<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 21 Afs 187/2025- 30 - text</title> </head> <body> ÿþ 21 Afs 187/2025 - 33<br/>pokra ování<br/><br/><br/><br/>[OBRÁZEK]<br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>R O Z S U D E K<br/>J M É N E M R E P U B L I K Y<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senátu slo~eném z pYedsedy JUDr. Tomáae Rychlého a soudco Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní vci ~alobkyn: Znakon Reality s.r.o., se sídlem Sousedovice 44, zastoupená JUDr. Helenou Novákovou, advokátkou se sídlem tYída Míru 146, eský Krumlov, proti ~alovanému: Odvolací finan ní Yeditelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti rozsudku Krajského soudu v eských Budjovicích ze dne 13. 8. 2025, . j. 57 Af 1/202534,<br/><br/><br/>takto:<br/><br/><br/>I. Kasa ní stí~nost se zamítá.<br/><br/>II. }ádnému z ú astníko se nepYiznává náhrada náklado Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/><br/>Odovodnní:<br/><br/><br/>[1] Finan ní úYad pro Jiho eský kraj (dále jen  správce dan ) dodate ným platebním výmrem ze dne 2. 5. 2023, . j. 1224915/23/221150522307699 (dále jen  dodate ný platební výmr za rok 2019 ), domYil ~alobkyni daHovou ztrátu na dani z pYíjmo právnických osob za zdaHovací období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 ni~aí o ástku 465 534 K  a ulo~il jí povinnost uhradit penále ve výai 4 656 K , a dodate ným platebním výmrem ze dne 28. 4. 2023, . j. 1225434/23/221150522307699 (dále jen  dodate ný platební výmr za rok 2020 ), domYil ~alobkyni daHovou ztrátu na dani z pYíjmo právnických osob za zdaHovací období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 ni~aí o ástku 1 108 046 K  a ulo~il jí povinnost uhradit penále ve výai 11 081 K . }alovaný rozhodnutím ze dne 17. 12. 2024, . j. 37091/24/520011431706481, zmnil dodate ný platební výmr za rok 2019 tak, ~e domYil ~alobkyni daHovou ztrátu na dani z pYíjmo právnických osob ni~aí o ástku 395 658 K  a ulo~il jí povinnost uhradit penále ve výai 3 957 K , a dodate ný platební výmr za rok 2020 zmnil tak, ~e domYil ~alobkyni daHovou ztrátu na dani z pYíjmo právnických osob ni~aí o ástku 939 910 K  a ulo~il jí povinnost uhradit penále ve výai 9 400 K .<br/>[2] Proti rozhodnutí ~alovaného podala ~alobkyn ~alobu u Krajského soudu v eských Budjovicích (dále jen  krajský soud ), který ji rozsudkem ze dne 13. 8. 2025, . j. 57 Af 1/202534, zamítl jako nedovodnou.<br/>[3] Krajský soud vycházel z toho, ~e ~alobkyn uzavYela dne 29. 7. 2019 se spole ností ZNAKON, a.s. (dále jen  spole nost ZNAKON ) Rámcovou smlouvu o nájmu nemovitých vcí slou~ících k podnikání, kterou spole nosti ZNAKON pronajala byt o velikosti 3+kk o podlahové ploae 161,4 m2 v 18. nadzemním podla~í v bytovém dom V TOWER na adrese Milevská 2094/3, Praha. Nájemné bylo ujednáno ve výai 2 170 K  bez DPH za den, pYi em~ ástka nájmu zahrnovala i úhrady za slu~by spojené s u~íváním bytu. Výae nájemného za kalendáYní msíc byla dle rámcové smlouvy odvozena od po tu dno skute ného u~ívání bytu v daném msíci, pYesto~e byl po celý msíc byt k dispozici výhradn spole nosti ZNAKON.<br/>[4] Mezi ú astníky Yízení je sporné, zda daHové orgány správn postupovaly dle § 23 odst. 7 zákona . 586/1992 Sb., o daních z pYíjmo (dále jen  zákon o daních z pYíjmo ), a upravily základ dan z pYíjmo právnických osob ve vztahu k transakci mezi spojenými osobami s ohledem na zjiatnou obvyklou výai nájemného.<br/>[5] Dle krajského soudu ~alovaný unesl bYemeno tvrzení i bYemeno dokazní ohledn existence spojených osob ve smyslu § 23 odst. 7 zákona o daních z pYíjmo (~alobkyn a spole nosti ZNAKON) a existence rozdílo v cenách, neboe prokázal, ~e nájemné sjednané mezi ~alobkyní a spole ností ZNAKON se liaí od nájemného, které by bylo sjednáno mezi nezávislými osobami v b~ných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek. Krajský soud se ztoto~nil s ~alovaným, ~e se jednalo o dlouhodobý nájem bytu, který byl poskytnut k dispozici výhradn spole nosti ZNAKON, pYi em~ záviselo pouze na této spole nosti, v jaké intenzit bude pronajatý byt vyu~ívat. Jestli~e mla spole nost ZNAKON výhradní právo byt u~ívat, bylo nutné pro daHové ú ely stanovit nájemné za celý msíc, pYesto~e byl byt  skute n vyu~íván jen nkolik dno v msíci. }alovaný tak podle krajského soudu správn vypo etl msí ní výai nájemného tak, ~e sjednanou denní sazbu nájemného vynásobil po tem dní v daném msíci, a nikoliv pouze po tem dní faktického u~ívání bytu. }alobkyn oproti tomu neprokázala ekonomicky racionální dovody, pro které se spole ností ZNAKON sjednala výai nájemného odlian, ne~ jak by tomu bylo v b~ném obchodním vztahu.<br/>[6] K ~alobní námitce poruaení zásady smluvní volnosti krajský soud konstatoval, ~e se jedná o zásadu soukromého práva. Z hlediska práva daHového je mo~né smluvní ujednání mezi spojenými osobami podrobit zkoumání a zjistit, zda nebylo ovlivnno vztahem smluvních stran. Odkaz ~alobkyn na nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. I. ÚS 550/22, ve vci st~ovatelky Salabka, s. r. o. (dále jen  nález ÚS ve vci Salabka ), pova~oval krajský soud za nepYiléhavý. V tomto nálezu se Ústavní soud zabýval ob anskoprávním sporem, a nikoliv daHovým Yízením a posouzením ceny obvyklé a ceny sjednané mezi spYíznnými osobami.<br/>[7] Proti rozsudku krajského soudu podává ~alobkyn (dále jen  st~ovatelka ) kasa ní stí~nost, její~ dovody lze podYadit pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního Yádu správního (dále jen  s. Y. s. ).<br/>[8] St~ovatelka nesouhlasí s tím, ~e neprokázala dovody sjednání nájemného v jiné ne~ obvyklé výai. Namítá, ~e prokázala, ~e nájemné ve výai  400 K /m2/den je obvyklé, co~ ostatn akceptoval i ~alovaný. Dle st~ovatelky není veden spor o výai tohoto  jednotkového nájemného, ale o to, zda mla st~ovatelka do základu dan zahrnout nájemné v této výai za vaechny dny v msíci, pYesto~e byt nebyl spole ností ZNAKON vaechny dny v msíci fakticky u~íván. Je zYejmé, ~e zámrem smluvních stran bylo sjednat denní u~ívání bytu, a tomu odpovídalo i sjednání denního nájemného.<br/>[9] Dle st~ovatelky krajský soud nerespektoval zásadu smluvní volnosti, co~ je v rozporu s nálezem ÚS ve vci Salabka. Namítá, ~e princip tr~ního odstupu nelze vykládat tak, ~e umo~Huje správci dan  jednostrann pYedefinovat skute ný pYedmt plnní nebo zmnit jeho rozsah . Krajský soud pYepo ítal sjednané denní nájemné na msí ní bez ohledu na faktickou dobu u~ívání bytu, ím~ zkonstruoval fiktivní pYíjem, který nebyl realizován, ú tován ani zaplacen. Tento postup je v rozporu s § 23 odst. 7 zákona o daních z pYíjmo, neboe ten neopravHuje správce dan k tomu, aby mnil pYedmt smluvního ujednání. Zejména nelze pYijmout závr, ~e výlu né právo u~ívání bytu automaticky znamená povinnost platit nájemné za celý msíc, pokud si smluvní strany ujednaly jiný re~im.<br/>[10] St~ovatelka prokázala, ~e byt nebyl u~íván nepYetr~it, co~ ~alovaný i krajský soud  ignorovali . Nejednalo se o dlouhodobý nájem, ale spíae o opakovan sjednávané krátkodobé u~ívání, které je b~né napY. pYi ubytování obchodních zástupco, externích pracovníko i pro do asné kanceláYské vyu~ití. Závr krajského soudu, ~e nezávislé osoby by obdobnou smlouvu neuzavYely, je pouhou spekulací, co~ odporuje závrom nálezu ÚS ve vci Salabka. Tento nález je dle st~ovatelky relevantní, jeliko~ i v daHovém právu musí být respektována vole stran. Konstatování krajského soudu, ~e nález ÚS ve vci Salabka není pYiléhavý, neobsahuje ~ádnou právní argumentaci.<br/>[11] Dále se podle st~ovatelky krajský soud nevypoYádal s námitkou, ~e správce dan neunesl dokazní bYemeno pYi stanovení referen ní ceny dle § 23 odst. 7 zákona o daních z pYíjmo, jeliko~ neprokázal existenci odliané ceny, ale pouze redefinoval pYedmt plnní.<br/>[12] }alovaný ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti uvádí, ~e krajský soud vc posoudil správn a nedopustil se pochybení. Krajský soud se sice výslovn nezabýval námitkou, dle ní~ daHové orgány nezpochybnily po et dno, po které byl byt spole ností ZNAKON skute n u~íván. Vysvtlil nicmén, ~e rozhodné je, ~e sjednání nájemného pouze na základ po tu dno, v nich~ byl byt fakticky u~íván, se liaí od nájemného, které by bylo sjednáno v b~ném obchodním vztahu. Dále ~alovaný uvádí, ~e st~ovatelka nesprávn ustrnula pouze na tom, ~e jí sjednané jednotkové nájemné (za jeden den u~ívání bytu) je v obvyklé výai. Výai nájemného je tYeba posuzovat z hlediska jeho celkové výae za jednotlivá zdaHovací období s pYihlédnutím ke vaem souvislostem. }alovaný pYipomíná, ~e náklady spojené s bytem a hrazené st~ovatelkou pYesahovaly nájemné hrazené spole ností ZNAKON, a dále ~e byt byl pronajat výhradn této spole nosti, pYi em~ zále~elo pouze na ní, v jaké intenzit bude byt vyu~ívat. Zásada smluvní volnosti se dle ~alovaného v daHovém Yízení neuplatní. }alovaný tak navrhuje, aby Nejvyaaí správní soud kasa ní stí~nost zamítl.<br/>[13] Nejvyaaí správní soud nejdYíve hodnotil formální nále~itosti kasa ní stí~nosti a konstatoval, ~e byla podána v as (§ 106 odst. 2 s. Y. s.), osobou oprávnnou (§ 102, vta první s. Y. s.), proti rozhodnutí, proti nmu~ je kasa ní stí~nost ve smyslu § 102 s. Y. s. pYípustná, a st~ovatelka je zastoupena advokátkou (§ 105 odst. 2 s. Y. s.). Nejvyaaí správní soud poté pYezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasa ní stí~nosti (§ 109 odst. 3, vta pYed stYedníkem s. Y. s.) a z dovodo v ní uvedených (§ 109 odst. 4, vta pYed stYedníkem s. Y. s.). Ve vci pYitom rozhodl bez naYízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, vty první s. Y. s.<br/>[14] Kasa ní stí~nost není dovodná.<br/>[15] Nejvyaaí správní soud nejprve pYistoupil k posouzení námitky nepYezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu. PYípadnou nepYezkoumatelností rozsudku je toti~ povinen se podle § 109 odst. 4 s. Y. s. zabývat z úYední povinnosti, tedy i bez námitky st~ovatelky. Vlastní pYezkum rozsudku je pak mo~ný pouze za pYedpokladu, ~e splHuje kritéria pYezkoumatelnosti, tedy ~e je srozumitelný a vychází z dovodo, z nich~ je zYejmé, pro  krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku jeho rozhodnutí.<br/>[16] Krajský soud v rozsudku Yádn a srozumiteln vylo~il dovody svého rozhodnutí, vypoYádal se se vaemi ~alobními námitkami a jeho závry jsou podpoYeny srozumitelnou a logickou argumentací. V odstavci 19 napadeného rozsudku vysvtlil, pro  pova~uje za správný postup ~alovaného pYi ur ení obvyklé výae nájemného. Z napadeného rozsudku je rovn~ zYejmé, ~e krajský soud pova~oval odkaz na nález ÚS ve vci Salabka za nepYiléhavý proto, ~e se v nm Ústavní soud zabýval respektováním zásady smluvní volnosti v soukromém právu, a nikoliv v právu daHovém (viz odstavec 23 napadeného rozsudku). Nejvyaaí správní soud dodává, ~e dle konstantní judikatury tohoto soudu nemají správní soudy povinnost reagovat na ka~dou díl í argumentaci ú astníka Yízení a tu obsáhle vyvracet. Jejich úkolem je vypoYádat se s obsahem a smyslem ~alobní argumentace jako celku (srov. rozsudky ze dne 3. 4. 2014, . j. 7 As 126/201319, i ze dne 18. 12. 2023, . j. 5 As 256/202267; vaechna zde citovaná judikatura tohoto soudu je dostupná na www.nssoud.cz); tento úkol krajský soud splnil.<br/>[17] Kasa ní dovod ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s. tedy není dán.<br/>[18] Podle § 23 odst. 7 vty první zákona o daních z pYíjmo liaíli se ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami v b~ných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, a neníli tento rozdíl uspokojiv dolo~en, upraví se základ dan poplatníka o zjiatný rozdíl.<br/>[19] Správce dan musí pYi postupu podle § 23 odst. 7 zákona o daních z pYíjmo (1) prokázat, ~e cena sporné transakce (pYevodní cena) byla sjednána mezi spojenými osobami, (2) prokázat, ~e se pYevodní cena liaí od ceny, která by byla sjednána mezi nezávislými osobami v b~ných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek (referen ní cena), a (3) v pYípad zjiatní rozdílu mezi pYevodní a referen ní cenou dát daHovému subjektu pYíle~itost zjiatný rozdíl uspokojiv vysvtlit a dolo~it. Dokazní bYemeno v prvních dvou krocích tí~í správce dan, ve tYetím kroku pak pYechází na daHový subjekt (srov. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 27. 1. 2011, . j. 7 Afs 74/201081, . 2548/2012 Sb. NSS, a ze dne 25. 11. 2022, . j. 10 Afs 453/202166).<br/>[20] Mezi stranami je nesporné, ~e st~ovatelka a spole nost ZNAKON jsou spojenými osobami ve smyslu § 23 odst. 7 zákona o daních z pYíjmo, a dále ~e sjednané nájemné ve výai 2 700 K  za den je nájemným v obvyklé výai. Sporné vaak je, zda mohly daHové orgány jako referen ní cenu stanovit nájemné za celý kalendáYní msíc (tedy jako násobek sjednaného denního nájemného a po tu dní v daném msíci), pYesto~e st~ovatelka si se spole ností ZNAKON ujednala, ~e tato spole nost (jako nájemce) bude hradit nájemné pouze za dny, v nich~ byt  skute n vyu~ije .<br/>[21] Nejvyaaí správní soud se ztoto~Huje se závry krajského soudu. Krajský soud a ~alovaný správn stanovili referen ní cenu, tj. výai obvyklého msí ního nájemného, tak, ~e sjednané denní nájemné vynásobili po tem dní v kalendáYním msíci. Dle Nejvyaaího správního soudu by práv takto bylo nájemné sjednáno mezi nezávislými osobami v b~ných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek. Lze si jen st~í pYedstavit, ~e by v b~ném obchodním vztahu byl pYedmt nájmu pYenechán po celý msíc k výhradnímu u~ívání jedinému nájemci, který by vaak hradil nájemné jen za ty dny, v nich~ pYedmt nájmu skute n vyu~ije. Uvedené platí tím spíae v pYípad, kdy je nájemné hrazené za kalendáYní msíc výrazn ni~aí, ne~ platby za slu~by spojené s u~íváním bytu hrazené pronajímatelem poskytovatelom tchto slu~eb (jako tomu bylo v posuzované vci). Pokud by zámrem smluvních stran bylo pYenechat nájemci pYedmt nájmu k u~ívání jen po nkolik málo dní v msíci, bylo by racionální, aby byl pYedmt nájmu v jiných dnech pYenechán k u~ívání dalaím osobám tak, aby byl nájem pro pronajímatele ekonomicky výhodný stejným zposobem, jako kdyby chtl pronajmout byt na trhu osobám nezávislým.<br/>[22] St~ovatelka v kasa ní stí~nosti nereflektuje rozdíl mezi pYevodní a referen ní cenou. Pouze uvádí, ~e sjednané podmínky nájmu umo~Hují  nájemci flexibilní vyu~ívání , jsou obvyklé u podnikatelo v oblasti ubytovacích nebo kanceláYských slu~eb a odpovídají  potYebám podnikání nájemce . Z uvedeného vaak nevyplývá, v em je takové ujednání ekonomicky racionální pro st~ovatelku jako pronajímatele. Co se tý e st~ovatel ina tvrzení, ~e spole nost ZNAKON byt skute n vyu~ívala jen nkolik málo dno v msíci, zdejaí soud pouze konstatuje, ~e etnost u~ívání bytu nebyla pro posouzení vci relevantní, touto skutkovou okolností se nezabývaly ani daHové orgány, ani krajský soud. St~ovatel ina argumentace výhodností ujednání z pohledu jedné strany  nájemce  se pak míjí s vlastním rozhodovacím dovodem domYení dan; st~ovatelka toti~ touto argumentací nezpochybHuje, ~e podmínky nájmu (exkluzivní u~ívací právo nájemce vs. sjednané denní nájemné) neodpovídá podmínkám nájmu mezi nezávislými osobami (kde by pronajímatel vyhledal takového nájemce, který by hradil msí ní tr~ní nájemné, pYípadn by pronajímal byt na denní bázi za vyaaí cenu rozným nájemcom bez toho, ~e by nkterému z nich poskytl exkluzivitu).<br/>[23] Nejvyaaí správní soud dodává, ~e z napadeného rozsudku nevyplývá, ~e  výlu né právo u~ívání bytu automaticky znamená povinnost platit nájemné za celý msíc, pokud si smluvní strany ujednaly jiný re~im , jak tvrdí st~ovatelka v kasa ní stí~nosti. Krajský soud se komplexn zabýval konkrétními okolnostmi nynjaí vci a dospl pouze k závru, ~e v tomto konkrétním pYípad se pYevodní cena (sjednané nájemné) liaí od ceny referen ní (obvyklé nájemné), pYi em~ st~ovatelka zjiatný rozdíl nedokázala uspokojiv vysvtlit a dolo~it. PYi ur ování referen ní ceny ~alovaný a krajský soud správn pYihlédli nejen ke sjednané výai nájemného, ale i k dalaím podmínkám nájmu. Podle § 23 odst. 7 zákona o daních z pYíjmo je nezbytné pYevodní cenu porovnat s cenou, která by byla sjednána mezi nespojenými osobami v b~ných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek. Bylo tedy namíst zohlednit nejen samotnou výai sjednaného nájemného, ale také dalaí podmínky nájmu (zejména exkluzivitu u~ívání bytu spole ností ZNAKON), a posoudit, zda by si nezávislé osoby v b~ných obchodních vztazích za tchto podmínek (tedy za podmínky exkluzivního u~ívání bytu jediným nájemcem) sjednaly toto~né denní nájemné závislé výlu n na po tu dno v msíci, v nich~ byl byt nájemcem skute n u~íván. DaHové orgány i krajský soud pYitom správn vyhodnotily, ~e za takových podmínek by si nespojené osoby v b~ných obchodních vztazích sjednaly nájemné odlian, ne~ jako tomu bylo v nynjaí vci; jinými slovy shledaly, ~e se referen ní cena liaí od ceny pYevodní. Ani v tomto postupu tak Nejvyaaí správní soud neshledává pochybení.<br/>[24] Závry krajského soudu nejsou v rozporu ani se zásadou smluvní volnosti. Jedná se toti~ o zásadu soukromého práva, která se ve veYejném právu nepou~ije (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 31. 3. 2004, . j. 5 Afs 22/200355). K zásad smluvní volnosti v souvislosti s aplikací § 23 odst. 7 zákona o daních z pYíjmo se dále vyjádYil Nejvyaaí správní soud v rozsudku ze dne 31. 3. 2009, . j. 8 Afs 80/2007105, . 1852/2009 Sb. NSS, v nm~ uvedl, ~e  [o]bchodní transakce mezi osobami blízkými mohou být ovlivHovány osobním vztahem smluvních stran, a proto jejich motivem není v~dy samotná snaha o získání majetkového i jiného prospchu, jako je tomu v b~ných obchodních vztazích za podmínek fungující sout~e. A koliv je s ohledem na zásadu smluvní volnosti takovýto zposob jednání v ob anskoprávních nebo obchodnprávních vztazích mo~ný, z hlediska daHového práva je ve výsledku sankcionovaný úpravou základu dan o zjiatný rozdíl (zvýraznní doplnno  pozn. NSS). Je tak nerozhodné, zda volí smluvních stran bylo sjednání denního u~ívání bytu a tomu odpovídajícího denního nájemného. Takové ujednání je sice mo~né z pohledu práva soukromého, nicmén správce dan je oprávnn pro ú ely daHového práva s tím související základ dan upravit práv podle § 23 odst. 7 zákona o daních z pYíjmo (viz § 1 odst. 1 ob anského zákoníku, dle kterého je uplatHování soukromého práva nezávislé na uplatHování práva veYejného).<br/>[25] S ohledem na výae uvedené Nejvyaaí správní soud souhlasí také s tím, ~e na nynjaí vc nedopadají závry nálezu ÚS ve vci Salabka. Ústavní soud se respektováním zásady smluvní volnosti zabýval za ú elem posouzení aktivní legitimace tehdejaí st~ovatelky, která se domáhala náhrady akody podle ob anského zákoníku v civilním sporu, a to v souvislosti s postoupením smlouvy dle § 1895 a násl. ob anského zákoníku. Ústavní soud se vaak v tomto nálezu nedotýkal veYejnoprávní zásady autonomního posouzení daHové povahy právního vztahu daHovými orgány.<br/>[26] Lze tedy uzavYít, ~e není naplnn ani kasa ní dovod ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s.<br/>[27] Vzhledem k tomu, ~e Nejvyaaí správní soud shledal kasa ní stí~nost nedovodnou, zamítl ji za podmínek vyplývajících z § 110 odst. 1 in fine s. Y. s.<br/>[28] O náhrad náklado tohoto Yízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, vty první s. Y. s., ve spojení s § 120 s. Y. s. Vzhledem k tomu, ~e st~ovatelka byla v Yízení o kasa ní stí~nosti procesn neúspaná, právo na náhradu náklado Yízení jí nenále~í. }alovaný byl ve vci úspaný, nevznikly mu vaak náklady pYesahující b~ný rámec jeho úYední innosti. Nejvyaaí správní soud proto rozhodl tak, ~e se ~ádnému z ú astníko náhrada nákladu Yízení nepYiznává.<br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou pYípustné opravné prostYedky (§ 53 odst. 3 s. Y. s.).<br/><br/><br/> V Brn dne 29. ledna 2026<br/><br/><br/> JUDr. Tomáa Rychlý <br/> pYedseda senátu<br/><br/><br/></body> </html>