<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 8 Afs 266/2023- 69 - text</title> </head> <body> ÿþ 8 Afs 266/2023-83<br/>pokra ování<br/><br/>[OBRÁZEK]<br/><br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedkyn Jitky ZavYelové a soudco Petra Mikeae a Milana Podhrázkého v právní vci ~alobkyn: V TOWER Prague, a. s., se sídlem Milevská 2095/5, Praha 4, zastoupená JUDr. Martinem KYí~em, advokátem se sídlem Jáchymova 26/2, Praha 1, proti ~alovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 525/15, Praha 1, proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 22. 6. 2021, j. MF-15996/2021/3902-3, o kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti rozsudku Mstského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2023, j. 5 Af 16/2021102,<br/><br/><br/>takto:<br/><br/>I. Kasa ní stí~nost se zamítá.<br/>II. }alobkyn nemá právo na náhradu náklado Yízení.<br/>III. }alovanému se náhrada náklado Yízení nepYiznává.<br/><br/><br/>Odovodnní:<br/><br/>I. Vymezení vci<br/>[1] Nejvyaaí správní soud v tomto rozsudku Yeaí, zda zákon . 253/2008 Sb., o nkterých opatYeních proti legalizaci výnoso z trestné innosti a financování terorismu [dále  AML zákon (zkratka z anglického  Anti Money Laundering , je~ lze pYelo~it jako  proti praní /apinavých/ penz )], ve znní ú inném do 31. 12. 2020, dopadal na ~alobkyni v souvislosti s její inností spo ívající v nákupu (koupi) pozemko za ú elem jejich zhodnocení prostYednictvím zajiatní výstavby budovy obsahující mimo jiné bytové jednotky ur ené k následnému prodeji. <br/>[2] }alobkyn v rozhodné dob vykonávala innost, kterou ozna uje za developerskou, spo ívající mimo jiné v tom, ~e na pozemcích získaných koupí do svého vlastnictví: (i) parc. . XA, v k. ú. K., zapsaný na listu vlastnictví . YA, a (ii) parc. . XB, v k. ú. N., zapsaný na listu vlastnictví . YB, zajistila výstavbu výakové budovy zahrnující mimo jiné 130 bytových jednotek ur ených k následnému prodeji (dále  projekt V Tower ). Bytový dom je (právn) sou ástí vtaího pozemku ad (i). Minimáln ást bytových jednotek ~alobkyn v rozhodné dob let 2018 a 2019 skute n prodala.<br/>[3] Finan ní analytický úYad (dále  FAÚ ) výrokem I rozhodnutí ze 4. 3. 2021, j. FAU19997/2021/032 (dále  prvostupHové rozhodnutí ), uznal ~alobkyni vinnou ze spáchání pYestupku neplnní povinnosti pYi identifikaci a kontrole klienta podle § 44 odst. 1 písm. b) AML zákona, kterého se ~alobkyn mla dopustit tím, ~e jako osoba oprávnná k obchodování s nemovitostmi nebo ke zprostYedkování obchodu s nimi, tedy jako povinná osoba podle § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona, poruaila opakovan: <br/>a) povinnost ulo~enou v § 9 odst. 1 písm. a) bodu 1 AML zákona, neboe pYed uskute nním obchodu mimo obchodní vztah nejpozdji v dob, kdy bylo zYejmé, ~e dosáhne hodnoty 15 000 EUR nebo vyaaí, nepYezkoumávala zdroje pen~ních prostYedko ve smyslu § 9 odst. 2 písm. d) AML zákona, kterých se týkal obchod uskute nný na základ osmi konkrétn vymezených smluv (kupní, o rezervaci) i dodatko ke smlouv o budoucí kupní smlouv uzavYených s roznými obchodními spole nostmi v období od 10. 1. 2018 do 3. 12. 2019. Cena pYedmtu plnní se pohybovala v rozmezí od necelých 17 000 000 K  do více ne~ 63 000 000 K , a tedy velmi výrazn pYesahovala výae uvedenou zákonnou prahovou hodnotu 15 000 EUR.<br/>b) a povinnost ulo~enou v § 9 odst. 1 písm. a) bod 1 AML zákona, neboe pYed uskute nním obchodu mimo obchodní vztah nejpozdji v dob, kdy bylo zYejmé, ~e dosáhne hodnoty 15 000 EUR nebo vyaaí, nezjiaeovala skute ného majitele klienta a nepYijala opatYení ke zjiatní a ovYení jeho toto~nosti ve smyslu § 9 odst. 2 písm. b) AML zákona, a to pYi obchodu uskute nném na základ aesti z osmi výae uvedených smluv a dodatko.<br/>[4] Výrokem II prvostupHového rozhodnutí ulo~il FAÚ ~alobkyni podle § 44 odst. 2 AML zákona pokutu 750 000 K . Výrokem III jí ulo~il povinnost nahradit náklady Yízení pauaální ástkou 1 000 K .<br/>[5] }alovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolání ~alobkyn zamítl a prvostupHové rozhodnutí potvrdil.<br/>Shrnutí rozsudku Mstského soudu v Praze<br/>[6] Mstský soud v Praze rozsudkem uvedeným v záhlaví ~alobu ~alobkyn zamítl.<br/>[7] Dovodnou pYedn neshledal ~alobní námitku, ~e ~alobkyn jako developer nebyla povinnou osobou podle § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona, ve znní ú inném do 31. 12. 2020, a proto vobec nepodléhala posobnosti tohoto zákona, a tedy ani posobnosti (pYísluanosti) FAÚ. Mstský soud uvedl, ~e ~alobkyn v dob, kdy prodávala bytové jednotky, v souvislosti s ím~ se dopustila výae uvedeného pYestupku (od 10. 1. 2018 do 3. 12. 2019), byla dr~itelkou ~ivnostenského oprávnní k ~ivnosti volné, pYedmtu podnikání Výroba, obchod a slu~by neuvedené v pYílohách 1 a~ 3 zákona . 455/1991 Sb., o ~ivnostenském podnikání (~ivnostenský zákon), a to mj. v oboru innosti Realitní innost, správa a údr~ba nemovitostí [bod 58 pYílohy . 4 naYízení vlády . 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých ~ivností (dále  naYízení . 278/2008 Sb. ), ve znní ú inném do 30. 6. 2021]. Obsahovou náplní tohoto oboru innosti byl mimo jiné i nákup nemovitostí za ú elem jejich dalaího prodeje, prodej nemovitostí. Z uvedeného podle mstského soudu plyne, ~e ~alobkyn byla osobou oprávnnou k prodeji nemovitostí podle ~ivnostenského zákona, co~ ji v rozhodné dob inilo osobou oprávnnou k obchodování s nemovitostmi ve smyslu § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona. Z uvedeného ustanovení podle soudu nevyplývá, ~e se musí jednat v~dy jen o prodej nemovitostí nakoupených od tYetí osoby za ú elem jejich dalaího prodeje, tedy  pYeprodej . Pod spojení osoba oprávnná k obchodování s nemovitostmi lze podYadit i oprávnní k prodeji byto nabytých do vlastnictví originárn, co~ byl pYípad ~alobkyn. Ostatn, nemla-li by oprávnní k prodeji nemovitostí, nemohla by vystavné bytové jednotky vobec prodávat. Soud té~ poukázal na rozhodnutí ~alovaného zmiHující innosti, je~ má ~alobkyn zapsané v registru ekonomických subjekto ARES, a je~ se netýkají developerské innosti. <br/>[8] K argumentaci ~alobkyn zalo~ené na znní smrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 z 20. 5. 2015 o pYedcházení vyu~ívání finan ního systému k praní penz nebo financování terorismu (dále  AML smrnice ) mstský soud uvedl, ~e eský zákonodárce v souladu s l. 4 této smrnice rozaíYil [nad rámec doslovného znní l. 2 odst. 1 pododst. 3) písm. d), vztahujícího se jen na realitní makléYe] posobnost AML zákona i na osoby oprávnné k obchodování s nemovitostmi.<br/>[9] }alobkyn v této souvislosti rovn~ dovozovala existenci svého legitimního o ekávání, ~e není povinnou osobou podle AML zákona, jeliko~ FAÚ ani ~alovaný do zahájení pYestupkového Yízení s ~alobkyní nevedly s ~ádným developerem Yízení v kontextu AML problematiky, co~ odpovídalo i výkladové praxi samotného FAÚ, jako~ i názorom odborné (komentáYové) literatury. Postupem správních orgáno tak doalo k poruaení zásady legitimního o ekávání. Mstský soud vaak dospl k závru, ~e uvedená zásada poruaena nebyla. Na základ judikatury Nejvyaaího správního soudu opYené o rozhodnutí Tribunálu zdoraznil, ~e zásada legitimního o ekávání je v projednávané vci zásadním zposobem korigována zásadou legality, neboe ani ustálená správní praxe nesmí být v rozporu s ú innou právní úpravou. Podle mstského soudu lze za legitimní pova~ovat jen takové o ekávání, které bylo prokázáno. O ekávání ~alobkyn, ~e za vytýkané jednání nebude posti~ena, vaak za prokázané nepova~oval, a proto nejde o legitimní o ekávání. Za osvd ené soud neml ani tvrzení ~alobkyn, ~e by FAÚ ml dlouhodob zastávat právní názor, ~e developer není povinnou osobou podle § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona. Naopak, pYisvd il názoru ~alovaného v napadeném rozhodnutí, ~e z názoro publikovaných v odborné literatuYe ani z osobního a izolovaného názoru Yeditelky právního odboru FAÚ, prezentovaného na (jednom) semináYi, nelze dovozovat existenci ustálené správní praxe. Mstský soud dále pYisvd il té~ argumentaci ~alovaného, ~e sama ~alobkyn se pova~ovala za povinnou osobou podléhající AML zákonu.<br/>[10] Dovodnými mstský soud neshledal námitky nepYezkoumatelnosti správních rozhodnutí pro jejich nesrozumitelnost i nedostatek dovodo, ani námitku nepodlo~ených i fabulovaných úvah FAÚ a ~alovaného. Dále nepYisvd il námitce nestandardnosti (ukvapenosti) probhu provedené kontroly a na ní navazujícího pYestupkového Yízení. V souladu s ~alovaným soud odmítl rovn~ argumentaci ~alobkyn, ~e pe livost kontroly kliento prokázala dolo~ením velkého mno~ství (115) pYíloh, neboe podstatná je jejich vypovídací hodnota (kvalita), nikoli jejich samotné mno~ství (kvantita). Vyvrátil i námitku, ~e ~alovaný ~alobkyni pYi etl k tí~i skutky, o nich~ ani nebylo vedeno pYestupkové Yízení z dovodu prekluze. Neztoto~nil se ani s námitkou, ~e správní orgány nesprávn vylo~ily § 22 odst. 1 AML zákona upravujícího informa ní povinnost o kontaktní osob pro pYípad, ~e touto osobou je pYímo statutární orgán povinné osoby.<br/>[11] Soud té~ potvrdil závry správních orgáno, ~e ~alobkyn nedostate n splnila povinnost kontroly svých kliento podle § 9 odst. 2 písm. b) AML zákona, jeliko~ se ohledn jejich skute ných majitelo spolehla pouze na estné prohláaení statutárního orgánu, pYi em~ FAÚ ovYil, ~e skute nosti obsa~ené v estných prohláaeních neodpovídají skute nostem zaznamenaným ve veYejných rejstYících. Shodn se mstský soud ztoto~nil i se závry správních orgáno, ~e ~alobkyn nesplnila povinnost pYezkoumávat zdroje pen~ních prostYedko svých kliento podle § 9 odst. 2 písm. d) AML zákona, neboe AML záznam obsahoval jen samotné tvrzení o zdrojích pen~ních prostYedko, nikoli vaak doklady i informace, je~ ~alobkyni k takovému tvrzení vedly. V této souvislosti soud neshledal dovodnou námitku, ~e správní orgány ~alobkyni sankcionovaly za nesplnní povinností, je~ jí zákon vobec neukládá. Má-li být toti~ kontrola kliento ze strany povinných osob ú inná, musí mít konkrétní zjiatní dostate nou oporu v získaných podkladech. K námitce ~alobkyn, ~e ji správní orgány mly vyzvat k dolo~ení podklado, je~ podle nich chybí, soud uvedl, ~e ~alobkyn ve svých námitkách k protokolu FAÚ o kontrole z 21. 12. 2020, j. FAU108627/2020/032 (dále  protokol o kontrole ), v odvolání, ani v ~alob neuvedla, které konkrétní dalaí podklady i dokazy bylo potYeba provést. Správní orgány zároveH o zjiatném skutkovém stavu pochybnosti nemly. Podle mstského soudu tak správní orgány dostate ným zposobem zjistily skutkový stav vci, o nm~ nejsou dovodné pochybnosti. Sou asn nepYisvd il námitce, ~e správní orgány pYenesly svoji zákonnou dokazní povinnost na ~alobkyni, a dále neshledal poruaení zásady zákonnosti ani presumpce neviny.<br/>II. Obsah kasa ní stí~nosti<br/>[12] }alobkyn (dále  st~ovatelka ) napadla rozsudek mstského soudu kasa ní stí~ností, jí~ navrhla, aby Nejvyaaí správní soud zruail napadený rozsudek a vc vrátil mstskému soudu k dalaímu Yízení.<br/>[13] St~ovatelka pYedn namítla nezákonnost napadeného rozsudku, proto~e mstský soud, stejn jako správní orgány, nesprávn posoudil právní otázku, ~e v rozhodné dob (od 10. 1. 2018 do 3. 12. 2019) byla st~ovatelka jako developer povinnou osobou ve smyslu § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona. Obchodováním s nemovitostmi ve smyslu uvedeného ustanovení výkladová praxe rozumla nákup a prodej stejné nemovitosti, nikoliv prodej majetku developerské spole nosti nabytý do vlastnictví originárn. Z definice povinné osoby v uvedeném ustanovení, ve spojení s § 54 odst. 1 tohoto zákona, z AML smrnice, je~ dopadá pouze na zprostYedkovatele obchodu s nemovitostmi, jako~ i z právní doktríny a výkladové praxe FAÚ proto plyne, ~e subjekty provádjící developerskou innost vobec nespadaly do posobnosti AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020. Tento názor byl potvrzen i Yeditelkou právního odboru FAÚ v rámci odborných semináYo k dané problematice. A vyplývá i z dovodové zprávy ke zmnovému zákonu . 527/2020 Sb., jím~ byl s ú inností od 1. 1. 2021 novelizován § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona. Odpovídala mu i správní praxe správních orgáno, které a~ do pYípadu st~ovatelky nevedly pro obdobné skutky ~ádné správní Yízení s jakýmkoli developerem, jak pYiznal i ~alovaný na str. 3 svého rozhodnutí a mstský soud v bodu 52 napadeného rozsudku. Podle st~ovatelky se s tímto ustáleným odborným výkladem, jako~ ani s existující správní praxí (trvající témY dvanáct let) mstský soud v napadeném rozsudku nevypoYádal. Mstský soud pochybil i tím, ~e si pro svoj závr o posobnosti (pYísluanosti) FAÚ a ~alovaného, v rozporu s judikaturou Nejvyaaího správního soudu, neopatYil potYebné podklady. Ostatn, ani FAÚ se touto otázkou podrobnji nezabýval.<br/>[14] St~ovatelce tak vzniklo legitimní o ekávání, je~ bylo postupem správních orgáno poruaeno. Z judikatury uvedené v bodu 52 napadeného rozsudku podle st~ovatelky plyne pYesný opak toho, co dovodil mstský soud. Správní praxe zakládající legitimní o ekávání mo~e vzniknout i z ne innosti správních orgáno, pYi em~ v nyní projednávaném pYípad nealo z jejich strany o ne innost nezákonnou, ani ze strany st~ovatelky o zjevné poruaení (poruaování) právní úpravy. Z rozsudku NSS z 5. 5. 2023, j. 5 As 99/2021-60, podle st~ovatelky plyne, ~e i vyjádYení osob posobících u správních orgáno mo~e ve spojení s celkovým kontextem pYípadu svd it o vzniku legitimního o ekávání.<br/>[15] Poruaena byla i zásada rovného zacházení, neboe st~ovatelka byla jediným developerem, vo i nmu~ byl aplikován AML zákon ve znní ú inném do 31. 12. 2020. Z výae uvedeného podle st~ovatelky zároveH plyne, ~e § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020 byl interpreta n nejasný, a proto výklad v její neprospch provedený správními orgány a mstským soudem je poruaením zásady in dubio pro reo (mitius).<br/>[16] Neobstojí ani argumentace mstského soudu spo ívající v podYazení ~ivnostenského oprávnní v oboru innosti Realitní innost, správa a údr~ba nemovitostí pod obchodování s nemovitostmi ve smyslu § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona (bod 49 napadeného rozsudku a bod [7] výae). Pokud by zákonodárce zamýalel, aby povinnou osobou podle tohoto zákona byla i osoba s tímto oprávnním, jist by v uvedeném ustanovení u~il název daného oprávnní, i alespoH jeho ást v podob slovního spojení  realitní innost . Z § 2 odst. 3 AML zákona toti~ plyne, ~e zákonodárce navázal vymezení povinných osob na pYedmt jejich podnikání. Tomu odpovídá i postup zákonodárce, je~ s ú inností od 1. 1. 2021 novelizoval § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona tak, aby dopadal i na osoby, které nakupují nebo prodávají nemovité vci, tj. i na developery. Pozdjaí znní vaak nelze retroaktivn aplikovat na nyní projednávaný pYípad. V pYímém rozporu se závry napadeného rozsudku je poukaz soudu a ~alovaného na innosti zapsané v registru ekonomických subjekto ARES, neboe mezi nimi není realitní innost, ani obchodování s nemovitostmi i jejich prodej.<br/>[17] Dále st~ovatelka napadla úvahu v bodu 50 napadeného rozsudku, v nm~ mstský soud odmítl eurokonformní výklad. Podle mstského soudu eský zákonodárce postupoval podle l. 4 AML smrnice, který lenským státom ukládá rozaíYit oblast posobnosti této smrnice i na dalaí osoby, je~ nejsou uvedeny ve vý tu l. 2 AML smrnice, a proto § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona dopadá i na osoby, je~ nejsou  toliko realitními makléYi, v souladu s touto smrnicí. Podle st~ovatelky vaak AML smrnice v l. 4 stanoví pYísné podmínky pro rozaíYení své posobnosti, kterými je posouzení rizik a uvdomní Evropské komise. Jejich splnní ale z ni eho neplyne, a st~ovatelce sou asn ani není známo, ~e eská republika o rozaíYení posobnosti AML smrnice uvdomila Komisi. St~ovatelka se tedy oprávnn spoléhala na eurokonformní výklad. Argumentace mstského soudu je tak ú elová, nezákonná a v rozporu s judikaturou Nejvyaaího správního soudu, podle ní~ nelze výkladem smrnice rozaiYovat i dokonce nov zalo~it odpovdnost jednotlivce za vnitrostátní veYejnoprávní delikty. <br/>[18] St~ovatelka rovn~ namítla nepYezkoumatelnost napadeného rozsudku v bodech 53 a 61, kde mstský soud pouze obecn a nekriticky pYevzal nesprávné závry správních orgáno ohledn povinnosti st~ovatelky poYizovat a uchovávat kopie podklado týkajících se kontroly kliento provádné podle § 9 odst. 2 písm. b) a d) AML zákona, ani~ se sám alespoH pokusil o výklad dot ených ustanovení. Svým postupem mstský soud st~ovatelce odepYel právo na spravedlivý proces, tedy soudní pYezkum rozhodnutí správních orgáno.<br/>[19] St~ovatelka je pYesvd ená, ~e AML zákon ve znní ú inném do 31. 12. 2020 (na rozdíl od znní ú inného od 1. 1. 2021) nestanovil povinnost poYizovat a uchovávat kopie po~adovaných doklado. Podle § 9 odst. 8 tohoto zákona toti~ povinná osoba  toliko mo~e (nikoli musí) poYizovat kopie nebo výpisy z pYedlo~ených doklado. Správní orgány tak nebyly oprávnny tyto podklady po st~ovatelce vymáhat. Bye je pYesvd ená, ~e nebyla povinnou osobou, má za to, ~e (z dovodu bezpe nosti vlastních podnikatelských proceso a pYedb~né opatrnosti) kontrolu svých kliento provedla a výsledek splnní této zákonné povinnosti v pYestupkovém Yízení dolo~ila.<br/>[20] Dalaí námitka míYila proti závru v bodu 45 napadeného rozsudku, ve kterém mstský soud potvrdil výklad § 22 odst. 1 AML zákona provedený správními orgány, který je ale v rozporu s jazykovým znním dot eného ustanovení. U inil tak, ani~ reagoval na ~alobní námitku, ~e povinná osoba musí ur it a oznámit kontaktní osobu FAÚ pouze v pYípad, ~e tyto innosti nezajiaeuje její statutární orgán. St~ovatelka nemohla poruait neexistující povinnost.<br/>[21] Mstskému soudu vytkla i to, ~e v rozporu se zákonem dovodil pYenesení dokazní povinnosti ze správních orgáno na st~ovatelku. St~ovatelka svá tvrzení v pYestupkovém Yízení dolo~ila dostate nými dokazy. Ml-li FAÚ pochybnosti o pravdivosti a vrohodnosti dokládaných skute ností, jak mstský soud zmínil v bodu 54 napadeného rozsudku, bylo zákonnou povinností FAÚ tyto pochybnosti dalaím dokazováním rozptýlit, a nepodaYilo-li by se to, mla se uplatnit zásada in dubio pro reo (mitius). FAÚ si vaak ~ádné dalaí doklady od st~ovatelky nevy~ádal. Dokazní povinnost a bYemeno nelze tímto zposobem pYenáaet na st~ovatelku, a to ani na základ mstským soudem uvedeného smyslu a ú elu AML zákona. Skutková podstata, z ní~ vycházely správní orgány, jejich~ postup potvrdil i mstský soud, se opírá jen o závry obsa~ené v protokolu o kontrole a jeho pYílohách, a nemá tak oporu ve správním spisu.<br/>III. VyjádYení ~alovaného<br/>[22] }alovaný navrhl zamítnutí kasa ní stí~nosti. PYedn poukázal, ~e kasa ní stí~nost neobsahuje nic, co st~ovatelka ji~ neuvedla v odvolání a ~alob, a co nebylo vypoYádáno ~alovaným a mstským soudem.<br/>[23] Podle webových stránek st~ovatelky realizaci projektu V Tower zajiaeovala jako developer spole nost PSJ INVEST, a. s. (I O: 255 81 431). Není tak pravda, ~e st~ovatelka byla developerem tohoto projektu. Ta pouze koupila nemovitost, zhodnotila ji a poté se ziskem prodala, co~ byl pYedmt jejího podnikání. Lze ji tak jednozna n ozna it za obchodníka s nemovitostmi, pYi em~ bez významu je skute nost, ~e vlastnické právo k dané nemovitosti nabyla originárn.<br/>[24] Ohledn namítaného poruaení legitimního o ekávání ~alovaný zopakoval, ~e sama st~ovatelka se za povinnou osobu pova~ovala, jak výslovn uvedla napYíklad ve svém vyjádYení ze 4. 11. 2020 adresovaném FAÚ. V opa ném pYípad není zYejmý dovod, právní titul, na jeho~ základ st~ovatelka shroma~ovala osobní údaje o svých klientech. Ostatn, námitku ~e není povinnou osobou vznesla poprvé a~ v odvolacím Yízení. }alovaný poukázal rovn~ na to, ~e vzhledem k velkému mno~ství povinných osob a omezeným kapacitám FAÚ nelze dovozovat legitimní o ekávání o neposobnosti AML zákona jen z toho, ~e u st~ovatelky nebyla provedena kontrola dYíve.<br/>[25] }alovaný uvedl, ~e reáln není mo~né pYijetí takové kazuistické právní úpravy, je~ by taxativn stanovila veakeré konkrétní dokumenty, které musí povinná osoba pYi identifikaci a kontrole klienta obstarat. Aby mohl být naplnn ú el AML zákona, musí být zjiatní o klientech pravdivá, srozumitelná a ovYitelná, tedy výsledná tvrzení musí být dolo~ená. Není mo~né, aby se povinné osoby spokojily s prostým prohláaením klienta o jeho skute ném vlastníkovi a zdroji pen~ních prostYedko. Obzvláat to platí v pYípad kliento st~ovatelky, tj. spole ností vzniklých pár týdno pYed uskute nním obchodu, jako~ i vzhledem k jejich velmi nízkému základnímu kapitálu ( asto pouze 1 000 K ). V takových pYípadech je zcela nezbytné, aby si povinná osoba vy~ádala od klienta dokumenty, které jeho tvrzení dokládají. St~ovatelka nebyla potrestána za pouhé administrativní pochybení, ale za nedbalý pYístup k provádní kontroly kliento, neboe své povinnosti plnila pouze formáln.<br/>[26] Ohledn výkladu § 22 odst. 1 AML zákona ~alovaný uvedl, ~e povinnost ur it kontaktní osobu a tuto oznámit FAÚ je dána i v pYípad, ~e dojde k zákonnému ur ení statutárního orgánu v dosledku neur ení osoby jiné. Ke zjiatní skutkového stavu uvedl, ~e FAÚ st~ovatelku vyzval k pYedlo~ení veakerých informací, které kontrolovaná osoba získala v rámci kontroly kliento i veakeré smluvní dokumentace uzavYené s klienty. Po~adavek st~ovatelky, ~e mla být vyzvána k dolo~ení dalaích doklado, proto podle ~alovaného nedává smysl. Ostatn, pYes opakování této výtky, st~ovatelka ~ádné dalaí doklady nikdy nepYedlo~ila.<br/>IV. Replika st~ovatelky<br/>[27] V replice st~ovatelka odmítla závr ~alovaného, ~e nebyla developerkou projektu V Tower, zalo~ený na jednom marketingovém prohláaení. K tomu zopakovala, ~e správní orgány ani mstský soud nezjistily vaechny rozhodné okolnosti pro závr o posobnosti FAÚ a ~alovaného. Za irelevantní st~ovatelka ozna ila skute nost, ~e se sama pova~ovala za povinnou osobu. Zopakovala, ~e i ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti ~alovaný pokra uje v dotváYení právních povinností, je~ vaak z AML zákona neplynou. PYípadnou nedokonalost právní úpravy nelze klást st~ovatelce k tí~i. Dále uvedla, ~e by bylo absurdní a v rozporu s § 6 odst. 2 správního Yádu, musely-li by povinné osoby informovat FAÚ i o tom, ~e kontaktní osobou je pYímo statutární orgán zjistitelný z obchodního rejstYíku, tedy o ur ení kontaktní osoby, k nmu~ fakticky nedoalo. Výzvu k pYedlo~ení veakerých informací pova~uje st~ovatelka za natolik neur itou, ~e z ní nelze v pYestupkovém Yízení init ~ádné závry ohledn viny. <br/>V. Posouzení Nejvyaaím správním soudem<br/>[28] Kasa ní stí~nost není dovodná.<br/>V.A St~ovatelka jako povinná osoba podléhající AML zákonu<br/>[29] St~ejní spornou otázkou je, zda st~ovatelka v rozhodné dob byla povinnou osobou podléhající AML zákonu, a zda tedy správní orgány v nyní projednávané vci vobec mly posobnost (pYísluanost) vo i st~ovatelce.<br/>[30] Nejvyaaí správní soud se proto pYedn zabýval námitkami týkajícími se otázky, zda st~ovatelka v nyní projednávané vci vobec byla povinnou osobou podléhající AML zákonu, a tedy zda byla dána posobnost (pYísluanost) FAÚ, pota~mo ~alovaného, k zahájení a vedení pYestupkového Yízení zakon eného vyslovením viny st~ovatelky a ulo~ením pokuty za poruaení povinností stanovených uvedeným zákonem. Ostatn, vzhledem k dalaím kasa ním námitkám týkajícím se výkladu i jiných ustanovení AML zákona, by si Nejvyaaí správní soud, v duchu zásady soud zná právo (iura novit curia), musel i bez námitky u init úsudek o tom, zda právní pYedpis, jeho~ správní orgány a mstský soud pou~ily (zde AML zákon), na nyní projednávanou vc skute n dopadá (usnesení rozaíYeného senátu NSS z 28. 7. 2009, j. 8 Afs 51/2007-87, . 1926/2009 Sb. NSS, a na nj navazující judikatura, napY. rozsudek NSS z 13. 6. 2024, j. 9 As 64/2024-38, bod 11).<br/>[31] St~ovatelka staví svoj názor, ~e podle právní úpravy ú inné v rozhodném období nebyla povinnou osobou podle AML zákona, na nkolika argumentech. Jedním z nich, a to významným, je i vznik ustálené správní praxe, je~ jí mla zalo~it legitimní o ekávání, ~e nespadá do posobnosti AML zákona. Podle Nejvyaaího správního soudu jde vaak o dv rozné otázky, jejich~ vzájemná souvislost je dána  toliko v té rovin, ~e odpov na primární otázku, zda objektivní právní úprava dopadala i na st~ovatelku v nyní projednávané vci, je jen jednou z okolností, bye dole~itou, pro posouzení pYípadného vzniku legitimního o ekávání v konkrétním, individuálním pYípad st~ovatelky. Opa ným smrem pYí inná souvislost (vliv) mezi tmito dvma otázkami neexistuje, tzn. ~e skute nost, zda vzniklo legitimní o ekávání, nemo~e mít ~ádný vliv na objektivní zákonnost, resp. na výklad objektivního práva.<br/>[32] Nejvyaaí správní soud se tak prvn zabýval výkladem § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona, aby mohl následn posoudit, zda st~ovatelka byla povinnou osobou podle tohoto ustanovení.<br/>[33] Podle § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020 platilo, ~e se povinnou osobou pro ú ely tohoto zákona rozumí osoba oprávnná k obchodování s nemovitostmi nebo ke zprostYedkování obchodu s nimi.<br/>[34] Podle § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném od 1. 1. 2021 se povinnou osobou pro ú ely tohoto zákona rozumí osoba, která<br/>1. nakupuje nebo prodává nemovité vci,<br/>2. je realitním zprostYedkovatelem; v pYípad zprostYedkování realitní smlouvy podle § 2 písm. d) bodu 2 zákona o realitním zprostYedkování, jde-li o nájem, podnájem nebo pacht, vaak pouze tehdy, pokud výae msí ní platby nebo pomrná ást výnosu z nemovité vci poskytnutá propachtovateli pYepo tená na jeden msíc, pYípadn jejich sou et, dosáhne alespoH 10 000 EUR,<br/>3. je dra~ebníkem podle zákona o veYejných dra~bách pYi innosti související s dra~bou nemovité vci.<br/>[35] Vzhledem k rozhodnému období (od 10. 1. 2018 do 3. 12. 2019), kdy se st~ovatelka dopustila pYestupku (bod [3] výae), je pro nyní projednávanou vc rozhodné znní § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ú inné do 31. 12. 2020; leda~e by nkteré z pozdjaích ú inných znní bylo pro st~ovatelku jako pachatelku pYíznivjaí ( l. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 5 zákona . 250/2016 Sb., o odpovdnosti za pYestupky a Yízení o nich). St~ovatelka v kasa ní stí~nosti argumentuje, ~e (pozdjaí) znní ú inné od 1. 1. 2021 do sou asnosti je pro ni mén pYíznivé [ l. III odst. 6 písm. b) na str. 4 kasa ní stí~nosti]. Nejvyaaí správní soud dále, výkladem ustanovení v obou dot ených znních, dospl k závru, ~e v tomto ohledu pozdjaí úprava [§ 2 odst. 1 písm. d) bodu 1] pro st~ovatelku není pYíznivjaí, neboe pYedchozí i sou asná úprava shodn dopadají i na developery.<br/>[36] ZároveH je v nyní projednávané vci zYejmé, ~e st~ovatelka nevykonávala innost spo ívající ve zprostYedkování obchodu s nemovitostmi, a proto je namíst se zabývat toliko první ástí (hypotézou) daného ustanovení, spojením (oprávnní k) obchodování s nemovitostmi. <br/>V.A.1 Formální oprávnní st~ovatelky k obchodování s nemovitostmi<br/>[37] Samotné jazykové znní § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020 (osoba oprávnná k & ) mo~e na první pohled implikovat, ~e povinnou osobou bude ka~dá osoba mající oprávnní k obchodování s nemovitostmi, bye by takové oprávnní ve skute nosti nevyu~ívala, tedy danou innost reáln nevykonávala. Nejvyaaí správní soud zde vyael z výkladu ~alovaného i mstského soudu, který st~ovatelka kasa ní stí~ností nezpochybnila, jím~ neustali jen na existenci formálního oprávnní, nýbr~ vzali v potaz i jeho skute né vyu~ití k samotné innosti (prodej bytových jednotek), je~ byla pYedmtem pYestupkového Yízení, jako~ i posoudili charakter této innosti z hlediska jejího podYazení pod dané oprávnní a tím i zákonnou definici povinné osoby.<br/>[38] Související, zrcadlov obrácenou, je otázka, zda by povinnou osobou byla osoba fakticky obchodující s nemovitostmi, avaak bez formálního oprávnní. Tuto otázku zde nicmén Nejvyaaí správní soud Yeait nemusel, jeliko~ dále dospl k závru, ~e st~ovatelka v nyní projednávané vci byla dr~itelkou takového formálního oprávnní, jeho~ sou ástí bylo i obchodování s nemovitostmi. Skute ným vyu~itím formálního oprávnní k samotné innosti se Nejvyaaí správní soud zabývá dále, v rámci Yeaení otázky, zda prodej nemovitostí nabytých do vlastnictví originárn pYedstavuje obchodování s nemovitostmi.<br/>[39] St~ovatelka v kasa ní stí~nosti zpochybnila podYazení ~ivnostenského oprávnní v oboru innosti Realitní innost, správa a údr~ba nemovitostí pod obchodování s nemovitostmi podle § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona. Argumentovala, ~e pokud by zákonodárce zamýalel, aby povinnou osobou podle tohoto zákona byla i osoba s tímto oprávnním, u~il by název daného oprávnní, i alespoH jeho ást v podob slovního spojení  realitní innost (bod [16] výae).<br/>[40] Nejvyaaí správní soud se ztoto~nil se ~alovaným a mstským soudem, ~e ~ivnostenské oprávnní v oboru innosti Realitní innost, správa a údr~ba nemovitostí podle naYízení . 278/2008 Sb. ve znní ú inném do 30. 6. 2021, tj. v rozhodné dob pro nyní projednávanou vc, odpovídalo oprávnní k obchodování s nemovitostmi ve smyslu § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020. Obsahovou náplní uvedeného oboru innosti toti~ byl mimo jiné i nákup nemovitostí za ú elem jejich dalaího prodeje, prodej nemovitostí, co~ je innost, jí~ i sama st~ovatelka podYadila pod pojem obchodování s nemovitostmi ve smyslu posledn uvedeného ustanovení AML zákona [ l. III odst. 6 písm. a) na str. 4 kasa ní stí~nosti]  pouze tvrdila, ~e tuto innost reáln nevykonávala. Na tomto závru nic nemní, ~e zákonodárce v § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020 neu~il název oboru innosti, ale jiný pojem. Zákonodárce evidentn nezamýalel definici povinné osoby navázat na veakerou realitní innost (jak byla podrobn rozepsána v bodu 58 pYílohy . 4 naYízení vlády . 278/2008 Sb. ve znní ú inném do 30. 6. 2021), nýbr~ jen na konkrétní výae citovanou ást její obsahové nápln. St~ejní je tedy to, ~e v AML zákon u~itý pojem obchodování s nemovitostmi významov, v podstat na první pohled, odpovídá ásti obsahové nápln oboru realitní innosti. NepYiléhavý je argument st~ovatelky, ~e vymezení povinných osob je na základ § 2 odst. 3 AML zákona navázáno na pYedmt jejich podnikání. Neodpovídá tomu ani vymezení jiných povinných osob. Nadto, v pYípad st~ovatelky by v takovém pYípad musel AML zákon obsahovat spojení Výroba, obchod a slu~by neuvedené v pYílohách 1 a~ 3 ~ivnostenského zákona, neboe to je skute ný název  pYedmtu podnikání , který má st~ovatelka zapsán v ~ivnostenském i obchodním rejstYíku.<br/>[41] Nejvyaaí správní soud proto uzavírá, ~e st~ovatelka v rozhodné dob byla dr~itelkou ~ivnostenského oprávnní, které odpovídalo pojmu obchodování s nemovitostmi ve smyslu § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020.<br/>[42] V souvislosti s oprávnním st~ovatelka brojila i proti podporné argumentaci mstského soudu v závru bodu 49 napadeného rozsudku, ve kterém mstský soud zmínil poukaz ~alovaného v jeho rozhodnutí na innosti zapsané u st~ovatelky v registru ekonomických subjekto ARES. K tomu Nejvyaaí správní soud pYedn uvádí, ~e takový poukaz v rozhodnutí ~alovaného nenaael. Argumentace registrem ARES je pouze sou ástí dupliky ~alovaného z 20. 1. 2022 (str. 3 a~ 4) u inné v Yízení pYed mstský soudem. St~ovatelka má pravdu, ~e ve vý tu ekonomických inností není uvedena innost, jejím~ pYedmtem by bylo obchodování s nemovitostmi (jejich nákup a prodej). Stejn tak má vaak ~alovaný pravdu v tom, ~e ve vý tu není ani innost developerská spo ívající v provádní stavebních projekto. V tomto ohledu uvedený vý et nesvd í ani jedné stran. Ostatn, ~alovaný, pota~mo mstský soud, na vý et v registru ARES odkazoval nikoli pro podporu závru plynoucích ji~ z ~ivnostenského oprávnní (viz výae), ale jako poukaz na skute nost, ~e st~ovatelka neprovozovala stavební innost. Podle Nejvyaaího správního soudu je vaak v tomto ohledu st~ejní, ~e na rozdíl od ~ivnostenského oprávnní má klasifikace ekonomických inností (CZ-NACE) uvedená v registru ARES pouze statistickou funkci, a pokud na klasifikaci výslovn neodkazuje právní pYedpis, nemá  právotvorný charakter (k tomu podrobnji rozsudek NSS z 28. 5. 2024, j. 8 Afs 297/2021-84).<br/>V.A.2 Pojem  obchodování s nemovitostmi <br/>[43] St~ovatelka namítla, ~e pYi výkonu innosti spo ívající v nákupu pozemko za ú elem jejich zhodnocení prostYednictvím zajiatní výstavby budovy obsahující mimo jiné bytové jednotky ur ené k následnému prodeji nebyla povinnou osobou ve smyslu § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020. Podstatou námitky je argument, ~e taková innost není obchodováním s nemovitostmi, které st~ovatelka chápe pouze jako innost spo ívající kumulativn v nákupu a prodeji (tj. v  pYeprodeji ) stejných nemovitostí, ani~ pYi tom (mezi tím) dochází k jejich zhodnocení pYi inním osoby obchodníka, napY. zástavbou. Takovou innost, pYeprodej bez zhodnocení, vaak st~ovatelka nevyvíjela, neboe nakoupené nemovitosti (pozemky) zhodnotila developerskou inností, tedy jejich zástavbou. Následn tak neprodávala nakoupené pozemky (neobchodovala s nimi), nýbr~ nov vzniklé nemovitosti v podob bytových jednotek, které nabyla originárn (výstavbou) do svého vlastnictví. Lapidárn Ye eno, st~ovatelka zastává názor, ~e pouhý prodej nov vzniklých nemovitostí není obchodováním s nimi.<br/>[44] Naopak správní orgány i mstský soud dosply k závru, ~e i pouhý prodej nemovitostí (bytových jednotek) vzniklých originárn výstavbou pYedstavuje obchodování s nemovitostmi (bod 49 napadeného rozsudku).<br/>[45] S ú inností od 1. 1. 2021 zákonodárce zmnovým zákonem . 527/2020 Sb. novelizoval § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona tak, ~e spojení osoba oprávnná k obchodování s nemovitostmi nahradil spojením osoba, která nakupuje nebo prodává nemovité vci (body [33] a [34] výae). Podle st~ovatelky jde o významovou zmnu rozaiYující dopad daného ustanovení i na developery, zatímco podle ~alovaného a mstského soudu jde v podstat jen o zmnu formula ní. Vzhledem k tomu, ~e st~ovatelka pozdjaí spojení, oproti povodnímu, chápe tak, ~e dopadá i na developery, je podle Nejvyaaího správního soudu evidentní, ~e st~ejní rozdíl st~ovatelka spatYuje v tom, ~e zatímco obchodováním s nemovitostmi je nákup a (tj. kumulativn) prodej stejných nemovitostí, podle nového znní jde o nákup nebo (tj. alternativn) prodej (jakýchkoli) nemovitých vcí.<br/>[46] Nejvyaaí správní soud, v souladu se ~alovaným a mstským soudem, nespatYuje ~ádný rozumný dovod, pro  by obchodováním s nemovitostmi ml být jen jejich kumulativní nákup a následný prodej stejné nemovitosti ( pYeprodej ), a nikoli  pouhý prodej pYedtím nenakoupených, jeliko~ nov vystavených nemovitostí.<br/>[47] Pojem obchodování s nemovitostmi není v AML zákon vymezen. V § 4 odst. 1 AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020 je vymezen pojem obchod, jím~ se pro ú ely tohoto zákona rozumí ka~dé jednání povinné osoby jednající v tomto postavení s jinou osobou, pokud takové jednání smYuje k nakládání s majetkem této jiné osoby jednající v tomto postavení nebo k poskytnutí slu~by této jiné osob. Podle Nejvyaaího správního soudu vaak uvedené nelze vyu~ít pro ú ely vymezení obsahu a rozsahu pojmu obchodování s nemovitostmi. Obchodem je toti~ jednání práv povinné osoby, její~ vymezení by se vaak zase odvíjelo od pojmu obchod. Jednalo by se tak o definici kruhem (definice zptn odkazuje na pojem, který má sama vysvtlovat). Mo~nosti vyu~ití § 4 odst. 1 AML zákona pro ú ely vymezení pojmu obchodování s nemovitostmi nenasvd uje ani systematika AML zákona.<br/>[48] Podle Nejvyaaího správního soudu výkladu, který zaujali ~alovaný a mstský soud, odpovídá ekonomické a obecné chápání pojmo obchod i obchodování (resp. jejich anglických ekvivalento trade a trading). Jejich rozné definice se toti~ v podstat v~dy shodují (prolínají) v tom, ~e jde o innost spo ívající v nákupu a/nebo prodeji, i smn zbo~í, výrobko, resp. vobec hospodáYských hodnot za ú elem zisku (napY. Internetová jazyková pYíru ka  obchod, Slovník spisovného jazyka eského, Obchod  Wikipedie, i Trade Definition & Meaning | Britannica Dictionary). }ádná z b~n dostupných definic nestanoví jako nutnou podmínku, zastávanou st~ovatelkou, ~e obchodem i obchodováním je jen innost spo ívající kumulativn v nákupu a prodeji stejné (nemovité) vci. Je tomu ji~ jen proto, ~e by z dosahu tchto pojmo zcela vypadl tzv. barterový obchod, jeho~ ur ujícím znakem je smna (za asto originárn nabytého) zbo~í za zbo~í jiné. Uvedeným ekonomickým definicím podle Nejvyaaího správního soudu odpovídá i laické chápání tchto pojmo, neboe za obchodníka lze jist vcelku b~n pova~ovat i ~alovaným zmiHovaného zelináYe prodávajícího zeleninu vlastnoru n vypstovanou, tedy originárn nabytou (str. 3 vyjádYení ~alovaného ke kasa ní stí~nosti). I v laickém chápání tedy, kdo prodává (jako pYedmt svého podnikání  § 2 odst. 3 AML zákona a contrario), ten obchoduje (prodejce = obchodník). St~ovatelkou prosazovaný pYehnan zu~ující výklad tak podle Nejvyaaího správního soudu nemá oporu v tom, jak jsou dané pojmy odborn i laicky chápány.<br/>[49] V tomto ohledu ~alovaný na str. 4 svého rozhodnutí pYiléhav poukázal, ~e podstatná není samotná developerská innost [tj. zajiatní výstavby bytových a nebytových stavebních projekto (zámro) na nakoupených nemovitostech], nýbr~ to, ~e i (pouhý) prodej postavených nemovitostí v rámci podnikatelské innosti lze chápat jako obchodování s nemovitostmi. Obdobn i mstský soud v bodu 49 napadeného rozsudku výsti~n uvedl, ~e »z textu ustanovení § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona v rozhodném znní nevyplývá, ~e se musí jednat o prodej nemovitostí, nakoupených od tYetí osoby za ú elem jejich dalaího prodeje ili o pYípad  pYeprodeje «.<br/>[50] St~ovatelka svoj výklad opírala pYedevaím o právní doktrínu, konkrétn o komentáYovou literaturu a o názor vyjadYovaný Yeditelkou právního odboru FAÚ na odborných semináYích k problematice AML, jako~ i o dovodovou zprávu k zákonu . 527/2020 Sb., z ní~ dovozovala rozaíYení dopadu § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona. Podle ustálené judikatury sice názory odborné veYejnosti (akademiko, soudco, pracovníko správních úYado, advokáto apod.) uvedené v literatuYe i komentáYi k zákonu vztahující se k výkladu jednotlivých zákonných ustanovení samozYejm mohou být ur itým vodítkem i  inspirací , nejsou vaak pro posouzení konkrétní vci soudem závazné (rozsudky NSS z 15. 9. 2016, j. 9 Afs 128/2016-39, . 3485/2016 Sb. NSS, bod 54, a z 8. 2. 2017, j. 7 Afs 248/2016-29, bod 22). Podobn na nezávaznost názoro právní literatury pro správní orgány jinými slovy poukázal i ~alovaný v prvním odstavci na str. 3 svého rozhodnutí.<br/>[51] Názory ve st~ovatelkou poukazovaných komentáYích sice skute n uvádjí, ~e developeYi nespadali pod § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020. Podle Nejvyaaího správního soudu vaak tyto názory bu nejsou dostate n odovodnné, nebo nemohou obstát v kontextu výae uvedeného výkladu pojmu obchodování s nemovitostmi.<br/>[52] První komentáY (TVRDÝ, J. a VAVRU`KOVÁ, A. Zákon o nkterých opatYeních proti legalizaci výnoso z trestné innosti a financování terorismu. KomentáY. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, 581 s.) na str. 8 marg. 14 uvádí: »Podle IV. AML smrnice se mezi povinné osoby v souvislosti s realitní inností Yadí pouze  realitní makléY , doporu ení . 22 FATF hovoYí rovn~ o realitních makléYích  pokud jsou z povYení svého klienta zapojeni v transakcích, týkajících se nákupu a prodeje nemovitostí [písm. b) doporu ení . 22 FATF]. Podle tohoto mYítka se tedy pYísluané po~adavky nevztahují napY. na developera, který nakupuje pozemky, na kterých následn realizuje reziden ní výstavbu a poté prodává byty, ani na dalaí realitní innosti, jakými jsou napYíklad pronajímání nebo zprostYedkování pronájmu nemovitostí nebo správa vlastních nebo cizích nemovitostí« [pozn. NSS: FATF (Financial Action Task Force neboli Finan ní ak ní výbor) je nezávislý mezivládní orgán, který vyvíjí a prosazuje politiky na ochranu globálního finan ního systému proti praní apinavých penz, financování terorismu a financování aíYení zbraní hromadného ni ení. Jeho tyYicet doporu ení stanovuje komplexní a konzistentní rámec opatYení, která by zem mly implementovat v boji proti uvedeným hrozbám].<br/>[53] Citovaný názor je zalo~en výhradn na úvaze, ~e developerská innost nespadá pod pojem realitní makléY u~itý v AML smrnici. Ji~ mstský soud v bodu 50 napadeného rozsudku uvedl, a Nejvyaaí správní soud na nj dále navazuje, pro  § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020 nebylo mo~né vykládat pouze optikou vymezení povinných osob v AML smrnici. Citovaný komentáYový názor proto zostal jen  na pol cesty , jeliko~ nezohlednil apel samotné AML smrnice na potYebu rozaíYení oblasti posobnosti této smrnice i na dalaí osoby (k tomu podrobnji dále). Názor formulovaný v komentáYi, na nj~ st~ovatelka opakovan odkazovala, tak podle pYesvd ení soudu neodpovídá textu právního pYedpisu (rozsudek NSS j. 9 Afs 128/2016-39, bod 54). Ostatn, optikou citovaného komentáYe by z rozsahu § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020 nutn vypadl i  pYeprodej , který pod uvedené ustanovení Yadí i sama st~ovatelka.<br/>[54] Druhý st~ovatelkou citovaný komentáY k AML zákonu (BÉRE`, J. in KATOLICKÁ, M., BÉRE`, J. a HLADKÁ, M. Zákon o nkterých opatYeních proti legalizaci výnoso z trestné innosti a financování terorismu. KomentáY. Praha: Wolters Kluwer, 2017) uvádí:  Podle IV. AML smrnice ( l. 8 preambule) se obchodováním s nemovitostmi nerozumí pouze jejich nákup a prodej, ale také jejich pronájem (tzn. v anglické terminologii se nejedná pouze o real estate agents, ale i letting agents). Zajímavá otázka vzniká v pYípad, ~e ur itý subjekt (developer) nakupuje nemovitosti, na kterých následn realizuje výstavbu, a poté takto zhodnocené nemovitosti prodává. Podle výkladové praxe FAÚ se nejedná o obchodování s nemovitostmi - taková osoba pouze prodává nemovitosti, které sama postavila, a nezprostYedkovává obchod s nimi, proto~e prodává nemovitosti ze svého vlastnictví. Uzavírání smluv se zákazníky za ú elem prodeje postavené nemovitosti tak nebude pYedstavovat obchod, pYi nm~ je subjekt povinen splnit konkrétní povinnosti (podle § 7 a~ 16). Kritériem tedy bude otázka, zda developer svou vlastní inností, za pou~ití vlastních prostYedko nemovitost pYed jejím prodejem zhodnotil (nemuselo by se nutn jednat o jen o výstavbu a~ do samotného konce stavebního procesu - vydání kolauda ního souhlasu). Hrani ní pYípad by nastal, pokud by ur itý subjekt nakoupil nemovitost v dobré víYe za ú elem jejího "developmentu" a dalaího prodeje, avaak v probhu výstavby si tento zámr rozmyslel a prodal ji jinému developerovi. Zde bude nutné zva~ovat vaechny okolnosti pYípadu. Pokud napYíklad prodávající pYed prodejem nemovitosti nechal zhotovit projekt výstavby, pYípadn ji~ získal rozhodnutí i souhlasy potYebné k výstavb, lze se domnívat, ~e developer svou vlastní inností nemovitosti zhodnotil, a tudí~ se nejedná o obchodování s nemovitostmi ve smyslu defini ních znako povinné osoby dle písm. d). Dojde-li k prodeji nemovitosti, ani~ by doalo k jejímu zhodnocení vlastní inností prodávajícího, lze se domnívat, ~e prodávající je povinnou osobou .<br/>[55] Názor tak odkazuje na výkladovou praxi FAÚ, z ní~ je dle citovaného textu evidentní, ~e obchodováním s nemovitostmi chápe jen a pouze kumulativn nákup a prodej stejných nemovitostí ( pYeprodej ). Takový restriktivní jazykový výklad vaak nemo~e obstát, jak rozebráno výae. ZároveH, citovaný komentáY nebere v úvahu, obdobn jako komentáY pYedchozí, vnitrostátní rozaíYení posobnosti AML smrnice na dalaí osoby (oprávnné k obchodování s nemovitostmi). Pojem obchodování s nemovitostmi toti~ vykládá optikou AML smrnice, konkrétn bodu 8 recitálu ( l. 8 preambule ), podle nj~:  Pokud jde o povinné osoby, na které se vztahuje tato smrnice, mohli by být v pYísluaných pYípadech za realitní makléYe pova~ováni i agenti zprostYedkovávající pronájem . Bod 8 recitálu tak míYí na pojem realitní makléYi (estate agents), tedy osoby zprostYedkovávající obchod s nemovitostmi, u~itý v l. 2 odst. 1 pododst. 3) písm. d) AML smrnice. Tomuto pojmu proto odpovídá § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020 v ásti zprostYedkování obchodu s nemovitostmi, resp. pojem realitní zprostYedkovatel podle § 2 odst. 1 písm. d) bodu 2 ve znní ú inném od 1. 1. 2021. Popsaný smysl bodu 8 recitálu se projevil, a tedy potvrdil, tím, ~e l. 2 odst. 1 pododst. 3) písm. d) AML smrnice, ve znní platném od 9. 7. 2018 (s transpozi ní lhotou do 10. 1. 2020), dopadá na realitní makléYe i pYi zprostYedkovávání pronájmu nemovitostí. Bod 8 recitálu AML smrnice proto ve vztahu k obchodování s nemovitostmi nemá v podstat ~ádný výkladový potenciál. Citovaný komentáY zároveH dosledn nerozliauje mezi inností spo ívající v (i) nákupu nemovitostí, (ii) jejich zhodnocení výstavbou a (iii) následném prodeji na jedné stran, a  pouhým prodejem nov postavených nemovitostí ( ur itý subjekt (developer) nakupuje nemovitosti, na kterých následn realizuje výstavbu, a poté takto zhodnocené nemovitosti prodává ... - taková osoba pouze prodává nemovitosti, které sama postavila ). Názor je tak podle Nejvyaaího správního soudu té~ vnitYn nekonzistentní.<br/>[56] Rozliaovací kritérium, zastávané i v ásti argumentace posledn uvedeného komentáYe, zalo~ené na rozdílnosti nakoupených a prodávaných nemovitostí, respektive na závru, ~e obchodováním s nemovitostmi není  pouhý prodej nemovitostí nov vystavných na povodn nakoupených nemovitostech, podle Nejvyaaího správního soudu nemo~e obstát s ohledem na to, ~e zákon . 89/2012 Sb., ob anský zákoník, se navrátil ke staré Yímské právní zásad superficies solo cedit (povrch ustupuje pod, ve významu, ~e stavba je sou ástí pozemku). Ad absurdum by toti~ osoba prodávající jako celek stavbu nov vystavnou po 31. 12. 2013, tj. stavbu, je~ by nebyla samostatnou (nemovitou) vcí, nýbr~ sou ástí povodn koupeného pozemku (§ 506 odst. 1 ob anského zákoníku), byla povinnou osobou ve smyslu § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020. Oproti tomu osoba ve zcela stejném i srovnatelném postavení, je~ by prodávala stejnou stavbu  po ástech v podob jednotlivých bytových jednotek, je~ jsou samostatnými (nemovitými) vcmi v právním smyslu (§ 1159 vta druhá ob anského zákoníku), nebo i stavbu jako celek, je~ by z jakéhokoli dovodu nebyla sou ástí pozemku, by povinnou osobou podle AML zákona nebyla. Takový výklad by nejen popíral zásadu racionálního zákonodárce, ale pYedevaím byl v pYíkrém rozporu se smyslem a ú elem právní úpravy zavádjící opatYení proti legalizaci výnoso z trestné innosti a financování terorismu, jeliko~ by inil zcela nedovodný podstatný rozdíl mezi dvma potenciáln stejn rizikovými situacemi.<br/>[57] Podporn lze poukázat i na skute nost, ~e ani v druhém uvedeném pYípad nelze tvrdit, ~e jde o prodej pouze nov nabytých nemovitostí, neboe s ka~dou bytovou jednotkou je (jako její ze zákona imanentní sou ást) prodávána i pomrná ást (ideální podíl) povodn nakoupeného pozemku (§ 1159 vta první ob anského zákoníku: jednotka zahrnuje byt jako prostorov oddlenou ást domu a podíl na spole ných ástech nemovité vci vzájemn spojené a neoddlitelné). Bylo tomu tak i v pYípad st~ovatelky, jak plyne z katastru nemovitostí, jako~ i z kupní smlouvy z 19. 7. 2019 uzavYené mezi st~ovatelkou a Z6B, s. r. o., I O: 082 74 738, která je pYílohovou sou ástí správního spisu (P-8-15). <br/>[58] St~ovatelkou citovaná komentáYová literatura, krom toho, ~e pYedevaím není pro správní orgány ani soudy závazná, tak z dovodu nepYesvd ivosti neobstojí vedle výkladu samotného § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020 provedeného Nejvyaaím správním soudem.<br/>[59] Obdobný závr je nutné u init i ohledn st~ovatelkou zmiHovaného názoru Yeditelky právního odboru FAÚ vyjadYovaného na odborných semináYích k problematice AML. Nejvyaaí správní soud ovYil, ~e st~ovatelkou dolo~ené CD, je~ je sou ástí spisové dokumentace a na n~ st~ovatelka odkazuje v kasa ní stí~nosti, obsahuje záznam odborného semináYe konaného 23. 11. 2020. V jeho probhu tehdejaí Yeditelka právního odboru FAÚ, Mgr. Markéta Hlavinová, v pozici lektorky, dvakrát (v ase 1:26:13-40 a v ase 2:58:37-57) odpovdla na dotazy, zda developeYi byly povinnými osobami podle AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020. Ob její odpovdi, ~e developeYi povinnými osobami tehdy nebyly, ale od 1. 1. 2021 budou, jsou pouhým strohým konstatováním bez uvedení jakéhokoli zdovodnní. Není proto namíst se tímto názorem dále zabývat a vyvracet jej.<br/>[60] Jiný zdroj  výkladové praxe FAÚ ne~ vyjádYení tehdejaí Yeditelky právního odboru st~ovatelka v kasa ní stí~nosti neuvedla. Za zdroj výkladové praxe FAÚ nelze pova~ovat její následný, nadto právn nezávazný, komentáYový výklad, je~ se ani netýká innosti správních orgáno. Otázkou správní praxe, s ní~ výkladovou praxi ztoto~Hovala (bod [31] výae), se Nejvyaaí správní soud zabývá dále v kapitole týkající se zásady legitimního o ekávání. <br/>[61] St~ovatelka poukázala rovn~ na dovodovou zprávu ke zmnovému zákonu . 527/2020 Sb., jím~ byl s ú inností od 1. 1. 2021 novelizován § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona. Konkrétn citovala vtu:  Ustanovení se vztahuje rovn~ na developery, a to jak na fyzické, tak právnické osoby, které investují do výstavby nemovitých vcí ur ených k dalaímu prodeji nebo pronájmu .<br/>[62] Celý text (pro nyní projednávanou vc) relevantní ásti uvedené dovodové zprávy zní takto: »Zmna tohoto ustanovení je vedena dvojím ú elem. Primárn se jedná o terminologickou reflexi zákona o realitním zprostYedkování, a zároveH o zavedení terminologie ob anského zákoníku. Samotné ustanovení se vztahuje na realitní zprostYedkovatele a jimi vykonávanou innost vymezenou zákonem o realitním zprostYedkování. Ustanovení se vztahuje rovn~ na developery, a to jak na fyzické, tak právnické osoby, které investují do výstavby nemovitých vcí ur ených k dalaímu prodeji nebo pronájmu. Zde je zároveH nutno upozornit, ~e bod 1 je nutno primárn vykládat prostYednictvím odstavce tYetího, kde je výslovn stanoveno, ~e nevykonává-li osoba innost zde uvedenou jako pYedmt svého podnikání, tak není povinnou osobou. Nehrozí tedy riziko, ~e by b~ný ob an byl povinnou osobou ji~ na základ ústavního práva nabývat nemovité vci do vlastnictví. Sekundárn se pak jedná o transpozici lánku 2 odst. 1 pododst. 3 písm. d) V. AML smrnice. V. AML smrnice ukládá v pYedmtném lánku povinnost zahrnout mezi povinné osoby realitní makléYe i tehdy, pokud jednají jako zprostYedkovatelé pYi pronájmu nemovitých vcí, avaak pouze ve spojení s transakcemi, u nich~ výae msí ního nájmu dosáhne ástky 10 000 EUR nebo více. Pojem  nájemné , respektive  pachtovné je tYeba vykládat úzce, nezahrnuje tedy náklady spojené s u~ívání dané nemovitosti, jako je napYíklad ostraha i náklady za dodávky elektYiny. [& ]« [zvýraznní provedl NSS]. <br/>[63] St~ovatelkou citovaná vta tak bezprostYedn navazuje na vtu, podle ní~ se samotné ustanovení vztahuje na realitní zprostYedkovatele a jimi vykonávanou innost vymezenou zákonem o realitním zprostYedkování, pYi em~ i st~ovatelka v~dy zastávala názor, ~e se § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020 vztahoval na realitní zprostYedkovatele (výslovn v pozn. pod arou . 1 na str. 3 kasa ní stí~nosti). Dovodová zpráva tak ve dvou po sob následujících vtách zmiHuje realitní zprostYedkovatele a developery, ani~ u druhé kategorie jakkoli uvádí i alespoH nazna uje, ~e jde o kategorii oproti pYedchozímu znní nov pYidanou. Z jejího znní tak neplyne, ~e by novelizací doalo k rozaíYení povinných osob o nov pYidané developery. Ostatn, sama dovodová zpráva poukazuje na to, ~e ohledn reflexe zákona o realitním zprostYedkování [pozn. NSS: zákon . 39/2020 Sb.] a  nového ob anského zákoníku jde toliko o terminologickou zmnu. Významová zmna se týká pouze § 2 odst. 1 písm. d) bodu 2, jen~ s ú inností od 1. 1. 2021 zahrnul realitní zprostYedkovatele (makléYe) mezi povinné osoby i tehdy, pokud zprostYedkovávají pronájem nemovitostí, co~ souvisí s transpozicí l. 2 odst. 1 pododst. 3 písm. d) AML smrnice ve znní platném od 9. 7. 2018 (bod [67] dále). Skute nost, ~e s uvedenou výjimkou realitních makléYo jde celkov pouze o formula ní, nikoli významovou zmnu, lze dovodit i z dalaí ásti textu, podle nj~ je  nezbytné výslovn doplnit dra~ebníka podle zákona o veYejných dra~bách [pozn. NSS: zákon . 26/2000 Sb.], jeliko~ výslovné uvedení dra~ebníka je  nezbytné k zachování sou asného stavu .<br/>[64] Dovodná není námitka st~ovatelky, ~e s jí pYedestYeným odborným výkladem se mstský soud nevypoYádal. Mstský soud v bodu 49 napadeného rozsudku vcelku podrobn vysvtlil, pro  podle nj i samotný prodej nemovitých vcí spadá pod pojem obchodování s nemovitostmi, a tedy pro  st~ovatelka v nyní projednávané vci byla povinnou osobou podle AML zákona. Mstský soud tak pYedestYel vlastní ucelenou, logickou a pro odovodnní správnosti jeho závro dostate nou argumentaci, jí~ postavil proti ~alobní argumentaci st~ovatelky, ím~ vypoYádal její námitku jako celek Yádn, a v souladu s po~adavky judikatury na pYezkoumatelnost soudních rozhodnutí (rozsudek NSS z 12. 3. 2021, j. 2 Azs 377/2020-29, bod 13 a tam citovaná judikatura Ústavního soudu). Uvedená reakce mstského soudu v sob konzumovala i vypoYádání díl í argumentace odbornými názory (rozsudky NSS z 30. 4. 2009, j. 9 Afs 70/2008-130, a na nj navazující z 24. 4. 2023, j. 8 As 295/2021-35, . 4488/2023 Sb. NSS, bod 29).<br/>V.A.3 Námitka eurokonformního výkladu AML zákona<br/>[65] St~ovatelka dovozovala zu~ující výklad § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020, rovn~ z AML smrnice, kterou AML zákon provádí (transponuje). Podle st~ovatelky mstský soud v bodu 50 napadeného rozsudku odmítl eurokonformní výklad, tedy výklad optikou AML smrnice.<br/>[66] Podle l. 2 odst. 1 pododst. 3) písm. d) AML smrnice ve znní platném do 8. 7. 2018 (tj. pYed zmnou provedenou smrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/843 z 30. 5. 2018) se AML smrnice vztahovala na tyto povinné osoby: & 3) následující fyzické nebo právnické osoby pYi výkonu jejich profesních inností: & d) realitní makléYe.<br/>[67] Podle l. 2 odst. 1 pododst. 3) písm. d) AML smrnice ve znní platném od 9. 7. 2018 se tato smrnice vztahuje na tyto povinné osoby: & 3) následující fyzické nebo právnické osoby pYi výkonu jejich profesních inností: & d) realitní makléYe, a to i tehdy, pokud jednají jako zprostYedkovatelé pYi pronájmu nemovitosti, avaak pouze ve spojení s transakcemi, u nich~ výae msí ního nájmu dosáhne výae 10 000 EUR nebo více.<br/>[68] Podle l. 4 odst. 1 a 2 AML smrnice 1. lenské státy v souladu s pYístupem zalo~eným na posouzení rizik zajistí, aby oblast posobnosti této smrnice byla zcela nebo áste n rozaíYena na profese a kategorie podniko jiné ne~ povinné osoby uvedené v l. 2 odst. 1, které provádjí innosti, u nich~ je zvláat pravdpodobné, ~e budou vyu~ity k praní penz nebo financování terorismu. 2. Pokud lenský stát rozaíYí oblast posobnosti této smrnice na jiné profese nebo kategorie podniko ne~ ty, které jsou uvedeny v l. 2 odst. 1, uvdomí o svém rozhodnutí Komisi.<br/>[69] Podle Nejvyaaího správního soudu pYedn není pravda, ~e mstský soud odmítl eurokonformní výklad. Práv naopak jej v bodu 50 napadeného rozsudku provedl, pYi em~ dospl k závru, ~e v § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020 u~ité spojení osoba oprávnná k obchodování s nemovitostmi nebo ke zprostYedkování obchodu s nimi je airaí ne~ AML smrnicí u~itý pojem realitní makléY. U~ití airaího pojmu v AML zákon pak odovodnil l. 4 AML smrnice, který podle mstského soudu  umo~Huje lenským státom rozaíYit posobnost AML smrnice na dalaí osoby, eho~ eský zákonodárce vyu~il.<br/>[70] Proti tomu st~ovatelka namítla, ~e l. 4 AML smrnice stanoví pYísné podmínky pro rozaíYení posobnosti  posouzení rizik a uvdomní Evropské komise. Jejich splnní ale z ni eho neplyne, a st~ovatelce sou asn není známo, ~e eská republika o rozaíYení posobnosti AML smrnice uvdomila Komisi.<br/>[71] Nejvyaaí správní soud k tomu uvádí, ~e l. 4 AML smrnice není formulován tak, ~e lenským státom rozaíYení posobnosti  jen umo~Huje, nýbr~ jim to vzhledem k okolnostem pYímo pYikazuje ( lenské státy & zajistí, aby oblast posobnosti této smrnice byla zcela nebo áste n rozaíYena & ; Member States shall & ensure that the scope of this Directive is extended & ).<br/>[72] AML smrnicí stanovené  podmínky podle Nejvyaaího správního soudu nelze hodnotit jako pYísné, jak iní bez bli~aího zdovodnní st~ovatelka. První z nich, materiální, je formulována zna n obecn, vágn (v souladu s pYístupem zalo~eným na posouzení rizik & rozaíYena na profese a kategorie podniko & , které provádjí innosti, u nich~ je zvláat pravdpodobné, ~e budou vyu~ity k praní penz nebo financování terorismu), jeliko~ nestanoví ~ádné, nato~ jakkoli konkrétní parametry, je~ by musely být naplnny, aby mohl lenský stát k rozaíYení pYistoupit. eský zákonodárce k rozaíYení oblasti posobnosti AML smrnice i na dalaí osoby evidentn pYistoupil, neboe v § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020 vedle spojení zprostYedkování obchodu s nemovitostmi odpovídajícímu AML smrnicí u~itému pojmu realitní makléY (neboli v eském právním Yádu realitní zprostYedkovatel), pYidal i pojem obchodování s nemovitostmi, tedy innost, pYi ní~ nejde o  pouhé zprostYedkování obchodu [§ 2 písm. a) zákona . 39/2020 Sb., o realitním zprostYedkování), nýbr~ o pYímý nákup i prodej nemovitostí do i ze svého vlastnictví. Podle Nejvyaaího správního soudu tak eský zákonodárce v rámci transpozice l. 2 odst. 1 pododst. 3) písm. d) AML smrnice zYeteln vyjádYil voli odlianou od výslovného znní tohoto ustanovení. Úmysl eského zákonodárce rozaíYit posobnost AML smrnice nad její základní rámec i na dalaí osoby je proto dobYe rozpoznatelný a u inný jasn a srozumiteln, nikoliv  mimochodem (usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 19. 6. 2024, j. 10 As 6/2023-62, . 4617/2024 Sb. NSS, bod 40).<br/>[73] PYistoupil-li tedy eský zákonodárce k rozaíYení posobnosti na základ l. 4 AML smrnice, u inil tak, minimáln implicitn, v souladu s pYístupem zalo~eným na posouzení rizik, aby AML zákon dopadal i na osoby, které provádjí innosti, u nich~ je zvláat pravdpodobné, ~e budou vyu~ity k praní penz nebo financování terorismu. Zákonodárce tedy uvá~il, ~e i obchodníci s nemovitostmi jsou potenciáln podnikatelé specializovaní na regulované finan ní operace typov vyu~ívané k legalizaci pYíjmo z trestné innosti, popY. k financování terorismu (rozsudek NSS z 15. 10. 2024, j. 4 Afs 404/202387, bod 99). U inní této úvahy a z ní plynoucího postupu svYuje l. 4 AML smrnice jednozna n samotnému zákonodárci, nikoli správnímu orgánu ani soudu. Jeliko~ rozaíYení posobnosti i na obchodování s nemovitostmi provedené eským zákonodárcem nepYedstavuje ~ádný exces na první pohled pYí ící se zámru unijního zákonodárce, resp. ú elu a smyslu l. 4 AML smrnice, nepYísluaí správním orgánom ani soudom u innou úvahu a postup jakkoli dále posuzovat i zpochybHovat z hlediska jejich správnosti i pYiléhavosti.<br/>[74] Druhá, formální,  podmínka spo ívá v povinnosti lenského státu uvdomit o svém rozhodnutí rozaíYit oblast posobnosti AML smrnice na jiné osoby Evropskou komisi (shall inform the Commission). Ji~ z u~itého slova uvdomit (inform) je podle Nejvyaaího správního soudu zYejmé, ~e nejde o ex ante podmínku (v podob jakési notifikace) nutnou k tomu, aby lenský stát mohl rozaíYení ve svém právním Yádu provést. Naopak, jde toliko o ex post informa ní povinnost lenských státo, její~ nesplnní nemo~e mít ~ádný vliv na samotnou vnitrostátní právní úpravu pYijatou na základ AML smrnice, a ani nemo~e zalo~it rozpor s unijním právem, zde AML smrnicí. Otázka, zda eská republika danou povinnost splnila, i nikoli, je tak pro nyní projednávanou vc bez významu.<br/>[75] Vzhledem k uvedenému tak v projednávaném pYípad nelze ze skute nosti, ~e AML zákon rozaíYil oblast posobnosti AML smrnice i na dalaí osoby, dovozovat poruaení povinnosti eurokonformního výkladu. S ohledem na existenci l. 4 AML smrnice se st~ovatelka ani nemohla jakkoli spoléhat na výklad § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020 výhradn optikou l. 2 odst. 1 pododst. 3) písm. d) AML smrnice. Dovodná proto není ani námitka st~ovatelky, ~e argumentace mstského soudu je ú elová, nezákonná a v rozporu s judikaturou Nejvyaaího správního soudu, podle ní~ nelze výkladem smrnice rozaiYovat i dokonce nov zalo~it odpovdnost jednotlivce za vnitrostátní veYejnoprávní delikty. Jak uvedeno výae, mstský soud zcela pYiléhav aplikoval ustanovení AML smrnice, je~ zavedlo mechanismus vedoucí k rozaíYení její oblasti posobnosti na vnitrostátní úrovni. Takový výklad není ú elový ani nezákonný. A ze shodných dovodo nejde v nyní projednávané vci ani o nepYípustné rozaíYení trestní odpovdnosti jednotlivce za vnitrostátní veYejnoprávní delikty. Mstský soud toti~ nedospl ke svému závru na základ nepYípustného rozaiYujícího výkladu pojmu realitní makléY u~itého v l. 2 odst. 1 pododst. 3) písm. d) AML smrnice, nýbr~ postupem výslovn pYedpokládaným samotnou AML smrnicí. Z výae uvedeného usnesení rozaíYeného senátu NSS j. 10 As 6/202362, bodo 40 a násl., zároveH jednozna n plyne, ~e za splnní tam uvedených podmínek je rozaíYení vnitrostátní právní úpravy nad rámec unijního pYedpisu mo~né, a to i bez výslovného zavedení mechanismu pro takové rozaíYení v samotném unijním právním pYedpisu. Tyto podmínky podle Nejvyaaího správního soudu byly v tomto pYípad splnny, jak uvedeno výae.<br/>[76] Ze vaech výae uvedených dovodo Nejvyaaí správní soud, shodn se správními orgány a mstským soudem, dospl k závru, ~e st~ovatelka byla v rozhodném období, v souvislosti s jednáním popsaným výae v bodu [3], povinnou osobou podle § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020, neboe byla dr~itelkou formálního (~ivnostenského) oprávnní k obchodování s nemovitostmi a sou asn s nemovitostmi skute n obchodovala, jeliko~ je v rámci své podnikatelské innosti prodávala.<br/>V.A.4 Zbylé kasa ní námitky související s otázkou posobnosti správních orgáno <br/>[77] Podle st~ovatelky mstský soud pochybil tím, ~e si pro svoj závr o posobnosti (pYísluanosti) FAÚ a ~alovaného, v rozporu s judikaturou Nejvyaaího správního soudu, neopatYil potYebné podklady, a ~e se otázkou posobnosti podrobnji nezabýval ani FAÚ.<br/>[78] Jde-li o FAÚ jako (prvostupHový) správní orgán, st~ovatelkou v této souvislosti citovaný rozsudek NSS z 28. 1. 2009, j. 4 As 69/2008-117, dospl k závru, ~e rozhodnutí správního orgánu není nepYezkoumatelné pro nedostatek dovodo jen proto, ~e nevysvtluje, pro  se správní orgán pova~uje za pYísluaný vc projednat a rozhodnout. Navíc, není pravda, ~e se FAÚ otázkou své posobnosti (pYísluanosti) nezabýval, neboe v prvním odstavci na str. 3 svého rozhodnutí, v rámci identifikace st~ovatelky, výslovn uvedl dovody, pro  pova~uje st~ovatelku za povinnou osobu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020, ím~ slovy uvedeného rozsudku vysvtlil, pro  se pova~uje za pYísluaný vc projednat a rozhodnout.<br/>[79] Z posledn uvedeného rozsudku zároveH plyne, ~e krajský (mstský) soud je povinen opatYit si dalaí (dostate né) podklady pro závr o posobnosti správního orgánu jen tehdy, neshledáli k tomu dostatek podklado v pYedlo~eném správním spisu. Mstský soud takový nedostatek evidentn neshledal, pYi em~ v souladu se závry uvedeného rozsudku v závru bodu 28 napadeného rozsudku správn uvedl, ~e samotná otázka, zdali st~ovatelka byla osobou povinnou podle § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020 je vcí právního posouzení. Ostatn, ani st~ovatelka neuvedla, v em mly být podklady ve správním spise nedostate né pro u inní závru o posobnosti správních orgáno v nyní projednávané vci, ani nikterak nenazna ila, které podklady si ml mstský soud jeat opatYit, resp. které podklady by závr o posobnosti správních orgáno vyvracely.<br/>[80] Pokud jde o namítané poruaení zásady in dubio pro reo z dovodu, ~e § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020 je podle st~ovatelky interpreta n nejasný, je tYeba pYipomenout, ~e tato zásada, která znamená v pochybnostech ve prospch, se pojí pouze se skutkovými a nikoli právními otázkami. Znamená, ~e pokud po shromá~dní vaech podklado a vy erpání vaech dokazních prostYedko zostanou v Yízení pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí o vin pYestupce, není mo~né jej uznat vinným. Uplatnní této zásady proto v kontextu posuzované navýsost právní otázky nepYichází do úvahy (rozsudek NSS z 27. 6. 2023, j. 8 As 3/2021-45, . 4507/2023 Sb. NSS, bod 37).<br/>[81] Jde-li o zásadu in dubio mitius, pak je tYeba pYipomenout, ~e o uplatnní této zásady, která znamená v pochybnostech mírnji, by bylo mo~né uva~ovat jen za okolností, kdy by pYicházelo v úvahu více mo~ných a srovnatelných výklado daného zákonného ustanovení. V takovém pYípad by ml být zvolen výklad mírnjaí, neboe to odpovídá principu plynoucímu z l. 4 odst. 4 Listiny, podle nho~ jsou orgány veYejné moci povinny aetYit podstatu a smysl omezovaných základních práv [nález ÚS z 15. 12. 2003, sp. zn. IV. ÚS 666/02 (N 145/31 SbNU 291)]. Obdobný po~adavek pak plyne i ze zásady in dubio pro libertate, podle ní~ je tYeba v pochybnostech upYednostnit svobodu, tedy výklad ve prospch základního práva [nález ÚS z 22. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 2802/17 (N 99/89 SbNU 485), bod 30]. To vaak není nyní posuzovaný pYípad, neboe výklad § 2 odst. 1 písm. d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020 nenabízí dv srovnateln pYesvd ivé výkladové alternativy (lze poukázat mimo jiné na absurdní dosledky st~ovatelkou zastávaného zu~ujícího výkladu popsané v bodu [56] výae). Výklad uvedeného ustanovení provedený výae pak nevzbuzuje ani ~ádné pochybnosti. Samotná skute nost, ~e dané ustanovení nebylo dosud pYedmtem výkladu ze strany soudo, není zposobilá takové pochybnosti zalo~it. Jednání st~ovatelky nelze posuzovat mén pYísn jen proto, ~e její pYípad je tYebas i prvním svého druhu (rozsudek NSS j. 8 As 3/202145, bod 38). Z uvedeného dovodu nelze uva~ovat ani o poruaení zásady rovného zacházení, neboe v~dy bude nkdo tím prvním (a mo~e se stát, ~e zároveH i posledním, tj. jediným), s kým bude vedeno pYestupkové Yízení podle dané ú inné právní úpravy, bye k tomu dojde a~ témY dvanáct let od její ú innosti. Ostatn, st~ovatelka ani nikterak nepoukázala na konkrétní jiné subjekty ve stejném i srovnatelném postavení, s nimi~ mlo být (bylo) zacházeno odlian ve srovnání se st~ovatelkou.<br/>[82] Nejvyaaí správní soud dodává, ~e vlastností ka~dé právní normy je ur itá míra obecnosti, která umo~Huje aplikovat ji na skutkov rozné situace. Sankcionování je mo~né i na základ neur itých právních pojmo, které ji~ ze své podstaty musí být dotváYeny výkladem. PYesto jim to neupírá závaznost a sankcionovatelnost (podrobnji rozsudky NSS z 23. 8. 2018, j. 9 As 165/2017-45, bod 26, a na nj navazující j. 8 As 3/2021-45, bod 39).<br/>V.B Námitka poruaení zásady legitimního o ekávání <br/>[83] St~ovatelka namítla poruaení zásady legitimního o ekávání, které jí mlo vzniknout v dosledku dlouhodobé správní praxe (trvající témY dvanáct let) spo ívající v tom, ~e FAÚ, pota~mo ~alovaný, AML zákon po celou dobu jeho ú innosti (od 1. 9. 2008) nikdy neaplikovali na ~ádného developera, a to v kombinaci se shodným výkladem potvrzeným jak v komentáYové literatuYe, tak i samotným FAÚ. Namítla rovn~, ~e se mstský soud s tvrzenou správní praxí v napadeném rozsudku nevypoYádal.<br/>[84] Mstský soud se správní praxí a s tím spojenou otázkou legitimního o ekávání podrobn zabýval v bodech 51 a 52 napadeného rozsudku, ve kterých na základ judikatury pYezkoumateln dospl k závru, ~e ke vzniku ustálené správní praxe, a tedy ani legitimního o ekávání st~ovatelky, nedoalo. Není tedy pravda, ~e se mstský soud s otázkou správní praxe nevypoYádal.<br/>[85] Ke komentáYové literatuYe se Nejvyaaí správní soud podrobn vyjádYil ji~ výae v kapitole V.A.2 Pojem  obchodování s nemovitostmi , kde pYedn uvedl, ~e komentáYová literatura není pro správní orgány ani soudy právn závazná, a navíc konkrétní st~ovatelkou citované názory z komentáYo posoudil jako nepYesvd ivé, a tedy neschopné obstát vedle Nejvyaaím správním soudem nyní provedeného výkladu. St~ejním dovodem, pro  z komentáYové literatury nelze dovozovat legitimní o ekávání, je vaak skute nost, ~e jde o soukromé názory autoro, je~ se nikterak netýkají innosti správních orgáno (body [58] a [60] výae).<br/>[86] St~ovatelka dále uvádí, ~e shodný výklad potvrzoval i samotný FAÚ. }ádné takové oficiální potvrzení vaak v kasa ní stí~nosti neuvedla. Jde-li o názor vyjádYený Yeditelkou právního odboru FAÚ Mgr. Hlavinovou na odborném semináYi, i tím se Nejvyaaí správní soud ji~ výae zabýval (bod [59]). SemináY se konal a~ 23. 11. 2020, pYi em~ k jednání st~ovatelky doalo v letech 2018 a 2019. PYedevaím jej vaak mstský soud v bodu 52 napadeného rozsudku posoudil ve shod s ~alovaným jako osobní názor Mgr. Hlavinové. Tento závr mstského soudu, je~ vylu uje pYi itatelnost názoru Mgr. Hlavinové samotnému FAÚ, st~ovatelka v kasa ní stí~nosti nikterak nesporovala, neboe nenavázala na stru nou ~alobní argumentaci, ~e Mgr. Hlavinová uvedený názor prezentovala nikoli jako soukromý, ale v rámci odborného semináYe vedeného jménem FAÚ. <br/>[87] Jde-li o samotnou správní praxi, st~ovatelka citovala usnesení rozaíYeného senátu NSS z 21. 7. 2009, j. 6 Ads 88/2006-132, . 1915/2009 Sb. NSS, bod 81, podle nj~  & správní praxe zakládající legitimní o ekávání je ustálená, jednotná a dlouhodobá innost (pYíp. i ne innost) orgáno veYejné správy, která opakovan potvrzuje ur itý výklad a pou~ití právních pYedpiso. Podle st~ovatelky je tak i ne innost správního orgánu tYeba chápat jako správní praxi, která zakládá legitimní o ekávání. Nejvyaaí správní soud nicmén ve své pozdjaí rozhodovací praxi toto své obecné konstatování upYesnil.<br/>[88] V nedávném rozsudku z 25. 10. 2024, j. 8 Afs 226/2023-37, v bodech 14 a~ 19, shrnul dosavadní judikaturu vyjadYující se k ne innosti správních orgáno spo ívající v dlouhodobém konkludentním akceptování daHových pYiznání, resp. celních prohláaení subjekto, která fungovala na principu samovymYení, pYi em~ dospl k závru, ~e ani v tomto pYípad adresátom veYejné správy nemohlo vzniknout legitimní o ekávání. Nejvyaaí správní soud v uvedeném rozsudku vyael z rozsudku z 12. 4. 2018, j. 6 As 413/2017-39, podle jeho~ bodu 19 »[z] dosavadní judikatury nicmén nelze dovozovat, ~e by legitimní o ekávání vyvralo z pouhého  ml ení veYejné správy, resp. z její ne innosti v oblasti postihování deliktního jednání. Správní orgán tím, ~e ur ité jednání ponechává bez postihu, bye je k jeho sankcionování vybaven potYebnými pravomocemi, takové jednání bez dalaího neaprobuje jako správné a souladné se zákonem«. Nevzniklo-li legitimní o ekávání v situaci, kdy správní orgány konkludentn akceptovaly daHová pYiznání i celní prohláaení, která k nim adresáti veYejné správy aktivn podaly, tím spíae (argumentem od vtaího k menaímu) nemohlo vzniknout legitimní o ekávání st~ovatelce, je~ do ~ádného kontaktu se správními orgány dohlí~ejícími na dodr~ování AML zákona nepYiala, resp. to netvrdila, pro e~ správní orgány vobec nemly dovod svoji správní praxi vo i st~ovatelce jakkoli projevit.<br/>[89] Obdobn Nejvyaaí správní soud rozhodl i v rozsudcích z 26. 5. 2021, j. 8 Afs 114/201952, . 4213/2021 Sb. NSS, bod 63 (ústavní stí~nost podaná proti tomuto rozsudku byla usnesením ÚS z 12. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 1577/21, odmítnuta pro zjevnou neopodstatnnost) i z 26. 4. 2024, j. 3 Afs 95/202243, body 16 a 17. V prvním z uvedených rozsudko Nejvyaaí správní soud uvedl, ~e  [t]ypickým pYíkladem ochrany legitimního o ekávání je práv ta situace, kdy se subjektu práva dostane konkrétního ujiatní ze strany poskytovatele dotace, pYi em~ toto ujiatní není ve zjevném rozporu s platnou právní úpravou & Naopak takovou praxi nemo~e zalo~it pouze nijak navenek neprojevený faktický postup správních orgáno. St~ovatel nijak netvrdí, ~e by vycházel z konkrétních jasn vyjádYených závro v rozhodnutích orgáno veYejné moci . V druhém rozsudku pak uvedl, ~e  poskytnout ochranu legitimnímu o ekávání zalo~enému nezákonnou správní praxí lze jen ve výjime ných pYípadech, jdeli o skute n ustálenou rozhodovací praxi správních orgáno, která je jednozna n seznatelná napY. tím, ~e jde o setrvalý dlouhodobjaí výklad daného problému zjistitelný z vícero rozhodnutí .<br/>[90] Ani v nyní projednávaném pYípad st~ovatelka netvrdila, ~e se jí ze strany FAÚ i ~alovaného dostalo konkrétního ujiatní, ~e není povinnou osobou podle AML zákona. Takovým ujiatním nemo~e být ani konstatování ~alovaného, ~e dosud nevydal ~ádné správní rozhodnutí zabývající se problematikou developerské innosti optikou AML zákona, u inné navíc a~ v odvolacím rozhodnutí. St~ovatelka toto ujiatní pouze dovozovala z toho, ~e správní orgány dosud nevedly s ~ádným developerem pYestupkové Yízení pro poruaení AML zákona, tedy z jejich  ml ení , co~ jí vaak dle výae uvedené judikatury nemohlo zalo~it legitimní o ekávání. Vo i ní toti~ nebyla u inna ~ádná individuální konkrétní pYedchozí ujiatní o správnosti jejího postupu (pYesvd ení), ani neidentifikovala ~ádnou navenek srozumiteln projevenou pYedchozí ustálenou rozhodovací praxi správních orgáno nebo soudo (tj. nikoli pouze komentáYovou literaturu), o kterou by se mohla opírat. V kontextu uvedených závro by tak o zalo~ení legitimního o ekávání u st~ovatelky bylo mo~no uva~ovat zásadn jen za situace, ~e by existovala rozhodnutí FAÚ i ~alovaného, pYípadn odovodnný metodický i podobný, správní praxi usmrHující, výklad (ideáln) ~alovaného jako ústYedního orgánu státní správy pro danou oblast, obsahující závr, ~e st~ovatelka, resp. obecn osoby vykonávající developerskou innost jako st~ovatelka, nejsou povinnými osobami podle AML zákona.<br/>[91] NepYiléhavý je proto odkaz st~ovatelky na rozsudek Nejvyaaího správního soudu j. 5 As 99/2021-60, bod 37, podle nj~ i vyjádYení osob posobících u správních orgáno mo~e ve spojení s celkovým kontextem pYípadu svd it o vzniku legitimního o ekávání. V tehdejaí vci byl toti~ onen celkový kontext dán zejména obsahem cenových výmro, je~ vydával pYímo správní orgán. Jak uvedeno výae, v nyní projednávané vci k ~ádnému takovému výslovnému oficiálnímu ujiatní (ujiaeování) ze strany správních orgáno nedoalo.<br/>[92] Za této situace je pak bezpYedmtné zkoumat, zda st~ovatelkou tvrzená ne innost správních orgáno byla (ne)zákonná, stejn jako to, zda st~ovatelka pYípadn poruaila platnou právní úpravu zjevným zposobem, neboe ~ádného konkrétního ujiatní o správnosti jejího postupu (pYesvd ení) se jí od správních orgáno nedostalo. Proto jí ani nevzniklo ~ádné legitimní o ekávání, kterého by se mohla dovolávat, s výjimkou zjevného poruaení zákona z její strany (rozsudek NSS j. 3 Afs 95/202243, bod 17).<br/>[93] Mstský soud tedy v bodu 52 napadeného rozsudku dospl ke správnému závru, ~e v nyní projednávané vci vobec neexistovala ustálená správní praxe, je~ by st~ovatelce potenciáln mohla zalo~it legitimní o ekávání. Námitka st~ovatelky, ~e její legitimní o ekávání bylo postupem správních orgáno poruaeno, není dovodná.<br/>V.C Zbylé kasa ní námitky<br/>V.C.1 Námitka díl í nepYezkoumatelnosti napadeného rozsudku<br/>[94] St~ovatelka namítla díl í nepYezkoumatelnost napadeného rozsudku v bodech 53 a 61, ve kterých mstský soud podle ní pouze obecn a nekriticky pYevzal nesprávné závry správních orgáno ohledn povinnosti st~ovatelky poYizovat a uchovávat kopie podklado týkajících se kontroly kliento provádné podle § 9 odst. 2 písm. b) a d) AML zákona, ani~ se sám alespoH pokusil o výklad dot ených ustanovení.<br/>[95] Má-li být soudní rozhodnutí pYezkoumatelné, musí z nj být zYejmé, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný a jak uvá~il o pro vc podstatných skute nostech, resp. jakým zposobem postupoval pYi posuzování tchto skute ností. Uvedené musí nalézt svoj odraz v odovodnní dot eného rozhodnutí. NepYezkoumatelné je tedy takové rozhodnutí, které nelze pYezkoumat pro nemo~nost zjistit v nm jeho obsah nebo dovody, pro které bylo vydáno. NepYezkoumatelnost je vaak tYeba vykládat v souladu s jejím skute ným smyslem, neboe jde o jednu z nejzáva~njaích vad Yízení, kterou lze konstatovat pouze v pYípad, ~e pro výae uvedené dovody skute n nelze seznat, pro  soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku posuzovaného rozhodnutí, resp. pro  nepova~oval vznesené námitky za dovodné (rozsudek NSS ze 4. 3. 2022, j. 5 As 158/2021-36, bod 18, a tam citovaná judikatura).<br/>[96] K tomu Nejvyaaí správní soud uvádí, ~e v bodu 53, jak jednozna n plyne z jeho poslední vty, mstský soud vypoYádával ~alobní námitku nepYezkoumatelnosti obou správních rozhodnutí a námitku týkající se nepodlo~ených i pYímo fabulovaných úvah FAÚ a ~alovaného. Je proto logické a pYiléhavé, ~e mstský soud citoval relevantní pasá~e správních rozhodnutí, je~ vaak vcn neposuzoval, pouze z nich dovodil v kombinaci s obsahem správních spiso, ~e správní rozhodnutí v namítaném ohledu nejsou nepYezkoumatelná ani nepodlo~ená i vyfabulovaná. V tomto bodu tedy napadený rozsudek není nepYezkoumatelný.<br/>[97] V bodu 61 napadeného rozsudku mstský soud na ~ádné závry správních orgáno neodkazuje. Ani samotná skute nost, ~e dospl ke stejnému závru jako správní orgány, který odovodnil vlastními slovy, nemo~e zalo~it nepYezkoumatelnost této ásti napadeného rozsudku. Jde-li o samotné dovody, mstský soud podle Nejvyaaího správního soudu dostate n a srozumiteln vylo~il, jak chápe relevantní ustanovení AML zákona [v etn § 9 odst. 2 písm. b) a d)], je~ následn aplikoval na pYípad st~ovatelky, pYi em~ rozebral jednotlivé zákonné povinnosti, je~ st~ovatelka mla, jako~ i ty, jejich~ poruaením se dopustila pYestupku. Ani v tomto ohledu není napadený rozsudek nepYezkoumatelný.<br/>[98] Nadto, mstský soud se výkladem relevantních ustanovení zabýval i v bodech 54, 56 a 57 napadeného rozsudku. St~ovatelka se proto mýlí, ~e mstský soud na uvedený výklad rezignoval a napadený rozsudek tak neobsahuje argumenta ní rámec pro výklad relevantních ustanovení AML zákona. Mstský soud st~ovatelce neodepYel právo na spravedlivý proces v podob soudního pYezkumu rozhodnutí správních orgáno, jak namítala. Uvedené plyne ji~ z toho, ~e v kasa ní stí~nosti v podstat s ka~dou úvahou a závrem mstského soudu rozsáhle polemizuje.<br/>V.C.2 Rozsah informací poYizovaných pYi kontrole klienta podle AML zákona<br/>[99] St~ovatelka je pYesvd ená, ~e AML zákon ve znní ú inném do 31. 12. 2020 (na rozdíl od znní ú inného od 1. 1. 2021) nestanovil povinnost poYizovat a uchovávat kopie takových doklado. Podle § 9 odst. 8 tohoto zákona toti~ povinná osoba  toliko mo~e (nikoli musí) poYizovat kopie nebo výpisy z pYedlo~ených doklado. Správní orgány tak nebyly oprávnny tyto podklady po st~ovatelce vymáhat.<br/>[100] Podle § 9 odst. 2 písm. b) a d) AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020, platilo, ~e kontrola klienta zahrnuje<br/>b) zjiaeování vlastnické a Yídící struktury klienta a jeho skute ného majitele, pokud je klientem právnická osoba, svYenský fond nebo jiné právní uspoYádání bez právní osobnosti, a pYijetí opatYení ke zjiatní a ovYení toto~nosti skute ného majitele,<br/>d) pYezkoumávání zdrojo pen~ních prostYedko nebo jiného majetku, kterého se obchod nebo obchodní vztah týká.<br/>[101] Podle § 9 odst. 8 uvedeného zákona platilo a platí, ~e povinná osoba mo~e pro ú ely tohoto zákona poYizovat kopie nebo výpisy z pYedlo~ených doklado a zpracovávat takto získané informace k naplnní ú elu tohoto zákona.<br/>[102] Podle § 16 odst. 1 písm. d) uvedeného zákona povinná osoba uchovává po dobu 10 let od uskute nní obchodu nebo od ukon ení obchodního vztahu s klientem informace a kopie dokumento získané v rámci kontroly klienta podle § 9.<br/>[103] Výkladem po~adavko na kontrolu klienta se Nejvyaaí správní soud zabýval v nedávném rozsudku j. 4 Afs 404/2023-87, kde v bodu 39 k AML zákonu, rovn~ ve znní ú inném do 31. 12. 2020 (bod 2 Yímská I tamté~), uvedl: »Základní myalenkou AML úpravy je vymezení povinných osob, pYi jejich~ innosti mo~e astji docházet ke zneu~ití finan ního systému. Zákon AML pak tmto povinným osobám ukládá celou Yadu povinností, pYi em~ jednou z nich je povinnost kontroly klienta stanovená v § 9 zákona AML. Po~adavek na kontrolu klienta vychází ze základního principu AML opatYení, kterým je zásada  poznej svého klienta , tedy po~adavek, aby povinná osoba mla o klientovi dostatek informací, aby mohla posoudit rizikovost obchodu a aby se nevdomky nepodílela na protiprávní innosti klienta. Kontrola klienta pYedstavuje hlavní nástroj k posouzení, zda obchod je, i není podezYelý. Zaznamená-li povinná osoba pYi provádní obchodu i obchodního vztahu situaci, která není obvyklá i njakým zposobem vybo uje, je namíst provést kontrolu klienta, tedy vyzvat klienta k vysvtlení a v pYípad nejasností i pochybností k pYípadnému pYedlo~ení pYísluaných dokumento nebo prohláaení (viz rozsudek Mstského soudu v Praze v rozsudku ze dne 10. 1. 2018, . j. 10 Af 64/2013-50)«. Dále Nejvyaaí správní soud v citovaném rozsudku uvedl, ~e ae ji~ povinná osoba zvolí jakýkoli zposob provedení kontroly klienta, v~dy musí být pYi pYípadné kontrole ze strany dozor ího úYadu (FAÚ) schopna obhájit jeho pYimYenost (body 41, 43 a 76).<br/>[104] Z uvedeného podle Nejvyaaího správního soudu pro nyní projednávanou vc plyne jednozna ný závr, ~e pokud povinná osoba musí být schopna obhajoby vlastního postupu pYi kontrole klienta pYed FAÚ, musí být schopna mu takový postup té~ Yádn dolo~it. Ji~ samotný § 9 odst. 2 AML zákona tak imanentn obsahuje povinnost povinných osob obstarat dostate né podklady a informace k tomu, aby vo i FAÚ byly schopny prokázat splnní tam uvedených zákonných povinností souvisejících s kontrolou klienta. Za tím ú elem právní úprava povinným osobám dovoluje (dává mo~nost) poYizovat kopie nebo výpisy z pYedlo~ených doklado a zpracovávat takto získané informace k naplnní ú elu tohoto zákona (výae citovaný § 9 odst. 8 AML zákona). Toto ustanovení se vaak netýká samotné povinnosti povinných osob obstarat dostate né podklady a informaci, neboe ta plyne ji~ z § 9 odst. 2 AML zákona. Ustanovení § 9 odst. 8 AML zákona se týká  jen problematiky ochrany osobních údajo, a stanoví, ~e pro ú ely kontroly klienta podle AML zákona si povinná osoba mo~e poYizovat kopie nebo výpisy z pYedlo~ených doklado obsahujících osobní údaje i bez souhlasu klienta, a zároveH ji opravHuje ke zpracování osobních údajo. Tedy zakládá právní titul (oprávnní) k jejich shroma~ování a zpracování.<br/>[105] Pokud povinná osoba povinnost kontroly klienta nesplní, resp. splnní není schopná FAÚ prokázat pYedlo~ením dostate ných podklado a informací, zpravidla naplní skutkovou podstatu pYestupku podle § 44 odst. 1 písm. b) AML zákona, jako tomu bylo v pYípad st~ovatelky. <br/>[106] Podle § 16 odst. 1 písm. d) AML zákona informace a kopie dokumento získané v rámci kontroly klienta mo~e a zároveH musí uchovávat po dobu 10 let od uskute nní obchodu nebo od ukon ení obchodního vztahu s klientem. Na uvedených závrech nic nemní skute nost, ~e s ú inností od 1. 1. 2021 byl § 16 odst. 1 AML zákona novelizován tak, ~e nyní obsahuje dalaí typy záznamo, je~ povinná osoba po uvedenou dobu uchovává.<br/>[107] Povinnosti plynoucí z kontroly klienta tak nejsou spekulativním dotváYením práva, jak namítla st~ovatelka, nýbr~ logickým dosledkem samotné povinnosti kontroly klienta jako st~ejního smyslu a ú elu AML zákona ve spojení s dozorovými oprávnními FAÚ a ~alovaného. Kasa ní námitka proto není dovodná.<br/>[108] St~ovatelka v rámci této kasa ní námitky rovn~ uvedla, ~e má za to, ~e (z dovodu bezpe nosti vlastních podnikatelských proceso a pYedb~né opatrnosti) kontrolu svých kliento provedla a výsledek splnní této zákonné povinnosti v pYestupkovém Yízení dolo~ila. St~ovatelka vaak nikterak nereaguje na vypoYádání obsahov shodné ~alobní argumentace (body 8, 11 a 12 napadeného rozsudku) pYedevaím v bodech 54 a 56 napadeného rozsudku, kde mstský soud potvrdil závry správních orgáno, ~e st~ovatelka svým zákonným povinnostem v souvislosti s kontrolou kliento nedostála. Námitka je proto nepYípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. Y. s., jeliko~ kvalifikovaným zposobem nezpochybHuje závry mstského soudu v napadeného rozsudku.<br/>V.C.3 Ustanovení § 22 odst. 1 AML zákona<br/>[109] Dalaí námitka míYila proti závru v bodu 45 napadeného rozsudku, ve kterém mstský soud potvrdil výklad § 22 odst. 1 AML zákona provedený správními orgány. Tento výklad je dle st~ovatelky rozporný s jazykovým znním dot eného ustanovení. Mstský soud navíc nereagoval na ~alobní námitku, ~e povinná osoba musí ur it a oznámit kontaktní osobu FAÚ pouze v pYípad, ~e tyto innosti nezajiaeuje její statutární orgán. St~ovatelka nemohla poruait neexistující povinnost.<br/>[110] Podle § 22 odst. 1 AML zákona ve znní ú inném do 31. 12. 2020 platilo, ~e povinná osoba ur í konkrétního zamstnance k plnní oznamovací povinnosti podle § 18 a k zajiaeování prob~ného styku s ÚYadem [pozn. NSS: tj. FAÚ  § 18 odst. 1 AML zákona], pokud tyto innosti nebude zajiaeovat pYímo statutární orgán. O ur ení této osoby a o pYípadných následných zmnách informuje úvrová nebo finan ní instituce a povinná osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. c), d) a h) neprodlen ÚYad s uvedením jména, pYíjmení, pracovního zaYazení a údajo pro spojení v etn telefonického a elektronického.<br/>[111] Mstský soud na shodn formulovanou ~alobní námitku nereagoval ideálním zposobem. Svoji pozornost toti~ zamYil výhradn na povinnost spo ívající v ur ení kontaktní osoby, nikoli na informa ní povinnost vo i FAÚ stanovenou druhou vtou citovaného ustanovení. Není ale pravda, ~e nereagoval vobec. S ohledem na skute nost, ~e mstský soud pYezkoumával a jako správné potvrdil závry správních orgáno (co~ je ostatn stYedobodem pYezkumné innosti správních soudo), které se vnovaly jak fázi ur ení kontaktní osoby, tak informování FAÚ o tomto ur ení (str. 10 dole rozhodnutí ~alovaného), je podle Nejvyaaího správního soudu úvaha mstského soudu jeat dosta ující a pYezkoumatelná.<br/>[112] Jde-li o samotný výklad § 22 odst. 1 AML zákona, Nejvyaaí správní soud se pln ztoto~nil se závry správních orgáno potvrzenými mstským soudem. Nelze toti~ ustrnout na ist jazykovém výkladu prosazovaném st~ovatelkou, neboe by vedl k absurdním a nepYijatelným dosledkom v podob absolutní nevdomosti FAÚ jako kontrolního a dozorového orgánu o tom, zda povinná osoba ur ila ml ky kontaktní osobou statutární orgán, nebo o ur ení jiné kontaktní osoby  toliko neinformovala. Navíc, i z ist jazykového výkladu plyne, ~e bude-li dané innosti zajiaeovat pYímo statutární orgán, nemusí sice (logicky) povinná osoba ur it konkrétního zamstnance. To vaak neznamená, ~e kontaktní osobu nemusí ur it vobec, resp. ~e k ur ení nedoalo. Ustanovení toti~ neYíká, ~e nedojde-li k ur ení konkrétního zamstnance, je kontaktní osobou bez dalaího statutární orgán. Povinná osoba tak musí ur it bu statutární orgán, nebo konkrétního zamstnance. Respektive, musí ur it konkrétního zamstnance tehdy, pokud nechce, aby dané innosti zajiaeoval pYímo statutární orgán. Tak jako tak k ur ení konkrétní osoby dojde. St~ovatelka se tedy mýlí, ~e v pYípad statutárního orgánu k ur ení povinné osoby nedoalo. O svém rozhodnutí, bye by bylo u inno ml ky (neur ením konkrétního zamstnance), je následn povinna informovat FAÚ. Aktivní jednání povinné osoby vo i FAÚ i v pYípad, ~e je kontaktní osobou statutární orgán, plyne i z toho, ~e sou ástí informace musí být uvedení jména, pYíjmení, pracovního zaYazení a údajo pro spojení v etn telefonického a elektronického, tedy i údajo, je~ nejsou, a ani by nemly být, veYejn dostupné. Informa ní povinnost tak ani v pYípadech obdobných pYípadu st~ovatelky není v rozporu s § 6 odst. 2 správního Yádu, neboe správní orgán si ást povinných údajo ani nemo~e sám, bez sou innosti povinné osoby, zjistit. Neobstojí ani argument st~ovatelky, ~e skute nost, ~e nemla ~ádné zamstnance byla pro FAÚ zjistitelná z její výro ní zprávy za rok 2017. PYedn se taková skute nost mo~e v ase promHovat, a navíc nelze po FAÚ spravedliv po~adovat, aby u ka~dé osoby, je~ jej neinformuje o ur ené kontaktní osob, studoval veakeré veYejn dostupné informace, z nich~ mo~e být mo~né  poskládat závr o jejím personálním slo~ení. V tomto ohledu není trvání na aktivním postupu povinných osob nepYimYené. ZároveH by neexistence povinnosti informovat FAÚ, tj. udr~ování jej v nevdomosti, popíralo ú el uvedeného ustanovení, pota~mo celého AML zákona.<br/>V.C.4 Námitka nezákonného pYenesení dokazní povinnosti na st~ovatelku a související námitky<br/>[113] St~ovatelka mstskému soudu vytkla, ~e v rozporu se zákonem, § 3 a § 50 odst. 3 správního Yádu, dovodil pYenesení dokazní povinnosti ze správních orgáno na st~ovatelku.<br/>[114] Nejvyaaí správní soud se ve své rozhodovací praxi výkladem uvedených ustanovení správního Yádu pro ú ely pYestupkového Yízení (jako Yízení, v nm~ lze z moci úYední ulo~it povinnost) zabýval opakovan. Mimo jiné uvedl, ~e v sank ním Yízení se ve své krystalicky isté podob uplatHuje zásada vyaetYovací, která správnímu orgánu velí init vae potYebné k Yádnému zjiatní skutkového stavu, a to bez ohledu na míru procesní aktivity i naopak procesní lhostejnosti ú astníka Yízení (rozsudek NSS z 22. 1. 2009, j. 1 As 96/2008-115, . 1856/2009 Sb. NSS). Je proto zcela na voli osoby obvinné z pYestupku jako ú astníka takového Yízení, jakou strategii své obhajoby zvolí. Pokud se ú astník rozhodne ~ádné dokazy na svou obranu nenavrhovat, mo~e se to nepochybn odrazit na skutkovém stavu, který bude správní orgán pova~ovat za dostate n zjiatný a který nebude (objektivn vzato) zohledHovat aspekty vci, o kterých se ú astník Yízení nezmínil (a koli by mu byly ku prospchu) a správnímu orgánu nejsou známy (rozsudek NSS z 30. 6. 2011, j. 2 As 78/2010-49). RozaíYený senát NSS k tomu v usnesení ze 14. 1. 2014, j. 5 As 126/2011-68, . 3014/2014 Sb. NSS, bodu 21, uvedl, ~e »[o]bvinný z pYestupku není povinen se hájit, zejména není povinen uvádt na svou obhajobu jakákoliv tvrzení, ani (anebo) o nich (nebo o jiných skute nostech) nabízet a pYedkládat správnímu orgánu dokazy; ustanovení § 52 vta první správního Yádu o povinnosti ú astníka Yízení ozna it dokazy na podporu svých tvrzení se v Yízení o pYestupku neuplatní. Vyu~ijeli vaak obvinný ze spáchání pYestupku svého práva ml et, nelze extenzivním výkladem ulo~it správnímu orgánu povinnost, aby za obvinného  domyslel vaechna myslitelná nebo tYebas i nepravdpodobná tvrzení a v rozhodnutí se s nimi vypoYádal«. Pasivní chování ú astníka Yízení tak mo~e mít pro nj negativní dosledky. Ústavní soud v této souvislosti uvedl, ~e v Yízení zahájeném z úYední povinnosti se dokazní bYemeno nachází pYedevaím na stran správního orgánu, který má podle § 50 odst. 3 správní Yádu zjistit i bez návrhu vaechny rozhodné okolnosti svd ící ve prospch i v neprospch toho, komu má být povinnost ulo~ena. Nicmén u inní nkterých zjiatní není bez sou innosti ú astníka Yízení mo~né (usnesení ÚS z 25. 4. 2017, sp. zn. III. ÚS 443/17, bod 20).<br/>[115] V nyní projednávané vci FAÚ jako dozorový orgán kontroloval, zda st~ovatelka Yádn plnila své zákonné povinnosti, je~ spo ívaly mimo jiné v tom, ~e mla od svých kliento, pro ú ely jejich kontroly, opatYit dostate né podklady a ty uchovávat. Podstatou kontroly tedy obecn Ye eno bylo zjiaeování, zda st~ovatelka byla dostate n aktivn inná, resp. zda svoji povinnost aktivn jednat nezanedbala. Dokazní povinnost FAÚ, pota~mo ~alovaného, opatYit podklady pro své rozhodnutí a zjistit vaechny rozhodné okolnosti tak mohla spo ívat zásadn pouze ve vy~ádání si doklado od st~ovatelky, je~ mohla mít a mla v dr~ení výhradn ona. Pokud tvrdila, ~e své zákonné povinnosti plnila, byla povinná toto své tvrzení prokázat, resp. ozna it dokazy, je~ to prokazují. Vzhledem k výae popsaným okolnostem vaak st~ejní dokazy mohla dolo~it jen a pouze st~ovatelka, neboe jen ona mohla a musela informace o klientech obstarat. <br/>[116] FAÚ si v probhu kontroly vy~ádal zaslání  veakerých informací, které kontrolovaná osoba získala v rámci kontroly klienta od vaech kupujících podle § 9 odst. 1 AML zákona v rozsahu § 9 odst. 2 AML zákona (~ádost o poskytnutí doklado a informací z 19. 11. 2020, je~ je pYílohovou sou ástí správního spisu pod . P7). PYedlo~ené podklady následn vyhodnotil tak, ~e jimi st~ovatelka svoji zákonnou povinnost Yádn kontrolovat své klienty nesplnila, neboe se spokojila toliko s jejich prohláaeními. Nelze tedy tvrdit, ~e FAÚ nedostate n zjistil skutkový stav, ím~ neunesl své dokazní bYemeno, co~ nelze klást k tí~i st~ovatelce. FAÚ zjistil skutkový stav potYebný pro své rozhodnutí, neboe ze shromá~dných (st~ovatelkou dolo~ených) podklado dospl k závru, ~e st~ovatelka svoje zákonné povinnosti (opakovan) zanedbala.<br/>[117] Interpretace dokazní povinnosti a bYemene pYedestYená st~ovatelkou by ve svém absurdním dosledku zcela paralyzovala ta Yízení z moci úYední, v nich~ správní orgány kontrolují, zda adresáti veYejné správy splnily svoji povinnost nco aktivn konat, pYi em~ dokazy o aktivním konání má v dr~ení zásadn adresát veYejné správy (jinak je tomu samozYejm v Yízeních, jejich~ podstatou by bylo potenciální poruaení zákonné povinnosti n eho se zdr~et, a v nich~ by správní orgány mohly a musely zcela bez sou innosti osoby obvinné z pYestupku prokazovat, ~e tato osoba inila, co init nemla). Optikou st~ovatelky by toti~ opatYení veakerých podklado le~elo na správním orgánu, zatímco kontrolovaná osoba (resp. osoba obvinná z pYestupku) by mohla být ne inná, pYi em~ objektivní nemo~nost správního orgánu opatYit relevantní podklady (je~ mo~ná ani neexistují, a pokud ano, jsou v dr~ení kontrolované osoby), by v~dy posobila ve prospch takové osoby, neboe správní orgán by nedostate n zjistil skutkový stav (usnesení rozaíYeného senátu NSS j. 5 As 126/2011-68, bod 20).<br/>[118] Z výae uvedeného plyne, ~e st~ovatelka mla mo~nost tvrdit okolnosti ve svoj prospch, které vaak musela prokázat, resp. ozna it dokazy k jejich prokázání. Mohla si vaak zvolit i pasivní pYístup, avaak v etn z toho plynoucích negativních dosledko pro její postavení v pYestupkovém Yízení. Jak uvedl ~alovaný, st~ovatelka ~ádné dalaí podklady, je~ by byly pro rozhodnutí potYebné, neozna ila, ani nepoukázala na ~ádné dalaí skute nosti, které by její tvrzení potvrdily, toliko opakovala, ~e splnní svých zákonných povinností dostate n prokázala. Správní orgány tak nebyly povinny tuto verzi skutkového dje dále vyaetYovat (rozsudek NSS z 28. 6. 2023, j. 7 As 318/202130, bod 20). Z judikatury Nejvyaaího správního soudu rovn~ plyne, ~e pokud správní orgány zjiaeovaly vaechny okolnosti pro nále~ité posouzení pYípado, pYi em~ ú astníku byla dána mo~nost uvést veakeré skute nosti, které pova~uje za dole~ité, není správní orgán povinen domýalet, zda hypoteticky neexistují jeat jiné okolnosti, které by mohly být ve prospch ú astníka Yízení, ani~ je ú astník jakkoliv ozna il (usnesení rozaíYeného senátu NSS j. 5 As 126/2011-68, body 21 a 23, i rozsudek NSS z 18. 5. 2017, j. 9 Azs 32/201723, bod 25). Nejvyaaí správní soud dospl k závru, ~e správní orgány pYihlí~ely ke konkrétním okolnostem nyní projednávané vci. To, ~e je vyhodnotily v neprospch st~ovatelky, jeat neznamená, ~e tím poruaily jednu ze základních zásad správního Yízení  zjistit stav vci, o nm~ nejsou dovodné pochybnosti (rozsudek NSS j. 9 Azs 32/201723, bod 25).<br/>[119] Námitka st~ovatelky, ~e na ni byla v nyní projednávané vci nezákonn pYenesena dokazní povinnost a bYemeno, proto není dovodná.<br/>[120] St~ovatelka z formulace mstského soudu v bodu 54 napadeného rozsudku, ~e FAÚ shledal  pochybnosti o pravdivosti i vrohodnosti skute ností obsa~ených v estných prohláaeních , dovozovala nedostate né zjiatní sutkového stavu správními orgány. St~ovatelka vaak uvedenou formulaci vykládá zavádjícím zposobem, neboe mstský soud dále uvedl, ~e FAÚ tyto své pochybnosti rozptýlil tím, ~e  z veYejných registro ovYil, ~e skute nosti obsa~ené v estných prohláaeních neodpovídají skute nostem zaznamenaným ve veYejných rejstYících . FAÚ tedy postavil skutkové okolnosti najisto, a proto skutkový stav nezostal neprokázán (non liquet), pro e~ nebyly splnny podmínky pro aplikaci zásady in dubio pro reo. Ostatn, podmínkou dostate ného prokázání skutkového stavu ze strany správních orgáno v tomto ohledu není (a~) to, ~e dolo~ená estná prohláaení nejsou pravdivá. I pokud by je správní orgány vzhledem ke konkrétním okolnostem daného pYípadu vyhodnotily  toliko jako nedostate ná, a povinná osoba by své klienty dále (nad rámec nedostate ných estných prohláaení) neprovYila, resp. by to neprokázala, alo by o dostate n zjiatný skutkový stav pro závr o spáchání pYestupku neplnní povinnosti pYi identifikaci a kontrole klienta podle § 44 odst. 1 písm. b) AML zákona.<br/>[121] St~ovatelka v kasa ní stí~nosti rovn~ stru n namítla, ~e skutková podstata, z ní~ vycházely správní orgány, jejich~ postup potvrdil i mstský soud, se opírá jen o závry obsa~ené v protokolu o kontrole a jeho pYílohách, a podle st~ovatelky tak nemá oporu ve správním spisu.<br/>[122] K tomu té~ jen stru n Nejvyaaí správní soud uvádí, ~e protokol o kontrole v etn pYíloh je sou ástí spisového materiálu správních orgáno, a proto závry o tyto pYílohy opYené mají oporu ve správním spise.<br/>VI. Závr a náklady Yízení<br/>[123] S ohledem na výae uvedené Nejvyaaí správní soud zamítl kasa ní stí~nost jako nedovodnou (§ 110 odst. 1 vta poslední s. Y. s.). <br/>[124] O náhrad náklado Yízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. Y. s. za pou~ití § 120 s. Y. s. St~ovatelka nemá právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti, neboe ve vci nemla úspch. }alovanému ~ádné náklady v Yízení o kasa ní stí~nosti nad rámec jeho b~né úYední innosti nevznikly, a proto mu soud náhradu náklado Yízení nepYiznal.<br/><br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn 5. února 2025<br/><br/><br/>Jitka ZavYelová <br/>pYedsedkyn senátu<br/><br/><br/></body> </html>