<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 22 Ads 168/2025- 51 - text</title> </head> <body> ÿþ 22 Ads 168/2025-62<br/>pokra ování<br/><br/><br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedy Tomáae Foltase a soudco Jitky ZavYelové a Jana Kratochvíla v právní vci ~alobkyn: VELKÁ PECKA s.r.o., se sídlem Karolinská 654/2, Praha 8, zastoupena Mgr. Frantiakem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti ~alovanému: Státní úYad inspekce práce, se sídlem KoláYská 451/13, Opava, proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 11. 3. 2024, sp. zn. S32022358, j. 7957/1.30/234, o kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti rozsudku Mstského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2025, j. 3 Ad 6/2024151,<br/><br/><br/>takto:<br/><br/><br/>I. Kasa ní stí~nost se zamítá.<br/><br/>II. }alobkyn nemá právo na náhradu náklado Yízení.<br/><br/>III. }alovanému se náhrada náklado Yízení nepYiznává.<br/><br/>IV. }alobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za kasa ní stí~nost ve výai 5 000 K . Tato ástka bude vyplacena z ú tu Nejvyaaího správního soudu do 30 dno od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Frantiaka Korbela, Ph.D., advokáta.<br/><br/><br/>Odovodnní:<br/>I. Vymezení vci<br/>[1] Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro hlavní msto Prahu (dále té~  oblastní inspektorát práce ) ze dne 14. 6. 2023, j. 16207/3.30/2212 byla ~alobkyn shledána vinnou ze spáchání: pti pYestupko na úseku bezpe nosti práce, pYestupku na úseku pracovní doby, pYestupku na úseku odmHování zamstnanco, a pYestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona . 435/2004 Sb., o zamstnanosti, v platném znní (dále té~  ZoZ ). Posledn uvedeného pYestupku se mla dopustit tím, ~e umo~nila osmi osobám (kurýrom) výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 1 ZoZ. Za spáchání vaech pYestupko oblastní inspektorát ulo~il ~alobkyni dle § 35 písm. b) zákona . 250/2016 Sb., o odpovdnosti za pYestupky a Yízení o nich, a podle § 140 odst. 4 písm. f) ZoZ pokutu ve výai 2 500 000 K . <br/>[2] }alobkyn napadla rozhodnutí odvoláním. Rozhodnutím ozna eným v záhlaví ~alovaný formula n upravil výrokovou ást rozhodnutí a ve zbytku prvostupHové rozhodnutí potvrdil. <br/>II. Napadený rozsudek<br/>[3] }alobkyn podala proti rozhodnutí ~alovaného ~alobu k Mstskému soudu v Praze (dále té~  mstský soud ), a to pouze v rozsahu, kterým byla shledána vinnou z pYestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) ZoZ. <br/>[4] Mstský soud o ~alob poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 6. 12. 2024, j. 3 Ad 6/2024-69, kterým ~alobu jako nedovodnou zamítl. Tento rozsudek zruail na základ kasa ní stí~nosti ~alobkyn Nejvyaaí správní soud rozsudkem ze dne 16. 4. 2025, j. 7 Ads 344/2024-45, a to pro nepYezkoumatelnost. Uvedený rozsudek, jako~ i dalaí rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu, jsou v plném znní pYístupné na www.nssoud.cz, a soud na nj pro stru nost odkazuje.<br/>[5] Podruhé ~alobu zamítl mstský soud rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále té~  napadený rozsudek ). Mstský soud nesouhlasil s námitkou, ~e jsou rozhodnutí správních orgáno nepYezkoumatelná. Rozhodnutí jsou Yádn odovodnna a nejsou vnitYn rozporná. Dovodné neshledal mstský soud rovn~ ani, kterými ~alobkyn zpochybHovala závr správních orgáno o spáchání pYestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) ZoZ. Podle mstského soudu poskytuje správní spis oporu pro závry správních orgáno. Správní orgány se nedopustily ani nesprávného právního hodnocení. V souladu se zákonem a judikaturou správních soudo posoudily jednotlivé znaky závislé práce. Dovodem k pYehodnocení jejich závro nemohla být ~alobkyní akcentovaná specifika výkonu práce kurýro. Mo~nost vyu~ití vlastního vozidla a vlastního mobilního telefonu kurýry mstský soud ozna il za spíae formální. Sami kurýYi uvedli, ~e tchto mo~ností nevyu~ívali. Skute nost, ~e dle rámcové smlouvy kurýYi nemli povinnost pYijímat objednávky (uzavírat díl í smlouvy o pYeprav konkrétních zakázek), nemnila nic na tom, ~e kurýYi tyto zakázky pravideln a soustavn pYijímali. Podle mstského soudu byly prokázány i dalaí podmínky výkonu závislé práce, v . osobního výkonu závislé práce. Mo~nost zvolit si za sebe subdodavatele existovala v Yeaených pYípadech pouze formáln; sami kurýYi uvádli, ~e práci provádli osobn. Pokud pak jde o znak výkonu závislé práce jménem a podle pokyno zamstnavatele, i ty pova~oval mstský soud za splnné. V tomto ohledu mstský soud odkázal na odovodnní napadených rozhodnutí a následn shrnul závry judikatury, podle ní~ je faktorem pYi posouzení, zdali je práce vykonávána jménem zamstnavatele, i to, jak se jeví tYetím osobám. Uvedl, ~e kurýYi vyu~ívali pracovní nástroje (mj. automobily), na kterých bylo vyobrazeno logo obchodní zna ky ~alobkyn Rohlík.cz, a hlásili se koncovým zákazníkom SMS zprávou s názvem on-line obchodu Rohlík.cz. Ohledn znaku organizace práce mstský soud zdoraznil smluvní ustanovení v rámcových smlouvách, jimi~ ~alobkyn stanovovala povinnosti kurýrom a sankcionovala jejich nedodr~ování (systém smluvních pokut, mo~nost odstoupení od smlouvy). Ze zjiatného skutkového stavu vyplývá i ekonomická závislost kurýro na ~alobkyni. }alobkyní zmínnou judikaturu, v etn usnesení SDEU ze dne 22. 4. 2020 ve vci C-692/19, Yodel Delivery Network (dále té~  usnesení ve vci Yodel ), pak mstský soud nepova~oval pro danou vc za pYiléhavou. Mstský soud neshledal dovodné ani ~ádné dalaí ~alobní námitky, a ~alobu proto zamítl. Rozsudek mstského soudu (stejn jako vaechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu) je v plném znní dostupný na www.nssoud.cz a soud na nj na tomto míst pro stru nost odkazuje. <br/><br/>III. Kasa ní stí~nost a vyjádYení ~alovaného<br/>[6] Proti rozsudku mstského soudu podala ~alobkyn (st~ovatelka) v zákonné lhot kasa ní stí~nost z dovodo uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona . 150/2002 Sb., soudní Yád správní, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále té~  s. Y. s. ). Z hlediska vcného uspoYádání identifikoval Nejvyaaí správní soud následující okruhy námitek, které pro pYehlednost uspoYádal následovn. <br/>[7] V prvním okruhu námitek st~ovatelka poukazuje na vady v Yízení pYed mstským soudem. Podle st~ovatelky je rozsudek mstského soudu nepYezkoumatelný. Mstský soud pochybil i tím, ~e nevyhovl dokazním návrhom st~ovatelky. <br/>[8] V dalaím okruhu námitek st~ovatelka vytýká mstskému soudu, ~e nesprávn uchopil právní rámec vci, nezohlednil specifika podnikání st~ovatelky a pYijal výklad, který je v rozporu se zásadou smluvní svobody a l. 26 Listiny základních práv a svobod. Výklad mstského soudu má neblahý dopad na celý segment digitálních slu~eb, v etn spole ností, které pou~ívají podobný model spolupráce jako st~ovatelka. Výklad mstského soudu nezohledHuje specifika obojetných inností, jak je vymezuje judikatura Nejvyaaího správního soudu. <br/>[9] V tYetím okruhu námitek st~ovatelka tvrdí, ~e rozsudek mstského soudu je v rozporu s právem EU a judikaturou SDEU, zejména pak s usnesením ve vci Yodel (st~ovatelka rozhodnutí chybn ozna uje jako rozsudek  pozn. soudu).<br/>[10] V posledním okruhu námitek st~ovatelka dovozuje nesprávné posouzení prvko závislé práce. Obsáhle polemizuje s hodnocením správních orgáno a mstského soudu. St~ovatelka nesouhlasí s tím, ~e by kurýYi byli povinni práci vykonávat osobn. Nesprávn byl posouzen i znak soustavnosti. KurýYi nejednali jménem st~ovatelky. KurýYi nevykonávali práci ve vztahu podYízenosti a podle pokyno st~ovatelky, nebyli na st~ovatelce ekonomicky závislí. Mstský soud pochybil, pokud na základ st~ovatelkou akcentovaných specifik nepYistoupil ke zruaení rozhodnutí ~alovaného.<br/>[11] Z uvedených dovodo navrhla, aby Nejvyaaí správní soud zruail rozsudek mstského soudu, jako~ i rozhodnutí ~alovaného.<br/>[12] Ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti ~alovaný odkázal na vyjádYení k ~alob a spisový materiál. Dle ~alovaného byla otázka naplnní znako závislé práce posouzena správn a dostate n. }alovaný proto navrhl zamítnutí kasa ní stí~nosti pro její nedovodnost.<br/>IV. Posouzení vci Nejvyaaím správním soudem<br/>[13] Jeliko~ se jedná o opakovanou kasa ní stí~nost v dané vci, vá~il Nejvyaaí správní soud nejprve její pYípustnost z hlediska § 104 odst. 3 písm. a) s. Y. s. Podle tohoto ustanovení je kasa ní stí~nost nepYípustná proti rozhodnutí, jím~ soud rozhodl znovu poté, kdy jeho povodní rozhodnutí bylo zruaeno Nejvyaaím správním soudem; to neplatí, je-li jako dovod kasa ní stí~nosti namítáno, ~e se soud neYídil závazným právním názorem Nejvyaaího správního soudu.<br/>[14] Ze zákazu opakované kasa ní stí~nosti judikatura Ústavního soudu a Nejvyaaího správního soudu dovodila nad rámec doslovného znní § 104 odst. 3 písm. a) s. Y. s. také dalaí výjimky, jejich~ respektování znamená dodr~ení smyslu a ú elu rozhodování Nejvyaaího správního soudu. Dospla k závru, ~e toto ustanovení nelze vztáhnout zejména na pYípady, kdy Nejvyaaí správní soud vytýká ni~aímu správnímu soudu procesní pochybení nebo nedostate n zjiatný skutkový stav, pYípadn nepYezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Citované ustanovení tedy limituje pYípustnost kasa ní stí~nosti ve vztahu k otázkám ji~ dYíve v té~e vci Nejvyaaím správním soudem závazn posouzeným a námitkám, které ú astník Yízení ve své první kasa ní stí~nosti neuplatnil, a koliv je uplatnit mohl. Kasa ní stí~nost je nutno pova~ovat za pYípustnou mj. tehdy, pokud Nejvyaaí správní soud vytkl v povodním rozsudku prvoinstan nímu soudu procesní pochybení, nepYezkoumatelnost nebo nedostate n zjiatný skutkový stav, pYípadn pokud se ve zruaujícím rozsudku závazn nevyjádYil ke vaem sporným otázkám. Odmítnutí kasa ní stí~nosti za tohoto procesního stavu by znamenalo odmítnutí vcného pYezkumu a odporovalo by ú elu a smyslu správního soudnictví. Jak ji~ soud uvedl výae, první rozsudek mstského soudu byl zruaen výlu n pro nepYezkoumatelnost. Druhá kasa ní stí~nost st~ovatelky je tedy pYípustná. Nejvyaaí správní soud se proto zabýval její dovodností (usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 22. 3. 2011, j. 1 As 79/2009-165, . 2365/2011 Sb. NSS).<br/>[15] Nejvyaaí správní soud posoudil kasa ní stí~nost v mezích jejího rozsahu a uplatnných dovodo a zkoumal pYitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nim~ by musel pYihlédnout z úYední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. Y. s.). <br/>[16] Kasa ní stí~nost není dovodná.<br/>[17] PYed samotným vypoYádáním stí~ních námitek Nejvyaaí správní soud pova~uje za vhodné vyjádYit se ke zposobu, jakým st~ovatelka koncipovala svou kasa ní stí~nost. <br/>[18] PYedmtem pYezkumu pYed mstským soudem bylo rozhodnutí, kterým byla st~ovatelka shledána vinnou mj. z pYestupku podle § 140 ZoZ tak, jak je specifikován ve skutkové vt rozhodnutí (rozhodnutí správního orgánu I. a II. stupn z hlediska soudního pYezkumu tvoYí jeden celek, viz rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 5. 3. 2024, j. 7 Afs 239/2023-32, bod 14). <br/>[19] St~ovatelka se v kasa ní stí~nosti sna~í vyvolat zdání, ~e právní názor správních orgáno a mstského soudu pYedstavuje jakýsi verdikt nad celým segmentem digitálních platforem. Obsáhle poukazuje na fungování dalaích spole ností posobících v tomto segmentu, na smluvní vztahy mezi tmito spole nostmi a jejich obchodními partnery (doru ovateli jídla atp.), nastavený re~im spolupráce atp. Takové rámování sporu nemo~e Nejvyaaí správní soud akceptovat. PYedmtem tohoto Yízení je rozhodnutí, kterým byla st~ovatelka (nikoliv jiné spole nosti) shledána vinnou z poruaení ZoZ. Spole nosti, na jejich~ podnikatelský model st~ovatelka odkazuje, tak nebyly ú astnicemi daného Yízení. Mstský soud proto mohl posuzovat zkrácení veYejných subjektivních práv výlu n ve vztahu ke st~ovatelce, co~ platí i pro Nejvyaaí správní soud (§ 2, § 65 a násl., § 102 a násl. s. Y. s.). Jinými slovy, Nejvyaaí správní soud mohl své úvahy zamYit toliko na otázku, zda správní orgány a mstský soud pochybily, pokud shledaly st~ovatelku vinnou z poruaení ZoZ. Lze dodat, ~e st~ovatelka nebrojí ani proti ulo~ené pokut. Svou argumentaci zamYuje výlu n na otázku viny. Nejvyaaí správní soud je pYitom vázán rozsahem kasa ní stí~nosti (srov. rozsudek rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, j. 4 As 3/2008-78). <br/>IV.a Vady Yízení pYed mstským soudem<br/>[20] St~ovatelka namítala nepYezkoumatelnost napadeného rozsudku dle § 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s. NepYezkoumatelnost podle uvedeného ustanovení spo ívá v nesrozumitelnosti nebo nedostatku dovodo napadeného rozhodnutí, popYípad v jiné vad Yízení pYed soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o vci samé. NepYezkoumatelnost je jednou z vad, u nich~ Nejvyaaí správní soud není podle § 109 odst. 4 s. Y. s. pYi pYezkumu napadeného rozsudku vázán dovody uplatnnými v kasa ní stí~nosti. Posouzení nepYezkoumatelnosti je zároveH logicky krokem, který pYedchází posouzení námitek vcného charakteru (rozsudek zdejaího soudu ze dne 17. 5. 2017, j. 7 Ads 284/2016-39, body 17 a 18).<br/>[21] St~ovatelka mstskému soudu konkrétn vytýkala, ~e pYevzal závry správních orgáno bez vlastní úvahy, ani~ by se vypoYádal s konkrétními ~alobními body, pYi em~ bagatelizoval konkrétní protiargumenty uvedené st~ovatelkou. Mstský soud Yádn nevypoYádal námitku nepYezkoumatelnosti napadených rozhodnutí, neboe ta jsou vnitYn rozporná v otázce soustavnosti výkonu práce a roznorodosti smluvních úplat. Mstský soud nezohlednil, ~e se kurýYi pYedstavili vlastním jménem, a nikoliv pouze obchodní zna kou st~ovatelky. Sám mstský soud uvedl, ~e to, jak se osoba jeví tYetím osobám, je pouze doplHkové kritérium, jiné aspekty posouzení toho, zda kurýYi vystupovali jménem st~ovatelky, neposoudil. Odkázal na výpovdi kurýro, ale není zYejmé, co z nich má vyplývat. Pokud se kurýYi rozhodli vyu~ít mo~nosti pronajmout si vozidlo st~ovatelky, je logické, ~e toto vozidlo bylo opatYeno logem st~ovatelky; z toho vaak nelze dovodit, ~e kurýYi vykonávali práci jménem st~ovatelky. Mstský soud se opomenul zabývat tím, jaký má vliv na posouzení závislosti práce kurýro skute nost, ~e ka~dý msíc fakturovali jiné ástky, nkdy dokonce 0 K .<br/>[22] Nejvyaaí správní soud neshledal namítanou nepYezkoumatelnost napadeného rozsudku. Bye by si nepochybn bylo mo~né pYedstavit jeat podrobnjaí odovodnní, je tYeba zdoraznit, ~e nepYezkoumatelnost rozhodnutí musí být vykládána ve svém skute ném smyslu, tedy jako stav, kdy pro absenci dovodo i pro nesrozumitelnost nelze dané rozhodnutí meritorn pYezkoumat (rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, j. 1 Afs 92/2012-45, ze dne 29. 6. 2017, j. 2 As 337/2016-64, a dalaí). NepYezkoumatelné tak není rozhodnutí, z jeho~ odovodnní lze zjistit, jaký názor soud i správní orgán zaujal na skutkové a právní otázky, které jsou podstatné pro rozhodnutí (usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, j. 2 As 196/2016-123, . 3668/2018 Sb. NSS, bod 29; k významu pYezkoumatelnosti soudního rozhodnutí obecn pak bod 30 tamté~). V posuzované vci je zYejmé, jak o vci mstský soud uvá~il. Mstský soud zohlednil podstatu uplatnné argumentace a vypoYádal se s ní zposobem, který je souladný s judikaturou. Mstský soud se v bodech 48 a~ 54 napadeného rozsudku zabýval namítanou nepYezkoumatelností rozhodnutí správních orgáno. Na konci bodu 53 se výslovn zabýval tím, jak správní orgány uvá~ily o smluvní odmn, její výai a roli, kterou mo~e sehrát pYi posuzování pYestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) ZoZ. Zohlednil i dalaí nosnou ~alobní argumentaci, kterou st~ovatelka zpochybHovala závry správních orgáno stran naplnní znako závislé práce. Samotná skute nost, ~e proti tmto závrom mstského soudu st~ovatelka brojí v podstat vcn, zna í, ~e tyto závry nejsou nepYezkoumatelné. NepYezkoumatelnost nezakládá ani to, ~e mstský soud v podrobnostech odkazoval na argumentaci správních orgáno. Smyslem soudního pYezkumu není  stále dokola podrobn opakovat ji~ jednou vyY ené, ale pYezkoumat dYíve u inné závry správních orgáno; panuje-li mezi názorem soudu a odovodnním ~alobou napadeného rozhodnutí shoda, není dovodu, pro  by na nj nemohlo být v rozsudku v podrobnostech odkázáno , (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 29. 5. 2013, j. 2 Afs 37/2012-47). Je-li rozhodnutí ~alovaného správního orgánu Yádn odovodnno a nedochází-li krajský (mstský) soud k jiným závrom, je pYípustné, aby si závry ~alovaného se souhlasnou poznámkou osvojil (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, j. 8 Afs 75/2005-130, . 1350/2007 Sb. NSS). I st~ovatelka pYitom v ~alob v podstat vyala ze své odvolací argumentace. <br/>[23] Není pravdou ani to, ~e by se mstský soud nezabýval odmHováním kurýro. Této otázce se mstský soud vnoval mj. v bod 112 napadeného rozsudku. Zde vychází z judikatury Nejvyaaího správního soudu, podle které odmna nepYedstavuje samostatný znak závislé práce, ale pYedstavuje významný prvek pYi posouzení existence podYízenosti zamstnance, s ím~ Nejvyaaí správní soud pln souhlasí (viz dále). Optikou uvedené judikatury nahlí~el mstský soud na naplnní uvedeného znaku, pYi em~ zohlednil i st~ovatelkou pYedestYenou argumentaci. Bye je pravdou, ~e mstský soud pou~il nepYesnou formulaci  kurýYi ka~dý msíc fakturovali ástky prakticky odpovídající promrné mzd , nelze odhlédnout od celkového sdlení tohoto odstavce a této ásti odovodnní rozsudku, kterým je pYezkoumatelný názor o podYízenosti a ekonomické závislosti kurýro na st~ovatelce. Subjektivní nesouhlas st~ovatelky s tímto závrem nezposobuje nepYezkoumatelnost rozsudku (srov. rozsudky zdejaího soudu ze dne 12. 11. 2013, j. 2 As 47/2013-30, bod 9, i ze dne 29. 4. 2010, j. 8 As 11/2010-163). <br/>[24] St~ovatelka dále uvádí, ~e se mstský soud nezabýval otázkou, zda bylo uzavYení obchodní smlouvy namísto pracovní smlouvy pro kurýry poakozující. Ani v tomto ohledu Nejvyaaí správní soud neshledal, ~e by se jednalo o vadu, která by mla vliv na zákonnost rozsudku mstského soudu. St~ovatelka toti~ tuto argumentaci poprvé uplatnila a~ v podání ze dne 27. 6. 2025, ozna eném jako  VyjádYení ~alobkyn v návaznosti na rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 16. 4. 2025, j. 7 Ads 344/2025-45 , tedy v návaznosti na první zruaující rozsudek Nejvyaaího správního soudu. Je tedy zYejmé, ~e st~ovatelka tuto argumentaci uplatnila skoro rok po uplynutí koncentra ní lhoty dle § 71 odst. 2 in fine ve spojení s § 72 odst. 1 s. Y. s., která uplynula 11. 5. 2024. Uplatnní nového ~alobního bodu (~alobního tvrzení) po lhot má za následek nemo~nost jeho vcného posouzení (rozsudky rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 24. 8. 2010 j. 4 As 3/200878, . 2162/2011 Sb. NSS, ze dne 20. 3. 2018, j. 3 Azs 66/201731, . 3733/2018 Sb. NSS, a dále té~ rozsudky tého~ soudu ze dne 12. 11. 2015, j. 4 Azs 219/201538, i ze dne 29. 12. 2004, j. 1 Afs 25/200469). Z uvedeného pravidla judikatura dovodila výjimky, napY. nutnost zohlednní judikaturního obratu. St~ovatelka svoj názor o nutnosti posouzení poakozujícího efektu vaak opírá o rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 24. 2. 2005, j. 2 Afs 62/2004-70, objektivn jí tedy nic nebránilo tuto argumentaci uplatnit ji~ v ~alob. <br/>[25] Ani na základ ~ádné dalaí stí~ní argumentace neshledal soud dovod pro zruaení rozsudku mstského soudu pro nepYezkoumatelnost. Postup mstského soudu ve svém souhrnu odpovídá konstantní judikatuYe, podle ní~ není povinností soudu reagovat na ka~dý díl í argument uplatnný v podání a ten obsáhle vyvrátit; úkolem soudu je uchopit obsah a smysl argumentace a vypoYádat se s ní (podporn srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 201/04, I. ÚS 729/2000, I. ÚS 116/05, IV. ÚS 787/06, ÚS 989/08, III. ÚS 961/09, IV. ÚS 919/14). NepYezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek dovodo musí být vykládána ve svém skute ném smyslu, tj. jako nemo~nost pYezkoumat ur ité rozhodnutí pro nemo~nost zjistit v nm jeho obsah nebo dovody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, j. 7 Afs 212/2006-76, . 1566/2008 Sb. NSS). Zruaení rozhodnutí pro nepYezkoumatelnost je vyhrazeno tm nejzáva~njaím vadám rozhodnutí, kdy pro absenci dovodo i pro nesrozumitelnost skute n nelze rozhodnutí meritorn pYezkoumat (srov. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, j. 1 Afs 92/2012-45, i ze dne 29. 6. 2017, j. 2 As 337/2016-64). Takovými vadami rozsudek mstského soudu ji~ netrpí. Nejvyaaí správní soud dodává, ~e svým pYedchozím zruaujícím rozsudkem nepYedjímal vcný výsledek sporu, jak se na nkterých místech kasa ní stí~nosti sna~í tvrdit st~ovatelka. Dovodem pro zruaení prvního rozsudku mstského soudu byla výlu n jeho nepYezkoumatelnost, nikoliv nesouhlas s jeho právními závry. Mstský soud tedy v novém rozsudku vyt enou vadu (nepYezkoumatelnost) odstranil, ím~ dostál i závaznému právnímu názoru zruaujícího rozsudku zdejaího soudu. <br/>[26] Mstský soud nepochybil ani tím, ~e v souvislosti s prokázáním ekonomické závislosti neprovedl dokaz dotazníkem pro dopravce spolupracující se spole ností Autoexpert s.r.o., neboe tento se netýkal skutku, za který byla st~ovatelka shledána vinnou, ale zjiaeoval názor kurýro pracujících pro jiný subjekt. Mstský soud tento závr nále~it odovodnil, jak mu to ukládá judikatura. Ústavní soud ve své judikatuYe k tzv. opomenutým dokazom soustavn uvádí, ~e navr~ený dokaz není nutno provést, pokud a) skute nost, kterou má dokaz potvrdit, není relevantní pro dané Yízení, b) dokaz není zposobilý tvrzenou skute nost potvrdit, c) skute nost ji~ byla potvrzena (nález sp. zn. I. ÚS 733/01 ze dne 24. 2. 2004; i nález sp. zn. III. ÚS 569/03 ze dne 29. 6. 2004). Mstský soud tmto východiskom dostál. Co se pak tý e dokazních návrho vznesených v Yízení o kasa ní stí~nosti, konstatuje soud, ~e ty se týkají listin zalo~ených ve správním spisu, kterým se ve správním soudnictví nedokazuje (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, j. 9 Afs 8/2008-117, . 2383/2011 Sb. NSS).<br/>IV.b Právní rámec vci<br/>[27] V dalaím okruhu stí~ních námitek st~ovatelka souhrnn namítá, ~e mstský soud nesprávn uchopil právní rámec vci, nezohlednil specifika podnikání st~ovatelky a pYijal výklad, který je v rozporu se zásadou smluvní svobody a l. 26 Listiny základních práv a svobod. Závry mstského soudu vedou k tomu, ~e pracovnprávní pYedpisy budou státem vnucovány soukromým subjektom, které je objektivn nepotYebují a nechtjí. <br/>[28] Nejvyaaí správní soud st~ovatelce nepYisvd il. Podle názoru Nejvyaaího správního soudu nahlí~el mstský soud na danou vc v souladu s právní úpravou a judikaturou. <br/>[29] Podle § 140 odst. 1 písm. c) ZoZ právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se správního deliktu dopustí tím, ~e umo~ní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1 nebo 2.<br/>[30] Podle § 5 písm. e) bodu 1 ZoZ se pro ú ely tohoto zákona nelegální prací rozumí výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovnprávní vztah, pYi em~ zákon poznámkami pod arou odkazuje na § 2 a § 3 zákona . 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znní (dále té~  zákoník práce ).<br/>[31] Podle § 2 odst. 1 zákoníku je závislou prací práce, která je vykonávána ve vztahu nadYízenosti zamstnavatele a podYízenosti zamstnance, jménem zamstnavatele, podle pokyno zamstnavatele a zamstnanec ji pro zamstnavatele vykonává osobn. Podle odst. 2 tého~ ustanovení závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odmnu za práci, na náklady a odpovdnost zamstnavatele, v pracovní dob na pracoviati zamstnavatele, popYípad na jiném dohodnutém míst.<br/>[32] Podle § 3 zákoníku práce, závislá práce mo~e být vykonávána výlu n v základním pracovnprávním vztahu, není-li upravena zvláatními právními pYedpisy. Základními pracovnprávními vztahy jsou pracovní pomr a právní vztahy zalo~ené dohodami o pracích konaných mimo pracovní pomr.<br/>[33] Ustanovení § 5 písm. e) bod 1 ZoZ je odrazem novely zákona o zamstnanosti provedené zákonem . 367/2011 Sb., ú inným od 1. 1. 2012. Dle dovodové zprávy k tomuto zákonu bylo cílem  omezit praktiky, kdy fyzické osoby vykonávají práci pro jinou fyzickou nebo právnickou osobu mimo pracovnprávní vztahy, tzn. zabránit obcházení zákona formou výkonu samostatn výdle né innosti nebo na základ ob anskoprávních smluv . Pokud by se smluvní strany sna~ily zastYít existenci pracovnprávního vztahu uzavYením ob anskoprávní nebo obchodnprávní smlouvy, je namíst posuzovat jejich soukromoprávní vztah podle jeho pravé povahy. PYi posuzování, zda dochází v konkrétním pYípad k výkonu závislé práce, nemo~e být rozhodujícím, na jakém formálním základ osoba svou innost provádí. I pokud smluvní strany uzavYou ob anskoprávní i obchodnprávní smlouvu, která splHuje veakeré zákonné nále~itosti, bude nutno posoudit jejich vztah jako pracovnprávní, naplHuje-li innost realizovaná na základ takových smluv znaky závislé práce (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 10. 7. 2014, j. 3 Ads 101/2013-28, a na nj navazující rozsudky).<br/>[34] V rozsudku ze dne 13. 2. 2014, j. 6 Ads 46/2013-35, . 3027/2014 Sb. NSS, soud zdoraznil, ~e pYi výkladu pojmu závislé práce je nutno vycházet z § 2 zákoníku práce, který v odstavci 1 definuje závislou práci jako práci, která je vykonávána ve vztahu nadYízenosti zamstnavatele a podYízenosti zamstnance, jménem zamstnavatele, podle pokyno zamstnavatele a zamstnanec ji pro zamstnavatele vykonává osobn. V uvedeném rozsudku kladl Nejvyaaí správní soud doraz na to, aby výklad pojmu závislé práce obsáhl veakeré formy zastYených pracovních vztaho, avaak aby tento pojem zároveH neztratil obrysy, tedy aby správní orgány nezamHovaly závislou práci s ryze obchodními vztahy, s nefalaovaným samostatným podnikáním nebo s upYímnou mezilidskou pomocí. Nejvyaaí správní soud zdoraznil, ~e defini ní znaky závislé práce vyplývají pouze z § 2 odst. 1 zákoníku práce, a vylo~il, ~e správní orgány musí  pYi postihování nelegální práce v Yízení obvinnému prokázat naplnní vaech tchto znako  zamstnanec osobn a soustavn vykonává práci jménem zamstnavatele a podle jeho pokyno, pYi em~ se vo i zamstnavateli nachází v podYízeném vztahu , (bod 29 rozsudku sp. zn. 6 Ads 46/2013). Obdobn vyznívají i rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 19. 5. 2015, .j. 2 Ads 33/2015-16, ze dne 10. 10. 2014, j. 5 Ads 40/2014-41, ze dne 10. 7. 2014, j. 3 Ads 101/2013-28, nebo ze dne 8. 7. 2014, j. 6 Ads 53/2014-36.<br/>[35] Z uvedené judikatury sou asn vyplývá, ~e § 2 odst. 2 zákoníku práce neobsahuje defini ní znaky závislé práce, nýbr~ povinnosti, které zamstnavateli na základ výkonu práce vznikají, resp. podmínky, za nich~ má být závislá práce vykonávána. Tyto podmínky nejsou samostatnými znaky závislé práce. Jsou vaak významnými vodítky, na základ nich~ lze usuzovat, zda jsou v daném pYípad znaky závislé práce naplnny. KupYíkladu pobírání odmny za práci nepatYí mezi obligatorní znaky závislé práce, na jejím základ vaak lze existenci závislého postavení zamstnance vo i zamstnavateli dovozovat (vedle rozsudku ze dne 13. 2. 2014, j. 6 Ads 46/2013-35, srov. i napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 19. 5. 2015, j. 2 Ads 33/2015-16). Pro zhodnocení, zda se v konkrétním pYípad jedná o výkon závislé práce, je tYeba komplexn posoudit vaechny znaky závislé práce (za sou asného pYihlédnutí k podmínkám jejího výkonu). Pokud správní orgány proká~ou naplnní veakerých znako plynoucích z § 2 odst. 1 zákoníku práce, pojde o výkon závislé práce i tehdy, neposkytuje-li zamstnavatel svému zamstnanci za jeho práci mzdu, plat i odmnu, pYípadn nehradí-li zamstnavatel náklady spojené s výkonem práce zamstnance, i odmítá-li zamstnavatel pYijmout odpovdnost za práci vykonanou zamstnancem, anebo není-li práce vykonávána v pracovní dob na pracoviati zamstnavatele nebo na jiném dohodnutém míst, jak vy~aduje § 2 odst. 2 tohoto zákona (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, j. 1 Ads 6/2025-27, bod 20). <br/>[36] Posuzování, zda byly naplnny jednotlivé znaky závislé práce, by pYitom nemlo sklouznout k ryze formálnímu  akatulkování , ale mlo by vycházet z materiálního posouzení vykonávané innosti a charakteru soukromoprávního vztahu, napY. zda jsou smluvní strany vo i sob fakticky v postavení dvou rovnocenných obchodních partnero. Uvedená definice závislé práce i shora uvedený výklad vztahu mezi obma odstavci § 2 zákoníku práce tak ve svém dosledku zamezují vzniku takových  absurdních situací, ve kterých by mezi smluvními stranami existoval vztah popsaný v odstavci prvém tohoto ustanovení, pYi výkonu práce by byla dodr~ována vtaina podmínek jejího výkonu dle odstavce druhého, avaak zamstnavatel dopouatjící se nelegálního zamstnávání by mohl jednoduae  uniknout odpovdnosti kupYíkladu tvrzením, ~e si zamstnanec zakoupil pracovní rukavice nebo ochrannou pYilbu z vlastních finan ních prostYedko (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, j. 1 Ads 6/2025-27, bod 21). <br/>[37] Obdobn v rozsudku ze dne 30. 3. 2022, j. 8 Ads 9/2020-53, Nejvyaaí správní soud konstatoval, ~e posouzení závislosti práce musí být výsledkem komplexního hodnocení. Nelze tedy závr o její existenci zvrátit tím, ~e se nkterá z mnoha okolností, které ji prokazují, uká~e být nepravdivou nebo nejistou. Pro zmnu tohoto závru by bylo nutné zpochybnit správnost zjiatných skute ností a úsudko o nich v takovém rozsahu, ~e by zbylé okolnosti ji~ ani ve svém vzájemném kontextu neobstály (viz i rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 30. 3. 2022, j. 8 Ads 9/2020-53, bod 26 a tam citovaná judikatura). <br/>[38] Nutnou sou ástí komplexního posouzení závislé práce je posouzení právního vztahu podle jeho skute ného obsahu. Jak zdejaí soud shrnul napY. v rozsudku ze dne 12. 5. 2022, j. 1 Ads 60/2021-41, bod 26, judikatura za zcela zásadní pova~uje nutnost posuzovat soukromoprávní vztahy podle jejich skute ného obsahu, a to zejm. v souladu s § 555 odst. 2 ob anského zákoníku. Z povahy vci tedy nemo~e být rozhodující, jak je formáln upravena innost zamstnance (shodn napY. rozsudky ze dne 10. 7. 2014, j. 3 Ads 101/2013-28, a ze dne 13. 10. 2015, j. 2 Ads 151/2015-27, bod 20, i rozsudek ze dne 5. 3. 2025, j. 7 Ads 283/2024-29, bod 23). NapY. v posledn ozna eném rozsudku soud uvedl:  Obrana st~ovatele je fakticky zalo~ena na absurdní premise, ~e správní orgány ani krajský soud nemohly shledat obcházení pracovnprávní regulace formálním uzavíráním jiných smluv, neboe formáln existovaly jiné smlouvy. Takto vaak zákon ani navazující judikatura koncipovány nejsou. Naopak vy~adují, aby orgány inspekce práce zkoumaly skute ný stav, který mo~e být zastírán formální existencí jiného druhu smluvního vztahu [& ]. <br/>[39] Podle názoru Nejvyaaího správního soudu postupovaly správní orgány a návazn i mstský soud v mezích výae shrnuté právní úpravy a judikatury. Za své východisko vzaly materiální posouzení vykonávané innosti a charakteru soukromoprávního vztahu (tedy ur ení, zda jsou smluvní strany vo i sob skute n v postavení dvou rovnocenných obchodních partnero); toto pojetí aproboval i Ústavní soud, který ústavní stí~nost proti rozsudku ze dne 13. 10. 2015, j. 2 Ads 151/2015-27, odmítl jako zjevn neopodstatnnou usnesením ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3618/15. Dovozuje-li tedy st~ovatelka, ~e mstský soud chybn uchopil právní rámec vci, není mo~né jí pYisvd it. Není sou asn pravdou, ~e by správní orgány a mstský soud pYi svých závrech opomnly zkoumat st~ovatelkou zdorazHované skute nosti, na kterých stavla nemo~nost u inní závru o závislé práci (specifika výkonu práce kurýro, specifika smluvních nastavení atp.). Mstský soud se zabýval i volatilitou poptávky, svobodnou volbou kurýro, modularitou díl ích smluv, mo~ností odmítat objednávky, mo~ností spolupráce kurýro s jinými subjekty apod. (srov. zejm. body 114 a 115 napadeného rozsudku).<br/>[40] St~ovatelka dále namítá, ~e závry mstského soudu vedou k tomu, ~e pracovnprávní pYedpisy budou vnucovány subjektom, které je objektivn nepotYebují a nechtjí, co~ odporuje i l. 26 Listiny. Zejména akcentuje, ~e daný model vyhovoval jak st~ovatelce, tak jejím kurýrom, kteYí nechtli být zamstnáni, ale chtli se sami rozhodnout pro spolupráci, mít mo~nost odmítat objednávky, mo~nost spolupráce s jinými subjekty apod.<br/>[41] Ji~ v rozsudku ze dne 14. 11. 2007, j. 3 Ads 32/2007-66, zdejaí soud vyslovil, ~e na skute nosti, ~e subjekt jednal v rozporu se zákazem výkonu závislé práce mimo pracovnprávní pomr, ani na odpovdnosti, kterou je povinen za toto své jednání nést, nic nemní skute nost, ~e zamstnanci s uvedeným postupem souhlasili. Zamstnanci nejsou tímto zákazem omezování na své svobodné volb povolání. Zákon do jejich svobodného výbru nijak neingeruje, stanoví pouze formu, kterou se má tato jejich volba realizovat v zájmu co nejvyaaí ochrany jejich práv. Soulad zákazu výkonu závislé práce mimo pracovnprávní pomr s Listinou základních práv a svobod pak Nejvyaaí správní soud kladn posoudil napY. v rozsudcích ze dne 17. 9. 2018, j. 9 Ads 357/2017-42, bod 28, i ze dne 25. 10. 2022, j. 2 Ads 393/2020-38, bod 39. Nejvyaaí správní soud s odkazem na judikaturu Ústavního soudu dovodil, ~e v pYípad, kdy jsou naplnny znaky závislé práce, mají smluvní strany omezenou smluvní volnost a musí respektovat zákonný pYíkaz, aby taková práce byla vykonávána v základním pracovnprávním vztahu. Proto není ani rozhodující vole i zámr ú astníko tchto vztaho (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 25. 2. 2025, j. 8 Ads 65/2024-53, bod 33). Obdobn lze odkázat i na rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 30. 3. 2022, j. 8 Ads 9/2020-53, bod 31, kde zdejaí soud vyslovil, ~e zákaz výkonu závislé práce mimo pracovnprávní pomr  nesleduje pYedevaím (jen) ochranu zájmo fyzických osob vykonávajících danou innost, jak by mohlo plynout z napadeného rozsudku, ale také ochranu pracovního trhu jako takového (viz rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2019, j. 6 Ads 225/2018-29, odst. 16). Z hlediska posouzení otázky, zda ~alobkyn spáchala sporný správní delikt, proto není na ~alobkyni a jejích pracovnících, aby uvá~ili, v jakém smluvním vztahu by spolu chtli spolupracovat, bye by pro n jiné Yeaení ne~ práce v základním pracovnprávním vztahu mohlo být výhodnjaí. V ur itých hlediscích výkon práce mimo pracovnprávní vztah také asto výhodnjaí skute n je (zmínit lze zejména zatí~ení povinnými odvody na sociální a zdravotní pojiatní), co~ subjekty na obou stranách nepochybn v praxi motivuje k tomu, aby se jeho uzavYení vyhýbaly. Pro posouzení, zda ur itá innost naplnila znaky závislé práce, jsou nicmén tyto otázky v zásad bez významu. Optikou uvedeného proto nemo~e Nejvyaaí správní soud st~ovatelce pYisvd it, ~e závr mstského soudu je v rozporu s Listinou základních práv a svobod i se zásadou smluvní volnosti. <br/>[42] K tvrzené ekonomické výhodnosti zvoleného modelu uspoYádání vztaho mezi st~ovatelkou a kurýry soud dodává, ~e zákon i navazující judikatura vycházejí z kogentní povahy § 3 zákoníku práce, který vylu uje, aby se závislá práce vykonávala v jiném vztahu ne~ vztahu pracovnprávním, pokud to nedovoluje jiný zákon. Naplní-li tedy innost znaky závislé práce, je její výkon v jiném smluvním re~imu obcházením zákona (in fraudem legis) bez ohledu na to, zdali takové nastavení lépe odpovídá ekonomickému modelu zamstnavatele nebo specifikom jeho podnikání (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 12. 5. 2022, j. 1 Ads 60/2021-41, bod 26). <br/>[43] St~ovatelka dále vytýkala mstskému soudu, ~e nezohlednil závry judikatury Nejvyaaího správního soudu ohledn obojetných inností. Uvedla, ~e naplnní znako závislé práce u obojetných inností je tYeba posuzovat individuáln. V Yad pYípado, ve kterých Nejvyaaí správní soud u obojetných inností neshledal, ~e naplHují znaky závislé innosti, pak byla míra závislosti mnohem vyaaí ne~ lze shledat u kurýro, kteYí vykonávali innost pro st~ovatelku. K tomu poukázala na rozsudky ze dne 28. 2. 2018, j. 2 Afs 84/2017-35, ze dne 3. 8. 2017, j. 9 Afs 166/2017-29 a ze dne 30. 9. 2014, j. 6 Afs 85/2014-39. <br/>[44] Jak Nejvyaaí správní soud shrnul napY. v nedávném rozsudku ze dne 19. 3. 2025, j. 1 Ads 6/2025-27, body 22 a 23, zásadním hlediskem pro posouzení existence závislé práce a jejího umo~nní ze strany nkterého ze subjekto je osobní i hospodáYská závislost zamstnance na zamstnavateli. Soud zde odkázal na závry rozsudku ze dne 13. 2. 2014, j. 6 Ads 46/2013-35, bod 29, podle kterého  spole ným rysem a jakýmsi leitmotivem vaech znako závislé práce vymezených (nov) v § 2 odst. 1 zákoníku práce, je osobní i hospodáYská závislost zamstnance na zamstnavateli. Nejinak je tomu i v pYípad tzv. obojetných inností. Nejvyaaí správní soud napY. v rozsudku ze dne 25. 2. 2025, j. 8 Ads 65/2024-53, body 18 a 19, uvedl, ~e relevantní pro posouzení naplnní znako závislé práce mo~e být judikatura z oblasti daHové, která zavedla pojem obojetná innost. Obojetná innost je dle judikatury taková innost, která není ani ryze nezávislá, ovaem ani ryze závislá. Pokud tedy nejde o pYedstírání samostatnosti a zastírání skute ného stavu (spo ívajícího v ryze závislé innosti) ani o zneu~ití práva, nespadá obojetná innost daHovprávn do kategorie nedovoleného avarcsystému. Kategorie obojetných inností zahrnuje jak závislou práci, tak i jednání, která za závislou práci ozna it nelze (a lze je sou asn ozna it bu za závislou, nebo nezávislou innost). Soud v uvedeném rozsudku s odkazem na judikaturu upozornil i na to,  ~e pYi rozhodování o pYestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zamstnanosti neposta í, pokud ur ité jednání pojmov spadá do kategorie obojetných inností, ale je tYeba v konkrétnostech hodnotit, zda naplHuje jednotlivé znaky závislé práce [& ]. Dlení inností na nezávislé, závislé a obojetné je pYi posouzení naplnní skutkové podstaty pYedmtného pYestupku relevantní jen potud, pokud  ukazuje, ~e existují innosti, které mohou být vykonávány jako závislá práce i nezávisle. Zda v daném pYípad jde o závislou práci zále~í práv na posouzení kritérií v § 2 odst. 1 zákoníku práce. <br/>[45] Z výae uvedeného tedy vyplývá, ~e pYi posuzování obojetných inností je nutné individuáln posoudit, zdali se v konkrétním pYípad jednalo o obojetnou innost vykonávanou ve faktickém vztahu závislé práce. Práv takto správní orgány i mstský soud postupovaly. PYi posouzení jednotlivých aspekto závislé práce se zamYily na to, do jaké míry byla nezávislost kurýro ist formální, resp. zdali závislost kurýro pYekro ila jistou hranici (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, j. 1 Ads 6/2025-27, bod 23, a ní~e uvedené hodnocení jednotlivých znako závislé práce). Jak ~alovaný, tak i mstský soud se pYi hodnocení znaku výkonu práce podle pokyno zamstnavatele zabývali tím, zda kontrola ze strany st~ovatelky odpovídala míYe kontroly b~né v obchodních vztazích, pYi em~ uzavYeli, ~e tato míra byla pYekro ena (str. 23 napadeného rozhodnutí i bod 110 napadeného rozsudku). <br/>[46] Uvedené závry se nepYí í ani judikatuYe, na kterou odkázala st~ovatelka. Pokud jde o rozsudek ze dne 28. 2. 2018, j. 2 Afs 84/2017-35, Nejvyaaí správní soud tento odkaz nepova~uje za pYiléhavý. V rozsudku ze dne 16. 1. 2020, j. 1 Ads 385/2018-30, se zdejaí soud zabýval podobn koncipovanou stí~ní námitkou v kontextu rozhodování o pYestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) ZoZ. K tomu v bod 40 rozsudku uvedl, ~e v odkazovaném rozsudku  soud posuzoval innosti dodavatelo ve prospch daHového subjektu pro ú ely dan z pYíjmo fyzických osob, konkrétn zda se jednalo o závislou innost ve smyslu § 6 odst. 1 písm. a) zákona . 586/1992 Sb., o daních z pYíjmo, nikoliv zda se jednalo o nelegální práci ve smyslu zákona o zamstnanosti. Dodal, ~e  soud v citovaném rozsudku nevyslovil, ~e formální stav (smluvní vymezení) má pYednost pYed skute ným stavem, zdoraznil pouze autonomii vole smluvních stran. Sou asn upozornil, ~e nesmí  jít o pYedstírání samostatnosti a zastírání skute ného stavu spo ívajícího v ryze závislé innosti a ani o zneu~ití práva . Soud v rozsudku sp. zn. 1 Ads 385/2018 zohlednil i to, ~e  [k]onkrétní skutkové okolnosti obou vcí pak byly odliané. Nyní rozhodující senát dodává, ~e skutkové okolnosti dané vci se významn odliaují od vci sp. zn. 2 Afs 84/2017. V tehdejaím Yízení alo o spor o povaze smlouvy o dílo a nemo~nost rozliaení, kdo byl zhotovitelem díla. <br/>[47] Odlianost skutkových okolností vylu uje i aplikaci dalaích st~ovatelkou ozna ených rozsudko (ze dne 3. 8. 2017, j. 9 Afs 166/2017-29, a ze dne 30. 9. 2014, j. 6 Afs 85/2014-39). V prvním pYípad se jednalo o innost profesionálního hokejisty, pYi em~ soud opakovan zdoraznil, ~e posuzování innosti profesionálních sportovco je zna n specifické a právn neukotvené. V souzené vci shledal, ~e po~adavky, které na hokejistu kladl sportovní klub, s ním~ ml uzavYenou smlouvu, vylu ovaly, aby innost byla vykonávána v re~imu pracovní smlouvy (bod 28). V druhém rozsudku pak Nejvyaaí správní soud posuzoval innost obchodních zástupco, kteYí mli velkou míru volnosti  k podnikání vaech kroko za ú elem zprostYedkování  uzavírání obchodo zastoupeného , (bod 21). Taková míra volnosti nebyla pYítomna ve vztahu mezi st~ovatelkou a kurýry, jak se sna~í tvrdit st~ovatelka.<br/>[48] Se st~ovatelkou lze souhlasit pouze v závru o nepYiléhavosti rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 17. 12. 2003, j. 5 A 39/2001-41, který mstský soud zmínil. St~ovatelka správn poukazuje, ~e uvedený rozsudek podrobuje výkladu staraí právní úpravu, která ukládala, aby subjekty zajiaeovaly svou hlavní innost prostYednictvím zamstnanco. V sou asné dob takto ji~ právní úprava koncipovaná není. K problematice tzv. outsourcování podle sou asné právní úpravy se vaak zdejaí soud vyjádYil v ji~ citovaném rozsudku ze dne 25. 2. 2025, j. 8 Ads 65/2024-53, bod 20:  V kone ném dosledku nepodstatná pro tento pYípad je i argumentace st~ovatelky, ~e mohla innost zajiaeování dopravy svého zbo~í outsourcovat. To je jist pravda. Je myslitelné, aby podnikatel, který se primárn zabývá nákupem a prodejem zbo~í, veakeré innosti souvisejí s dopravou zbo~í outsourcoval na jiného podnikatele. Mo~e je vaak také vykonávat svými zamstnanci. I z tohoto pohledu tak zásadní otázkou v této vci je, zda konkrétní innost dvou osob u st~ovatelky naplHovala znaky závislé práce, i nikoliv. Sou asná právní úprava tedy umo~Huje subjektom zajistit svou hlavní innost jak pomocí stálých zamstnanco, tak i pomocí samostatných, spolupracujících osob. Uvedené vaak neznamená, ~e by v pYípad jakéhokoliv outsourcování nebylo mo~né hovoYit o závislé práci. Tím by byla zásadním zposobem popYena výae citovaná judikatura, která dovozuje nutnost materiálního posouzení vztahu mezi subjektem a osobou, která pro nj vykonává njakou innost. <br/>[49] Mstský soud tedy sice pochybil, pokud zohlednil jako východisko  zajiatní hlavní innosti, toto pochybení vaak nic nemní na tom, ~e mstský soud v souladu s aktuální judikaturou doael k závru, ~e se u kurýro jednalo o závislou práci. Jeho rozsudek proto i pYes tento nedostatek obstojí. Nejvyaaí správní soud podotýká, ~e zruail-li by kasa ní stí~ností napadený rozsudek a zavázal mstský soud svým právním názorem, tento soud by byl povinován pouze zanedbateln zmnit odovodnní. Výrok by zostal stejný. Zruaení rozhodnutí mstského soudu by za tchto podmínek odporovalo principu rychlosti a hospodárnosti Yízení, tento postup by nebyl ani zájmu samotné st~ovatelky, neboe by se jím pouze oddalovalo vydání kone ného rozhodnutí ve vci (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, j. 5 Afs 104/2008-66). <br/>IV.c Právní názor mstského soudu není v rozporu s právem EU<br/>[50] V dalaím okruhu stí~ních námitek st~ovatelka dovozuje, ~e závr mstského soudu o naplnní znako závislé práce je v rozporu s právem EU, zejm. pak s principem volného pohybu slu~eb dle l. 56 a násl. Smlouvy o fungování EU a usnesením ve vci Yodel. <br/>[51] Nejvyaaí správní soud st~ovatelce nepYisvd il. <br/>[52] Nejvyaaí správní soud si je vdom extenzivního výkladu, který v probhu let Soudní dvor EU k výkladu principu volného pohybu slu~eb zaujal. I pYesto vaak Soudní dvor akcentuje nutný aspekt pYeshrani ního nabízení slu~eb. Je jedno, zdali omezení pYeshrani ního nabízení slu~eb zakládá opatYení státu, v nm~ sídlí poskytovatel slu~eb, nebo stát, v nm~ se nacházejí potenciální zákazníci. PYeshrani ní prvek je vaak vy~adován (rozsudek SDEU ze dne 10. kvtna 1995, ve vci C384/93, Alpine Investement, bod 30). Ryze vnitrostátní zále~itosti do posobnosti l. 56 Smlouvy o fungování Evropské unie nespadají (rozsudek SDEU ze dne 21. 10. 1999, ve vci C-97/98, Jägerskiöld v. Gustafsson). Argumentace st~ovatelky je v tomto ohledu zna n obecná a pauaální. St~ovatelka nevysvtluje, jakým zposobem by mlo správní trestání obcházení pracovnprávních pYedpiso pYedstavovat pYeká~ku pro volný pohyb slu~eb. Netvrdí ani ~ádné jiné relevantní skute nosti, které by (v kontextu judikatury SDEU) mohly zalo~it posobnost l. 56 Smlouvy o fungování EU.<br/>[53] S mstským soudem lze souhlasit i v závru stran irelevantnosti usnesení ve vci Yodel pro nyní posuzovanou vc. V uvedeném usnesení se SDEU zabýval soukromoprávním sporem ohledn proplacení práce pYes as, a nikoliv otázkou veYejnoprávního postihu za výkon nelegální práce. SDEU v tomto usnesení podrobil výkladu pojem  pracovník , který je dle ustálené judikatury SDEU autonomním pojmem práva EU (srov. bod 26 usnesení ve vci Yodel). SDEU odkazuje napY. na svoj rozsudek ze dne 20. 10. 2018, ve vci C147/17, Sindicatul Familia Constanca a dalaí, bod 41, kde vyslovil:  Pro ú ely uplatnní smrnice 2003/88 nelze pojem  pracovník vykládat rozn podle jednotlivých vnitrostátních právních pYedpiso, ale má autonomní význam, který je vlastní unijnímu právu. Tento pojem musí být vymezen podle objektivních kritérií, která charakterizují pracovní pomr s ohledem na práva a povinnosti dot ených osob. Základní charakteristikou pracovního pomru je pYitom okolnost, ~e ur itá osoba vykonává po ur itou dobu ve prospch jiné osoby a pod jejím vedením innosti, za které protihodnotou pobírá odmnu [& ]. Z usnesení ve vci Yodel nelze dovozovat ani to, ~e by eské orgány nebyly oprávnny shledat výkon nelegální práce podle tuzemské právní úpravy za situace, kdy je kurýrovi poskytnuta mj. mo~nost vyu~ití subdodavatele i mo~nost volby ohledn pYijetí i nepYijetí objednávky. Jak ji~ soud uvedl výae, SDEU neposuzoval výkon závislé práce podle pravidel obsa~ených v tuzemském zákon o zamstnanosti. Nadto, sám SDEU podmínil aplikaci kritérií usnesení tím, ~e  nic nenasvd uje tomu, ~e je nezávislost této osoby fiktivní, a ~e není mo~né prokázat existenci vztahu podYízenosti mezi uvedenou osobou a jejím údajným zamstnavatelem , jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.<br/>[54] Nejvyaaí správní soud nad rámec nutného dodává, ~e dne 23. 10. 2024 vstoupila v platnost Smrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2831 o zlepaení pracovních podmínek pYi práci prostYednictvím platformy. Uvedená smrnice, jí~ jsou lenské státy povinny transponovat do národních právních Yádo ke dni 2. 12. 2026, mimo jiné stanovuje vyvratitelnou domnnku, ~e vztahy mezi  digitálními pracovními platformami a jejich zamstnanci jsou vztahy pracovnprávními, pokud jsou zjiatny skute nosti, které nazna ují, ~e dochází k Yízení a kontrole. Na tento vývoj právní úpravy pYitom pYiléhav poukázal ji~ ~alovaný, který na str. 19 napadeného rozhodnutí poukázal na to, ~e úprava obsa~ená ve smrnici je vo i zamstnavatelom fakticky pYísnjaí ne~ tuzemská úprava závislé práce.<br/>IV.d Naplnní znako závislé práce<br/>[55] V dalaím okruhu stí~ních námitek st~ovatelka dovozuje nesprávné posouzení prvko závislé práce. <br/>[56] Nejvyaaí správní soud ji~ výae pYedestYel východiska posuzování naplnní znako závislé práce. Z uvedeného vyplývá, ~e pYi výkladu pojmu závislé práce je nutno vycházet z § 2 zákoníku práce, který v odstavci 1 definuje závislou práci jako práci, která je vykonávána ve vztahu nadYízenosti zamstnavatele a podYízenosti zamstnance, jménem zamstnavatele, podle pokyno zamstnavatele a zamstnanec ji pro zamstnavatele vykonává osobn. Správní orgány musí pYi postihování nelegální práce obvinnému prokázat naplnní vaech tchto znako.<br/>[57] Podle názoru kasa ního soudu postupovaly správní orgány i mstský soud v souladu s tmito východisky. Dokladn se zabývaly ka~dým znakem závislé práce, pYi em~ je hodnotily z pohledu vaech relevantních skute ností, v etn tch zdoraznných st~ovatelkou.<br/>[58] Aspektu osobního výkonu závislé práce se oblastní inspektorát práce vnoval zejm. na stran 90 a 91 prvostupHového rozhodnutí. Zde shrnul svá skutková zjiatní tak, ~e z výpovdí kurýro jednozna n vyplývá osobní výkon práce. V tomto ohledu zejména akcentoval, ~e sami kurýYi potvrdili, ~e zásilky od st~ovatelky osobn pYebírali v jejím skladu, osobn je pYevá~eli na adresy zákazníko, které jim byly st~ovatelkou sdlovány, a následn je také osobn tmto zákazníkom pYedávali (doru ovali). Osobn pYebírali pro st~ovatelku od zákazníko i platby (v hotovosti nebo prostYednictvím platebních terminálo). Z uvedeného hodnocení následn vyael i ~alovaný.<br/>[59] Znaku soustavnosti se oblastní inspektorát práce vnoval zejm. na stran 89 prvostupHového rozhodnutí. Odkázal na svá skutková zjiatní a mj. uvedl:  Není udr~itelné, ~e by se v daném pYípad nemlo jednat o naplnní tohoto znaku soustavnosti práce, kdy~ dny, kdy kurýr bude realizovat zakázky, si sám zvolí nebo si je dohodne s dispe inkem obvinného. V této souvislosti inspektorát uvádí, ~e i zamstnanec v pracovním pomru má mo~nost sjednat v pracovní smlouv jinou stanovenou týdenní pracovní dobu, napY. krataí pracovní dobu, nebo jiné rozvr~ení pracovní doby, napY. pru~né rozvr~ení pracovní doby nebo konto pracovní doby. Ve smyslu uvedené judikatury se toti~ u kurýro v ~ádném pYípad nejednalo o spolupráci pYíle~itostnou, a u~ vobec ne o spolupráci jednorázovou, nýbr~ o pravidelný výkon toto~né práce. Jeho závry pak ~alovaný výslovn pYevzal na str. 22 napadeného rozhodnutí.<br/>[60] Dokladn byl posouzen i znaku výkonu práce jménem st~ovatelky. V tomto ohledu vyaly správní orgány z výpovdí kurýro. KurýYi p. P., p. S., p. S., p. D., p. H., p. V., p. H. a p. D. shodn uvedli, ~e od ~alobkyn mli v pronájmu automobil, který ml jednotné firemní ozna ení, konkrétn polep objednatele Rohlík.cz. Dále mli v pronájmu mobilní telefon s aplikací a pYenosný platební terminál. I reklamace objednávek Yeaili zákazníci se zákaznickou podporou st~ovatelky. Pokud chtl zákazník zaplatit spropitné, platil jej pYes svoji online objednávku u st~ovatelky. K doru ování pak kurýYi p. S., p. D., p. H., p. V., p. H. a p. D. uvedli, ~e u zákazníka se ohlásili cca 5 minut pYed doru ením zakázky zprávou SMS s kYestním jménem Yidi e a názvem on-line obchodu Rohlík.cz. Na podklad uvedených zjiatní pak oblastní inspektorát uzavYel:  Vaichni kurýYi tedy jednozna n vystupovali pYi rozvozu zásilek jménem obvinného, nikoliv jménem svým jako osoby samostatn výdle n inné, pYi em~ k tomu pou~ívali pracovní prostYedky s logem obvinného (automobil), pYijímali za obvinného platby v hotovosti nebo i platební kartou (v takovém pYípad pak museli vystavovat potvrzení o elektronickém uskute nní platby z platebního terminálu). <br/>[61] I znaku výkonu práce podle pokyno st~ovatelky se správní orgány vnovaly (str. 93 prvostupHového rozhodnutí a str. 23 napadeného rozhodnutí). Zdoraznily rozdíly mezi pokyny ve smyslu pracovnprávním a pokyny v rámci obchodnprávních vztaho. S odkazem na judikaturu Nejvyaaího správního soudu oblastní inspektorát uvedl, ~e pokyny, které st~ovatelka dávala kurýrom, odpovídaly pokynom pracovnprávním. Nejednalo se toti~ o pokyny k dosa~ení ur itého výsledku, k nmu~ kurýYi disponovali relativní volností, ale prob~né zadávání a podstatn podrobnou kontrolu práce. KurýYi se museli  Yídit pYedem ur enými instrukcemi a jejich plnní bylo prob~n organizováno. Oblastní inspektorát dále uvedl, ~e st~ovatelka  postupn nebo po ur itých blocích pYidlovala  zakázky k vyYízení a kurýYi byli povinni se tímto Yídit, neboe zákazníci si doru ení zakázky objednali na ur ité místo, ur itou hodinu. KurýYi vyu~ívali ke své práci prostYedky st~ovatelky, pYi em~ jejich práce  byla nebo mohla být prob~n kontrolována monitoringem polohy u~ívaných vozidel, zposobu a u~ití mobilních telefono nebo kontrolou spotYeby a stavu CNG, LPG a benzínu. Míra kontroly dodr~ování výkonu práce ze strany st~ovatelky tak dle správních orgáno pYekra ovala míru b~nou pro obchodní vztahy.<br/>[62] Opomenut nebyl ani znak podYízenosti. Správní orgány naplnní tohoto znaku spatYovaly v nkolika aspektech. Oblastní inspektorát pYedn popsal systém smluvních pokut a uvedl, ~e jestli~e jednotliví kurýYi, bye pod hrozbou finan ní sankce, respektovali povinnosti ur ené st~ovatelkou, pak je zcela zYejmé, ~e i své postavení vo i st~ovatelce vnímali jako postavení podYízené. Dále poukázal na povinnost dodr~ování asového rozvrhu a udr~ování pracovních prostYedko poskytnutých st~ovatelkou v odpovídajícím stavu (pronajatých automobilo, terminálo a mobilních telefono), a rovn~ na ekonomickou závislost kurýro na st~ovatelce. Zdoraznil, ~e pYíjmy od st~ovatelky pYedstavovaly podstatnou ást pYíjmu kurýro (ne-li jedinou). Oblastní inspektorát pYitom neshledal, ~e by samotná mo~nost pracovat pro jiný subjekt (jak to inil jeden z osmi kurýro, bye za odlianých podmínek,) vylou ila konstatování ekonomické a osobní závislosti jako aspekto znaku podYízenosti. Tyto závry pak aproboval ~alovaný na str. 20 a 21 napadeného rozhodnutí. <br/>[63] Na základ výae uvedeného lze tedy souhlasit s mstským soudem, ~e správní orgány nále~it odovodnily naplnní jednotlivých znako závislé práce. Jejich závry mají i dostate nou oporu ve správním spisu. Správní orgány vyaly z výpovdí samotných kurýro, které konfrontovaly s obsahem rámcových smluv a dalaími podklady pYedlo~enými st~ovatelkou. Mstskému soudu proto nelze vytýkat, pokud z jejich hodnocení vyael pYi posuzování jednotlivých ~alobních námitek.<br/>[64] K pYehodnocení závro mstského soudu neshledává soud dovod ani na základ st~ovatel iny obsáhlé polemiky. Jak ji~ soud uvedl výae, pro zmnu závru o výkonu závislé práce by bylo nutné zpochybnit správnost zjiatných skute ností a úsudko o nich v takovém rozsahu, ~e by zbylé okolnosti ji~ ani ve svém vzájemném kontextu neobstály (viz rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 30. 3. 2022, j. 8 Ads 9/2020-53, bod 26 a tam citovanou judikaturu). K tomu vaak v dané vci nedoalo.<br/>IV.d.1 Zpochybnní osobního výkonu práce<br/>[65] PYedn st~ovatelka pYedestYela skute nosti, jimi~ se sna~ila vyvrátit závr o osobním výkonu práce. Uvádla, ~e rámcové smlouvy pYipouatly plnní prostYednictvím náhradníka i subdodavatele, a po~adavek pYedchozího souhlasu slou~il pouze ke kontrole kvalifikace. Tento mechanismus podle st~ovatelky neznamená zákaz zastoupení ani povinnost osobního výkonu, a odpovídá b~nému nastavení obchodních vztaho. <br/>[66] Nejvyaaí správní soud st~ovatelce nepYisvd il. Jak správn dovodil mstský soud, posuzování aspekto závislé práce je vedeno hlediskem materiálním (srov. rozsudky ze dne 5. 3. 2025, j. 7 Ads 283/2024-29, ze dne 30. 4. 2014, j. 7 Ads 52/2014-37, . 3080/2014 Sb. NSS, ze dne 13. 10. 2015, j. 2 Ads 151/2015-27, ze dne 30. 7. 2025, j. 7 Ads 290/2024-26). Není tedy relevantní, jak byl smluvní vztah koncipován formáln, podstatné je, zda byl prokázán osobní výkon práce. Jinými slovy, v dané vci nebylo podstatné, zda rámcové smlouvy i jiná ujednání umo~Hovaly, aby si kurýYi obstarali náhradníka i subdodavatele. Podstatné bylo, jak byla práce skute n vykonávána. V tomto ohledu je podle soudu st~ejní výpov samotných kurýro, tedy osob, které pYedmtné práce fakticky vykonávaly (k povaze a dokazní síle shodných výpovdí nkolika zamstnanco lze odkázat na rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 18. 10. 2023, j. 4 Ads 53/2023-37, bod 30). Z nich vyplývá, ~e práci vykonávali kurýYi osobn (viz výae). Ani sama st~ovatelka pYitom neuvádla a nedokládala, ~e by v rozhodném období doalo k aktivaci subdodavatelo i náhradníko. Ostatn, jak vyplývá z rámcových smluv, vyu~ití subdodavatele by vy~adovalo písemný souhlas st~ovatelky. Bez tohoto souhlasu nebylo mo~né, aby práci vykonával jiný subjekt. Na základ uvedeného lze souhlasit s tím, ~e volnost kurýro pYi osobním výkonu závislé práce byla sou ástí toliko formálního uspoYádání vztaho v rámcových smlouvách, nikoliv faktickou sou ástí tchto vztaho. <br/>[67] St~ovatelce lze pYisvd it v nepYípadnosti odkazu mstského soudu na asovou souvislost vzniku ~ivnostenského oprávnní a zahájení práce pro st~ovatelku. Mstský soud uvedl, ~e správní orgány  pYi zkoumání znaku osobního výkonu práce dále poukázaly na skute nost, ~e vznik ~ivnostenských oprávnní kurýro korespondoval se zahájením jejich innosti pro st~ovatelku. Zde se vaak mstský soud mýlí. }alovaný se vzniku ~ivnostenských oprávnní vnoval v souvislosti s podpornými úvahami o dobrovolnosti zahájení spolupráce se st~ovatelkou (nenabídnutí pracovního pomru, vznik ~ivnostenských oprávnní; str. 20 rozhodnutí ~alovaného). Souhlasit lze i s tím, ~e ~alovaný smluvní pokuty posuzoval zejm. v souvislosti se znakem podYízenosti a výkonu práce dle pokyno zamstnavatele, nikoliv vaak ve spojitosti s osobním výkonem práce. Uvedené ale nemní nic na tom, ~e závry mstského soudu ohledn osobního výkonu práce obstojí, neboe jeho posouzení je postaveno na závrech o faktickém osobním výkonu práce (který vyplývá z výpovdí samotných kurýro), co~ odpovídá právní úprav a shora shrnuté judikatuYe. <br/>IV.d.2 Zpochybnní znaku soustavného výkonu práce<br/>[68] Stejn jako ostatní aspekty závislé práce i soustavnost je nutné posoudit zejména jako prostYedek odliaení závislé práce od jiných lidských inností. Nejvyaaí správní soud v rozsudku ze dne 13. 2. 2014, j. 6 Ads 46/2013-35, . 3027/2014 Sb. NSS, konstatoval, ~e  spole ným rysem a jakýmsi leitmotivem vaech znako závislé práce vymezených (nov) v § 2 odst. 1 zákoníku práce, je osobní i hospodáYská závislost zamstnance na zamstnavateli. Tyto znaky slou~í k odliaení závislé práce od jiných ekonomických aktivit (zejména samostatného podnikání), ale také od aktivit jiného charakteru (zejména mezilidské výpomoci). Proto musí správní orgány pYi postihování nelegální práce v Yízení obvinnému prokázat naplnní vaech tchto znako  zamstnanec osobn a soustavn vykonává práci jménem zamstnavatele a podle jeho pokyno, pYi em~ se vo i zamstnavateli nachází v podYízeném vztahu. innost, kterou orgány inspekce práce posuzují, musí být dostate n odliaena od jiných inností, které nelze za závislou práci pova~ovat, ve vztahu k soustavnosti napYíklad jednorázová, krátkodobá nebo sezónní výpomoc.<br/>[69] St~ovatelka namítala, ~e na základ smluvních ujednání nebyla dána povinnost vykonávat slu~by soustavn. Ani dlouhodobá existence obchodního vztahu i msí ní fakturace neznamená soustavnost výkonu práce.<br/>[70] Podle názoru Nejvyaaího správního soudu správní orgány i mstský soud správn dovodily soustavný výkon innosti (srov. strany 89 a 90 prvostupHového rozhodnutí, str. 22 napadeného rozhodnutí a bod 85 napadeného rozsudku). }alovaný zohlednil i to, ~e slu~by v obchodnprávním vztahu mohou být poskytovány dlouhodob, sou asn vaak podotkl, ~e dlouhodobá povaha vykonávané innosti ve vztahu k jednomu subjektu je typická práv pro výkon závislé práce, pYi em~ s odkazem na rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 23. 4. 2023, j. 10 Ads 235/2021-31, zopakoval, ~e kurýYi nepracovali pro ~alobkyni jednorázov i toliko pYíle~itostn, ale po delaí dobu. S tímto posouzením se Nejvyaaí správní soud ztoto~Huje. O pravidelném, resp. soustavném dlouhodobém výkonu jednotlivých kurýro svd í pYedevaím protokol o kontrole ze dne 2. 5. 2022, j. 14795/3.50/2126. Z v nm zachycených výpovdí kurýro vyplývá, ~e práci vykonávali pravideln a soustavn, emu~ odpovídala i fakturace za odvedenou práci. Tyto aspekty jsou pYitom z hlediska znaku soustavnosti práce st~ejní (obdobn srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 15. 11. 2018, j. 1 Ads 437/2017-84, body 6 a 34). Jak pracovnprávní vztahy, tak i vztahy mezi podnikateli pYitom mohou být dlouhotrvající povahy (rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 15. 1. 2009, j. 7 Afs 72/2008-97, i ze dne 28. 2. 2018, j. 2 Afs 84/2017-35). Kolísavost v mno~ství práce i v odmnách pak sama o sob nevypovídá o tom, ~e by se jednalo o ryze obchodní vztah. Jak správn uvedl mstský soud, taková promnlivost mo~e být sou ástí i pracovnprávních vztaho, zejm. tch vykonávaných na tzv. dohody. I v re~imu pracovního práva mo~e nastat situace, kdy zamstnanec od zamstnavatele nedostává po ur itou dobu odmnu, napY. z dovodu erpání dlouhodobého neplaceného volna.<br/>[71] K pYehodnocení závru o soustavnosti práce nelze dospt ani na základ dalaí stí~ní argumentace. Soud ji~ výae osvtlil, pro  odkaz na rozsudek ze dne 28. 2. 2018, j. 2 Afs 84/2017-35, není v souzené vci pYiléhavý. Pokud pak jde o nestanovení pracovní doby,  stanovení pracovní doby není obligatorním znakem závislé práce, a tudí~ nebylo nezbytn nutné jej prokázat , (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 13. 10. 2015, j. 2 Ads 151/2015-27, bod 21). Obdobn jsou irelevantní tvrzení, ~e z rámcových smluv neplynula minimální kvóta jízd, objednávky bylo mo~né bez sankce neakceptovat i po delaí dobu atp. Soud optovn zdorazHuje primát materiálního posouzení, které bez ohledu na obsah formálních smluv vypovídá o soustavném výkonu práce. Uvedené pYitom není  pYi ítáním této skute nosti k tí~i st~ovatelky, jak se st~ovatelka domnívá, ale prostým konstatováním faktické povahy vztahu mezi st~ovatelkou a kurýry. Soud souhlasí i s tím, ~e systém  pozitivní obchodní motivace obsa~ený ve smlouvách napovídá tomu, ~e volnost kurýro pYi výbru zakázek byla toliko sou ástí formálního uspoYádání vztaho v rámcových smlouvách, nikoliv faktickým aspektem tchto vztaho, neboe kurýYi byli odmHováni za pravidelný rozvoz vtaího mno~ství zakázek. <br/>[72] Poukazuje-li st~ovatelka na mo~nost odmítnutí zakázky, odkazuje soud na rozsudek ze dne 25. 6. 2020, j. 5 Ads 208/2019-33, bod 22, podle nho~:  Pouhá skute nost, ~e mají poskytovatelé mo~nost zakázky odmítnout, jeat neznamená, ~e vo i st~ovatelce ve vztahu podYízenosti nejsou. S tímto pYístupem by bylo mo~né obcházet pYedpisy o zamstnanosti a závislé práci jednoduae tak, ~e by se nelegáln zamstnávanému lovku poskytla mo~nost odmítnout pYidlovaná práce, pYi em~ tuto mo~nost lze jen st~í zjiaeovat jinak ne~ výslechem osob, které na zastYení nelegální práce mají zájem. Celá právní úprava této oblasti by se tak pYi tomto výkladu stala nevynutitelnou. Nelze tedy pYipustit, aby mo~nost svobodného odmítnutí zakázky sama o sob vylou ila vztah nadYízenosti a podYízenosti mezi subjekty, a to navzdory tomu, ~e se jedná o významnou indicii nezávislosti. <br/>IV.d.3 Zpochybnní znaku výkonu práce jménem st~ovatelky<br/>[73] V dalaím okruhu stí~ních námitek st~ovatelka zpochybHovala naplnní znaku výkonu práce jejím jménem. Identifikace zásilky vo i zákazníkovi, Yeaení reklamací prostYednictvím zákaznické podpory st~ovatelky i ozna ení pronajatých vozidel logem odpovídají typickému nastavení servisního Yetzce a neimplikují zamstnanecký vztah. Vyu~ívání vybavení st~ovatelky bylo fakultativní. <br/>[74] K aspektu výkonu práce jménem zamstnavatele se Nejvyaaí správní soud vyjádYil ji~ v rozsudku ze dne 13. 2. 2014, j. 6 Ads 46/2013-35, . 3027/2014 Sb. NSS. Podle tohoto rozsudku se v podmínce výkon práce jménem zamstnavatele  koncentruje hospodáYská závislost zamstnance na zamstnavateli, neboe zamstnavatel poskytuje pro práci svoj kapitál, hmotné i nehmotné prostYedky, vytváYí pro ni pYedpoklady a nese riziko neúspchu, zamstnanec vaak nemo~e jednat na svoj ú et a získávat ze své práce i jiné ekonomické výhody ne~ ty, je~ mu poskytuje zamstnavatel. DoplHkovým hlediskem mo~e být i to, zda se osoba jeví jako zamstnanec z pohledu tYetích osob. Na tento závr pak Nejvyaaí správní soud navázal napY. v rozsudku ze dne 30. 10. 2020, j. 3 Ads 106/2019-29, bod 22, kdy doplnil:  Z hlediska posouzení tohoto znaku závislé práce je tudí~ tYeba zkoumat pYedevaím to, kdo poskytoval pracovníkovi pracovní oble ení, stroje, náYadí atd. Druhotným hlediskem pak je, jak tento pracovník vystupoval ve vztahu ke tYetím osobám. <br/>[75] Správní orgány posoudily uvedený aspekt v souladu s tmito východisky. Jak ji~ soud shrnul výae, kurýYi uvedli, ~e od ~alobkyn mli v pronájmu automobil, který ml jednotné firemní ozna ení (polepy Rohlík.cz). I reklamace objednávek Yeail zákazník se zákaznickou podporou Rohlík.cz. K doru ování pak kurýYi uvedli, ~e u zákazníka ohlaaovali pYed doru ením zakázky zprávou SMS s kYestním jménem Yidi e a názvem on-line obchodu Rohlík.cz. Na základ uvedeného lze souhlasit s mstským soudem, ~e kurýYi vykonávali pYedmtné slu~by jménem st~ovatelky, pYi em~ takto se výkon tchto inností musel jevit i tYetím osobám (zákazníkom). Na základ obsahu spisu lze souhlasit i s tím, ~e to byla st~ovatelka, kdo vytvoYil pro kurýrní innost vlastní provozní zázemí. Rámcové smlouvy stanovovaly, ~e kurýYi vyu~ívají primárn pomocky pronajaté od st~ovatelky. Pou~ití vlastního automobilu i telefonu bylo mo~né pouze se souhlasem st~ovatelky pYi splnní stanovených technických parametro. Taková ujednání nejsou typická pro rovnocenný obchodní vztah, v nm~ by kurýr nesl odpovdnost spíae toliko za výsledek (srov. bod 125 napadeného rozsudku). Mstský soud sou asn nezpochybnil, ~e dle rámcové smlouvy formáln neexistovala povinnost vyu~ívat pronajaté prostYedky st~ovatelky (napY. automobily), fakticky se tak vaak dlo. I v tomto ohledu tedy vyael z materiálního posouzení, jak mu to ukládá shora citovaná judikatura. <br/>IV.d.4 Zpochybnní znaku podYízenosti a znaku výkonu práce dle pokyno st~ovatelky <br/>[76] St~ovatelka dále rozporovala závry o podYízenosti kurýro. Mstský soud nesprávn dovozuje podYízenost z existence smluvních pokut a z mo~nosti odstoupit od smlouvy. Tyto instituty jsou charakteristické pro obchodní závazky a samy o sob nedokládají operativní Yízení práce ani vztah nadYízenosti a podYízenosti. Z tchto dovodo nemohl být naplnn ani znak výkonu innosti dle pokyno st~ovatelky. <br/>[77] Podle judikatury Nejvyaaího správního soudu podYízenost zamstnance typicky vyvrá z osobní (ae ji~ ekonomické, i jiné) závislosti zamstnance a jde o subjektivní kategorii; rozhodující je tedy zejména to, zda zamstnanec sám vnímá své postavení jako podYízené, a to je dovodem, pro  respektuje pokyny zamstnavatele. Pokud má být ovaem naplnní tohoto subjektivního znaku objektivn prokázáno, musí správní orgán zkoumat, zda je dána osobní závislost zamstnance na zamstnavateli a zejména co je její pYí inou. Pobírání odmny pYitom pYedstavuje typickou skute nost, která nazna uje závislé postavení zamstnance na zamstnavateli  ovaem jen tvoYí-li tato odmna ne nutn jediný, ale ekonomicky významný zdroj zamstnancových pYíjmo (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, j. 1 Ads 6/2025-27, bod 26).<br/>[78] Z judikatury Nejvyaaího správního soudu sou asn plyne, ~e naplnit znak nadYízenosti a podYízenosti mohou práv i osoby, které skute n vykonávají innost samostatn, ale sou asn jsou ekonomicky závislé na svém odbrateli. Naplnní pouze tohoto díl ího znaku závislé práce toti~ nevede k (absurdnímu) závru, ~e by se osoby samostatn výdle n inné dopustily pYestupku nelegální práce jen kvoli tomu, ~e se staly z hlediska ob~ivy závislé na jediném subjektu. Je sice pravdou, ~e  finan ní závislost smluvního partnera na jiném je b~ná v ekonomických vztazích a ne iní z tohoto vztahu závislou práci , (srov. napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 28. 2. 2018, j. 2 Afs 84/2017-35), ale stále je jejím významným indikátorem. Znak nadYízenosti a podYízenosti je pouze jedním ze znako závislé práce a osoba, která skute n vykonává samostatnou innost, tedy nebude vykonávat závislou práci ani pYi své finan ní závislosti (a tedy naplnní znaku podYízenosti) na jediném klientovi, neboe nkteré dalaí znaky nenaplní (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 30. 3. 2022, j. 8 Ads 9/2020-53, bod 28).<br/>[79] Jak ji~ soud nazna il výae, správní orgány i mstský soud se dosledn zabývaly znakem podYízenosti, v etn souvisejících aspekto výkonu práce dle pokyno zamstnavatele a ekonomické závislosti. I podle Nejvyaaího správního soudu poskytuje obsah správního spisu oporu pro závr, ~e kurýYi byli závislí na organizaci a pYidlení práce st~ovatelkou, pYi em~ chybla volnost typická pro obchodní vztahy. To vyplývá nejen z výpovdí kurýro, ale i z rámcových smluv. Z nich vyplýval i re~im plánování a kontroly výkonu innosti kurýro, který odpovídal výkonu práce dle pokyno zamstnavatele. St~ovatelka nemla zájem pouze na výsledku spolupráce, tj. doru ení pYedané zásilky, ale na dodr~ení svých standardo. Podstatné nebylo tedy jen doru ení, ale i jeho provedení (srov str. 90 a 91 rozhodnutí ~alovaného a bod 110 rozsudku mstského soudu). Uvedené potvrzuje i to, ~e správní orgány a mstský soud nestavly závry o podYízenosti pouze na existenci smluvních pokut.<br/>[80] Nejvyaaí správní soud pYitom neshledává na tom, jak správní orgány a mstský soud uvá~ily o systému smluvních pokut, nic nezákonného. Soud nezpochybHuje, ~e smluvní pokuty jsou v pracovním právu vylou eny, s výjimkou smluvních pokut k utvrzení závazku zamstnance z konkuren ní dolo~ky (srov. § 346d zákoníku práce a rozsudek Nejvyaaího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4451/2018, . 64/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS), pYi em~ sjednání takového ustanovení zákon prohlaauje za zdánlivé (§ 346e zákoníku práce). Avaak pouze na základ toho, ~e sou ástí rámcových smluv byla i mo~nost ulo~ení smluvních pokut, neznamená nemo~nost u inní závru o naplnní znako závislé práce. Takový výklad by vedl k absurdnímu dosledku, kdy by byl závr o nelegální práci vylou en poka~dé, pokud formáln uzavYená smlouva obsahuje prvek, který pracovní právo zakazuje. Jinými slovy, pokud je samotnou podstatnou správního trestání umo~nní výkonu nelegální práce fakticky trestání obcházení pracovnprávních pYedpiso, st~í st~ovatelka mo~e na základ formálních právních jednání, kterými obchází pracovnprávní pYedpisy, argumentovat, ~e do re~imu pracovního práva nespadá (podporn srov. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, j. 1 Ads 6/2025-27, bod 21, a ze dne 12. 5. 2022, j. 1 Ads 60/2021-41, bod 26). Ani dalaí díl í argumentace ke smluvním pokutám nepYekra uje meze právní úpravy a judikatury.<br/>[81] To platí i pro posouzení dalaích aspekto znaku podYízenosti. St~ovatelka naplnní tohoto znaku zpochybHuje argumentací poukazující na výai a nepravidelnost smluvních odmn. Jak vaak soud ji~ rekapituloval výae, závry správních orgáno a mstského soudu ohledn podYízenosti byly zalo~eny na airaím, komplexním posouzení nkolika aspekto, které st~ovatelka relevantn nezpochybnila. Soud té~ výae akcentoval, ~e odmna za práci není znakem závislé práce, ale pouze podmínkou jejího výkonu. Odmna je tedy relevantní ve vztahu k posouzení existence ekonomické závislosti zamstnance na zamstnavateli, co~ je skute nost, kterou judikatura Nejvyaaího správního soudu chápe jako významnou indicii pro posouzení ekonomické závislosti jako díl í ásti znaku podYízenosti (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, j. 6 Ads 46/2013-35, . 3027/2014 Sb. NSS, bod 25). Práv takto na ni nahlí~ely správní orgány i mstský soud. Zdoraznily, ~e z pYehledo fakturovaných ástek je patrné, ~e kurýYi povtainou fakturovali ástky, které pYedstavovaly významný zdroj jejich pYíjmo (jejich msí ní pYíjmy byly v Yádu vyaaích desítek tisíc korun eských; u nkterých se jednalo dokonce o ástky okolo 100 000 K  msí n). Soud sou asn nezpochybHuje, ~e výae odmn nebyla konstantní a v nkterých msících dokonce u nkterých kurýro nulová. Tento izolovaný argument vaak není s to zvrátit závr o ekonomické závislosti, a to s ohledem na celkové nastavení smluvních vztaho a z nj plynoucí ekonomickou závislost kurýro. To platí i pro tvrzení st~ovatelky, ~e jeden z kurýro v období od Yíjna do prosince roku 2021 nefakturoval ~ádnou ástku. Ze spisu toti~ vyplývá, ~e tento kurýr v ervenci a srpnu tého~ roku fakturoval ástky 97 600 K  a 101 858 K . PYíjem ve výai bezmála 200 000 K  za období pouhých dvou msíco pYedstavuje podle Nejvyaaího správního soudu ekonomicky významný pYíjem, tj. pYíjem, který svd í o závislosti kurýro na st~ovatelce (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, j. 1 Ads 6/2025-27, bod 26). <br/>[82] Pro danou vc není rovn~ relevantní, zdali kurýYi vykonávali slu~by i pro nkoho jiného. Jak správn uvedl ~alovaný, st~ovatelka nedolo~ila  ni eho, z eho~ by vyplývalo, ~e by daní kurýYi vykonávali pYepravní slu~by i pro jiné digitální platformy, a tedy ~e by si v pYípad, ~e by nespolupracovali [se st~ovatelkou], byli schopni samostatn zajistit pYíjem, zejména pak v situaci, kdy jednotliví (pYi kontrole vyslechnutí) kurýYi (s výjimkou pana [& ] Drahovzala, který jako jediný výslovn uvedl, ~e zajiaeuje rozvoz potravin i pro jiné objednatele, avaak na vlastním kole, tedy za jiných podmínek) tuto mo~nost sami negovali [& ]. Lze dodat, ~e ani v pracovním právu není vylou eno, aby ml zamstnanec více zamstnavatelo. St~ovatelkou uvádný výkon slu~eb pro více objednatelo tedy rovn~ nelze pova~ovat za skute nost, která by mla potenciál vyvrátit souhrnný závr o výkonu závislé práce. To platí i pro dalaí podpornou argumentaci st~ovatelky. <br/>[83] Nejvyaaí správní soud proto uzavírá, ~e na podklad kasa ní stí~nosti, jejím~ rozsahem je vázán (srov. rozsudek rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, j. 4 As 3/2008-78, i usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2020, sp. zn. II. ÚS 875/20, a ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. I. ÚS 776/21), neshledal dovod ke zruaení rozsudku mstského soudu i správních rozhodnutí. Orgány inspekce práce a mstský soud na podklad dostate ných skutkových zjiatní správn dovodily, ~e se st~ovatelka dopustila pYestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) ZoZ, neboe umo~nila výkon nelegální práce osmi kurýrom. Tito kurýYi vykonávali innost jako osoby samostatn výdle n inné na základ formálního obchodnprávního vztahu, a koliv jejich innost vykazovala znaky závislé práce  byla vykonávána osobn, soustavn, jménem st~ovatelky, podle jejích pokyno a v podYízeném vztahu vo i ní. Tento závr nemohla argumentace st~ovatelky zpochybnit, neboe se souhrnn jednalo pouze o díl í zpochybHování ástí jinak komplexního posouzení. Správní orgány i mstský soud postupovaly pYi uvedených závrech v souladu se zákonem a navazující judikaturou a nedopustily se ani vad s vlivem na zákonnost. Nejvyaaí správní soud proto na jejich vy erpávající odovodnní stran výae uvedených znako závislé práce odkazuje.<br/>[84] Soud dodává, ~e výae uvedené hodnocení vychází z individuálních skutkových okolností dané vci a nelze jej zobecHovat. Jak vyplývá ze shora citované judikatury, v pYípad posuzování znako závislé práce je v~dy nutné vycházet z konkrétních skutkových zjiatní ve vztahu ke konkrétním osobám a jejich výkonu práce v konkrétních podmínkách. PotYeba individuálního posouzení pak obzvláat vyvstává do popYedí u kategorie tzv. obojetných inností, kterou je nepochybn i innost kurýro dle výae popsaného schématu, kde je dlící linii mezi závislou prací a nezávislou inností nemo~né vyjádYit dostate n pYesn dle njakého konstantního nebo pYesn definovaného vzorce. PYesn takto správní orgány i mstský soud postupovaly.<br/>V. Závr a náklady Yízení<br/>[85] Z uvedených dovodo Nejvyaaí správní soud kasa ní stí~nost zamítl (§ 110 odst. 1 vta druhá s. Y. s.). Ve vci rozhodl soud na základ oprávnní stanoveného v § 109 odst. 2 s. Y. s. bez jednání.<br/>[86] Kasa ní soud rozhodl o náhrad náklado Yízení o kasa ní stí~nosti podle § 60 odst. 1 vty první s. Y. s. za pou~ití § 120 s. Y. s. St~ovatelka nebyla v Yízení o kasa ní stí~nosti úspaná, proto nemá právo na náhradu náklado Yízení. }alovanému, kterému by jinak právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti pYísluaelo, soud náhradu náklado Yízení nepYiznal, proto~e mu v Yízení o kasa ní stí~nosti nevznikly ~ádné náklady nad rámec b~né úYední innosti. <br/>[87] Ú astník Yízení podávající ve své vci opakovan kasa ní stí~nost proti rozhodnutí krajského (mstského) soudu vydanému poté, kdy bylo pYedcházející rozhodnutí ke kasa ní stí~nosti tého~ ú astníka Nejvyaaím správním soudem zruaeno, není povinen soudní poplatek za tuto dalaí kasa ní stí~nost platit, pokud ve vci ji~ jednou tento poplatek zaplatil (srov. usnesení rozaíYeného senátu ze dne 16. 2. 2016, j. 10 Afs 186/2014-60). Proto Nejvyaaí správní soud rozhodl v souladu s § 10 odst. 1 a § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích o vrácení soudního poplatku zaplaceného st~ovatelkou za Yízení o nynjaí kasa ní stí~nosti, a to ve lhot 30 dno od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce st~ovatelky (rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 18. 9. 2025, j. 4 Afs 33/2025-57, bod 39, a ze dne 11. 9. 2025, j. 3 As 76/2025-55, bod 49).<br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn 8. prosince 2025<br/><br/><br/>Tomáa Foltas<br/>pYedseda senátu<br/></body> </html>