<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 8 As 224/2024- 40 - text</title> </head> <body> ÿþ 8 As 224/2024-42<br/>pokra ování<br/>[OBRÁZEK]<br/><br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senátu slo~eném z pYedsedy Petra Mikeae a soudco Milana Podhrázkého a Jitky ZavYelové v právní vci ~alobce: rtn. T. W., zast. Mgr. Dagmar Soukupovou, advokátkou se sídlem Perlová 68/7, PlzeH, proti ~alovanému: ná elník Vojenské policie, se sídlem Rooseveltova 620/23, Praha 6, proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 11. 6. 2024, j. MO475940/2024-5104, o kasa ní stí~nosti ~alobce proti rozsudku Mstského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2024, j. 14 Ad 7/2024-31,<br/><br/><br/>takto:<br/><br/><br/>I. Kasa ní stí~nost se zamítá.<br/>II. }alobce nemá právo na náhradu náklado Yízení.<br/>III. }alovanému se náhrada náklado Yízení nepYiznává.<br/><br/><br/>Odovodnní:<br/><br/><br/>I. Vymezení vci<br/><br/>[1] PYedmtem sporu je ~ádost ~alobce, vojáka z povolání, o proplacení slu~by vykonané nad rámec základní týdenní doby slu~by za roky 2020, 2021 a 2022. Nejvyaaí správní soud se ovaem zabýval pouze namítanou nepYezkoumatelností napadeného rozsudku. Ostatními námitkami ~alobkyn relevantn nesporovala závry Mstského soudu v Praze a proto je NSS vyhodnotil jako nepYípustné.<br/><br/>[2] }alobce si po~ádal o proplacení slu~by pYes as za roky 2020 a~ 2022 ve výai 155 592 K . Velitel Velitelství ochranné slu~by Vojenské policie tuto ~ádost neshledal dovodnou. Dospl toti~ k závru, ~e zákon . 361/2003 Sb., o slu~ebním pomru pYísluaníko bezpe nostních sboro, nelze na danou vc aplikovat. Dle zákona . 221/1999 Sb. o vojácích z povolání, nemá ~alobce na takové finan ní plnní nárok. }alovaný shora uvedeným rozhodnutím následné odvolání ~alobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Zdoraznil, ~e právní úprava vojáko z povolání i dle judikatury správních soudo neumo~Huje za vykonanou slu~bu pYes as, nad rámec stanoveného fondu 150 hodin, poskytnout jinou kompenzaci ne~ náhradní volno. Z toho dovodu ml za to, ~e není povinen se zabývat tím, zda byla slu~ba pYes as naYízena po právu, i co bylo jejím obsahem. <br/><br/>[3] Proti tomuto rozhodnutí brojil ~alobce ~alobou. Mstský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem ~alobu zamítl. Konstatoval, ~e zákon o vojácích z povolání je zákonem speciálním vo i zákonu o slu~ebním pomru. Na danou vc proto nedopadá zákon o slu~ebním pomru pYísluaníko bezpe nostních sboro. Zákon o vojácích z povolání v § 29 odst. 3 pYedpokládá naYizování pYes aso ve výai nepYekra ující 150 hodin za 26 po sob jdoucích týdno. PYes asové hodiny v tomto rozsahu jsou ji~ zohlednny ekonomickými podmínkami slu~ebního pomru vojáko z povolání. V pYípad slu~eb pYes as nad rámec tohoto fondu pYedpokládá zákon pouze vznik práva na náhradní volno. Je pravdou, ~e náhradní volno je slu~ební orgán povinen poskytnout neprodlen. Pokud se tak vaak nestane, mo~e voják erpat náhradní volno dle svého uvá~ení a je povinen erpání volna pouze oznámit slu~ebnímu orgánu. }alobce tento proces nedodr~el, co~ ani nesporuje. }alovaný nebyl povinen zkoumat povahu pYes aso naYízených ~alobci. To proto, ~e i pokud by je slu~ební orgán ulo~il neoprávnn i nad rámec zákonného fondu 150 hodin, nárok na finan ní kompenzaci by ~alobci nevznikl. Ve skutkov i právn shodné vci ji~ rozhodoval Krajský soud v Brn i Nejvyaaí správní soud. Oba soudy shodn dosply k závru, ~e zákonodárce se vdom rozhodl kompenzovat uvedené pYes asy vojáko z povolání pouze náhradním volnem. To by platilo i tehdy, pokud by slu~ba pYes as byla naYízena v rozporu se zákonem. Mstský soud neshledal dovod se od této judikatury odchýlit. Závrem doplnil, ~e k poskytnutí finan ní kompenzace za naYízenou slu~bu pYes as by mohlo teoreticky dojít a~ v pYípad, pokud by ~alobce o erpání náhradního volna projevil zájem, nicmén slu~ební orgán by mu jej neposkytl a ani by mu neumo~nil erpat náhradní volno dle vlastního uvá~ení. A~ v takovém pYípad by bylo mo~né uva~ovat o vyu~ití analogie (napY. dle § 125 zákona o slu~ebním pomru pYísluaníko bezpe nostních sboro). Takto tomu ale v nyní projednávané vci nebylo, neboe ~alobce se ani nepokusil vyu~ít svoj primární zákonný nárok na náhradní volno. Proto nevznikla mezera, kterou by bylo potYeba zaplnit analogií.<br/><br/>II. Obsah kasa ní stí~nosti a vyjádYení ~alovaného<br/><br/>[4] }alobce (dále  st~ovatel ) napadl rozsudek mstského soudu kasa ní stí~ností. V ní tvrdí, ~e mstský soud nesprávn posoudil otázku ohledn naYízených a odpracovaných pYes asových hodin, v etn odmny nad rámec stanoveného fondu 150 hodin pYes aso na kalendáYní rok. Má za to, ~e pokud mu slu~ební orgán naYídil slu~bu nad stanovený rámec pYes asových hodin, mlo by to být v rámci naYízení této slu~by také odovodnno. Judikaturu k této problematice shledává nezákonnou, jeliko~ poruaení povinnosti ~alovaného poskytnout volno nikterak nesankcionuje. Mstský soud se dle st~ovatele nesprávn neztoto~nil s jeho námitkou spo ívající v tom, ~e mu slu~ební orgán byl povinen neprodlen poskytnout náhradní volno a on neml povinnost se ho domáhat. Tvrdí, ~e dle zákona o vojácích z povolání je na slu~ebním orgánu, aby mu neprodlen poskytl náhradní volno. Neml povinnost se volna neprodlen domáhat. Závry mstského soudu pova~uje za nesrozumitelné, jeliko~ mstský soud navr~ený postup ohledn vyu~ití pYes aso sám popírá v bod 19 napadeného rozsudku. V nm se zabýval situací, ve které by mu slu~ební orgán neumo~nil erpat náhradní volno dle svého uvá~ení. St~ovatel závrem poukázal na to, ~e otázka pYes aso nad limit 150 hodin je pYedmtem i dalaích sporo. Pokud by doalo k situaci, ve které si vojáci budou ur ovat erpání náhradního volna, pak by ad absurdum nebylo nutné slu~by vypisovat vobec. Proto jsou závry mstského soudu nesprávné.<br/><br/>[5] }alovaný ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti uvedl, ~e st~ovatel pouze opakuje svá dosavadní tvrzení. Kompenzaci je mo~né poskytnout pouze prostYednictvím náhradního volna. Zákon o vojácích z povolání s pen~ní kompenzací pYes aso nepo ítá. St~ovatel svého práva nevyu~il, erpání volna slu~ebnímu orgánu neoznámil a proto náhradní volno ne erpal. <br/>III. Posouzení Nejvyaaím správním soudem<br/><br/>[6] Kasa ní stí~nost není dovodná.<br/><br/>III.A. NepYípustné námitky<br/><br/>[7] Nejvyaaí správní soud se pYedn zabýval pYípustností kasa ní stí~nosti. Podle § 104 odst. 4 s. Y. s. je toti~ kasa ní stí~nost nepYípustná, opírá-li se jen o jiné dovody, ne~ které jsou uvedeny v § 103, nebo o dovody, které st~ovatel neuplatnil v Yízení pYed soudem, jeho~ rozhodnutí má být pYezkoumáno, a  tak u init mohl. St~ovatel musí podle § 104 odst. 4 s. Y. s. v kasa ní stí~nosti mj. reagovat na argumentaci krajského soudu a uvádt, z jakých dovodo jsou jeho závry nesprávné. Pokud pouze opakuje námitky, které uvedl v ~alob, ani~ by jakkoliv reflektoval argumentaci krajského soudu, tak za pYedpokladu, ~e uvedené námitky krajský soud vypoYádal a nelze v jejich opakování spatYovat setrvání na dYíve vznesené argumentaci, která je nadále schopná obstát proti závrom krajského soudu, nejsou takové námitky pYípustné (usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, j. 7 Afs 106/200977, . 2103/2010 Sb. NSS, nebo ze dne 14. 6. 2016, j. 1 As 271/201536).<br/><br/>[8] Mstský soud své závry postavil zejména tom, ~e zákon o vojácích z povolání v pYípad slu~eb pYes asu nad rámec tohoto fondu ukládá pouze vznik práva na náhradní volno, a proto finan ní kompenzace není mo~ná. To platí i tehdy, pokud by pYes as byl naYízen v rozporu se zákonem. St~ovatel vaak tyto závry nikterak relevantn nesporuje. Trvá pouze na tom, ~e je nutné naYízení slu~by pYes as nad rámec 150 hodin odovodnit. Pomíjí vaak to, ~e se v povodní ~ádosti domáhal pYiznání finan ní kompenzace. Jeho tvrzení proto nemohou jakkoliv vyvrátit závry mstského soudu o tom, ~e tato otázka je irelevantní, jeliko~ zákon o vojácích z povolání finan ní kompenzaci za uvedený pYes as nenabízí. St~ovatel zároveH tvrdí, ~e zákon o vojácích poruaení povinnosti neprodlen poskytnout volno nikterak nesankcionuje. S obdobnou ~alobní námitkou se ji~ vypoYádal mstský soud. Konstatoval, ~e je pravdou, ~e náhradní volno je obecn slu~ební orgán povinen poskytnout neprodlen. Pokud se tak nestane, sankcionuje zákon tento ne~ádoucí stav pYímým oprávnním vojáka erpat volno dle svého uvá~ení. St~ovatel vaak ani tento závr nikterak relevantn nesporuje a setrvává pouze na tom, ~e zákon ~ádnou sankci v pYípad poruaení uvedené povinnosti nepYedpokládá. Jeho argumentaci vaak mstský soud vypoYádal a ta nemo~e nadále obstát proti závrom mstského soudu. Tyto námitky jsou proto nepYípustné, jeliko~ relevantn nesporují závry mstského soudu.<br/><br/>[9] Dále tvrdí, ~e z právních pYedpiso nevyplývá, ~e by ml povinnost se okam~it domáhat poskytnutí volna. Mstský soud ve svých závrech vycházel z výslovného znní § 29 odst. 4 zákona o vojácích z povolání (v bod 11 napadeného rozsudku nesprávn ozna ený jako § 24 odst. 4 tého~ zákona), vty druhé, dle které platí, ~e pokud nebylo náhradní volno ve stanovené dob poskytnuto, má voják v následujících 3 msících nárok erpat náhradní volno podle svého uvá~ení. V bod 17 napadeného rozsudku proto z daného ustanovení dovodil, ~e se st~ovatel ml domáhat svého práva na náhradní volno dle tohoto ustanovení, pokud si ~ádal kompenzaci pYes aso. St~ovatel vaak v kasa ní stí~nosti tyto závry mstského soudu nesporuje, pomíjí uvedené ustanovení zákona o vojácích z povolání, které mstský soud výslovn citoval a ze kterého vycházel a pouze obecn tvrdí, ~e tuto povinnost neml. Pokud snad tato námitka míYí na to, ~e ur ení volna není jeho povinností nýbr~ jeho nárokem, pak je tato argumentace irelevantní. Na posouzení jeho ~ádosti ohledn finan ní kompenzace toti~ nemá jakýkoliv vliv. St~ovatel toti~ nevyvrátil st~ejní závr mstského soudu o tom, ~e pokud si volno sám neur il, nemohl mu ani teoreticky vzniknout nárok na pYípadnou finan ní kompenzaci, analogicky dovozenou z jiného zákona. Ani tato námitka proto relevantn nesporuje závry mstského soudu a proto je nepYípustná.<br/><br/>[10] St~ovatel dále namítá, ~e dle výkladu mstského soudu by bylo nadbyte né vypisovat slu~by, jeliko~ by si vojáci z povolání mohli volno ur ovat sami. Tento argument je vaak zcela mimob~ný se závry mstského soudu. Nic takového z napadeného rozsudku nevyplývá. Mstský soud jednozna n vycházel z pYedpokladu, ~e se ur ení erpání volna podle svého uvá~ení dle § 29 odst. 3 a 4 zákona o vojácích z povolání týká pouze kompenzace pYes aso pYesahujících fond 150 hodin. ZároveH k nmu mo~e dojít a~ v pYípad, ~e slu~ební orgán vojákovi ve stanovené lhot náhradní volno neposkytne. Voják musí navíc erpání volna oznámit. Z tchto úvah je proto zjevné, ~e se nikterak netýkají b~ného vypisování slu~eb. Navíc i pokud by tento argument st~ovatele byl dovodný a vypisování slu~eb by z dovodu mo~ného erpání volna bylo nadbyte né, závry mstského soudu o tom, ~e finan ní kompenzace za pYes as nad uvedený rámec st~ovateli nenále~í, by stále obstály. Proto je námitka nepYípustná.<br/> <br/>III.B. Tvrzená nepYezkoumatelnost napadeného usnesení<br/><br/>[11] St~ovatel dále namítá, ~e napadené usnesení je nepYezkoumatelné. NepYezkoumatelnost napadeného rozsudku spatYuje v tom, ~e mstský soud, dle jeho tvrzení, v bod 19 napadeného rozsudku zcela popírá své pYedchozí závry, jeliko~ v nm pYipouatí mo~nost slu~ebního orgánu neumo~nit st~ovateli erpat náhradní volno dle svého uvá~ení a pYipouatí v nm i poskytnutí finan ní kompenzace. <br/><br/>[12] Vlastní pYezkum rozhodnutí soudu je mo~ný pouze za pYedpokladu, ~e napadené rozhodnutí splHuje kritéria pYezkoumatelnosti. Tedy, ~e se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opYeno o dostatek relevantních dovodo, z nich~ je zYejmé, pro  krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, j. 2 Ads 58/2003-75, . 133/2004 Sb. NSS, ze dne 18. 10. 2005, j. 1 Afs 135/2004-73, . 787/2006 Sb. NSS, nebo ze dne 14. 7. 2005, j. 2 Afs 24/2005-44, . 689/2005 Sb. NSS).<br/><br/>[13] Nejvyaaí správní soud úvahy mstského soudu v bod 19 napadeného rozsudku nepYezkoumatelné neshledal. Mstský soud v nm pouze uvedl, ~e k uplatnní finan ní kompenzace za naYízenou slu~bu pYes as by mohlo dojít a~ v pYípad, pokud by st~ovatel o erpání náhradního volna projevil zájem, avaak slu~ební orgán by mu je neposkytl a ani by mu neumo~nil erpat náhradní volno dle vlastního uvá~ení. A~ v takovém pYípad by bylo mo~né uva~ovat o vyu~ití analogie (napY. dle § 125 zákona o slu~ebním pomru pYísluaníko bezpe nostních sboro). Takto tomu ale v nyní projednávané vci nebylo, neboe st~ovatel se ani nepokusil vyu~ít svoj primární zákonný nárok na náhradní volno, a tudí~ nevznikla mezera, kterou by bylo potYeba zaplnit analogií. Z uvedeného shrnutí tak je zcela zjevné, ~e mstský soud hypoteticky pYipustil mo~nou finan ní kompenzaci pYes aso a~ tehdy, pokud by slu~ební orgán vojákovi pYes as neposkytl a ani by mu neumo~nil vlastní ur ení volna. Tyto úvahy vaak nepopírají jeho pYedchozí závry, dle kterých je pYedn na slu~ebním orgánu, aby volno ur il a pokud tak neu iní, pak bylo na st~ovateli, aby si je ur il a vyrozuml slu~ební orgán. Úvahy mstského soudu v bod 19 naopak vhodn doplHují jeho pYedchozí závry a navazují na n. Proto napadený rozsudek není z tohoto dovodu nepYezkoumatelný. <br/>IV. Závr a náklady Yízení<br/><br/>[14] Nejvyaaí správní soud dospl k závru, ~e kasa ní stí~nost není dovodná. Kasa ní stí~nost proto podle § 110 odst. 1 vty poslední s. Y. s. zamítl.<br/><br/>[15] Nejvyaaí správní soud rozhodl o náhrad náklado Yízení o kasa ní stí~nosti podle § 60 odst. 1 vty první s. Y. s. ve spojení s § 120 s. Y. s. St~ovatel nebyl v Yízení o kasa ní stí~nosti úspaný, proto nemá právo na náhradu náklado Yízení. }alovanému, kterému by jinak právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti pYísluaelo, soud náhradu náklado Yízení nepYiznal, neboe mu v Yízení o kasa ní stí~nosti ~ádné náklady nad rámec b~né úYední innosti nevznikly.<br/><br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn 10. dubna 2025<br/><br/><br/>Petr Mikea<br/>pYedseda senátu<br/><br/><br/></body> </html>