<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 52 A 74/2024- 37 - text</title> </head> <body> ÿþ10 52 A 74/2024 <br/><br/>[OBRÁZEK] ESKÁ REPUBLIKA<br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/>Krajský soud v Hradci Králové  pobo ka v Pardubicích rozhodl samosoudcem JUDr. Janem DvoYákem v právní vci <br/>~alobkyn: KMZ ocelové konstrukce s.r.o., I O 27529754<br/>sídlem Lhota u Chroustovic 55, 538 63 Chroustovice <br/>zastoupená advokátkou Mgr. Rebekou Moeovskou }iduliakovou<br/>sídlem Krátký lán 138/8, 160 00 Praha<br/>proti <br/>~alovanému: Magistrát msta Pardubic, I  00274046<br/>sídlem Pernatýnské námstí 1, 530 21 Pardubice <br/>v Yízení o ~alob proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 23. 09. 2024, . j. MmP 128546/2024,<br/>takto:<br/>I. }alované rozhodnutí se ruaí a vc se vrací ~alovanému k dalaímu Yízení.<br/>II. }alovaný je povinen zaplatit ~alobci náklady Yízení ve výai 11.228 K  k rukám právní zástupkyn Mgr. Rebece Moeovské }iduliakové, advokátce, a to ve lhot 30 dno ode právní moci tohoto rozhodnutí.<br/>Odovodnní:<br/>1. }alobce se v asnou ~alobou domáhal soudního pYezkumu v záhlaví tohoto rozsudku ozna eného rozhodnutí ~alovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí ÚYadu mstského obvodu Pardubice V., .j. 484/2024/OIS/Fa-8, ze dne 22. 04. 2024, jím~ bylo rozhodnuto o tom, ~e se ~alobce dopustil pYestupku podle ust. § 4 odst. 2 zákona . 251/2016 Sb., o nkterých pYestupcích, ve znní pozdjaích pYedpiso, a to tím, ~e dne 18. 12. 2023 v ase kolem 14:30 hodin v Pardubicích, ulici K Vinici v blízkosti domu .p. 2932, jako provozovatel motorového vozidla tov. zna ky `KODA, reg. zna ky XXX, stál s tímto vozidlem na ploae veYejné zelen chránné závaznou vyhláakou Statutárního msta Pardubice.<br/>2. }alobce zpochybnil závry ~alovaného o tom, ~e se ml daného pYestupku dopustit jako provozovatel vozidla. Dále namítl nedostate n zjiatný skutkový stav, tj. poruaení zásady materiální pravdy, kdy~ nedoalo k prokázání obsahu dot ené obecn závazné vyhláaky (dále jen  OZV ). Jako tYetí ~alobní námitka byla postavena otázka konkurence mo~ných skutkových podstat dopadajících na uvedený skutek s tím, ~e se ~alovaný bli~aí úvahou vobec nezabýval. Jako poslední a nejrozsáhlejaí ~alobní bod stálo uvedeno, ~e nemlo dojít k naplnní podmínek pYi itatelnosti jednání ~alobci, na které je odpovdnost právnických osob v pYestupkovém zákon vystavna. Ze vaech uvedených dovodo pak ~alobce navrhnul, aby soud ~alované rozhodnutí zruail a vc vrátil k dalaímu Yízení, spolu s ulo~ením povinnosti zaplatit náhradu náklado Yízení.<br/>3. Ve vyjádYení k ~alob se ~alovaný v mnohém odkázal na obsah ~alovaného rozhodnutí, jako~ i rozhodnutí prvoinstan ní s návrhem, aby soud ~alobu zamítl pro nedovodnost. In concreto se ~alovaný vyslovil tak, ~e výroku ~alovaného rozhodnutí není na újmu, kdy~ v popisu skutku byl ~alobce ozna en jako provozovatel vozidla. K otázce prokázání obsahu OZV ~alovaný uvedl, ~e toho nebylo tYeba, kdy~ je taková OZV veYejn dostupná, jako~ i publikována ve Sbírce právních pYedpiso územních samosprávných celko a nkterých správních úYado. K otázce konkurence mo~ných právních kvalifikací ~alovaný uvedl, ~e si je vdom toho, ~e dané jednání  by mohlo být mimo u~ité právní kvalifikace kvalifikováno té~ jako neoprávnný zábor veYejného prostranství . Podle názoru ~alovaného vaak nezalo~í nezákonnost rozhodnutí pouhý fakt toho, ~e nedojde k explicitnímu vypoYádání se, resp. vysvtlením, u~ití konkrétní právní úpravy. K otázce pYi itatelnosti se ~alovaný odkazuje vícemén na ~alované rozhodnutí.<br/>4. Krajský soud v Yízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zákona . 150/2002 Sb., soudní Yád správní, v platném znní (dále jen  s.Y.s. ), pYezkoumal ~alované rozhodnutí v mezích ~alobních bodo, pYi em~ dospl k následujícím skutkovým a právním závrom. <br/>5. Na prvním míst musí soud poukázat na to, ~e sama okolnost, ~e soud nepYisvd il argumentaci ú astníka Yízení, nepYedstavuje bez dalaího poruaení jeho práv. Právo na spravedlivý proces nelze vykládat tak, ~e jde o právo jednotlivce na vyhovní jeho návrhu i na rozhodnutí v jeho prospch (srov. napY. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2773/11, dostupné /stejn jako dalaí ní~e citovaná rozhodnutí Ústavního soudu/ na http://nalus.usoud.cz).<br/>6. Soud dodává, ~e není smyslem soudního pYezkumu stále dokola podrobn opakovat ji~ jednou vyY ené, a proto se mo~e soud v pYípadech shody mezi názorem soudu a odovodnním ~alobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odovodnní (srov. napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, . j. 8 Afs 75/2005  130 publikovaný pod . 1350/2007 Sb. NSS, i rozsudky tého~ soudu ze dne 2. 7. 2007, . j. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, . j. 2 Afs 37/2012  47, vaechny dostupné na www.nssoud.cz). Ostatn jak konstatoval Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. III.ÚS 1889/20,  úkolem obecného soudu, který vypoYádává jednotlivé stí~nostní námitky, není na ka~dou z nich reagovat tím zposobem, ~e zopakuje argumentaci u innou jinými orgány veYejné moci v odovodnní pYezkoumávaného rozhodnutí, pYípadn ji pYevypráví  vlastními slovy . Pokud uplatnné stí~nostní námitky nepYesahují rozsah námitek, které tyto orgány ve svých rozhodnutích dostate n pYesvd iv a logicky vyYeaily ji~ dYíve a soud vykonávající pYezkum se s jejich hodnocením pln ztoto~Huje, nedává rozumný smysl, aby ji~ u inné závry znovu opakoval. Za pYedpokladu, ~e se soud ztoto~ní s díl í argumentací ú astníka Yízení, tak mo~e na takovou skute nost pYíhodn odkázat.<br/>7. ZároveH je nutné dodat, ~e rozsah reakce soudu na konkrétní námitky je co do aíYe odovodnní spjat s otázkou hledání míry (proto zpravidla posta uje, jsou  li vypoYádány alespoH základní námitky ú astníka Yízení /srov. napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, . j. 9Afs 70/2008  13, dostupný na www.nssoud.cz/), pYípadn (za podmínek tomu pYimYeného kontextu) i s akceptací odpovdi implicitní (co~ pYipouatí i Ústavní soud  srov. napY. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09 /odstavec 4 odovodnní/, usnesení ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/10 /odstavec 5 odovodnní/, usnesení ze dne 7. 5. 2009, II. ÚS 515/09 /odstavec 6 odovodnní/, i rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, . j. 4 Ads 58/2011  72, dostupný na www.nssoud.cz atd.) - tzn., ~e na ur itou námitku lze reagovat i (napY.) tak, ~e v odovodnní svého rozhodnutí soud prezentuje od názoru ~alobce odlianý názor, který pYesvd iv zdovodní tak, ~e toto zdovodnní poskytuje dostate nou oporu výroku rozhodnutí. Ústavní soud v této souvislosti konstatoval:  [n]ení poruaením práva na spravedlivý proces, jestli~e obecné soudy nebudují vlastní závry na podrobné oponentuYe (a vyvracení) jednotliv vznesených námitek, pakli~e proti nim staví vlastní ucelený argumenta ní systém, který logicky a v právu rozumn vylo~í tak, ~e podpora správnosti jejich závro je sama o sob dostate ná (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68; srov. obdobn té~ rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 29. 3. 2013, . j. 8 Afs 41/2012 - 50, bod 21, nebo ze dne 6. 6. 2013, . j. 1 Afs 44/2013 - 30, bod 41, popY. ze dne 3. 7. 2013, . j. 1 As 17/2013  50, bod 17). Ostatn i Ústavní soud v pYípad, ~e námitky st~ovatelo nejsou zposobilé zmnit výrok rozhodnutí, tyto nevypoYádává (srov. napY. bod 24. nálezu 28. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 2029/08; Ústavní soud zde uvedl:  Ústavní soud se nezabýval dalaími námitkami st~ovatelky, proto~e by rozhodnutí o nich nebylo zposobilé zmnit výrok. ), neboe si je pln vdom toho, ~e po~adavky kladené na orgány veYejné moci - pokud jde o detailnost a rozsah vypoYádání se s námitkami adresáto jejich akto - nesmí být pYemratné. Takové pYehnané po~adavky by byly výrazem pYepjatého formalismu, který by ohro~oval funk nost tchto orgáno, pYedevaím pak jejich schopnost efektivn (zejména v pYimYené dob a v odpovídajícím rozsahu) plnit zákonem jim ulo~ené úkoly.<br/>8. K tomu lze jeat uvést, ~e povinnost posoudit vaechny ~alobní námitky neznamená, ~e krajský soud je povinen reagovat na ka~dou díl í argumentaci a tu obsáhle vyvrátit, kdy~ jeho úkolem je vypoYádat se s obsahem a smyslem ~alobní argumentace (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, . j. 7 As 126/2013-19). Anebo jak uvedl NSS v rozsudku ze dne 24. 4. 2014, .j. 7 Afs 85/2013, který lze aplikovat nejen na odovodnní rozsudku soudu, ale analogicky a logicky i na odovodnní rozhodnutí správních orgáno:  & pYesto~e je tYeba z hlediska ústavních principo dosledn trvat na povinnosti dostate ného odovodnní rozhodnutí, nemo~e být tato povinnost chápána dogmaticky. Rozsah této povinnosti se toti~ mo~e mnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován s ohledem na okolností ka~dého jednotlivého pYípadu. Podstatné podle názoru Nejvyaaího správního soudu je, aby se správní soud ve svém rozhodnutí vypoYádal se vaemi st~ejními námitkami ú astníka Yízení, co~ mo~e v nkterých pYípadech konzumovat i vypoYádání nkterých díl ích a souvisejících námitek. Absence výslovného posouzení díl í ~alobní námitky, která souvisela s námitkami st~ejními, za situace, kdy mstský soud v odovodnní napadeného rozsudku dospl k vcn správnému závru, ~e st~ovatel neunesl v daHovém Yízení dokazní bYemeno, neboe dokazy jím pYedlo~ené neprokázaly u sporných obchodních pYípado splnní podmínek pro uplatnní nároku na odpo et DPH, nezposobuje jeho nepYezkoumatelnost. V této souvislosti lze odkázat napY. na nález Ústavního soudu ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. II. ÚS 67/04, v nm~ bylo zdoraznno, ~e z hlediska splnní nále~itostí rozhodnutí není povinností soudu se v jeho odovodnní speciáln vyjadYovat ke vaem jednotlivým argumentom ú astníka podporujícím jeho konkrétní a z hlediska sporu pouze díl í tvrzení, pokud stanovisko k nim jednozna n a logicky vyplývá ze soudem u inných závro. <br/>9. K soudnímu pYezkumu ve správním soudnictví je tYeba i pro danou vc uvést, ~e v rozsudku ze dne 20. 10. 2015 ve vci . 4037/10  Fazia Ali v. Spojené království Evropský soud pro lidská práva uvedl, ~e pojem  úplný pYezkum vaak není vykládán doslova a Soud (zde mínno ESLP) se v zásad spokojí, bude-li pYezkum dostate ný (sufficient review). Je tYeba té~ pYihlédnout ke specifi nosti Yízení ve správním soudnictví, v rámci, nho~ mo~e být skutkový pYezkum v zásad omezený a odvolací soudní orgán se mo~e zamYit spíae na pYezkum pYedchozího Yízení ne~ na pYijímání skutkových závro. Z lánku 6 Úmluvy tak nevyplývá právo na pYístup k soudu, který mo~e nahradit názor správního orgánu svým vlastním názorem; v této souvislosti Soud (ESLP) zdorazHuje, ~e musí být respektována rozhodnutí správních orgáno zalo~ená na vhodnosti (expediency), která jsou mnohdy pYijímána ve specializovaných oblastech práva, jakými jsou napY. územní plánování, ochrana ~ivotního prostYedí i regulace lovu (napY. Bryan proti Spojenému království, . 19178/91, rozsudek ze dne 22. listopadu 1995, § 47). PYi posuzování dostate nosti soudního pYezkumu je podle ESLP nutno posoudit: <br/>(i) pravomoci pYísluaného soudního orgánu,<br/>(ii) oblast, jí~ se rozhodnutí správního orgánu týká, a to zejména z pohledu, zda obsahuje posouzení otázek vy~adujících zvláatní odborné znalosti,<br/>(iii) míru správního uvá~ení, kterou v dané vci pYísluané správní orgány mají,<br/>(iv) zposob, jakým bylo rozhodnutí pYijato, zejména z pohledu záruk, které mli ú astníci správního Yízení k dispozici, a<br/>(v) obsah sporu v etn rozsahu soudní ~aloby. Soud proto musí pYezkoumat právní zakotvení soudního pYezkumu jako celek, v etn procesních záruk, které ú astníci Yízení mají k dispozici, a ovYit, zda byly skutkové okolnosti v Yízení jako celku nále~it pYezkoumány. Z toho vyplývá, ~e soud ve správním soudnictví v dané vci nemo~e svým rozhodnutím nahradit odborné vcné závry správních orgáno, k nim~ jsou jen tyto povolány z hlediska jejich odborné kompetence.<br/>10. Na tomto míst pova~uje krajský soud za vhodné podotknout, ~e správní orgány jako orgány moci výkonné mají za úkol vykonávat právo, kde~to soudní moci pYísluaí právo nalézat. Tato skute nost je aplika n zásadní, proto~e mnoho zákonných norem mo~e být u~íváno, avaak vo i rozným kauzám nevhodn. Soudní moc slou~í mj. k hledání správného ú elu a významu práva, resp. zákonných norem, ím~ právo kauzáln precizuje.<br/>11. Mezi ú astníky nejsou sporné a ze správního spisu vyplývají následující rozhodné skute nosti. V inkriminovaný den bylo v uvedeném míst zjiatno vzpomenuté motorové vozidlo stojící áste n na ploae veYejné zelen, laicky Ye eno na  travnaté ploae vedle pozemní komunikace , co~ je fotograficky zadokumentováno a zalo~eno ve spise. }alobce dozajista je provozovatelem vozidla tak, jak provozovatele vozidla vymezují zvláatní právní pYedpisy, zejména zákon . 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, nebo zákon . 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, kdy~ to sám pYiznává. Naopak v dalaích skute nostech se názory ~alobce i ~alovaného rozcházejí, na e~ se jimi soud bude nadále zaobírat. <br/>12. Ve vztahu k námitce týkající se OZV a toho, ~e by na ní nemla dopadat zásada iura novit curia, jak tvrdí ~alobce, proto mlo v Yízení dojít k prokázání jejího obsahu, je tYeba pYisvd it názoru ~alovaného v tom, ~e na ní zmínná zásada dopadá, bye tomu jeat donedávna tak nebylo (viz. CIGÁNEK, M. Dokazování v pYestupkovém Yízení. Praha: Wolters Kluwer, 2024. 262 s. ISBN 978-80-286-0015-0). Jak správn ~alovaný poukázal, tak zákon . 35/2021 Sb., o Sbírce právních pYedpiso územních samosprávných celko a nkterých správních úYado, ve znní pozdjaích pYedpiso, nabyl ú innosti ke dni 01. 01. 2022, pYi em~ práv od roku 2022 lze pravit, ~e zmínná zásada dopadá i na podzákonné právní pYedpisy vydávané územními samosprávními celky. Vedle toho pova~uje krajský soud za vhodné podotknout, ~e konkrétní OZV je mo~né dohledat v rámci internetového rozhraní napY. pYes vyhledava  Google, a to bez sebemenaích obtí~í. Tyto skute nosti tak ~alobci nedávají prostor k vcné argumentaci toho, ~e se nemohl s obsahem konkrétní OZV seznámit, proto~e se seznámit mohl a ml. V této souvislosti má krajský soud za to, ~e námitka týkající se nedostate n zjiatného skutkového stavu, tj. poruaení zásady materiální pravdy, nemo~e obstát, neboe o skutkovém stavu vci nemo~e být a ani není pochyb. <br/>13. OZV se pova~ují za normativní právní akty (pYedpisy) podzákonného charakteru, neboe se nesmjí zákonom pYí it. OZV jako výsledky originární normotvorby ze strany samosprávy (srov. nález ÚS ze dne 2. 11. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 28/09) mohou zakládat zcela nové povinnosti, které zákon nezná (FURKOVÁ, P. a kol. Obecn závazné vyhláaky v praxi obcí. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1-2. ISBN 978-80-7400-881-8). Územní samosprávné celky jsou k vydávání OZV legitimovány na základ l. 104 odst. 3 Ústavy R, a to v rámci ústavn zaru eného práva na samosprávu. PYípadná ingerence státní moci je pYípustná pouze za situace, kdy OZV odporuje zákonu. OZV musí být obsahov ur itá, srozumitelná a nesmí suplovat úlohu zákona, tj. normy vyaaí právní síly (lex superior derogat inferiori). Z toho plyne, ~e regulativní ú el OZV by ml být odlianý od ú elu zákonné regulace tak, aby sama OZV jen neduplikovala zákon. NapYíklad díl í povinnost ulo~ená formou OZV nesmí být jen  opsána z textu njakého zákona. OZV nesmjí být upraveny oblasti jinak vyhrazené zákonné úprav (srov. nález ÚS ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 62/04), a pokud by se stalo, tak se musí odliaovat alespoH v pYedmtu i cíli regulace. Nadále vaak bylo rozvinuto, ~e OZV mohou vyplHovat mezery zákonné úpravy, ím~ se mohou dotýkat shodných oblastí jako zákonná regulace (nález ÚS ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 45/06). V rámci vlastní normotvorby se OZV zpravidla vztahují k minimalizování mo~ných negativních dopado pohybu vozidel v obcích, a to pro silnou hustotu a kumulaci osob. Signifikantním pYíkladem u~ívání OZV je stanovování místních poplatko za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných ástí obce (srov. HEJ , D. Mohou obce vydávat obecn závazné vyhláaky k regulaci silni ní dopravy? In Právní rozhledy, 2013, ro . 21, . 15-16, s. 542-548. ISSN 1210.6410). Obecná pYípustnost k regulaci díl ích podmínek silni ního provozu formou OZV byla korigována nalézací inností ÚS, kdy~ bylo dospno k závru, ~e OZV není mo~né regulovat provoz na pozemních komunikacích (nález ÚS ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 18/16), neboe danou oblast upravuje zákon . 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (o silni ním provozu), ve znní pozdjaích pYedpiso.<br/>14. Odlianjaí situace nastává u namítané konkurence jednotlivých skutkových podstat a aplikovatelných právních úprav, kterými se ~alovaný neml vobec zabývat. U tohoto ~alobního bodu se musí krajský soud pYiklonit k argumentaci ~alobce, pYi em~ soud má za to, ~e i tento bod by posta oval ke zruaení ~alovaného rozhodnutí pro nezákonnost. Krajský soud zastává názor toho, ~e se ~alovaný nemusel obaírn zabývat úvahami vaech mo~ných právních kvalifikací, ale to jen za pYedpokladu, ~e by aplikoval nejvhodnjaí právní kvalifikaci, a to nejen z hlediska  nejvyaaí míry konkrétnosti co do objektu , jak uvádí ~alovaný (str. 2 vyjádYení ~alovaného k ~alob). Z obecných zásad (správního) trestání vyplývá, ~e je v~dy tYeba u~ít právní úpravy pro pachatele pYíznivjaí, co~ platí i pro materii trestního práva, ale dopadá i na oblast správního trestání, resp. správního práva trestního (pYestupkového). }alovaný uvádí, ~e uvedené jednání (skutek) mohlo být kvalifikováno podle ust. § 5 odst. 2 písm. c) zákona . 251/2016 Sb., o nkterých pYestupcích, ale rovn~ jako pYestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silni ním provozu. <br/>15. Krajský soud pova~uje za vhodné pYipomenout, ~e pYestupek podle ust. § 4 odst. 2 zákona o nkterých pYestupcích má blanketní a subsidiární povahu, neboe pYichází v úvahu a~ ve chvíli, kdy není mo~né podYazení poruaení konkrétní povinnosti pod njakou jinou zákonnou skutkovou podstatu (srov. STRAKO`, J. Zákon o nkterých pYestupcích. Praktický komentáY. Praha: Wolters Kluwer, 2023, s. 81-93. ISBN 978-80-7676-497-2). V dané vci je pYitom nade vaí pochybnost jasné, ~e se jedná o dopravní pYestupek v podob neoprávnného stání. Dopravních pYestupko se mohou dopouatt i právnické osoby, a to bu dle konstrukce objektivní odpovdnosti podle obecné právní úpravy (§ 20 pYestupkového zákona, kde se zkoumá pYi itatelnost), nebo podle koncepcí speciáln modifikované odpovdnosti tak, jak iní napY. zákon o silni ním provozu (§ 125f tohoto zákona). K tomu je mo~né odkázat na výklad v titulu: BERAN, T. Dopravní pYestupky v praxi. Praha: C. H. Beck, 2025. 220 s. ISBN 978-80-7400-964-8.<br/>16. V dané vci není pYiléhavý právní názor vyslovený v rozsudku NSS ze dne 26. 11. 2010, .j. 2 As 49/2010-46, kde soud Yeail odstavení vozidla na travnaté ploae mimo vozovku, tj. na míst, které není svojí povahou k tomu ur ené. V pYedstaveném rozsudku dospl NSS k závru, ~e nelze hovoYit o pYestupku proti bezpe nosti a plynulosti silni ního provozu, pokud pachatel odstaví vozidlo na míst nacházejícím se mimo pozemní komunikaci. V nyní projednávané vci jsou toti~ jiné skutkové okolnosti, které se s takovým závrem rozcházejí. Jednak je ze spisu patrné, ~e pYedmtné vozidlo ~alobce nebylo odstaveno na travnaté ploae, kdy~ zde bylo zaparkované, tj. stálo zde. Dále je ze spisu o ité, ~e pYedmtné vozidlo stále svojí levou stranou (na stran spolujezdce) zasahuje do vozovky, neboe nebylo zcela umístno na travnatou plochu. Tuto skute nost doznal i ~alovaný ve svém vyjádYení (str. 2 vyjádYení ~alovaného k ~alob:  & vozidlo stojí na pruhu zelen podél dot ené komunikace&  ). Za tYetí je patrné, ~e vozidlo stojí v protismru, co~ je samo o sob v rozporu se zákonem o silni ním provozu. Kone n za tvrté si krajský soud z veYejn dostupného rozhraní GoogleMaps ovYil, ~e z obou smro pYedmtné pozemní komunikace je umístna v ulici K Vinici v Pardubicích dopravní zna ka B28  Zákaz zastavení . Nejen tato skute nost tak zna í, ~e v daném míst platila zákonná pravidla upravující provoz na pozemních komunikacích, a to nehled na pravidla podzákonná. Vaechny uvedené skute nosti tendují k tomu, ~e na danou vc ml být pYednostn aplikován zákon o silni ním provozu. <br/>17. Ve vztahu k povaze  veYejné zelen vymezené podle pYísluané OZV a stání na ploae veYejné zelen, k emu~ se vyjádYil i ~alovaný s odkazem na dYívjaí rozhodnutí zdejaího soudu ze dne 21. 2. 2024, .j. 36 A 10/2023. musí krajský soud konstatovat, ~e vzpomenutý rozsudek je k nynjaí projednávané vci nepYiléhavý, a to pro zcela jiné skutkové okolnosti, ale i ~alobní argumentaci, kterou se soud zabýval. <br/>18. Po prostudování ~aloby s ~alovaným rozhodnutím, jako~ i celého spisového materiálu, musí krajský soud dojít nutn k závru, ~e aplikovaná právní úprava nebyla kauzáln zvolena správn, co~ se projevilo v následném procesním postupu, jako~ i v namítané skute nosti nenaplnní podmínek pYi itatelnosti. Jak je patrné ze spisu, ale i celého správního Yízení, tak správní orgány  slep pYevzaly právní kvalifikaci Mstské policie Pardubice uvedené v oznámení pYestupku, i kdy~ touto kvalifikací nebyly vázány, a ani~ by uvá~ily airaí kontext a východiska právní úpravy. Správní orgány se tak rozhodly aplikovat obecnou úpravu pYestupkového zákona v návaznosti na poruaení konkrétní OZV, ím~ se musely vypoYádat s podmínkami odpovdnosti právnických osob ke spáchanému pYestupku (pYi itatelností), jako~ i procesní stránkou Yízení. V obou zmínných rovinách vaak správný orgány postupovaly nesprávn, neboe v dané vci nesprávn vyhodnotily naplnní podmínek pYi itatelnosti k vyvození odpovdnosti vo i ~alobci jako právnické osob, ale i zvolily procesní postup, kterým poruaily díl í zásady správního trestání. <br/>19. }alobce byl uznán vinným ze spáchání výae uvedeného pYestupku, a to na základ aplikace ust. § 20 a 21 zákona . 250/2016 Sb., o odpovdnosti za pYestupky a Yízení o nich, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  pYestupkový zákon ). Dot ená právní úprava týkající se odpovdnosti právnických osob za pYestupky je vystavna na objektivní odpovdnosti, ale nikoliv absolutní, kde~to relativní. Objektivní odpovdnost znamená, ~e k jejímu vyvození není zapotYebí zkoumat slo~ku zavinní, proto~e se odpovdnost vá~e ke zposobenému následku (tzv. odpovdnost za následek). Odpovdnost právnické osoby je vystavna na principu pYi itatelnosti, tj. ~e jednání pYedpokládané fyzické osoby se této právnické osob z njakého dovodu pYi ítá. Zákon pYitom vymezuje taxativním vý tem mno~inu subjekto, jejich~ jednání je právnické osob pYi itatelné (§ 20 odst. 2 zákona o nkterých pYestupcích). Zákon dále pYedpokládá, ~e pYi ítat lze právnické osob jen takové jednání, které bylo u inno v rámci její innosti, k jejímu prospchu nebo v jejím zájmu. Z uvedeného vyvrá jasná premisa, ~e pYi itatelné jednání musí mít njaký pozitivní vztah k právnické osob. Kone n i dYívjaí judikaturní praxe se zabývala otázkou toho, ~e by se pYí ilo smyslu právní úpravy, kdyby doalo k postihování právnických osob za jednání osob fyzických na úkor takových právnických osob (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 10. 2017, .j. 9 As 213/2016-60). Zákonná úprava je rozvinuta dále v tom smyslu, ~e je-li bezpe n zjiatno spáchání pYestupku nkterou z osob, její~ jednání je právnické osob pYi itatelné (nkteré z taxativn uvedeného listu), tak nemusí dojít ke konkrétní identifikaci (ztoto~nní) takové fyzické osoby (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2017, .j. 6 As 131/2016-25). Správní orgán tak není povinen zjiaeovat identitu konkrétní fyzické osoby, její~ jednání se právnické osob pYi ítá, pokud je ze zjiatných skute ností zYejmé, ~e k jednání samotnému doalo ve zmínném vztahu k právnické osob. Jedná se pYitom o podmínku sine qua non. Dále je nezbytné ust. § 20 odst. 6 pYestupkového zákona vykládat tak, ~e umo~Huje postihovat právnické osoby tam, kde i pYes veakerou snahu jsou správní orgány v dokazní nouzi k ur ení konkrétní fyzické osoby a vyvození odpovdnosti po ní, kdy~ je ovaem zjevné, ~e se protiprávního inu dopustila osoba, její~ jednání je konkrétní právnické osob pYi itatelné (viz. BRIM, L. PYi itatelnost pYestupko právnickým osobám (se zYetelem k právu trestnímu). In Soudní rozhledy, 2018, ro . 24, . 11-12, s. 353-355. ISSN 1211-4405). Tento zákonný pYedpoklady vaak v nyní projednávané vci nebyl naplnn, neboe správní orgány nemly na jisto postaveno, ~e se pYedmtného pYestupku dopustila fyzická osoba v souvislosti s inností, nebo v zájmu a u~ vobec ne ku prospchu právnické osoby (~alobce), proto se mly zasadit o zjiatní takové fyzické osoby (srov. JEMELKA, L., VETE`NÍK, P. Zákon o odpovdnosti za pYestupky a Yízení o nich. Zákon o nkterých pYestupcích. KomentáY. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 143-170. ISBN 978-80-7400-992-1). Ani slabá argumentace ~alovaného o tom, ~e pYestupek byl zjiatn v pondlí, které je b~n pracovním dnem a v ase 14:30 hodin, tj. standardní dob výkonu práce, nemo~e obstát z hlediska dovozování pYi itatelnosti odpovdnosti právnické osob. <br/>20. K otázce a podmínkám pYi itatelnosti se opakovan vyjádYil i NSS, kdy~ mj. uvedl:  ... v pYípad odpovdnosti právnické osoby za jednání osoby fyzické musí být prokázáno, kdo a v jakém rozsahu se pYedmtného jednání dopustil (nezamnitelná identifikace osoby a jednání) a zda je toto jednání právnické osob pYi itatelné, a to vzhledem k jejímu vztahu k fyzické osob  srov. rozsudek NSS ze dne 27. 3. 2015, .j. 7 As 24/2015-18. Lze vaak uvést i názor vyslovený v rozsudku NSS ze dne 25. 1. 2017, .j. 6 As 131/2016-25, ve kterém zaznlo:  Identifikace konkrétní jednající osoby mo~e mít význam pro právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu z hlediska pYípadné odpovdnosti jednající osoby vo i tomu, kdo za dané jednání odpovídá, a to napY. z hlediska pracovnprávních pYedpiso. Pokud vaak správní orgán dospje k závru, ~e dostate n zjistil skutkový stav a jednání osoby, která provedla oYez stromo v areálu základní akoly, je na základ dostate n zjiatného skutkového stavu pYi itatelné podnikající fyzické osob, není nezbytné, aby bylo najisto postaveno, kdo byl tou konkrétní osobou, která dr~ela pilu . Taková povinnost by vylu ovala objektivní odpovdnost za spáchaný správní delikt napY. v pYípadech, kdy by bylo zYejmé, ~e jednala osoba v zamstnaneckém pomru k právnické nebo podnikající fyzické osob, nebylo by vaak dalaím zjiaeováním skutkového stavu mo~né identifikovat, který zamstnanec konkrétn jednal. <br/>21. Na druhou stranu je tYeba poznamenat, ~e chybjící úvaha o pYi itatelnosti sama o sob nezposobuje nezákonnost rozhodnutí. In concreto k tomu NSS ve svém rozsudku ze dne 13. 6. 2019, .j. Ars 8/2018-41, v bod 10 uvedl následující:  Tento závr ale mo~e vyznívat i trochu nejednozna n, toti~ tak, ~e úvaha by sice v ideálním pYípad v rozhodnutí být mla, ale není-li tam, není rozhodnutí nezákonné. Proto Nejvyaaí správní soud doplHuje, ~e by pova~oval i za nevhodné (bye bez procesních dosledko), kdyby v rozhodnutí taková úvaha byla obsa~ena, a koli vaechny okolnosti pYípadu ukazovaly na st~ovatelku a sama st~ovatelka dávala svým postupem v Yízení jednozna n najevo, ~e tu tato zále~itost týká práv jí, a nikoho jiného. Není úkolem správních orgáno sepisovat pasá~e o základních pYedpokladech vedení Yízení, které nejsou sporné, nebo vobec obecnji o otázkách, o nich~ nevznikly pochyby ani na základ obsahu spisu, ani na základ procesních úkono ú astníka Yízení. Takovýto úzkostlivý pYístup správních orgáno, po nm~ volá st~ovatelka, by vedl jen k zahlcení správních rozhodnutí nepodstatnými informacemi, které nepYispívají k srozumitelnosti ani k vtaí pYesvd ivosti úkono veYejné správy. <br/>22. Nutno se pYiklonit k ~alobci v jeho tvrzení, ~e strana ~alovaného neprokázala naplnní podmínek k vyvození odpovdnosti právnické osoby, tj. práv v otázce pYi itatelnosti jednání fyzické osoby osob právnické. Vedle toho strana ~alovaného pou~ila pro ~alobce ozna ení "provozovatel vozidla", pYi em~ jak i sám ~alobce poukázal, tak pYestupkový zákon nevá~e podmínky vyvození odpovdnosti po právnické osob z jejího statusu napY. jako provozovatel vozidla. Z procesního hlediska tak ~alobce napadá jeho statusové ozna ení jako provozovatele vozidla (str. 2 ~aloby, bod II, druhý odstavec). }alovaný k tomu ve vyjádYení k ~alob uvedl, ~e  Odpovdnost ~alobkyn za daný pYestupek nebyla vyvozena z holého faktu, ~e je ~alobkyn provozovatelem dot eného vozidla&  . }alovaný se dále vyjádYil v tom smyslu, ~e provozovatel vozidla má v~dy svYovat vozidlo do u~ívání, a to nehled na ú el (firemní i soukromý). Tento fakt dozajista platí, ale nelze z nho automaticky vyvodit pYi itatelnost jednání fyzické osoby osob právnické ve smyslu dot ené právní úpravy. Naopak za nesprávný pova~uje krajský soud opakovaný argument ~alovaného o tom, ~e  & ~alobkyn dot ené vozidlo provozuje pro ú ely výkonu podnikatelské innosti , neboe jak sám uvedl ~alobce, tak se jedná o argument spekulativní povahy, který nebyl v dané vci nikterak prokázán, ale ani nazna en. Pro vyvození odpovdnosti za projednávaný pYestupek, u kterého se aplikují i obecné pYedpoklady odpovdnosti právnické osoby za pYestupek, není rozhodující postavení pYestupce jako provozovatele vozidla. Je sice pravdou, ~e ~alobce tuto skute nost nikterak nesporuje, ale správní orgány ji na po átku Yízení ani neovYily, kdy~ jen pYevzaly tvrzení oznamovatele o tom, ~e ~alobce je provozovatelem vozidla. }alovaný vaak mohl této procesní komplikaci zabránit tím, ~e by aplikoval zvláatní právní úpravu, která skýtá jiná a efektivnjaí východiska nejen pro nj, ale i pro samotného pachatele dopravního pYestupku.<br/>23. Krajský soud tak musí konstatovat, ~e ~alovaný, resp. u~ správní orgán I. stupn, nepostupoval správn, kdy~ u tohoto dopravního pYestupku pYevzal právní kvalifikaci od oznamovatele pYestupku a u~il postup v podob aplikace obecných východisek odpovdnosti právnických osob za pYestupek v návaznosti na poruaení OZV. Správní orgán ml aplikovat východiska právní úpravy obsa~ené ve zvláatním zákon, který se vztahuje k uplatHování odpovdnosti za dopravní pYestupky, ím~ by si nejen usnadnil procesní postup, ale pYedevaím by lépe dbal ochrany procesních práv ~alobce a respektování obecných zásad správního trestání. Ke zmínce ~alovaného o  pasivní rezistenci , kterou ~alobce zastává je tYeba konstatovat, ~e se jedná o zaru ené právo ~alobce být pasivní, neboe v pYestupkovém Yízení jsou to správní orgány, které mají být aktivní a sna~it se prokazovat spáchání pYestupku, co~ optovn vyplývá ze základních zásad ovládajících správní trestání. <br/>24. V souvislosti se vaím doposud vysloveným je tYeba také poznamenat, ~e OZV je sice právním pYedpisem, ale toliko podzákonným právním pYedpisem, tzn. ~e oplývá menaí právní silou oproti zákonu (zásada lex superior derogat inferiori). Z tohoto dovodu není OZV rovna zákonu, proto ani nemo~e být naplnn po~adavek plynoucí ze zásady lex specialis derogat legi generali. V dané vci by tak nemohl obstát argument toho, ~e byla strana ~alovaného povinna vycházet z poruaení OZV a upYednostnit postup postihu poruaení pravidel vá~ících se k takové OZV pYed postihem vycházejícího ze zákona. V daném pYípad doalo ke spáchání dopravního pYestupku, proto bylo namíst aplikovat pravidla vycházející z pYísluaných právních pYedpiso, zejména zákona o silni ním provozu. <br/>25. Z dovodu toho, ~e ~aloba byla dovodná, tak musel krajský soud postupovat tak, jak stojí uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, tj. ~alované rozhodnutí zruait a vc vrátit správním orgánom k dalaímu Yízení (ust. § 78 odst. 1 a 4 s.Y.s.). <br/>26. Výrok o náhrad náklado Yízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.Y.s., kdy~ úspaný ~alobce má právo na náhradu náklado Yízení dovodn vynalo~ených proti ~alovanému, který úspch ve vci neml. }alovaný je tak povinen uhradit ~alobci ú eln vynalo~ené náklady na ochranu jeho veYejných subjektivních práv, a to ve výai 17.362 K , které tvoYí odmna a pauaální náhrada za dva úkony právní slu~by, tj. pYíprava a pYevzetí vci, sepis ~aloby, tj.2x3.100 K  a 2x300 K , k tomu DPH, celkem 8.228 K  a dále soudní poplatek za ~alobu ve výai 3.000 K , celkem iní náhrada náklado Yízení 11.228 K .<br/>Pou ení:<br/>Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doru ení ú astníkom Yízení. <br/>Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasa ní stí~nost ve lhot dvou týdno ode dne jeho doru ení. Kasa ní stí~nost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyaaího správního soudu, se sídlem Moravské námstí 6, Brno. O kasa ní stí~nosti rozhoduje Nejvyaaí správní soud.<br/>Lhota pro podání kasa ní stí~nosti kon í uplynutím dne, který se svým ozna ením shoduje se dnem, který ur il po átek lhoty (den doru ení rozhodnutí). PYipadne-li poslední den lhoty na sobotu, nedli nebo svátek, je posledním dnem lhoty nejblí~e následující pracovní den. Zmeakání lhoty k podání kasa ní stí~nosti nelze prominout.<br/>Kasa ní stí~nost lze podat pouze z dovodo uvedených v ust. § 103 odst. 1 s. Y. s. a krom obecných nále~itostí podání musí obsahovat ozna ení rozhodnutí, proti nmu~ smYuje, v jakém rozsahu a z jakých dovodo jej st~ovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doru eno.<br/>V Yízení o kasa ní stí~nosti musí být st~ovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li st~ovatel, jeho zamstnanec nebo len, který za nj jedná nebo jej zastupuje, vysokoakolské právnické vzdlání, které je podle zvláatních zákono vy~adováno pro výkon advokacie. <br/>Soudní poplatek za kasa ní stí~nost vybírá Nejvyaaí správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na ú et Nejvyaaího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.<br/>V Pardubicích dne 7. kvtna 2025<br/>JUDr. Jan DvoYák, v. r. <br/>samosoudce<br/><br/><br/></body> </html>