<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 7 As 17/2024- 16 - text</title> </head> <body> ÿþ 7 As 17/2024 - 20<br/>pokra ování<br/>[OBRÁZEK]<br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedy Lenky Krupi kové a soudco Davida Hipara a Tomáae Foltase v právní vci ~alobce: J. V., zastoupen JUDr. Vladimírem Jaakem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem PaYí~ská 67/11, Praha 1, proti ~alovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alobce proti rozsudku Mstského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2023, . j. 9 A 55/202255,<br/><br/><br/>takto:<br/><br/><br/>I. Rozsudek Mstského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2023, . j. 9 A 55/202255, se zruauje.<br/><br/>II. Rozhodnutí ~alovaného ze dne 16. 6. 2022, . j. MD19791/2022160/3, se zruauje a vc se vrací ~alovanému k dalaímu Yízení.<br/><br/>III. }alovaný je povinen zaplatit ~alobci na náhrad náklado Yízení ástku 24 450 K  do 30 dno od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Vladimíra Jaaka, Ph.D., LL.M., advokáta.<br/><br/><br/>Odovodnní:<br/><br/><br/>I.<br/><br/>[1] Magistrát hlavního msta Prahy (dále té~  magistrát ) rozhodl dne 21. 4. 2022 podle § 100 odst. 3 zákona . 500/2004 Sb., správní Yád, o obnov Yízení ve vci ~ádosti ~alobce ze dne 6. 10. 2020 o vrácení Yidi ského oprávnní. To mu bylo vráceno k jeho ~ádosti rozhodnutím ze dne 13. 10. 2020. Dne 18. 2. 2022 vaak magistrát obdr~el podnt Krajského Yeditelství policie Ústeckého kraje, územního odboru D ín, oddlení hospodáYské kriminality (dále jen  policejní orgán ), ze kterého vyplývá, ~e doklad o odborné zposobilosti byl získán v rozporu se zákonem, neboe díl í ást zkouaky ~alobce nevykonal samostatn. Tuto skute nost policejní orgán zjistil v rámci odhalování trestné innosti zkuaebních komisaYo. Spole n s podntem pYedal magistrátu protokol o výslechu ~alobce jako svdka v trestním Yízení a kamerový záznam zachycující zkouaku ~alobce, pYi které k nmu pYistoupil zkuaební komisaY a opakovan rukou ukazoval na ásti obrazovky po íta e, na kterém ~alobce zkouaku vykonával. }alobce v odvolání proti rozhodnutí o obnov Yízení poukázal zejména na to, ~e magistrát nezkoumal zákonnost poYízení kamerového záznamu, zejména si nevy~ádal protokol o poYízení záznamu dle § 158d odst. 7 zákona . 141/1961 Sb., trestní Yád. Ze záznamu navíc není patrné, ~e by ~alobce s komisaYem jakkoliv komunikoval i si ho pYivolal. KomisaY si toliko prohlí~el jeho test a ~alobce si toliko prohlí~el svoj monitor. <br/><br/>[2] }alovaný odvolání rozhodnutím ze dne 16. 6. 2022 zamítl a potvrdil rozhodnutí o obnov Yízení. Podle nj byli videozáznam a podnt od policejního orgánu dostate nými k tomu, aby dostál své povinnosti zjistit skutkový stav bez dovodných pochybností. V podntu policejní orgán uvedl, ~e disponoval souhlasem státního zástupce dle § 158d odst. 1 a 2 trestního Yádu. Skute nost, ~e ve spisovém materiálu absentuje protokol dle § 158d odst. 7 tého~ zákona, je relevantní pro trestní Yízení, nikoliv pro Yízení správní. }alovaný dále pYipomnl judikaturu kasa ního soudu k vykonání zkouaky odborné zposobilosti s pomocí komisaYe.<br/><br/>II.<br/><br/>[3] }alobce napadl rozhodnutí ~alovaného ~alobou, kterou Mstský soud v Praze (dále té~  mstský soud ) shora ozna eným rozsudkem zamítl. Uvedl, ~e kamerový záznam byl získán v souladu se zákonem, co~ je patrné z podntu policejního orgánu, kde se uvádí, ~e poYízení záznamu povolil státní zástupce. }alobce toto zpochybHuje, ani~ by dolo~il i odovodnil pochybnosti nad pravdivostí tohoto sdlení. Tyto nevyplývají ani z okolností pYípadu. Podle mstského soudu nelze pYenáaet do správního Yízení pYísnjaí formální po~adavky, které platí v rámci trestního Yízení. Navíc podle § 158d trestního Yádu je po~adavek pYipojení protokolu k dokazu podmínkou pro pou~ití v jiné trestní vci. Z kamerového záznamu je pak patrné, ~e k ~alobci pYistoupil komisaY, který v ase mezi 9:21 a 9:23 opakovan ukazoval na ást obrazovky, na které byl zobrazen test. Mstský soud uzavYel, ~e v projednávané vci se nepou~ijí ustanovení trestního Yádu, neboe se nejedná o právní pYedpis, který by byl ve vztahu ke správnímu Yádu lex specialis. <br/><br/>III. <br/><br/>[4] Proti rozsudku mstského soudu podal ~alobce (dále té~  st~ovatel ) kasa ní stí~nost z dovodo dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona . 150/2002 Sb., soudní Yád správní (dále té~  s. Y. s. ). Za její pYedmt ozna il námitku, ~e si správní orgány neopatYily jako podklad svého rozhodnutí protokol dle § 158d trestního Yádu. Vycházely tak z dokazu, kterým bylo nepochybn zasa~eno do práv st~ovatele, ani~ by se zabývaly tím, zda se tak stalo Yádn a zda je mo~né takový záznam pou~ít. Otázka toho, zda byl dokazní prostYedek poYízen v souladu s právními pYedpisy ve smyslu § 51 správního Yádu, proto nebyla posouzena dostate n. St~ovatel nebyl a není ú astníkem trestního Yízení, a nemá tak mo~nost zjistit, zda do jeho práv bylo zasa~eno v souladu se zákonem. Trestní Yád pYitom výslovn pro pou~itelnost záznamu jako dokazu, tedy kdekoliv, stanoví, ~e protokol podle § 158d odst. 7 trestního a kamerový záznam podle § 158d tého~ zákona jsou neoddlitelné. Správní orgány tak namísto toho, aby dbaly litery zákona a opatYily pro pou~ití kamerového záznamu nejpozdji k po~adavku st~ovatele protokol, nahradily tento zákonný po~adavek vírou ve sdlení policejního orgánu v podntu. Ke skutkovému stavu st~ovatel konstatoval, ~e z kamerového záznamu není patrné, ~e by mu zkuaební komisaY napovídal. Vytýkané jednání nadto nebylo pYedmtem ob~aloby. St~ovatel proto navrhuje zruait rozsudek mstského soudu a vc mu vrátit k dalaímu Yízení. <br/><br/>[5] }alovaný ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti odkázal na své vyjádYení k ~alob a závry rozsudku mstského soudu. Navrhl, aby Nejvyaaí správní soud kasa ní stí~nost zamítl. <br/><br/>IV.<br/><br/>[6] Nejvyaaí správní soud posoudil kasa ní stí~nost v mezích jejího rozsahu a uplatnných dovodo a zkoumal pYitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nim~ by musel pYihlédnout z úYední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. Y. s.).<br/><br/>[7] Kasa ní stí~nost je dovodná.<br/><br/>[8] Problematikou pou~ití kamerových záznamo jako dokazo ve správním Yízení se kasa ní soud v minulosti opakovan zabýval. Komplexní rozbor této problematiky provedl zejména v rozsudku ze dne 5. 11. 2009, . j. 1 Afs 60/2009119, . 2344/2011 Sb. NSS, kde uvedl následující:<br/><br/> Podle l. 8 odst. 1 Úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod, publ. pod . 209/1992 Sb., [k]a~dý má právo na respektování svého soukromého a rodinného ~ivota, obydlí a korespondence. Podle odst. 2 pak [s]tátní orgán nemo~e do výkonu tohoto práva zasahovat krom pYípado, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické spole nosti v zájmu národní bezpe nosti, veYejné bezpe nosti, hospodáYského blahobytu zem, pYedcházení nepokojom a zlo innosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Nejvyaaí správní soud k st~ovatelov námitce o poruaení l. 8 odst. 2 Úmluvy nejprve zvá~il, jak tento lánek vykládá judikatura Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Je to toti~ práv judikatura ESLP, která v praxi specifikuje význam Úmluvy.<br/><br/>Pojem  soukromý ~ivot chápe ESLP v airokém smyslu a odmítá jej svázat do vy erpávající definice. Bylo by pYília restriktivní omezovat tento termín na  vnitYní okruh (inner circle), ve kterém jednotlivec podle svého výbru ~ije a vylou it z nj vnjaí svt. Respektování soukromého ~ivota musí té~ zahrnovat ur itý stupeH práva rozvíjet vztahy s jinými lidmi. Není dovod, pro  by takové chápání termínu  soukromý ~ivot mlo vylu ovat profesní nebo obchodní stránku. Jde o pracovní ~ivot vtainy obyvatel, který má pro n zásadní význam a poskytuje jim mo~nost rozvíjet vztahy s vnjaím svtem. Tento názor je podpoYen skute ností, ~e ne v~dy lze jasn rozliait, co je pracovní innost jednotlivce a co tvoYí jeho soukromý ~ivot. Zvláat v takovém pYípad, kdy jednotlivec vykonává svobodné povolání, je práce sou ástí jeho soukromého ~ivota a není mo~né ur it, do jaké míry v daném okam~iku pracuje i realizuje svoj soukromý ~ivot. OdepYení ochrany poskytované l. 8 Úmluvy z dovodu, ~e se opatYení, je~ jsou namítána, dotýkala pouze profesních aktivit, by mohlo vést k nerovnému zacházení, neboe by ochrana zostala pouze osobám, jejich~ profesní a neprofesní aktivity se prolínají do té míry, ~e je nelze od sebe odliait [viz zejména Niemietz proti Nmecku (stí~nost . 13710/88), ze dne 16. 12. 1992, § 29; Halford proti Spojenému království (stí~nost . 20605/92) ze dne 25. 6. 1997, § 44]. Za ur itých okolností práva garantovaná lánkem 8 Úmluvy mohou být interpretována dokonce tak, ~e zahrnují pro soukromou spole nost právo na sídlo, kanceláY a jiné slu~ební prostory [Société Colas Est a dalaí proti Francii (stí~nost . 37971/97) ze dne 16. 4. 2000, § 41].<br/><br/>Interpretace slov  soukromý ~ivot a  obydlí jako zahrnující rovn~ ur ité profesní nebo obchodní aktivity je pln ve shod se smyslem l. 8 Úmluvy, kterým je chránit jedince pYed svévolnými zásahy státní moci. ZároveH tato interpretace ponechává státom mo~nost  zasáhnout do výkonu tchto práv v mezích stanovených v druhém odstavci l. 8 Úmluvy. S ohledem na povahu státní regulace a obchodních aktivit je evidentní, ~e veYejná moc mo~e realizovat vtaí zásahy do profesních i obchodních inností nebo prostor, ne~ je tomu ve vztahu k aktivitám a prostorom ist privátním (srov. klí ový precedent. Niemietz proti Nmecku, rozsudek cit. v bod [27], § 31).<br/><br/>Co se tý e poYizování a vyu~ití audiovizuálních záznamo, ESLP rozliail na jedné stran situaci, kdy je monitorováno veYejné prostranství z bezpe nostních dovodo a tuto scénu sleduje pracovník bezpe nostní slu~by v televizi s uzavYeným okruhem. Takováto situace je v podstat obdobná tomu, kdy pYi prochodu veYejným prostranstvím mo~e být lovk vidn ostatními lidmi, kteYí jsou pYítomni. B~ný provoz bezpe nostních kamer sám o sob, ae u~ na ulici nebo ve veYejných prostorách, jako jsou obchodní centra nebo policejní stanice, neaktivuje u~ití l. 8 Úmluvy, neboe slou~í legitimnímu a pYedvídatelnému ú elu [Perry proti Spojenému království (stí~nost . 63737/00), ze dne 17. 7. 2003, § 36; srov. vaak té~ Peck proti Spojenému království (stí~nost . 44647/98), ze dne 28. 1. 2003]. Dole~itým faktorem pro posouzení, zda je ur itá skute nost chránna l. 8 Úmluvy, je posouzení, nakolik je daná aktivita veYejná, resp. veYejnosti pYístupná [srov. Buxton, R. Private Life and the English Judges, 29 Oxford Journal of Legal Studies 413 (2009), na s. 419  421].<br/><br/>Na stran druhé ovaem stojí situace, kdy by toto monitorování bylo systematické nebo by z nj byl poYízen trvalý záznam, event. je snímání kamerou zamYeno na poYízení cílených a jasných zábro jednotlivce. V takovémto pYípad lze alespoH prima facie uva~ovat o tom, ~e poYízení utajeného záznamu pYedstavuje zásah do soukromého ~ivota ve smyslu l. 8 Úmluvy [P. G. a J. H. proti Spojenému království (stí~nost . 44787/98), ze dne 25. 9. 2001, § 56; Perry proti Spojenému království, cit. v bod [29] shora, § 40]. V úvahu je nutno vzít napY. to, zda  sporné zábry byly i nebyly poYízeny dobrovoln, resp. za takových okolností, kdy by se dalo rozumn pYedpokládat, ~e bude jednotlivec snímán a takto poYízený záznam bude následn u~it k jeho identifikaci (Perry proti Spojenému království, § 42, zvýraznní doplnil NSS).<br/><br/>[& ]<br/><br/>Judikatura ESLP vychází z pYedpokladu, ~e tam, kde je veYejná moc vykonávána v utajení, je riziko svévole zYejmé. Proto musí nejen~e existovat závazná právní úprava jako taková, ale musí rovn~ poskytovat ochranu proti svévolnému zásahu do práv jednotlivce stanovených v l. 8 Úmluvy. Právní úprava musí být navíc dostate n jasná na to, aby jednotlivci poskytovala odpovídající údaje o okolnostech a podmínkách, za nich~ se orgány veYejné moci mohou uchýlit k poYízení skrytého videozáznamu [Khan proti Spojenému království (stí~nost . 35394/97), ze dne 12. 5. 2000, § 26; rozsudek velkého senátu Bykov proti Rusku (stí~nost . 4378/02), ze dne 10. 3. 2009, § 76 a § 78]. Po~adavek pYedvídatelnosti vaak samozYejm neznamená, ~e by ml mít jedinec mo~nost pYedvídat, kdy státní orgány mohou zachytit jeho jednání. Pokud dává právní úprava státním orgánom v tomto ohledu ur itou diskre ní pravomoc, musí stanovit i její rozsah; podrobné postupy a podmínky, které musí být dodr~eny, vaak nemusí nutn být zapracovány v právních pYedpisech. Po~adavek na pYesnost, resp. konkrétnost právní úpravy bude záviset na konkrétní vci (cit. vc Bykov proti Rusku, § 78).<br/><br/>Dalaí podmínkou pro shledání  souladu se zákonem je dostupnost právní úpravy. Podstatné prvky pravomoci zaznamenat ze své povahy  soukromou aktivitu na nosi  informací proto musí být stanoveny v dostupných právních pYedpisech. Takovýmto právním pYedpisem tak napYíklad nebyla dle ESLP vnitYní smrnice ministerstva vnitra Spojeného království (Home Office Guidelines), která nejen~e nebyla právn závazná, ale nesplHovala ani po~adavek dostupnosti, neboe nebyla veYejn pYístupná (srov. Khan proti Spojenému království, vc cit. v bod [34], § 27  28). <br/><br/>[9] Nejvyaaí správní soud ve shora citovaném rozsudku dodal, ~e:  V eském právním Yádu neexistuje ~ádný právní základ pro utajené poYizování audiovizuálních nahrávek orgány veYejné moci pro ú ely správního Yízení, pokud tyto zasahují do  soukromého ~ivota fyzických osob. Takovýmto základem v ~ádném pYípad nemo~e být § 51 odst. 1 zákona . 500/2004 Sb., správní Yád, podle nho~ k provedení dokazo lze u~ít vaech dokazních prostYedko, které jsou vhodné ke zjiatní stavu vci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními pYedpisy. Proto~e neexistuje ~ádný právní základ pro výkon pravomoci poYizovat v utajení audiovizuální i obdobné záznamy zasahující do soukromého ~ivota fyzických osob, iní to nevyhnuteln eventuální poYizování obdobných nahrávek náchylným ke svévolnému zásahu. Dokaz audiovizuální nahrávkou dané jízdy vozidlem st~ovatele byl proto poYízen v rozporu se zákonem. Nále~itý zákonný základ lze ilustrovat napY. na § 158d trestního Yádu (Sledování osob a vcí). Zde jsou stanoveny pYesné podmínky utajeného poYizování zvukových, obrazových nebo jiných záznamo osob, podmínky pou~ití záznamu jako dokazu, stejn jako povinnost záznamy zni it, pokud nebyly pYi sledování zjiatny skute nosti dole~ité pro trestní Yízení. }ádný alespoH do jisté míry srovnatelný zákonný základ pro Yízení o správním trestání neexistuje. <br/><br/>[10] V nyní souzené vci doalo k zásahu do soukromého ~ivota st~ovatele práv v rámci pYípravného trestního Yízení. Právní základ pro zásah do soukromí je dle mstského soudu v § 51 odst. 1 správního Yádu, pYi em~ spornou otázkou je, zda byly kamerové záznamy získány v souladu se zákonem (§ 158d trestního Yádu). Správní orgány i mstský soud pak ustály na tom, ~e ve správním Yízení pro konstatování zákonnosti daného dokazu, který byl získán v rámci trestního Yízení postupem dle § 158d odst. 2 trestního Yádu, posta í sdlení v podntu policejního orgánu, ~e kamerový záznam byl poYízen se souhlasem státního zástupce a ve správním Yízení jej lze provést na základ § 51 odst. 1 správního Yádu. Kasa ní soud vaak tento závr nesdílí. <br/><br/>[11] PYedn je nutné poukázat na skute nost, ~e u~ití dokazních prostYedko v podob sledování osob a vcí postupem upraveným v trestním Yádu je vyhrazeno k  rozkrývání nejzáva~njaí trestné innosti. Zákonodárce pYitom vyu~ití záznamo získaných v rámci sledování osob a vcí (operativn pátracích prostYedko) jako dokazo v § 158d odst. 10 trestního Yádu výslovn omezil na jiná trestní Yízení o úmyslných trestných inech ( i na trestní Yízení, v nich~ dot ená osoba s u~itím tchto dokazo souhlasí). Jak bude dále vysvtleno, toto omezení souvisí s tím, ~e jde o citelný zásah do soukromí, který zákon podmiHuje souhlasem státního zástupce i soudce, kteYí jsou jakousi pojistkou pYed zneu~itím práv oné mo~nosti podstatným zposobem naruait soukromí (bye potenciálního pachatele trestného inu). <br/><br/>[12] Správní Yád pak neposkytuje dostate ný právní základ k tomu, aby se kamerové záznamy získané na základ souhlasu státního zástupce i soudce dle § 158d trestního Yádu pou~ily i v Yízení správním, v nm~ zpravidla nejde o ochranu nejpodstatnjaích zájmo spole nosti. Tento závr vyplývá nejen z ji~ výae citovaného rozsudku prvního senátu, ale pYedevaím z rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 29. 1. 2014, . j. 2 Afs 45/201262:  Trestní Yád v § 88 odst. 6, vt tYetí stanoví, ~e v jiné trestní vci, ne~ je ta, v ní~ byl odposlech a záznam telekomunika ního provozu proveden, lze záznam jako dokaz u~ít tehdy, pokud je i v této vci vedeno trestní stíhání pro trestný in uvedený v odstavci 1 (zvláae záva~ný úmyslný trestný in nebo pro jiný úmyslný trestný in, k jeho~ stíhání zavazuje vyhláaená mezinárodní smlouva), nebo souhlasíli s tím ú astník odposlouchávané stanice. Trestní Yád tedy omezuje vyu~ití odposlecho jako dokazo; umo~Huje je sice vyu~ít i v jiných trestních Yízeních, ne~ v nich~ byl proveden, jejich okruh je vaak jasn definován. Jestli~e samotný trestní Yád významn omezuje pou~itelnost (Yádn opatYených) odposlecho a záznamo telekomunika ního provozu i v rámci trestního Yízení, tím spíae není mo~né takový dokazní prostYedek u~ít v Yízení správním  daHovém, je~ není Yízením o trestním obvinní a jeho~ pYedmt je, ve srovnání se soudním Yízení trestním, zcela odlianý (srov. ustanovení § 1 odst. 1 ZSPD). <br/><br/>[13] Popsané omezení pou~ití odposlechu a záznamu telekomunika ního provozu, které je zakotveno v § 88 odst. 6 vt tYetí trestního Yádu, je pYitom obsahov obdobné tomu, které stanoví trestní Yád v § 158d odst. 10 (viz výae). Práv ve vztahu k opatYením podle § 158d trestního Yádu pak rozvinul závry rozsudku . j. 2 Afs 45/201262, kárný senát Nejvyaaího správního soudu v rozhodnutí ze dne 24. 5. 2017, . j. 16 Kss 1/2017183. Konkrétn uvedl, ~e zjiatní opatYená postupem dle § 158d trestního Yádu nelze jako dokaz pou~ít v kárném Yízení:  Dovod pro takovýto závr vidí kárný senát shodn s dYívjaí judikaturou v tom, ~e uvedené metody opatYení informací (dokazo) z úzce osobní sféry dot ené fyzické osoby jsou a mají být vyhrazeny jako ultima ratio k tomu, aby bylo mo~no odhalovat, stíhat a trestat relativn úzce vymezenou podmno~inu vskutku nejzáva~njaích trestných ino. Zákonná úprava zde vychází z úvahy o pomYování záva~nosti veYejného zájmu na ochran spole nosti pYed protiprávními jednáními na stran jedné a potYeby chránit nejzákladnjaí práva týkající se soukromí a osobní sféry jednotlivce na stran druhé. Jestli~e je zákonodárce, z dobrých dovodo v Yad ohledo vázán pYísnou vnitrostátní i mezinárodní ochranou lidských práv a po~adavkem subsidiarity a minimalizace zásahu do nich, vyhradil u~ití uvedených nejinvazivnjaích prostYedko jen pro úzkou podmno~inu trestných ino, tím spíae nelze takovéto prostYedky pou~ít jako dokazy v Yízeních, v nich~ jsou chránny zájmy typov podstatn mén záva~né, a sice v Yízeních disciplinární povahy. Zájem spole nosti na tom, aby soudci byly a zostávaly jen osoby toho hodné, a tedy bezúhonné a pYimYen moráln zachovalé, je nepochybn velký. Nicmén zásah do soukromí, kterým postupy podle § 88 i § 158d trestního Yádu jsou, je natolik intenzívní a hluboký, ~e zde musí mít pYednost ochrana soukromí. Není proto prostor pro analogii nebo jiný kreativní výklad, který by ochranu soukromí v tomto ohledu mohl prolomit nad rámec úrovn ochrany plynoucí z prostého znní zákona. Na tomto závru nemo~e nic zmnit ani poukaz kárného navrhovatele na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, která v jiné jurisdikci ne~ v eské republice shledala u~ití odposlecho poYízených v trestním Yízení pYípustným dokazem v disciplinárním Yízení. Pokud by nco takového mlo být mo~né v právu eském, musela by pro to existovat výslovná právní úprava na úrovni zákona a ta by navíc musela obstát v testu ústavnosti. }ádnou podobnou zákonnou úpravu vaak eské právo nezná. Jak bylo ji~ uvedeno výae (srov. citaci pod bodem [9] výae), § 51 správního Yádu takovým právním titulem není. <br/><br/>[14] U~ití postupu podle § 158d trestního Yádu je ostatn i v rámci samotného trestního Yízení a~ krajní mo~ností získání informací pYi dovodném podezYení na konkrétní trestnou innost. Nejvyaaí soud k uvedenému v usnesení ze dne 31. 10. 2024, sp. zn. 11 Tdo 730/2024, uvedl, ~e  [p]ou~ívání operativn pátracích prostYedko nesmí sledovat jiný ú el ne~ získání skute ností dole~itých pro trestní Yízení a tyto prostYedky je mo~né pou~ít pouze tehdy, nelzeli sledovaného ú elu dosáhnout jinak nebo byloli by jeho dosa~ení podstatn ztí~ené. Práva a svobody osob lze pYi jejich pou~ití omezit jen v míYe nezbytn nutné (§ 158b odst. 2 tr. Y.). (& ) Povolení ke sledování osob a vcí dále lze vydat jen na základ písemné ~ádosti, která musí být odovodnna podezYením na konkrétní trestnou innost, a jsouli známy, té~ údaji o osobách i vcech, které mají být sledovány (§ 158d odst. 4 vta první tr. Y.).  <br/><br/>[15] V sou asnosti, a je to patrné ji~ více ne~ desetiletí v judikatuYe Nejvyaaího správního soudu, tedy eská zákonná úprava neposkytuje dostate né záruky proti svévoli pYi pou~ití kamerových záznamo získaných v souladu s § 158d i mimo Yízení pYedpokládané trestním Yádem (pro srovnání lze dodat, ~e obdobnou nedostate ností právní úpravy, avaak ve vztahu k samotnému pachateli, trpla i avýcarská právní úprava, srov. Amann proti `výcarsku ze dne 16. 2. 2000, stí~nost . 27798/95, rozsudek ze dne 25. 3. 1998 ve vci Kopp proti `výcarsku, stí~nost . 23224/94). <br/><br/>[16] Nejvyaaímu správnímu soudu je na stran druhé pochopiteln známo, ~e z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (napY. rozsudek ze dne 16. 6. 2016 ve vci VersiniCampinchi a Crasnianski v. Francie, . stí~nosti 49176/11, bod 49 a následující) a ostatn i z jeho vlastní (srov. napY. výae obsáhle citovaný rozsudek . j. 1 Afs 60/2009119, i Ústavním soudem potvrzený rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 3. 8. 2017, . j. 9 As 331/201654), vyplývá mo~nost vyu~ít kamerové záznamy (pYípadn jiný obdobn invazivní prostYedek zachycení obrazu i zvuku) poYízené soukromými osobami i mimo trestní Yízení, pokud soukromé (bye utajené) poYízení nahrávky projde klasickým tYístupHovým testem zahrnujícím posouzení zákonnosti podkladu pro zásah do práva na soukromí, sledování legitimního cíle tohoto zásahu a nezbytnosti zásahu v demokratickém stát pro dosa~ení onoho legitimního cíle (srov. rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 4. 12. 2015 ve vci Roman Zakharov proti Rusku, stí~nost . 47143/06 i rozhodnutí ze dne 31. 5. 2011 ve vci PastyYík proti eské republice, stí~nost . 47091/09), pYípadn jeho variace (srov. napY. rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 17. 10. 2019, ve vci López Ribalda a ostatní proti `panlsku, stí~nosti . 1874/13 a 8567/13). PYes výae uvedené soud podotýká, ~e snímání veYejných prostor kamerou obecn dokonce ani neaktivuje ochranu soukromí (srov. opakovan citovaný rozsudek . j. 1 Afs 60/2009119).<br/><br/>[17] V projednávané vci byly kamerou sledovány prostory pro výkon zkouaky profesní zposobilosti regulované státem ve veYejné budov (Mstský úYad Varnsdorf) k Yízení motorového vozidla, kterým~to lze velmi snadno ohrozit i nejzákladnjaí zájmy spole nosti (~ivot jejich ob ano). Na zákonném probhu takovéto zkouaky je nepochybn silný veYejný zájem, co~ pYípadn mo~e (za splnní dalaích podmínek) fakticky ospravedlnit potYebu probh této zkouaky (veYejn) zaznamenat. V dané vci by tedy pYípadná soukromá nahrávka (napY. jiného z ú astníko zkouaky) mohla být, za pou~ití  tYístupHového testu (popsaného výae), pou~itá k ochran spole nosti pYed Yízením vozidla, které je soudy posuzováno jako zbraH (srov. usnesení Nejvyaaího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1312/2012), osobou k tomu nezposobilou, tedy jako dokaz ve správním Yízení. Pro ochranu stejného veYejného zájmu vaak zákonodárcem zvolená konstrukce § 158d odst. 10 trestního Yádu brání pou~ití audiovizuálního záznamu zachycujícího stejnou skute nost. V praxi tak nelze vylou it vznik ponkud (zejména hodnotov) nekonzistentní situace, ve které dokazní prostYedek získaný v rámci cíleného potírání úmyslného trestného inu nelze pou~ít proti osob, která erpá výhody z tohoto trestného inu, ale pYípadná nahodilá nahrávka tého~ jednání ze strany tYetí osoby i zaznamenaná kamerou umístnou zde práv pro charakter konaného jednání a místa, by byla zpravidla bez dalaího pou~itelná. Zákonodárce toti~ v pYípad § 158d trestního Yádu ani nerozliauje, zda je zapotYebí souhlasu státního zástupce i v situaci, kdy musí být ji~ z charakteru provádného jednání a místa, v nm~ je nahrávka poYizována, pachatelom a beneficientom trestné innosti jasné, ~e o jejich jednání mo~e být poYízen zvukový, obrazový nebo jiný záznam. Pou~ívá toliko kritérium charakteru dokazního prostYedku. Tento dokaz, jeli získán zcela souladn s literou § 158d trestního Yádu, pak nelze ve správním Yízení vedeném s beneficienty úmyslného trestného inu pou~ít. <br/><br/>[18] Jde vaak o výsostné právo zákonodárce, a Nejvyaaí správní soud tak iní své úvahy o konstrukci právní úpravy (a jejích potenciálních nekonzistentních dosledcích) toliko nad rámec projednávané vci. UpozorHuje tím jednak na to, ~e dochází k dot ení zásady, ~e nikdo nemo~e mít prospch ze své vlastní nepoctivosti, pYípadn protiprávního jednání. A dále pak na ohro~ení ochrany spole nosti v reálném ase. Skute nost, ~e k trestnímu odsouzení pachatele obecn zpravidla dochází a~ s notným asovým zpo~dním, toti~ implikuje potí~ ve faktickém zabránní tomu, aby osoby, které své Yidi ské oprávnní získaly nezákonn, je nemohly v reálném ase vyu~ívat, a ohro~ovat tak spole nost a její zájmy. Pokud správní orgány budou jako dokaz dle § 51 odst. 1 správního Yádu provádt a~ pravomocný trestní rozsudek, je nasnad, ~e k ochran zájmu spole nosti v reálném ase spíae nedojde. Nejde ani pYehlí~et, ~e ím rozsáhlejaí bude trestná innost, tím zdlouhavjaí zpravidla bývá i trestní Yízení. <br/><br/>[19] Výae popsanou hodnotovou inkonzistenci právního Yádu, která je v podstat dosledkem nerozliaování charakteru místa, v nm~ je nahrávka poYizována (pYípadn jednání, které se v daném míst odehrálo), vaak nemo~e narovnat moc soudní, ale toliko zákonodárce, který je jako jediný oprávnn (vhodným zposobem) upravit znní zákona. Ostatn by takto zákonodárce nepostupoval poprvé, neboe ji~ výslovn pYipustil pou~ití nkterých  speciáln získaných dokazních prostYedko ve správním Yízení, k emu~ srov. napY. § 21ga zákona . 143/2001 Sb., o ochran hospodáYské sout~e (soud v této souvislosti nepYedjímá ústavnost tohoto ustanovení).<br/><br/>[20] Práv uvedené vaak nic nemní na tom, ~e s ohledem na sou asné znní trestního Yádu a související judikaturu, nemohl Nejvyaaí správní soud ne~ dospt k závru, ~e kasa ní stí~nost je dovodná. Nezbylo mu proto ne~ zruait rozsudek mstského soudu. <br/><br/>[21] Zruaíli Nejvyaaí správní soud rozhodnutí mstského soudu, a pokud ji~ v Yízení pYed mstským soudem byly pro takový postup dovody, sou asn se zruaením rozhodnutí soudu mo~e sám podle povahy vci rozhodnout o zruaení rozhodnutí správního orgánu [§ 110 odst. 2 písm. a) s. Y. s.]. V dané vci by mstský soud v souladu s vysloveným závazným právním názorem neml jinou mo~nost, ne~ rozhodnutí ~alovaného zruait. Nejvyaaí správní soud proto v souladu s § 110 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 78 odst. 1 a odst. 4 s. Y. s. rozhodl tak, ~e rozhodnutí ~alovaného zruail a vc mu vrátil k dalaímu Yízení. V dalaím Yízení je ~alovaný vázán výae vysloveným právním názorem [§ 78 odst. 5 ve spojení s § 110 odst. 2 písm. a) s. Y. s.].<br/><br/>[22] Proto~e Nejvyaaí správní soud zruail rozsudek mstského soudu a zároveH zruail i rozhodnutí ~alovaného, rozhodl také o náhrad náklado Yízení (§ 110 odst. 3 vta druhá s. Y. s.). Výrok o náhrad náklado Yízení se opírá o § 60 odst. 1, vta prvá s. Y. s. (ve spojení s § 120 s. Y. s.), podle kterého, nestanovíli tento zákon jinak, má ú astník, který ml ve vci plný úspch, právo na náhradu náklado Yízení pYed soudem, které dovodn vynalo~il, proti ú astníkovi, který ve vci úspch neml.<br/><br/>[23] }alovaný ve vci úspch neml, nemá proto právo na náhradu náklado Yízení. Vzhledem k tomu, ~e st~ovatel ml v Yízení o kasa ní stí~nosti i v Yízení o ~alob úspch, má právo na náhradu náklado Yízení o ~alob i o kasa ní stí~nosti. Náklady Yízení se sestávají ze zaplacených soudních poplatko ve výai 9 000 K  celkem (3 000 K  za ~alobu, 1 000 K  za návrh na pYiznání odkladného ú inku ~alob a 5 000 K  za kasa ní stí~nost). Dále se jedná o ástku pYipadající na zastoupení st~ovatele, a to jak v Yízení pYed mstským soudem, tak v Yízení pYed Nejvyaaím správním soudem. Pro ur ení výae náklado spojených s tímto zastoupením se pou~ije v souladu s § 35 odst. 2 s. Y. s. vyhláaka . 177/1996 Sb., o odmnách advokáto a náhradách advokáto za poskytování právních slu~eb (advokátní tarif). Zástupce st~ovatele u inil ve vci pt úkono právní slu~by, kterými jsou pYevzetí a pYíprava zastoupení v Yízení pYed mstským soudem, tYi písemná podání soudu ve vci samé, tj. ~aloba, duplika a kasa ní stí~nost [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu] a návrh na pYiznání odkladného ú inku ~alob [§ 11 odst. 2 písm. a) advokátního tarifu]. Za ka~dý úkon právní slu~by podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu v dané vci nále~í mimosmluvní odmna ve výai 3 100 K , za návrh na pYiznání odkladného ú inku nále~í mimosmluvní odmna ve výai 1 550 K  [§ 9 odst. 4 písm. d), ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu]. Odmna se zvyauje o 300 K  pauaální náhrady hotových výdajo (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). St~ovatel nedolo~il, ~e by jeho zástupce byl plátcem dan z pYidané hodnoty. Celkové náklady na právní zastoupení st~ovatele tedy iní ástku 24 450 K . }alovaný je povinen zaplatit st~ovateli tuto ástku k rukám jeho advokáta JUDr. Vladimíra Jaaka, Ph.D., LL.M., a to do 30 dno od právní moci tohoto rozsudku.<br/><br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn dne 27. ledna 2025<br/><br/><br/>Lenka Krupi ková <br/>pYedsedkyn senátu<br/></body> </html>