<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 7 As 320/2024- 47 - text</title> </head> <body> ÿþ 7 As 320/2024 - 52<br/>pokra ování<br/><br/>[OBRÁZEK]<br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedkyn Lenky Krupi kové a soudco Davida Hipara a Tomáae Foltase v právní vci ~alobco: a) JTH Holding a. s., se sídlem Krupská 33/20, Teplice, b) L. T., c) J. T., vaichni zastoupeni JUDr. Vítem Ku erou, MBA, advokátem se sídlem Obrovského 2407, Praha 4, proti ~alovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, za ú asti osob zú astnných na Yízení: I) Xeditelství silnic a dálnic s. p., se sídlem er anská 2023/12, Praha 4, II) Mgr. J. B., III) Ing. P. M., zastoupen JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Velké námstí 135/19, Hradec Králové IV) Severo eská vodárenská spole nost a. s., se sídlem PYítkovská 1689, Teplice, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alobco proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2024, . j. 15 A 23/2024194,<br/><br/><br/>takto:<br/><br/><br/>Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2024, . j. 15 A 23/2024194, se zruauje a vc se vrací tomuto soudu k dalaímu Yízení.<br/><br/><br/>Odovodnní:<br/><br/>I.<br/><br/>[1] Rozhodnutím ze dne 28. 6. 2024, . j. MD8287/2024910/5, ~alovaný zamítl odvolání ~alobco a potvrdil územní rozhodnutí Krajského úYadu Ústeckého kraje (dále té~  stavební úYad ) ze dne 6. 11. 2023, . j. KUUK/159123/2023, o zmn rozhodnutí o umístní stavby ozna ené jako  I/13 Kladrubská spojka  zmna a rozaíYení ÚR na pozemcích a v rozsahu specifikovaném ve výroku rozhodnutí (dále té~  zámr ). Mezi pozemky, na nich~ se zámr umiseuje, se nachází rovn~ pozemky ve vlastnictví ~alobce a) a ve spole ném jmní man~elo ~alobco b) a c). Sou asn mo~e být uvedenou zmnou územního rozhodnutí pYímo dot eno vlastnické právo ~alobco k sousedním pozemkom. Jedná se zejména o pozemky s pYeva~ujícím druhem kultury orná poda, dále ostatní plocha a zahrada. }alobci tak byli ú astníky územního Yízení podle § 85 odst. 2 písm. a) i b) zákona . 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním Yádu (stavební zákon), (dále té~  starý stavební zákon ). <br/><br/>II.<br/><br/>[2] }alobci podali proti rozhodnutí ~alovaného ~alobu, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem (dále té~  krajský soud ) v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Nejprve se zabýval rozsahem svého pYezkumu s ohledem na to, ~e ~alobci vznesli v ~alob námitky, které ve správním Yízení neuplatHovali. Dospl k závru, ~e tyto námitky nejsou pYípustné, neboe Yízení o ~alob bylo zahájeno za ú innosti zákona . 283/2021 Sb., stavební zákon (dále té~  nový stavební zákon ), a tak na n dopadá § 307 odst. 1 tohoto zákona. Podle nj je ~aloba proti rozhodnutí stavebního úYadu nepYípustná, obsahujeli pouze skutkové a právní dovody, které ~alobce neuplatil v Yízení o odvolání, a  tak u init mohl. Krajský soud pYipustil, ~e dané ustanovení není formulováno pYília jasn, neboe hovoYí o pYípustnosti ~aloby, nikoliv ~alobních bodo. Historický a teleologický výklad vaak jasn svd í o tom, ~e cílem zákonodárce bylo eliminovat novoty v Yízení pYed správním soudem. Krajský soud následn porovnal obsah námitek uplatnných v Yízení pYed stavebním úYadem, v odvolání a v ~alob. PYedeslal, ~e se vobec nemo~e zabývat námitkami, jimi~ se ~alobci domáhali zmn objekto, které nebyly sou ástí zámru. Zabýval se proto jen námitkami týkajícími se objekto SO 502, SO 503 a SO 504, a to v rozsahu tvrzení uplatnných ve správním Yízení, tedy po~adavkem ~alobco na jinou trasu vedení vysokého naptí (dále té~  VVN ). Zdoraznil pYi tom, ~e Yízení o umístní stavby je návrhové a jeho pYedmt je ur en pYedevaím ~ádostí ~adatele. Zámr se tak posuzuje v podob, jak jej ur il ~adatel a není zde prostor pro posouzení alternativ. Zkoumá se pouze pYedb~ná otázka, zda lze pozemek teoreticky vyvlastnit. Teprve vyvlastHovací úYad se musí pYi posouzení nezbytnosti vyvlastnní vypoYádat mimo jiné i s tím, zda nelze místo vyvlastnní vyu~ít jiné variantní Yeaení. Konkrétn pak krajský soud uvedl, ~e vlastnictví ~alobco je ji~ omezeno umístním VVN a dochází pouze ke zmn jeho trasy, která je odovodnna kolizí se zámrem. Stávající vyu~ití pozemko se navíc nemní. Nadále na nich mo~e být vykonávána zemdlská innost a je k nim zajiatn pYístup. }alobci stávající Yeaení nezpochybHují, pouze po~adují z jejich pohledu lepaí Yeaení. Za této situace soud neshledal nepYimYené omezení jejich vlastnického práva, ani to, ~e by se správní orgány nezabývaly dostate n podmínkami pro povolení zámru. V daném pYípad tak nebyly dány dovody pro zamítnutí ~ádosti stavebníka. Krajský soud dále nepYisvd il ~alobcom, ~e ve správním Yízení Yádn uplatnili námitku sní~ení ceny. Dodal, ~e se nemohl zabývat otázkou potYebnosti souhlasu vlastníka dot ených pozemko se zámrem a potYebností pozemko pro zámr, stejn jako rozdílnými daty projektové dokumentace a aktuálností stanovisek dot ených orgáno, neboe tyto námitky byly uplatnny poprvé a~ v ~alob.<br/><br/>III.<br/><br/>[3] Proti tomuto rozsudku podali ~alobci (dále té~  st~ovatelé ) v zákonné lhot kasa ní stí~nost s odkazem na dovody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona . 150/2002 Sb., soudní Yád správní (dále té~  s. Y. s. ). St~ovatelé pYedn namítají nesprávné posouzení koncentrace Yízení. Krajský soud podle nich vylo~il § 307 odst. 1 nového stavebního zákona mimo intence jazykového znní. Z nj vyplývá, ~e je ~aloba nepYípustná, pokud uvádí pouze skutkové a právní dovody, které nebyly uplatnny v Yízení o odvolání. }aloba st~ovatelo vaak neobsahovala pouze takové dovody. Uvedené ustanovení tak nezakládá rigidní koncentraci soudního Yízení, ale stanovuje podmínku pYípustnosti ~aloby. Krajský soud nepYípustn rozaíYil význam daného ustanovení, kdy~ tvrdí, ~e  ~alobou jsou myaleny  ~alobní body . Jeho výklad by vedl a~ k absurdním závrom, neboe by znemo~nil namítat v ~alob pochybení odvolacího orgánu, které vyalo najevo teprve v samotném napadeném rozhodnutí. St~ovatelé dodali, ~e odvolací Yízení v jejich vci bylo vedeno dle starého stavebního zákona, kdy koncentrace neplatila. Pokud by úprava nového stavebního zákona omezila zptn mo~nost námitek st~ovatelo, jednalo by se o nepYípustnou retroaktivitu. Takový výklad neodpovídá ani dovodové zpráv. Zákonodárce v ní ozna il vznesení dYíve neuplatnných námitek za  obecn ne~ádoucí , nikoliv za zcela vylou ené. Krajský soud se odklonil od zákonného textu a dopustil se dotváYení práva, které je vyhrazeno pouze výjime ným pYípadom a musí být nále~it zdovodnno. Dle dovodové zprávy by se navíc koncentrace mla týkat nanejvýa námitek o zásahu do veYejných subjektivních práv, nikoliv obecné (hmotnprávní) zákonnosti rozhodnutí. Závry krajského soudu jsou dle st~ovatelo rovn~ v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyaaího správního soudu, která dosud zásadn vylu ovala uplatnní koncentrace na hmotnprávní námitky. Od této judikatury se krajský soud odklonil, ani~ by mu k tomu dávala nová úprava dostatek dovodo, a on tento odklon zdovodnil. Jeho rozsudek je také nepYezkoumatelný pro vnitYní rozpor. Na jednu stranu cituje rozsudky, podle nich~ nelze námitky hmotnprávního charakteru v Yízení pYed soudem omezovat, na stranu druhou takové námitky z dovodu koncentrace Yízení nepYipustil. <br/><br/>[4] St~ovatelé dále pokládají za zkratkovité a nedostate n odovodnné závry krajského soudu týkající se zmny trasy VVN, napojení pozemko a sní~ení jejich ceny. Podle nich soud stejn jako správní orgány nereflektoval, ~e zmna VVN i napojení znamená zmnu v mo~nostech a zposobu vyu~ití pozemko a mo~e ovlivnit i zemdlskou innost. Jeliko~ se tmito námitkami nezabýval v jejich vzájemné souvislosti, dospl k chybnému závru, ~e zásah zposobený výstavbou zámru je pYimYený. Dále se dostate n nevypoYádal s námitkami, zda byla ve správním Yízení dostate n aetYena práva st~ovatelo za situace, kdy umístní stavby de facto pYedur uje vyvlastnní jejich práv. NevyjádYil se k tomu, ~e správní orgány pova~ují za toté~ pojmy  pozemek potYebný pro realizaci a  pozemek dot ený a dovozují mo~nost vyvlastnní i vo i dot eným, avaak  nepotYebným , pozemkom. <br/><br/>[5] Z uvedených dovodo st~ovatelé navrhli, aby Nejvyaaí správní soud zruail napadený rozsudek i rozhodnutí ~alovaného a vc vrátil ~alovanému k dalaímu Yízení. <br/><br/>IV.<br/><br/>[6] }alovaný ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti zdoraznil, ~e ~aloba byla podána msíc po nabytí ú innosti nového stavebního zákona, st~ovatelé tak mohli o ekávat aplikaci § 307 odst. 1. Nelze pYehlédnout, ~e v Yízení neustále rozaiYovali okruh svých námitek. Jejich akceptace by zcela smazala smysl koncentrace územního Yízení. Dle ~alovaného se krajský soud nemohl odchýlit od judikatury Nejvyaaího správního soudu, jeliko~ ta jeat nemohla k nové právní úprav vobec vzniknout a stávající judikatura odpovídá povodnímu stavebnímu zákonu. Neodchýlil se ani od textu zákona a neznemo~nil st~ovatelom podat ~alobu pro chyby odvolacího správního orgánu. Skute nost, ~e správní Yízení bylo vedeno podle staré právní úpravy a ~aloba byla podána za ú innosti nové právní úpravy, je pYirozeným dosledkem bhu asu v probhu Yízení, a nejedná se o pravou retroaktivitu. St~ovatelé se mli v as seznámit s novou právní úpravou. Pokud zákonodárce ozna il rozaiYování ~alobních bodo nad rámec uplatnných odvolacích námitek za obecn ne~ádoucí, pak se krajský soud tohoto postupu dr~el a Yádn jej odovodnil. <br/><br/>[7] }alovaný dále nesouhlasí s tím, ~e nebyl Yádn zjiatn dopad zámru na dot ené území. Dodává, ~e zámr byl umístn v dot eném území dlouhé roky pYed tím, ne~ st~ovatelé nabyli pozemky. Ti se navíc svými námitkami sna~í nabourat i ásti zámru, které nebyly projednávanou zmnou ásti stavby dot eny. Dále zamHují trvalý a do asný zábor. Nelze souhlasit s tím, ~e stavebník musí dokládat souhlas vlastníka sousedního pozemku, a pYi jeho absenci nelze zámr povolit. V Yízení byly rovn~ Yeaeny synergie dopado posunu podpor VVN na dané zemdlské pozemky a jejich vyu~itelnost. Údajné rozdíly v dokumentaci nebyly zjiatny, i byly logicky vysvtleny s ohledem na postup projednávání pYípravy zámru. Pokud nebyla závazná stanoviska napadena, nebyl ~alovaný povinen nechat je pYezkoumat. Stavební úYady nemají povinnost odovodHovat vae, co je ve spise obsa~eno pro ú ely eventuálních námitek v ~alob. }alovaný dále zdorazHuje, ~e st~ovatelé v kasa ní stí~nosti vytrhávají odovodnní napadeného rozsudku z kontextu. Podtrhl rovn~, ~e územní Yízení je Yízením návrhovým, které iniciuje ~adatel. Nikdo jiný nemo~e mnit pYedmt Yízení. V závru odkázal na správní rozhodnutí, vyjádYení k ~alob a správní spisy a navrhuje, aby Nejvyaaí správní soud kasa ní stí~nost zamítl. <br/><br/>[8] St~ovatelé podali k vyjádYení ~alovaného repliku, v ní~ uvádí, ~e se ~alovaný nadmrn vnuje otázkám, které ani nebyly pYedmtem kasa ní stí~nosti. St~ejní je, ~e ~alovaný neovYil, zda disponuje platnými stanovisky dot ených orgáno, a koliv alo o jeho zákonnou povinnost. Je tedy bez významu, zda na ni byl upozornn v probhu správního Yízení. Tato vada ve spojení s pou~itím rozdílné verze projektové dokumentace pYedstavují hmotnprávní námitky, které musí soud posoudit bez ohledu na to, zda byly namítány ve správním Yízení. Dále zopakovali svou argumentaci k výkladu § 307 odst. 1 nového stavebního zákona. Trvají na tom, aby rozaíYený senát Nejvyaaího správního soudu posoudil, do jaké míry má být ú inností nového stavebního zákona pYekonána ustálená judikatura Nejvyaaího správního soudu, podle ní~ st~ovatelé legitimn postupovali. V poslední ásti pak zopakovali dovody, pro n~ pova~ují napadený rozsudek i správní rozhodnutí za nepYezkoumatelná. <br/><br/>V.<br/><br/>[9] Nejvyaaí správní soud posoudil kasa ní stí~nost v mezích jejího rozsahu a uplatnných dovodo a zkoumal pYitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nim~ by musel pYihlédnout z úYední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. Y. s.). <br/><br/>[10] Kasa ní stí~nost je dovodná.<br/><br/>[11] Nejvyaaí správní soud se nejprve zamYil na namítanou nepYezkoumatelnost napadeného rozsudku. Konkrétn na to, zda krajský soud správn aplikoval § 307 odst. 1 nového stavebního zákona, respektive zda jej vobec ml aplikovat, neboe s odkazem na toto ustanovení nevypoYádal nkteré ~alobní námitky. Pokud by toti~ úvahy krajského soudu nebyly správné, trpl by napadený rozsudek vadou nepYezkoumatelnosti, a to práv z dovodu absence vypoYádání nkterých námitek st~ovatelo. <br/><br/>[12] Krajský soud vycházel z § 331 nového stavebního zákona, podle nho~ soudní Yízení zahájená pYede dnem nabytí ú innosti tohoto zákona se dokon í podle dosavadních právních pYedpiso a zároveH z § 335 nového stavebního zákona, podle nho~ tento zákon nabývá ú innosti dnem 1. ledna 2024, s výjimkou ustanovení a) § 36, 319, § 322 odst. 1 a 3, § 324 a § 326 odst. 1, která nabývají ú innosti dnem následujícím po dni jeho vyhláaení [29. 7. 2021, pozn. soudu], b) § 15 a~ 18, § 312 odst. 1 a 7, § 313 odst. 1 a 2 a § 315 odst. 1, která nabývají ú innosti dnem 1. ledna 2022, c) § 312 odst. 4, které nabývá ú innosti dnem 1. ledna 2023. Poukázal na to, ~e Yízení o ~alob bylo zahájeno dne 5. 8. 2024, pro e~ na n dopadá právní úprava nového stavebního zákona. Ta obsahuje také § 307 odst. 1, dle nj~ platí, ~e ~aloba proti rozhodnutí stavebního úYadu je nepYípustná, obsahujeli pouze skutkové a právní dovody, které ~alobce neuplatnil v Yízení o odvolání, a  tak u init mohl; to neplatí, jdeli o ~alobu proti rozhodnutí, které bylo vydáno v Yízení zahájeném z moci úYední, anebo kterým byla povolena stavba podléhající posouzení vlivo na ~ivotní prostYedí.<br/><br/>[13] Podle st~ovatelo nelze § 307 odst. 1 nového stavebního zákona na jejich vc aplikovat ze dvou dovodo. Jednak se týká pYípustnosti ~aloby jako celku, a nedopadá tak na pYípady, kdy ~aloba obsahuje také skutkové a právní dovody, které byly uplatnny v Yízení o odvolání. Dále namítají, ~e by aplikace daného ustanovení pYedstavovala nepYípustnou retroaktivitu, neboe Yízení o odvolání bylo vedeno podle starého stavebního zákona, který obdobnou úpravu koncentrace ~alobních námitek neobsahoval. Dochází tedy k omezení pYípustnosti ~alobních námitek zptn.<br/><br/>[14] S ohledem na logiku soudního pYezkumu je tYeba nejprve pYikro it k Yeaení otázky, zda vobec bylo v posuzované vci namíst aplikovat § 307 odst. 1 nového stavebního zákona. Teprve pokud by tomu tak bylo, je namíst zabývat se dále samotným výkladem tohoto ustanovení a jeho rozsahem. <br/><br/>[15] Ze správního spisu Nejvyaaí správní soud zjistil, ~e dne 17. 1. 2022 byla stavebnímu úYadu doru ena ~ádost Xeditelství silnic a dálnic R o vydání rozhodnutí o umístní stavby zámru. Následn stavební úYad oznámil veYejnou vyhláakou ze dne 3. 7. 2023, . j. KUUK/101170/2023, ú astníkom Yízení a dot eným orgánom zahájení Yízení ve vci vydání zmny rozhodnutí o umístní stavby zámru. Sou asn stavební úYad oznámil, ~e v souladu s § 87 odst. 1 starého stavebního zákona upouatí od ústního jednání a ohledání na míst, a stanovuje lhotu pro uplatnní závazných stanovisek a podání námitek v délce 15 dno ode dne doru ení tohoto oznámení s tím, ~e k pozdji uplatnným závazným stanoviskom dot ených orgáno a námitkám ú astníko se nepYihlí~í. Dle otisku razítka byla veYejná vyhláaka vyvaena dne 4. 7. 2023. Za den doru ení oznámení se tak v souladu s § 25 správního Yádu pova~uje den 19. 7. 2023, a lhota k podání námitek tak uplynula dne 3. 8. 2023. St~ovatelé podali námitky ve stanovené lhot (ve dnech 19. 7. 2023 a 26. 7. 2023). Souhrnn navrhovali pYelo~ení objekto SO 502, SO 503, SO 504, SO 506 a vybudování dopravního napojení parcel 1314/3 v k. ú. BystYany a XA v k. ú. N. u B. Dne 6. 11. 2023 vydal stavební úYad rozhodnutí o zmn rozhodnutí o umístní stavby, které doru oval opt veYejnou vyhláakou. Proti tomuto rozhodnutí podali st~ovatelé blanketní odvolání, které k výzv stavebního úYadu doplnili podáními ze dne 16. 12. 2023 a 20. 12. 2023. }alovaný jejich odvolání rozhodnutím ze dne 28. 6. 2024 zamítl. Odvolací námitky posuzoval optikou starého stavebního zákona. Dne 5. 8. 2024 podali st~ovatelé proti rozhodnutí ~alovaného ~alobu. <br/><br/>[16] Podle § 89 odst. 1 starého stavebního zákona platilo, ~e závazná stanoviska, která mohou dot ené orgány uplatHovat podle § 4 odst. 4, a námitky ú astníko Yízení a pYipomínky veYejnosti musí být uplatnny nejpozdji pYi ústním jednání, pYípadn pYi veYejném ústním jednání, pYi kterém musí být nejpozdji uplatnny také pYipomínky veYejnosti; jinak se k nim nepYihlí~í. Jestli~e dojde k upuatní od ústního jednání, musí být závazná stanoviska dot ených orgáno podle § 4 odst. 4 a námitky ú astníko Yízení a pYipomínky veYejnosti uplatnny ve stanovené lhot; jinak se k nim nepYihlí~í. Popsaná koncentra ní zásada, je~ pYedpokládala, ~e ú astníci své námitky (skutkové i právní) proti projektu musejí pYednést v ur itém procesním stadiu, se podle ustálené judikatury aplikovala v pYípad Yízení o umístní stavby i v Yízení odvolacím. V odvolacím Yízení vedeném podle starého stavebního zákona tak nebylo mo~né vznáaet nové námitky, které nebyly Yádn uplatnny v prvostupHovém Yízení. Judikatura sou asn definovala limity pro uplatnní koncentra ní zásady v odvolacím Yízení, které byly povahy procesní (znemo~nní uplatnní námitek v dosledku postupu správních orgáno), i vcné a zále~ely v charakteru námitek (poruaením kogentního pYedpisu hmotného nebo procesního práva se musí správní orgán zaobírat i v pYípad, ~e taková námitka byla uplatnna po marném uplynutí lhoty, pakli~e se jedná o zásadní pochybení správního orgánu, která mohou mít vliv na zákonnost rozhodnutí). Blí~e viz krajským soudem zmínný rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 11. 7. 2007, . j. 2 As 10/200783, a dále rozsudky ze dne 6. 2. 2008, . j. 6 As 37/2006122, ze dne 3. 10. 2013, . j. 3 As 24/201335 ze dne 20. 8. 2014, . j. 7 As 111/201446, ze dne 15. 7. 2020, . j. 4 As 68/202053, ze dne 30. 4. 2019, . j. 10 As 210/201833, nebo ze dne 12. 10. 2023, . j. 9 As 158/202137). <br/><br/>[17] Na druhou stranu vaak z dosavadní judikatury Nejvyaaího správního soudu vyplývá, ~e soudní Yád správní umo~Huje ~alobcom, aby do Yízení pYed soudem vnáaeli právní námitky, které dosud ve správním Yízení nezaznly (usnesení rozaíYeného senátu ze dne 26. 8. 2008, . j. 7 Afs 54/200762, . 1742/2009 Sb. NSS), a za ur itých okolností a v nkterých vcech dokonce i námitky skutkové (napY. usnesení rozaíYeného senátu ze dne 2. 5. 2017, . j. 10 As 24/201571, . 3577/2017 Sb. NSS). Takto mohou init i v pYípad Yízení vedených podle starého stavebního zákona. Poukázat lze napY. na rozsudek ze dne 6. 3. 2013, . j. 1 As 155/2012141, v nm~ Nejvyaaí správní soud uvedl:  V souladu s právními závry vyslovenými v usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 26. 8. 2008, . j. 7 Afs 54/200762, publikovaného pod . 1742/2009 Sb. NSS, je ~alobce  oprávnn uvést v ~alob vaechny dovody, pro které pova~uje napadené správní rozhodnutí za nezákonné. Tomu nebrání skute nost, ~e nkteré z nich neuplatnil ji~ v odvolacím Yízení, a  tak u init mohl. RozaíYený senát v citovaném usnesení dodal, ~e omezení pokra ování rozsahu soudního pYezkumu nemá oporu v zákon a ve svém dosledku by bylo v rozporu s celkovou koncepcí správního soudnictví jako~to prostYedku ochrany veYejných subjektivních práv fyzických i právnických osob. Právní ochrana poskytovaná správními soudy je ochranou originální a není pokra ováním správního Yízení. V souladu se zmínnou judikaturou lze uzavYít, ~e ~alobci byli oprávnni námitku poruaení l. 23 odst. 2 vyhláaky . 2/99 uplatnit poprvé a~ v podané ~alob, neboe na Yízení pYed správními soudy se nevztahuje koncentrace ohledn námitek uplatnných ve správním Yízení. Tento závr byl vysloven dále také v rozsudcích Nejvyaaího správního soudu ze dne 29. 6. 2011, . j. 8 As 28/201178, ze dne 24. 10. 2013, . j. 5 As 17/201325, ze dne 17. 4. 2014, . j. 7 As 38/201427, ze dne 4. 3. 2015, . j. 6 As 72/201488, ze dne 3. 6. 2015, . j. 6 As 205/201431 i ze dne 25. 5. 2022, . j. 6 As 83/202166. <br/><br/>[18] Nejvyaaí správní soud tedy shrnuje, ~e st~ovatelé formulovali své námitky ve správním Yízení v dob, kdy sice tehdy ú inný stavební zákon zakotvoval koncentraci územního Yízení, avaak na Yízení pYed správními soudy se tato koncentrace ohledn námitek neuplatnných v územním Yízení nevztahovala. Dle konstantní judikatury nic nebránilo tomu, aby v soudním Yízení legitimn uplatHovali i takové námitky proti právnímu posouzení vci stavebním úYadem, které neuplatnili v územním Yízení. <br/><br/>[19] Dále je tYeba konstatovat, ~e pYedmtné správní Yízení o zmn rozhodnutí o umístní stavby bylo zahájeno, vedeno i dokon eno pYed 1. 7. 2024, kdy doalo k nabytí ú innosti speciální úpravy soudního pYezkumu podle nového stavebního zákona (zahrnující rovn~ § 307 odst. 1). Podle § 334a odst. 3 vty druhé nového stavebního zákona se toti~ pro ú ely pYechodných ustanovení v ásti dvanácté hlav II dílu 4 (mezi n~ se Yadí také výae citovaný § 331, pozn. soudu) za den nabytí ú innosti tohoto zákona pova~uje 1. ervenec 2024. Nová právní úprava zahrnující sporný § 307 odst. 1 tak obecn mo~e dopadat a~ na vaechna soudní Yízení zahájená po 1. 7. 2024 v etn (shodn rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 7. 11. 2024, . j. 3 As 183/202426). <br/><br/>[20] Krajský soud uzavYel s odkazem na datum podání ~aloby (5. 8. 2024), ~e se na nynjaí vc aplikuje § 307 odst. 1 nového stavebního zákona, který mu brání v tom, aby se vcn zabýval námitkami, které st~ovatelé neuplatnili ve správním Yízení, ale poprvé v soudním Yízení, pYesto~e bylo správní Yízení dokon eno pYed nabytím ú innosti speciální úpravy soudního pYezkumu podle nového stavebního zákona. Jinými slovy krajský soud dovodil, ~e st~ovatelé museli de facto prospektivn ji~ ve správním Yízení, které bylo vedeno pYed ú inností § 307 odst. 1 nového stavebního zákona, zohlednit koncentraci, její~ ú innost nastala ex post (o rok pozdji), a vznést také tyto námitky ve lhot do 3. 8. 2023, a pokud tak neu inili, pYiali o mo~nost je následn uplatnit v soudním Yízení. Mli tak postupovat pYesto, ~e právní úprava ú inná pYed novým stavebním zákonem a související judikatura na n takto pYísné nároky nekladly. <br/><br/>[21] Z hlediska gramatického výkladu nelze krajskému soudu nic vytknout. PYechodné ustanovení k novému stavebnímu zákonu skute n podle svého textu nijak nebrání tomu, aby byl § 307 odst. 1 aplikován i na pYípady, kdy správní Yízení v etn odvolacího Yízení probhlo za ú innosti pYedchozí právní úpravy. Rozhodující okam~ik toti~ v § 331 svazuje striktn se zahájením soudního Yízení, nikoliv napY. se zahájením i ukon ením správního Yízení. Sou asn § 307 odst. 1 hovoYí obecn o ~alob proti rozhodnutí stavebního úYadu, ani~ by rozliaoval, podle které právní úpravy bylo toto rozhodnutí vydáno, respektive výslovn svazoval v nm obsa~enou normu toliko s rozhodnutími vydanými podle nového stavebního zákona. <br/><br/>[22] Jak vaak opakovan judikoval Ústavní soud (srov. napY. nálezy ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. ÚS 33/97, ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, ze dne 3. 2. 1999 sp. zn. Pl. ÚS 19/98, ze dne 12. 11. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 22/13, ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 1287/14):  Neudr~itelným momentem pou~ívání práva je jeho aplikace, vycházející pouze z jazykového výkladu; jazykový výklad pYedstavuje pouze prvotní pYiblí~ení se k aplikované právní norm. Je pouze východiskem pro objasnní a ujasnní si jejího smyslu a ú elu (k emu~ slou~í i Yada dalaích postupo, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. Neuvdomující si, a to bu úmysln nebo v dosledku nevzdlanosti, smysl a ú el právní normy, iní z práva nástroj odcizení a absurdity. V nálezu sp. zn. II. ÚS 1287/14, pak Ústavní soud uvedl, ~e  pYi výkladu a aplikaci právních pYedpiso nelze pomíjet jejich ú el a smysl, který není mo~né hledat jen ve slovech a vtách toho kterého pYedpisu, v nm~ je tYeba v~dy nalézat i principy uznávané demokratickými právními státy. Obdobn lze poukázat na judikaturu zdejaího soudu. NapYíklad rozaíYený senát v rozsudku ze dne 26. 10. 2005, . j. 1 Afs 86/200454, vyslovil, ~e  k výkladu právních pYedpiso a jejich instituto nelze pYistupovat pouze z hlediska textu zákona, ale pYedevaím podle jejich smyslu. Jazykový výklad mo~e ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu, s ní~ se v Yad svých rozhodnutí výslovn ztoto~nil i Nejvyaaí správní soud, pYedstavovat pouze prvotní pYiblí~ení se k obsahu právní normy, jejím~ nositelem je interpretovaný právní pYedpis; k ovYení správnosti i nesprávnosti výkladu, popY. k jeho doplnní i upYesnní, potom slou~í ostatní interpreta ní pYístupy. Zmínit lze i pozdjaí judikaturu, napY. rozsudek ze dne 12. 10. 2016, . j. 3 Ads 258/201530, v nm~ Nejvyaaí správní soud uvedl, ~e:  Krajský soud i ~alovaná tedy správn pou~ily ke zjiatní obsahu právních norem, o jejich~ výklad je spor v posuzované vci, i jiné výkladové metody krom výkladu ist jazykového, kterým argumentuje od po átku st~ovatel. Za pou~ití tchto dalaích výkladových metod dosply krajský soud i ~alovaná k takové interpretaci § 1 naYízení vlády . 363/2009 Sb., její~ správnost potvrdil nyní i Nejvyaaí správní soud a je~ je také v souladu s jeho pYedcházející judikaturou. Nejvyaaí správní soud tento interpreta ní postup tedy pln aprobuje a nemo~e se ztoto~nit s názorem st~ovatele, ~e je takový postup v rozporu se zásadou zákonnosti. Naopak, pe livé ovYení smyslu normativního obsahu zákona také prostYednictvím jiných výkladových metod zásad zákonnosti zcela vyhovuje. Dokonce ve vztahu k jednozna nému jazykovému znní zákona Ústavní soud v recentním nálezu ze dne 6. 1. 2025, sp. zn. I. ÚS 1937/24 uvedl, ~e:  Stejn tak vaak nelze dovozovat, ~e by ml v~dy pYevá~it výklad jazykový, jeli znní zákona jednozna né (& ) Pro posouzení pYípadu bude tYeba vedle teleologického výkladu u~ít i dalaí interpreta ní metody, tedy zejména výklad systematický a historický, pYi nich~ se uplatní i hodnotové a systémové argumenty, po ítaje v to i pYípadné dopady výkladu do systému sociálního zabezpe ení. <br/><br/>[23] Pochybnosti o správnosti postupu krajského soudu pYitom vyvolává ji~ historický výklad. K § 331 nového stavebního zákona (v povodním vládním návrhu zákona se jednalo o § 328), dle nj~ platí, ~e soudní Yízení zahájená pYede dnem nabytí ú innosti tohoto zákona se dokon í podle dosavadních právních pYedpiso, toti~ dovodová zpráva uvádí:  Vzhledem k tomu, ~e stavební zákon obsahuje nov speciální ustanovení upravující soudní pYezkum rozhodnutí vydaných podle stavebního zákona, navrhuje se standardní pYechodné ustanovení k Yízením zahájeným pYed ú inností tohoto zákona (Poslanecká snmovna, 8. volební období, 20172021, snmovní tisk 1008/0, doraz pYidán). Uvedená formulace pomrn zYeteln implikuje úmysl, ~e nová speciální ustanovení upravující soudní pYezkum rozhodnutí mají dopadat teprve na ta soudní Yízení, v nich~ je pYedmtem pYezkumu správní rozhodnutí vydané ji~ podle (tohoto) nového stavebního zákona. <br/><br/>[24] Rovn~ logický výklad, konkrétn prostYednictvím dokazu sporem, nesvd í o správnosti postupu krajského soudu. Ad absurdum by toti~ mlo být pravidlo uvedené v § 307 odst. 1 nového stavebního zákona (v kombinaci s koncentrací Yízení podle starého stavebního zákona) vzta~eno i na pYípady takových územních Yízení, která byla vedena jeat i pYed samotnou platností tohoto zákona, tedy v dob, kdy jeat nebylo de facto ani objektivn mo~né, aby ~alobci pYizposobili svou procesní strategii znní § 307 odst. 1 nového stavebního zákona. Pokud by tedy platil výklad § 307 odst. 1 nového stavebního zákona, který provedl krajský soud, museli by ~alobci ji~ v té dob (pYed platností nového stavebního zákona) uplatnit v námitkách svou veakerou argumentaci, pakli~e chtli, aby se jí mohl následn zabývat správní soud. <br/><br/>[25] Nesprávnost výkladu krajského soudu vyplyne na povrch i pYi posouzení pYípadných dopado do základního práva st~ovatelo na pYístup k soudu. Ústavní soud ji~ v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/93 konstatoval, ~e k defini ním znakom právního státu (ve smyslu l. 1 Ústavy) patYí také princip právní jistoty a ochrany dovry ob ano v právo, jejich~ sou ástí je zákaz retroaktivity (zptné ú innosti) právních norem. V nálezu ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. Pl, ÚS 15/19, pak shrnul, ~e:  Obecný zákaz retroaktivity v neprospch se vztahuje pouze na tzv. pravou retroaktivitu, nikoli retroaktivitu nepravou (retrospektivu) [nález ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. Pl. ÚS 17/11 (N 102/65 SbNU 367; 220/2012 Sb.), bod 51.]. Od zákazu pravé retroaktivity v neprospch se lze odchýlit pouze výjime n, a to výslovným ustanovením zákona a jen tehdy, kde právní povinnost stanovená pro minulost byla dYíve pocieována alespoH jako povinnost mravní [nález ze dne 12. 3. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 33/01 (N 28/25 SbNU 215; 145/2002 Sb.)]. U tzv. nepravé retroaktivity (retrospektivy) je naopak výjimkou její zapovzení na ústavní úrovni. Tzv. nepravá retroaktivita (retrospektiva) není mo~ná, vylu ujeli to princip dovry v právo. O takovouto situaci jde v pYípad, ~e význam zákonodárných pYání pro veYejnost nepYevyauje zájem jednotlivce na dalaí existenci dosavadního práva [zmínný nález sp. zn. Pl. ÚS 17/11, bod 53.; nález ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. Pl. ÚS 18/14 (N 165/78 SbNU 469; 299/2015 Sb.) bod 34.]. <br/><br/>[26] K výkladu pojmo pravá a nepravá retroaktivita lze odkázat na nedávný nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 30/23, v nm~ je tato problematika podrobn rozebrána. Ústavní soud zmiHoval napYíklad definici E. Tilsche, dle nj~  pravé zptné posobení nového zákona jest tu jen tehdy, kdy~ posobí i pro dobu minulou , naproti tomu o nepravé zptné posobení jde tehdy, pokud  nový zákon naYizuje, ~e ho má být u~ito i na staré právní pomry ji~ zalo~ené, ale teprve od doby, kdy po íná posobnost nového zákona anebo od doby jeat pozdjaí . Odkázal té~ na definici vycházející z judikatury nmeckého Spolkového ústavního soudu, dle ní~  pravý zptný (retroaktivní) ú inek nastává, zasáhneli zákonodárce k tí~i dot ené osoby novým pravidlem do skutkového stavu (Tatbestand), který zapo al v minulosti a v ní ji~ byl také 'ukon en' tak, ~e s nimi spojí jiné právní ú inky (následky) ne~ dosavadní pravidlo (Rückbewirkung von Rechtsfolgen). Oproti tomu nepravý zptný právní ú inek vykazuje taková právní norma, kterou zákonodárce zasáhne do skutkového stavu, které sice zapo al ji~ v minulosti, ale který dosud nebyl 'uzavYen' (tatbestandliche Rückanknüpfung); dané pravidlo nemá vliv na asovou, ale vcnou posobnost. <br/><br/>[27] Na poslední z uvedených definic je mo~né pomrn dobYe popsat situaci, v ní~ se ocitli st~ovatelé. Dle závro krajského soudu má toti~ skutkový stav, který byl  ukon en ji~ v minulosti (mo~nost podat námitky, kterými by se mohl zabývat krajský soud) de facto jiné právní ú inky za ú innosti starého a nového stavebního zákona. V re~imu starého stavebního zákona by st~ovatelé mohli vznáaet nové námitky v Yízení pYed krajským soudem. V re~imu nového stavebního zákona vaak nikoliv. Tento stav byl pYitom  ukon en práv za ú innosti starého stavebního zákona (vzhledem ke lhotám pro uplatnní námitek). Nejedná se sice o pravou retroaktivitu v klasickém slova smyslu, neboe se nejedná o stav uzavYený v minulosti. Nov pYijatá právní úprava toti~ spojila nové právní ú inky nov s právními skute nostmi nastalými v minulosti do budoucna od své ú innosti, pYi em~ nedoalo k dot ení soudních Yízení zahájených za staré právní úpravy. Zcela jist vaak takový postup omezuje dovru st~ovatelo v právo. Výklad krajského soudu toti~ zásadn omezuje realizaci jejich základního práva na pYístup k soudu. Spojuje s nepodáním námitek za ú innosti pYedchozí právní úpravy dosledek, který st~ovatelé legitimn nemohli i nemuseli o ekávat v dob, kdy mohli uplatnit námitky proti zmn rozhodnutí o umístní stavby zámru. <br/><br/>[28] Významným protiargumentem k výae uvedeným výtkám by v obecné rovin jist mohla být zásada vigilantibus iura scripta sunt (práva nále~í bdlým), na kterou poukázal ~alovaný ve svém vyjádYení. Ta je v obdobných pYípadech podpoYena zejména tzv. legisvakan ní dobou, tedy dobou mezi po átkem platnosti a po átkem ú innosti právního pYedpisu. Bhem této doby mají standardn právní subjekty mo~nost seznámit se se znním právních norem a tomu pYípadn pYizposobit své procesní strategie. Ustanovení § 307 odst. 1 toti~ bylo sou ástí nového stavebního zákona ji~ od jeho vyhláaení dne 29. 7. 2021.<br/><br/>[29] Stanovení kone ného data ú innosti nového stavebního zákona vaak bylo ponkud nejasné. Tento okam~ik byl opakovan odkládán do vzdálenjaí budoucnosti. Jak citoval Nejvyaaí správní soud ji~ výae, i v sou asné dob je ú innost nového stavebního zákona rozn dlena  nejedná se o  typickou jednozna nou ú innost právní normy jako celku. Z pohledu právní jistoty ú astníko Yízení (st~ovatelo) je vaak významnjaí, ~e opakovan docházelo k rozným zásahom do (platného, avaak dosud neú inného) nového stavebního zákona a k posunom jeho ú innosti. Ji~ v roce 2022 byla pYijata první tzv. odkládací novela nového stavebního zákona (zákon . 195/2022 Sb.), která odlo~ila ú innost nového stavebního zákona o jeden rok (s výjimkou vyhrazených staveb). Nový § 334a stanovil pYechodné období od 1. 7. 2023 do 30. 6. 2024, v nm~ se mlo i nadále postupovat podle dosavadních pYedpiso. Výjimku tvoYily pouze tzv. vyhrazené stavby, ve vztahu k nim~ ml nový stavební zákon nabýt ú innosti skute n ji~ 1. 7. 2023, ovaem zatím bez digitalizace stavební agendy. Druhá, tzv. vcná novela nového stavebního zákona (platná od 5. 6. 2023 a ú inná od 1. 7. 2023) obecn posunula ú innost nového stavebního zákona k datu 1. 1. 2024, a mnila rovn~ pYechodné období uvedené v § 334a odst. 1 nového stavebního zákona na dobu od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024. Bylo zachováno rozné nabytí ú innosti ve vztahu k vyhrazeným stavbám a vaem ostatním a s tím spojené rozdlení povolovacích proceso. Dále lze zmínit napYíklad zákon . 465/2023 Sb., kterým se mní zákon . 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znní pozdjaích pYedpiso, a dalaí související zákony, který byl jeat pYed ú inností nového stavebního zákona platný dne 29. 12. 2023, a jeho ú innost byla v rámci jednotlivých ástí rovn~ rozdlená (viz ást devatenáctá daného zákona). NapYíklad dle písm. c) této ásti platí, ~e ustanovení l. V bodo 1 a 6 a l. XVII bodu 2, (& ) nabývají ú innosti dnem 1. ledna 2027, pYi em~ l. V se týkal zmn stavebního zákona. <br/><br/>[30] Dne 1. 7. 2023, tedy krátce pYed doru ením oznámení, v nm~ byla st~ovatelom stanovena patnáctidenní lhota pro podání námitek (19. 7. 2023), doalo k posunutí ú innosti pYechodných ustanovení nového stavebního zákona v ásti dvanácté hlav II dílu 4, mezi nimi~ je také § 331 regulující ú innost speciální úpravy soudního pYezkumu dle nového stavebního zákona. V dob plynutí lhoty pro podání námitek tak byla erstv odlo~ena ú innost speciální úpravy soudního pYezkumu dle nového stavebního zákona na 1. 7. 2024, tedy témY za rok po uplynutí stanovené lhoty.<br/><br/>[31] Za dané situace pova~uje Nejvyaaí správní soud za nespravedlivé a v rozporu s principem právní jistoty, aby vzhledem k popsanému komplikovanému legislativnímu procesu kladl st~ovatelom k tí~i procesní strategii, kterou zvolili. Tím spíae, ~e de facto nejzazaím bodem, v nm~ ji~ mli dle výkladu krajského soudu uplatnit veakeré námitky, které by následn mohli uplatnit v Yízení pYed krajským soudem, byla lhota pro podání námitek v Yízení pYed stavebním úYadem, která uplynula ji~ dne 3. 8. 2023, tedy v dob zmn ú innosti stavebního zákona. Ostatn, jak uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 420/09,  pravidlo neznalost právního pYedpisu neomlouvá pYedpokládá, ~e se daný právní pYedpis stal platným a ú inným. <br/><br/>[32] Odhlédnout pak podle Nejvyaaího správního soudu nelze ani od skute nosti, kterou krajský soud zmínil v bod 33 napadeného rozsudku. Zde sám konstatoval, ~e  ustanovení § 307 odst. 1 nového stavebního zákona není formulováno pYília jasn, neboe se zde hovoYí o pYípustnosti ~aloby nikoliv o ~alobních bodech . Jinými slovy krajský soud pYipustil, ~e neú inné ustanovení, které podle jeho závro mli st~ovatelé de facto prospektivn zohlednit pYi svém postupu, není navíc jednozna n formulováno a vy~aduje výklad pomocí dalaích metod za ú elem zjiatní jeho obsahu. K tomu Nejvyaaí správní soud dodává, ~e z ist z gramatického hlediska mo~e vyvolávat nejasnosti pYi výkladu daného ustanovení také limita  pouze v sousloví  obsahujeli pouze skutkové a právní dovody (celé znní daného ustanovení viz výae). Tím spíae nelze klást st~ovatelom k tí~i, ~e neuvedli veakerou svou argumentaci ji~ ve lhot pro podání námitek proti zmn rozhodnutí o umístní stavby zámru, která inila 15 dno ode dne doru ení oznámení o zahájení územního Yízení. To jeat více podtrhuje skute nost, ~e st~ovatelé nebyli pYi podávání tchto námitek právn zastoupeni, ale vystupovali jako právní laici. <br/><br/>[33] Výae uvedené vede Nejvyaaí správní soud k závru, ~e krajský soud v daném pYípad neml odmítnout vypoYádání námitek st~ovatelo s odkazem na § 307 odst. 1 nového stavebního zákona. Takovým postupem nepYípustn zasáhl do jejich práva na pYístup k soudu a do jejich právní jistoty spojené s dovrou v právo. Ustanovení § 307 odst. 1 ve spojení s § 331 nového stavebního zákona je tYeba vylo~it ve prospch zachování práva na soudní pYezkum, tedy tak, ~e je nelze vztáhnout na ~alobu st~ovatelo týkající se územního rozhodnutí stavebního úYadu, které bylo vydáno a napadeno odvoláním v re~imu starého stavebního zákona. To znamená, ~e podmínka zakotvená v § 307 odst. 1 nového stavebního zákona, která je navázána na uplatnní námitek v Yízení o odvolání, se uplatní a~ v pYípadech, kdy bylo Yízení o odvolání vedeno podle nového stavebního zákona, a odvolatel si tedy ml být s ohledem na zásadu, ~e neznalost zákona neomlouvá, vdom dosledko spojených s pYípadnou pasivitou pYi formulaci odvolacích námitek. <br/><br/>[34] Nejvyaaímu správnímu soudu proto nezbylo ne~ napadený rozsudek zruait a vc vrátit krajskému soudu k dalaímu Yízení. Nejvyaaí správní soud se proto nezabýval dalaími kasa ními námitkami, neboe to vzhledem k dovodu, pro nj~ napadený rozsudek ruaí, pova~uje za pYed asné. <br/><br/>[35] V novém Yízení krajský soud rozhodne i o náhrad náklado Yízení dle § 109 odst. 3 s. Y. s.<br/><br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn dne 13. bYezna 2025<br/><br/><br/>Lenka Krupi ková<br/>pYedsedkyn senátu<br/><br/><br/></body> </html>