<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 21 As 90/2025- 43 - text</title> </head> <body> ÿþ 21 As 90/2025 - 47<br/>pokra ování<br/><br/><br/><br/><br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK <br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedy Mgr. Radovana Havelce a soudco JUDr. Tomáae Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní vci ~alobco: a) Ing. E. P., b) S. P., c) B. J., d) J. G., spole n zastoupeni Mgr. Renatou Wachtlovou, advokátkou se sídlem HoYovice, Pra~ská 346, proti ~alovanému: Ministerstvo zemdlství, se sídlem Praha 1, Tanov 65/17, za ú asti: I) MUDr. O. P., II) K. Z., III) MVDr. M. Z., IV) Mgr. J. P., V) K. N., VI) MUDr. H. Z., a VII) Ing. K. P., spole n zastoupeni JUDr. Janem Luhanem, advokátem se sídlem Lysá nad Labem, Masarykova 1250/50, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alobco proti rozsudku Mstského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2025, . j. 10 A 102/2024  70,<br/><br/><br/>takto:<br/><br/><br/>I. Kasa ní stí~nost se zamítá.<br/><br/>II. }ádnému z ú astníko se nepYiznává náhrada náklado Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/><br/>III. Osoby zú astnné na Yízení nemají právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/><br/>Odovodnní:<br/><br/><br/>[1] Ministerstvo zemdlství  Pozemkový úYad Beroun (dále jen  PÚ Beroun ) rozhodnutím ze dne 31. 3. 2003, zn. 107/2003/5103Ba 1890/90Vá (dále jen  rozhodnutí PÚ Beroun ), postupem podle § 9 odst. 4 zákona . 229/1991 Sb., o úprav vlastnických vztaho k pod a jinému zemdlskému majetku (dále jen  zákon o pod ) ur ilo, ~e ú astníci Yízení [~alobkyn b) a c) a osoby zú astnné na Yízení I) a~ VII) a právní pYedchodci ostatních ~alobco i osob zú astnných na Yízení] jsou jako oprávnné osoby dle § 4 odst. 2 a odst. 4 zákona o pod vlastníky pozemko v k. ú. V., L., H., V., B. a P., specifikovaných v pYíloze tohoto rozhodnutí. <br/><br/>[2] }alobci následn podali podnt k pYezkumnému Yízení, v nm~ namítali, ~e rozhodnutím PÚ Beroun byly vydány mj. také pozemky, které byly ji~ pYed ú inností zákona o pod ve vlastnictví fyzických osob anebo tyto nemovitosti byly získány od fyzické osoby ke dni 9. 10. 1998. V pYípad pozemku parc. . st. XA v k. ú. V. byl pozemek vydán rozhodnutím PÚ Beroun, pYesto~e byl ji~ vydán rozhodnutím ze dne 1. 7. 1999; pozemek parc. . XB v k. ú. B. byl vydán, a koliv byl zastavn od 60. let minulého století. Státní pozemkový úYad pYezkoumal podle § 98 správního Yádu ve zkráceném pYezkumném Yízení rozhodnutí PÚ Beroun, a rozhodnutím ze dne 4. 4. 2013, zn. 102135/2013 (dále jen  prvostupHové rozhodnutí ) je v celém rozsahu zruail a vc vrátil PÚ Beroun k dalaímu Yízení. K odvolání osob zú astnných na Yízení I) a II) bylo rozhodnutím ~alovaného ze dne 15. 10. 2013, . j. 63150/2013MZE12142 (první rozhodnutí ~alovaného) prvostupHové rozhodnutí zmnno tak, ~e ke zruaení rozhodnutí PÚ Beroun doalo pouze ve vztahu k nkterým nemovitostem. Toto rozhodnutí napadli ~alobci u Mstského soudu v Praze ~alobou, kterou mstský soud usnesením ze dne 20. 6. 2016, . j. 6 A 238/2013  30, odmítl podle § 46 odst. 2 soudního Yádu správního (dále jen  s. Y. s. ) s odovodnním, ~e se jedná o správní rozhodnutí ve vci soukromoprávního nároku, a proto mla být podána ~aloba podle ásti páté ob anského soudního Yádu (dále jen  o. s. Y. ). }alobci se v souladu s tímto pou ením mstského soudu obrátili na Okresní soud v Beroun, který jejich ~alobu zamítl rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, . j. 13 C 151/2016  230. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, tento rozsudek zruail. Vyslovil toti~ nesouhlas s právním názorem mstského soudu (jako soudu správního) ohledn vcné pYísluanosti civilních soudo v projednávané vci. Okresnímu soudu proto ulo~il, aby pYedlo~il vc zvláatnímu senátu zYízenému podle zákona . 131/2002 Sb., o rozhodování nkterých kompeten ních sporo. <br/><br/>[3] Zvláatní senát v usnesení ze dne 7. 12. 2022, . j. Konf 31/2021  26 (dále jen  usnesení zvláatního senátu ) rozhodl, ~e k projednání vci je pYísluaný soud ve správním soudnictví, neboe pravomoc civilních soudo by byla dána pouze tehdy, pokud by správní orgán rozhodl o sporu nebo jiné právní vci vyplývající ze soukromoprávních vztaho meritorn. }alobu proti (prvnímu) rozhodnutí ~alovaného je proto pYísluaný projednat správní soud, jen~ se mo~e zabývat pouze podmínkami pYezkumného Yízení, nikoli samotným restitu ním nárokem. Mstský soud (jako soud správní) se proto ~alobou zabýval opakovan a shledal ji dovodnou z dovodu poruaení ustanovení o Yízení pYed správním orgánem; proto první rozhodnutí ~alovaného zruail a vc mu vrátil k dalaímu Yízení, v rámci nho~ ~alovaný odvoláním napadené prvostupHové rozhodnutí potvrdil. I toto rozhodnutí bylo následn zruaeno rozsudkem mstského soudu (jako soudu správního) ze dne 27. 11. 2023, . j. 17 A 114/2023  73, pro nesrozumitelnost. V poYadí tYetím rozhodnutím ze dne 27. 8. 2024, . j. MZE4048/2024111555 (dále jen  ~alované rozhodnutí ), ~alovaný zmnil výrok prvostupHového rozhodnutí tak, ~e:  [r]ozhodnutí Ministerstva zemdlství  Pozemkového úYadu Beroun ze dne 31. 3. 2003 . j. 107/2003/5103Ba 1890/90Vá, které nabylo právní moci dne 20. 9. 2012, se ruaí v ásti, ve které bylo rozhodnuto o pozemcích p. . st. XC, p. . XD, p. . st. XE, p. . XF, p. . st. XG a p. . XH, p. . st. XI a p. . XJ, p. . st. XK, p. . XL, p. . st. XM, p. . XN, p. . XO, p. . XP a p. . XR v k. ú. V. a pozemcích p. . st. XA v k. ú. V. a p. . XB v k. ú. B. V této ásti se rozhodnutí vrací Státnímu pozemkovému úYadu  Krajskému pozemkovému úYadu pro StYedo eský kraj a hlavní msto Praha k novému projednání a rozhodnutí. Ve zbytku se rozhodnutí Ministerstva zemdlství  Pozemkového úYadu Beroun ze dne 31. 3. 2003, . j. 107/2003/5103Ba 1890/90Vá potvrzuje. <br/><br/>[4] }alované rozhodnutí napadli ~alobci u Mstského soudu v Praze ~alobou, který ji shledal áste n dovodnou, a proto výrokem I. rozsudku specifikovaného v záhlaví zruail toto rozhodnutí v ásti týkající se pozemko parc. . st. XM, parc. . XN, XO, XP a XR v k. ú. V., a pozemku parc. . st. XA v k. ú. V.; ve zbytku ~alobu zamítl. <br/><br/>[5] Mstský soud úvodem zdoraznil, ~e v projednávaném pYípad je pouze posuzováno, zda PÚ Beroun svým rozhodnutím z roku 2003 ur il vlastnictví pozemko podle § 9 odst. 1 zákona o pod v rozporu s právními pYedpisy, a zda byl tedy dán dovod pro zruaení tohoto rozhodnutí cestou pYezkumného Yízení. Rozhodnutím PÚ Beroun byly podle § 9 odst. 4 zákona o pod ur eni vlastníci pozemko specifikovaných v daném rozhodnutí. Mezi ~alobci a osobami zú astnnými na Yízení panuje shoda, ~e u pozemko parc. . st. XE, XK, XI, XG, XC a parc. . XD, XF, XH, XJ a XL v k. ú. V. (v rozsudku ozna eny jako  pozemky A ) doalo k nabytí vlastnického práva jinými fyzickými osobami pYed ú inností zákona o pod, a proto tyto osoby nebyly povinnými osobami ve smyslu § 5 odst. 1 zákona o pod a nebyly tak povinny tyto pozemky vydat oprávnným osobám. Nebylo proto sporu, ~e oprávnné osoby z uvedeného dovodu nemohly k pozemkom A nabýt vlastnické právo, a rozhodnutí PÚ Beroun bylo tedy v tomto rozsahu po právu zruaeno ve zkráceném pYezkumném Yízení pro zjevný rozpor s ustanovením zákona o pod.<br/><br/>[6] V prvním ~alobním bod ~alobci namítali nesprávné právní posouzení ve vci pozemko parc. . XN, XO, XP, CR (nyní slou eny do parc. . XO) a parc. . st. XM v k. ú. V. (v rozsudku ozna eny jako  pozemky B ), a pozemko parc. . st. XA v k. ú. V. a parc. . XB v k. ú. B. Mstský soud uvedl, ~e ~alovaný pozemky B a pozemek parc. . st. XA v k. ú. V.  zahrnul do nového Yízení výslovn (a pouze) proto, ~e o vydání tchto pozemko bylo ji~ jednou pravomocn rozhodnuto, a to rozhodnutím PÚ Beroun ze dne 27. 1. 1993, . j. OPÚ 1890/92Va (dovodem postupu ~alovaného tedy nebyla pYeká~ka vlastnictví vydávaných pozemko fyzickými osobami, jak se domnívali ~alobci). Tím byla u tchto pozemko zalo~ena pYeká~ka vci rozhodnuté, a bylo tak v tomto rozsahu nutné zruait (pozdjaí) rozhodnutí PÚ Beroun ve zkráceném pYezkumném Yízení. Mstský soud ze správního spisu zjistil, ~e zmiHované rozhodnutí ze dne 27. 1. 1993 o schválení dohody o vydání nemovitostí mezi povinnou a oprávnnou osobou bylo zruaeno v mimoodvolacím Yízení rozhodnutím ministra zemdlství ze dne 7. 2. 2000, . j. 242/2000, a okresnímu pozemkovému úYadu bylo ulo~eno, aby v dalaím Yízení vyjasnil okruh oprávnných osob. Rozhodnutí ze dne 27. 1. 1993 tak ji~ v dob vydání rozhodnutí PÚ Beroun nezakládalo pYeká~ku res administrata. NepYisvd il proto ~alovanému, ~e o vydání pozemko B a pozemku parc. . st. XA v k. ú. V. bylo ke dni rozhodnutí PÚ Beroun pravomocn rozhodnuto. V pYípad pozemku parc. . st. XA v k. ú. V. mstský soud reflektoval tvrzení ~alobco, ~e tento pozemek byl vydán jiným rozhodnutím, a sice rozhodnutím Okresního úYadu Beroun ze dne 1. 7. 1999, . j. OPÚ 1890/90L R Vi~.Ba./Tá. Jeliko~ existenci tohoto rozhodnutí sporovali jak ~alovaný tak osoby zú astnné na Yízení, pova~oval mstský soud za nutné, aby v probhu dalaího správního Yízení byla tato otázka vyYeaena. Jeliko~ v rozsahu uvedených pozemko neexistoval ~alovaným tvrzený dovod pro zruaení rozhodnutí PÚ Beroun, mstský soud v tomto rozsahu rozhodnutí ~alovaného zruail a vc mu vrátil k dalaímu Yízení.<br/><br/>[7] Pokud jde o pozemek parc. . XB v k. ú. B., ~alobci nesouhlasili s pokynem ~alovaného k provYení jeho zastavnosti ke dni ú innosti zákona o pod, neboe dle jejich tvrzení bylo ~alovanému od roku 2013 známo, ~e pozemek je ji~ od 60. let minulého století zastavn, a proto neml být vydán oprávnným osobám. K tomu mstský soud na základ spisového materiálu a informací katastrálního úYadu uvedl, ~e pozemek byl ji~ v rozhodné dob (tj. v dob nabytí ú innosti zákona o pod) zastavn; mezi ~alobci a ~alovaným tak není spor o tom, ~e z uvedeného dovodu nebylo mo~né uvedený pozemek vydat podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o pod. Rozhodnutím PÚ Beroun (kterým byl mj. tento pozemek vydán) tak byl zjevn poruaen zákon a byly proto v této ásti splnny podmínky pro jeho zruaení. <br/><br/>[8] Ve druhém ~alobním bodu ~alobci namítli, ~e napadené rozhodnutí je nepYezkoumatelné, jeliko~ z nj nevyplývá, pro  bylo o pozemcích B rozhodnuto odlian ne~ o pozemcích C (takto byla rozsudkem ozna ena skupina pozemko specifikovaných v odst. 15 odovodnní napadeného rozsudku  pozn. NSS), pYesto~e o obou skupinách bylo povodn rozhodnuto tým~ rozhodnutím PÚ Beroun ze dne 27. 1. 1993 (tyto pozemky byly vydány právním pYedchodcom ~alobco a následn, v roce 1994, byly darovacími smlouvami pYevedeny na ~alobce). Mstský soud se pln ztoto~nil se ~alovaným, který konstatoval, ~e u pozemko C vobec nevyvstala otázka, zda pro jejich vydání oprávnným osobám cestou rozhodnutí PÚ Beroun existovala nkterá z pYeká~ek dle zákona o pod. Proto pokud ~alobci od oprávnných osob získali pozemky C na základ darovacích smluv z roku 1994, nemá tato skute nost ~ádný vliv na rozhodnutí PÚ Beroun o ur ení vlastnického práva oprávnných osob. <br/><br/>[9] Pokud jde o námitku, ~e u pozemko C bylo v roce 2003 rozhodnutím PÚ Beroun rozhodnuto o ur ení vlastnického práva duplicitn, zde mstský soud upozornil, ~e tuto námitku ~alobci poprvé uplatnili a~ v Yízení pYed soudem. Z obsahu podnto k pYezkumu nevyplynulo, ~e by ~alobci ve vztahu k pozemkom C namítali nezákonnost jejich vydání. V odvolání jen neur it uvedli, ~e bude tYeba posoudit, zda nemovitosti, ke kterým nabyli vlastnické právo na základ darovacích smluv z roku 1994, mohou být ve správním Yízení vydány oprávnným osobám v souladu se zákonem o pod; nenamítali ale duplicitu rozhodnutí o vydání pozemko C. }alobci proto v tomto smru neiniciovali provedení pYezkumu. Mstský soud dodal, ~e i pro pozemky C nicmén platí to, co pro pozemky B; rozhodnutí PÚ Beroun ze dne 27. 1. 1993, . j. OPÚ 1890/92Va, bylo v roce 2000 odklizeno a netvoYí tak pYeká~ku pro vydání rozhodnutí PÚ v roce 2003.<br/><br/>[10] Ve tYetím ~alobním bod ~alobci namítali, ~e ~alovaný rozhodoval na základ libovole, vnovalli se v napadeném rozhodnutí jen nkolika nemovitostem a nezabýval se tím, zda mohly být vydány také nemovité vci ji~ jednou vydané právním pYedchodcom ~alobco; doaloli k vydání pozemko oprávnným osobám (právním pYedchodcom ~alobco), mly se osoby zú astnné na Yízení domáhat svých nároko podle § 13 odst. 2 zákona o pod. Ani této námitce mstský soud nepYisvd il. Konstatoval, ~e ~alovaný shledal rozpor v rozhodnutí PÚ Beroun s právními pYedpisy jen u nkterých vyjmenovaných pozemko, a proto je zruail pouze v tomto rozsahu. Dále zdoraznil, ~e § 13 odst. 2 zákona o pod, umo~Hující oprávnným osobám uplatnit nárok vo i osobám, kterým byly nemovitosti reáln vydány, pYedstavuje ob anskoprávní nárok, který nemo~e být posuzován v rámci pYezkumného Yízení. Práv zruaení ásti rozhodnutí PÚ Beroun v pYezkumném Yízení povede k ur ení vlastnictví nemovitostí a okruhu oprávnných osob. PYezkumné Yízení tak v podstat pYedchází pYípadnému Yízení dle § 13 odst. 2 zákona o pod.<br/><br/>[11] Rozsudek mstského soudu napadli ~alobci a) a~ d) (dále jen  st~ovatelé ) spole nou kasa ní stí~ností, kterou podYadili pod kasa ní dovody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. Y. s.<br/><br/>[12] St~ovatelé uvedli, ~e v probhu pYedcházejících Yízení opakovan dokládali, ~e nemovité vci uvedené v rozhodnutí PÚ Beroun se nacházely v podílovém spoluvlastnictví a právním pYedchodcom st~ovatelo byly vydány ji~ na základ rozhodnutí PÚ Beroun ze dne 27. 1. 1993; ti je následn st~ovatelom darovali. St~ovatelé proto namítli, ~e správní orgány byly povinny z úYední povinnosti brát pYi svém rozhodování v potaz stav katastru nemovitostí, co~ neu inily. St~ovatelé se tak nadále domáhají svého vlastnického práva, které nabyli na základ darovacích smluv od svých právních pYedchodco, kterým byly posuzované pozemky vydány PÚ Beroun. Dále st~ovatelé odkázali na nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 2219/2012, dle kterého je mo~né nabýt vlastnické právo i od nevlastníka, a to na základ dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí v dob pYevodu vlastnického práva (zde v dob v podpisu darovacích smluv). V posuzovaném pYípad doalo k situaci, kdy je chránna dobrá víra a právní jistota v zápis v katastru nemovitostí i nabývací tituly kupujících (tj. man~elo K., kteYí nemovitosti koupili od st~ovatelo v letech 1998 a 1999), ale nikoli dobrá víra prodávajících (st~ovatelo). St~ovatelé mají za to, ~e byloli zpochybnno (jejich) vlastnické právo k pozemkom C, mlo být stejn zpochybnno také vlastnické právo (man~elo K.) v pYípad pozemko B. St~ovatelé se proto domnívají, ~e byla nesprávn posouzena právní otázka týkající se jejich vlastnického práva, a to zejména poruaením ústavn zaru ených práv, konkrétn v dobrou víru v zápis v katastru nemovitostí. Tím, ~e byla vlastnická práva osob, které následn pozemky zakoupily od st~ovatelo, posuzována mstským soudem odlian, jde o nepYípustnou libovoli rozhodování. <br/><br/>[13] Dále st~ovatelé namítali nepYezkoumatelnost napadeného rozsudku, jeliko~ se mstský soud nezabýval námitkami ohledn jejich vlastnického práva. Lakonicky se omezil na konstatování, ~e platnost darovacích smluv z roku 1994 (jimi~ st~ovatelé nabyli pozemky od svých právních pYedchodco) nemá vliv na nezákonnost ásti rozhodnutí PÚ Beroun, a ~e námitku duplicity rozhodnutí o vydání pozemko C namítali st~ovatelé poprvé a~ v ~alob. Rovn~ závr, ~e o rozsahu vydání pozemko C na základ rozhodnutí PÚ Beroun z 27. 1. 1993 není ji~ ~ádný spor, nemá oporu  v Yízení . St~ovatelé se opakovan dovolávají ochrany svých vlastnických práv, pYesto byla tato otázka v~dy ozna ena jako irelevantní. S tímto závrem st~ovatelé nesouhlasili, naopak mli za to, ~e otázka dobré víry mla být posouzena a její pominutí je tak v rozporu s po~adavkem na ochranu ústavních hodnot. <br/><br/>[14] }alovaný ve svém vyjádYení nesouhlasil s kasa ními námitkami st~ovatelo. Má za to, ~e mstský soud napadeným rozsudkem naplnil závazný názor obsa~ený v usnesení zvláatního senátu, dle kterého je správní soud oprávnn zkoumat pouze naplnní podmínek pro vydání rozhodnutí ve zkráceném pYezkumném Yízení, nikoli otázky týkající se samotného vlastnického práva. <br/><br/>[15] Osoby zú astnné na Yízení s podanou kasa ní stí~ností nesouhlasily. Uvedly, ~e s ohledem na charakter pYezkoumávaného správního rozhodnutí, které má procesní povahu, nemohlo být napadeným rozsudkem zasa~eno do ústavn zaru ených práv st~ovatelo. }alovaný se zabýval pouze tím, v jakém rozsahu má být znovu pYezkoumáváno pravomocné rozhodnutí PÚ Beroun. Dále osoby zú astnné na Yízení poukázaly na nesrovnalosti v kasa ní stí~nosti, zejména na bod 2.5., v nm~ st~ovatelé namítali, pro  je chránno vlastnické právo man~elo K. (vlastníko pozemko B), a koliv práv v této ásti mstský soud rozhodl, ~e i o vlastnictví tchto pozemko je tYeba optovn rozhodnout. Jako bezpYedmtou vyhodnotily námitku týkající se výtek ohledn posouzení vlastnického práva, jeliko~ správní soudy se tmito otázkami nemohou zabývat.<br/><br/>[16] Nejvyaaí správní soud pYezkoumal napadený rozsudek mstského soudu v rozsahu podané kasa ní stí~nosti (§ 109 odst. 3 vta pYed stYedníkem s. Y. s.) a z dovodo v ní uvedených (§ 109 odst. 4, vta pYed stYedníkem s. Y. s.). Ve vci rozhodl bez naYízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2 vty první s. Y. s.<br/>[17] Kasa ní stí~nost není dovodná.<br/>[18] Úvodem Nejvyaaí správní soud pova~uje za nezbytné stru n zrekapitulovat podstatné skutkové okolnosti dané vci. Rozhodnutím PÚ Beroun (ze dne 31. 3. 2003) bylo podle § 9 odst. 4 zákona o pod ur eno, ~e ú astníci Yízení [~alobkyn c) a d), osoby zú astnné na Yízení I) a~ VII) a právní pYedchodci ostatních ~alobco a osob zú astnných na Yízení] jsou jako oprávnné osoby podle § 4 odst. 2 a 4 zákona o pod, vlastníky pozemko specifikovaných v pYíloze tohoto rozhodnutí. Toto rozhodnutí bylo následn v celém rozsahu zruaeno ve zkráceném pYezkumném Yízení prvostupHovým rozhodnutím PÚ Beroun ze dne 4. 4. 2013. Rozsah tohoto zruaení byl následn postupn korigován; ~alovaným rozhodnutím bylo kone n prvostupHové rozhodnutí PÚ Beroun ze dne 4. 4. 2013 zmnno tak, ~e rozhodnutí PÚ Beroun z roku 2003 bylo zruaeno pouze v ásti týkající se pozemko parc. . st. XE, XK, XI, XG, XC a XM, a parc. . XD, XF, XH, XJ, XL, XN, XO, XP, XR v k. ú. V. a parc. . st. XA v k. ú. V. a parc. . XB v k. ú. B. Lze tedy uzavYít, ~e ~alovaný shledal rozhodnutí PÚ Beroun z roku 2003 nezákonným pouze ve vztahu k uvedeným pozemkom; ve zbytku zostalo toto rozhodnutí nezmnno. Následn mstský soud rozsah zruaení rozhodnutí PÚ Beroun napadeným rozsudkem zú~il, neboe ~alované rozhodnutí zruail v rozsahu pozemko parc. . st. XM, parc. . XN, parc. . XO, parc. . XP a parc. . XR v k. ú. V. a pozemku parc. . st. XA v k. ú. V., a v tomto rozsahu vc vrátil ~alovanému k dalaímu Yízení. Ve vztahu k pozemku parc. . st. XA ml být odstrann rozpor mezi stranami ohledn toho, zda byl pozemek vydán referátem okresního pozemkového úYadu ze dne 1. 7. 1999 i rozhodnutím ze dne 27. 1. 1993. Pokud jde o zbylé pozemky uvedené ve zruaujícím výroku napadeného rozsudku, mstský soud dospl k závru, ~e ve vztahu k nim nebyl dán dovod pro zruaení rozhodnutí PÚ Beroun z roku 2003 ve zkráceném pYezkumném Yízení pro pYeká~ku res administrata. Mstský soud (stejn jako pYed ním ~alovaný) se tedy otázkou splnní hmotnprávních podmínek pro restituci nemovitostí uvedených ve výroku PÚ Beroun (ze dne 31. 3. 2003) vobec nezabýval.<br/>[19] PYi vlastním posouzení vci se Nejvyaaí správní soud zabýval nejprve namítanou nepYezkoumatelností napadeného rozsudku [§ 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s.], proto~e v pYípad dovodnosti této námitky by bylo vypoYádání dalaích kasa ních námitek v zásad vylou ené. Z konstantní judikatury Ústavního soudu a Nejvyaaího správního soudu vyplývá, ~e máli být soudní rozhodnutí pYezkoumatelné, musí z nj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný, jakým zposobem postupoval pYi posuzování rozhodných skute ností, pro  pova~uje právní závry ú astníko Yízení za (ne)správné a z jakých dovodo pova~uje argumentaci ú astníko Yízení za (ne)dovodnou (viz napYíklad nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, a rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, . j. 2 Azs 47/2003  130, ze dne 29. 7. 2004, . j. 4 As 5/2003  52, ze dne 1. 6. 2005, . j. 2 Azs 391/2004  62, a ze dne 21. 8. 2008, . j. 7 As 28/2008  75; rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu viz https://nalus.usoud.cz). Meritorní pYezkum rozsudku je tak mo~ný pouze za pYedpokladu, ~e se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opYeno o dostatek relevantních dovodo, z nich~ je zYejmé, pro  soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku jeho rozhodnutí. <br/>[20] St~ovatelom nelze pYisvd it, ~e by se mstský soud nijak nezabýval otázkou platnosti darovacích smluv. V odst. 63 a 64 odovodnní napadeného rozsudku mstský soud uvedl, ~e v pYípad pozemko C st~ovatelé duplicitu rozhodnutí poprvé namítali a~ v ~alob. V odvolání pouze neur it uvedli, ~e  bude tYeba posoudit otázku, zda nemovitosti, ke kterým nabyli ú astníci Yízení vlastnické právo na základ darovacích smluv z roku 1994, mohou být ve správním Yízení, vydány oprávnným osobám v souladu se zákonem o pod. Za této situace podle mstského soudu ~alovaný  nedisponoval podntem k tomu, aby inicioval pYezkum i o otázce, zda u pozemko C o jejich vydání bylo ji~ jednou rozhodnuto . Mstský soud upozornil, ~e ~alovaný u pozemko C, jejich~ vlastnictví ~alobci od svých právních pYedchodco nabyli na základ darovacích smluv z roku 1994, neshledal rozhodnutí PÚ Beroun v rozporu s právními pYedpisy. UzavYel tedy, ~e  [u] tchto pozemko zkrátka nevyvstala otázka, zda pro jejich vydání oprávnným osobám rozhodnutím PÚ Beroun existovala nkterá z pYeká~ek dle zákona o pod. Proto pokud ~alobci od oprávnných osob získali pozemky C na základ darovacích smluv z roku 1994, nemá tato skute nost ~ádný vliv na rozhodnutí PÚ Beroun o ur ení vlastnického práva oprávnných osob . Takové vypoYádání shora pYedestYené argumentace st~ovatelo pova~uje kasa ní soud za srozumitelné a odpovídající na podstatu ~alobní námitky. Nelze proto souhlasit se st~ovateli, ~e by jejich námitka zostala bez odpovídající reakce soudu.<br/>[21] Jiné námitky zpochybHující pYezkoumatelnost napadeného rozsudku kasa ní stí~nost neobsahuje. Nejvyaaí správní soud proto uzavírá, ~e shledal rozsudek mstského soudu pYezkoumatelným, jeliko~ obsahuje dostate nou odpov na ~alobní námitky, argumentace mstského soudu je srozumitelná, logická a je zYejmé, jakými úvahami byl mstský soud pYi posouzení ~alobních bodo veden a k jakým závrom dospl. Lze proto uzavYít, ~e kasa ní dovod dle § 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s. nebyl naplnn.<br/>[22] Následn Nejvyaaí správní soud pYistoupil k posouzení sporných právních otázek [§ 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s.]. PYed vlastním vypoYádáním námitek st~ovatelo, které smYují pYedevaím k posouzení jejich vlastnického práva k restituovaným nemovitostem, je tYeba pYipomenout, ~e podle usnesení zvláatního senátu . j. Konf 31/2021  26, je rozsah soudního pYezkumu v dané vci omezen pouze na pYezkum splnní podmínek pro vydání rozhodnutí ve zkráceném pYezkumném Yízení, nikoli na posouzení samotného restitu ního nároku i otázek nabytí vlastnického práva. <br/>[23] St~ovatelé namítali, ~e postupem ~alovaného (aprobovaným mstským soudem) vlastnické právo man~elo K. (kteYí jej nabyli k pozemkom B na základ kupních smluv od st~ovatelo), nebylo na rozdíl od vlastnického práva k pozemkom C (nabytého st~ovateli na základ darovacích smluv od jejich právních pYedchodco, kteYí byli uznáni za oprávnné osoby rozhodnutím PÚ Beroun) zpochybnno. Dovod tohoto rozdílného pYístupu není st~ovatelom zYejmý. Vlastnická práva osob, které od st~ovatelo zakoupily nemovitosti vydané na základ rozhodnutí PÚ Beroun, byla posuzována ~alovaným i mstským soudem odlian, ím~ podle st~ovatelo doalo k nepYípustné libovoli správních orgáno a soudo. <br/>[24] Nejvyaaí správní soud s náhledem st~ovatelo nesouhlasí. Vydání pozemko C nebylo zpochybnno ani rozhodnutím ~alovaného ani napadeným rozsudkem, neboe rozhodnutí PÚ Beroun zostává v tomto rozsahu i po probhnuvaím pYezkumném Yízení a soudním pYezkumu nedot eno. Rozhodnutí ~alovaného bylo napadeným rozsudkem zruaeno a vráceno k dalaímu Yízení v ásti týkající se pozemko B; po zásahu soudu tak zostávají i tyto pozemky na základ rozhodnutí PÚ Beroun vydány, bye v tomto rozsahu bude ~alovaným jeat rozhodováno, neboe optovn posoudí, zda existuje (jiná) pYeká~ka jejich vydání. Není tedy zYejmé, v em má spo ívat st~ovateli tvrzený rozný pYístup ~alovaného i mstského soudu k tmto skupinám pozemko. Sou asn je nutno pYipomenout, ~e mstský soud dospl k závru, ~e vydání rozhodnutí PÚ Beroun v rozsahu pozemko B nebránila pYeká~ka res administrata, a proto z tohoto dovodu nemlo být toto rozhodnutí v uvedeném rozsahu ruaeno. Je evidentní, ~e ~alovaný ani mstský soud se nezabývali hmotnprávními podmínkami pro vydání pozemko, ae ji~ skupiny B i C; z tohoto dovodu je jakákoli polemika st~ovatelo zamYená tímto smrem bezpYedmtná. <br/>[25] Kone n, pokud jde o námitku st~ovatelo, dle které není jasné, o co mstský soud opYel svoj závr o neexistenci duplicitního rozhodování ve vci pozemko C, ani zde nelze jejich tvrzení pYisvd it. Jak ji~ bylo uvedeno výae (odst. [9]), mstský soud v odst. 65 odovodnní svého rozsudku uvedl, ~e stejn jako v pYípad pozemko skupiny B bylo povodní rozhodnutí o jejich vydání zruaeno rozhodnutím ministra zemdlství ze dne 7. 2. 2000, . j. 242/2000. PÚ Beroun tedy nic nebránilo, aby ve vci vydání tchto pozemko v roce 2003 optovn rozhodl. Proti tomuto závru mstského soudu st~ovatelé nebrojí. Není proto zYejmé, o jakém duplicitním rozhodování v pYípad pozemko C st~ovatelé hovoYí, respektive co konkrétn mlo být mstským soudem nesprávn právn posouzeno. St~ovatelé pouze obecn namítli  nesprávné posouzení právní otázky vlastnického práva . Jak ji~ bylo ale výae uvedeno, tuto otázku nejsou správní soudy oprávnny posuzovat, neboe jejich pYezkum je omezen pouze na posouzení naplnní podmínek pro vydání rozhodnutí v pYezkumném Yízení. Z tohoto dovodu se kasa ní soud nemohl zabývat ani námitkami zpochybHujícími údajné poruaení zásady dobré víry ve správnost zápisu v katastru nemovitostí i otázkami ohledn nabytí vlastnického práva od nevlastníka, jak ji~ bylo uvedeno v odst. [22]. <br/>[26] Ze vaech shora uvedených dovodo Nejvyaaí správní soud neshledal ~ádnou z kasa ních námitek dovodnou. Za podmínek vyplývajících z § 110 odst. 1, in fine, s. Y. s. ji proto rozsudkem zamítl. <br/>[27] O náhrad náklado tohoto Yízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 s. Y. s., ve spojení s § 120 s. Y. s. Vzhledem k tomu, ~e st~ovatelé byli v Yízení o kasa ní stí~nosti procesn neúspaní, právo na náhradu náklado Yízení jim nenále~í. Pokud jde o procesn úspaného ú astníka  ~alovaného  v jeho pYípad nebylo zjiatno, ~e by mu v souvislosti s daným Yízením vznikly náklady pYevyaující jeho b~né administrativní výdaje spojené s jeho procesním postavením. Nejvyaaí správní soud proto rozhodl tak, ~e se ~ádnému z ú astníko náhrada náklado Yízení nepYiznává.<br/><br/>[28] Osoba zú astnná na Yízení má podle § 60 odst. 5 s. Y. s., ve spojení s § 120 s. Y. s. právo na náhradu jen tch náklado, které jí vznikly v souvislosti s plnním povinností, které jí soud ulo~il. Nejvyaaí správní soud osobám zú astnným na Yízení ~ádnou povinnost neulo~il a neshledal ani ~ádný dovod hodný zvláatního zYetele, pro nj~ by jim právo na náhradu náklado Yízení mlo být pYiznáno. Rozhodl proto tak, ~e osoby zú astnné na Yízení nemají právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/><br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné (§ 53 odst. 3 s. Y. s.).<br/><br/>V Brn dne 26. ledna 2026<br/><br/> Mgr. Radovan Havelec <br/>pYedseda senátu<br/><br/><br/></body> </html>