<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 9 As 66/2023- 72 - text</title> </head> <body> ÿþ 9 As 66/2023 - 76<br/>pokra ování<br/><br/>[OBRÁZEK]<br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedy Mgr. Michala Bobka, soudce JUDr. Radana Malíka a soudkyn JUDr. Barbary PoYízkové v právní vci ~alobce: Prokopovo z. s., se sídlem Hlubo epská 79/49, Praha 5, zast. JUDr. Michalem Bernardem, PhD., advokátem se sídlem Klokotská 103/13, Tábor, proti ~alovanému: Magistrát hlavního msta Prahy, se sídlem Mariánské námstí 2/2, Praha 1, za ú asti osob zú astnných na Yízení I) JRD Hlubo epy s. r. o., se sídlem Korunní 810/104, Praha 10, zast. Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem Ostrovní 2064/5, Praha 1, II) Spole nost pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí, se sídlem Pra~ského 661/40, Praha 5, III) CETIN a. s., sídlem eskomoravská 2510/19, Praha 9, o kasa ní stí~nosti ~alovaného a osoby zú astnné na Yízení I) proti rozsudku Mstského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2023, . j. 15 A 33/2022127,<br/><br/><br/>takto:<br/>Rozsudek Mstského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2023, . j. 15 A 33/2022127, se ruaí a vc se vrací tomuto soudu k dalaímu Yízení.<br/><br/>Odovodnní:<br/>I. Vymezení vci<br/>[1] V projednávané vci NSS Yeail, zda se pYi následném posuzování stejné právní otázky v té~e vci mo~e jiný senát (krajského) soudu vdom odchýlit od právního názoru ji~ jednou zaujatého tímto soudem v pYedchozím Yízení. Doael k závru, ~e nikoliv: závaznost jednou vysloveným právním názorem dle § 78 odst. 5 s. Y. s. dopadá nejenom na správní orgán, jeho~ rozhodnutí bylo soudem zruaeno, ale pYi absenci zmny skutkových okolností i relevantní právní úpravy, ke které by doalo v mezidobí od okam~iku vynesení prvního rozsudku do nového posuzování vci, i na soud samotný.<br/>[2] Rozhodnutím ze dne 30. 1. 2017, . j. MC052101/2017, sp. zn. MC05/OSI/2392/ 2016/Vo/Hl.p.1235, umístil ÚYad mstské ásti Praha 5 stavbu  Obytný soubor Prokopské údolí na pozemcích p. . 1235, 1731/1, 1731/2, 1739, 1759/1, 1759/2, 1759/3, 1771/1 v katastrálním území x (dále jen  posuzovaná stavba ). }alobce proti tomuto rozhodnutí podal odvolání. }alovaný rozhodnutím ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. SMHMP 736759/2017/STR, . j. MHMP 343267/2018, rozhodnutí stavebního úYadu áste n zmnil a ve zbytku jej potvrdil. <br/>[3] Rozsudkem ze dne 26. 3. 2020, . j. 10 A 71/2018244, Mstský soud v Praze ( dále jen mstský soud ) rozhodnutí ~alovaného zruail, a to pro absenci biologického hodnocení dle § 67 zákona . 114/1992 Sb., o ochran pYírody a krajiny, ve znní pozdjaích pYedpiso. Vaechny ostatní ~alobní námitky ~alobce, v etn ~alobního bodu . 10 nadepsaného  rozpor s naYízením o zYízení pYírodních parko na území hlavního msta Prahy , vypoYádaného v bodech 212 221, prohlásil mstský soud za nedovodné.<br/>[4] Rozhodnutím ze dne 3. 3. 2022, . j. MHMP 360895/2022 ( napadené rozhodnutí ), kterým doalo k (optovnému) umístní stavby  Obytný soubor Prokopské údolí na pozemcích p. . 1235/1, 1235/2, 1731/1, 1731/2, 1739, 1759/3, 1759/5 v katastrálním území x, ~alovaný prvostupHové rozhodnutí z ásti zmnil a ve zbytku prvostupHové rozhodnutí potvrdil. <br/>[5] }alobce napadl toto (v poYadí druhé) rozhodnutí ~alovaného znovu pYed mstským soudem, a to z celkem devatenácti ~alobních bodo: rozpor napadeného rozhodnutí s § 85 odst. 2 písm. a) zákona 183/2006 Sb., nesprávný postup stavebního úYadu pYi pYevzetí podmínek nkterých dot ených orgáno, rozpor rozhodování ~alovaného s § 68 odst. 2 ve spojení s § 90 odst. 5 správního Yádu, rozpor napadeného rozhodnutí se zákonem . 100/2001 Sb., neposouzení dokumentace pro vydání územního rozhodnutí dle vyhláaky . 501/2006 Sb., nepYezkoumatelnost sdlení Magistrátu Hlavního msta Prahy ze dne 19. 12. 2012 k podlimitnímu zámru pro nedostatek dovodo, nepYezkoumatelnost vypoYádání námitky ~alobkyn ohledn pYekra ování imisních limito pro benzo(a)pyren, chybjící autorizace u osoby zpracovávající biologický prozkum dané lokality a chybné závry plynoucí z tohoto prozkumu, nepYezkoumatelnost vypoYádání námitek ~alobce k zásahu do významného krajinného prvku, rozpor posuzované stavby s § 15 odst. 3 naYízení . 10/2014 Sb. HMP, nedostate né vypoYádání se s námitkou ~alobce ohledn paího napojení s centrem Hlubo ep, nesplnní podmínek pro vydání rozhodnutí propadnutím platnosti nkterých stanovisek správco sít, nepYezkoumatelnost vyjádYení Hasi ské záchranné stanice hl. m. Prahy ze dne 7. 9. 2016 pro nedostatek dovodo, nesprávný postup odvolacího orgánu pYi zahlazování nezákonnosti rozhodnutí ohledn koeficientu zelen v prvním stupni, rozpor posuzované stavby s územním plánem, nepYevzetí podmínek závazných stanovisek v procesu rozhodování o umístní stavby, rozpor stavebního zámru s vyhláakou . 398/2009 Sb., neaktuálnost závazného stanoviska Drá~ního úYadu ze dne 2. 9. 2016 a celkovou nepYezkoumatelnost napadeného rozhodnutí jako celku.<br/>[6] Mstský soud v záhlaví ozna eným rozsudkem ~alobci vyhovl a zruail jak napadené rozhodnutí ~alovaného, tak i prvostupHové rozhodnutí stavebního úYadu. Vc vrátil ~alovanému k dalaímu Yízení. V odovodnní svého rozhodnutí uvedl, ~e v projednávané vci se jedná o umístní stavby na území pYírodního parku Prokopské a Dalejské údolí. To znamená, ~e se na území, kam má být posuzovaná stavba umístna, vztahují omezení vyplývající z naYízení . 10/2014 Sb. hl. m. Prahy o zYízení pYírodních parko na území hl. m. Prahy (dále jen  naYízení . 10/2014 ). Podle § 15 odst. 3 naYízení . 10/2014 je na tchto územích pYípustná pouze dostavba stávajících sídelních útvaro, tzn. tch, co existují. Na míst, kde má být posuzovaná stavba umístna, se vaak dle nj ~ádný takový útvar ji~ nenachází, neboe k demolici továrny Technoplynu, která tu stála pYedtím, doalo ji~ v roce 2013. Posuzovanou stavbu tedy nelze pova~ovat za dostavbu tohoto sídelního útvaru, ale za stavbu zcela novou. Nic na tom nemo~e zmnit ani umístní posuzované stavby  uvnitY podorysné stopy historické zástavby , i skute nost, ~e její hmotové uspoYádání a rozmrové parametry nemají pYekro it rámec povodní tovární budovy. Touto argumentací by dle nj bylo mo~né obhájit jakoukoliv stavbu v míst, kde se dYíve vyskytovala jakákoliv zástavba. Mstský soud dále poukázal také na zásadní rozdíl mezi ú elem a funk ním vyu~itím továrního areálu na stran jedné a posuzované stavby na stran druhé. Obytný ú el posuzované stavby s tovární výrobou nijak nesouvisí. Shledal proto rozpor umístní posuzované stavby s § 15 odst. 2 naYízení . 10/2014. Podmínkami pro dostavbu sídelního útvaru definovanými v § 15 odst. 3 se tedy nezabýval.<br/>[7] V bod 45. napadeného rozsudku pak mstský soud doplnil, ~e si je vdom, ~e se touto argumentací patnáctý senát mstského soudu odchýlil od závro, které  pYi vypoYádání obsahov toto~ných námitek zaujal desátý senát správního úseku Mstského soudu v Praze v pYedchozím zruaujícím rozsudku . Patnáctý senát vaak závry desátého senátu pova~oval za nesprávné a nedostate n zdovodnné. Necítil se jimi proto být vázán. <br/>[8] }ádné z dalaích (osmnácti) námitek ~alobce pak ji~ mstský soud nepYisvd il. V bod 47. napadeného rozsudku uvedl, ~e jejich vypoYádání v následujícím textu je velmi obdobné tomu, které je obsa~eno v odovodnní pYedealého zruaovacího rozsudku (desátého senátu) mstského soudu ze dne 26. 3. 2020, . j. 10 A 71/2018244, a to z toho dovodu, ~e se jejich znní vtainou shoduje s námitkami uplatnnými ~alobcem v rámci pYedealého Yízení pYed mstským soudem a nebyly shledány dovody pro odchýlení se od závro pYedealého zruaovacího rozsudku. <br/>II. Kasa ní stí~nosti a vyjádYení ú astníko Yízení<br/><br/>[9] }alovaný (dále jen  první st~ovatel ) napadl rozsudek mstského soudu kasa ní stí~ností z dovodo podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona . 150/2002 Sb., soudního Yádu správního (dále jen  s. Y. s. ). Navrhl, aby Nejvyaaí správní soud ( NSS ) napadený rozsudek zruail a vc vrátil mstskému soudu k dalaímu Yízení.<br/>[10] Dle prvního st~ovatele mstský soud pochybil v posouzení výkladu pojmu sídelního útvaru. Posuzovaná stavba je sou ástí poslední skupiny staveb tvoYených areálem továrny Hydroxygen a tyYmi rodinnými domy. Nejedná se tedy o jednu izolovanou budovu (továrnu Technoplynu), která by sama tvoYila sídelní útvar. Dále nesouhlasí se závrem mstského soudu, ~e by posuzovaná stavba byla dostavbou této továrny, a to z toho dovodu, ~e továrna ji~ byla zbourána a posuzovaná stavba navíc plní jinou (obytnou) funkci. <br/>[11] První st~ovatel dále namítá, ~e se mstský soud prostYednictvím napadeného rozsudku odchýlil od svého pYedealého závru obsa~eného v rozsudku ze dne 26. 3. 2020, . j. 10 A 71/2018244, ím~ doalo k poruaení zásady pYedvídatelnosti soudního rozhodnutí. Tento svoj závr podpoYil odkazem na usnesení rozaíYeného senátu NSS ze dne 22. 10. 2019, . j. 4 As 3/201850. <br/>[12] Osoba zú astnná na Yízení I) (dále jen  druhý st~ovatel ) rovn~ napadl rozsudek mstského soudu kasa ní stí~ností z dovodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s. Navrhl, aby NSS napadený rozsudek zruail a vc vrátil mstskému soudu k dalaímu Yízení.<br/>[13] Druhý st~ovatel tvrdí, ~e mstský soud pochybil provedením nesprávného výkladu termíno  sídelní útvar a  dostavba sídelního útvaru . Výklad pojmu  sídelní útvar obsa~ený v napadeném rozsudku je velmi restriktivní. Vedl by ke vzniku absurdních situací, neboe podle tohoto výkladu je takovým útvarem ka~dá jednotlivá stavba, ale skupina bezprostYedn sousedících staveb u~ nikoliv. Bylo by tak mo~né v areálech pYírodních parko realizovat dostavby promyslových areálo s odovodnním, ~e se ji~ na území pYírodního parku nacházejí. Tento výklad je v pYímém rozporu s ú elem naYízení . 10/2014. Druhý st~ovatel zdorazHuje, ~e je nutné pojem  sídelní útvar vykládat stejným zposobem jako v rozsudku NSS ze dne 29. 8. 2008, . j. 5 As 48/200675 a rozsudku Nejvyaaího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1691/2018. Tyto rozsudky se sice týkají jiného právního pYedpisu, definice pojmu  sídelní útvar vaak zostává stejná. Navíc je tato definice pou~ívána i v zákon . 114/1992 Sb., o ochran pYírody a krajiny, pYi em~ naYízení . 10/2014 je jeho provádcím pYedpisem. Výklad neur itých právních pojmo v rámci provádného a provádcího právního pYedpisu by se neml liait. Dále byl tento výklad potvrzen i gestorem naYízení . 10/2014 v rámci MHMP, tedy odborem ~ivotního prostYedí MHMP. Dle druhého st~ovatele z uvedeného rozsudku Nejvyaaího soudu také plyne, ~e jeden sídelní útvar mohou tvoYit i stavby, které mají rozné funkce, a za jeho sou ást je nutné pova~ovat i rozvojové a zastavitelné plochy. Mstský soud navíc nezohlednil sousedící stavby ( . p. 418 provoz Hydrogen, Obytný soubor nízkoenergetických domo Prokopské údolí a budova vlakového nádra~í).<br/>[14] Co se pojmu  dostavba tý e, dle druhého st~ovatele jej napadený rozsudek vykládá spíae jako  pYístavbu . PYipouatí pouze pYístavby stávajících budov a neumo~Huje umiseovat nové stavby. Tento závr odporuje ustanovení § 15 odst. 2 naYízení . 10/2014, neboe toto ustanovení umiseování nových staveb za ur itých podmínek umo~Huje. ZároveH by tento výklad znamenal nepou~itelnost § 15 odst. 3 tohoto naYízení. Dále nesouhlasí se závry napadeného rozsudku ohledn historické zástavby, a to vzhledem k podmínce souladu nov umiseované stavby s územn plánovací dokumentací obsa~ené v § 15 odst. 3 naYízení. Druhý st~ovatel dále uvádí, ~e závry napadeného rozsudku jsou v rozporu s ú elem a historickým kontextem pYijímání naYízení . 10/2014. Vyhláaka . 7/1993 Sb. HMP, která tuto problematiku upravovala pYed pYijetím tohoto naYízení, zakazovala novou výstavbu v souvisle nezastavných ástech pYírodního parku (ve volné pYírod). Území ur ené pro umístní posuzované stavby je vaak brownfieldem, nikoliv stavebn nedot enou ástí daného parku. V souvisle zastavném území pYírodního parku tato vyhláaka umo~Hovala novou zástavbu realizovat. S dostavbou stávající osady Hlubo ep se po ítalo. NaYízení . 10/2014 mlo znní této vyhláaky uvést do souladu s platnými právními pYedpisy a jejich výkladem, a také mlo umo~nit výstavbu, která je v souladu s územn plánovací dokumentací. Toto tvrzení potvrzuje i tehdejaí vypoYádání námitky Mstské ásti Praha 21 k tomuto naYízení, kde se uvádí, ~e ustanovení § 15 tohoto naYízení v zásad koresponduje s ochranou podle vyhláaky . 3/1991 Sb. HMP, a také, ~e stávající úprava výstavby obsa~ená ve vyhláace . 7/1993 Sb. HMP je neudr~itelná. NaYízení . 10/2014 tedy nemá za cíl bránit umiseování nových staveb místo staveb starých. Jeho cílem je chránit nezastavné ásti pYírodního parku a zároveH umo~nit udr~itelný rozvoj sídelních útvaro, které se na území tchto parko nacházejí. Toto naYízení by tedy mlo umo~nit i umístní posuzované stavby v zastavitelné ploae pYedvídané územním plánem.<br/>[15] Druhý st~ovatel rovn~ namítá, ~e se mstský soud odchýlil od svého pYedealého právního závru obsa~eného v rozsudku ze dne 26. 3. 2020, . j. 10 A 71/2018244. Dle druhého st~ovatele se v tomto rozsudku desátý senát mstského soudu dostate n vyrovnal s existencí stávajícího sídelního útvaru, neboe si byl vdom obsahu rozsudku NSS ze dne 29. 8. 2008, . j. 5 As 48/200675. Naopak patnáctý senát mstského soudu v napadeném rozsudku Yádn nezohlednil existenci sousedních staveb, a koliv si byl jejich existence vdom.<br/>[16] Ve svém vyjádYení ke kasa ní stí~nosti prvního st~ovatele druhý st~ovatel doplnil, ~e souhlasí s obsahem kasa ní stí~nosti prvního st~ovatele. Ohledn nedodr~ení zásady pYedvídatelnosti soudních rozhodnutí druhý st~ovatel zdoraznil, ~e dle jeho názoru mstský soud nedodr~el ani zásadu zákazu vydávání pYekvapivých soudních rozhodnutí. Ve svém vyjádYení upozorHuje na nález Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2023 sp. zn. III. ÚS 2329/21, kde uvedl, ~e  ú astníkom Yízení by mlo být zYejmé, které otázky jsou pro Yeaení vci relevantní, ae u~ jde o otázky skutkové, nebo právní; je tYeba jim umo~nit, aby se ke vaem tmto otázkám mohli vyjádYit a aby mohli ú inn uplatnit své argumenty. Je proto nezbytné, aby soud ú astníky Yízení pou il, pokud hodlá vycházet z jiné právní úpravy, jiného právního posouzení i z jiných skutkových zjiatní, ne~ mohou ú astníci Yízení pYedvídat vzhledem k dosavadnímu probhu Yízení. Opa ný postup je v rozporu s l. 36 odst. 1 Listiny, který zaru uje spravedlivý proces. Dále podotýká, ~e v této vci doalo k vydání dvou rozsudko mstského soudu, ve kterých tento soud dospl ke zcela opa ným závrom ohledn rozporu posuzované stavby s § 15 odst. 3 naYízení . 10/2014, a to za zcela skutkov shodných okolností. Dle druhého st~ovatele mstský soud v rámci ústního jednání pYedcházejícího vydání napadeného rozsudku ú astníky Yízení nikterak nepou il, ~e hodlá vycházet z jiného právního posouzení otázky tohoto rozporu. Nijak také neYeail otázku odchýlení se od pYedealého právního názoru vyjádYeného v rozsudku mstského soudu ze dne 26. 3. 2020, . j. 10 A 71/2018244. Z toho dovozuje, ~e ani první, ani druhý st~ovatel nemli ~ádnou mo~nost se k tomuto jinému právnímu posouzení vyjádYit a uplatnit své argumenty.<br/>[17] }alobce ve svém vyjádYení ke kasa ní stí~nosti prvního st~ovatele uvedl, ~e posuzovanou stavbu není mo~né pova~ovat za dostavbu stávajícího sídelního útvaru, a to z dovodu, ~e nijak nesouvisí s tvrzenou existující zástavbou. Posuzovaná stavba je ur ena výlu n k bydlení, s tovární výrobou tedy nijak nesouvisí. K mo~né souvislosti s v bezprostYedním sousedství stojícími rodinnými domy ~alobce dodává, ~e posuzovanou stavbu (rozsáhlý bytový dom) nelze s tmito domy typov vobec srovnávat. Co se odlianých právních závro mstského soudu tý e, ~alobce je toho názoru, ~e v odlianém rozhodnutí nelze spatYovat vadu mající vliv na zákonnost napadeného rozsudku.<br/>[18] Ke kasa ní stí~nosti druhého st~ovatele pak ~alobce doplnil, ~e souhlasí se závrem obsa~eným v napadeném rozsudku mstského soudu ohledn mo~né dostavby neexistujícího sídelního útvaru. Uvádí, ~e pokud je sídelní útvar pYed svým doplnním odstrann, jedná se o nahrazení, a nikoliv o doplnní, k emu~ vaak naYízení . 10/2014 nesmYuje. Dále uvádí, ~e je nutné za sídelní útvar pova~ovat pouze skupinu staveb se shodnou funkcí, neboe jiný výklad by umo~Hoval dostavbu továrny vedle sídelního útvaru staveb pro bydlení, co~ odporuje cílom tohoto naYízení. Výklad prezentovaný druhým st~ovatelem by znamenal, ~e je mo~né zastavt celé území pYírodního parku. Dle ~alobce je ale logické, ~e výstavba v tomto území musí být omezena, jinak by nebyla ochranná funkce pYírodního parku naplnna. Dále uvádí, ~e v minulosti docházelo k umiseování staveb do míst, kde, vzhledem k pYítomnosti pYírodního parku, být umiseovány nemly. Pokud poté dojde k jejich odstranní a nenahrazení, tyto plochy se vrátí k pYedpokládané funkci, tj. k ochran pYírodního parku.<br/>[19] Druhý st~ovatel v replice k vyjádYení ~alobce znovu zdoraznil svou pYedealou argumentaci zalo~enou zejména na judikatuYe Nejvyaaího i Nejvyaaího správního soudu k pojmu  sídelní útvar . Nutnost stejné funkce jednotlivých staveb v rámci jednoho sídelního útvaru by znamenala napYíklad nemo~nost umístit ob anskou vybavenost typu vzdlávacích zaYízení i obchodních prostor do sousedství tvrti tvoYené rodinnými domy a byty, co~ ozna uje jako nelogické. PYi nahrazování nevyhovujících budov v~dy dochází k jejich zániku. Dle výkladu mstského soudu obsa~eném v napadeném rozsudku by v zastavném území docházelo ke vzniku prázdných, nezastavitelných ploch, které by nikdy nebylo mo~né zastavt.<br/>III. Právní hodnocení Nejvyaaího správního soudu<br/>[20] Kasa ní stí~ností se NSS zabýval nejprve z hlediska splnní formálních nále~itostí. Konstatoval, ~e kasa ní stí~nost je pYípustná. Napadený rozsudek proto pYezkoumal v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. Y. s., vázán rozsahem a dovody, které byly uplatnny st~ovatelem v podané kasa ní stí~nosti. <br/>[21] Kasa ní stí~nost je dovodná.<br/>[22] Co se námitky nedodr~ení zásady pYedvídatelnosti soudních rozhodnutí tý e, NSS se touto zásadou zabýval ji~ v usnesení rozaíYeného senátu ze dne 8. 7. 2006, . j. 9 Afs 59/200756, . 1723/2008 Sb. NSS, kde uvedl, ~e pYípustnost kasa ní stí~nosti ve vztahu k právní otázce, kterou ji~ dYíve v té~e vci NSS závazn posoudil, je limitována a pokud nelze závazný právní názor podrobit kognici k námitkám ú astníko, tak tak nelze u init ani z iniciativy soudu (§ 104 odst. 3 písm. a) s. Y. s.). To znamená, ~e právní názor vyslovený NSS je závazný pro krajský soud v dalaím Yízení (§ 110 odst. 3 s. Y. s.), a sou asn také vylou ení mo~nosti NSS revidovat svoj povodní závazný právní názor k nové kasa ní stí~nosti v té~e vci. To má zaru ovat po~adavek legitimního o ekávání a pYedvídatelnosti soudního rozhodnutí. RozaíYený senát dále uvedl, ~e  patYíli tyto zásady pYedpokládající stejné rozhodování soudu v obdobných pYípadech k základním atributom právního státu a jsouli naplnním zásady spravedlivého procesu, pak tím spíae musí být respektovány pYi opakovaném rozhodování v té~e vci za situace, kdy je rozhodováno za stejných pomro jako pYi pYedchozím rozhodnutí. Neníli tedy v dalaím Yízení zmnn skutkový stav, nepYichází v úvahu zmna aplikace práva na tento stav pYi rozhodování o nové kasa ní stí~nosti. <br/>[23] Usnesením ze dne 22. 10. 2019, . j. 4 As 3/201850, rozaíYený senát NSS výae na rtnuté závry opt potvrdil a doplnil, ~e k jinému právnímu posouzení mo~e v opakovaném Yízení dojít pouze tehdy, pokud v mezidobí doalo bu ke zmn skutkového stavu v dosledku doplnní Yízení, anebo pokud doalo v mezidobí ke zmn nebo zruaení rozhodného právního pYedpisu, za situace bránící aplikaci povodního pYedpisu; podobn i deklarací protiústavnosti pYedpisu Ústavním soudem. Prolomení zásady pYedvídatelnosti soudních rozhodnutí mo~e také nastat pYi podstatné zmn judikatury rozhodnutím Ústavního soudu, Evropského soudu pro lidská práva, Evropského soudního dvora, ale i rozaíYeného senátu NSS v Yízení podle § 17 s. Y. s., pYípadn pokud by bylo k rozhodné otázce pYijato stanovisko pléna i kolegia podle § 19 s. Y. s. To vae za situace, ~e by se tak stalo v mezidobí mezi opakovaným rozhodováním NSS v té~e vci. <br/>[24] Výae uvedené bylo vyY eno s ohledem na závaznost pYedchozích rozhodnutí kasa ního soudu v té~e vci a nemo~nost NSS se bez dobrých dovodo odchýlit od svého pYedchozího posouzení té~e vci. Bye tedy pochopiteln krajský soud je soudem prvostupHovým a jako takový jej netí~í zvýaené nároky na jednotu a pYedvídatelnost jeho rozhodování (§ 12 a § 17 s. Y. s.), podobná logika a nároky se nicmén z pohledu ú astníko Yízení vztahují rovn~ na rozhodnutí krajského soudu v té~e vci. <br/>[25] Podle § 78 odst. 5 s. Y. s. platí, ~e  [p]rávním názorem, který vyslovil soud ve zruaujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalaím Yízení správní orgán vázán. Vázanost soudem vysloveným právním názorem pak plyne rovn~ ze samotného kasa ního principu, ovládajícího jak Yízení o ~alob proti rozhodnutí správního orgánu, tak Yízení o kasa ní stí~nosti. Jak ji~ konstatoval rozaíYený senát NSS v usnesení ze dne 1. 7. 2015, .j. 5 Afs 91/201241, bod 47,  jestli~e krajský soud vyslovil ve zruaujícím rozsudku právní názor, kterým je správní orgán vázán (a neshledal jím ~alobní námitku dovodnou), znamená to, ~e správní orgán v navazujícím Yízení nemo~e posouzení této otázky zmnit (vyjma pYípado, kdy dojde ke zmn skutkového i právního stavu). <br/><br/>[26] Kone n v usnesení ze dne 23. 2. 2022, . j. 1 Azs 16/202150, bod 39, pak rozaíYený senát NSS specificky na téma kasa ní závaznosti jednou vysloveného právního názoru uvedl, ~e: <br/> Rovn~ ve vztahu ke kasa ní závaznosti právního názoru krajského soudu lze vysledovat obdobné principy. Nerespektování závazného právního názoru krajského soudu má toti~ podle ustálené judikatury za následek zruaení nového rozhodnutí správního orgánu bez dalaího (rozsudek ze dne 18. 9. 2003, . j. 1 A 629/2002  25, . 73/2004 Sb. NSS; z poslední doby napY. rozsudek ze dne 18. 6. 2020, . j. 2 Afs 282/2018  41, bod 31; rozsudek ze dne 25. 2. 2021, . j. 9 Afs 177/2020  48, bod 35). V Yízení o ~alob proti novému rozhodnutí správního orgánu se u tch otázek, který byly krajským soudem zodpovzeny pYi zruaení povodního rozhodnutí, pYezkoumává pouze to, zda správní orgán postupoval v souladu se závazným právním názorem krajského soudu; ohledn takto vyYeaených otázek toti~ ji~  není prostor pro polemiku (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 24. 12. 2020, . j. 1 As 312/2020  39, bod 32; obdobn napY. rozsudek ze dne 1. 9. 2010, . j. 3 As 9/2010  73). Ostatn ani Nejvyaaí správní soud nemo~e pYehodnocovat závazný právní názor vyslovený v prvním zruaujícím rozsudku krajského soudu, pokud proti nmu správní orgán nepodal kasa ní stí~nost, a  mohl, a proti jeho závrom brojí a~ v kasa ní stí~nosti podané proti dalaímu rozsudku krajského soudu (rozsudky ze dne 10. 3. 2016, . j. 7 Afs 333/2015  47; ze dne 25. 8. 2016, . j. 9 As 201/2015  34, body 22 24; z poslední doby napY. rozsudek ze dne 18. 6. 2020, . j. 2 Afs 282/2018  41, bod 33). Tím není dot ena mo~nost ~alobce brojit proti závaznému právnímu názoru vyslovenému ve zruaujícím rozsudku krajského soudu pYi soudním pYezkumu nového rozhodnutí správního orgánu. V takových pYípadech není vylou ena mo~nost v kasa ním Yízení pYezkoumat právní názor krajského soudu (usnesení rozaíYeného senátu ze dne 1. 7. 2015, . j. 5 Afs 91/2012  41, bod 47). <br/>[27] PYi aplikaci tchto východisek dává NSS za pravdu obma st~ovatelom: mstský soud v pYedchozím Yízení v té~e vci ji~ jednou výklad neur itého právního pojmu  dostavba stávajících sídelních útvaro dle § 15 odst. 3 naYízení . 10/2014 v posuzované vci zaujal, a na danou vc jej aplikoval. K této otázce tedy vyslovil v kontextu konkrétní projednávané vci jasný právní názor, který rovn~ v bodech 212 221 rozsudku .j. 10 A 71/2018244 podrobn zdovodnil. Dle jeho názoru bylo umístní pYedmtné stavby v souladu s § 15 citovaného naYízení. Tento ~alobní bod proto zamítl. <br/>[28] Je sice pravdou, ~e se formáln nejedná o vc toto~nou, neboe ~alovaný vydal po prvním zruaujícím rozsudku mstského soudu v pokra ujícím Yízení rozhodnutí nové. Jedná se vaak bezesporu o stejnou vc v materiálním smyslu, týkající se stejného rozhodnutí o umístní stejné stavby vydané stejnému stavebníkovi a se stejnými ú astníky Yízení. Pokud v takto vymezené stejné vci, týkající se umístní stejné stavby, a rozhodnutí pYijatého ~alovaným po prvním zruaujícím rozsudku mstského soudu, je vznesen toto~ný ~alobní bod stejným ~alobcem, je mstský soud sám vázán ji~ jednou vysloveným právním názorem, pochopiteln za pYedpokladu, ~e v období mezi jednotlivými rozhodnutími mstského soudu zostal skutkový stav v této vci nezmnn a nedoalo ani ke zmn právního stavu i ke zmn pro mstský soud závazné judikatury soudní.<br/>[29] K ~ádné z tchto situací, které by mohly zdovodnit odchýlení mstského soudu od jeho ji~ jednou zaujatého právního názoru, v projednávané vci nedoalo. Polemika patnáctého senátu mstského soudu s názorem senátu desátého se omezuje na tvrzení, ~e prvn jmenovaný  pominul zcela zásadní otázku, a to zda se na daném míst nachází njaký stávající sídelní útvar (bod 45. napadeného rozsudku). Tuto otázku vaak desátý senát ve svém rozsudku nepominul. Pouze vyael z jiného právního názoru ohledn posouzení, co je v pYedmtném Yízení  sídelním útvarem  dle jeho názoru, a rovn~ názoru správních orgáno, je jím airaí jednotka osídlení ne~ pouze jedna budova (ji~ zbourané) továrny, jak v zásad tvrdí patnáctý senát. <br/>[30] Nejvyaaí správní soud opakovan konstatoval, ~e  z hlediska právní jistoty adresáto veYejné správy i její obecné kultivace je & ~ádoucí, aby správní orgány ve své innosti v maximální mo~né míYe respektovaly právní závry soudo vyslovené ve skutkov a právn obdobných vcech. (kupY. rozsudek ze dne 25. 5. 2016, . j. 1 Azs 31/201636, bod 19). To samé musí a fortiori platit pYi následném rozhodování soudo samotných ve stejné vci: není mo~né o ekávat, ~e bude správní orgán, nato~ dalaí ú astníci Yízení, brát vá~n soud a Yídit se jeho jednou vysloveným závazným právním názorem v okam~iku, kdy by jeho závaznost a vynucování odvisely pouze od nahodilosti, do kterého senátu stejného soudu stejná vc napadne v dalaím kole, a zda tento tYeba nebude jiného názoru. <br/>[31] Ostatn ke stejnému závru dospl opakovan rovn~ Ústavní soud, a to v kontextu l. 36 odst. 1 Listiny a práva na pYedvídatelnost, srozumitelnost, a vnitYní bezrozpornost zákona (srov. ji~ nález ze dne 15. 2. 2007, Pl. ÚS 77/06, N 30/44 SbNU 349). KupYíkladu v nálezu ze dne 9. 10. 2012, II. ÚS 1688/10, N 167/67 SbNU 49, pak pYistoupil ke zruaení rozsudku Krajského soudu v Brn  pobo ky v Jihlav z dovodu, ~e tento soud zaujal na stejném skutkovém základ ve vci stejného st~ovatele jiný právní názor ke stejné právní otázce (v dané vci zda platby poskytované st~ovatelem byly vý~ivným poskytovaným otcem na dít ve smyslu zákona o rodin), ne~ ten vyjádYený v pYedchozím rozhodnutí Krajského soudu v Brn. Argumentaci vedlejaího ú astníka (Krajského soudu v Brn), ~e podruhé ve vci rozhodoval jiný senát krajského soudu, a ~e tento senát nebyl povinen Yídit se právním názorem jiného senátu soudu tého~ stupn,  proto~e ~ádnou takovou povinnost mu zákon neukládá (bod 19 citovaného nálezu), Ústavní soud odmítl (bod 31 nálezu) a uzavYel, ~e  rozhodnutí odvolacího soudu bylo pro st~ovatele s ohledem na dosavadní probh Yízení pYekvapivé a ve zYejmém rozporu s jeho pYedchozím kasa ním rozhodnutím, ani~ pro zmnu jeho postoje byly dány relevantní dovody . <br/>[32] NSS proto uzavírá, ~e v projednávané vci byl mstský soud sám vázán svým ji~ jednou vysloveným právním názorem. Stejnou otázku ve stejné vci za nezmnného skutkového a právního stavu nemohl posoudit jinak, respektive dojít k právnímu závru naprosto opa nému. Skute nost, ~e tak u inil, je sama o sob dostate ným dovodem pro zruaení jeho rozsudku postupem dle § 110 odst. 1 s. Y. s., ani~ by kasa ní soud pova~oval za nezbytné zabývat se dalaími kasa ními námitkami obou st~ovatelo (obdobn viz rovn~ rozsudek ze dne 9. 6. 2016, . j. 9 As 39/2016128). <br/>[33] S ohledem na výae uvedené nosné dovody tohoto rozhodnutí by se navíc nejednalo ani o postup vhodný. Právní názor mstským soudem ji~ jednou platn vyslovený a závazný pro ú astníky Yízení v souladu s § 78 odst. 5 s. Y. s. by neml být podroben nepYímé revizi kasa ním soudem v dalaím Yízení v dosledku toho, ~e mstský soud nerespektoval svoj vlastní právní názor. Tím by jej nepYímo vlastn nerespektoval ani soud kasa ní. <br/>[34] Pro úplnost NSS dodává, závaznost jednou vysloveného právního názoru mstským/krajským soudem pro soud samotný pYi absenci jakékoliv relevantní skutkové i právním zmny v mezidobí se pochopiteln vztahuje pouze na dalaí rozhodování stejného soudu ve stejné vci, jak byla vymezena výae v odstavci [28] tohoto rozsudku. Bye tedy i napYí  roznými Yízeními obecn platí, ~e správní soudy by mly o stejných vcech rozhodovat stejn, je pYípustné, pYinejmenaím a~ do zásahu kasa ního soudu, jeho~ úkolem je pYípadné rozdíly ve výkladu podaném jednotlivými krajskými soudy i senáty v rámci nich sjednocovat, aby senát jednoho krajského soudu vyjádYil zámrný a kvalifikovaný nesouhlas s právním názorem zaujatým senátem i krajským soudem jiným. V rámci stejné vci vaak podobný  prostor pro polemiku (ve smyslu výae citovaného rozhodnutí rozaíYeného senátu .j. 1 Azs 16/202150) ji~ není. Tam musí pYevá~it závaznost právního názoru ji~ jednou soudem podaného, a to i kdyby stejnou vc znovu posuzující (v mezidobí obmnný, i úpln jiný) senát správního soudu byl jiného názoru. <br/>IV. Závr a náklady Yízení<br/>[35] Nejvyaaí správní soud tedy shledal kasa ní stí~nost dovodnou a v souladu s § 110 odst. 1 s. Y. s. rozsudek mstského soudu zruail a vc mu vrátil k dalaímu Yízení. V nm je mstský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. Y. s.). <br/>[36] O náhrad náklado Yízení o kasa ní stí~nosti rozhodne mstský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. Y. s.).<br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/>V Brn dne 20. kvtna 2024<br/>Mgr. Michal Bobek <br/>pYedseda senátu<br/><br/></body> </html>