<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 21 Ads 76/2025- 29 - text</title> </head> <body> ÿþ 21 Ads 76/2025 - 34<br/>pokra ování<br/><br/><br/><br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK <br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senátu slo~eném z pYedsedy JUDr. Tomáae Rychlého a soudco Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní vci ~alobkyn: V. V. H., zastoupená JUDr. Ivou Repa Kremplovou, advokátkou se sídlem Okru~ní 433/1, Brno, proti ~alovanému: Krajský úYad Jihomoravského kraje, se sídlem }erotínovo námstí 449/3, Brno, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti rozsudku Krajského soudu v Brn ze dne 31. 3. 2025, . j. 32 A 21/2023  79,<br/><br/><br/>takto:<br/><br/><br/>I. Kasa ní stí~nost se zamítá.<br/><br/>II. }ádnému z ú astníko se nepYiznává náhrada náklado Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/><br/>Odovodnní:<br/><br/>I. Vymezení vci<br/>[1] }alovaný rozhodnutím ze dne 7. 8. 2023, . j. JMK 106130/2023, zamítl odvolání ~alobkyn a potvrdil rozhodnutí Mstského úYadu Kyjov ze dne 9. 5. 2023, . j. OSV555568/23/276 (dále jen  prvostupHové rozhodnutí ).<br/>[2] PrvostupHovým rozhodnutím byla ~alobkyn uznána vinnou ze spáchání pYestupku podle § 59 odst. 1 písm. h) zákona . 359/1999 Sb., o sociálnprávní ochran dtí (dále jen  zákon o sociálnprávní ochran dtí ). }alobkyn se pYestupku mla dopustit tím, ~e proti svému nezletilému synovi J. H., nar. X (dále také  nezletilý nebo  syn ~alobkyn, resp. st~ovatelky ), pou~ila nepYimYený výchovný prostYedek, neboe minimáln v období od 1. 8. 2021 do 28. 2. 2022, v pYesn nezjiatných asech, v rodinném dom na adrese }., opakovan, minimáln dvakrát týdn, trestala nezletilého tak, ~e ho bouchala vaYe kou po zadku.<br/>[3] Za spáchání pYestupku bylo ~alobkyni ulo~eno napomenutí dle § 35 písm. a) a § 45 zákona . 250/2016 Sb., o odpovdnosti za pYestupky a Yízení o nich (dále jen  zákon o odpovdnosti za pYestupky ). Sou asn byla ~alobkyni ulo~ena povinnost nahradit náklady spojené s projednáním pYestupku ve výai 1 000 K .<br/>II. Xízení pYed krajským soudem<br/>[4] Proti rozhodnutí ~alovaného podala ~alobkyn ~alobu ke Krajskému soudu v Brn (dále jen  krajský soud ), který ji rozsudkem ze dne 31. 3. 2025, . j. 32 A 21/2023  79, zamítl jako nedovodnou.<br/>[5] Krajský soud uvedl, ~e ~alobkyni bylo kladeno za vinu spáchání pYestupku podle § 59 odst. 1 písm. h) zákona o sociálnprávní ochran dtí, který obsahuje neur itý právní pojem nepYimYený výchovný prostYedek. Zákonodárce u~itím neur itých pojmo dává orgánu aplikujícímu právní pYedpis prostor, aby posoudil, zda konkrétní situace patYí do rozsahu neur itého pojmu. Dodal také, ~e podle § 884 odst. 2 ob anského zákoníku lze výchovné prostYedky pou~ít pouze v míYe, která je pYimYená okolnostem, neohro~uje zdraví dítte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské dostojnosti dítte. V  argumenta ní rovin správní orgány pYihlí~ely také k Úmluv o právech dítte a dalaím zdrojom mezinárodního práva.<br/>[6] Dále krajský soud odkázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen  ESLP ), dle ní~ jakýkoliv fyzický trest dtí má v~dy poni~ující charakter, jedná se tedy o zásah do dostojnosti dítte. Krajský soud citoval také usnesení Nejvyaaího soudu ze dne 9. 12. 2020, . j. 8 Tdo 1206/2020, podle nj~ oprávnní rodi o pou~ít pYimYených výchovných prostYedko jsou omezena tím, ~e se rodi  nesmí dotknout dostojnosti dítte, pYi em~ tlesným trestem je do dostojnosti dítte zasa~eno v~dy.<br/>[7] Krajský soud pYipustil, ~e ve vnitrostátní právní úprav není zákaz fyzického trestání nezletilých explicitn zakotven. Vnitrostátní úprava vaak výslovn uvádí, ~e rodi  je oprávnn pou~ít výchovné prostYedky pouze v podob a míYe, která se nedotýká lidské dostojnosti dítte. Z judikatury ESLP (napYíklad z rozsudku ze dne 3. 10. 2017, ve vci . 23022/13, D. M. D. proti Rumunsku) i Nejvyaaího soudu (viz pYedcházející odstavec tohoto rozsudku) pak vyplývá, ~e jakýkoliv tlesný trest má v~dy poni~ující charakter. Jedná se tedy o nepYípustný zásah do dostojnosti dítte, který dle § 884 odst. 2 ob anského zákoníku a l. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen  Listina ) nelze akceptovat. Zákaz poni~ujícího trestu je zakotven v l. 3 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen  Úmluva ).<br/>[8] Podle krajského soudu není pravdou, ~e správní orgány  vobec neposuzovaly pYimYenost výchovného prostYedku, jak ~alobkyn namítala v ~alob; je ale nutné rozliait, v jaké rovin k posuzování pYimYenosti doalo. Krajský soud uvedl, ~e správní orgány konstatovaly, ~e se jednalo o tlesný trest zasahující do dostojnosti nezletilého, a proto alo o nepYimYený výchovný prostYedek. V této rovin se správní orgány podle krajského soudu správn zabývaly pYimYeností výchovného prostYedku. Krajský soud naproti tomu dodal, ~e správní orgány nemohly posuzovat ji~ to, zda byla síla, intenzita a zposob provedení tlesného trestu pYimYená situaci, za které k nmu ~alobkyn pYistupovala (tedy pokud nezletilý  zlobil ). Pokud by tak správní orgány u inily a pokusily by se pYimYenost tlesného trestu v tomto smru posuzovat, pYipustily by tím, ~e tlesné tresty mohou být za nkterých situací pYimYené. Tak tomu s ohledem na jejich poni~ující charakter není. Zasa~ení do lidské dostojnosti nezletilého nemo~e být pYimYeným výchovným prostYedkem.<br/>[9] Nakonec krajský soud uvedl, ~e ~alovaný dostate n vypoYádal námitky ~alobkyn týkající se pou~itého nástroje pYi trestání a období, ve kterém mlo k trestání nezletilého docházet. Krajský soud souhlasil se ~alovaným, ~e charakter nástroje pou~itého pYi trestání nezletilého nebyl ur ující. Nemlo význam, zda alo o dYevnou vaYe ku, jak uvedly správní orgány, i  lehkou dYevnou obrace ku , jak tvrdila ~alobkyn. Navíc podle krajského soudu je vaYe ka airaí pojem, pod který mo~e spadat i dYevná obrace ka. Pro odpovdnost ~alobkyn za pYestupek posta ovalo zjiatní, ~e vo i nezletilému pou~ívala tlesný trest. <br/>III. Kasa ní argumentace<br/>[10] Proti rozsudku krajského soudu podává ~alobkyn (dále jen  st~ovatelka ) kasa ní stí~nost z dovodo podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního Yádu správního (dále jen  s. Y. s. ).<br/>[11] St~ovatelka uvádí, ~e krajský soud na základ § 884 odst. 2 ob anského zákoníku, l. 10 odst. 1 Listiny a judikatury ESLP a Nejvyaaího soudu vylo~il neur itý právní pojem nepYimYený výchovný prostYedek tak, ~e pod jeho obsah spadá ka~dý tlesný trest. Pomocí tohoto výkladu dovodil, ~e je skutková podstata pYestupku podle § 59 odst. 1 písm. h) zákona o sociálnprávní ochran dtí naplnna, jeli zjiatno, ~e byl vo i dítti pou~it tlesný trest. St~ovatelka se domnívá, ~e pYi výkladu uvedeného ustanovení krajský soud pochybil, napadený rozsudek je proto nezákonný. Krajský soud podle st~ovatelky dospl k nesprávnému závru, ~e ka~dý tlesný trest pou~itý vo i dítti spadá pod neur itý právní pojem nepYimYený výchovný prostYedek. St~ovatelka naopak tvrdí, ~e do obsahu neur itého právního pojmu nepYimYený výchovný prostYedek spadá jen tlesný trest pou~itý vo i dítti, který je nepYimYený. <br/>[12] St~ovatelka odkazuje na komentáY k § 59 zákona o sociálnprávní ochran dtí (ROGALEWICZOVÁ, Romana, CILE KOVÁ, KateYina, KAPITÁN, Zdenk, DOLE}AL, Martin a kol. Zákon o sociálnprávní ochran dtí. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 651, marg. . 12.), z nho~ vyplývá, ~e tlesné trestání jako výchovný prostYedek není výslovn zakázáno. ZmiHuje také judikaturu Nejvyaaího správního soudu k problematice správního trestání. Podle rozsudku ze dne 12. 8. 2021, . j. 6 Afs 269/2019  48, skutkové podstaty delikto (trestních i správních) nelze vykládat rozaiYujícím zposobem, a rozaiYovat tak odpovdnost adresáto veYejné moci, je tYeba zohlednit zásadu in dubio pro libertate. Z rozsudko ze dne 28. 7. 2005, . j. 5 Afs 151/2004  73, nebo ze dne 27. 6. 2023, . j. 8 As 3/2021  45, pak vyplývá, ~e v pYípad, kdy právní úprava svojí nejednozna ností umo~Huje nkolik mo~ných výklado a postupo, nelze pYi výkonu veYejné správy pYi respektování l. 2 odst. 3 Ústavy aplikovat takový výklad, který jde k tí~i jednotlivce (in dubio mitius). <br/>[13] Dále st~ovatelka uvádí, ~e si je vdoma § 109 odst. 5 s. Y. s., dle nho~ ke skute nostem, které st~ovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyaaí správní soud nepYihlí~í. PYesto odkazuje na zdroje, které se ve spole enském diskurzu objevily v dob od podání ~aloby a jsou pro výklad neur itého pojmu nepYimYený výchovný prostYedek významné. Jedná se napYíklad o aktualitu Ministerstva spravedlnosti ze dne 13. 6. 2024, z ní~ se mimo jiné podává:  Evropský výbor pro sociální práva shledal, ~e v eském právním Yádu není výslovn ani prostYednictvím jasné a pYesné judikatury zakotvena nepYijatelnost vaech forem tlesných tresto na dtech, které mohou ovlivnit jejich fyzickou integritu, dostojnost, rozvoj a duaevní pohodu. Zákonná úprava tedy výslovn nezakazuje tlesné tresty z výchovných dovodo a postihuje jen takové, které dosáhnou zvláatního stupn záva~nosti, ím~ eská republika poruauje lánek 17 Evropské sociální charty. Také na základ uvedeného se st~ovatelka domnívá, ~e § 59 odst. 1 písm. h) zákona o sociálnprávní ochran dtí prostYednictvím neur itého právního pojmu nepYimYený výchovný prostYedek nepostihuje ka~dý tlesný trest pou~itý vo i dítti per se, ale jen tlesný trest pou~itý vo i dítti, který v konkrétním pYípad dosáhne stupn nepYimYenosti. <br/>[14] Krajský soud podle st~ovatelky pochybil v tom ohledu, ~e pYi existenci dvou odlianých, avaak srovnateln relevantních výklado § 59 odst. 1 písm. h) zákona o sociálnprávní ochran dtí, v rozporu se zásadou in dubio mitius nezvolil takový výklad, který by v co nejmenaí mo~né míYe zasáhl do základního práva st~ovatelky (v této souvislosti odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1880/23). Krajskému soudu st~ovatelka také vytýká, ~e neaplikoval test proporcionality, jím~ by pomYil základní právo st~ovatelky, dle nj~ není pYestupku a trestu bez zákona, s veYejným zájmem státu na ochran dtí. V rozporu se zásadou nullum crimen sine lege certa krajský soud prosadil takový výklad neur itého právního pojmu nepYimYený výchovný prostYedek, jím~ odpovdnost st~ovatelky rozaíYil. Dále st~ovatelka namítá, ~e krajský soud rozhodl nepYedvídateln, jestli~e zvolil takový výklad, který nekoresponduje s komentáYovou literaturou, odborným diskursem zdorazHujícím dosavadní absenci zákazu a postihu jakéhokoli fyzického trestání dtí ani diskusemi, které na uvedené téma zaznívají ve veYejném prostoru.<br/>[15] St~ovatelka nesouhlasí s krajským soudem, ~e se správní orgány nemusely zabývat pYimYeností tlesného trestu. Je pYesvd ena, ~e  maximáln dvojí uhození na zadek lehkou dYevnou obrace kou 1x a~ 2x týdn, v rozmezí dvou msíco, za situace stYídavé pé e, kdy nezletilý byl se st~ovatelkou pouze ka~dý sudý týden (k prokazování této skute nost v soudním Yízení vizte ní~e), aplikované jako zcela krajní prostYedek a v reakci na vulgární a brachiáln agresivní chování nezletilého není nepYimYeným výchovným prostYedkem. }alovaný byl povinen se ve svém rozhodnutí vypoYádat s odvolacími námitkami st~ovatelky, které smYovaly k upYesnní toho, jaký nástroj, v jakém asovém období a za jakých situací st~ovatelka pou~ila (§ 68 odst. 1 správního Yádu), bez ohledu na to, ~e byly tyto námitky konkretizovány a~ v probhu odvolacího Yízení (§ 97 odst. 1 vta první zákona o odpovdnosti za pYestupky). Proto~e ~alovaný nerespektoval uvedená procesní pravidla, jeho rozhodnutí je nepYezkoumatelné a nezákonné. <br/>[16] Podle st~ovatelky není správný závr krajského soudu, ~e se ~alovaný vypoYádal s její odvolací námitkou, ~e tlesný výchovný prostYedek pou~ívala jen v období dvou msíco. VypoYádání odvolací námitky na stran 14 rozhodnutí ~alovaného je podle ní nedostate né. <br/>[17] St~ovatelka nesouhlasí s krajským soudem ani v tom, ~e ~alobní námitka ohledn absentující samovykonatelnosti l. 19 odst. 1 Úmluvy o právech dítte nebyla relevantní. Relevantní podle ní byla, neboe ~alovaný i správní orgán prvního stupn dovodili pYednostní aplikaci l. 19 odst. 1 Úmluvy o právech dítte. Na základ pYedností aplikace Úmluvy o právech dítte správní orgány shledaly odpovdnost st~ovatelky za pYestupek podle § 59 odst. 1 písm. h) zákona o sociálnprávní ochran dtí. <br/>[18] St~ovatelka také namítá nepYezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek dovodo, neboe krajský soud se nevyjádYil k jejím dokazním návrhom a neodpovdl na nkteré její ~alobní námitky. V této souvislosti odkazuje na judikaturu Nejvyaaího správního soudu k otázce opomenutých dokazo.<br/>[19] Co se tý e opomenutých dokazo, st~ovatelka tvrdí, ~e navrhovala, aby krajský soud vyslechl ji a jejího man~ela M. V. Jejich výpovdi mly prokázat, ~e (1) negativní chování nezletilého postupn gradovalo a kulminovalo v období prosinec 2021 a~ leden 2022, v tomto dvoumsí ním období st~ovatelka pou~ila výchovný prostYedek jako krajní mo~nost v pYípad, ~e se bránila nezletilému, který ji a M. V. napadal a demoloval celou domácnost, a ~e (2) nástroj, který st~ovatelka pou~ívala k trestání nezletilého, byla  lehká dYevná obrace ka , nikoli vaYe ka. Dále st~ovatelka navrhovala v Yízení pYed krajským soudem provést dokazování lékaYskou zprávou ze dne 5. 10. 2022 a rozsudkem Okresního soudu v Hodonín ze dne 9. 8. 2021, . j. 0 NC 675/2021  44, o úprav výchovy a vý~ivy pro dobu pYed a po rozvodu man~elství a úprav styku nezletilého a jeho sestry s rodi i (tmito dokazy st~ovatelka chtla prokázat pYimYenost výchovného prostYedku). St~ovatelka krajskému soudu vytýká, ~e navrhované dokazy neprovedl a ani nevysvtlil, pro  tak u inil. V odstavci 17 rozsudku krajský soud pouze rozepsal vtu:  Soud ve vci naYídil soudní jednání na , kterou nedokon il. <br/>[20] Nakonec st~ovatelka uvádí, ~e se krajský soud nevypoYádal s její ~alobní námitkou uvedenou v odstavci 9 ~aloby, podle ní~:  Dle literatury za nepYimYený výchovný prostYedek je zcela jednozna n pova~ováno hrubé násilí. V odborných diskuzích vaak neexistuje shoda v tom, zda sem je nutné zaYadit veakeré fyzické tresty. eská spole nost je v tomto smru zna n tolerantní (& ) a fyzické násilí jako výchovný prostYedek vo i dtem výslovn zakázáno není. Stejn tak se nevypoYádal s ~alobní námitkou uvedenou v odstavci 11 ~aloby, podle které  Dle aktuálních odborných diskusí Ministerstvo spravedlnosti pYipravilo novelu ob anského zákoníku, která ozna uje tlesné trestání dtí za nepYijatelné. Nová právní úprava nezavádí postihy rodi o. Jejím smyslem je apelovat na rodi e, aby si sami uvdomili, ~e je vhodnjaí pou~ívat jiné výchovné prostYedky. eská republika je pYitom jednou z posledních zemí Evropské unie, kde podobná úprava chybí. Právní úprava, která pova~uje pYimYený tlesný trest za výchovný prostYedek, není v souladu s mezinárodními závazky eské republiky, jako je Úmluva OSN o právech dítte. Ob tyto námitky byly podle st~ovatelky významné, neboe potvrzují její premisu, ~e § 59 odst. 1 písm. h) zákona o sociálnprávní ochran dtí nepostihuje jakékoli fyzické trestání dtí, ale jen fyzické trestání, které je nepYimYené. <br/>[21] }alovaný ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti odkazuje na své rozhodnutí a vyjádYení k ~alob.<br/>IV. Posouzení vci Nejvyaaím správním soudem<br/>[22] Nejvyaaí správní soud nejprve hodnotil formální nále~itosti kasa ní stí~nosti a konstatoval, ~e byla podána v as (§ 106 odst. 2 s. Y. s.), osobou oprávnnou (§ 102, vta první s. Y. s.), proti rozhodnutí, proti nmu~ je kasa ní stí~nost ve smyslu § 102 s. Y. s. pYípustná, a st~ovatelka je Yádn zastoupena advokátkou (§ 105 odst. 2 s. Y. s.). <br/>[23] DYíve, ne~ mohl Nejvyaaí správní soud posoudit námitky uplatnné v kasa ní stí~nosti, musel posoudit otázku její pYijatelnosti. PYijatelnost je obecn dána v pYípadech, k nim~ se judikatura doposud nevyjádYila, v nich~ existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potYeba u init judikaturní odklon. Dále pYijatelnost zakládá zásadní pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotnprávního postavení st~ovatele (blí~e viz usnesení Nejvyaaího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, . j. 1 Azs 13/2006  39, . 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, . j. 9 As 83/2021  28, . 4219/2021 Sb. NSS; vaechna zde citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Pro úplnost lze dodat, ~e uvedená ustálená judikaturní kritéria pYijatelnosti kasa ní stí~nosti, vycházející z citovaného usnesení . j. 1 Azs 13/2006  39, jsou pou~itelná i po novele § 104a odst. 1 s. Y. s., která s ú inností od 1. 4. 2021 rozaíYila okruh pYípado, pYi jejich~ pYezkumu zdejaí soud posuzuje pYijatelnost kasa ní stí~nosti (viz výae rovn~ odkazované usnesení . j. 9 As 83/2021  28).<br/>[24] St~ovatelka výslovn neuvádí ~ádný dovod pYijatelnosti kasa ní stí~nosti. Otázkou odpovdnosti za pYestupek podle § 59 odst. 1 písm. h) zákona o sociálnprávní ochran dtí, spáchaný tím, ~e pachatel pou~il nepYimYený výchovný prostYedek  fyzický trest  vo i svému dítti, se vaak Nejvyaaí správní soud ve své judikatuYe doposud nezabýval. PYijal proto kasa ní stí~nost k vcnému projednání. Kasa ní stí~nost je tedy pYijatelná.<br/>[25] Nejvyaaí správní soud poté pYezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasa ní stí~nosti (§ 109 odst. 3, vta pYed stYedníkem s. Y. s.) a z dovodo v ní uvedených (§ 109 odst. 4, vta pYed stYedníkem s. Y. s.). Ve vci rozhodl bez naYízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, vty první s. Y. s.<br/>[26] Kasa ní stí~nost není dovodná.<br/>[27] Nejvyaaí správní soud nejprve pYistoupil k posouzení námitky nepYezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu. PYípadnou nepYezkoumatelností rozsudku je toti~ povinen se podle § 109 odst. 4 s. Y. s. zabývat z úYední povinnosti, a to i bez námitky st~ovatelky. Vlastní pYezkum rozsudku je pak mo~ný pouze za pYedpokladu, ~e splHuje kritéria pYezkoumatelnosti, tedy ~e je srozumitelný a vychází z dovodo, z nich~ je zYejmé, pro  krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku jeho rozhodnutí. Tato kritéria napadený rozsudek splHuje, je tedy pYezkoumatelný.<br/>[28] Krajský soud v rozsudku Yádn a srozumiteln vylo~il dovody svého rozhodnutí, vypoYádal se s podstatou vaech ~alobních námitek a jeho závry jsou podpoYeny srozumitelnou argumentací na stranách 4 a~ 7 napadeného rozsudku. O tom, ~e je napadený rozsudek opYen o dostatek relevantních dovodo, ostatn svd í i skute nost, ~e st~ovatelka s jeho závry vcn polemizuje v kasa ní stí~nosti ítající 19 stran textu, co~ by v pYípad nepYezkoumatelnosti rozsudku fakticky nebylo mo~né.<br/>[29] St~ovatelka má sice pravdu, ~e krajský soud pochybil, pokud výslovn neuvedl, ~e zamítá její dokazní návrhy. Jednalo se o výslech st~ovatelky a jejího man~ela a dále listinné dokazy (fotografie  lehké dYevné obrace ky , na ní~ je vyryt nápis  na prdel , lékaYskou zprávu ze dne 5. 10. 2022 a rozsudek Okresního soudu v Hodonín . j. 0 Nc 675/2021  44, o úprav výchovy a vý~ivy pro dobu pYed a po rozvodu man~elství a úprav styku nezletilého a jeho sestry s rodi i). Tato vada ovaem nemá vliv na zákonnost napadeného rozsudku (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. II. ÚS 2172/14; judikatura tohoto soudu je dostupná na www.usoud.cz). Zásadní toti~ je, ~e z odovodnní napadeného rozsudku implicitn vyplývá, ~e krajský soud zamítl dokazní návrhy s ohledem na to, ~e nepova~oval za významné, jaké nástroje st~ovatelka pou~ívala k tlesnému trestání nezletilého, jak intenzivní byly tresty nebo jaké okolnosti st~ovatelku vedly k tlesnému trestání nezletilého. Podle krajského soudu toti~ jakýkoli tlesný trest zasahuje do dostojnosti nezletilého, a proto se jedná o nepYimYený výchovný prostYedek ve smyslu § 59 odst. 1 písm. h) zákona o sociálnprávní ochran dtí. Ve svtle tohoto názoru zjevn nebylo nutné, aby krajský soud provádl dokazy ke zjiatní díl ích okolností tresto syna st~ovatelky.<br/>[30] Dále st~ovatelka namítá, ~e se krajský soud nezabýval jejími námitkami v odstavcích 9 a 11 ~aloby (viz odstavec [20] tohoto rozsudku). Není pravdou, ~e krajský soud nereagoval na argumentaci st~ovatelky, ~e tlesné tresty vo i dtem eská právní úprava nezakazuje. Krajský soud si byl vdom absence výslovného zákazu tlesných tresto dtí ve vnitrostátní úprav, nicmén s ohledem na závry judikatury ESLP a Nejvyaaího soudu vylo~il neur itý právní pojem nepYimYený výchovný prostYedek tak, ~e pod jeho obsah spadá ka~dý tlesný trest. Dovodil tak, ~e skutková podstata pYestupku podle § 59 odst. 1 písm. h) zákona o sociálnprávní ochran dtí je naplnna v~dy, jeli zjiatno, ~e byl vo i dítti pou~it tlesný trest. Jinak Ye eno, absenci výslovné úpravy zákazu tlesných tresto vo i dtem nepova~oval za okolnost bránící tomu, aby byla st~ovatelka shledána vinou za pYestupek § 59 odst. 1 písm. h) zákona o sociálnprávní ochran dtí. Podle krajského soudu bylo dostate né, ~e vnitrostátní úprava výslovn uvádí, ~e rodi  je oprávnn pou~ít výchovné prostYedky pouze v podob a míYe, která se nedotýká dostojnosti dítte; tlesné tresty pak dle krajského soudu do dostojnosti dítte zasahují v~dy, a jsou tedy nepYípustné.<br/>[31] Nejvyaaí správní soud pYipouatí, ~e krajský soud výslovn nereagoval na ~alobní námitky ohledn nejednotných názoro v odborné veYejnosti na to, zda jsou tlesné tresty vo i dtem v eské republice zakázány, nebo tvrzení, ~e vtainová spole nost takové tlesné tresty akceptuje. Soudy vaak nemají povinnost vypoYádat se s ka~dým díl ím argumentem, pokud proti tvrzení ú astníka Yízení postaví právní názor, v jeho~ konkurenci námitky jako celek neobstojí. Takový postup shledal ústavn konformním i Ústavní soud v nálezu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, v nm~ uvedl, ~e  [n]ení poruaením práva na spravedlivý proces, jestli~e obecné soudy nebudují vlastní závry na podrobné oponentuYe (a vyvracení) jednotliv vznesených námitek, pakli~e proti nim staví vlastní ucelený argumenta ní systém, který logicky a v právu rozumn vylo~í tak, ~e podpora správnosti jejich závro je sama o sob dostate ná. Pokud se tedy krajský soud výslovn nevyjádYil k tmto díl ím argumentom st~ovatelky, které nebyly zposobilé zvrátit jeho závr o nedovodnosti ~aloby (k tomu viz také odstavec [49] ní~e), nezposobuje to nepYezkoumatelnost napadeného rozsudku. Posta uje, ~e reagoval na podstatu argumentace st~ovatelky a vysvtlil, pro  jí nepYisvd il (nosným argumentem napadeného rozsudku bylo, ~e podle judikatury ESLP jakýkoliv tlesný trest má v~dy poni~ující charakter; jedná se tedy o nepYípustný zásah do dostojnosti dítte per se).<br/>[32] Kasa ní dovod ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s. tedy není dán.<br/>[33] Následn Nejvyaaí správní soud pYistoupil k posouzení vcných námitek st~ovatelky.<br/>[34] Jádrem sporu je, zda st~ovatelka mohla být shledána vinnou ze spáchání pYestupku podle § 59 odst. 1 písm. h) zákona o sociálnprávní ochran dtí za tlesné trestání svého syna, ani~ by byla posuzována intenzita tlesného trestání a okolnosti, za kterých st~ovatelka k uvedenému výchovnému prostYedku pYistupovala, a to za situace, kdy ú inná vnitrostátní právní úprava zákaz tlesných tresto nezletilých výslovn neobsahuje.<br/>[35] St~ovatelka namítá, ~e pod neur itý právní pojem nepYimYený výchovný prostYedek spadá jen takový tlesný trest pou~itý vo i dítti, který je nepYimYený s ohledem na okolnosti konkrétního pYípadu. Podle ní je tedy nesprávný závr krajského soudu, dle nj~ ka~dý tlesný trest pou~itý vo i dítti je nepYimYeným výchovným prostYedkem.<br/>[36] Podle § 59 odst. 1 písm. h) zákona o sociálnprávní ochran dtí fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí pYestupku tím, ~e pou~ije vo i dítti nepYimYený výchovný prostYedek nebo omezení.<br/>[37] Podle § 857 odst. 2 ob anského zákoníku, dokud se dít nestane svéprávným, mají rodi e právo usmrHovat své dít výchovnými opatYeními, jak to odpovídá jeho rozvíjejícím se schopnostem, v etn omezení sledujících ochranu morálky, zdraví a práv dítte, jako~ i práv jiných osob a veYejného poYádku. Dít je povinno se tmto opatYením podYídit.<br/>[38] Podle § 884 odst. 2 ob anského zákoníku ve znní ú inném do 31. 12. 2025 výchovné prostYedky lze pou~ít pouze v podob a míYe, která je pYimYená okolnostem, neohro~uje zdraví dítte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské dostojnosti dítte.<br/>[39] Podle § 884 odst. 2 ob anského zákoníku ve znní ú inném od 1. 1. 2026 výchovné prostYedky lze pou~ít pouze v podob a míYe, která je pYimYená okolnostem, neohro~uje zdraví dítte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské dostojnosti dítte. Platí, ~e lidské dostojnosti dítte se dotýká tlesné trestání, posobení duaevního strádání nebo jiné poni~ující opatYení.<br/>[40] Podle l. 7 odst. 1 Listiny nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaru ena. Omezena mo~e být jen v pYípadech stanovených zákonem. Podle odstavce 2 tého~ lánku Listiny nikdo nesmí být mu en ani podroben krutému, nelidskému nebo poni~ujícímu zacházení nebo trestu.<br/>[41] Podle l. 10 odst. 1 Listiny ka~dý má právo, aby byla zachována jeho lidská dostojnost, osobní est, dobrá povst a chránno jeho jméno.<br/>[42] Podle l. 39 Listiny jen zákon stanoví, které jednání je trestným inem a jaký trest, jako~ i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání ulo~it.<br/>[43] Je pravdou, ~e aktuáln ú inná právní úprava výslovn nezakazuje tlesné tresty dtí. Jak bude vysvtleno ní~e, tato okolnost ovaem nevylu uje odpovdnost st~ovatelky za pYestupek podle § 59 odst. 1 písm. h) zákona o sociálnprávní ochran dtí, kterého se dopustila tím, ~e opakovan tlesn trestala svého nezletilého syna.<br/>[44] Skutková podstata pYestupku podle § 59 odst. 1 písm. h) zákona o sociálnprávní ochran dtí obsahuje neur itý právní pojem nepYimYený výchovný prostYedek, s ním~ se ze své podstaty pojí jeho obecnost a nezbytnost konkretizace v aplika ní praxi. Tím zákonodárce vytváYí prostor správním orgánom, aby zhodnotily, zda konkrétní jednání lze na základ individuální povahy jednotlivých pYípado podYadit pod skutkovou podstatu obsahující daný neur itý právní pojem. Správnost podYazení ur itého jednání pod neur itý právní pojem je aplikací práva a podléhá tedy soudnímu pYezkumu (viz napY. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 12. 8. 2012, . j. 5 As 47/2011  77, nebo ze dne 19. 1. 2012, . j. 9 As 80/2011  69).<br/>[45] Z ji~ zmiHovaného rozsudku ESLP ve vci D. M. D. proti Rumunsku (viz zejména body 50 a 51) vyplývá, ~e tlesné tresty vo i dtem nelze tolerovat a státy by se mly sna~it je výslovn a komplexn zakázat zákonem i praxí. Respektování dostojnosti dtí nemo~e být zajiatno, pokud by vnitrostátní soudy pYijaly jakoukoli formu ospravedlnní apatného zacházení, v etn tlesných tresto, které je zakázané podle l. 3 Úmluvy. Závr, ~e tlesné tresty dtí nelze tolerovat, není ojedinlý a vyplývá také z pozdjaí judikatury ESLP (viz rozsudky ze dne 21. 5. 2019, ve vci . 49450/17, O. C. I. a ostatní proti Rumunsku, nebo ze dne 22. 3. 2018, ve vci . 11308/16, Tlapak a ostatní proti Nmecku). <br/>[46] Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. I. ÚS 310/05,  orgány veYejné moci (mají) obecnou povinnost pYihlí~et k interpretaci Evropské úmluvy provádné ESLP [& ] jak ve vcech, kde rozhodovaly v Yízeních proti eské republice, tak i ve vcech, které se týkají jiného lenského státu Úmluvy, pokud tyto vci mají podle své povahy význam té~ pro interpretaci Úmluvy v eském kontextu. Závry výae zmiHované judikatury ESLP ohledn nepYípustnosti tlesných tresto dtí je proto tYeba zohlednit také pYi výkladu neur itého právního pojmu nepYimYený výchovný prostYedek. Vyplývá z ní, ~e tlesné tresty vo i dtem, jako forma apatného zacházení, jsou v rozporu s l. 3 Úmluvy a nelze je schvalovat, a to ani v situaci, kdy mají být pou~ity z  výchovných dovodo (takto argumentovala st~ovatelka). Je jimi zasahováno do dostojnosti dtí ( l. 10 odst. 1 a l. 7 odst. 2 Listiny) a jsou v~dy poni~ující. S ohledem na výae popsané závry je nepochybné, ~e tlesné tresty dtí jsou ze své podstaty nepYimYeným výchovným prostYedkem.<br/>[47] Není pravdou, ~e krajský soud v rozporu se zásadou nullum crimen sine lege certa upYednostnil extenzivní výklad neur itého právního pojmu nepYimYený výchovný prostYedek, jím~ odpovdnost st~ovatelky nepYípustn rozaíYil. Pro naplnní ústavní zásady nullum crimen sine lege certa (která se uplatní i pYi správním trestání; viz rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, . j. 6 A 126/2002  27, . 61/2005 Sb. NSS) není nutná pYedvídatelnost zalo~ená na absolutní a jednoduché jistot mo~né sankce. Není proto vylou eno, aby úprava pYestupko obsahovala pojmy, k jejich~ Yádnému uchopení je nezbytná i netriviální interpretace (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2011/10). Sou asn platí, ~e skutková podstata pYestupku mo~e být zpYesnna judikaturou, ani~ by doalo k poruaení l. 39 Listiny (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 10. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 6/98, nebo rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 15. 11. 1996, ve vci . 17862/91, Cantoni proti Francii). Práv taková situace nastala v projednávané vci; nyní pYijatý výklad neur itého právního pojmu nepYimYený výchovný prostYedek (vycházející zejména ze závro judikatury ESLP a Listiny) jeat sám o sob neznamená, ~e odpovdnost st~ovatelky za pYestupek byla nepYípustn rozaíYena. Skutkové podstaty pYestupko obsahující neur itý právní pojem ji~ ze své podstaty asto vy~adují netriviální interpretaci, mnohdy upYesnnou práv judikaturou [srov. napY. neur itý právní pojem ob anské sou~ití obsa~ený v dYíve ú inném § 49 odst. 1 písm. c) zákona . 200/1990 Sb., o pYestupcích, a jeho výklad v rozsudku Mstského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2011, . j. 1 A 24/2010  22; . 2446/2011 Sb. NSS]. Tato okolnost ovaem bez dalaího nevede k nepYedvídatelnosti odpovdnosti za pYestupek a mo~né sankce.<br/>[48] Nejvyaaí správní soud nesouhlasí se st~ovatelkou, ~e se nabízely dva srovnatelné výklady toho, zda jsou tlesné tresty vo i dtem ze své podstaty nepYimYeným výchovným prostYedkem. Jak bylo vysvtleno výae, výklad, dle nj~ tlesné tresty vo i dtem jsou ze své podstaty (tedy v~dy, bez zkoumání intenzity trestání a okolností, kdy k nim je pYistupováno) nepYimYeným výchovným prostYedkem, neboe je jimi zasahováno do dostojnost dtí, je jediný souladný se závry judikatury ESLP a l. 10 odst. 1 a l. 7 odst. 2 Listiny. Krajský soud by proto postupoval nezákonn, pokud by neur itý právní pojem nepYimYený výchovný prostYedek nevylo~il v souladu se závry judikatury ESLP.<br/>[49] Je pravdou, ~e v odborné i laické veYejnosti se objevují názory, ~e sou asná právní úprava tlesné trestání dtí povoluje (jak st~ovatelka tvrdila v ~alob a v kasa ní stí~nosti). Také aktualita Ministerstva spravedlnosti ze dne 13. 6. 2024 informuje, ~e  Evropský výbor pro sociální práva shledal, ~e v eském právním Yádu není výslovn ani prostYednictvím jasné a pYesné judikatury zakotvena nepYijatelnost vaech forem tlesných tresto na dti a ~e zákonná úprava výslovn nezakazuje tlesné tresty z výchovných dovodo a postihuje jen takové, které dosáhnou zvláatního stupn záva~nosti. Tyto názory vycházejí z premisy (kterou zdorazHuje také st~ovatelka), ~e ob anský zákoník tlesné trestání dtí výslovn nezakazuje. Jak ji~ Nejvyaaí správní soud vysvtlil shora, tato okolnost není ur ující. Ve svtle výae citované judikatury ESLP tlesné tresty vo i dtem jako forma poni~ujícího zacházení zasahují do dostojnosti dítte, jsou tedy i v rozporu s l. 7 odst. 2 Listiny, a tudí~ jsou nepYípustné absolutn a bezvýjime n (zákon je nemo~e implicitn povolovat). Dosledkem toho je, ~e a koli teprve § 884 odst. 2 vta druhá ob anského zákoníku ve znní ú inném od 1. 1. 2026 pomocí nevyvratitelné domnnky výslovn zakotvuje nepYijatelnost tlesného trestání dtí, nejedná se stricto sensu o zmnu dosavadní právní úpravy. Nová úprava je spíae jen upYesnním dosavadní právní úpravy pro dosa~ení jejího souladu s judikaturou ESLP a také zohlednním mezinárodních závazko eské republiky (vyplývajících zejména z Úmluvy o právech dítte). Jinak Ye eno, legislativní zakotvení nevyvratitelné domnnky v § 884 odst. 2 vt druhé ob anského zákoníku má slou~it ke snadnjaí interpretaci neur itého právního pojmu nepYimYený výchovný prostYedek, ne~ tomu je za aktuáln ú inné právní úpravy; nejedná se vaak o nové právní pravidlo.<br/>[50] Dovodná není ani námitka, dle ní~ ml krajský soud aplikovat test proporcionality, jím~ by pomYil základní právo st~ovatelky, podle kterého není pYestupku a trestu bez zákona, s veYejným zájmem státu na ochran dtí. Jak ji~ Nejvyaaí správní soud uvedl, pouhá absence výslovného zákazu tlesného trestání dtí v ob anském zákoníku nebrání odpovdnosti st~ovatelky za pYestupek podle § 59 odst. 1 písm. h) zákona o sociálnprávní ochran dtí a nezasahuje do jejího práva garantovaného l. 39 Listiny. S ohledem to Nejvyaaí správní soud neshledal mo~nou kolizi dvou protichodných základních práv i ústavních hodnot. Proto krajský soud nebyl povinen provádt test proporcionality, jak myln tvrdí st~ovatelka.<br/>[51] Nejvyaaí správní soud tedy souhlasí s krajským soudem a ~alovaným, ~e vaechny tlesné tresty pou~ité proti dítti jsou nepYimYeným výchovným prostYedkem, neboe je jimi zasahováno do lidské dostojnosti. Proto také dospl krajský soud ke správnému závru, ~e správní orgány se nemusely zabývat pYimYeností konkrétního tlesného trestu, tedy tím, jaký nástroj, v jakém asovém období a za jakých situací st~ovatelka k trestání nezletilého pou~ívala. Jinak Ye eno, i pokud by bylo ve správním Yízení prokázáno, ~e st~ovatelka syna trestala pouze  lehkou dYevnou obrace kou , fyzické trestání pou~ívala v situaci, kdy byl nezletilý vulgární a agresivní, a tlesn ho trestala pYedevaím v období dvou msíco (nikoli bhem pol roku), i v takovém pYípad by vo i nezletilému pou~ila tlesný trest, který je ze své podstaty nepYimYeným výchovným prostYedkem.<br/>[52] Obiter dictum lze dodat, ~e okolnosti tlesného trestání dítte by mohly být relevantní pouze z pohledu (ne)naplnní materiální stránky pYestupku. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, . j. 5 As 104/2008  45; . 2011/2010 Sb. NSS, jednání, jeho~ formální znaky jsou ozna eny zákonem za pYestupek, naplHuje v b~n se vyskytujících pYípadech materiální znak pYestupku, neboe poruauje i ohro~uje ur itý zájem spole nosti. Ke splnní materiálního znaku nedojde pouze tehdy, existujíli významné okolnosti, které sni~ují konkrétní spole enskou akodlivost, ~e nedosahuje ani minimální hranice typové akodlivosti (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 12. 2. 2015, . j. 3 As 92/2014  32). V posuzované vci ovaem pro úvahu ohledn nenaplnní materiální stránky pYestupku nebyl prostor, proto~e st~ovatelka takovou námitku v kasa ní stí~nosti nevznesla.<br/>[53] Nakonec st~ovatelka argumentovala tím, ~e l. 19 odst. 1 Úmluvy o právech dítte není samovykonatelný, není zposobilý per se zavazovat subjekty vnitrostátního práva a ukládat jim práva a povinnosti. Na odpovídající ~alobní námitku správn reagoval krajský soud tak, ~e st~ovatelce není kladeno za vinu poruaení Úmluvy o právech dítte. To ovaem nebrání tomu, aby správní orgány pYihlí~ely k Úmluv o právech dítte a k dalaím zdrojom mezinárodního práva v argumenta ní rovin pYi výkladu neur itého právního pojmu nepYimYený výchovný prostYedek a pYi posouzení pYimYenosti st~ovatelkou pou~itého výchovného prostYedku.<br/>V. Závr a náklady Yízení<br/>[54] Nejvyaaí správní soud tudí~ shledal kasa ní stí~nost nedovodnou a zamítl ji za podmínek vyplývajících z § 110 odst. 1 in fine s. Y. s.<br/>[55] O náhrad náklado tohoto Yízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, vta první s. Y. s., ve spojení s § 120 s. Y. s. Vzhledem k tomu, ~e st~ovatelka byla v Yízení o kasa ní stí~nosti procesn neúspaná, právo na náhradu náklado Yízení jí nenále~í. }alovaný byl ve vci úspaný, nevznikly mu vaak náklady pYesahující b~ný rámec jeho úYední innosti. Nejvyaaí správní soud proto rozhodl tak, ~e se ~ádnému z ú astníko náhrada nákladu Yízení nepYiznává.<br/><br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou pYípustné opravné prostYedky (§ 53 odst. 3 s. Y. s.).<br/><br/><br/>V Brn dne 25. listopadu 2025<br/><br/><br/> JUDr. Tomáa Rychlý <br/> pYedseda senátu<br/><br/><br/></body> </html>