<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 7 As 64/2024- 45 - text</title> </head> <body> ÿþ7 As 64/2024 - 47<br/>pokra ování<br/>[OBRÁZEK]<br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedy Tomáae Foltase a soudco Davida Hipara a Lenky Krupi kové v právní vci ~alobkyn: R. K., zastoupena JUDr. Kamilem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem Dominikánské námstí 656/2, Brno, proti ~alovanému: Krajský úYad Jiho eského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, eské Budjovice, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti usnesení Krajského soudu v eských Budjovicích ze dne 19. 3. 2024, . j. 51 A 7/202428,<br/><br/><br/>takto:<br/><br/>I. Kasa ní stí~nost se zamítá.<br/><br/>II. }ádný z ú astníko nemá právo na náhradu náklado Yízení.<br/><br/><br/>Odovodnní:<br/><br/>I.<br/><br/>[1] Rozhodnutím ze dne 9. 1. 2024, . j. KUJCK 3785/2024, ~alovaný zruail rozhodnutí Mstského úYadu Milevsko (dále té~  stavební úYad ) ze dne 30. 8. 2023, . j. MM 50785/2023 (dále té~  prvostupHové rozhodnutí ), kterým byl ~alobkyni schválen stavební zámr novostavby rodinného domu, a vc mu vrátil k novému projednání. <br/><br/>II.<br/><br/>[2] }alobkyn podala proti rozhodnutí ~alovaného ~alobu ke Krajskému soudu v eských Budjovicích (dále té~  krajský soud ), který ~alobu shora ozna eným usnesením odmítl. Uvedl, ~e dle § 70 písm. a) zákona . 150/2002 Sb., soudní Yád správní, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále té~  s. Y. s. ), jsou ze soudního pYezkumu vylou eny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. Z ustálené judikatury správních soudo pYitom vyplývá, ~e rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. Y. s. nemo~e být rozhodnutí odvolacího správního orgánu, kterým se odvoláním napadené rozhodnutí ruaí a vc se vrací správnímu orgánu I. stupn, neboe takovým rozhodnutím není zasa~eno do hmotnprávní sféry jeho adresáto. Práv o takovou situaci se pYitom jedná v nyní projednávaném pYípad. Krajský soud proto dospl k závru, ~e ~alobou napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. Y. s., a tudí~ je jeho pYezkum v souladu s § 70 písm. a) s. Y. s. vylou en. Na danou vc pYitom nedopadají ani judikaturou stanovené výjimky, které by podání ~aloby za takové situace umo~Hovaly. Krajský soud proto ~alobu ve smyslu § 46 odst. 1 písm. d) s. Y. s. odmítl z dovodu její nepYípustnosti. Usnesení krajského soudu (stejn jako vaechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu) je dostupný na www.nssoud.cz a soud na nj na tomto míst pro stru nost odkazuje. <br/><br/>III.<br/><br/>[3] Proti usnesení krajského soudu podala ~alobkyn (dále té~  st~ovatelka ) v zákonné lhot kasa ní stí~nost z dovodo dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. Y. s. St~ovatelka souhrnn dovozovala, ~e krajský soud nesprávn posoudil zásah do její hmotnprávní sféry. Je názoru, ~e krajský soud pochybil, kdy~ se nezabýval meritem ~aloby a pouze stroze replikoval úvahy o tom, ~e pokud se nejedná o kone né rozhodnutí ve vci, nedochází k zásahu do hmotnprávní sféry st~ovatelky. }alovaný toti~ v ~alobou napadeném rozhodnutí vyslovil právní názor, který je dle st~ovatelky nesprávný, avaak vá~e stavební úYad v dalaím rozhodování. Za takové situace pYitom nelze dle st~ovatelky pochybovat o tom, ~e vzhledem k nesprávnému právnímu názoru nadYízeného orgánu rozhodne stavební úYad o jejím stavebním zámru zamítav. St~ovatelka proto namítala, ~e a koliv se nejedná o kone né rozhodnutí ve vci, bylo tímto jednáním zásadn zasa~eno do jejích veYejných subjektivních práv. Je proto názoru, ~e na ni dopadají výjimky umo~Hující pYezkum takového rozhodnutí dovozené judikaturou. Na základ uvedených dovodo st~ovatelka navrhla, aby Nejvyaaí správní soud napadené usnesení krajského soudu zruail.<br/><br/>IV.<br/><br/>[4] }alovaný se ztoto~nil se závry obsa~enými v napadeném usnesení. Navrhl proto zamítnutí kasa ní stí~nosti pro její nedovodnost.<br/><br/>V.<br/><br/>[5] Nejvyaaí správní soud posoudil kasa ní stí~nost v mezích jejího rozsahu a uplatnných dovodo a zkoumal pYitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nim~ by musel pYihlédnout z úYední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. Y. s.). <br/><br/>[6] Kasa ní stí~ností je napadeno usnesení o odmítnutí návrhu. V takovém pYípad se nelze domáhat pYezkumu ve vci samé; pYedmtem pYezkumu mo~e být pouze otázka, zda krajský soud postupoval správn, kdy~ návrh st~ovatele odmítl (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, . j. 3 Azs 33/200498, . 625/2005 Sb. NSS). Podle uvedené a dalaí judikatury Nejvyaaího správního soudu (srov. napY. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, . j. 7 Azs 13/200454, a ze dne 5. 1. 2006, . j. 2 As 45/200565) lze kasa ní stí~nost proti odmítavému usnesení podat pouze z dovodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. Y. s. Tento dovod je toti~ ve vztahu k dovodom podle písm. a) a~ d) tého~ ustanovení dovodem speciálním. Jeli dán dovod podle písm. e), vylu uje to dovody podle písm. a), c) a d), neboe nezákonným je rozhodnutí o odmítnutí návrhu (~aloby) nebo o zastavení Yízení v ka~dém pYípad i tehdy, bylali v nm soudem nesprávn posouzena právní otázka ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s, byloli Yízení u krajského soudu zmate né ve smyslu § 103 odst. 1 písm. c) s. Y. s., nebo jeli rozhodnutí krajského (mstského) soudu nepYezkoumatelné ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s. (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 14. 8. 2012, . j. 4 As 57/201213). PodYazení kasa ních dovodo pod konkrétní písmeno § 103 odst. 1 s. Y. s. je pYitom zále~itostí právního hodnocení vci Nejvyaaím správním soudem (srov. napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, . j. 2 Afs 7/200350, publ. pod . 161/2004 Sb. NSS). <br/><br/>[7] A koliv tedy zna ná ást argumentace obsa~ené v kasa ní stí~nosti smYuje do zákonnosti postupu ~alovaného v pYedmtné vci, konkrétn do posouzení otázky zajiatní pYístupu ke stavebnímu zámru st~ovatelky prostYednictvím vcného bYemene, zdejaímu soudu pYísluaí se z výae uvedených dovodo zabývat pouze tím, zda bylo namíst ~alobu st~ovatelky odmítnout, i nikoli. Nelze se tedy pYímo zabývat zákonností i vcnou správností napadeného rozhodnutí ~alovaného, kterým doalo ke zruaení prvostupHového rozhodnutí stavebního úYadu (krom výae uvedené judikatury srov. napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, . j. 9 As 30/2010219). <br/><br/>[8] Podstatou nyní projednávané vci je tedy otázka, zda krajský soud postupoval správn, kdy~ ~alobu odmítl dle § 46 odst. 1 písm. d) s. Y. s. <br/><br/>[9] Soud pYipomíná, ~e st~ovatelka ~alobou brojila proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 9. 1. 2024, . j. KUJCK 3785/2024, kterým ~alovaný dle § 90 odst. 1 písm. b) zákona . 500/2004 Sb., správní Yád (dále té~  správní Yád ), zruail prvostupHové rozhodnutí a vc vrátil stavebnímu úYadu k novému projednání.<br/><br/>[10] V Yízení o ~alob proti rozhodnutí správního orgánu je z hlediska posouzení ~alobní legitimace klí ový § 65 s. Y. s., dle kterého platí, ~e kdo tvrdí, ~e byl na svých právech zkrácen pYímo nebo v dosledku poruaení svých práv v pYedcházejícím Yízení úkonem správního orgánu, jím~ se zakládají, mní, ruaí nebo závazn ur ují jeho práva nebo povinnosti, mo~e se ~alobou domáhat zruaení takového rozhodnutí, popYípad vyslovení jeho nicotnosti, nestanovíli tento nebo zvláatní zákon jinak. K podání ~aloby je tedy oprávnn ten, kdo tvrdí, ~e byl na svých právech zkrácen úkonem správního orgánu, jím~ se zakládají, mní, ruaí nebo závazn ur ují jeho práva nebo povinnosti (srov. napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, . j. 9 As 30/2010219). Z ustálené judikatury Nejvyaaího správního soudu pYitom vyplývá, ~e rozhodnutí odvolacího správního orgánu vydané podle § 90 odst. 1 písm. b) správního Yádu, kterým se odvoláním napadené rozhodnutí nebo jeho ást ruaí a vc se vrací k novému projednání správnímu orgánu I. stupn, který rozhodnutí vydal, v zásad nemo~e být rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. Y. s., a to práv z toho dovodu, ~e takovéto rozhodnutí není kone né a samo o sob nijak nezasahuje do právní sféry svých adresáto [srov. napY. rozsudky ze dne 16. 5. 2018, . j. 6 As 70/2018-52, ze dne 16. 5. 2017, . j. 1 As 51/201728, ze dne 20. 5. 2015, . j. 1 As 23/2015-49, ze dne 14. 5. 2014, . j. 10 As 33/201434, ze dne 31. 3. 2010, . j. 9 As 30/2010-219, i ze dne 14. 5. 2008, . j. 2 As 37/2007111 (závry posledn zmiHovaného rozsudku byly potvrzeny i usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2092/08)]. <br/><br/>[11] Dle § 70 písm. a) s. Y. s. pYitom platí, ~e ze soudního pYezkoumání jsou vylou eny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími (k tomu srov. napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 16. 5. 2017, . j. 1 As 51/201728). Podle § 68 písm. e) s. Y. s. je ~aloba nepYípustná také tehdy, domáháli se pYezkoumání rozhodnutí, které je z pYezkoumání podle tohoto nebo zvláatního zákona vylou eno. Dle § 46 odst. 1 písm. d) s. Y. s. dále platí, ~e soud usnesením odmítne návrh, jestli~e návrh je podle tohoto zákona nepYípustný.<br/><br/>[12] Na základ výae uvedených kritérií dospl Nejvyaaí správní soud k závru, ~e kasa ní stí~nost není dovodná. Krajský soud v projednávané vci správn vycházel z výae uvedené konstantní judikatury, z ní~ vyplývá, ~e rozhodnutí odvolacího orgánu dle § 90 odst. 1 písm. b) správního Yádu, kterým se odvoláním napadené rozhodnutí nebo jeho ást ruaí a vc se vrací k novému projednání správnímu orgánu I. stupn, zásadn nemo~e být rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. Y. s. Takové rozhodnutí toti~ nijak nezasahuje do hmotnprávní sféry adresáto rozhodnutí, jeliko~ není kone ným rozhodnutím ve vci. Neexistujeli pravomocné meritorní rozhodnutí, soudní ochrana proti rozhodnutí je pYed asná (vedle výae uvedených srov. napY. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 14. 5. 2008, . j. 2 As 37/2007111, ze dne 31. 3. 2010, . j. 9 As 30/2010219, ze dne 19. 1. 2011, . j. 3 As 16/201069). <br/><br/>[13] Je sou asn pravdou, ~e dosavadní judikatura Nejvyaaího správního soudu z výae uvedené zásady subsidiarity správního soudnictví pYipustila ur ité výjimky. V rozsudku ze dne 8. 11. 2007, . j. 9 As 49/200744 (na který odkázala i st~ovatelka), Nejvyaaí správní soud pYipustil, ~e i rozhodnutí odvolacího orgánu, jím~ se ruaí odvoláním napadené rozhodnutí a vc se vrací správnímu orgánu, který je vydal, k novému projednání, za ur itých okolností mo~e zakládat, mnit, ruait i závazn ur ovat veYejná subjektivní práva nebo povinnosti ú astníko Yízení. V daném pYípad se vaak jednalo o zcela specifickou situaci, kdy  v dosledku asové prodlevy v délce nkolika let mezi vydáním rozhodnutí správního orgánu I. stupn a jeho zruaením k odvolání opomenutého ú astníka Yízení doalo k zásadnímu zásahu do veYejných subjektivních práv vykonávaných na základ domnlé právní moci prvostupHového rozhodnutí, bye nesprávn vyzna ené v dosledku opomenutí ú astníka Yízení (obdobn srov. i rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 25. 6. 2020, . j. 5 As 65/201936, ze dne 21. 3. 2016, . j. 2 As 305/201524, ze dne 19. 9. 2019, . j. 6 As 134/201938, nebo ze dne 26. 5. 2020, . j. 1 As 34/202045). O takovou situaci se vaak v nyní projednávané vci nejedná. V nyní projednávaném pYípad se nejedná ani o situaci, kdy by bylo nutné poskytnout st~ovatelce ochranu proti obstrukcím i libovoli v postupu správních orgáno, resp. ani o dalaí judikaturou dovozenou výjimku týkající se se svobodného pYístupu k informacím, v rámci kterého správní soud není omezen jen na mo~nost zruaení správního rozhodnutí, ale disponuje atypickou pravomocí naYídit pYímo povinnému subjektu, aby ~adateli informaci poskytl (k tomu srov. rozsudek rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 24. 10. 2018, . j. 7 As 192/201735, i rozsudek ze dne 25. 6. 2020, . j. 5 As 65/201936). Uvedené závry pak potvrzuje i recentní rozhodovací soudní praxe (srov. napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 25. 5. 2022, . j. 7 As 327/202122, potvrzený usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. I. ÚS 1978/22, i rozsudek ze dne 6. 8. 2021, . j. 5 As 28/202138, potvrzený usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. I. ÚS 2514/21). Nejvyaaí správní soud se proto ztoto~Huje s názorem krajského soudu, dle kterého se v nyní projednávané vci nejedná o ~ádný ze specifických judikaturou uznaných pYípado, které umo~Hují výjimku ze soudního pYezkumu. <br/><br/>[14] Nejvyaaí správní soud tak dospl k závru, ~e krajský soud nepochybil, kdy~ ~alobu usnesením odmítl, neboe za daných okolností ~alobu podanou st~ovatelkou vcn projednat nemohl. Jeho postup odpovídá právní úprav a navazující konstantní judikatuYe. K pYehodnocení jeho závro neshledal soud dovod ani s ohledem na st~ovatelkou v kasa ní stí~nosti pYedestYené okolnosti. Soud zdorazHuje, ~e kasa ní stí~nost je opravný prostYedek smYující proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§ 102 s. Y. s.), jedná se tedy mimoYádný opravný prostYedek, jeho~ rozsahem, obsahem a kvalitou je soud vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2020, sp. zn. II. ÚS 875/20, ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. I. ÚS 776/21 atp.).<br/><br/>[15] Z uvedených dovodo Nejvyaaí správní soud kasa ní stí~nost zamítl (§ 110 odst. 1 vta druhá s. Y. s.). Ve vci rozhodl soud na základ oprávnní stanoveného v § 109 odst. 2 s. Y. s. bez jednání.<br/><br/>[16] Kasa ní soud rozhodl o náhrad náklado Yízení o kasa ní stí~nosti podle § 60 odst. 1 vty první s. Y. s. za pou~ití § 120 s. Y. s. St~ovatelka nebyla v Yízení o kasa ní stí~nosti úspaná, proto nemá právo na náhradu náklado Yízení. }alovanému, kterému by jinak právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti pYísluaelo, soud náhradu náklado Yízení nepYiznal, proto~e mu v Yízení o kasa ní stí~nosti nevznikly ~ádné náklady nad rámec b~né úYední innosti. <br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn dne 9. ledna 2025<br/><br/><br/>Tomáa Foltas<br/>pYedseda senátu<br/></body> </html>