br/>[17] Zásadním argumentem pro tvrzení o nepYezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu je tvrzení, ~e  krajský soud rezignoval na Yádné provedení testu proporcionality, a to pouze s odkazem na skute nost, ~e st~ovatelka nepodala námitky. Tento závr zakládá zásadní nepYezkoumatelnost a nezákonnost napadaného rozsudku a je excesivním zásahem do st~ovatel iných práv (bod 23 kasa ní stí~nosti). Touto námitkou vaak st~ovatelka ignoruje detailní odovodnní, pro  krajský soud neprovádl podrobný test proporcionality týkající se napadené stavební uzávry. V odstavcích 39 a~ 42 odovodnní napadeného rozsudku krajský soud s odkazem na judikaturu Nejvyaaího správního soudu konstatoval, jaký vliv má nepodání námitek na následnou podobou soudního pYezkumu opatYení obecné povahy. Na tomto základ pak provedl pYezkum tYetí podmínky nutné podle § 97 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006, aby stavební uzávra byla souladná se zákonem, a sice, zda je omezení, resp. zákaz stavební innosti, provedeno v nezbytném rozsahu, a to jak vcném, prostorovém, tak i asovém (odstavce 57 a~ 77 napadeného rozsudku, v etn zhodnocení otázky diskriminace tvrzené v návrhu). <br/>[18] Námitka nepYezkoumatelnosti napadeného rozsudku tak není dovodná. St~ovatelka, jak ji~ bylo nazna eno, spíae rozporuje celkový pYístup, jaký krajský soud pro posouzení vci zvolil (viz napY. odrá~ka druhá v bod 7 kasa ní stí~nosti, kde st~ovatelka nepYezkoumatelnost napadeného rozsudku spojuje s tím, ~e krajský soud  splnní tchto zákonných podmínek pln a správn neposoudil a závry judikatury pln a pYiléhav neaplikoval na pYípad st~ovatelky ). Polemika se závry krajského soudu vaak je odlianou otázkou, kterou se Nejvyaaí správní soud bude zabývat dále. Podobn tomu je s otázkou, zda krajský soud správn posoudil námitku nepYezkoumatelnosti samotné stavební uzávry, kterou st~ovatelka zdorazHuje i v kasa ní stí~nosti.<br/>[19] V nynjaí vci není sporu o tom, ~e se st~ovatelka procesu pYijímání stavební uzávry nijak neú astnila, tedy nepodala proti jejímu návrhu námitky a ani nijak nevyvíjela jinou aktivitu (sama st~ovatelka v bod 12 kasa ní stí~nosti uvádí, ~e  si je vdoma judikatury, která ji v dosledku neuplatnní námitek pYi pYijímání stavební uzávry dostává do nezávidníhodné pozice ; s tím je tYeba souhlasit). <br/>[20] Pakli~e st~ovatelka nepodala proti návrhu stavební uzávry námitky, nemohl se krajský soud cílen zabývat otázkou, zda je regulace daná stavební uzávrou proporcionální ve vztahu k právní sféYe st~ovatelky. Z judikatury toti~ plyne, ~e  zkoumat proporcionalitu Yeaení zakotveného v územním plánu mo~e soud pouze v pYípad, ~e se k ní ji~ vyjádYil odporce v procesu pYípravy územního plánu na základ podané námitky i pYipomínky. Po soudu není mo~né po~adovat, aby provedl odbornou úvahu ve smru vá~ení dole~itých veYejných zájmo i veYejného zájmu a ochrany vlastnictví navrhovatelo, ani~ by tuto úvahu pYed ním provedl pYísluaný správní orgán. (& ) Srov. rozsudky NSS z 7. 10. 2011, j. 6 Ao 5/201143; z 13. 5. 2014, j. 6 Aos 3/201329; z 3. 12. 2014, j. 7 As 186/201448; z 30. 1. 2018, j. 2 As 315/2015113; z 2. 8. 2018, j. 10 As 33/201839, nebo z 20. 9. 2018, j. 10 As 366/201760) (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 18. 4. 2019, . j. 9 As 65/201929, odst. [18]).  [& ] ve vaech zmínných rozhodnutích posuzoval Nejvyaaí správní soud situaci, kdy navrhovatelé byli v probhu procesu pYijímání územního plánu zcela pasivní a námitky vobec nepodali. Odporce tak nebyl povinen ve vztahu ke konkrétnímu pozemku odovodnit zvolené funk ní vyu~ití a uvést dovody, které vyva~ují zásah do práva (zpravidla vlastnického) navrhovatele, který je územním plánem omezen ve volnosti nakládat s pozemkem dle vlastních pYedstav. V takovém pYípad skute n není na správním soudu, aby namísto obce odovodHoval rozdílný zposob vyu~ití jednotlivých pozemko na jejím území. ZároveH soud nemo~e poYizovateli územního plánu vy ítat, ~e nepYedjímá nespokojenost dot ené osoby s dopadem územního plánu na zastavitelnost jejího pozemku a ~e z vlastní iniciativy tuto otázku dopodrobna neYeaí (odst. [19] rozsudku . j. 9 As 65/201929). <br/>[21] V jiném Yízení pYed Nejvyaaím správním soudem byl odlianý ú astník Yízení, avaak zastoupený tým~ právním zástupcem jako stávající st~ovatelka, pou en o tom, ~e  [a] koliv se výae citovaný rozsudek [ . j. 9 As 65/201929] zabýval územními plány, tak jeho závry jsou pln pou~itelné i na stavební uzávry (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 18. 7. 2024, . j. 8 As 188/202366, odst. [27]). <br/>[22] V rozsudku . j. 8 As 188/202366 Nejvyaaí správní soud také konstatoval, ~e výae popsané pravidlo, týkající se významu nepodání námitek na odovodnní stavební uzávry a jejího následného soudního pYezkumu, by se mohlo pYekonat za situace, kdy  zásah do vlastnického práva by musel být poYizovateli ji~ v dob pYípravy územního plánu zcela zjevný a jedná se o zásah dosahující zna né intenzity, blí~ící se vyvlastnní dot ených nemovitostí (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 28. 5. 2014, . j. 1 Aos 6/201355, bod 36) . <br/>[23] Ji~ zde kasa ní soud poznamenává, ~e daná vc není srovnatelná se situací  blí~ící se vyvlastnní dot ených nemovitostí . Je tomu tak ji~ z toho dovodu, ~e v posuzovaném pYípad jde o omezení pouze do asné a situaci v dot ené lokalit bude s kone nou platností upravovat a~ nový územní plán, na jeho~ finálním znní se st~ovatelka mo~e podílet (napY. podáním v asných námitek). Nejde o tak specifický a výjime ný pYípad, který by se svou intenzitou blí~il vyvlastnní, ve kterém by se krajský soud musel podrobn zabývat dYíve neuplatnnou námitkou pYimYenosti stavební uzávry, a to konkrétn s ohledem na st~ovatelku. K tomuto závru výslovn pro institut stavební uzávry ostatn dospl Nejvyaaí správní soud ji~ napY. v rozsudku ze dne 11. 11. 2020, . j. 1 As 226/202170, odst. [20], ve kterém zdoraznil toliko do asný charakter institutu stavební uzávry.<br/>[24] Na uvedeném nemo~e nic zmnit ani odkaz st~ovatelky na tzv. algoritmus pYezkumu opatYení obecné povahy ve smyslu rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, . j. 1 Ao 1/200598, . 740/2006 Sb. NSS. Z nj dle st~ovatelky plyne nutnost posouzení proporcionality napadeného opatYení obecné povahy. Ji~ krajský soud vaak st~ovatelku v odst. 29 svého rozsudku upozornil, ~e se jedná o judikaturu vztahující se k právnímu stavu do 31. 12. 2011. Po ínaje 1. 1. 2012 doalo ke koncep ní zmn pYezkumu opatYení obecné povahy provedené novelizací s. Y. s. (zákonem . 303/2011 Sb.). Od té doby je soud pYi pYezkumu opatYení obecné povahy vázán rozsahem a dovody návrhu na zruaení opatYení obecné povahy (k tomu srov. ji~ krajským soudem odkazované usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 12. 12. 2023, . j. 9 Ao 37/202157, . 4562/2024 Sb. NSS, odst. [25] a násl.). Algoritmus pYezkumu opatYení obecné povahy, na který se st~ovatelka opakovan odvolává v kasa ní stí~nosti, se tedy podle aktuální právní úpravy ji~ nepou~ije  závazn (dle Nejvyaaího správního soudu vaak mo~e být vyu~íván jako pomocka). Naopak krajský soud správn vyael z rozsahu a dovodo uplatnných st~ovatelkou v jejím návrhu. Navíc ani argumentace zmínným algoritmem nemo~e nic zmnit na tom, jaké dosledky má pYi soudním pYezkumu stavební uzávry skute nost, ~e proti jejímu návrhu st~ovatelka nepodala námitky.<br/>[25] Nejvyaaí správní soud také doplHuje, ~e z ni eho nevyplývá, ~e by st~ovatelce v aktivním zapojení se do procesu pYijímání stavební uzávry bránila objektivní pYeká~ka. Ji~ krajský soud ve svém rozsudku (v souvislosti s tím, jak pYistoupil k posouzení proporcionality stavební uzávry) upozornil, ~e st~ovatelka nevysvtlila, pro  nepodala námitky, nato~ pak z jakého (objektivního) dovodu. Krajský soud také konstatoval, ~e odporce navíc pYedlo~il pYípis spole nosti Aleje Development s.r.o. ze dne 20. 9. 2023 (provedený v rámci Yízení pYed krajským soudem k dokazu), ze kterého bylo mj. zYejmé, ~e také st~ovatelka pe liv sledovala proces vedoucí k revizi a úprav platného územního plánu a vzala na vdomí Zprávu o uplatHování územního plánu za období 3/2016 3/2023, a to v etn pokyno pro zpracování nového územního plánu (st~ovatelka v kasa ní stí~nosti uvádí, ~e  je jednou ze spole ností sdru~ených kolem spole nosti Aleje Development s.r.o. ). Následn st~ovatelka vzala na vdomí i stavební uzávru. I podle Nejvyaaího správního soudu si tedy st~ovatelka byla vdoma toho, ~e dochází ke zmn územn plánovací dokumentace a tento proces bedliv sledovala. Nejsou tudí~ ~ádné objektivní dovody, na základ nich~ se lze domnívat, ~e by st~ovatelka nemohla podat proti návrhu stavební uzávry námitky. Takovými dovody nejsou ani pohnutky uvedené v kasa ní stí~nosti, které jsou spíae  taktické povahy, podle nich~ byla st~ovatelka zdr~enlivá s ohledem na pYípadnou spolupráci s obcí Líanice a s tím spojenými projekty, popY. ~e  povodn pYedpokládala svou aktivní ú ast na pYíprav zmny územního plánu obce .<br/>[26] Nejvyaaí správní soud se dále zabýval okruhem námitek, dle kterých krajský soud nesprávn zhodnotil, zda je nyní pYezkoumávaná stavební uzávra Yádn odovodnna, a to také s ohledem na její pYimYenost. Tuto otázku vaak mohl zva~ovat jen obecn z hlediska ji~ pYipomínané podmínky dle § 97 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006, tedy zda je omezení, pota~mo zákaz stavební innosti, provedeno v nezbytném rozsahu, a to jak vcném, prostorovém, tak i asovém. Jak u~ bylo Ye eno, nemohl se v dosledku nepodání námitek ani krajský soud, ani nyní Nejvyaaí správní soud, detailn zabývat tím, zda je regulace daná stavební uzávrou proporcionální ve vztahu k právní sféYe st~ovatelky (viz odst. [20] výae).<br/>[27] PYi posouzení celé vci nelze pYehlédnout, ~e st~ovatelka v kasa ní stí~nosti namítá zna n obecné a generické odovodnní stavební uzávry. Uvádí napY. to, ~e zvolené odovodnní je zalo~eno na prohláaeních postrádajících jakoukoli individualizaci, kdy ta mohou dopadat na vtainu mst a obcí v okolí Prahy. Dle st~ovatelky  veYejnou infrastrukturou, dopadem na ~ivotní prostYedí i klimatickými zmnami mo~e argumentovat v zásad ka~dá obec nejen v okolí Prahy, ale na celém území eské republiky. Dle názoru st~ovatelky nesplHuje takové obecné a~ nic neYíkající odovodnní zákonný po~adavek na dokladnost odovodnní . Touto argumentací vaak st~ovatelka v principu dokládá, ~e stavební uzávra odovodnna je, a nadto toto odovodnní v zásad na situaci obce Líanice dopadá. ZároveH tím pYehlí~í, ~e se krajský soud v napadeném rozsudku otázce odovodnní stavební uzávry podrobn vnoval. Dle krajského soudu odporce opYel svoj postup mj. o Zadání územního plánu Líanice, je~ je sou ástí Zprávy o uplatHování územního plánu Líanice za období 3/20163/2023. Tyto dokumenty reagují na podmínky obce Líanice. PYitom z logiky vci nelze vylou it, ~e se podobné formulace, jaké jsou v daných podkladových písemnostech a samotném odovodnní stavební uzávry, mohou objevit i dokumentech týkajících se jiných obcí v okolí Prahy  nepojde pak jen z toho dovodu o pauaalizující a nicneYíkající formulace, nýbr~ mo~e naopak jít o reakci na systémové a strukturální problémy, kterým elí obce v podobném postavení a regionu. St~ovatelka vaak nijak netvrdí, ~e by odovodnní stavební uzávry bylo v tomto smyslu (zcela) nepYiléhavé (netvrdí, ~e by se obec Líanice s popisovanými problémy nepotýkala). St~ovatelka také nikterak konkrétn nezpochybHuje závr krajského soudu, ~e daná stavební uzávra je zposobilá pYispt k ochran území pYed zástavbou, která by mohla být v rozporu s budoucí koncepcí rozvoje území obce a její urbanistickou koncepcí, tak jak je provYována a má být stanovena procesem poYízení nového územního plánu. <br/>[28] Zatímco tedy krajský soud s odkazem na samotné odovodnní stavební uzávry detailn rozebíral, co z tohoto odovodnní a podkladových materiálo vyplývá (k zámrom obce z urbanistického hlediska, v etn enviromentálního hlediska detailn odst. 62 a~ 64 napadeného rozsudku; k jednotlivým plochám dot eným stavební uzávrou odst. 65 a~ 66; k celkovým dovodom vydání stavební uzávry a k vcnému hledisku vedoucímu k zákazu výstavby ve zvolených lokalitách  odst. 68 a 69; k prostorovému a asovému hledisku stavební uzávry odst. 70 a~ 74 napadeného rozsudku), je naopak argumentace st~ovatelky zna n vágní. Nadto se opírá o ji~ shora odmítnutou tezi, ~e odovodnní stavební uzávry  nijak [& ] neodovodHuje, pro  je stavební uzávra zákonným a pYimYeným nástrojem regulace práv ve vztahu k pozemkom st~ovatelky. O mo~nost podrobnjaího odovodnní se pYipravila sama st~ovatelka svou pasivitou. Navíc st~ovatelka ani v kasa ní stí~nosti neuvádí konkrétní dovod nepYimYenosti zásahu do její právní sféry; i v tomto smru tedy její námitky zostávají v obecné rovin. St~ovatelce pYitom nepYísluaí zpochybHovat napadené opatYení obecné povahy z dovodo, které se netýkají jejích veYejných subjektivních práv. Jak pYíhodn poznamenal krajský soud v odst. 32 svého rozsudku,  [n]avrhovatelka v obsáhlém návrhu na nkolika místech akcentuje ochranu veYejného zájmu a tvrdí, ~e napadená uzávra je s tímto zájmem v rozporu. K podání návrhu za ú elem ochrany veYejného zájmu vaak navrhovatelka nemá vcnou legitimaci, stejn jako se nemo~e brát za práva tYetích osob. <br/>[29] St~ovatelka také jen obecn zmiHuje, otázku neur itého trvání stavební uzávry, resp. nutnost její asové pYedvídatelnosti. Ve stejn  konkrétní rovin k tomu Nejvyaaí správní soud uvádí, ~e  tzv. nezbytný rozsah stavební uzávry [& ] je tYeba chápat jako podmínku jak územní, tak ale i asové úmrnosti dané uzávry. Na základ výae zmínných závro judikatury vaak musí konstatovat, ~e ú innost stavebních uzávr mo~e být stanovena i relativn neur it, tj. do okam~iku, kdy pYipravovaný územní plán nabude ú innosti. V pYípad neodovodnn dlouhé doby pYijímání pYipravovaného územního plánu ovaem nelze vylou it, ~e soud v optovném pYezkumu shledá, ~e doba ú innosti dané uzávry ji~ pYimYená není (rozsudek . j. 8 As 188/202366, odst. [33]). V daném pYípad tak jen z toho dovodu, ~e doba trvání stavební uzávry je vázána na nabytí ú innosti nového územního plánu obce Líanice, nelze napadenou stavební uzávru pova~ovat za nezákonnou.<br/>[30] Krajský soud se v odst. 37 a 38 svého rozsudku zabýval také rozdílem mezi omezením vyu~ití pozemko st~ovatelky v dosledku regula ních pláno a v dosledku stavební uzávry. Ten dle krajského soudu spo ívá zejména v mo~nosti ovlivnit vydání regula ních pláno ze strany st~ovatelky a tím tedy iniciovat ur itou innost v dot eném území (regula ní plány mohly být vydány na základ ~ádosti), zatímco u stavební uzávry tato mo~nost chybí (slovy krajského soudu spo ívá rozdíl mezi uvedenými instituty v tom, ~e délku trvání stavební uzávry st~ovatelka v zásad nemo~e ovlivnit  srov. odst. 37 rozsudku krajského soudu). Krajský soud st~ovatelce rovn~ vysvtlil, ~e stavební uzávra se dle judikatury Nejvyaaího správního soudu mo~e uplatnit i na územích, na kterých ur itá omezení stavební innosti pYed vydáním stavební uzávry ji~ platila. To práv napY. s ohledem na úmysl obce celou dosavadní koncepci v pYipravovaném územním plánu pYehodnotit, co~ nyní odporce (resp. obec Líanice) také deklaruje (srov. odst. 55 rozsudku krajského soudu, ve kterém krajský soud vyael z rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 31. 8. 2021, . j. 4 As 14/202130, odst. [21]). Rozhodn vaak ani dle Nejvyaaího správního soudu z pYedchozího  zatí~ení st~ovatel iných pozemko regula ními plány nevyplývá jakési její privilegované postavení, kvoli kterému by se odporce, resp. následn krajský soud, musel z úYední povinnosti podrobn zabývat pYimYeností stavební uzávry vo i její právní sféYe, a koli st~ovatelka nepodala proti návrhu stavební uzávry námitky.<br/>[31] Navíc vaechny pozemky st~ovatelky, na které odkázala v kasa ní stí~nosti, spadají pod regula ní plány 1 a~ 4 ve smyslu aktuálního územního plánu obce Líanice (viz bod 6 kasa ní stí~nosti). K tmto pozemkom odporce na s. 7 stavební uzávry vedle jejího obecného zdovodnní jeat individuáln dodal, z jakých konkrétních dovodo je vyu~ití pYedmtných pozemko omezeno pYedchozím vyhotovením regula ního plánu. Dále také uvedl, ~e v rámci zpracování nového územního plánu Líanice budou vaechny plochy zahrnuté pod regula ní plány provYeny a v souladu se závry zprávy o uplatHování mo~e dojít k jejich zna né redukci, jeliko~ byly vyhodnoceny jako nepYimYen rozsáhlé. Zde tedy odporce pYedestYel konkrétní odovodnní ohledn stavební uzávry na tchto pozemcích. Jestli~e st~ovatelce toto odovodnní nepYipadá jako dostate n obsáhlé a dostate n individualizované vo i jejím pozemkom, resp. plochám, v nich~ se nacházejí, mla podat proti návrhu stavební uzávry námitky. To ostatn jiné osoby u inily (viz námitky man~elo . a následný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2024, . j. 37 A 56/2024131, jím~ byl zamítnut návrh tchto osob na zruaení pYedmtné stavební uzávry).<br/>[32] St~ovatelka také namítla, ~e a koli krajský soud dospl k závru, ~e doalo k negativnímu zásahu do jejích práv, nesprávn neshledal nezákonnost pYedmtné stavební uzávry.<br/>[33] V této kasa ní námitce st~ovatelka dle Nejvyaaího správního soudu vytrhává pYísluaný závr krajského soudu z kontextu. Nejvyaaí správní soud pYitom souhlasí s tím, ~e krajský soud uvedené konstatování o negativním zásahu do práv st~ovatelky prostYednictvím stavební uzávry skute n uvedl (srov. odst. 37 a 38 rozsudku krajského soudu), ovaem ve zcela jiných souvislostech ne~ ve spojení s pYípadnou dovodností návrhu na zruaení stavební uzávry. Daný závr krajský soud uvedl práv v rámci ji~ výae zmínné pasá~e, ve které se zabýval odliaností stavební uzávry a jejích dosledko od regula ních pláno (srov. odst. 35 a~ 38 rozsudku krajského soudu). Zde krajský soud dospl k právnímu závru, ~e pozemky st~ovatelky sice byly ji~ pYedtím  zatí~eny nutností vydání regula ních pláno a pYípadná stavební innost na jejích pozemcích byla tedy u~ pYed vydáním stavební uzávry omezená a podmínná; to vaak nic nemnilo na mo~nosti st~ovatelky bránit se vo i stavební uzávYe, neboe ta pYedstavuje výraznjaí zásah do vlastnického práva ne~ regula ní plány. St~ovatelka zde také pYehlí~í, ~e se krajský soud ve spojení s problematikou podmínnosti výstavby regula ním plánem zabýval té~ dosledky, jaké by plynuly z toho, ~e by ve lhot jednoho roku od podání úplné ~ádosti o vydání regula ního plánu nedoalo k jeho vydání  v takovém pYípad by dle § 43 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 daná omezující podmínka odpadla, co~ by mohlo být v rozporu s budoucím vyu~ití území podle pYipravované územn plánovací dokumentace.<br/>[34] Jak rovn~ upozornil krajský soud na konci odst. 38 svého rozsudku, uvedené dot ení právní sféry st~ovatelky je tYeba odliaovat od dovodnosti jejího návrhu na zruaení stavební uzávry. S tímto právním názorem Nejvyaaí správní soud souhlasí. Ji~ jen ze samotné povahy stavební uzávry a jejího smyslu a ú elu toti~ i dle Nejvyaaího správního soudu vyplývá, ~e pYi jejím vydání v zásad v~dy dochází k negativnímu zásahu do právní sféry vlastníko pozemko, jim~ je prostYednictvím stavební uzávry omezena nebo zcela zakázána stavební innost ve vymezeném území (k tomu srov. odst. 97 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006). Práv proto vaak zákon obsahuje nkolik podmínek, které musí být splnny, aby byla stavební uzávra v souladu se zákonem. Tento právní názor vyjádYil krajský soud i ve svém rozsudku. A koli tedy krajský soud pYipustil, ~e stavební uzávra negativn zasáhla do st~ovatel iny právní sféry (co~ vaak, jak Nejvyaaí správní soud ji~ vysvtlil, je v zásad jejím imanentním dosledkem), neshledal, ~e by pro vydání stavební uzávry nebyly splnny zákonem stanovené podmínky. <br/>[35] Z uvedených dovodo tedy Nejvyaaí správní soud dospl k závru, ~e kasa ní stí~nost nebyla dovodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. Y. s., vta druhá). <br/>[36] St~ovatelka v nynjaí vci nebyla úspaná, proto nemá právo na náhradu náklado Yízení (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. Y. s.). Naopak odporce úspaný byl. Ji~ krajský soud pYitom ve svém rozsudku konstatoval, ~e ve správním soudnictví obvykle není pYiznávána náhrada náklado Yízení za právní zastoupení  profesionálním správním orgánom, u nich~ se pYedpokládá, ~e budou zposobilé hájit svá rozhodnutí i své postupy pYed soudem samy. Výjimku z tohoto pravidla ale tvoYí práv ást agendy pYezkoumávání opatYení obecné povahy, v ní~ na stran odporce asto stojí malé obce, které nemají potYebný odborný aparát k zastupování v soudním Yízení (srov. usnesení rozaíYeného senátu tohoto soudu ze dne 31. 3. 2015, . j. 7 Afs 11/201447, . 3228/2015 Sb. NSS). Odporce je i podle Nejvyaaího správního soudu zastupitelstvem malé obce, která nemá vlastní úYad územního plánování. Proto Nejvyaaí správní soud pova~uje náklady odporce na zastoupení advokátem za ú eln vynalo~ené a s ohledem na procesní úspch mu nále~í jejich náhrada.<br/>[37] V Yízení o kasa ní stí~nosti se jednalo o odmnu advokáta za jeden úkon právní slu~by  sepsání vyjádYení ke kasa ní stí~nosti, tj. 1 × 4 620 K  [§ 11 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 9 odst. 5 a § 7 bodem 5 advokátního tarifu ve znní ú inném od 1. 1. 2025], k emu~ nále~í náhrada hotových výdajo ve výai 1 × 450 K  (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu, opt ve znní ú inném od 1. 1. 2025). Proto~e je advokát odporce plátcem dan z pYidané hodnoty, zvyaují se náklady Yízení o ástku 1 065 K  (zaokrouhleno na celé koruny nahoru dle § 146 odst.1 daHového Yádu), odpovídající dani (21 %), kterou je advokát povinen z odmny za zastupování a z náhrad hotových výdajo odvést podle zákona . 235/2004 Sb., o dani z pYidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. Y. s.). Odporcovy náklady Yízení o kasa ní stí~nosti tak pYedstavují ástku ve výai 6 135 K . Náhradu druhého úkonu právní slu~by  porady s klientem  Nejvyaaí správní soud odporci nepYiznal, neboe tento úkon odporce nijak nedolo~il.<br/>[38] St~ovatelka (navrhovatelka) je proto povinna odporci k rukám jeho advokáta uhradit náhradu náklado Yízení v celkové výai 6 135 K , a to ve lhot 30 dno od právní moci tohoto rozsudku.<br/><br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn dne 26. února 2026<br/><br/><br/>Mgr. Radovan Havelec <br/>pYedseda senátu <br/><br/><br/></body> </html>