<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 7 Ads 344/2024- 45 - text</title> </head> <body> ÿþ 7 Ads 344/2024 - 49<br/>pokra ování<br/><br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedy Tomáae Foltase a soudco Lenky Krupi kové a Faisala Husseiniho v právní vci ~alobkyn: VELKÁ PECKA s.r.o., se sídlem Sokolovská 100/94, Praha 8, zastoupen Mgr. Frantiakem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti ~alovanému: Státní úYad inspekce práce, se sídlem KoláYská 451/13, Opava, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti rozsudku Mstského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2024, . j. 3 Ad 6/202469,<br/><br/><br/>takto:<br/><br/><br/>Rozsudek Mstského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2024, . j. 3 Ad 6/202469, se zruauje a vc se vrací tomuto soudu k dalaímu Yízení.<br/><br/><br/>Odovodnní:<br/>I.<br/>[1] Rozhodnutím ze dne 11. 3. 2024, sp. zn. S32022358, . j. 7957/1.30/234, ~alovaný zmnil výrok I. písm. e) rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro hlavní msto Prahu (dále té~  oblastní inspektorát práce ) ze dne 14. 6. 2023, . j. 16207/3.30/2212 (dále té~  prvostupHové rozhodnutí ), tak, ~e slova  dle ust. § 5 písm. e) bod 1 zákona o zamstnanosti se nahrazují slovy  dle ust. § 5 písm. e) bod 1 zákona . 435/2004 Sb., o zamstnanosti, ve znní ú inném do 31. 12. 2023 , a ve zbytku prvostupHové rozhodnutí potvrdil. <br/>[2] PrvostupHovým rozhodnutím byla ~alobkyn uznána mj. vinnou ze spáchání pYestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona . 453/2004 Sb., o zamstnanosti (dále té~  ZoZ ), kterého se mla dopustit tím, ~e umo~nila osmi osobám výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 1 ZoZ. Za spáchání uvedeného pYestupku a dalaích pYestupko byla ~alobkyni dle § 35 písm. b) zákona . 250/2016 Sb., o odpovdnosti za pYestupky a Yízení o nich, a podle § 140 odst. 4 písm. f) ZoZ ulo~ena pokuta ve výai 2 500 000 K .<br/><br/><br/>II.<br/>[3] }alobkyn podala proti rozhodnutí ~alovaného ~alobu k Mstskému soudu v Praze (dále té~  mstský soud ), který ~alobu shora ozna eným rozsudkem zamítl. Ztoto~nil se s posouzením vci správními orgány. NepYisvd il námitce ~alobkyn, dle které správní orgány nesprávn posoudily naplnní znako závislé práce. Uvedl, ~e na základ zjiatní správních orgáno kurýYi vykonávali práci osobn a pravideln (soustavn) v Yádech nkolika po sob jdoucích msíco, resp. let. Práce byla vykonávána jménem zamstnavatele a dle jeho pokyno. Naplnna pak dle mstského soudu byla i poslední podmínka závislé práce, a sice nadYízenost ~alobkyn vo i kurýrom, kterým ~alobkyn ur ila povinnosti, pYi em~ kurýYi byli ekonomicky závislí na pYíjmu za odvedenou práci. Ve shod se ~alovaným proto mstský soud dospl k závru, ~e ve správním Yízení bylo dostate n prokázáno, ~e innost kurýro vykazovala vaechny znaky závislé práce, jak vy~aduje § 2 odst. 1 zákona . 262/2006 Sb., zákoník práce (dále té~  zákoník práce ), a judikatura Nejvyaaího správního soudu. S ohledem na uvedené mstský soud dospl k závru, ~e ve správním spise byly shromá~dny dokazní prostYedky v dostate né míYe a naplnní znako závislé práce bylo v nyní projednávané vci naplnno. Rozsudek mstského soudu (stejn jako vaechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu) je dostupný na www.nssoud.cz a soud na nj na tomto míst pro stru nost odkazuje. <br/>III.<br/>[4] Proti rozsudku mstského soudu podala ~alobkyn (dále té~  st~ovatelka ) v zákonné lhot kasa ní stí~nost z dovodo uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona . 150/2002 Sb., soudní Yád správní, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále té~  s. Y. s. ). Podle st~ovatelky se mstský soud nále~it nevypoYádal se vaemi ~alobními námitkami, zejména pak tmi, kterými st~ovatelka prokazovala nesplnní znako závislé práce dle § 2 odst. 1 zákoníku práce. Dle st~ovatelky její obchodní partneYi, tj. kurýYi, nemli povinnost vykonávat slu~by osobn ani soustavn, a mohli tudí~ vyu~ít mo~nosti subdodavatele a zvolit si, v jakém rozsahu a kdy budou práci pro st~ovatelku vykonávat. V této souvislosti st~ovatelka namítala, ~e rozhodujícím dokazem, ~e se nejednalo o závislou práci, je rovn~ skute nost, ~e jednotliví obchodní partneYi fakturovali ka~dý msíc rozdílné ástky, a nikoliv ka~dý msíc pYibli~n stejnou ástku dle sjednané mzdy. St~ovatelka dále namítala, ~e nebyl naplnn ani dalaí znak závislé práce, a sice výkon innosti kurýry jménem st~ovatelky. Skute nost, ~e se kurýr pYedstavil svým jménem a koncoví zákazníci Yeaili pYípadné reklamace se zákaznickou podporou st~ovatelky, nedokládá, stejn jako mo~ný pronájem vozidla, existenci závislé práce. Chybným shledala st~ovatelka i závr mstského soudu, dle kterého byl naplnn i znak závislé práce spo ívající ve výkonu práce dle pokyno st~ovatelky. V rámcových smlouvách nejsou uvedeny konkrétní pokyny st~ovatelky k provádní inností, neboe se jedná pouze o vymezení základních po~adavko na poskytování slu~eb ze strany st~ovatelky. Dle st~ovatelky pak nebyl naplnn ani dalaí znak závislé práce, a sice nadYízenost st~ovatelky a podYízenost obchodních partnero. Obchodní partneYi nebyli na st~ovatelce osobn ani hospodáYsky závislí, neboe byli schopni si samostatn zajistit pYíjem. O podYízenosti obchodních partnero pak nesvd í ani mo~nosti odstoupení od smlouvy a uplatnní smluvní pokuty. Znaky závislé práce tak dle st~ovatelky nebyly v nyní projednávané vci naplnny. V dalaím okruhu námitek st~ovatelka namítala, ~e napadený rozsudek je v rozporu s právem Evropské unie. Dle st~ovatelky není innost, kterou vykonávali obchodní partneYi pro st~ovatelku, závislou inností ani ve svtle judikatury Soudního dvora EU. Uvedenými otázkami, resp. k nim se vztahujícím námitkám, se pak mstský soud dokladn nezabýval. S ohledem na uvedené st~ovatelka navrhla, aby Nejvyaaí správní soud zruail rozsudek mstského soudu i rozhodnutí ~alovaného. <br/><br/>IV.<br/>[5] Ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti ~alovaný odkázal na vyjádYení k ~alob a spisový materiál v uvedené vci. Dle ~alovaného byla otázka naplnní znako závislé práce posouzena správn a dostate n. }alovaný proto navrhl zamítnutí kasa ní stí~nosti pro její nedovodnost.<br/>V.<br/>[6] Nejvyaaí správní soud posoudil kasa ní stí~nost v mezích jejího rozsahu a uplatnných dovodo a zkoumal pYitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nim~ by musel pYihlédnout z úYední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. Y. s.). <br/>[7] Kasa ní stí~nost je dovodná.<br/>[8] Jeliko~ st~ovatelka v kasa ní stí~nosti namítala i nepYezkoumatelnost rozsudku mstského soudu, zabýval se kasa ní soud pYedn tímto stí~ním dovodem. Bylo by toti~ pYed asné zabývat se dalaími kasa ními námitkami, pokud by bylo napadené rozhodnutí mstského soudu skute n nepYezkoumatelné.<br/>[9] Podle § 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s. lze kasa ní stí~nost podat z dovodu tvrzené nepYezkoumatelnosti spo ívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku dovodo rozhodnutí, popYípad v jiné vad Yízení pYed soudem, mohlali mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o vci samé.<br/>[10] Podle konstantní judikatury Nejvyaaího správního soudu je rozsudek nepYezkoumatelný, neníli z jeho odovodnní  vobec zYejmé, jakými úvahami se soud Yídil pYi naplHování zásady volného hodnocení dokazo i utváYení závru o skutkovém stavu, z jakého dovodu soud nepYistoupil, resp. nepova~oval za dovodnou právní argumentaci st~ovatele obsa~enou v ~alob, a pro  soud subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní normy (rozsudek ze dne 29. 7. 2004, . j. 4 As 5/200352). NepYezkoumatelnost je také dána,  opomeneli krajský soud v Yízení o ~alob proti rozhodnutí správního orgánu pYezkoumat jednu ze ~alobních námitek (rozsudek ze dne 18. 10. 2005, . j. 1 Afs 135/200473) a rovn~ tehdy,  neníli z odovodnní napadeného rozsudku krajského soudu zYejmé, pro  soud nepova~oval za dovodnou právní argumentaci ú astníka Yízení v ~alob a pro  ~alobní námitky ú astníka pova~uje za liché, mylné nebo vyvrácené [...]. Soud, který se vypoYádává s takovou argumentací, ji nemo~e jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v em konkrétn její nesprávnost spo ívá (rozsudek ze dne 14. 7. 2005, . j. 2 Afs 24/200544). Máli být soudní rozhodnutí pYezkoumatelné, musí z nj být zYejmé, jaký skutkový stav vzal soud za prokázaný a jak posoudil skute nosti mající pro vc zásadní význam. Pokud rozhodnutí soudu v odovodnní nereflektuje námitky a zásadní argumentaci, o kterou se ~aloba opírá, má to za následek jeho nepYezkoumatelnost (k tomu srov. napY. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, . j. 2 Azs 47/2003130, ze dne 4. 12. 2003, . j. 2 Ads 58/200375, ze dne 1. 6. 2005, . j. 2 Azs 391/200462, ze dne 21. 8. 2008, . j. 7 As 28/200876). Obdobn i Ústavní soud zdoraznil, ~e po~adavek kvalitního a vy erpávajícího odovodnní soudního rozhodnutí je jedním z principo pYedstavujících neopominutelnou sou ást práva na spravedlivý proces a vylu ujících libovoli pYi rozhodování (viz nálezy ze dne 3. 2. 2000, sp. zn. III. ÚS 103/99 a ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. I. ÚS 60/01, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Povinnost Yádným a pYezkoumatelným zposobem odovodnit rozhodnutí soudu  nelze chápat tak, ~e musí být na ka~dý argument strany podrobn reagováno. Na druhou stranu, jestli~e jsou v projednávané vci vzneseny záva~né právní argumenty, je tYeba, aby se s nimi soud vypoYádal (nález ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08).<br/>[11] Soud zdorazHuje, ~e st~ovatelka byla sankcionována za naplnní skutkové podstaty pYestupku ve smyslu § 140 odst. 1 písm. c) ZoZ, podle nho~ se právnická osoba dopustí pYestupku tím, ~e umo~ní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) tého~ zákona, dle kterého se nelegální prací rozumí závislá práce vykonávaná fyzickou osobou mimo pracovnprávní vztah. Podle § 2 odst. 1 a 2 zákoníku práce je závislou prací taková práce, která je vykonávána ve vztahu nadYízenosti zamstnavatele a podYízenosti zamstnance, jménem zamstnavatele, podle pokyno zamstnavatele a zamstnanec ji pro zamstnavatele vykonává osobn. Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odmnu za práci, na náklady a odpovdnost zamstnavatele, v pracovní dob na pracoviati zamstnavatele, popYípad na jiném dohodnutém míst. St~ovatelka v ~alob obsáhle zpochybHovala naplnní uvedených zákonných znako. <br/>[12] Nejvyaaí správní soud souhlasí se st~ovatelkou, ~e se mstský soud Yádn nevypoYádal se vaemi ~alobními námitkami, jimi~ se st~ovatelka sna~ila prokázat nesprávnost závro správních orgáno o naplnní znako závislé práce v daném (specifickém) pYípad. Mstský soud na Yadu námitek reaguje obecným aprobováním správnosti postupu ~alovaného, ani~ by konkrétn zdovodnil, pro  je nebylo lze shledat dovodnými. Argumentace st~ovatelky pYitom nebyla koncipována obecným zposobem, ba práv naopak byla formulována zcela konkrétn a jednozna n, a bylo proto na mstském soudu, aby ji takto vypoYádal, k emu~ vaak nedoalo (srov. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, . j. 2 Azs 47/2003130, ze dne 4. 12. 2003, . j. 2 Ads 58/200375, ze dne 1. 6. 2005, . j. 2 Azs 391/200462, ze dne 29. 7. 2004, . j. 4 As 5/200352, ze dne 18. 10. 2005, . j. 1 Afs 135/200473 atp.). S ohledem na konkrétnost pYedestYených námitek a jejich význam pro výsledek sporu nelze pYijmout ani mechanické pYevzetí závro správních orgáno. Vedle ozna ené judikatury lze poukázat i na rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 9. 9. 2010, . j. 1 Afs 69/2010127, kde se mimo jiné uvádí, ~e:  Jakkoliv se soud mo~e ztoto~Hovat se závry ~alovaného správního orgánu, musí jeho rozsudek obsahovat odpovdi na veakeré námitky uplatnné v ~alob. Odovodnní krajského soudu vaak postrádá jakékoliv skutkové a právní úvahy soudu, které jej vedly k závru o zákonnosti rozhodnutí ~alovaného. Krajský soud tedy nijak nerozvedl, pro  argumentaci ~alobkyn nepova~uje za dovodnou a pro  pova~uje její námitky za liché, mylné nebo vyvrácené. Pouhý odkaz na napadené rozhodnutí je zcela nepYípadný, neboe soud posuzuje celý pYípad z jiné pozice ne~ ~alovaný správní orgán  tj. primárn na základ ~alobních bodo, které musí vy erpávajícím zposobem vypoYádat. Obdobn se v této souvislosti vyjádYil i Ústavní soud, kdy~ uvedl, ~e  z odovodnní musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjiatními a úvahami pYi hodnocení dokazo na stran jedné a právními závry na stran druhé (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. I. ÚS 60/01). V nálezu ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. II. ÚS 435/09, pak Ústavní soud shrnul svou dosavadní judikaturu takto:  Jedním z principo pYedstavujících neopominutelnou sou ást práva na spravedlivý proces je i povinnost soudo svá rozhodnutí Yádn odovodnit, pYi em~ se musejí vypoYádat s námitkami uplatnnými ú astníky Yízení, a to zposobem odpovídajícím míYe jejich záva~nosti. Pokud soudy této zákonné povinnosti nedostojí, a to jednak tím, ~e se zjiatnými skute nostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývají vobec, nebo se s nimi vypoYádají nedostate ným zposobem, zalo~í tím nepYezkoumatelnost jimi vydaných rozhodnutí. Takový postup nelze akceptovat, neboe by znamenal otevYení cesty k potenciální libovoli v rozhodování, a znamenal by tak poruaení ústavního zákazu výkonu libovole soudy ( l. 2 odst. 2 Listiny). Takto vaak mstský soud v nyní projednávané vci nepostupoval.<br/>[13] Podle názoru Nejvyaaího správního soudu se mstský soud dokladn nezabýval vaemi námitkami vznesenými st~ovatelkou, kterými se sna~ila zpochybnit závry správních orgáno stran nelegálnosti dané práce, resp. naplnní jednotlivých znako závislé práce, pYi zohlednní specifik dané vci a obsahu spisu (srov. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 29. 11. 2011, . j. 2 Afs 16/201178, ze dne 13. 2. 2014, . j. 6 Ads 46/201335, ze dne 7. 4. 2016, . j. 4 Ads 27/201640, ze dne 30. 8. 2018, . j. 2 Ads 25/201828). St~ovatelka na 28 stranách ~aloby obsáhle namítala, v em jsou závry správních orgáno nedostate né a nezákonné, mstský soud vaak námitky ( asto shora popsaným obecným) zposobem vypoYádal na 4 listech rozsudku. Na zcela konkrétní námitky odpovídal obecným hodnocením (povtainou pYevzetím argumentace ze správních rozhodnutí) bez vypoYádání jádra vznesené argumentace, resp. akcentovaných konkrétností. K podpoYe svých tvrzení o naplnní znako závislé práce v pYípad st~ovatelky aplikoval povtainou skute nosti, které svd í ve prospch naplnní jednotlivých znako závislé práce, ani~ by vypoYádal skute nosti, které naplnní znako závislé práce vyvrací, resp. svd í spíae o ~ivnostenské (nezávislé) povaze innosti kurýro vykonávané pro st~ovatelku. St~ovatelka pYitom pYednesla Yadu st~ejních argumento, které i podle judikatury Nejvyaaího správního soudu (k ní viz dále) mohou nazna ovat výkon inností tzv. obojetné povahy, které lze vykonávat jak v pracovním pomru, tak jako samostatn výdle nou innost. Ve vztahu k obojetným innostem je pYitom nutno posoudit, jak moc je osoba vykonávající práci pro jinou osobu na této osob (ne)závislá, a to z osobního, právního i hospodáYského hlediska. V tomto ohledu lze mstskému soudu konkrétn vytknout vypoYádání námitek stran tvrzené nezávislosti kurýro pYi realizaci jednotlivých zakázek. St~ovatelka akcentovala, ~e rámcová smlouva o pYeprav sama o sob povinnost díl í smlouvu (o pYeprav konkrétních zakázek) uzavYít nezakládala, pYi em~ kurýYi poskytovali slu~by st~ovatelce dobrovoln a nepravideln. PYedmtnou argumentaci vaak mstský soud dokladn a s pYihlédnutím ke vaem tvrzeným specifikom a obsahu spisu nevypoYádal. Kasa ní soud v tomto ohledu nepYehlédl, ~e st~ejním dokazem správních orgáno byl protokol o kontrole, resp. záznamy o jednání s povinnými osobami, tj. s jednotlivými kurýry. Ze záznamo o jednání pYitom vyplývá, ~e kurýYi si mohli sami naplánovat svou innost, resp. zorganizovat pracovní den (prostYednictvím rezervace zakázkového bloku), a to v . ur ení pYestávek v práci. To akcentovala i st~ovatelka. Ta mj. namítala, ~e díl í smlouvy kurýYi uzavírali zcela dobrovoln a mohli si sami zvolit, zda vobec, pYíp. v jaké dny je uzavYou, popY. kdy a jak dlouho budou innost pYepravy vykonávat, k emu~ odkazovala mj. i na jednotlivé záznamy o jednání. V této souvislosti nelze nezmínit ani to, ~e mstský soud nezohlednil vaechny záznamy o jednání s kurýry, u kterých byl shledán výkon nelegální práce dle § 140 odst. 1 písm. c) ZoZ, resp. jimi pYedestYené skute nosti napYíklad stran samostatného a nezávislého rozhodnutí, zda díl í zakázku pYijmou, i nikoliv atp. Z konstantní judikatury pYitom vyplývá, ~e naplnní znako nelegální práce je tYeba zkoumat i z pohledu osoby, která takovou práci realizuje (podporn srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 11. 6. 2024, . j. 6 Ads 307/202324). Uvedenými deficity trpí odovodnní rozsudku i ve vztahu k dalaím znakom závislé práce. Mstský soud dostate n nevypoYádal vaechny námitky, jimi~ st~ovatelka splnní jednotlivých znako zpochybHovala. Jak ji~ soud uvedl výae, zohlednil povtainou skute nosti, které svd í ve prospch naplnní jednotlivých znako závislé práce, ani~ by vypoYádal skute nosti, které naplnní znako závislé práce vyvrací. Nedostate n se mstský soud vypoYádal napY. s námitkami týkajícími se mo~né aplikace smluvních pokut, a to s ohledem na pracovnprávní povahu správními orgány dovozeného zamstnaneckého vztahu mezi st~ovatelkou a kurýry. Ve vztahu k posouzení ekonomické závislosti jednotlivých kurýro na st~ovatelce pak nevypoYádal otázku roznorodosti fakturace za jednotlivá období. Xádn nebyla vypoYádána ani argumentace stran naplnní znaku závislé práce spo ívající ve výkonu závislé práce podle pokyno st~ovatelky a její soustavnosti. Mstský soud neuvádí, pro  zcela konkrétní argumentaci st~ovatelky pova~uje za mylnou, resp. lichou. Mstský soud konstatuje, ~e a koliv k tomu kurýYi nebyli zavázáni rámcovou smlouvou, fakticky vykonávali práci soustavn. Takové odovodnní vaak s ohledem na pYedestYenou argumentaci nelze shledat dostate ným. Aprobovat nelze ani vypoYádání námitek vztahujících se k výkonu innosti podle pokyno zamstnavatele. Mstský soud toti~ pouze odkázal na pomrn obsáhlé lánky rámcové smlouvy, ani~ by konkrétn uvedl jednotlivé pokyny ze strany st~ovatelky ukládané kurýrom, ze kterých lze dovodit naplnní znaku závislé práce. Obdobn pak mstský soud v souvislosti s osobním výkonem závislé práce kurýry Yádn nezodpovdl námitky související s mo~ností kurýro sjednat si pro výkon innosti subdodavatele (co~ rámcová smlouva pYipouatí). Aprobovat nelze ani posouzení námitky nepYezkoumatelnosti napadeného správního rozhodnutí a nedostate n zjiatného skutkového stavu stran jednotlivých znako závislé práce. I to pYehlí~í st~ovatelkou akcentované skute nosti, resp. je nevypoYádává ve vaech souvislostech pYi zohlednní celkového obsahu spisu. <br/><br/>[14] Soud zdorazHuje, ~e st~ovatelka uvedené námitky a dalaí navazovala na konstantní judikaturu Nejvyaaího správního soudu, která ukládá nále~ité zjiatní skutkového stavu stran jednotlivých znako závislé práce a jejich dokladné a individuální posouzení, a to i pohledem tzv. doprovodných kritérií (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, . j. 6 Ads 46/201335). Nejvyaaí správní soud v tomto ohledu uvedl, ~e klí ovým znakem závislé práce je  osobní závislost zamstnance na zamstnavateli. Na pYítomnost tohoto znaku ukazují nkteré typické objektivní okolnosti, zejména vázanost pokyny zamstnavatele a za lenní zamstnance do zamstnavatelovy organiza ní struktury. Dalaími (pomocnými) kritérii mohou být kontrolní a disciplinární oprávnní zamstnavatele, výkon práce zamstnancem na ú et zamstnavatele a s vyu~itím jeho prostYedko a stálost pracovního pomru. Na závislou práci lze pohlí~et také tak, ~e jde o závislost hospodáYskou  zamstnavatel na sebe pYebírá hospodáYské riziko (ve smyslu nebezpe í, ~e se dosa~ené výsledky podnikání budou odchylovat od výsledko pYedpokládaných) a zamstnanec se na oplátku dobrovoln zYíká svobody vyu~ívat ve svoj prospch aance, které se na trhu nabízejí (neobchoduje na vlastní ú et). Obdobn lze poukázat i na rozsudky Nevyaaího správní soudu ze dne 13. 2. 2014, . j. 6 Ads 46/201335, i ze dne 28. 8. 2014, . j. 6 Afs 85/201439, které se zabývaly i dalaími znaky závislé práce, resp. nutností na n nahlí~et v kontextu vaech zjiatných skute ností. Zcela pYípadné shledává soud v daném pYípad i odkazy na judikaturu vztahující se k innostem tzv. obojetné povahy, které lze vykonávat jak v pracovním pomru, tak jako samostatn výdle nou innost. Judikatura toti~ pYi posuzování závislosti i nezávislosti pracujícího subjektu rozdlila ekonomicky aktivní subjekty posobící na trhu práce na ryze nezávislé innosti, ryze závislé innosti a tzv. obojetné innosti, u kterých není mo~né jednozna n ur it, zda jsou vykonávány ve vztahu závislém i nezávislém. Ve vztahu k obojetným innostem je pYitom nutno posoudit, jak moc je osoba vykonávající práci pro jinou osobu na této osob (ne)závislá, a to z osobního, právního i hospodáYského hlediska. Nejvyaaí správní soud v této souvislosti konstatoval, ~e  je nutno si uvdomit, ~e mezi obojetné innosti lze Yadit vskutku airokou akálu inností kombinujících po~adavky na intelektuální výkon, Yemeslnou (manuální) zru nost i fyzickou zdatnost nejroznjaím zposobem. Zjednoduaen Ye eno sem nále~í krom mnoha jiných specialisté v oboru informa ních technologií (programátoYi, tvorci webových stránek, systémoví specialisté aj.), avadleny, kováYi, obchodní zástupci, nejroznjaí poradci, analytici i publicisté, Yidi i (taxikáYi, Yidi i nákladních automobilo aj.), ale i Yada Yemesel z oblasti stavebnictví, v etn tak zdánliv nekvalifikovaných inností, jako je provádní výkopových prací, jako~ i napYíklad nejroznjaí innosti v lesnictví, zemdlství, letectví (piloti, mechanici), stejn jako rozné údr~báYské i úklidové innosti (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 10. 10. 2019, . j. 2 Afs 435/201749). V rozsudku ze dne 30. 3. 2022, . j. 8 Ads 9/202053, pak stejný soud konstatoval, ~e  ur ité innosti lze skute n vykonávat jak v rámci pracovnprávního vztahu, tak samostatn, pYi em~ v takových pYípadech je na smluvních stranách, aby si sjednaly formu spolupráce, která jim bude více vyhovovat, dosledkem toho ale nesmí být pYedstírání samostatnosti a zastírání skute ného stavu spo ívajícího v ryze závislé innosti. Do skupiny tzv. obojetných inností pYitom lze zaYadit velkou vtainou menaích ~ivnostníko. Nesmí se vaak jednat o pYedstírání samostatnosti a zastírání skute ného stavu spo ívajícího v ryze závislé innosti a ani o zneu~ití práva (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, . j. 6 Afs 85/201439). Otázku naplnní znako závislé práce ve vztahu k tzv. obojetným innostem, resp. posouzení, zda doalo k výkonu nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 1 ZoZ, je proto nezbytné posuzovat v~dy individuáln. V úvahu je pYitom nutno vzít nejenom vnitrostátní právní úpravu a na ni navazující judikaturu, nýbr~ i právní úpravu unijní a judikaturu s ní související (srov. napY. rozhodnutí SDEU ve vci C692/19  Yodel Delivery Network). Je úkolem správních orgáno a návazn soudu dokladn posoudit, zda innost obojetné povahy spadá do kategorie nedovoleného  avarcsystému , jemu~ se zákonodárce zákazem nelegální práce sna~í zamezit (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 13. 10. 2015, . j. 2 Ads 151/201527). <br/><br/><br/>[15] Souhrnn vzato tak z judikatury vyplývá povinnost dokladného a individuálního posouzení znako závislé práce. Posuzování, zda byly naplnny jednotlivé znaky, by pYitom mlo vycházet z materiálního posouzení vykonávané innosti a charakteru soukromoprávního vztahu, pYi em~ nelze pYehlí~et ani ú astníkem Yízení pYedestYená specifika výkonu daných inností, jejich ekonomický základ a smysl (srov. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 13. 10. 2015, . j. 2 Ads 151/201527, ze dne 10. 7. 2014, . j. 3 Ads 101/201328, a ze dne 30. 10. 2020, . j. 3 Ads 106/201929). St~ovatelka v ~alob obsáhle dovozovala, pro  v jejím konkrétním pYípad jednotlivé znaky závislé práce naplnny nebyly, k emu~ akcentovala shora ozna ené skute nosti (napY. nezávislou realizaci díl ích zakázek, smluvní pokutu ujednanou v rámcových smlouvách, roznorodost fakturace za jednotlivá období atp.), resp. povahu daných inností a okolností, za kterých byly vykonávány. Rozsudek mstského soudu vaak na obranu st~ovatelky ve výae uvedeném smyslu reaguje povtainou obecn, resp. neúpln (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 9. 9. 2010, . j. 1 Afs 69/2010127, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. II. ÚS 435/09). Jinými slovy, mstský soud Yádn nevypoYádal vaechna ~alobní tvrzení, resp. je neposoudil v jejich komplexnosti ve vztahu ke st~ejní otázce, zda byly naplnny jednotlivé znaky závislé práce (srov. napY. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, . j. 6 Ads 46/201335, ze dne 7. 4. 2016, . j. 4 Ads 27/201640, ze dne 30. 8. 2018, . j. 2 Ads 25/201828). <br/>[16] Na základ uvedeného proto kasa ní soud pYisvd il st~ovatelce, ~e napadený rozsudek je sti~en vadou nepYezkoumatelnosti (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. IV. ÚS 201/04, i ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 116/05). Vyt ené vady nemo~e zhojit Nejvyaaí správní soud, neboe tento je soudem kasa ním rozhodujícím o mimoYádných opravných prostYedcích proti pravomocným rozhodnutím krajských soudo ve správním soudnictví. V opa ném pYípad by Nejvyaaí správní soud rozhodoval v jediné instanci o základu sporu, co~ mu nepYísluaí. Jak toti~ zdejaí soud uvedl v rozsudku ze dne 19. 12. 2007, . j. 7 Afs 103/200777,  správní soudnictví je zalo~eno na kasa ním principu. Nejvyaaímu správnímu soudu toti~ nepYísluaí v rozhodnutí o kasa ní stí~nosti st~ovatele pYedjímat právní závry krajského soudu. Takovýto postup by byl nutn vadou Yízení mající vliv na zákonnost rozhodnutí ve vci samé. Tímto postupem by de facto st~ovateli uzavYel cestu k pYezkoumání  nov vysloveného právního názoru prostYednictvím kasa ní stí~nosti. Nejvyaaí správní soud by tak nepYípustn zasáhl i do ústavn zaru eného práva st~ovatele na spravedlivý proces. Jakékoliv dalaí úvahy kasa ního soudu nad rámec výae uvedeného posouzení by proto byly pYinejmenaím pYed asné a zposobilé zkrátit ú astníky Yízení na jejich právech. <br/>[17] Výae uvedeným soud ~ádným zposobem nepYedjímá budoucí rozhodnutí prvostupHového soudu. Bude na mstském soud, aby Yádn vypoYádal vaechny v ~alob vznesené námitky, a to v konkrétnosti, v jaké byly vzneseny. Jeho závry naleznou pYezkoumatelný odraz v odovodnní rozhodnutí. Pokud odpov na nkteré námitky nebude lze u init na podklad obsahu spisu, bude tYeba doplnit dokazování, popY. ulo~it takovou povinnost správnímu orgánu (srov. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, . j. 4 As 5/200352, ze dne 18. 10. 2005, . j. 1 Afs 135/200473, ze dne 14. 7. 2005, . j. 2 Afs 24/200544 i rozsudek rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, . j. 4 As 3/200878, a nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2000, sp. zn. III. ÚS 103/99, ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. I. ÚS 60/01, ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08). <br/><br/><br/>[18] Nejvyaaí správní soud z výae uvedených dovodo rozsudek mstského soudu podle § 110 odst. 1 s. Y. s. zruail a vc vrátil mstskému soudu k dalaímu Yízení, ve kterém je mstský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyaaím správním soudem ve zruaovacím rozhodnutí (§ 110 odst. 4 s. Y. s.). <br/>[19] O náhrad náklado Yízení o kasa ní stí~nosti rozhodne mstský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. Y. s.).<br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/><br/>V Brn dne 16. dubna 2025<br/><br/>Tomáa Foltas<br/>pYedseda senátu<br/><br/></body> </html>