<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 8 As 88/2023- 59 - text</title> </head> <body> ÿþ 8 As 88/2023-65<br/>pokra ování<br/>[OBRÁZEK]<br/><br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senátu slo~eném z pYedsedkyn Jitky ZavYelové a soudco Petra Mikeae a Milana Podhrázkého v právní vci ~alobco: a) J. S., a b) ORLÍK NAD VLTAVOU, s. r. o., se sídlem Blohorská 688/165, Praha 6, oba zastoupení JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Dominikánské námstí 656/2, Brno, proti ~alovanému: Krajský úYad Jiho eského kraje, se sídlem se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, eské Budjovice, za ú asti osoby zú astnné na Yízení: Honební spole enstvo JICKOVICE, se sídlem Jickovice 1, Jickovice, zastoupené JUDr. Vojtchem Filipem, advokátem se sídlem é ova 689/11, eské Budjovice, proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 18. 7. 2022, j. KUJCK 89832/2022, o kasa ní stí~nosti ~alobkyn b) proti rozsudku Krajského soudu v eských Budjovicích ze dne 26. 4. 2023, j. 57 A 17/2022-45,<br/><br/><br/>takto:<br/><br/><br/>I. Kasa ní stí~nost se zamítá.<br/><br/>II. }alobkyn nemá právo na náhradu náklado Yízení.<br/><br/>III. }alovanému se náhrada náklado Yízení nepYiznává.<br/><br/>IV. Osoba zú astnná na Yízení nemá právo na náhradu náklado Yízení.<br/><br/><br/>Odovodnní:<br/><br/>I. Vymezení vci<br/>[1] }ádostí z 24. 8. 2015 po~ádalo Honební spole enstvo Jickovice (dále jen  OZNX ), jako~to dr~itel honitby Borek, o pYi lenní nkolika pozemko v katastrálním území Jettice, Ku eY, Kvtov a Vosí k honitb Borek. Mstský úYad Písek (dále jen  mstský úYad ) rozhodnutím z 20. 7. 2021 této ~ádosti vyhovl (pozn. NSS: dot ené pozemky i procesní okolnosti této vci shrnul Krajský soud v eských Budjovicích v bodech 1-4 v záhlaví uvedeného rozsudku). Honitba Borek sousedí s honitbou Schwarzenberská obora Kvtov (dále jen  Kvtov ), jejím~ dr~itelem je ~alobce a) a u~ivatelem ~alobce b), a která má formu obory [§ 2 písm. j) zákona . 449/2001 Sb., o myslivosti]. Proti tomuto rozhodnutí mstského úYadu podali ~alobci odvolání, které ~alovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a potvrdil rozhodnutí mstského úYadu. }alobci ve svém odvolání jednak nesouhlasili se závrem mstského úYadu, ~e díky existenci oborního plotu nemají pYi lenné pozemky souvislost s oborou Kvtov. Nesouhlasili ani se závrem, ~e posuzovaný blok pozemko má nejdelaí hranici s honitbou Borek, neboe dosud (v dob podání odvolání) nebylo rozhodnuto o ~ádosti ~alobce a) z 3. 9. 2015 projednávané mstským úYadem a o ~ádosti ~alobce a) z 6. 5. 2019 podané k Mstskému úYadu Milevsko. Na základ tchto ~ádostí by mlo dojít ke zmn probhu hranic honitby. Konkrétn by na základ ~ádosti z 3. 9. 2015 mly být vyjmuty nkteré pozemky z honitby Borek a ty by mly být pYi lenny do honitby Schwarzenberská honitba Orlík III (dále jen  Orlík III ), jejím~ dr~itelem je ~alobce a). Na základ ~ádosti z 6. 5. 2019 by mly být k honitb Orlík III pYi lenny nové pozemky. Proti tomuto rozhodnutí ~alovaného podali ~alobci ~alobu ke Krajskému soudu v eských Budjovicích, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl.<br/>[2] Krajský soud úvodem svého rozsudku shrnul procesní historii tohoto sporu a obsah podání ú astníko Yízení o ~alob. Krajský soud dále shrnul východiska, která vyplývají ze zákona o myslivosti. Dle § 17 odst. 5 tohoto zákona musí honební pozemky, které tvoYí honitbu, spolu souviset. Nelze pYitom do honitby za lenit pozemky, které tvoYí pYeká~ku pohybu zvYe i jsou pro ni nebezpe né. Vý et pYeká~ek zvYe podle § 17 odst. 5 tohoto zákona je demonstrativní (rozsudek NSS z 15. 8. 2007, j. 3 As 40/2005-159 i z 15. 11. 2007, j. 9 As 69/2007-86). Nelze pYitom pYisvd it argumentaci ~alobco, ~e oplocení obory Kvtov umo~Huje prochod nkterých druho zvYe, které se v oboYe nechovají. Celá obora musí být oplocena tak, aby zabraHovala chované zvYi voln vybíhat, a zároveH tak, aby chovaná zvY mohla vyu~ívat celé území obory [§ 2 písm. j) zákona o myslivosti]. K oboYe (resp. k honitb ve form obory) proto nelze pYi lenit pozemky vn oborního plotu, které nebudou ohrazeny oborním plotem. Ohrazení obory se pYitom nedá srovnávat s jinými typy ohrazení, napY. s ohrazením pastvin, jak argumentuje ~alobce. PYi nesplnní podmínky podle § 17 odst. 5 zákona o myslivosti by tak pYi lenní pozemko vn oborního plotu obory Kvtov mlo za následek postup podle § 31 odst. 6 písm. e) tohoto zákona, tj. pYípadný zánik honitby. V pYípad za lenní dalaích honebních pozemko by následoval postup dle § 18 odst. 5 tohoto zákona. Jeliko~ je oborní oplocení stavbou, která tvoYí pYeká~ku pohybu zvYe, naruauje prostorovou souvislost honitby. Pokud by krajský soud pYisvd il ~alob, muselo by být vyvoláno Yízení o rozaíYení obory podle § 18 odst. 5 zákona o myslivosti.<br/>[3] Krajský soud se také zabýval námitkou, dle které mlo být posuzované Yízení pYeruaeno, neboe sou asn s ním byla vedena dalaí Yízení, která mohla mít vliv na nyní pYezkoumávané rozhodnutí. Krajský soud uvedl, ~e správní orgány jsou vázány právním a skutkovým stavem, který existuje v dob jejich rozhodování. Poukázal také na § 64 zákona . 500/2004 Sb., správní Yád, který stanoví fakultativní podmínky toho, kdy mo~e správní orgán Yízení pYeruait. Správní orgány by v nyní projednávaném pYípad, v souladu s dispozi ní zásadou, obligatorn pYeruaily Yízení, pokud by o to ~adatel po~ádal. Takovou ~ádost vaak ~alobci nepodali.<br/>II. Obsah kasa ní stí~nosti a vyjádYení ~alovaného<br/>[4] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala ~alobkyn b) (dále jen  st~ovatelka ) kasa ní stí~nost.<br/>[5] Oborní oplocení obory Kvtov nepYeruauje souvislost honebních pozemko. Krajský soud i ~alovaný vylo~ili, ~e oborní plot je pYeká~kou ve smyslu § 17 odst. 5 zákona o myslivosti a ~e k oboYe nelze pYi lenit pozemky vn oborního plotu, které nebudou ohrazeny oborním plotem. Jedná se pYitom o pYília extenzivní výklad tohoto ustanovení, neboe ve vý tu tohoto ustanovení jsou zmiHovány ty typy pYeká~ek (dálnice, silnice dálni ního typu, pYehrady a letiat se zpevnnou plochou), které pYedstavují absolutní bariéru pro vtainu druho zvYe. Musí se tedy jednat o v zásad nepYekonatelné bariéry bránící volnému pohybu. To vyplývá také z judikatury (zmiHována v bod [2] tohoto rozsudku).<br/>[6] Ustanovení § 17 odst. 5 zákona o myslivosti tak nezahrnuje ty pYeká~ky, které brání v pohybu pouze nkterým druhom zvYe. Mezi takové pYeká~ky spadá i oplocení, které je b~n umíseováno do krajiny práv za ú elem omezení pohybu vysoké zvYe. Pokud by platilo, ~e oplocení je pYeká~kou ve smyslu výae zmiHovaného ustanovení, tak by pYi uznávání honiteb musely být vylou eny veakeré lesní oplocenky, pYezimovací oborky i pastevní ohradníky. Se zYizováním tchto typo oplocení pYitom právní úprava po ítá [napY. § 32 odst. 8 zákona . 289/1995 Sb., o lesích a o zmn nkterých zákono (lesní zákon)]. Takový závr by byl absurdní a neodpovídá rozhodovací praxi. Tyto typy oplocení zamezují pohybu pouze zvYi spárkaté (pozn. NSS: § 1 vyhláaky . 491/2002 Sb., o zposobu stanovení minimálních a normovaných stavo zvYe a o zaYazování honiteb nebo jejich ástí do jakostních tYíd) a ostatním zvíYatom zpravidla nebrání. I honební pozemky, navzájem oddlené oplocením, se pova~ují za souvislé. Podobn je i smyslem oborního oplocení zabránit v pohybu pouze tm druhom zvYe, které se v oboYe chovají, a nebránit v pohybu ostatním druhom zvíYat. St~ovatelka nesouhlasí s krajským soudem, ~e nelze srovnávat oborní oplocení a jiné typy oplocení, neboe oborní oplocení obvykle mývá stejné technické parametry jako jiné typy oplocení.<br/>[7] Zákon o myslivosti nestanoví, ~e by k oboYe, jako~to specifickému typu honitby, nemohly být pYi lenny honební pozemky, které by se nacházely vn oborního oplocení. Tento zákon tedy nezakazuje, aby se sou ástí honitby staly i ty pozemky na vnjaím obvodu obory, slou~ící u~ivateli obory k lovu té zvYe, která pYedstavuje nebezpe í pro zvY chovanou uvnitY obory (napY. liaka) i k lovu té zvYe, která sice není zvYí oborní, ale b~n se v ní vyskytuje (napY. zajíci). Takové honební pozemky tak mohou vn obory tvoYit její ochranné pásmo sui generis. Pro pYi lenní pozemko k oboYe tak je tYeba zkoumat, zda oborní zvY bude moci po takovém rozaíYení voln vybíhat. Ze zákona o myslivosti takté~ neplyne, ~e tento typ honitby musí být ohrazen oplocením vedoucím pYesn po její vnjaí hranici. Podmínku jiného uzposobení podle § 2 písm. j) zákona o myslivosti splHuje i takové oplocení, které se nachází uvnitY honitby, a ne na jejím obvodu. Nesprávná je také úvaha krajského soudu, ~e pYi lenní pozemko by vedlo k Yízení o rozaíYení obory podle § 18 odst. 5 zákona o myslivosti, neboe skute nost, ~e by kvoli pYi lenní bylo nutno zahájit dalaí Yízení, sama o sob ~ádnou pYeká~ku pYi lenní nepYedstavuje. Krajský soud se navíc v nyní napadeném rozsudku, zcela bez odovodnní, odchýlil od závro svého rozsudku z 19. 12. 2022, j. 57 A 7/2022-27 (dále jen  rozsudek z prosince 2022 ).<br/>[8] St~ovatelka dále namítá, ~e nemohla úspan navrhnout pYeruaení Yízení.<br/>[9] St~ovatelka v odvolacím Yízení upozorHovala na jiné probíhající Yízení, které zahájila ~ádostí z 3. 9. 2015 a které projednával mstský úYad. Ten rozhodnutím z 22. 6. 2021 áste n této ~ádosti vyhovl, pro e~ ~alobci proti nmu podali odvolání. V dob rozhodování mstského úYadu o nyní projednávané vci se tak jednalo o nepravomocné rozhodnutí. Pokud by pYitom dal odvolací orgán st~ovatelce za pravdu, tak by posuzovaný blok pozemko (bod [1] tohoto rozsudku) ji~ neml nejdelaí hranici s honitbou Borek, ale s honitbou Orlík III. ást bloku posuzovaných pozemko by navíc ztratila souvislost s honitbou Borek, neboe by byla pYetnuta silnicí KvtovKu eY. Odkazované Yízení, vedené podle § 30 odst. 4 (pozn. NSS: st~ovatelka neuvádí jakého pYedpisu; st~ovatelka patrn zmiHuje § 31 odst. 4 zákona o myslivosti), v zásad nenabízí ~ádný prostor pro správní uvá~ení. Ke zmn hranic honiteb by mlo dojít i na základ Yízení vedeného u Mstského úYadu Milevsko. Jestli~e v Yízení podle § 31 odst. 4 zákona o myslivosti mo~e rozhodovat i o vyrovnání hranic honiteb podle § 31 odst. 1 tého~ zákona (rozsudek NSS z 27. 2. 2020, j. 8 As 245/2017-46), tak a maiori ad minus (výklad  od vtaího k menaímu ) je správní orgán v dané vci oprávnn rozhodnout i o pYi lenní pozemko podle § 30 odst. 1 tého~ zákona.<br/>[10] ZmiHovaná Yízení mohou vést ke stavu, kdy posuzovaný blok pozemko nebude mít s honitbou Borek ~ádnou hranici, a bude je tak mo~né pYi lenit pouze k honitbám Kvtov i Orlík III. }alobce a) s pYi lenním svých pozemko k honitb Borek nesouhlasí, pYi em~ souhlas vlastníka pozemku s pYi lenním k honitb mo~e mít svoji právní relevanci (rozsudek NSS z 30. 1. 2008, j. 1 As 43/2007-95). St~ovatelka v odvolání namítala, ~e zmiHovaná Yízení mohou pYinést tzv. rozhodnutí o pYedb~né otázce podle § 57 odst. 2 správního Yádu, a ~e podle § 64 odst. 1 písm. c) tohoto zákona ml mstský úYad nyní pYezkoumávané Yízení pYeruait.<br/>[11] }alovaný k tmto námitkám st~ovatelky jednak uvedl, ~e mstský úYad byl vázán skutkovým a právním stavem, který byl dán v dob jeho rozhodování. ZároveH o existenci Yízení u Mstského úYadu Milevsko se mstský úYad dozvdl a~ z usnesení ~alovaného o delegaci vci mstskému úYadu z 13. 9. 2021 (pozn. NSS: prvostupHové rozhodnutí mstského úYadu v nyní projednávané vci bylo vydáno dne 20. 7. 2021, bod [1] tohoto rozsudku). St~ovatelka tedy mla mstský úYad na vedení tohoto Yízení upozornit. <br/>[12] S tímto hodnocením vaak st~ovatelka nesouhlasí. Správní orgány toti~ musí dbát vzájemného souladu vaech postupo, pYi em~ mstský úYad o ostatních Yízeních vdl. Nyní posuzované Yízení tak mlo být pYeruaeno. Krajský soud svým rozsudkem z 30. 9. 2022, j. 57 A 3/2022-38, zruail odvolací rozhodnutí ~alovaného ohledn rozhodnutí mstského úYadu o ~ádosti z 3. 9. 2015. Na základ závazného právního názoru krajského soudu by mlo dojít ke zmn honitby Orlík III, ím~ by posuzované pozemky ztratily souvislost s honitbou Borek. Navíc nyní pYezkoumávané Yízení bylo, stejn jako druhé odkazované Yízení, zahájeno u Mstského úYadu Milevsko. Jeliko~ tato Yízení byla zahájena u stejného orgánu, tak st~ovatelka nemusela upozorHovat na jejich existenci. Naopak ~alovaný, který rozhodl o delegaci nyní pYezkoumávaného Yízení mstskému úYadu, ml mstský úYad informovat i o jiném Yízení vedeném u Mstského úYadu Milevsko. Odovodnní, s jakým se krajský soud s touto otázkou vypoYádal, je nepYezkoumatelné (bod [3] tohoto rozsudku). St~ovatelka s tímto hodnocením krajského soudu nesouhlasí, neboe pYezkoumávané Yízení bylo zahájeno na ~ádost OZNX. St~ovatelka tak mohla dát pouze podnt k pYeruaení Yízení podle § 64 odst. 1 písm. c) správního Yádu s odkazem na b~ící Yízení o pYedb~né otázce. To st~ovatelka u inila nejpozdji ve svém odvolání.<br/>VyjádYení ~alovaného<br/>[13] }alovaný nesouhlasí s názorem st~ovatelky, ~e obora nemusí být oplocena pYesn po svém obvodu. Z ustanovení § 2 písm. j) zákona o myslivosti vyplývá, ~e obora musí být oplocena po svém obvodu. Nedodr~ení probhu oplocení obory naplHuje následný postup podle § 31 odst. 6 písm. j) tohoto zákona [pozn. NSS: ~alovaný patrn zmiHuje písm. e) tohoto ustanovení, dle kterého honitba zaniká rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti, není-li ohrazení obory funk ní a nezjedná-li dr~itel honitby v pYimYené lhot stanovené orgánem státní správy myslivosti nápravu]. V rozhodnutích o uznání honitby bývají uvedeny hranice honitby, pYi em~ nedodr~ení probhu oplocení by poruaovalo toto rozhodnutí (rozsudek Krajského soudu v Plzni z 9. 3. 2022, j. 77 A 98/2021-76).<br/>[14] Je tYeba rozliaovat mezi oplocením celé honitby a jednotlivých pozemko. Toto rozliaování vyplývá z § 17 odst. 5 zákona o myslivosti. Zatímco oplocení obory je pro zvY neprostupné po celém obvodu obory, tak oplocení jednotlivých pozemko nutí zvY tyto pozemky pouze obcházet, pYi em~ zvY se stále nachází ve stejné honitb. Argumentace st~ovatelky, ~e oborní oplocení brání prochodu pouze spárkaté zvYi, je irelevantní, neboe z obory nesmí unikat zvY chovaná (spárkatá). Na pozemcích, které formáln budou sou ástí honitby, ale nebudou po obvodu oploceny, nepojde dosáhnout podmínky pro intenzivní chov zvYe podle § 2 písm. j) zákona o myslivosti.<br/>[15] St~ovatelka ve své replice vzala obsah vyjádYení ~alovaného na vdomí.<br/>[16] OZNX se ke kasa ní stí~nosti nevyjádYila.<br/>III. Posouzení Nejvyaaím správním soudem<br/>[17] Kasa ní stí~nost není dovodná.<br/>Odchýlení se od rozsudku z prosince 2022<br/>[18] Nejvyaaí správní soud se nejprve musí zabývat tím, zda se krajský soud skute n bez jakéhokoli vysvtlení odchýlil od svého rozsudku z prosince 2022 (bod [7] poslední vta tohoto rozsudku). Pokud by tomu tak skute n bylo, tak by se Nejvyaaí správní soud nemohl zabývat ostatními námitkami, které se týkají otázek oplocení obory, neboe tyto námitky jsou skutkov a právn neoddlitelné ve vztahu k údajn rozporným závrom nyní pYezkoumávaného rozsudku a rozsudku z prosince 2022, a rozsudek krajského soudu by zruail (usnesení NSS z 19. 2. 2008, j. 7 Afs 212/2006-74, . 1566/2008 Sb. NSS). Krajský soud by se v novém rozsudku musel nejprve vypoYádat se závry svého rozsudku z prosince 2022.<br/>[19] Nejvyaaí správní soud se ji~ zabýval situacemi, kdy se stejný senát krajského soudu (v ní~e citovaném rozsudku Krajského soudu v Brn) bezdovodn odchýlil od svého pYedchozího rozhodnutí v obdobné vci. V rozsudku z 12. 8. 2004, j. 2 Afs 47/2004-83, . 398/2004 Sb. NSS, Nejvyaaí správní soud dovodil:  Je tedy zYejmé, ~e o procesn zcela srovnatelných pYípadech rozhodoval stejný senát krajského soudu odlian, a to bez jakéhokoliv výslovného racionálního odovodnní. Krajský soud se tak tímto postupem dopustil jurisdik ní libovole, odporující základnímu principu materiálního právního státu, kterým je pYedvídatelnost rozhodování státních orgáno, v etn (lépe: zejména) orgáno moci soudní, s ním souvisejícímu principu právní jistoty a v kone ném dosledku i s dopady na princip rovnosti ú astníko soudního Yízení. Princip pYedvídatelnosti rozhodování v podstat znamená, ~e ú astníci právních vztaho mohou legitimn o ekávat, ~e státní orgány budou ve skutkov a právn srovnatelných pYípadech rozhodovat  v celkovém vyznní  stejn. Pouze takový postup respektuje právní jistotu a nelze opomíjet, ~e toliko jeho dosledné dodr~ování se významn pozitivn projevuje i v rámci celkového nazírání spole nosti na význam a roli práva. Naopak postoj státního orgánu, který se vyzna uje zásadní odliaností pYístupu k projednávaným vcem, svojí podstatou identickým, tomuto základnímu principu právního státu hrub odporuje. <br/>[20] Podobnou situací se Nejvyaaí správní soud zabýval i v rozsudku z 20. 9. 2007, j. 2 As 94/2006-51, . 1424/2008 Sb. NSS, ve kterém mj. dovodil:  K tomu, aby nereflektování prejudikatury bylo dovodem zruaení pYezkoumávaného rozsudku, by navíc zásadn musela pYistoupit i jeho vcná nesprávnost. Opa ný postup by zpravidla byl na újmu efektivit poskytnutí soudní ochrany, a to zejména tehdy, lze li nedostatek spo ívající v chybjící reflexi prejudikatury napravit doplnním této argumentace vyaaí soudní instancí. Vzhledem k tomu, ~e  jak bude dále podrobn vylo~eno  rozsudek Mstského soudu v Praze je vcn správný a reflexi právního názoru judikatury, na který poukazuje st~ovatel, lze provést i v rozhodnutí kasa ní instance, není dovodu jen pro toto pochybení rozsudek Mstského soudu v Praze zruaovat, a to i s pYihlédnutím k dalaím výae zmínným specifickým okolnostem projednávaného pYípadu. <br/>[21] Závrem Nejvyaaí správní soud odkazuje na svoj rozsudek z 27. 3. 2024, j. 8 As 136/2022-57, ve kterém v bod 40 dovodil:  Nicmén z odovodnní rozsudku ve vci sp. zn. 9 Ad 17/2018 je pYedevaím zYejmé, mstský soud v dané vci vyael z toho, ~e  ~alobkyn na sociálních sítích vystupuje jako advokátka (odst. 36 odkazovaného rozsudku). Dále pak mstský soud vysvtlil, pro  jednání ~alobkyn v dané vci pova~oval za zposobilé zasáhnout do dostojnosti advokátního stavu. Je tedy tYeba vycházet z toho, ~e mstský soud v odkazovaném rozsudku shledal u~aí spojitost s výkonem advokacie ne~ v nyní Yeaeném pYípad a na základ této skute nosti posoudil oba pYípady rozdíln. <br/>[22] Nejvyaaí správní soud pYedn poznamenává, ~e krajský soud obecn není vázán závry vyslovenými v jiné vci, bye se stejnými ú astníky. Pokud ale soud dojde k jinému závru, ne~ dospl v jiné podobné vci, ml by svoj rozdílný názor jednozna n, explicitn a podrobn vysvtlit, pYípad odovodnní svého rozhodnutí formulovat tak, aby z nho alespoH implicitn vyplývala nepYípadnost dYíve vysloveného právního názoru (nález Ústavního soudu z 15. 11. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1132/22, body 40 41). Toto vysvtlení se logicky bude liait podle toho, zda pojde o odlianost v rovin právní nebo skutkové. Otázky právní jsou zpravidla zobecnitelné, a proto by i toto vysvtlení mlo spo ívat v obecné právní polemice s pYedchozím názorem. Pojde-li o odlianost v rovin skutkové, bude tYeba na tyto skutkové odlianosti výslovn upozornit. Z výae citovaných pasá~í rozsudko Nejvyaaího správního soudu vyplývá, ~e praxe, kdy stejný soud rozhoduje o podobné skutkové i právní otázce rozdíln, ani~ by tento rozdíl odovodnil, je ne~ádoucí. Podle Ústavního soudu tato praxe pYedstavuje poruaení ústavnprávního po~adavku na Yádné odovodnní soudního rozhodnutí. <br/>[23] Situacemi, kdy se krajské soudy bezdovodn odchýlily od své vlastní judikatury, se Nejvyaaí správní soud zabýval napY. v rozsudcích z 21. 12. 2016, j. 6 Afs 246/2016-33, body 10-12, i z 2. 8. 2023, j. 5 As 16/2022-24, bod 30, a v tchto pYípadech pYezkoumávané rozsudky krajských soudo zruail. Nejvyaaí správní soud ovaem v jiných vcech shledal mezi porovnávanými rozsudky krajského soudu díl í odlianosti i implicitní vypoYádání se s  konkurujícím právním názorem (rozsudek z 27. 3. 2024, j. 8 As 136/2022-57, body 38-42, i z 20. 9. 2008, j. 2 As 94/2006-51, . 1424/2008 Sb. NSS), tj. nedovodnost této námitky.<br/>[24] Krajský soud v nyní pYezkoumávaném rozsudku dospl k závru, ~e oborní oplocení tvoYí pYeká~ku pohybu zvYe ve smyslu § 17 odst. 5 zákona o myslivosti. Posuzovaný blok pozemko tak nemo~e být k oboYe Kvtov pYi lenn, neboe uvnitY takto vzniklé honitby by existovala pYeká~ka (honební plot), která by bránila pohybu zvYe po celém území honitby, tj. pYeká~ka znemo~Hující souvislost honebních pozemko.  Obora musí být po celém obvodu ohrazena i jinak uzposobena tak, aby chovaná zvY nemohla z obory voln vybíhat, a pYitom mohla celé území obory vyu~ívat ke svému pohybu (bod 17 nyní pYezkoumávaného rozsudku krajského soudu).<br/>[25] Naopak v rozsudku z prosince 2022 krajský soud konstatoval, ~e  oborní oplocení netvoYí pYeká~ku pohybu zvYe a je takovou stavbou, která nepYeruauje souvislost honebních pozemko, proto správní orgány nesprávn rozhodly, ~e se nepYi leHují pozemky vn obory z dovodu absence souvislosti vyvolané oplocením obory a rovn~ tak bylo i rozhodnuto o tom, ~e je nemo~né pYi lenit pozemky uvnitY obory z dovodu absence souvislosti vyvolané bezpe nostním ohrazením (bod 16 rozsudku z prosince 2022). Rovn~ z § 2 písm. j), rovn~ ani z § 31 odst. 6 písm. j) zákona o myslivosti nevyplývá, ~e obora musí být ohrazena pYesn po jejich vnjaích hranicích. Pouze je rozhodné, aby chovaná zvY nemohla území obory opouatt (bod 15 rozsudku z prosince 2022).<br/>[26] PYi srovnání nyní pYezkoumávaného rozsudku a rozsudku z prosince 2022 se jeví, ~e tyto rozsudky docházejí k odlianým právním závrom v otázce 1) zda oborní oplocení tvoYí pYeká~ku pohybu zvYe (resp. zda toto oplocení naruauje souvislost pYípadné honitby) a 2) zda lze k honitb pYi lenit dalaí pozemky, bye by se nacházely vn oborního oplocení. Z výae odcitované ásti bodu 17 nyní pYezkoumávaného rozsudku krajského soudu pak podle st~ovatelky 3) vyplývá, ~e obora by mla být ohrazena tak, aby ji zvY mohla vyu~ívat k pohybu po celém jejím území, tj. patrn co nejvíce po obvodu obory (bye tento výklad st~ovatelky mo~e být sporný  bod [37] tohoto rozsudku). V rozsudku z prosince 2022 krajský soud naopak konstatoval, ~e obora nemusí být ohrazena pYesn po svých vnjaích hranicích.<br/>[27] Z rozsudku z prosince 2022 ovaem vyplývá skutková okolnost, na základ které krajský soud rozhodl odlian ne~ v nyní pYezkoumávaném rozsudku. V bod 13 rozsudku z prosince 2022 toti~ krajský soud uvedl, ~e  v daném pYípad, jak bylo ji~ shora uvedeno jedinou vhodnou honitbou k pYi lenní dot ených pozemko je Schwarzenbergská obora Kvtov, se kterou dot ené pozemky mají nejdelaí spole nou hranici a sou asn se jedná o jedinou honitbu se spole nou hranicí. Tato úvaha krajského soudu se opírá o dv základní zásady, které se na vyty ování honiteb uplatHují, tj. ~e 1) ka~dý honební pozemek musí být sou ástí njaké honitby (rozsudek NSS z 27. 1. 2010, j. 7 As 62/2009-120, . 2272/2011 Sb. NSS) a 2) ~e pYi leHované pozemky by se mly pYi lenit k té honitb, se kterou mají nejdelaí spole nou hranici, není-li vzhledem k zásadám mysliveckého hospodaYení vhodné tyto pozemky pYi lenit k jiné honitb (z první právní vty rozsudku NSS z 27. 4. 2017, j. 2 As 169/2016-49, . 3653/2017 Sb. NSS). Vzhledem ke skutkové situaci, kterou posuzoval v rozsudku z prosince 2022, dospl krajský soud jinými slovy k závru, ~e pYi leHované pozemky nelze pYi lenit k ~ádné jiné honitb, a proto musí být pYi lenny k honitb Kvtov. Naopak v nyní pYezkoumávaném rozsudku vycházel krajský soud ze skutkového zjiatní, které st~ovatelka nesporuje, ~e v dob rozhodování správních orgáno mly posuzované pozemky nejdelaí spole nou hranici s oborou Borek, a proto byly pYi lenny práv k ní. Na základ výae uvedeného je tedy zYejmé, ~e z porovnávaných rozsudko krajského soudu vyplývají skutkové rozdíly, které mohly být dovodem pro odliané rozhodnutí krajského soudu. Bye krajský soud tuto skutkovou odlianost ml v pYezkoumávaném rozsudku výslovn zdoraznit, je tato odlianost dostate n patrná, a lze tedy na jejím základ seznat dovody, pro které krajský soud rozhodl v porovnávaných vcech odlian. Nejvyaaí správní soud proto, v tomto ohledu, neshledává dovod pro zruaení nyní pYezkoumávaného rozsudku krajského soudu.<br/>[28] Nejvyaaí správní soud pYipomíná, ~e rozsudek krajského soudu z prosince 2022 není pYedmtem tohoto kasa ního pYezkumu. Nemo~e se tedy zabývat otázkou, zda jsou jeho právní závry správné a zda krajský soud vycházel ze správn zjiatného skutkového stavu. V tomto svém rozsudku (bod [32] a násl.) vaak Nejvyaaí správní soud doael, oproti rozsudku krajského soudu z prosince 2022, k rozdílnému posouzení dvou ze tYí právních otázek, které jsou popsány v bod [26] tohoto rozsudku. <br/>[29] Nejvyaaí správní soud proto na tomto míst odkazuje na usnesení rozaíYeného senátu z 8. 7. 2008, j. 9 Afs 59/2007-56, . 1723/2008 Sb. NSS:  (& ) i kdy~ nenastane v dalaím Yízení zmna skutkových ani právních pomro, není závaznost právního názoru vysloveného ve zruaujícím rozsudku Nejvyaaího správního soudu absolutní. Prolom mo~e nastat i pYi podstatné zmn judikatury, a to na úrovni, kterou by byl krajský soud i ka~dý senát Nejvyaaího správního soudu povinen akceptovat v novém rozhodnutí. Tak by tomu bylo v pYípad, ~e jinak o rozhodné právní otázce uvá~il Ústavní soud, Evropský soud pro lidská práva, Evropský soudní dvor, ale i rozaíYený senát Nejvyaaího správního soudu v Yízení podle § 17 s. Y. s., pYípadn, ~e by bylo k rozhodné otázce pYijato stanovisko pléna i kolegia podle § 19 s. Y. s. To vae za situace, ~e by se tak stalo v mezidobí mezi opakovaným rozhodováním Nejvyaaího správního soudu v té~e vci. Závaznost tchto rozhodnutí stojí jednak na sjednocovací funkci ur itých orgáno v rámci soudní hierarchie, jednak na skute nosti, ~e i mimo pYímou závaznost rozhodnutí toho kterého soudu v konkrétní vci, lze dovodn pYedpokládat stejné posouzení v pYípadech obdobných. Tato zásada se ostatn uplatHuje nejenom ve správním soudnictví, ale i v soudnictví obecném. Ve vztahu k vlivu odlianého posouzení obdobné právní otázky Ústavním soudem na závazný právní názor pYi opakovaném odvolacím rozhodnutí lze poukázat i na rozhodnutí Nejvyaaího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3342/2007. Nejvyaaí soud zde vyslovil, ~e pokud soud prvního stupn nerespektuje závazný právní názor a místo nj aplikuje rozhodnutí Ústavního soudu, neporuaí odvolací soud procesní pravidla, pokud takové rozhodnutí potvrdí. <br/>[30] Tyto závry jsou pak aplikovatelné i na situace, kdy dojde ke zmn právních pomro na základ rozhodnutí  základního tYí lenného senátu Nejvyaaího správního soudu ve vztahu k judikatuYe krajských soudo. Je tYeba je tedy aplikovat i  o úroveH ní~ , tedy na inciden ní závaznost rozhodnutí krajského (mstského) soudu s tím, ~e podstatnou zmnu judikatury v takovém pYípad pYedstavuje i právní názor vyjádYený  pouze v rozhodnutí tYí lenného senátu Nejvyaaího správního soudu. Je tomu tak proto, ~e ka~dý krajský (mstský) soud by takové rozhodnutí tYí lenného senátu Nejvyaaího správního soudu byl povinen v novém rozhodnutí akceptovat. Ke stejnému závru dospl Nejvyaaí správní soud ji~ v rozsudku z 25. 5. 2016, j. 1 Azs 31/2016-36, body 14 a~ 20. Podle tohoto rozsudku tak výjimku z povinnosti správního orgánu Yídit se závazným právním názorem vysloveným ve zruaujícím rozsudku krajského soudu (§ 78 odst. 5 s. Y. s.) pYedstavuje té~ situace, kdy byl tento právní názor v mezidobí (ke dni nového rozhodování správního orgánu) pYekonán judikaturou Nejvyaaího správního soudu. <br/>[31] Nejvyaaí správní soud proto na základ výae uvedeného upozorHuje, ~e tímto svým rozsudkem vylo~il tYi právní otázky (bod [26] tohoto rozsudku) zposobem, který je závazný pro dalaí rozhodování krajských soudo i správních orgáno.<br/>Oborní plot jako pYeká~ka pohybu zvYe<br/>[32] Nejvyaaí správní soud se dále zabýval okruhem námitek, dle kterých mohou být k  povodní oboYe (tj. ke specifickému druhu honitby) pYi lenny dalaí pozemky, ani~ by vaak tyto pozemky byly také oploceny oborním oplocením jako povodní obora. St~ovatelka tvrdí, ~e pYi lenné pozemky nemusí s povodní oborou tvoYit jeden prostorový a funk ní celek, resp. tvrdí, ~e jedna honitba mo~e být fakticky rozdlena na ást slou~ící jako obora (tj. oborn ohrazený celek bránící pohybu pYísluaných druho zvYe) a na ást, která by fakticky slou~ila jako honitba v u~aím smyslu (tj. soubor honebních pozemko, které by vaak nebyly oborn oploceny). St~ovatelka dále namítá, ~e oborní plot nemusí vést pYesn podél hranice honitby (resp. honitby v airaím smyslu).<br/>[33] Ustanovení § 17 odst. 5 zákona o myslivosti zní takto: Honební pozemky tvoYící honitbu musí spolu souviset. I pozemky jinak vyhovující pojmu souvislosti vaak nelze za lenit do jedné honitby, pokud tvoYí pYeká~ku pohybu zvYe nebo jsou pro ni nebezpe ím, napYíklad dálnice, silnice dálni ního typu, pYehrady a letiat se zpevnnou plochou.<br/>[34] Nejvyaaí správní soud se úvodem musí zabývat tím, zda oborní plot pYedstavuje nepYekonatelnou pYeká~ku pohybu zvYe, neboe od odpovdi na tuto otázku se nutn odvíjí odpov na dalaí otázku, a to zda bude zachována souvislost honebních pozemko (§ 17 odst. 5 zákona o myslivosti) i pYi umístní oborního plotu uvnitY honitby v jejím airaím smyslu. Souvislost honebních pozemko je toti~ podmínkou existence honitby, neboe zvY by mla mít mo~nost prochodu honitbou  ani~ by byla vystavena nebezpe í pYi pokusu pYekonat eventuální pYeká~ku v pohybu (z první právní vty rozsudku NSS z 15. 11. 2007, j. 9 As 69/2007-86, . 1737/2008 Sb. NSS).<br/>[35] Zákon o myslivosti v § 2 písm. j) definuje oboru jako druh honitby s podmínkami pro intenzivní chov zvYe s obvodem trvale a dokonale ohrazeným nebo jinak uzposobeným tak, ~e chovaná zvY z obory nemo~e voln vybíhat. Z tohoto ustanovení vyplývá esenciální po~adavek, aby oplocení takové obory zabraHovalo chované zvYi toto oplocení pYekonávat (obdobn rozsudek Krajského soudu v Praze z 17. 5. 2024 j. 59 A 10/2024-70, bod 63). Takové oplocení pYitom pYedstavuje pYeká~ku pohybu nejenom zvYi chované uvnitY obory, ale také spárkaté zvYi, která ~ije vn obory. Xádn vedené oborní ploty bývají toti~ ze své podstaty natolik vysoké, ~e jejich pYekonání mo~e být nemo~né, pYinejmenaím vaak nebezpe né (bod [34] poslední vta tohoto rozsudku) pro tu spárkatou zvY ~ijící vn obory, která není schopna oborní plot  podlézt (co~ je patrn vtaina). Nejde tedy jen o oborní oplocení jako fyzickou pYeká~ku pohybu, ale i o bezpe nost zvYe jako jednu ze zásad mysliveckého hospodaYení, ke kterým se má pYihlí~et pYi stanovování honebních hranic. Oborní plot pYitom nelze zamHovat s napY. oplocenkou nové lesní výsadby, neboe ta na rozdíl od oborního plotu bývá vedena pouze do asn do doby, ne~ stromy vyrostou, anebo se zemdlským ohradníkem, neboe ten svou výakou zabraHuje pohybu pouze hospodáYským zvíYatom, obecn vaak ne spárkaté zvYi.<br/>[36] Na základ výae uvedeného tedy vyplývá, ~e oborní oplocení je pYeká~kou pohybu zvYe ve smyslu § 17 odst. 5 vty druhé zákona o myslivosti. Z toho také vyplývá, ~e oborní oplocení naruauje souvislosti honebních pozemko ve smyslu § 17 odst. 5 vty první tohoto zákona. K honitb, která je tvoYena oborou, tedy nelze pYi lenit nové pozemky, leda~e se tyto pozemky stanou prostorou sou ástí obory, tj. dojde k pYestavb oborního oplocení tak, aby pYi leHované pozemky fakticky rozaíYily oplocenou plochu obory. Obora tedy mo~e být rozaiYována, ovaem pouze za tchto podmínek. Není-li taková pYestavba mo~ná, pak by správní orgán ml posuzované pozemky, s pYihlédnutím k zásadám mysliveckého hospodaYení, pYi lenit k jiné honitb, i kdyby s touto honitbou nemly posuzované pozemky nejdelaí spole nou hranici. Nelze-li postupovat ani tímto zposobem, tak správní orgán výjime n mo~e prohlásit tyto pozemky za nehonební.<br/>[37] Závrem musí Nejvyaaí správní soud u init díl í upYesnní nyní pYezkoumávaného rozsudku krajského soudu v otázce, zda oborní oplocení musí vést pYesn po obvodu honebních hranic. Krajský soud k této otázce v bod 17 svého rozsudku uvedl:  Obora musí být po celém obvodu ohrazena i jinak uzposobena tak, aby chovaná zvY nemohla z obory voln vybíhat, a pYitom mohla celé území obory vyu~ívat ke svému pohybu. Z citované formulace nicmén nelze dovozovat, ~e krajský soud vyslovil, ~e oborní oplocení musí vést pYesn po vnjaích hranicích obory po obvodu honitby. Tento závr nesprávn iní st~ovatel, který se posléze proti nmu vymezuje. Z pYezkoumávaného rozsudku pYitom plyne pouze tolik, ~e oplocení má být umístno tak, aby chovaná zvY mohla vyu~ívat území honitby v maximálním rozsahu. To nicmén neznamená, ~e oborní oplocení nutn musí pYesn kopírovat hranice schválené honitby. Posta í, pokud je s ohledem na konkrétní prostorové mo~nosti pYimYen následuje.<br/>PYeruaení nyní pYezkoumávaného Yízení kvoli jiným Yízením<br/>[38] Nejvyaaí správní soud se závrem zabýval okruhem námitek, dle kterých mly správní orgány pYeruait nyní pYezkoumávané Yízení a vy kat na jiná rozhodnutí, která mohla mít na výsledné rozhodnutí mstského úYadu z 20. 7. 2021, resp. ~alovaného z 18. 7. 2022, podstatný vliv. Rozhodnutí v jiných Yízeních tedy, dle st~ovatelky, pYedstavovala rozhodnutí o pYedb~né otázce pro nyní pYezkoumávané rozhodnutí. Konkrétn mlo být nyní pYezkoumávané Yízení pYeruaeno jednak kvoli Yízení, které vedl mstský úYad o ~ádosti st~ovatelky z 3. 9. 2015 o vyntí pozemko z honitby Borek a jejich pYi lenní k honitb Orlík III (které krajský soud pYezkoumal v rozsudku z 30. 9. 2022, j. 57 A 3/2022-38) a také kvoli Yízení o ~ádosti ~alobce a) z 6. 5. 2019, které zprvu vedl Mstský úYad Milevsko (strana 7 rozhodnutí ~alovaného) o pYi lenní jiných pozemko k honitb Orlík III.<br/>[39] Ustanovení § 57 odst. 1 správního Yádu o pYedb~ných otázkách zní takto: Jestli~e vydání rozhodnutí závisí na Yeaení otázky, ji~ nepYísluaí správnímu orgánu rozhodnout a o které nebylo dosud pravomocn rozhodnuto, správní orgán<br/>a) mo~e dát podnt k zahájení Yízení pYed pYísluaným správním orgánem nebo jiným orgánem veYejné moci; v pYípadech stanovených zákonem je správní orgán povinen takový podnt dát, nebo<br/>b) mo~e vyzvat ú astníka, popYípad jinou osobu, aby podala ~ádost o zahájení Yízení pYed pYísluaným správním orgánem nebo jiným orgánem veYejné moci ve lhot, kterou správní orgán ur í, nebo<br/>c) si o ní mo~e u init úsudek; správní orgán si vaak nemo~e u init úsudek o tom, zda byl spáchán trestný in, pYestupek nebo jiný správní delikt a kdo za nj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu.<br/>[40] Ustanovení § 57 odst. 2 správního Yádu zní takto: Probíhá-li pYed pYísluaným správním orgánem nebo pYed jiným pYísluaným orgánem veYejné moci Yízení o pYedb~né otázce nebo jestli~e dal správní orgán k takovému Yízení podnt podle odstavce 1 písm. a) i u inil výzvu podle odstavce 1 písm. b), postupuje správní orgán podle § 64 (ustanovení o pYeruaení Yízení). Pokud Yízení na podnt správního orgánu nebylo zahájeno nebo nebyla podána ~ádost o zahájení Yízení v ur ené lhot, lze v Yízení pokra ovat.<br/>[41] Ustanovení § 57 odst. 4 správního Yádu zní takto: Jestli~e vydání rozhodnutí závisí na Yeaení otázky, k jejímu~ Yeaení je správní orgán pYísluaný, o ní~ vaak nelze rozhodnout ve spole ném Yízení, provede správní orgán nejprve Yízení o této pYedb~né otázce, je-li oprávnn zahájit Yízení z moci úYední, popYípad vyzve toho, kdo je oprávnn podat ~ádost, aby tak u inil.<br/>[42] Z výkladu výae citovaných ustanovení správního Yádu vyplývá, ~e pYedb~ná otázka (která by pak mohla správní orgán vést k pYeruaení Yízení) je takovou otázkou, na jejím~ zodpovzení závisí vydání správního rozhodnutí. Nezále~í pYitom na tom, jaký orgán veYejné moci je k zodpovzení takové otázky pYísluaný. ZároveH se musí jednat o takovou otázku, která není pYímým pYedmtem daného správního Yízení. Podobný závr o závislosti rozhodnutí na zodpovzení pYedb~né otázky dovodila i judikatura. Nejvyaaí správní soud v rozsudku z 15. 6. 2022, j. 6 As 382/2020-31, bod 25, uvedl:  PYedb~nou otázkou ve správním Yízení je tedy pouze taková otázka, její~ vyYeaení je pro vydání rozhodnutí ve vci nezbytné, resp. rozhodnutí na ní závisí. Ke stejnému závru doael Nejvyaaí správní soud i v rozsudku z 17. 5. 2023, j. 2 As 257/2022-24, bod 21 ( Stavební úYad naYídí odstranní stavby provedené bez povolení nebo opatYení stavebního úYadu, pokud tato stavba nebyla dodate n povolena. V pYípad, ~e je stavba dodate n povolena, stavební úYad Yízení o odstranní stavby zastaví. Na výsledku Yízení o dodate ném povolení stavby tedy závisí zposob rozhodnutí v Yízení o odstranní stavby. ), anebo v rozsudku z 7. 5. 2020, j. 7 As 404/2019-66, bod 25 ( Lze souhlasit i s tím, ~e v situaci, kdy je aplikace veYejnoprávní normy podmínna existencí soukromoprávního oprávnní, musí správní orgán podrobn zkoumat, zda dané oprávnní existuje, a zároveH to, zda bylo u inno právní jednání, které na nj má vliv, a to jako pYedb~nou otázku ve smyslu § 57 správního Yádu. ). Ke stejnému závru dochází i komentáYová literatura:  PYedb~né otázky jsou pouze takové otázky, které je zcela nezbytné vyYeait, aby mohlo být ve vci rozhodnuto. To lze vy íst i z dikce zákona, kde je uvedeno, ~e vydání rozhodnutí je na Yeaení pYedb~né otázky závislé. PYedb~nou otázkou tak nebude jakákoliv otázka, která souvisí s pYedmtem Yízení, nýbr~ pouze taková otázka, její~ zodpovzení je nutné, aby mohlo být rozhodnutí vydáno (ADAMUSOVÁ Z. KomentáY k § 57 správního Yádu. In: KomentáY WK [online]. 2022. Dostupné z ASPI).<br/>[43] Zodpovzení pYedb~né otázky musí být tedy nezbytné (podmiHující i nutné) k vydání rozhodnutí. Nezbytná je také, v nyní projednávaném pYípad, vobec existence takové pYedb~né otázky pro pYeruaení Yízení [§ 64 odst. 1 písm. c) správního Yádu]. Nejvyaaí správní soud nesporuje, ~e jiná Yízení zYejm souvisela s nyní pYezkoumávaným Yízením, neboe vaechna tato Yízení mohla mít vliv na probh honebních hranic honiteb Borek, Orlík III i Kvtov, které spolu sousedí. Vy kání na jiná rozhodnutí by patrn vytvoYilo výhodnjaí procesní postavení st~ovatelky pro nyní pYezkoumávané Yízení, neboe v pYípad kladného vyYízení ~ádosti z 3. 9. 2015 by se zvtaila honitba Orlík III na úkor honitby Borek. Naopak pYeruaení Yízení o ~ádosti z 3. 9. 2015 patrn vedlo k výhodnjaímu procesnímu postavení OZNX v nyní pYezkoumávaném Yízení, neboe by se  odlo~ilo rozhodování o odntí pozemko z honitby Borek. Nejvyaaí správní soud má ovaem za to, ~e v nyní projednávaném pYípad nemusel mstský úYad vy kat (pYeruait Yízení) na vydání rozhodnutí v jiných Yízeních.<br/>[44] Nyní pYezkoumávaná rozhodnutí nebyla v dob rozhodování správních orgáno skutkov ani právn závislá na rozhodnutích, které byly (resp. by byly) vydány v jiných Yízeních. Správní orgány v tomto pYípad zjevn disponovaly dostate ným mno~stvím podklado a informací, aby mohly o ~ádosti z 24. 8. 2015 rozhodnout. St~ovatelka nenamítá, ~e by správní orgány rozhodly i navzdory existenci njaké relevantní sporné otázky (napY. sporného probhu hranic dot ených pozemko) i v rozporu se zásadami Yádného mysliveckého hospodaYení (§ 30 odst. 1 ve spojení s § 31 odst. 1 zákona o myslivosti), resp. nenamítá, ~e jiná rozhodnutí by byla nezbytná k posouzení souladu ~ádosti z 24. 8. 2015 s tmito zásadami. St~ovatelka pouze namítá, ~e správní orgány nesprávn posoudily otázku oborního plotu a mo~ného pYi lenní pozemko k oboYe. St~ovatelka za spornou otázku, která by pYedstavovala pYedb~nou otázku, pova~uje výae zmínná Yízení o ~ádostech z 3. 9. 2015 a 6. 5. 2019 a zdorazHuje nutnost, aby správní orgány postupovaly ve vzájemném souladu (§ 8 odst. 1 správního Yádu). Nenamítá vaak, ~e by nyní pYezkoumávaná rozhodnutí a rozhodnutí o ~ádostech z 3. 9. 2015 a 6. 5. 2019 v souladu nebyla, resp. krajský soud neshledal, ~e by hranice dot ených honiteb byly v dob rozhodování o ~ádosti z 24. 8. 2015 sporné (tj. relativn neur ité i nepYedvídatelné). Nejvyaaí správní soud se proto nezabýval dalaími námitkami, tj. otázkou co je pYedmtem Yízení podle § 31 odst. 4 zákona o myslivosti i zda st~ovatelka mla mstský úYad informovat o Yízení o ~ádosti z 6. 5. 2019, neboe vypoYádání se s tmito námitkami by bylo pro st~ejní závr o neexistenci pYedb~né otázky irelevantní.<br/>[45] Nejvyaaí správní soud nicmén musí dát st~ovatelce zapravdu v tom, ~e krajský soud ve svém rozsudku uvedl nesprávný díl í rozhodovací dovod:  K námitce ~alobce, ~e Yízení mlo být pYeruaeno, neboe byla sou asn s tímto Yízením vedena dalaí Yízení, která mohla mít vliv na pYedmtné rozhodnutí, soud uvádí, ~e vychází orgán státní správy myslivosti pYi rozhodování ze skutkového a právního stavu, který je zde ke dni vydání napadeného rozhodnutí, co~ bylo v daném pYípad zohlednno. V souvislosti s tím soud poukazuje na § 64 správního Yádu, z nho~ vyplývá, za jakých podmínek mo~e správní orgán Yízení pYeruait. Dovody pro pYeruaení Yízení jsou koncipovány jako fakultativní, tedy pYi jejich naplnní zále~í na úvaze správních orgáno, zda v daném pYípad k pYeruaení Yízení skute n pYistoupí. V daném pYípad návrh na pYeruaení Yízení ze strany ~alobco podán nebyl, kdy~ v pYípad podání takovéto ~ádosti by správní orgán obligatorn pYeruail v souladu se zásadou dispozi ní na ~ádost ~adatele. Taková ~ádost vaak ~alobci podána nebyla (bod [3] tohoto rozsudku, resp. bod 21 rozsudku krajského soudu). V pYedposlední vt citované pasá~e hovoYí krajský soud o projevu dispozi ní zásady v mo~nosti ~adatele pYeruait Yízení. Tím krajský soud míYil na ustanovení § 64 odst. 2 správního Yádu, dle kterého lze správní Yízení o ~ádosti pYeruait na ~ádost ~adatele. Nejvyaaí správní soud pYitom dává zapravdu st~ovatelce v tom, ~e ~adatelem v nyní pYezkoumávaném Yízení, tj. Yízení o ~ádosti z 24. 8. 2015, byla OZNX, nikoliv st~ovatelka i ~alobce a). Tato ást argumentace krajského soudu je tedy nepYiléhavá. Nejvyaaí správní soud nicmén, i navzdory této nepYesnosti odovodnní, neshledává dovod pro zruaení rozsudku krajského soudu, neboe ve svém posouzení tohoto okruhu námitek dospl ke stejnému závru jako krajský soud, tedy, ~e nebyly splnny podmínky pro pYeruaení Yízení.<br/>IV. Závr a náklady Yízení<br/>[46] Nejvyaaí správní soud ze shora uvedených dovodo dospl k závru, ~e kasa ní stí~nost není dovodná, a proto ji dle § 110 odst. 1 vty poslední s. Y. s. zamítl.<br/>[47] Nejvyaaí správní soud rozhodl o náhrad náklado Yízení o kasa ní stí~nosti podle § 60 odst. 1 vty první s. Y. s. ve spojení s § 120 s. Y. s. St~ovatelka nebyla v Yízení o kasa ní stí~nosti úspaná, proto nemá právo na náhradu náklado Yízení. }alovanému, kterému by jinak právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti pYísluaelo, soud náhradu náklado Yízení nepYiznal, neboe mu v Yízení o kasa ní stí~nosti ~ádné náklady nad rámec b~né úYední innosti nevznikly.<br/>[48] Osoba zú astnná na Yízení má podle § 60 odst. 5 s. Y. s. právo jen na náhradu náklado, které jí vznikly v souvislosti s plnním povinnosti, kterou jí soud ulo~il. Osob zú astnné na Yízení<br/>v nyní projednávané vci vaak ~ádnou takovou povinnost soud neulo~il. Nejvyaaí správní soud zároveH neshledal dovody hodné zvláatního zYetele, pro které by bylo namíst jí náhradu náklado Yízení pYiznat. Proto osoba zú astnná nemá (za pou~ití § 120 s. Y. s.) právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/><br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn 20. ervna 2024<br/><br/><br/>Jitka ZavYelová<br/>pYedsedkyn senátu<br/><br/></body> </html>