<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 5 As 1/2025- 65 - text</title> </head> <body> ÿþ 5 As 1/2025 - 72<br/>pokra ování<br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>R O Z S U D E K<br/>J M É N E M R E P U B L I K Y<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senátu slo~eném z pYedsedkyn JUDr. Lenky Matyáaové a soudco JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Ku ery v právní vci ~alobkyn: HIGHINVEST a. s., se sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8, zastoupené Mgr. Janem Martynkem, advokátem, se sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8, proti ~alovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyaehradská 16, Praha 2, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti rozsudku Mstského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2024, . j. 10 A 151/2023-53,<br/>t a k t o :<br/>I. Rozsudek Mstského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2024, . j. 10 A 151/2023-53, <br/>se zruauje. <br/><br/>II. Rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 13. 11. 2023, . j. MSP-151/2023-OSZ-SP/2, se ruaí a vc se mu vrací k dalaímu Yízení. <br/><br/>III. V Yízeních o kasa ní stí~nosti a o ~alob je ~alovaný povinen zaplatit ~alobkyni náhradu náklado soudních Yízení ve výai 36 725 K  do 30 dno od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jana Martynka.<br/><br/>O d o v o d n  n í :<br/><br/>[1] Kasa ní stí~ností se ~alobkyn (dále jen  st~ovatelka ) domáhá zruaení v záhlaví ozna eného rozsudku Mstského soudu v Praze (dále jen  mstský soud ), kterým byla zamítnuta její ~aloba proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 13. 11. 2023, . j. MSP151/2023-OSZSP/2.<br/><br/>[2] Uvedeným rozhodnutím ~alovaný zamítl odvolání st~ovatelky a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního msta Prahy (dále jen  správní orgán I. stupn ) ze dne 25. 9. 2023, <br/> . j. MHMP 1844123/2023, kterým správní orgán I. Stupn uznal st~ovatelkou vinnou ze spáchání pYestupku podle § 55 odst. 1 písm. a) zákona . 37/2021 Sb., o evidenci skute ných majitelo, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  zákon o evidenci skute ných majitelo ), kterého se mla dopustit tím, ~e v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o evidenci skute ných majitelo nezajistila ve lhot 30 dno stanovené soudem podle § 43 tého~ zákona zápis do evidence skute ných majitelo. Za uvedený pYestupek byla st~ovatelce podle § 35 písm. b) ve spojení s § 46 zákona . 250/2016 Sb., o odpovdnosti za pYestupky a Yízení o nich, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  pYestupkový zákon ), a § 55 odst. 3 zákona o evidenci skute ných majitelo ulo~ena pokuta ve výai 10 000 K  a sou asn jí byla ulo~ena povinnost nahradit náklady Yízení ve výai 1 000 K . <br/><br/>[3] Proti rozhodnutí ~alovaného podala st~ovatelka ~alobu u mstského soudu, který ji podle § 78 odst. 7 zákona . 150/2002 Sb., soudní Yád správní, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  s. Y. s. ), zamítl. <br/><br/>[4] Mstský soud v odovodnní rozsudku nejprve zrekapituloval skutkové okolnosti pYípadu a následn se zabýval dot enou právní úpravou. Zdoraznil, ~e zákon o evidenci skute ných majitelo zapracovává pYísluané pYedpisy Evropské unie, pYedevaím Smrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. kvtna 2015 o pYedcházení vyu~ívání finan ního systému k praní penz nebo financování terorismu, o zmn naYízení Evropského parlamentu a Rady (EU) . 648/2012 a o zruaení smrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES (dále jen  AML Smrnice ) a Smrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/843 ze dne 30. kvtna 2018, kterou se mní smrnice (EU) 2015/849 o pYedcházení vyu~ívání finan ního systému k praní penz nebo financování terorismu a smrnice 2009/138/ES a 2013/36/EU (dále jen  zmnová AML Smrnice ). Po~adavek na zápis <br/>do centrálního registru a na zpYístupnní (blí~e konkretizovaných) v~dy aktuálních údajo veYejnosti, povinným osobám a institucím ukládá lenským státom Evropské unie zmnová AML Smrnice v l. 30. <br/><br/>[5] St~ovatelka argumentovala rozsudkem Soudního dvora Evropské unie (dále jen ,,SDEU  ) ze dne 22. 11. 2022, ve spojených vcech C37/20 a C601/20, v Yízeních WM (C37/20), Sovim SA (C601/20) proti Luxembourg Business Registers (dále jen ,,rozsudek <br/>ve spojených vcech WM a Sovim  ), mstský soud uvedené závry nejprve shrnul; konstatoval, ~e Soudní dvor se zabýval platností l. 30 odst. 5 písm. c) AML Smrnice umo~Hujícího zpYístupnní informací o skute ných majitelích za ka~dých okolností jakékoli osob ze airoké veYejnosti bez uvedení oprávnného zájmu s ohledem na respektování soukromého a rodinného ~ivota skute ných majitelo podle l. 7 a práva na ochranu osobních údajo podle l. 8 Listiny základních práv EU (dále jen  Listina EU ). SDEU dospl k závru, ~e bye právní úprava zmnové AML Smrnice sledovala naplnní zásady transparentnosti slou~ící k pYedcházení praní penz a financování terorismu, pYístup airoké veYejnosti k informacím o skute ných majitelích vaak pYedstavoval podstatn záva~njaí zásah do základních práv, který nebyl kompenzován ~ádnou výhodou. SDEU proto zneplatnil l. 1 bod 15 písm. c) zmnové Smrnice AML, <br/>a to v rozsahu novelizace l. 30 odst. 5 písm. c) AML Smrnice. Po vydání rozsudku SDEU byla pYijata nová úprava citovaného l. 30 odst. 5 AML Smrnice, která zakotvila povinnost ka~dého prokázat oprávnný zájem. Mstský soud nicmén uzavYel, ~e popsaná zmna vstoupila <br/>v platnost a~ poté, co bylo vydáno rozhodnutí ~alovaného, a proto pYi posuzování vci vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v dob vydání ~alobou napadeného rozhodnutí.<br/><br/>[6] Ve vztahu k Listin EU mstský soud dále konstatoval, ~e byla zaYazena mezi prameny primárního práva EU, pYi em~ jejími adresáty byly unijní i vnitrostátní orgány. Unijní orgány pYitom byly povinny respektovat ustanovení Listiny EU v~dy a orgány lenských státo jí byly vázány pYi uplatHování unijního práva. Pokud tedy vnitrostátní orgán inil nco, co unijní právo nepo~adovalo, nebo co nebylo nezbytné i rozumn pYedvídatelné k plnní unijních závazko, pak ji~ se na popsanou innost unijní standard ochrany práv nevztahoval. Do Listiny EU vaak byla rovn~ vta~ena ustanovení Evropské úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod (dále jen  Úmluva ), pYi em~ výkladem Listiny EU nesmla být sní~ena ji~ dosa~ená úroveH ochrany lidských práv. Mstský soud shrnul, ~e vnitrostátní správní orgány se svým postupem sna~ily st~ovatelku donutit k tomu, aby o svých skute ných majitelích zapsala do evidence stanovené údaje, ím~ aplikovaly po~adavky na zápis do rejstYíku dle zákona o evidenci skute ných majitelo, které vyplývají z úpravy zmnného l. 30 a násl. AML Smrnice. Mstský soud proto dospl k závru, ~e pYi provádní zákona o evidenci skute ných majitelo vnitrostátní orgány nepochybn mly povinnost aplikovat Listinu EU.<br/><br/>[7] Mstský soud se dále zabýval otázkou, zda bylo posuzované jednání st~ovatelky spole ensky akodlivé. Uvedl, ~e objektem pYestupku podle § 55 odst. 1 písm. a) zákona o evidenci skute ných majitelo byl zájem spole nosti na provedení evidence údajo o skute ných majitelích st~ovatelky; ten pYitom spo íval v samotném uskute nní zápisu, nikoli v jeho pravdivosti. St~ovatelka tak svým odmítnutím provést zápis do pYísluané evidence poruaila popsaný zájem na zápisu údajo o skute ných majitelích v rozsahu podle § 13 citovaného zákona. Mstský soud dále zdoraznil, ~e SDEU neposuzoval legitimitu zásahu zposobeného samotným provedením zápisu do evidence, nýbr~ následného zpYístupnní zapsaných údajo airoké veYejnosti. Ve vztahu k odmítnutí st~ovatelky provést zápis údajo do evidence skute ných majitelo vo i vyjmenovaným správním orgánom mstský soud dospl k závru, ~e st~ovatelka poruaila jejich legitimní zájem na pYístup k údajom o skute ných majitelích, pYi em~ neexistovaly ~ádné natolik významné okolnosti, které by vylu ovaly, aby byl takovým jednáním poruaen nebo ohro~en právem chránný zájem spole nosti. Posuzované jednání st~ovatelky dle mstského soudu bylo spole ensky akodlivé, soud neshledal existenci ~ádné okolnosti vylu ující protiprávnost. Zdoraznil, ~e st~ovatelka svými námitkami nebrojila proti samotné povinnosti provést zápis do evidence podle § 9 odst. 1, resp. § 43 zákona o evidenci skute ných majitelo, nýbr~ proti neomezenému pYístupu veYejnosti k takto zapsaným údajom. Práv poskytnutí pYísluaných údajo airoké veYejnosti, tj. rovn~ právní úpravu § 14 citovaného zákona, shledal SDEU v rozsudku ve spojených vcech ve spojených vcech WM a Sovim, nepYípustným zásahem. Podle mstského soudu byl proto § 14 odst. 1 zákona o evidenci skute ných majitelo v rozporu s lidskoprávními závazky vyplývajícími z unijního práva.<br/><br/>[8] Závrem mstský soud konstatoval, ~e oproti st~ovatelkou citovaným rozsudkom Nejvyaaího správního soudu ze dne 24. 11. 2020, . j. 2 As 277/202032, a ze dne 29. 10. 2020, . j. 9 As 173/202032, publ. pod . 4093/2020 Sb. NSS, existovaly v nyní posuzovaném pYípad podstatné skutkové odlianosti. Spole enská akodlivost jednání st~ovatelky spo ívala zejména <br/>ve skute nosti, ~e nezveYejnila pYísluané údaje o svých skute ných majitelích, ím~ poruaila legitimní zájem správních orgáno na pYístupu k údajom o jejích skute ných majitelích. Samotným zapsáním pYísluaných údajo do evidence skute ných majitelo by pYitom nevyvstalo st~ovatelkou tvrzené nebezpe í chránným zájmom jejích skute ných majitelo ani by nedoalo k automatickému zpYístupnní poskytovaných údajo komukoli podle § 14 odst. 1 zákona o evidenci skute ných majitelo. }alovaný byl toti~ s ohledem na závry formulované v rozsudku SDEU ve spojených vcech WM a Sovim povinen citované ustanovení zákona neaplikovat pro rozpor s unijním právem a zapsané údaje poskytnout pouze osobám z Yad veYejnosti s oprávnným zájmem. Podle mstského soudu ml l. 30 odst. 5 písm. c) AML Smrnice po vydání citovaného zruaujícího rozsudku SD EU pYímý ú inek. Teprve pokud by ~alovaný zmínnou povinnost poruail, mohla se st~ovatelka proti takovému postupu bránit ~alobou na ochranu osobnosti i na ochranu pYed nezákonným zásahem. Jednání st~ovatelky vaak mstský soud neshledal za jednání v krajní nouzi ani v nutné obran, a proto jej nebylo mo~né kvalifikovat jako okolnost vylu ující protiprávnost.<br/><br/>[9] St~ovatelka napadla rozsudek mstského soudu kasa ní stí~ností z dovodu uvedeného <br/>v § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s., tedy z dovodu nezákonnosti spo ívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v pYedcházejícím Yízení.<br/><br/>[10] St~ovatelka spatYuje nesprávné právní posouzení vci mstským soudem zejména <br/>v poruaení § 2 odst. 3 a 4 zákona . 500/2004 Sb., správní Yád, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen ,,správní Yád  ), dále § 67 odst. 3 správního Yádu, § 5 pYestupkového zákona, § 24 a § 25 pYestupkového zákona a l. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. <br/><br/>[11] Mstský soud dle st~ovatelky správn zrekapituloval zásadní závry SDEU obsa~ené v rozsudku ve spojených vcech WM a Sovim, avaak pYesto dospl k závru, ~e jednání st~ovatelky bylo spole ensky akodlivé a neshledal ~ádnou okolnost vylu ující protiprávnost. V dalaí ásti kasa ní stí~nosti se st~ovatelka zabývala otázkou poruaení legitimního zájmu orgáno vyjmenovaných v § 16 zákona o evidenci skute ných majitelo k pYístupu k údajom o skute ných majitelích st~ovatelky. V pYestupkovém Yízení i v Yízení pYed soudem st~ovatelka opakovan tvrdila, ~e v situaci, kdy by k pYísluaným údajom mly pYístup pouze zmínné orgány, by jí nic nebránilo tyto údaje Yádn oznámit. Dovodem posuzovaného jednání st~ovatelky vaak byla skute nost, ~e eský zákonodárce nereagoval na jasné závry SDEU uvedené v citovaném rozsudku a nadále umo~Huje neomezenou pYístupnost airoké veYejnosti do evidence skute ných majitelo. St~ovatelka tak byla postavena pYed volbu, zda poruaí svou zákonem stanovenou povinnost, i zasáhne do ústavn garantovaných práv skute ných majitelo. Byl to práv ~alovaný, který byl povinen na základ závro formulovaných v rozsudku SDEU ochránit ústavn zaru ená práva jednotlivco a zároveH legitimní zájem pYísluaných orgáno, nikoli airoké veYejnosti na pYístup k údajom o skute ných majitelích. }alovaný vaak i nadále trvá na tom, aby byly údaje vedené v evidenci skute ných majitelo neomezen pYístupné, pYi em~ nesplnní této povinnosti vynucuje, pYesto~e bylo postaveno najisto, ~e airoká veYejnost nemá legitimní zájem na tom, aby jí byly zpYístupnny údaje o skute ných majitelích st~ovatelky, a ~e je tímto nepYípustn zasahováno do ústavn zaru ených práv jejích skute ných majitelo. Vzhledem k uvedenému nebyl ~alovaný oprávnn sankcionovat st~ovatelku za to, ~e sám nesplnil svou povinnost.<br/><br/>[12] St~ovatelka dále poukázala na skute nost, ~e Yada jiných lenských státo EU v návaznosti na rozsudek SDEU ve spojených vcech WM a Sovim znemo~nila neomezený pYístup veYejnosti do evidence skute ných majitelo, pYípadn jako v Lucembursku, kde vznikl povodní spor projednávaný unijním soudem, byl pYístup do této evidence podmínn prokázáním oprávnného zájmu a splnním pYedem stanovených podmínek. V této souvislosti st~ovatelka zdoraznila, <br/>~e eský zákonodárce si je nastalé situace velmi dobYe vdom, pYi em~ odkázala na § 58 odst. 1 a~ 5 zákona . 179/2024 Sb., o hromadném ob anském Yízení soudním, dovodovou zprávu k citovanému ustanovení a na rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, . j. 9 As 173/202032, ze dne 24. 11. 2020, . j. 2 As 277/202032, a nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17.<br/><br/>[13] Ve vztahu k absenci pYímo hrozícího i trvajícího útoku na chránné zájmy skute ných majitelo st~ovatelka namítla, ~e závry mstského soudu jsou nelogické a za sou asného stavu témY absurdní. Bye toti~ mstský soud poskytl ~alovanému jakýsi návod, jak postupovat, jsou údaje v rozsahu § 14 odst. 1 zákona o evidenci skute ných majitelo nadále neomezen voln pYístupné, pYi em~ st~ovatelka by se nikdy nedozvdla, kdo z pYísluané evidence získal áste ný výpis. Uvedené ostatn nemo~e zjistit ani ~alovaný, jeliko~ získání áste ného výpisu údajo z evidence skute ných majitelo je anonymní a neomezené. V realit tak má k pYísluaným údajom pYístup kdokoli, kdo je pYipojen k internetu. Osoby z Yad airoké veYejnosti mohou neomezen získat zejména údaje o faktické a finan ní situaci skute ného majitele. Tyto jednou získané údaje sou asn mohou být voln uchovávány a aíYeny, a proto je jakákoli pYípadná ochrana evidovaných subjekto iluzorní. Mstský soud po st~ovatelce ~ádá, aby vdom zasáhla do ústavn garantovaných práv jejích skute ných majitelo, ani~ by se proti zneu~ití takto zapsaných údajo mohla jakkoli bránit. Následky pochybení ~alovaného proto pYenesl na st~ovatelku.<br/><br/>[14] S ohledem na uvedené navrhla st~ovatelka, aby Nejvyaaí správní soud rozsudek mstského soudu i rozhodnutí ~alovaného a správního orgánu I. stupn zruail a vc vrátil správnímu orgánu I. stupn k dalaímu Yízení. Pro pYípad, ~e by Nejvyaaí správní soud naopak shledal argumentaci mstského soudu pYiléhavou, pYedlo~ila st~ovatelka návrh na podání pYedb~né otázky k SDEU za sou asného pYeruaení Yízení, v ní~ by se soud dotázal, zda v návaznosti na závry formulované v rozsudku SDEU ve spojených vcech WM a Sovim má být l. 30 odst. 5 AML Smrnice vykládán tak, ~e spole nosti a jiné právnické osoby nejsou povinny splnit svou povinnost zapsat informace o svých skute ných majitelích do centrálního registru, pokud lenský stát nezajistil, aby nebyly evidované údaje voln pYístupné airoké veYejnosti.<br/><br/>[15] }alovaný ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti odkázal na své vyjádYení v obdobné vci vedené u Nejvyaaího správního soudu pod sp. zn. 4 As 219/2024. Sou asn ~alovaný odkázal na obdobné pYípady vedené pYed mstským soudem a Krajským soudem v Ostrav, v nich~ soudy dosply k toto~nému závru jako v posuzovaném pYípad.<br/><br/>[16] }alovaný se vymezil proti závru mstského soudu ohledn aplikace § 14 zákona o evidenci skute ných majitelo, která trpí právními vadami a nereaguje na závry rozsudku SDEU ve spojených vcech WM a Sovim. }alovaný zdoraznil, ~e se unijní soud ve zmínném rozsudku nezabýval pYítomností a významem jiných legitimních cílo, které mohly obdobnou právní úpravu ospravedlnit v prostYedí národního právního Yádu. Závry SDEU podle ~alovaného apriorn nebrání lenským státom, aby evidované údaje o skute ných majitelích nadále zpYístupHovaly airoké veYejnosti. Takový postup toti~ shledal neproporcionálním pouze ve vztahu k cílom sledovaným unijní úpravou týkající se boje proti praní penz a financování terorismu. Existenci dalaích pYípadných legitimních cílo nechal SDEU bez odpovdi. Jako pYíklad ochrany jiných veYejných zájmo prostYednictvím platného zákona o evidenci skute ných majitelo ~alovaný uvedl ochranu hospodárného nakládání s veYejnými prostYedky, uplatHování mezinárodních sankcí i pYedcházení stYetu zájmo, pYípadn obecný zájem na transparentnosti osob posobících ve veYejném prostoru a vstupujících do soukromého obchodního styku.<br/><br/>[17] Podle ~alovaného zejména ve vztahu k posledn uvedenému legitimnímu cíli posuzované právní úpravy nelze jednozna n identifikovat jiné a obdobn ú inné mírnjaí opatYení. Podmínka individualizovaných pYístupo ve form prokázání oprávnného zájmu by byla neudr~itelnou a pYedstavovala by pouhou formální bariéru spojenou s vysokými transak ními náklady na stran státu i jednotlivco. Aby bylo mo~né dospt rovn~ ve vztahu k dalaím legitimním cílom citované právní úpravy k závru o její neproporcionalit, musely by být posuzovány jednotliv, pYi em~ by posta ilo, aby byla testovaná právní úprava proporcionální alespoH vo i jednomu z nich. }alovaný v této souvislosti odkázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. 7 Cmo 206/2024, a konstatoval, ~e v citovaném pYípad soud rozhodoval o zápisu poznámky nesrovnalosti podle § 45 zákona o evidenci skute ných majitelo. Bye se tak nezabýval otázkou naplnní skutkové podstaty pYestupku jako v nyní posuzovaném pYípad, jeho ostatní závry mly pro vc toto~ný základ, jeliko~ se zaobíral rovn~ závry formulovanými v rozsudku SDEU ve spojených vcech WM a Sovim. <br/><br/>[18] }alovaný proto navrhuje, aby Nejvyaaí správní soud kasa ní stí~nost zamítl.<br/><br/>[19] St~ovatelka v replice k vyjádYení ~alovaného odkázala na rozsudky mstského soudu v obdobných vcech týkajících se evidence skute ných majitelo ze dne 13. 11. 2024, . j. 8 A 16/202443, a ze dne 25. 9. 2024, . j. 9 A 150/202359. Konstatovala, ~e v nich mstský soud opakovan podrobn, logicky a s odkazem na judikaturu Nejvyaaího správního soudu i SDEU odovodnil své závry týkající se § 14 odst. 1 zákona o evidenci skute ných majitelo. Dále uvedla, ~e v rozsudku ve spojených vcech WM a Sovim konstatoval, ~e zpYístupnní osobních údajo tYetím osobám je zásahem do základních práv zakotvených v l. 7 a 8 Listiny EU bez ohledu na následné vyu~ití tchto údajo. Mnohost i roznost cílo, které by mohly veYejnost údajo v pYísluané evidenci odovodHovat, pYitom podle SDEU nebyla relevantní. Pokud by cíle vnitrostátní právní úpravy byly airaí ne~ unijní právní úpravy týkající se praní penz a financování terorismu, nic to nemní na skute nosti, ~e pYístup airoké veYejnosti k evidovaným údajom pYedstavuje poruaení ústavn garantovaných práv skute ných majitelo. Podle st~ovatelky ostatn sama AML Smrnice obsahuje podstatn více cílo ne~ jen pYedcházení praní penz a financování terorismu, které následn vyjmenovala a které odpovídají cílom zmiHovaným ~alovaným. Uvedenou argumentací se ji~ mstský soud zabýval v obdobné vci týkající se evidence skute ných majitelo. K odkazu ~alovaného na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. 7 Cmo 206/2024, nejprve st~ovatelka uvedla, kdy jsou unijní i vnitrostátní orgány vázány ustanoveními Listiny EU. Shrnula rovn~ vztah Listiny EU k dalaím katalogom lidských práv, a to zejména ve vztahu k pYípadnému sni~ování standardu ochrany lidských práv. Zopakovala, ~e v pYípad, kdy SDEU vylo~il, ~e zveYejnní údajo o skute ných majitelích komukoli z airoké veYejnosti je v rozporu s právy zaru enými l. 7 a 8 Listiny musí tyto závry platit rovn~ pro úpravu definovanou v § 14 odst. 1 zákona o evidenci skute ných majitelo. <br/><br/>[20] Nejvyaaí správní soud po konstatování v asnosti kasa ní stí~nosti, jako~ i splnní ostatních podmínek Yízení, pYezkoumal napadený rozsudek mstského soudu z dovodo <br/>a v rozsahu uplatnných kasa ních námitek; zkoumal rovn~, zda netrpí vadami, k nim~ by byl povinen pYihlí~et z úYední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. Y. s.). <br/><br/>[21] Nejvyaaí správní soud pYedesílá, ~e skutkov i právn obdobným pYípadem se zabýval <br/>v nedávném rozsudku ze dne 12. 3. 2025, . j. 4 As 219/2024-96; v nyní posuzované vci nemá od názoro vyY ených v tomto rozsudku dovod se odklánt a v podrobnostech na nj odkazuje.<br/><br/>[22] Nejvyaaí správní soud nejprve zdorazHuje, ~e podstatnou ást závro mstského soudu uvedených v napadeném rozsudku tvoYí pYiléhavé shrnutí dot ené eské i unijní právní úpravy v etn souvisejících závro formulovaných v rozsudku SDEU ve spojených vcech WM a Sovim. Se zmínnou pasá~í napadeného rozsudku vyjádYila st~ovatelka souhlas, pYi em~ proti ní ni eho nenamítla. Podstatou posuzované sporné otázky tak bylo, zda mstský soud zejména ze závro formulovaných v citovaném rozsudku SDEU vyvodil správné závry ve vztahu k posouzení zákonnosti rozhodnutí ~alovaného o pYestupku st~ovatelky, resp. o spole enské akodlivosti posuzovaného jednání st~ovatelky.<br/><br/>[23] Podle SDEU platí, ~e  pYístup airoké veYejnosti k informacím o skute ných majitelích stanovený v l. 30 odst. 5 prvním pododstavci písm. c) pozmnné smrnice 2015/849 tudí~ pYedstavuje záva~ný zásah <br/>do základních práv zakotvených v láncích 7 a 8 Listiny (obdobn viz rozsudek ze dne 1. srpna 2022, Vyriausioji tarnybins etikos komisija, C184/20, EU:C:2022:601, bod 105). Bye SDEU konstatoval, ~e pYístup airoké veYejnosti k informacím o skute ných majitelích je vhodný k tomu, aby pYispl k dosa~ení cíle obecného zájmu, kterým je pYedcházení praní penz a financování terorismu, a to z dovodu, ~e veYejná povaha tohoto pYístupu a zvýaená transparentnost, je~ z nj vyplývá, pYispívají k vytvoYení prostYedí mén náchylného ke zneu~ití k tmto ú elom, je nutno podle SDEU sou asn dospt k závru, ~e zásah do práv zaru ených v l. 7 a 8 Listiny EU vyplývající z pYístupu airoké veYejnosti k informacím o skute ných majitelích není omezen na to, co je nezbytn nutné. ZároveH uvedl, ~e popsaný zásah není kompenzován pYípadnými výhodami pro evidované subjekty. S ohledem na uvedené skute nosti SDEU rozhodl o neplatnosti l. 1 bodu 15 písm. c) zmnové AML Smrnice, a to v rozsahu, v nm~ byl tímto ustanovením zmnn l. 30 odst. 5 první pododstavec písm. c) AML Smrnice v tom smyslu, ~e lenské státy musí zajistit, aby informace o skute ných majitelích spole ností a jiných právnických osob zapsaných v rejstYíku na jejich území byly v~dy k dispozici jakékoli osob z airoké veYejnosti.<br/><br/>[24] }alovaný k uvedenému poukázal na dalaí legitimní cíle eské právní úpravy, konkrétn ochranu hospodárného nakládání s veYejnými prostYedky, uplatHování mezinárodních sankcí i pYedcházení stYetu zájmo, pYípadn obecný zájem na transparentnosti osob posobících ve veYejném prostoru a vstupujících do soukromého obchodního styku. St~ovatelka v této souvislosti namítla, ~e podle zmínného rozsudku SDEU je zpYístupnní osobních údajo tYetím osobám zásahem do základních práv zakotvených v l. 7 a 8 Listiny EU bez ohledu na následné vyu~ití tchto údajo; mnohost cílo eské právní úpravy tak nebyla podstatná.<br/><br/>[25] Nejvyaaí správní soud pYipomíná, ~e zákon o evidenci skute ných majitelo v první Yad provádí unijní AML smrnici upravující pYedcházení vyu~ívání finan ního systému k praní penz nebo financování terorismu a její zmnovou AML smrnici. Není pYitom nutné, aby se cíle unijní a vnitrostátní úpravy zcela pYekrývaly. Vnitrostátní úprava pouze naplnila povinnosti vyplývající z unijního práva, a koli áste n vyu~ila mo~nost diskrece pYi dosahování unijním právem stanoveného cíle. Vnitrostátní úprava nad rámec unijního práva nerozaíYila okruh právních vztaho nebo situací, na n~ se práva a povinnosti vztahují, ani nad rámec unijního práva nezpYísnila povinnosti, neposílila práva i nezvýaila míru ochrany. Ani pYípadné jiné cíle sledované vnitrostátní právní úpravou tak nemohou za této situace vylou it § 14 odst. 1 zákona o evidenci skute ných majitelo z aplika ního rámce Listiny EU, resp. jimi nelze pYekonat závry SDEU formulované v citovaném rozsudku ohledn nepYípustnosti zásahu do základních práv skute ných majitelo evidovaných subjekto, který není kompenzován pYípadnými výhodami.<br/><br/>[26] V rozsudku ve spojených vcech WM a Sovim SDEU konstatoval, ~e cíl pYístupu airoké veYejnosti k informacím o skute ném majiteli (pYedcházení praní penz a financování terorismu tím, ~e prostYednictvím zvýaené transparentnosti bude vytvoYeno prostYedí mén náchylné <br/>ke zneu~ití k tmto ú elom) pYedstavuje cíl obecného zájmu, jím~ lze odovodnit i záva~né zásahy do základních práv zakotvených v l. 7 a 8 Listiny EU (body 58 a 59). PYípadná vyaaí dovra <br/>ve finan ní trhy je pozitivním vedlejaím ú inkem, nikoli vaak ú elem zvýaení transparentnosti (body 56 a 57). Naopak zásada transparentnosti se projevuje pYedevaím po~adavky <br/>na institucionální a procesní transparentnost u inností veYejné povahy, v etn pou~ití veYejných prostYedko. V této souvislosti SDEU dospl k závru, ~e taková souvislost chybí, pokud má dot ené opatYení za cíl zpYístupnit airoké veYejnosti údaje týkající se toto~nosti soukromých skute ných majitelo, jako~ i povahy a rozsahu jejich ú asti ve spole nostech nebo jiných právnických osobách. Zásadou transparentnosti nelze odovodnit zásah do základních práv zaru ených v l. 7 a 8 Listiny EU vyplývající z pYístupu airoké veYejnosti k informacím o skute ných majitelích (body 60 a~ 62).<br/><br/>[27] }alovaným zmínné dalaí legitimní cíle právní úpravy v zákon o evidenci skute ných majitelo pYitom lze pln zahrnout pod cíle, které sleduje ji~ unijní právní úprava proti praní penz a financování terorismu, a vzhledem k závrom SDEU jimi nelze ospravedlnit neomezený pYístup veYejnosti k údajom evidovaným v souladu se zákonem o evidenci skute ných majitelo. <br/><br/>[28] Namítá-li dále st~ovatelka, ~e v situaci, kdy by k pYísluaným zveYejHovaným údajom o jejích skute ných majitelích mly pYístup pouze vyjmenované orgány podílející se na boji proti praní penz a financování terorismu, a nikoli jakákoli osoba z Yad airoké veYejnosti, nic by jí nebránilo dostát své oznamovací povinnosti, pak Nejvyaaí správní soud nejprve ve shod s mstským soudem konstatuje, ~e v posuzovaném pYípad se správní orgány svým postupem sna~ily st~ovatelku donutit k tomu, aby o svých skute ných majitelích zapsala do pYísluané evidence stanovené údaje. V tomto ohledu nelze ~alovanému ni eho vytknout, neboe v citovaném rozsudku SDEU neposuzoval pYípustnost zásahu do práv plynoucích z l. 7 a 8 Listiny EU, k nmu~ dojde provedením zápisu do evidence skute ných majitelo jako takovým. PYipustil vaak zpYístupHování údajo z evidence skute ných majitelo pouze osobám, je~ na nm mají  oprávnný zájem , a dále veYejným orgánom a subjektom, jako jsou úvrové a finan ní instituce, jim~ jsou v dosledku jejich aktivit ukládány konkrétní povinnosti v dané oblasti. PYístup relevantních orgáno veYejné moci a dalaích oprávnných institucí ostatn zakotvuje § 16 zákona o evidenci skute ných majitelo, jeho~ u~ití vnitrostátními orgány aplikujícími právo není ani ve svtle zásady pYednosti unijního práva vylou eno. Podmínkou pro toto zákonné a oprávnné zpYístupnní údajo z evidence skute ných majitelo je splnní povinností vyplývajících z ustanovení § 9 zákona o evidenci skute ných majitelo, který je transpozicí nadále platných l. 30 odst. 4 vty první a l. 31 odst. 3a AML Smrnice. Povinnosti plynoucí z § 9 odst. 1 zákona o evidenci skute ných majitelo tak zostaly nedot eny i ve svtle judikatury SDEU a Listiny EU.<br/><br/>[29] V tomto ohledu vaak st~ovatelka oponovala, ~e popsanou povinnost plynoucí z § 9 odst. 1 zákona o evidenci skute ných majitelo nesplnila vzhledem ke skute nosti, ~e chránila ústavn zaru ená práva svých skute ných majitelo na ochranu soukromého a rodinného ~ivota a osobních údajo. Jinými slovy, v pYípad, pokud by ~alovaný adekvátn reagoval na závry formulované v rozsudku SDEU ve spojených vcech WM a Sovim, nemla by dovod se posuzovaného pYestupkového jednání vobec dopouatt a zavdávat tak pYí inu k ulo~ení sankce. V dosledku uvedeného ~alovaný a následn mstský soud pYenesl následky pochybení ~alovaného na st~ovatelku, resp. ji nutí k poruaení ústavn zaru ených práv jejích skute ných majitelo.<br/><br/>[30] Mstský soud se uvedenými námitkami st~ovatelky zabýval zejména v odst. 80 a~ 98 odovodnní napadeného rozsudku, a to ve vztahu k otázce, zda jednání st~ovatelky naplnilo znaky spole enské akodlivosti definované v § 5 pYestupkového zákona ve spojení s § 55 odst. 1 písm. a) zákona o evidenci skute ných majitelo. Konstatoval, ~e posuzovaným jednáním st~ovatelka poruaila legitimní zájem pYísluaných orgáno, jim~ se garantuje neomezený pYístup k údajom vyjmenovaným v § 16 odst. 2 zákona o skute ných majitelích, na kontrolu pYísluaných údajo. Takovým jednáním byl poruaen právem chránný zájem spole nosti. <br/><br/>[31] Nejvyaaí správní soud v této souvislosti zdorazHuje, ~e mstský soud v odst. 90 a 91 zopakoval, ~e stávající úprava v § 14 odst. 1 zákona o evidenci skute ných majitelo pYedstavuje podle citovaného rozsudku SDEU nepYimYený zásah do práv skute ných majitelo na ochranu soukromého a rodinného ~ivota a osobních údajo podle l. 7 a 8 Listiny EU, konstatoval, ~e citované ustanovení zákona o evidenci skute ných majitelo je v rozporu s lidskoprávními závazky vyplývajícími z unijního práva a je rovn~ v rozporu s l. 30 odst. 5 písm. c) AML Smrnice ve znní po pYedmtném zruaujícím rozsudku SDEU. PYesto vaak následn dospl k závru, ~e práv zápisem pYísluaných údajo o skute ných majitelích st~ovatelky nutn a nevyhnuteln nevyvstalo tvrzené nebezpe í chránným zájmom jejích skute ných majitelo. Na základ samotného zápisu toti~ podle mstského soudu nelze presumovat, ~e také dojde k automatickému zpYístupnní poskytovaných údajo komukoli podle § 14 odst. 1 zákona o evidenci skute ných majitelo. Povinností ~alovaného toti~ je na základ závro formulovaných v citovaném rozsudku SDEU a aplikace pYímého ú inku l. 30 odst. 5 písm. c) AML Smrnice ve znní po pYedmtném zruaujícím rozsudku SDEU poskytnout evidované údaje osobám z Yad veYejnosti pouze tehdy, proká~ouli svoj oprávnný zájem. Vzhledem k tomu, ~e st~ovatelka poruaila legitimní zájem orgáno podílejících se na boji proti praní penz a financování terorismu na pYístup k údajom o jejích skute ných majitelích, dopustila se spole ensky akodlivého pYestupkového jednání.<br/><br/>[32] Nejvyaaí správní soud se s uvedenými závry mstského soudu neztoto~nil. Jak namítla ji~ st~ovatelka, aktuáln platná právní úprava evidence skute ných majitelo, konkrétn § 14 odst. 1 zákona o evidenci skute ných majitelo, umo~Huje (i) komukoli (ii) neomezen a (iii) anonymn nahlí~et do evidovaných údajo o skute ných majitelích povinn zapisovaných subjekto. Takový pYístup je pYitom umo~nn komukoli, kdo je pYipojen k síti internet. V této souvislosti lze odkázat na závr formulovaný v rozsudku SDEU ve spojených vcech WM a Sovim k dosledkom zneu~ití evidovaných údajo o skute ných majitelích povinn zapisovaných subjekto, podle nho~  jakmile jsou tyto údaje zpYístupnny airoké veYejnosti, mohou být nejen voln vyhledávány, ale rovn~ uchovávány a aíYeny, a ~e se v pYípad takového následného zpracování stává pro tyto osoby o to obtí~njaí, neli iluzorní, aby se ú inn hájily proti zneu~ívání. To ostatn namítla rovn~ st~ovatelka, pYi em~ uvedla, ~e nelze zjistit, kdo do evidovaných údajo nahlí~el, ani nelze v této situaci vyu~ít jakékoli obrany. Nejvyaaímu správnímu soudu pYitom není zYejmé, z eho mstský soud dovodil závr, podle nho~ na základ samotného zápisu evidovaných údajo nelze presumovat, ~e také dojde k jejich automatickému zpYístupnní komukoli podle § 14 odst. 1 zákona o evidenci skute ných majitelo (bod 94). Pokud aktuáln platná a ú inná právní úprava stanoví v § 9 odst. 1 zákona o evidenci skute ných majitelo povinnost oznámit definované údaje, pYi em~ v § 14 odst. 1 tého~ zákona umo~Huje neomezenou veYejnou pYístupnost tchto údajo, lze mít za to, ~e automatickým a pYímým dosledkem splnní oznamovací povinnosti je zpYístupnní pYísluaných údajo veYejnosti. Zákon o evidenci skute ných majitelo nestanoví ~ádnou bariéru veYejné pYístupnosti k evidovaným údajom ani ~ádný mechanismus posuzování, které osoby mohou do evidovaných údajo nahlí~et. Uvedené je ostatn podstatou kasa ní argumentace st~ovatelky i závro formulovaných v citovaném rozsudku SDEU. Ani z vyjádYení ~alovaného ostatn neplyne, ~e by v reakci na unijní judikaturu pYistoupil k jakékoli form omezení veYejné pYístupnosti evidovaných údajo o skute ných majitelích subjekto.<br/><br/>[33] Z uvedeného vyplývá, ~e problematiku oznamovací povinnosti definované v § 9 odst. 1 zákona o evidenci skute ných majitelo nelze funk n oddlit od pYímo navazující problematiky zpYístupnní evidovaných údajo komukoli podle § 14 odst. 1 citovaného zákona. V dosledku uvedeného tak aktuáln platná a ú inná právní úprava evidence skute ných majitelo posobí takovým zposobem, ~e pYímým dosledkem splnní oznamovací povinnosti subjektu povinného evidovat údaje o svých skute ných majitelích je rovn~ zásah do ústavn zaru ených práv skute ných majitelo tchto subjekto na ochranu soukromého a rodinného ~ivota a osobních údajo, jak Nejvyaaí správní soud ji~ nkolikrát konstatoval výae s ohledem na závry SDEU formulované v citovaném rozsudku. Bye formáln SDEU posuzoval pYimYenost zásahu do základních práv skute ných majitelo evidovaných subjekto pouze ve vztahu k otázce zpYístupnní tchto údajo veYejnosti, pYi em~ samotnou oznamovací povinnost ponechal zcela nedot enou, jsou ob otázky úzce funk n propojeny. K obdobnému posouzení ostatn pYistoupil rovn~ Ústavní soud v nálezu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17 (149/2020 Sb., N 22/98 SbNU 257), týkajícím se veYejných funkcionáYo a jejich povinnosti oznámit stanovené údaje v pYísluaném registru podle zákona . 159/2006 Sb., o stYetu zájmo, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  zákon o stYetu zájmo ). Jak vaak Nejvyaaí správní soud podrobnji vysvtlí ní~e, navazující judikatura odmítla pYístup, podle nho~ by bylo mo~né ob problematiky nahlí~et zcela izolovan. Obdobná situace byla pYitom pYedmtem posuzování i v nyní Yeaeném pYípad.<br/><br/>[34] Nejvyaaí správní soud proto vzhledem k uvedenému uzavírá, ~e ob otázky od sebe nelze ú inn oddlit, neboe nepYimYený zásah do ústavn zaru ených práv skute ných majitelo povinn evidovaných subjekto je pYímým dosledkem naplnní oznamovací povinnosti definované v § 9 odst. 1 zákona o evidenci skute ných majitelo. Ve shod se st~ovatelkou má dále za to, ~e vzhledem k výae uvedenému správní orgány vynucovaly po st~ovatelce splnní oznamovací povinnosti, pYesto~e zákonodárce rezignoval na odpovídající reakci na závry formulované v rozsudku SDEU ve spojených vcech WM a Sovim, i kdy~ si byl tchto závro vdom.<br/><br/>[35] Nejvyaaí správní soud v této souvislosti dále odkazuje na závry uvedené ji~ v rozsudku ze dne 24. 11. 2020, . j. 2 As 277/202032, v nm~ se soud vnoval podobné problematice spo ívající v posouzení nepYimYenosti zásahu do ústavn zaru ených práv veYejného funkcionáYe v dosledku zpYístupnní údajo evidovaných v registru podle zákona o stYetu zájmo. Nejvyaaí správní soud v citovaném rozsudku konstatoval mimo jiné:  Ú inná právní úprava, pokud by vo i nmu byla v celém rozsahu aplikována, by vedla k poruaení jeho základních práv. Ustanovení zákona, která upravovala kroky navazující na splnní jeho oznamovací povinnosti, ur ovala právní následky, které bude splnní oznamovací povinnosti mít a jim~ nemohl vlastními silami zamezit. Tmi bylo automatické zpYístupnní vybraných údajo z oznámení veYejnosti prostYednictvím centrálního registru oznámení spravovaného Ministerstvem spravedlnosti, a to za podmínek, které by podle závro Ústavního soudu vedly k poruaení práva na informa ní sebeur ení st~ovatele. Jinými slovy, rovn~ v citovaném pYípad Nejvyaaí správní soud posuzoval problematiku oznámení povinn evidovaných údajo o veYejném funkcionáYi v pYísluaném registru spole n s navazující problematikou jejich zveYejnní. Nejvyaaí správní soud v citované vci doplnil, ~e  vo i jednotlivci, jemu~ je adresována oznamovací povinnost, vaak není mo~né odhlédnout <br/>od dosledko splnní této povinnosti. PYesto~e úprava oznamovací povinnosti pYedstavuje samostatnou právní normu, zdánliv nezávislou na tom, jak jsou pak údaje z oznámení dále zpracovávány, Nejvyaaí správní soud má za to, ~e ob ásti úpravy jsou funk n úzce propojené, neboe ob slou~í k naplnní legitimního ú elu, který zákonodárce sledoval. K obdobným závrom pYitom Nejvyaaí správní soud dospl rovn~ v rozsudku ze dne 29. 10. 2020, . j. 9 As 173/202032, . 4093/2020 Sb. NSS.<br/><br/>[36] Mstský soud v odst. 93 a 94 odovodnní napadeného rozsudku konstatoval, ~e SDEU v rozsudku ve spojených vcech WM a Sovim výslovn aproboval legitimní zájem orgáno podílejících se na boji proti praní penz a financování terorismu na pYístup k údajom o skute ných majitelích, který st~ovatelka svou pasivitou ve vztahu ke své oznamovací povinnosti poruaila. V dosledku uvedeného proto nebylo mo~né aplikovat závry uvedené v citovaných rozsudcích Nejvyaaího správního soudu i na nyní posuzovaný pYípad, pYi em~ pro pYípad poruaování ústavn zaru ených práv skute ných majitelo st~ovatelku odkázal na podání ~aloby na ochranu osobnosti podle § 82 zákona . 89/2012 Sb., ob anský zákoník, ve znní pozdjaích pYedpiso, i podání ~aloby na ochranu pYed nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 s. Y. s.<br/><br/>[37] Nejvyaaí správní soud se vaak s uvedeným závrem mstského soudu neztoto~nil. Vzhledem k výae uvedenému má toti~ za to, ~e nepYimYený zásah do ústavn zaru ených práv skute ných majitelo st~ovatelky, který identifikoval ji~ SDEU v citovaném rozsudku, nelze vyvá~it i ospravedlnit tvrzením, ~e st~ovatelka posuzovaným jednáním zasáhla do legitimního zájmu zmínných orgáno na pYístup k údajom o jejích skute ných majitelích. Je zYejmé, ~e st~ovatelka oznamovací povinnost nesplnila práv s ohledem na ochranu ústavn zaru ených práv svých majitelo. Nejvyaaí správní soud ostatn ji~ výae podrobn vysvtlil, ~e od splnní oznamovací povinnosti st~ovatelky za aktuáln platné a ú inné právní úpravy v zákon o evidenci skute ných majitelo nelze ú inn oddlit dosledky spo ívající práv v nepYípustném zásahu do ústavn zaru ených práv jejích skute ných majitelo plynoucí ze zpYístupnní evidovaných údajo veYejnosti. V opa ném pYípad, tj. pokud by v souladu se závry formulovanými v rozsudku SDEU ve spojených vcech WM a Sovim nebyly údaje vedené v evidenci skute ných majitelo neomezen pYístupné komukoli, by st~ovatelka nemla dovodu svou oznamovací povinnost nesplnit. V takové situaci by ani nezavdala pYí inu k pYestupkovému Yízení a svému sankcionování.<br/><br/>[38] Nejvyaaí správní soud v rozsudku sp. zn. 9 As 173/2020 k dosledkom splnní oznamovací povinnosti v pYípad veYejného funkcionáYe konstatoval:  To, ~e smyslem podání oznámení je té~ jeho zpYístupnní veYejnosti, je podle NSS dovodem, pro  je tYeba pYihlédnout ke skute nosti, ~e pYi zpYístupnní dochází k poruaení práva na informa ní sebeur ení. Oznamovací povinnost je veYejnému funkcionáYi ulo~ena za ú elem, jen~ je za sou asného právního stavu neodlu n spjat s poruaením jeho základních práv. Pokud by NSS v nyní posuzovaném pYípad nijak nezohlednil, ~e podání oznámení by vedlo k poruaení subjektivních práv st~ovatelky, nedostál by své povinnosti podle l. 90 Ústavy poskytnout ochranu jejím právom. A koli její jednání bylo zposobilé chránný zájem ohrozit, podle st~ovatelky fakt, ~e by byla vystavena poruaení svých práv, kdyby splnila zákonnou povinnost a nezavdala dovod k ulo~ení pokuty, pYedstavuje významnou okolnost, díky ní~ nedoalo k naplnní materiálního znaku pYestupku. S touto námitkou NSS souhlasí. NezpochybHuje, ~e zákon o stYetu zájmo chrání zásadní zájem demokratické spole nosti na Yádném výkonu veYejné moci a ~e mechanismus veYejné kontroly spo ívající ve zpYístupnní údajo z oznámení podle zákona o stYetu zájmo je dole~itým nástrojem ,hlída o demokracie pro výkon veYejné kontroly. Jak vaak NSS na základ závro Ústavního soudu vysvtlil výae, zákon o stYetu zájmo v ú inném znní tento zájem naplHuje zposobem, který poruauje právo na ochranu soukromí veYejných funkcionáYo, resp. jejich právo na informa ní sebeur ení. V materiálním právním stát se nelze spokojit s tím, ~e na základ zákona bude docházet k naplHování jednoho legitimního veYejného zájmu tím, ~e budou poruaována ústavn garantovaná práva. Význam jednoho zákonem chránného zájmu nemo~e být absolutizován na úkor zájmu jiného, ústavn chránného. Citované závry lze pYitom pln vyu~ít i v nyní posuzovaném pYípad. Rovn~ za sou asné platné a ú inné právní úpravy evidence skute ných majitelo by doalo k poruaení základních práv skute ných majitelo st~ovatelky, pokud by splnila svou oznamovací povinnost definovanou v § 9 odst. 1 zákona o evidenci skute ných majitelo. Bye tak svým opomenutím splnit oznamovací povinnost poruaila legitimní zájem orgáno podílejících se na boji proti praní penz a financování terorismu, nelze po~adavkem na naplnní tohoto zájmu ospravedlnit nepYípustný zásah do ústavn zaru ených práv skute ných majitelo st~ovatelky. Nejvyaaí správní soud v citovaném rozsudku dále uvedl:  Proto je tYeba pYihlédnout i k okolnostem spáchání protiprávního jednání. NSS poukazuje na to, ~e st~ovatelka po celou dobu hájí svoj postup práv nepYimYeným zásahem do svých základních práv. Z pojetí správního trestání jako nástroje ultima ratio plyne, ~e jeho uplatnní musí být omezeno na pYípady, kdy spole enská akodlivost odovodHuje zásah do autonomní sféry jednotlivce. NSS má v kontextu posuzovaného pYípadu vzhledem k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 za to, ~e této nezbytné minimální míry nebylo dosa~eno. Mocenské oprávnní státu trestat nelze vyu~ít proti jednotlivci, který by byl trestán za poruaení povinnosti, jejím~ nutným následkem by bylo poruaení jeho základního práva. Takové protiprávní jednání toti~ není mo~né pova~ovat za spole ensky akodlivé. Uplatnní sankce by v takovém pYípad odporovalo ú elu, jemu~ správní trestání slou~í, neboe by slou~ilo k prosazení zákonem chránného zájmu na úkor ochrany základních práv jednotlivce. Vzhledem k uvedeným závrom nelze ani v posuzovaném pYípad trestat st~ovatelku za nesplnní povinnosti, jejím~ nutným následkem by bylo poruaení základních práv jejích skute ných majitelo.<br/><br/>[39] PYisvd it pak nelze ani odkazu mstského soudu na alternativní mo~nosti obrany práv skute ných majitelo st~ovatelky prostYednictvím ~aloby na ochranu osobnosti i ~aloby na ochranu pYed nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením. Rovn~ touto otázkou se toti~ Nejvyaaí správní soud ji~ zabýval v rozsudcích ve vcech vedených pod sp. zn. 9 As 173/2020 a sp. zn. 2 As 277/2020. V nich mimo jiné té~ zdoraznil, ~e soud nemo~e odkázat ~alobce na jiné zposoby ochrany jeho základních práv a svobod, pokud neposkytují srovnateln efektivní ochranu jeho právom. Existujeli zposob, jak dosáhnout toho, ~e k poruaení základních práv ani nedojde, nelze upYednostnit formu soudní ochrany, která posobí toliko ex post a má konstatovat poruaení, ke kterému ji~ doalo nebo dochází, a bránit jeho opakování do budoucna. Takovou funkci podle sou asné judikatury má zásahová ~aloba, neboe neslou~í k ochran pYed zásahy, které teprve v budoucnu mohou nastat, dosud vaak nenastaly; k obdobnému závru dospl kasa ní soud i v rozsudku dne 17. 3. 2005, . j. 2 Aps 1/200565, . 603/2005 Sb. NSS. Tvrdit, ~e st~ovatelka mla postupovat v souladu s ú inným zákonem a strpt významné poruaení svých základních práv jen proto, aby se mu následn mohla bránit a po~adovat odstranní následko tohoto poruaení, je absurdní a v materiálním právním stát nepYípustný po~adavek.<br/><br/>[40] Nejvyaaí správní soud vzhledem k uvedenému shrnuje, ~e mstský soud, pYesto~e si byl vdom závro formulovaných v rozsudku SDEU ve spojených vcech WM a Sovim o nepYípustnosti zásahu do základních práv skute ných majitelo st~ovatelky prostYednictvím veYejného pYístupu do evidence, posuzovanou spornou právní otázku vylo~il tak, ~e výae uvedené na jeho rozhodování vlastn ~ádné dosledky nemá. Takový výklad závro citovaného rozsudku SDEU vaak z výae rozebraných dovodo neobstojí. Bylo by v rozporu s povahou správního trestání jako nástroje ultima ratio a po~adavkem na splnní materiálního znaku pYestupku, pokud by mstský soud i po vydání citovaného rozsudku SDEU zcela odhlédl od toho, ~e st~ovatelka byla v posuzovaném pYípad trestána za nesplnní zákonné povinnosti, je~ by ve svtle tohoto rozsudku nutn vedlo k protiústavnímu zásahu do práv jejích skute ných majitelo. Z hlediska mo~nosti potrestat st~ovatelku za uvedený pYestupek má tedy výae uvedené ten dopad, ~e je na její jednání nutno nadále pohlí~et jako na protiprávní, ovaem v dosledku rozporu § 14 odst. 1 zákona o evidenci skute ných majitelo s unijním primárním právem, resp. s ohledem na pYímý ú inek l. 30 odst. 5 písm. c) zmnové AML Smrnice ve znní po pYedmtném zruaujícím rozsudku SD EU, není u jejího jednání splnna podmínka spole enské akodlivosti.<br/><br/>[41] Nad rámec výae uvedeného Nejvyaaí správní soud k tvrzení ~alovaného, ~e podmínka individualizovaných pYístupo ve form prokázání oprávnného zájmu by byla neudr~itelnou a pYedstavovala by pouhou formální bariéru spojenou s vysokými transak ními náklady na stran státu i jednotlivco, odkazuje na závr SDEU formulovaný v citovaném rozsudku, podle nho~  pYípadná obtí~nost pYesného nastavení pYípado a podmínek, za nich~ mo~e mít veYejnost pYístup k informacím o skute ných majitelích, nemo~e ospravedlnit to, aby unijní normotvorce stanovil pYístup airoké veYejnosti k tmto informacím (obdobn viz rozsudek ze dne 5. dubna 2022, Commissioner of An Garda Síochána a dalaí, C140/20, EU:C:2022:258, bod 84). Neomezenou veYejnou pYístupnost údajo evidovaných podle zákona o evidenci skute ných majitelo tak nelze ospravedlnit pYípadnou obtí~ností posuzování individualizovaných pYístupo ve form zkoumání oprávnného zájmu.<br/><br/>[42] Vzhledem k tomu, ~e Nejvyaaí správní soud dospl k závru o absenci naplnní podmínky spole enské akodlivosti jednání st~ovatelky, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, neshledal ani dovodu pro pYedlo~ení st~ovatelkou navr~ené pYedb~né otázky k posouzení SDEU.<br/><br/>[43] S ohledem na vaechny shora uvedené skute nosti Nejvyaaí správní soud napadený rozsudek mstského soudu podle § 110 odst. 1 vty první pYed stYedníkem s. Y. s. zruail (výrok I.). Jeliko~ by mstský soud v následném Yízení nemohl u init nic jiného ne~ rozhodnutí ~alovaného zruait, neboe posuzované jednání st~ovatelky, bye i nadále protiprávní, nebylo mo~né pova~ovat za spole ensky akodlivé ve smyslu § 5 pYestupkového zákona, podle § 110 odst. 2 písm. a) a § 78 odst. 1, 3 a 4 s. Y. s. sou asn se zruaením napadeného rozsudku zruail pro nezákonnost také rozhodnutí ~alovaného a vc mu vrátil ~alovanému k dalaímu Yízení (výrok II.). V nm je ~alovaný v souladu s § 78 odst. 5 s. Y. s. pou~itého pYimYen podle § 110 odst. 2 písm. a) s. Y. s. vázán výae vysloveným právním názorem Nejvyaaího správního soudu.<br/><br/>[44] Nejvyaaí správní soud je posledním soudem, který o dané vci rozhoduje, a proto musí rozhodnout i o náhrad náklado celého soudního Yízení. O náhrad náklado Yízení pYed mstským soudem a Yízení o kasa ní stí~nosti rozhodl Nejvyaaí správní soud tak, ~e st~ovatelka má vo i ~alovanému právo na náhradu náklado Yízení, které dovodn vynalo~ila, neboe mla ve vci plný úspch (§ 60 odst. 1 vta první za pou~ití § 120 s. Y. s.).<br/><br/>[45] Dovodn vynalo~ené náklady soudních Yízení tvoYí zaplacený soudní poplatek za ~alobu ve výai 3 000 K , soudní poplatek za kasa ní stí~nost ve výai 5 000 K  a dále odmna a náhrada hotových výdajo zástupce st~ovatelky. Odmna zástupce st~ovatelky byla v ~alobním Yízení ur ena podle § 11 odst. 1 písm. a), d) ve spojení s § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhláaky Ministerstva spravedlnosti . 177/1996 Sb., o odmnách advokáto a náhradách advokáto za poskytování právních slu~eb, ve znní ú inném do 31. 12. 2024 [viz l. II vyhláaky . 258/2024 Sb., kterou se mní vyhláaka Ministerstva spravedlnosti . 177/1996 Sb., o odmnách advokáto a náhradách advokáto za poskytování právních slu~eb (advokátní tarif), ve znní pozdjaích pYedpiso, (dále jen  advokátní tarif )], a to za tyYi úkony právní slu~by po 3 100 K  (pYevzetí a pYíprava zastoupení, sepsání ~aloby v . jejího doplnní, replika k vyjádYení ~alovaného a ú ast na jednání pYed soudem), tedy v celkové výai 12 400 K . Náhrada hotových výdajo (re~ijní pauaál) iní podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 300 K  za ka~dý z uvedených tyY úkono právní slu~by, co~ je celkem 1 200 K ; celkem 13 600 K . Zástupce st~ovatelky je plátcem dan z pYidané hodnoty, a proto byla výae odmny zvýaena o 2 856 K , co~ odpovídá sazb 21 % z ástky 13 600 K  (§ 57 odst. 2 s. Y. s.); celkem tedy 16 456 K .<br/><br/>[46] Odmna za zastupování v Yízení o kasa ní stí~nosti byla ur ena podle § 11 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 7 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu, ve znní ú inném od 1. 1. 2025, a to za dva úkony právní slu~by po 4 620 K , tedy v celkové výai 9 240 K  (sepsání kasa ní stí~nosti a replika k vyjádYení ~alovaného). Náhrada hotových výdajo (re~ijní pauaál) iní podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 450 K  za ka~dý z uvedených dvou úkono právní slu~by, co~ je celkem 900 K . Zástupce st~ovatelky je plátcem dan z pYidané hodnoty, a proto byla výae odmny navýaena o 2 129 K , co~ odpovídá sazb 21 % z ástky 10 140 K  (§ 57 odst. 2 s. Y. s.); celkem 12 269 K .<br/><br/>[47] Celkové dovodn vynalo~ené náklady soudního Yízení st~ovatelky iní 36 725 K  (8 000+16 456+12 269). Nejvyaaí správní soud ulo~il procesn neúspanému ~alovanému povinnost zaplatit tuto ástku úspané st~ovatelce na náhrad náklado Yízení o kasa ní stí~nosti a o ~alob, a to k rukám jejího zástupce. Ke splnní této povinnosti stanovil Nejvyaaí správní soud pYimYenou lhotu tYiceti dno od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).<br/><br/>P o u  e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í opravný prostYedek pYípustný.<br/><br/>V Brn dne 1. srpna 2025<br/><br/><br/><br/>JUDr. Lenka Matyáaová <br/>pYedsedkyn senátu<br/><br/></body> </html>