<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 3 Afs 18/2023- 64 - text</title> </head> <body> ÿþ 3 Afs 18/2023 - 69<br/>pokra ování<br/><br/><br/><br/><br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>R O Z S U D E K<br/>J M É N E M R E P U B L I K Y<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedy Mgr. Radovana Havelce a soudco JUDr. Jaroslava Vlaaína a JUDr. Tomáae Rychlého v právní vci ~alobkyn KOPALEN, s. r. o., se sídlem Praha 3, Rohá ova 188/37, zastoupené JUDr. Janem Kubálkem, Ph.D, advokátem se sídlem Praha 1, Opatovická 159/17, proti ~alovanému Odvolacímu finan nímu Yeditelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti rozsudku Krajského soudu v eských Budjovicích ze dne 22. 2. 2023, . j. 61 Af 1/202246,<br/><br/><br/>t a k t o :<br/><br/>I. Kasa ní stí~nost se zamítá.<br/><br/>II. }ádnému z ú astníko se nepYiznává náhrada náklado Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/><br/><br/><br/>Odovodnní:<br/><br/><br/><br/>[1] }alovaný rozhodnutími ze dne 10. 12. 2021, . j. 46078/21/510041456711929 a . j. 46178/21/510041456711929 zmnil rozhodnutí Finan ního úYadu pro Jiho eský kraj (dále jen  správce dan ) ze dne 11. 12. 2020, . j. 2349871/20/220180542301583 a . j. 2349030/20/220180542301583, jimi~ bylo za ú elem zajiatní daHové pohledávky v celkové výai 5 281 010 K  (~alobkyn ke dni 10. 12. 2020 neuhradila daH z pYidané hodnoty splatnou dne 3. 12. 2020 a daH z nemovitých vcí splatnou dne 30. 11. 2020), zYízeno zástavní právo k movité vci a nemovitostem ~alobkyn (konkrétn k osobnímu automobilu MERCEDESBENZ, registra ní zna ky 6C7 9236 a pozemkom ~alobkyn v katastrálním území Libní  parc. . 11/5, 473/2 a dále k pozemku parc. . 473/81, jeho~ sou ástí je stavba . p. 165); zmna se týkala ásti obsahujících vý et neuhrazených daHových povinností, ve zbytku bylo ponecháno prvoinstan ní rozhodnutí beze zmny.<br/><br/>[2] Proti rozhodnutím ~alované brojila ~alobkyn u Krajského soudu v eských Budjovicích ~alobami; krajský soud je shora ozna eným rozsudkem jako nedovodné zamítl. <br/><br/>[3] V odovodnní svého rozsudku krajský soud pYedn uvedl, ~e ~alobkyn zna nou ást ~alobních námitek ponechala pouze v obecné rovin, emu~ odpovídá i rozsah jejich vypoYádání. K namítané zmate nosti krajský soud uvedl, ~e ~alobkyn neuvedla, v em ji spatYuje. Pokud jde o tvrzenou pYed asnost vydání prvoinstan ních rozhodnutí z dovodu dosud probíhajícího soudního Yízení ve vci stanovení daHové povinnosti, krajský soud konstatoval, ~e tato skute nost neznamená, ~e by správce dan musel se zYízením zástavního práva vy kávat výsledku soudního rozhodnutí. I kdyby bylo soudem rozhodnutí ve vci samotné daHové povinnosti zruaeno, stále platí, ~e v nynjaí vci musí soud vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v dob rozhodování ~alovaného.<br/><br/>[4] Jako nedovodnou vyhodnotil krajský soud té~ námitku nepYezkoumatelnosti. }alobkyn v této souvislosti namítla, ~e správce dan nedostate n odovodnil, pro  zvolil práv shora uvedené zposoby zajiatní, zda neexistoval vhodnjaí zposob a z jakého dovodu se tak stalo. Nezdovodnil takté~ pYimYenost a naléhavost takového postupu vo i ~alobkyni. Krajský soud uvedl, ~e rozhodnutí správce dan jsou sice stru ná a uvedeným otázkám se nevnují, tento nedostatek vaak zhojil ve svých rozhodnutích ~alovaný v odstavcích 19 a 20 odovodnní svých rozhodnutí. }alovaný navíc s odkazem na judikaturu Nejvyaaího správního soudu uvedl, ~e princip pYimYenosti má chránit daHový subjekt toliko pYed zjevnými excesy v postupu daHových orgáno. Vedle hodnoty zajiatného dluhu pak vzal v potaz i skute nost, ~e zYízení zástavního práva pYedstavuje nejmírnjaí zajiaeovací prostYedek dle zákona . 280/2009 Sb., daHový Yád ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  daHový Yád ), a takté~ zohlednil, ~e na zajiatných nemovitostech vázla dalaí zástavní práva s výhodnjaím poYadím. Jakkoli daHové orgány explicitn neprovedly odhad hodnoty zástavy, samo o sob to zruaení ~alobou napadených rozhodnutí neopodstatHuje. }alovaný uvedl, ~e zYízení zástavního práva innost ~alobkyn nijak výrazn neomezuje, a nebyl tak ani dovod, pro který by se ml podrobnji zabývat její finan ní situací.<br/><br/>[5] Krajský soud nepYijal té~ argumentaci stran nedostate n zjiatného skutkového stavu. Uvedl, ~e veakerá ~alobní argumentace v této souvislosti smYuje ke zpochybnní samotného stanovení daHové povinnosti. }alovaný vaak pYiléhav poukázal na rozsudek Nejvyaaího správního soudu . j. 6 Afs 214/202054, dle nho~  v zajiaeovacím Yízení ji~ nelze napadat vcnou správnost  zajiaeovaného rozhodnutí (zde dodate ného platebního výmru na daH z pYíjmo), neboe k tomuto ú elu slou~í Yádné a mimoYádné opravné prostYedky smYující proti rozhodnutí správce dan, kterým byla daH vymYena . <br/><br/>[6] Námitkám poruaení zásady pYimYenosti a zjevné nespravedlnosti výkonu rozhodnutí správce dan krajský soud rovn~ nepYisvd il. K námitce poruaení zásady pYimYenosti (pota~mo zdr~enlivosti) uvedl, ~e ~alobkyn v tomto ohledu v podstat nic konkrétního nenamítá; není tak ani patrno, v em by tato nepYimYenost mla spo ívat. Krajský soud poukázal na ji~ ~alovaným uvádný rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 27. 5. 2015, . j. 4 Afs 48/201532, dle nho~ princip pYimYenosti nelze  vykládat a aplikovat tak, ~e jeho prostYednictvím vytvoYíme zcela novou právní úpravu spo ívající v daném pYípad ve vytvoYení povinnosti pe liv zjiaeovat hodnotu zastavovaného majetku a tu porovnávat s výaí daHového nedoplatku. Základní zásady je toti~ nutné vnímat jako principy, jejich~ prostYednictvím je korigován ryze formální výklad práva a postup za tím ú elem, aby bylo dosa~eno spravedlivého výsledku s ohledem na tyto vaeobecn pYijímané hodnoty, které fungují jako materiální korektiv normativního právního aktu. }alovaný dle názoru krajského soudu správn uvedl, ~e samotné zYízení zástavního práva ekonomickou innost ~alobkyn v podstat nikterak zásadn nelimituje. Jakkoli by taková úvaha v obecné rovin posta ovat nemusela, v nynjaí vci nelze pYehlédnout, ~e na zastavených nemovitostech dYívjaí zástavní práva ji~ vázla. Dopad rozhodnutí správce dan v podob zYízení zástavního práva jako dalaího v poYadí je tak ji~ zanedbatelný. Není rovn~ patrné, jak konkrétn by mohlo innost ~alobkyn ovlivnit zYízení zástavního práva k osobnímu vozidlu.<br/><br/>[7] Dále krajskému soudu nebylo zYejmé, jaký mírnjaí zajiaeovací institut ml správce dan dle ~alobkyn zvolit, pokud i pouhé zYízení zástavního práva ke shora uvedeným vcem na neuhrazenou daH ve výai pYesahující 5 miliono korun pova~uje za nepYimYené. Z ni eho neplyne (a ~alobkyn to ani netvrdí), ~e by hodnota zastavených vcí jakkoli ( i dokonce výrazn) pYevyaovala ástku neuhrazené dan. Takté~ z pohledu hodnoty zástavy je velmi podstatná skute nost, ~e správce dan zYídil zástavní právo vedle jednoho osobního vozidla ke tYem nemovitostem, které vaak ji~ byly zatí~eny zástavními právy s dYívjaím poYadím, co~ efektivitu zástavního práva pro ú ely zajiatní dan velmi podstatn omezuje. }alobkyn popsala svou situaci zposobenou pandemií nemoci COVID19, avaak neuvedla, jak se tato argumentace vztahuje k nyní projednávané vci. Krajský soud opt pouze konstatoval, ~e zYízení zástavního práva ~alobkyni v ekonomické innosti významn nebrání. <br/><br/>[8] Ke zbylým námitkám poruaení zásad daHového Yízení a povinností správce dan, ~alobkyn pouze odkázala na nkterá ustanovení daHového Yádu ( § 1 odst. 2, § 5 odst. 3, § 6 odst. 3, § 8 a dalaí ). Krajský soud poznamenal, ~e pouhý poukaz na poruaení zákonných ustanovení nelze pova~ovat za Yádn uplatnný ~alobní bod; takto formulované námitky neumo~Hují vcný pYezkum. <br/><br/>[9] A~ v replice k vyjádYení ~alovaného ~alobkyn nov namítla, ~e ~alovaný nemohl napravit pochybení správce dan spo ívající v uvedení nesprávných dat vydání rozhodnutí, jimi~ stanovil daHovou povinnost ~alobkyn. Tuto námitku krajský soud vyhodnotil jako opo~dnou a pouze obecn poznamenal, ~e ~alovaný nikterak nevybo il z limito stanovených v § 114 a~ § 116 daHového Yádu, upravujících postup odvolacího orgánu.<br/><br/>[10] Proti rozsudku krajského soudu podala ~alobkyn, dále jen  st~ovatelka kasa ní stí~nost z dovodo uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního Yádu správního (dále jen  s. Y. s. ). <br/><br/>[11] St~ovatelka pYedevaím setrvává na své námitce, ~e rozhodnutí o zYízení zástavních práv, v etn rozhodnutí ~alovaného, jsou nesprávná, nezákonná a nepYezkoumatelná. Napadený rozsudek pova~uje za nedostate n odovodnný, proto~e se krajský soud nevypoYádal s poruaením povinností správce dan vyplývajících zejména z ustanovení § 1 odst. 2, § 5 odst. 3, § 6 odst. 3, § 8 daHového Yádu, jak to uvedla ji~ v ~alob. <br/><br/>[12] St~ovatelka se domnívá, ~e v rámci namítané zmate nosti, má krajský soud pYihlí~et té~ k procesním vadám, které jsou ze spisu zYejmé. Krajský soud nepYihlédl k tomu, ~e správce dan vydal rozhodnutí o zYízení zástavního práva na základ nesprávn ozna ených rozhodnutí o stanovení dan. Tato vada nemohla být zhojena v rámci zmny prvostupHových rozhodnutí. Krajský soud té~ pochybil, pokud uvedenou argumentaci pova~oval za dosud neuplatnný ~alobní bod. St~ovatelka souhlasí s jeho názorem, ~e rozhodnutí o zYízení zástavních práv jsou velice stru ná a nevnují se st~ovatelkou uvedeným otázkám; správce dan tedy zejména nedostate n odovodnil, pro  zvolil práv dané zposoby zajiatní, nezabýval se tím, zda neexistoval pYimYený vhodnjaí zposob zajiatní apod. Krajský soud ale dospl k nesprávnému závru, ~e výae vytýkané skute nosti nezposobují nepYezkoumatelnost rozhodnutí ~alovaného. Je nezbytné vzít v úvahu skute nost, ~e tato rozhodnutí jsou zásahem do vlastnického práva a jako taková musí být právn bezvadná a Yádn odovodnna. <br/><br/>[13] Dále st~ovatelka namítá, ~e se ~alovaný i krajský soud nedostate n vypoYádali s námitkami stran poruaení zásady pYimYenosti. Pokud nebyla zhodnocena finan ní situace st~ovatelky, nemohlo být pYistoupeno k vydání rozhodnutí o zYízení zástavního práva; tato rozhodnutí jsou proto nesprávná a nezákonná.<br/><br/>[14] St~ovatelka rovn~ uvádí, ~e mlo být pYihlédnuto k tomu, ~e daHová povinnost, na základ které byla vydána napadená rozhodnutí, nebyla doposud nezvratn stanovena. V sou asné dob je stran uvedené daHové povinnosti vedeno Yízení pYed Nejvyaaím správním soudem pod sp. zn. 6 Afs 30/2023. Výsledkem tohoto Yízení mo~e být nejen skute nost, ~e ~alovaným vydaná rozhodnutí o zYízení zástavního práva  pozbydou hmotnprávní titul , ale st~ovatelce bude navíc svd it nárok na vrácení nadmrného odpo tu DPH. <br/><br/>[15] St~ovatelka nesouhlasí s krajským soudem ani v tom, ~e zde nebyl dovod, pro který se ml ~alovaný podrobnji zabývat její finan ní situací, a ~e není zYejmé, jaký mírnjaí zajiaeovací institut ml správce dan zvolit. Dle st~ovatelky správce dan disponuje jinými nástroji se zajiaeovací funkcí, jejich~ vyu~ití by mlo být zvá~eno pYed tím, ne~ dojde k zásahu do vlastnického práva daHového subjektu (napYíklad splátkový kalendáY nebo ru ení tYetí osobou). K principu proporcionality st~ovatelka cituje rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 27. 5. 2015, . j. 4 Afs 48/201532, dle kterého dodr~ení principu proporcionality v pYípad zYizování zástavního práva znamená, ~e je nutno porovnávat hodnotu zastavované vci s výaí neuhrazené dan tak, aby nedoalo ke zjevnému nepomru mezi tmito dvma veli inami. }alovaný k porovnávání hodnoty zastavované vci s výaí neuhrazené dan v daném pYípad vobec nepYistoupil. Jeho uvedená úvaha o po tu zajiaeovaných vcí ni eho nevypovídá o hodnot zajiaeované vci a jejím pomru k výai daHové povinnosti. }alovaný se tedy nezabýval hodnotou zajiaeované vci (pYípadn potenciálního výnosu z jejího zpen~ení). <br/><br/>[16] }alovaný v podrobném vyjádYení ke kasa ní stí~nosti pYedeslal, ~e pova~uje napadený rozsudek za zákonný a námitky st~ovatelky za nedovodné. Poukázal na § 75 odst. 2 a § 71 odst. 2 s. Y. s. a nemo~nost rozaiYovat ~alobu o nové ~alobní body, pYi em~ námitka, podle které nemohl ~alovaný z pozice odvolacího orgánu vady rozhodnutí o zYízení zástavního práva odstranit, byla uplatnna a~ po uplynutí lhoty pro podání ~aloby. Navíc, rozhodnutí o zYízení zástavního práva tvoYí jeden celek s pYípadným rozhodnutími o odvolání a mohou být v odvolacím Yízení mnna. }alovaný se neztoto~Huje ani s námitkou, ~e nebyly dostate n vypoYádány námitky ohledn pYimYenosti a zdr~enlivosti, pokud jde o dopady pandemie koronaviru COVID19 a ekonomické situace st~ovatelky. <br/><br/>[17] Skute nost, ~e ve vci daHové povinnosti, její~ úhrada byla zajiatna zástavním právem, je dosud vedeno Yízení pYed správními soudy, nemá dle ~alovaného vliv na zákonnost ~alobami napadených rozhodnutí. Proti argumentaci, kterou krajský soud výae uvedený právní názor odovodnil, st~ovatelka nikterak nebrojí, pouze obecn uvádí, ~e správní soud ml k výae uvedenému pYihlédnout. Podmínkou pro zYízení zástavního práva je existence pravomocn stanovené dan, nikoliv dan  nezvratn stanovené . Samotné zYízení zástavního práva coby zajiaeovacího institutu z povahy vci nemá za následek nevratný zásah do majetkových pomro daHového subjektu. St~ovatelka má patrn za to, ~e zhoraení ekonomické situace (v dosledku pandemie onemocnní COVID19) pYedstavuje skute nost, která brání zYízení zástavního práva k zajiatní dosud neuhrazené dan; taková úvaha nemá oporu v daHovém Yádu. Zejména je vaak ~alovaný pYesvd en o vhodnosti zajiatní neuhrazené dan zástavním právem práv v pYípad zhoraení ekonomické situace daHového subjektu. Princip proporcionality, tj., aby nedoalo ke zjevnému nepomru hodnoty zastavované vci k výai neuhrazené dan, byl ~alovaným v ~alobou napadených rozhodnutích respektován. }alovaný proto navrhl, aby kasa ní stí~nost byla zamítnuta.<br/><br/>[18] St~ovatelka v reakci na vyjádYení ~alovaného zaslala soudu doplnní kasa ní stí~nosti, ve kterém setrvala na svých pYedchozích námitkách. K námitce zmate nosti doplnila odkaz na rozsudek tohoto soudu ze dne 24. 11. 2003, . j. 2 Azs 23/200339, z nj~ dovozuje, ~e ml krajský soud napadená rozhodnutí zruait, neboe se jedná o vadu ze spisu zYejmou. K principu proporcionality doplnila odkaz na rozsudek tohoto soudu ze dne 17. 2. 2021, . j. 6 Afs 214/202054, a uvedla, ~e pova~uje za nesprávné tvrzení ~alovaného, ~e není namíst podrobnji zjiaeovat hodnotu zastavených vci. <br/><br/>[19] }alovaný v replice doplnil, ~e ani z odkazovaného rozsudku druhého senátu Nejvyaaího správního soudu nelze dovodit povinnost krajského soudu pYihlédnout ke ka~dé procesní vad, která je zYejmá ze spisu, ale pouze k takové, která by bránila pYezkoumání rozhodnutí. To vaak není tento pYípad, kdy vada byla odstranna v rámci odvolacího Yízení. K povinnosti porovnat hodnotu zastavené vci a výai neuhrazené dan ~alovaný trvá na tom, ~e úvahu o pYimYenosti zástavního práva lze u init i bez výslovného vy íslení odhadované hodnoty zastavených vcí. St~ovatelka navíc konkrétní hodnotu zastavených vcí netvrdila a neprokazovala.<br/><br/>[20] Nejvyaaí správní soud pYezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasa ní stí~nosti a z dovodo v ní uplatnných (§ 109 odst. 3, 4 s. Y. s.). Ve vci pYitom rozhodl bez naYízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2 vty první s. Y. s.<br/><br/>[21] Kasa ní stí~nost není dovodná. <br/><br/>[22] Nejvyaaí správní soud se musel pYedn zabývat namítanou nepYezkoumatelností napadeného rozsudku, neboe pouze pYezkoumatelné rozhodnutí je zposobilé být pYedmtem dalaího pYezkumu. PYi posuzování pYezkoumatelnosti rozhodnutí lze vycházet z ustálené judikatury Ústavního soudu (napYíklad nálezy ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, . 34/1996 Sb. ÚS, a ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, . 85/1997 Sb. ÚS), podle ní~ jedním z principo, které pYedstavují sou ást práva na Yádný a spravedlivý proces ( l. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, l. 1 Ústavy), je~ vylu uje libovoli pYi rozhodování, je povinnost soudo své rozsudky Yádn odovodnit (ve správním soudnictví podle § 54 odst. 2 s. Y. s.). To potvrzuje i navazující judikatura Ústavního soudu, napYíklad nález ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, . 64/2007 Sb. ÚS. Sou asn je ovaem nutné zdoraznit, ~e nepYezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek dovodo musí být vykládána ve svém skute ném smyslu, tj. jako nemo~nost pYezkoumat ur ité rozhodnutí pro nemo~nost zjistit v nm jeho obsah nebo dovody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, . j. 7 Afs 212/200676, publ. pod . 1566/2008 Sb. NSS, in www.nssoud.cz). Není pYípustné institut nepYezkoumatelnosti libovoln rozaiYovat a vztáhnout jej i na pYípady, kdy se správní orgán i soud podstatou námitky ú astníka Yízení Yádn zabývá a vysvtlí, pro  nepova~uje argumentaci ú astníka za správnou, bye výslovn v odovodnní rozhodnutí nereaguje na vaechny myslitelné aspekty vznesené námitky. Zruaení rozhodnutí pro nepYezkoumatelnost je vyhrazeno tm nejzáva~njaím vadám rozhodnutí, kdy pro absenci dovodo i pro nesrozumitelnost skute n nelze rozhodnutí meritorn pYezkoumat. O nepYezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek dovodo tak lze hovoYit typicky v pYípadech, kdy správní orgán i soud opomene na námitku ú astníka zcela (tedy i implicitn) reagovat (srov. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, . j. 1 Afs 92/201245, i ze dne 29. 6. 2017, . j. 2 As 337/201664). PYehlédnout pak nelze ani fakt, ~e správní orgány a soudy nemají povinnost vypoYádat se s ka~dou díl í námitkou, pokud proti tvrzení ú astníka Yízení postaví ucelený právní názor, v jeho~ konkurenci námitky jako celek neobstojí. Takový postup shledal ústavn konformním i Ústavní soud v nálezu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, který konstatoval, ~e  [n]ení poruaením práva na spravedlivý proces, jestli~e obecné soudy nebudují vlastní závry na podrobné oponentuYe (a vyvracení) jednotliv vznesených námitek, pakli~e proti nim staví vlastní ucelený argumenta ní systém, který logicky a v právu rozumn vylo~í tak, ~e podpora správnosti jejich závro je sama o sob dostate ná. (srov. také rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, . j. 9 As 221/201443). <br/><br/>[23] Nyní napadený rozsudek krajského soudu není nepYezkoumatelný. Z jeho odovodnní je zYejmé, z jakého skutkového stavu krajský soud vyael, jak vyhodnotil pro vc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následn právn posoudil. Rozsudek je Yádn odovodnn a je pln srozumitelný. Nesouhlas st~ovatelky s odovodnním a závry napadeného rozsudku nezposobuje jeho nepYezkoumatelnost (viz napYíklad rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 12. 11. 2013, . j. 2 As 47/201330, i ze dne 29. 4. 2010, . j. 8 As 11/2010163). NepYezkoumatelnost toti~ není projevem nenaplnné subjektivní pYedstavy st~ovatele o tom, jak podrobn by mu ml být rozsudek odovodnn, ale objektivní pYeká~kou, která kasa nímu soudu znemo~Huje pYezkoumat napadené rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, . j. 3 Azs 69/201624, a ze dne 27. 9. 2017, . j. 4 As 146/201735).<br/><br/>[24] V projednávané vci st~ovatelka spatYuje nepYezkoumatelnost v tom, ~e rozsudek krajského soudu není dostate n odovodnn, jeliko~ se nevypoYádal s jí namítaným poruaením  § 1 odst. 2, § 5 odst. 3, § 6 odst. 3, § 8 a dalaí daHového Yádu . K tomu lze uvést, ~e krajský soud uvedené ~alobní tvrzení nepYehlédl a vnoval se mu v odst. 50 odovodnní napadeného rozsudku, nicmén je nepova~oval za Yádn uplatnný ~alobní bod, umo~Hující vcný pYezkum rozhodnutí ~alované. Uvedený postup je zcela v souladu s konstantní judikaturou Nejvyaaího správního soudu. Otázkou nále~itého vymezení ~alobních bodo se Nejvyaaí správní soud ve svých rozhodnutích ji~ zabýval opakovan. Jeho rozaíYený senát se napYíklad v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, . j. 2 Azs 92/200558, publ. pod . 835/2006 Sb. NSS, vyjádYil tak, ~e  [l]í ení skutkových okolností nemo~e být toliko typovou charakteristikou ur itých obvyklých nezákonností, k nim~ pYi vyYizování vcí ur itého druhu mo~e docházet, nýbr~ zcela jasn individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových djo i okolností jednozna n odliaitelným popisem. [& ] }alobce je té~ povinen vylí it, jakých konkrétních nezákonných kroko, postupo, úkono, úvah, hodnocení i závro se ml správní orgán vo i nmu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí i pYímo rozhodnutím samotným, a rovn~ je povinen ozYejmit svoj právní náhled na to, pro  se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na vc se pYitom nemo~e spokojit toliko s obecnými odkazy na ur itá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. (zvýraznní  i dále v textu  doplnno). Na tyto závry navázal rozaíYený senát v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, . j. 4 As 3/200878, publ. pod . 2162/2011 Sb. NSS, na nj~ odkázal také krajský soud. V nm rozaíYený senát uvedl, ~e je nutné  za ~alobní bod pova~ovat ka~dé vyjádYení ~alobce, z nho~ bye i jen v nejhrubaích obrysech lze dovodit, ~e napadené správní rozhodnutí z ur itého dovodu pova~uje za nezákonné. Jinými slovy, nále~itost ~aloby dle § 71 odst. 1 písm. d) s. Y. s. je splnna, pokud jsou z tvrzení ~alobce seznatelné skutkové dje a okolnosti individuáln odliaitelné od jiných ve vztahu ke konkrétnímu pYípadu ~alobce, je~ ~alobce pova~oval za relevantní k jím domnlé nezákonnosti správního rozhodnutí; právní dovody nezákonnosti ( i nicotnosti) napadeného správního rozhodnutí pak musí být tvrzeny alespoH tak, aby soud pYi aplikaci obecného pravidla, ~e soud zná právo, mohl dostate n vymezit, kterým smrem, tj. ve vztahu k jakým právním pYedpisom bude smYovat jeho pYezkum. V rozsudku ze dne 24. 5. 2016, . j. 4 Azs 47/201641, pak Nejvyaaí správní soud výslovn uvedl, ~e za ~alobní bod nelze pova~ovat  pouhý vý et ustanovení správního Yádu a zákona [& ], které ml ~alovaný poruait, a obecné tvrzení, ~e ~alovaný nedostál zásadám správního Yízení, zjiatný skutkový stav nesprávn právn kvalifikoval a neposoudil jej podle § 12 zákona o azylu . Je tedy zYejmé, ~e pouhý odkaz na ustanovení právního pYedpisu, který ml být postupem správního orgánu poruaen, bez toho, ~e by jej ~alobce (zde st~ovatelka) alespoH v minimální míYe propojil s popisem skutkového dje, nelze pova~ovat za ~alobní bod (viz té~ usnesení rozaíYeného senátu tohoto soudu ze dne 20. 3. 2018, . j. 10 Azs 65/201772 a na nj navazující usnesení ze dne 18. 4. 2018, . j. 10 Azs 65/201783). Lze tak uzavYít, ~e pokud krajský soud nepova~oval pouhý vý et ustanovení daHového Yádu za Yádn uplatnný ~alobní bod a uvedenou  argumentací se vcn nezabýval, postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxi kasa ního soudu.<br/><br/>[25] Nejvyaaí správní soud s ohledem na zposob, jakým je v dané vci v pYevá~né ásti formulována kasa ní argumentace, pova~uje za nutné dále pYipomenout, ~e kasa ní stí~nost je opravným prostYedkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§ 102 s. Y. s.). Aby tedy byla zposobilá vcného projednání, musí v ní st~ovatelka cílen reagovat na rozhodnutí krajského soudu a kvalifikovaným zposobem zpochybHovat práv jeho argumentaci (srov. usnesení tohoto soudu ze dne 3. 6. 2003, . j. 6 Ads 3/200373). Neposta uje, je-li kasa ní stí~nost pouhým opakováním ~alobních námitek. PYevzít do kasa ní stí~nosti argumentaci ze ~aloby je mo~né, avaak pouze v rámci cílené polemiky se závry krajského soudu, pYípadn v rámci poukazu na to, ~e argumentace v ~alob nebyla krajským soudem vypoYádána (a jeho rozhodnutí je tedy nepYezkoumatelné). Ú elem kasa ní stí~nosti není jeat jednou, pYed vyaaí instancí, opakovat vypoYádání ~alobních bodo, kterými se ji~ zabýval krajský soud, nýbr~ polemizovat se závry samotného krajského soudu, a tím provYit jejich zákonnost (srov. napYíklad rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 15. 2. 2017, . j. 1 Azs 249/201638, nebo ze dne 29. 1. 2015, . j. 8 Afs 25/2012351, a judikaturu citovanou v jeho odstavci [140], usnesení ze dne 23. 11. 2022, . j. 3 Afs 207/2020 - 74 a ze dne 24. 1. 2023, . j. 10 Afs 132/2021 - 38, nebo rozsudek ze dne 22. 3. 2023, . j. 2 Afs 60/2022  47). Nejvyaaí správní soud dále uvádí, ~e  podoba a dokladnost argumentace ú astníka Yízení pYedur ují také dokladnost a meze obsahu soudního rozsudku (srov. rozsudky tohoto soudu ze dne 7. 12. 2022, . j. 2 Afs 32/202136, a ze dne 10. 6. 2021, . j. 7 As 20/202172). Jeliko~ st~ovatelka v pYevá~né vtain kasa ní stí~nosti nevede argumentaci proti závrom krajského soudu vyjádYeným v odovodnní napadeného rozsudku, nýbr~ jen bez dalaího opakuje (parafrázuje) ~alobní argumentaci, která ji~ byla krajským soudem Yádn vypoYádána, a vyjadYuje s ní pouze nijak neodovodnný nesouhlas, nebo (stejn jako v podané ~alob) se asto uchyluje k obecným floskulím, ani~ by blí~e individualizovala konkrétní dopady rozhodnutí vydaných v dané vci do jejích veYejných subjektivních práv, budou stí~nostní body vypoYádány optikou výae uvedených závro, tedy spíae obecn.<br/><br/>[26] Nejprve je vhodné vypoYádat námitku zmate nosti Yízení pYed krajským soudem. K výkladu tohoto pojmu v oblasti správního soudnictví se Nejvyaaí správní soud vyjádYil zejména v rozsudku ze dne 30. 4. 2008, . j. 1 As 29/2008 50, kde uvedl, ~e  [p]od tento pojem [& ] v Yízení podle soudního Yádu správního spadají jen vady taxativn vypo tené v zákon  tedy pYípady, kdy chybly podmínky Yízení, ve vci rozhodoval vylou ený soudce nebo byl soud nesprávn obsazen, popYípad bylo rozhodnuto v neprospch ú astníka v dosledku trestného inu soudce. (srov. naproti tomu ob anský soudní Yád, který pod zmate nost zahrnuje i jiné poruaení procesních práv ú astníka  konkrétn práva jednat pYed soudem podle § 229 odst. 3 o. s. Y. Definice zmate nosti v soudním Yádu správním je vaak komplexní, a ostatn soudní Yád správní nepYipouatí ani pYimYené pou~ití ustanovení tvrté ásti ob anského soudního Yádu, v ní~ je upravena ~aloba pro zmate nost, resp. vymezen pojem zmate nost.) Z uvedeného je evidentní, ~e st~ovatelkou namítaná vada, podle které krajský soud nesprávn vyhodnotil její námitku, dle které ~alovaný nemohl  napravit vadná prvostupHová rozhodnutí, jako opo~dnou, nemo~e pojmov zakládat zmate nost Yízení pYed krajským soudem [kasa ní dovod dle § 103 odst. 1 c) s. Y. s.], za ur itých okolností by vaak mohla naplnit znaky procesního pochybení soudu, které mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozsudku [§ 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s.].<br/><br/>[27] St~ovatelka zmate nost Yízení spojuje jednak s tvrzením, ~e její námitka, podle které ~alovaný nemohl  napravit deficity prvostupHových rozhodnutí v odvolacím Yízení, nebyla uplatnna opo~dn (a mla být proto vcn projednána), jednak namítá, ~e tato vada daHového Yízení je natolik záva~ná, ~e zakládá nepYezkoumatelnost rozhodnutí ~alovaného, pro e~ ml krajský soud tuto skute nost zohlednit ex offico, neboe jednozna n plyne ze spisu.<br/><br/>[28] Pokud jde o otázku opo~dnosti uvedené ~alobní námitky, st~ovatelka se v kasa ní stí~nosti omezila fakticky jen na prostý nesouhlas s uvedeným závrem krajského soudu. Posta í proto uvést, ~e krajský soud v odovodnní svého rozsudku uvedl, ~e st~ovatelka podala ~alobu dne 14. 2. 2022, tj. v poslední den lhoty (§ 72 odst. 1 s. Y. s.). Jeliko~ pYedmtnou námitku uplatnila a~ v doplnní ~aloby ze dne 22. 2. 2023, u inila tak více ne~ rok po uplynutí lhoty, po kterou mla mo~nost ~alobu rozaíYit o dalaí ~alobní body (§ 71 odst. 2 s. Y. s.); z tohoto dovodu nebylo mo~né tuto námitku vcn projednat. Tomuto závru není co vytknout; st~ovatelka jeho správnost vcn nerozporuje. S ohledem na uvedené nemo~e být st~ovatelka logicky úspaná ani s rozvedením této námitky v podané kasa ní stí~nosti.<br/><br/>[29] Co se tý e povinnosti krajského soudu pYihlédnout ex officio (tzn. i bez Yádného uplatnní odpovídající námitky) k nkterým procesním pochybením, která zatí~ila pYedcházející správní Yízení, krajský soud má tuto povinnost pouze pokud jde o nicotnost (§ 76 odst. 2 s. Y. s.) i nepYezkoumatelnost správního rozhodnutí; jinými vadami Yízení se mo~e zabývat jen v mezích ~alobních bodo (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 3. 3. 2022, . j. 3 As 220/202030). St~ovatelkou naYíkaná vada vaak nedosahuje ani intenzity nepYezkoumatelnosti ani nicotnosti a pYedstavuje toliko chybu spo ívající v uvedení data ú innosti rozhodnutí o stanovení dan, namísto data jejich vydání; k uvedeným rozhodnutím o stanovení dan bylo uvedeno správné íslo jednací spolu s vy íslenou daHovou povinností, pro e~ bylo mo~né identifikovat, o jaká konkrétní rozhodnutí správce dan se jedná. Tato vada pak byla ~alovaným v odvolacím Yízení napravena. I pokud by byl takový postup v odvolacím Yízení vylou en, nealo by o ~ádný z výae uvedených dovodo, pro které by mla být pYezkumná pravomoc soudu aktivována z moci úYední. Krajský soud tak nezatí~il Yízení ani jinou vadou dle § 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s. <br/><br/>[30] St~ovatelka setrvává také na svých ~alobních tvrzeních, podle kterých se ~alovaný a pota~mo krajský soud nesprávn vypoYádali s námitkou poruaení zásady pYimYenosti a zdr~enlivosti. Jejich poruaení shledává v tom, ~e daHové orgány vedle pandemie COVID19 nezohlednily její finan ní situaci a nezabývaly se mo~ností vyu~ití mírnjaího zajiaeovacího institutu (splátkový kalendáY nebo ru ení tYetí osobou). K zásad proporcionality také uvádí, ~e dle judikatury tohoto soudu je povinností daHových orgáno porovnat hodnotu zastavované vci s výaí neuhrazené dan, co~ se v nyní projednávané vci nestalo. Nesouhlasí se závrem krajského soudu, ~e ~alovaný tuto vadu zhojil v odst. 19 a 20 svých rozhodnutí. <br/><br/>[31] PYedn Nejvyaaí správní soud uvádí, ~e obsahov toto~né námitky stran poruaení zásad pYimYenosti a zdr~enlivosti ji~ vypoYádal krajský soud a kasa ní soud se s jeho závry ztoto~Huje. St~ovatelka ostatn krom opakování ~alobní argumentace pouze obecn zpochybHuje krajským soudem vyslovené závry, ani~ by pYedlo~ila konkrétní polemiku s nosnými argumenty napadeného rozsudku. <br/><br/>[32] Z rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 27. 5. 2015, . j. 4 Afs 48/201532, na který odkazoval jak krajský soud, tak st~ovatelka, vyplývá, ~e  [p]rincip pYimYenosti, který je dle rozsudku rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu pln uplatnitelný i pYi rozhodování o zYízení zástavního práva, má chránit pouze pYed zjevnými excesy správce dan. To znamená, ~e z celého okruhu mo~ných pYípado, v nich~ pYichází v úvahu zYízení zástavního práva prostYednictvím aplikace § 170 daHového Yádu, vylu uje ty, v nich~ by postup správce dan byl zjevn nepYimYený, nespravedlivý, formální, pYípadn kdy by vykazoval znaky aikanózního postupu. Typickým pYíkladem takového nesprávného postupu by podle názoru Nejvyaaího správního soudu bylo zYízení zástavního práva k majetku, jeho~ hodnota bude ji~ na první pohled  bez nutnosti podrobného znaleckého zkoumání, ale za pou~ití zdravého rozumu a obecných znalostí o cenové relaci  init nkolik desítek miliono korun, pYi em~ zástavní právo bude zYízeno kvoli neuhrazené dani v Yádech tisíco korun a kdy bude zjevné, ~e daHový subjekt má jiné disponibilní majetkové prostYedky, jejich~ prostYednictvím by mohl neuhrazenou daH uhradit. Z citovaného rozsudku je zYejmé, ~e dodr~ení principu proporcionality v pYípad zYizování zástavního práva znamená, ~e je nutno porovnávat hodnotu zastavované vci s výaí neuhrazené dan tak, aby nedoalo ke zjevnému nepomru mezi tmito dvma veli inami. Neproporcionální je takový postup, kdy správce dan zajistí majetek zjevn pYevyaující hodnotu neuhrazené dan, a to Yádov. Krajský soud vaak v návaznosti na výae citované závry rozvedl, z jakých dovodo byla dle jeho názoru zásada pYimYenosti v daném pYípad naplnna a pro  nedoalo k poruaení § 5 odst. 3 daHového Yádu. Nejvyaaí správní soud pYipomíná, ~e zástavním právem zajiatná daHová povinnost st~ovatelky pYesahující ástku 5 miliono K  nepYedstavuje pohledávku v bagatelní výai, u které by mohl správce dan rezignovat na snahu o zabezpe ení její úhrady. Povinností správce dan je u init dostate né kroky k zabezpe ení úhrady dan. Zajiatní daHové pohledávky zYízením zástavního práva na nemovitostech, na nich~ ji~ vázla dalaí zástavní práva k zajiatní jiných st~ovatel iných dluho, nepYedstavuje dle Nejvyaaího správního soudu nepYimYený a ji~ vobec ne excesivní zásah do práv st~ovatelky. Jako zjevný exces nelze vyhodnotit ani zYízení zástavního práva k motorovému vozidlu. St~ovatelka navíc ani neuvádí, ~e by hodnosta zastavovaných nemovitostí a motorového vozidla Yádov pYevyaovala zajiaeovanou ástku. Jí odkazovaný rozsudek tohoto soudu ze dne 17. 2. 2021, . j. 6 Afs 214/202054, nadto ve svých závrech nejde nijak nad rámec pYedchozí judikatury ohledn pomYování hodnoty zastavované vci a zajiaeované daHové povinnosti, a nelze z nj jakkoli dovozovat povinnost správce dan podrobn zjiaeovat hodnotu zastavovaných vcí. ZároveH se uvedený rozsudek liail od nyní posuzované vci v tom, ~e zYízení zástavního práva bylo shledáno nezákonným proto, ~e zajiaeovaná daHová povinnost nebyla stanovena pravomocn. <br/><br/>[33] Za situace, kdy st~ovatelka poruaení zásady proporcionality blí~e nekonkretizovala, nemohly se daHové orgány ani soud jejími tvrzeními zabývat, respektive pomYované veli iny pYesn vy íslit a následn je dokazovat, ale posta ovalo jejich obecné porovnání. Z ji~ výae citovaného rozsudku . j. 4 Afs 48/201532 navíc plyne, ~e povinnost tvrzení a dokazní stran hodnoty zastaveného majetku a údajného nepYimYeného postupu správce dan pYi jeho zastavení ve vztahu k výai daHového nedoplatku stíhá daHový subjekt a nikoli správce dan. Pokud st~ovatelka uplatnila pouze obecná tvrzení o nepYimYenosti zástavního práva (pYi em~ zcela pominula skute nost, ~e nemovité vci ji~ byly zatí~eny dalaími zástavními právy), nelze pova~ovat posouzení pYimYenosti zástavního práva v napadeném rozsudku za nedostate né. A koli krajský soud konstatoval, ~e se správce dan zásadou proporcionality explicitn nezabýval, rovn~ zjistil, ~e byl tento nedostatek zhojen v odvolacím Yízení (odst. 19 a 20 rozhodnutí ~alovaného). }alovaný v napadených rozhodnutích uvedl, pro  shledal zYízení zástavního práva pYimYené, ím~ vyjádYil svou úvahu stran pYimYenosti výae dan a hodnoty zastavovaných vcí. Uvedená námitka je proto nedovodná. <br/><br/>[34] V této souvislosti lze rovn~ poukázat na to, ~e zástavní právo je v systematice daHového Yádu Yazeno mezi instituty zajiatní daní, je~ má primárn funkci zajiaeovací a teprve následn uhrazovací, vytváYející správci dan podporný zdroj uspokojení v pYípad, ~e daHový subjekt stanovenou (a zástavním právem zajiatnou) daHovou pohledávku Yádn a v as nesplní. Motivuje tak daHový subjekt k plnní daHových povinností a jejich Yádnému a v asnému zaplacení. ZYízení zástavního práva navíc pYedstavuje nejmírnjaí zajiaeovací prostYedek dle daHového Yádu, který mo~e správce dan vyu~ít ex officio. Instituty spojené s mírnjaím zásahem do práv daHového dlu~níka (ru ení tYetí osoby, zYízení zástavního práva na majetek tYetí osoby apod.) nejsou pln v gesci správce dan, ale jsou podmínny aktivitou daHového dlu~níka, popYípad tYetí osoby, k emu~ ale v posuzované vci nedoalo. Pose kání úhrady dan (splátkový kalendáY) pak nepYedstavuje samo o sob nástroj k zajiatní neuhrazené dan a ji~ z tohoto titulu tedy nejde o srovnatelný institut. S ohledem na uvedené tak nebylo nezbytné odovodHovat, pro  byl k zajiatní dan vyu~it práv tento institut, neboe, jak to ji~ uvedl ~alovaný, daHový Yád nezná jiný institut, který by v dané situaci mohl správce dan vyu~ít a který by st~ovatelku v jejich právech omezil v menaí míYe. <br/><br/>[35] K námitce, ~e daH nebyla prozatím stanovena nezvratn a k jejímu zajiatní proto doalo pYed asn, Nejvyaaí správní soud konstatuje, ~e zajiaeovací Yízení, v nm~ dochází ke zYízení zástavního práva, mo~e být zahájeno v pYípad existence daHové pohledávky zjiatné a pravomocn stanovené ve vymYovacím Yízení.  Podmínkou vedení Yízení o zYízení zástavního práva je tedy existence pravomocného rozhodnutí vydaného ve vymYovacím Yízení (viz rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 14. 12. 2016, . j. 2 Afs 276/201628 a ze dne 31. 7. 2013, . j. 9 Afs 93/201244). <br/><br/>[36] Namítáli tedy st~ovatelka, ~e krajský soud (ani daHové orgány) nezohlednily, ~e daHová povinnost jeat nebyla stanovena nezvratn, neboe rozhodnutí o ní bylo pYedmtem probíhajícího soudního pYezkumu, a ~e jí byl nezákonn odepYen daHový odpo et na DPH, jde o tvrzení liché. V projednávané vci byla daH stanovena pravomocn po probhnuvaím vymYovacím Yízení. Následné soudní Yízení nemá na mo~nost zYízení zástavního práva ~ádný vliv. Ke zdoraznní správnosti tohoto závru lze poukázat rovn~ na to, ~e  (p)rávní Yád je zalo~en na zásad presumpce správnosti akto vydaných orgány veYejné správy, dle ní~ se má za to, ~e správní akt je zákonný a správný, a to a~ do okam~iku, kdy pYísluaný orgán zákonem pYedvídanou formou prohlásí správní akt za nezákonný a zruaí jej (srov. k tomu Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná ást. 7. vydání, Praha, C. H. Beck 2009, s. 225; v judikatuYe Nejvyaaího správního soudu viz napYíklad rozsudek ze dne 22. 5. 2008, . j. 6 As 45/2005188). Po celou dobu své existence a~ do svého eventuálního zruaení vyvolává správní akt zákonem pYedvídané právní následky. Nejvyaaí správní soud nadto ji~ dYíve dovodil, ~e v Yízení o zajiatní daHové pohledávky zYízením zástavního práva, respektive v Yízení odvolacím,  ji~ nelze napadat vcnou správnost a zákonnost zajiaeovaných rozhodnutí. K tomuto ú elu slou~í Yádné a mimoYádné opravné prostYedky proti rozhodnutí, jím~ byla vymYena daH, neboe pouze na základ tchto opravných prostYedko lze zpochybnit správnost a zákonnost platebního výmru . V Yízení zajiaeovacím tak  lze pouze napadat existenci zajiaeovaného rozhodnutí, jeho vykonatelnost, vhodnost zvoleného zposobu zajiatní a pYípadnou prekluzi práva vybrat daH (srov. ji~ zmiHovaný rozsudek . j. 9 Afs 92/201244, a dále rozsudky tohoto soudu ze dne 14. 12. 2016, . j. 2 Afs 276/201628, ze dne 31. 7. 2013, . j. 9 Afs 93/201244, nebo rozsudek rozaíYeného senátu ze dne 26. 10. 2005, . j. 2 Afs 81/200454, . j. 791/2006 Sb. NSS). <br/><br/>[37] Lze dodat, ~e ani samotné zYízení zástavního práva nepYedstavuje nevratný zásah do majetkových práv st~ovatelky. V pYípad (pozdjaího) zániku zajiatné daHové povinnosti zástavní právo zaniká a fakticky tak dojde k navrácení pomro do stavu pYed jeho zYízením. Nejvyaaí správní soud pouze nad rámec rozhodovacích dovodo poznamenává, ~e mu je z úYední innosti známo, ~e kasa ní stí~nost st~ovatelky, jí~ brojila práv proti stanovení daHové povinnosti zajiatné zástavním právem, byla zamítnuta jeho rozsudkem ze dne 21. 2. 2024, . j. 6 Afs 30/202373. Nejvyaaí správní soud tedy aproboval závr, ~e zástavním právem zajiatná daHová povinnost byla st~ovatelce stanovena v souladu s právními pYedpisy. <br/><br/>[38] Závrem kasa ní soud konstatuje, ~e námitku, dle které mly daHové orgány zohlednit té~ finan ní situaci st~ovatelky v kontextu dosledko pandemie COVID19, st~ovatelka vobec nekonkretizovala ani v kasa ní stí~nosti, ani v Yízení pYed krajským soudem. Krajský soud se k ní vyjádYil tak, ~e není zYejmé, jak se tato argumentace vztahuje k posuzované vci. Stejný závr zastává i Nejvyaaí správní soud. Jak ji~ bylo uvedeno, samotné zYízení zástavního práva, jako~to nejmírnjaího zajiaeovacího institutu, na osobním automobilu a na nemovitostech, na kterých ji~ vázla dalaí zástavní práva s dYívjaím poYadím, samo o sob do ekonomické sféry st~ovatelky nebylo s to významn zasáhnout. <br/><br/>[39] Z výae uvedeného vyplývá, ~e kasa ní stí~nost není dovodná, a proto ji Nejvyaaí správní soud podle § 110 odst. 1 poslední vty s. Y. s. zamítl.<br/><br/>[40] O náhrad náklado tohoto Yízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, vta první s. Y. s., ve spojení s § 120 s. Y. s. Vzhledem k tomu, ~e st~ovatelka byla v Yízení o kasa ní stí~nosti procesn neúspaná, právo na náhradu náklado Yízení jí nenále~í. }alovaný byl ve vci úspaný, nevznikly mu vaak náklady pYesahující b~ný rámec jeho úYední innosti. Nejvyaaí správní soud proto rozhodl tak, ~e se ~ádnému z ú astníko náhrada náklado Yízení nepYiznává.<br/><br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou pYípustné opravné prostYedky (§ 53 odst. 3 s. Y. s.).<br/><br/>V Brn dne 22. srpna 2024<br/><br/>Mgr. Radovan Havelec <br/>pYedseda senátu<br/><br/><br/></body> </html>