<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 8 Afs 333/2019- 103 - text</title> </head> <body> ÿþ 8 Afs 333/2019-111<br/>pokra ování<br/>[OBRÁZEK]<br/><br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senátu slo~eném z pYedsedy Petra Mikeae a soudco Václava `tencla a Milana Podhrázkého v právní vci ~alobkyn: MARBES CONSULTING s.r.o., se sídlem Brojova 2113/16, PlzeH, zast. JUDr. Robertem Vargou, advokátem se sídlem Zbrojnická 229/1, PlzeH, proti ~alovanému: Odvolací finan ní Yeditelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 25. 6. 2017, j. 28349/17/5200-11435-711918, o kasa ní stí~nosti ~alobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 8. 2019, j. 30 Af 41/2017-146,<br/><br/><br/>takto:<br/><br/><br/>I. Kasa ní stí~nost se zamítá.<br/><br/>II. }alobkyn nemá právo na náhradu náklado Yízení.<br/> <br/>III. }alovanému se náhrada náklado Yízení nepYiznává.<br/><br/><br/>Odovodnní:<br/><br/>I. Vymezení vci a pYedcházející soudní Yízení<br/>[1] PYedmtem sporu v této vci je otázka, zda daHové orgány správn interpretovaly a aplikovaly pravidla pro dokazování v daHovém Yízení a zda mly ~alobkyni uznat esenciální náklady. PYedn se vaak Nejvyaaí správní soud zabýval pYípustností kasa ních námitek a pYezkoumatelností napadeného rozsudku a rozhodnutí ~alovaného. <br/>[2] Finan ní úYad pro PlzeHský kraj (dále  správce dan ) dodate nými platebními výmry ze dne 17. 6. 2016, j. 1269978/16/2301-51522-402739 (dále  dodate ný platební výmr za období duben 2010 a~ bYezen 2011 ), a ze dne 17. 6. 2016, j. 1271089/16/2301-51522-402739 (dále  dodate ný platební výmr za období duben 2011 a~ bYezen 2012 ), domYil ~alobkyni daH z pYíjmo právnických osob za zdaHovací období od 1. 4. 2010 do 31. 3. 2011 vyaaí o ástku 4 646 830 K  (sou asn jí vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výai 929 366 K ) a za zdaHovací období od 1. 4. 2011 do 31. 3. 2012 vyaaí o ástku 5 119 360 K  (a sou asn jí vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výai 1 023 872 K ). <br/>[3] Za zdaHovací období od 1. 4. 2011 do 31. 3. 2012 (pouze tohoto období se kasa ní stí~nost týká - viz dále) správce dan zvýail ~alobkyni základ dan z pYíjmo právnických osob o 24 457 000 K , neboe ~alobkyn podle jeho názoru v daHovém Yízení neprokázala oprávnnost uplatnní následujících náklado: slu~by k zakázkám  subdodávky od spole nosti INTERBALANCE s.r.o. v celkové výai 8 012 000 K , slu~by k zakázkám  subdodávky od spole nosti Tribunus Plebis a.s. v celkové výai 3 400 000 K  a slu~by k zakázkám  subdodávky od spole nosti ACTEA Consulting s.r.o. v celkové výai 15 532 000 K .<br/>[4] Proti dodate ným platebním výmrom podala ~alobkyn odvolání. }alovaný výrokem I. v záhlaví uvedeného rozhodnutí zamítl odvolání ~alobkyn a potvrdil dodate ný platební výmr za období duben 2010 a~ bYezen 2011 a výrokem II. zamítl odvolání ~alobkyn a potvrdil dodate ný platební výmr za období duben 2011 a~ bYezen 2012.<br/>[5] Rozhodnutí ~alovaného napadla ~alobkyn ~alobou u Krajského soudu v Plzni. Ten rozhodl výrokem I. v záhlaví uvedeného rozsudku tak, ~e zruail výrok I. rozhodnutí ~alovaného, tedy týkající se zdaHovacího období duben 2010 a~ bYezen 2011, a vc mu vrátil v tomto rozsahu k dalaímu Yízení. Výrokem II. pak krajský soud zamítl ~alobu ve vztahu k výroku II. rozhodnutí ~alovaného, tedy ve vztahu ke zdaHovacímu období duben 2011 a~ bYezen 2012. Výrokem III. krajský soud rozhodl tak, ~e ~ádný z ú astníko nemá právo na náhradu náklado Yízení. <br/>[6] Krajský soud neshledal napadené rozhodnutí nepYezkoumatelným a nepYisvd il ani námitce, ~e se správce dan a ~alovaný dopustili nepYimYených protaho. Následn dospl k závru, ~e o souladu ú etnictví se skute ností existovaly vá~né a dovodné pochyby. Krajský soud neshledal dovodnými ani námitky poruaení legitimního o ekávání, a to ani ve vztahu k výsledkom vytýkacího Yízení za rok 2003, ani ve vztahu k daHové kontrole u spole nosti Pontech s. r. o. (v tomto pYípad ~alobkyn uplatnila jen obecnou výtku, a nebylo proto mo~né provést srovnání vcí). Ú etnictví ~alobkyn nelze podle krajského soudu pova~ovat za dokaz, ~e pYedmtná plnní byla dodána deklarovanými dodavateli v deklarovaném rozsahu. V posuzované vci nebylo daHové Yízení vedeno z dovodu ú asti na daHovém podvodu a ~alobkyni muselo být zYejmé, co mla prokázat. <br/>[7] K námitkám poukazujícím na nedostatky pYi dokazování krajský soud pYedn uvedl, ~e ~alovaný ani správce dan nekladli na ~alobkyni nezákonné po~adavky. Dalaí dokazy navrhované ~alobkyní daHové orgány odmítly provést ze zákonných dovodo (neboe nemohly prokázat dodání plnní deklarovanými dodavateli v deklarovaném rozsahu, respektive skutkový stav byl zjiatn dostate n) a srozumiteln tyto dovody vysvtlily. Odlian soud vyhodnotil námitku smYující proti neprovedení výslechu Lubomíra `lemara (jednatele FULLERTON s.r.o.). V jeho pYípad soud shledal ukon ení pokuso o jeho výslech pYed asným a z tohoto dovodu zruail výrok I. rozhodnutí ~alovaného, tedy ve vztahu ke zdaHovacímu období duben 2010 a~ bYezen 2011. Návrhu ~alobkyn na provedení dokazu spisem Policie eské republiky krajský soud nevyhovl, neboe daHový subjekt nemo~e svou liknavost v daHovém Yízení zhojit a~ v Yízení pYed soudem a ~alobkyn navíc nespecifikovala tvrzení, která by mla být tímto dokazem prokázána. Krajský soud se dále ztoto~nil s názorem ~alovaného, ~e rozsah dokazování byl stanoven na po átku daHové kontroly a nedocházelo k jeho rozaiYování. Zdoraznil, ~e je to daHový subjekt, kdo prokazuje vaechny skute nosti, které je povinen uvádt ve svých podáních. Pokud pak jde o hodnocení svdeckých výpovdí, krajský soud shledal argumentaci ~alobkyn obecnou a konstatoval, ~e výpovdi svdko nebyly bez zdovodnní v celém rozsahu ozna eny jako nevrohodné a následn jejich ásti pou~ity pro podporu tvrzení správce dan a ~alovaného. <br/>[8] Krajský soud dále uvedl, ~e konstatování správce dan ohledn trvání na svém stanovisku a neobezYetném chování ~alobkyn byla pou~ita jako shrnutí pYedchozích úvah a dovody tchto závro jsou ze zprávy o daHové kontrole patrné. Ani z tohoto dovodu proto neshledal napadené rozhodnutí nepYezkoumatelným. NepYisvd il ani námitce, ~e by byly po~adavky a závry správce dan a ~alovaného nepYimYené. K námitce nevrohodnosti svdecké výpovdi, pokud si svdek vae s velkým asovým odstupem do detailu pamatuje, soud odkázal na úvahy ~alovaného, podle nich~ po svdcích nepo~adoval správce dan ~ádné podrobné detaily. Krajský soud dodal, ~e by si pYedevaím ~alobkyn mla být vdoma omezené retence lidské pamti. K námitce nevypoYádání vý tu faktických a logických chyb uvedených v pYíloze odvolání soud uvedl, ~e se jí nelze zabývat, proto~e není patrno, jak mla být ~alobkyn tvrzenou lhostejností ~alovaného zkrácena na svých právech. }alovaný i správce dan hodnotili dokazy jednotliv i vaechny ve vzájemné souvislosti, tudí~ v souladu s § 8 odst. 1 zákona . 280/2009 Sb., daHový Yád. <br/>[9] Po~adavek ~alobkyn na stanovení dan podle pomocek soud neshledal oprávnným, neboe ú etnictví jako celek nebylo mo~né pro potYeby dokazování odmítnout. Zpochybnno bylo pouze 16,42 % (resp. 17,72 %) z celkových náklado ~alobkyn. Vylou ené výdaje tudí~ podle krajského soudu nebylo mo~né ozna it ani za tzv. esenciální výdaje. Nedovodnou soud shledal také námitku nevydání výzvy dle § 145 odst. 2 daHového Yádu. Správce dan toti~ nemohl dovodn pYedpokládat, ~e ~alobkyn neproká~e, ~e daná plnní byla dodána deklarovanými dodavateli a v deklarovaném rozsahu. Tvrzení ~alobkyn o tom, ~e ponecháním daHových pYiznání dodavatelo ve vyhledávací ásti spisu jí bylo znemo~nno pou~ít zjiatné skute nosti ve svoj prospch, vyhodnotil krajský soud jako obecné. Námitku ohledn dovodného odepYení podpisu zprávy o daHové kontrole, v dosledku eho~ mlo dojít k uplynutí lhoty pro stanovení dan, soud vyhodnotil jako opo~dnou. <br/>[10] Krajský soud nepYisvd il ani námitkám, ~e ~alobkyn prokázala svá tvrzení ke spole nostem Oragne Pine s.r.o., Dennon Consulting s.r.o., Event Studio s.r.o., FULLERTON s.r.o., INTERBALANCE s.r.o., Tribunus Plebis a.s. a ACTEA Consulting s.r.o. }alobkyn v daných ástech ~aloby pYedkládá pouze ur ité údaje, ale s propracovanou argumentací správce dan a ~alovaného vcn nepolemizuje. Krajský soud proto odkázal na pYísluané pasá~e zprávy o daHové kontrole a napadeného rozhodnutí. Pouze ve vztahu ke spole nosti FULLERTON s.r.o. uvedl, ~e s ohledem na neprovedení výslechu Lubomíra `lemara, jsou závry ~alovaného pYed asné. <br/>II. Obsah kasa ní stí~nosti a vyjádYení ~alovaného<br/>[11] }alobkyn (st~ovatelka) podala proti výroku II. a III. rozsudku krajského soudu kasa ní stí~nost. <br/>[12] PYedn namítá, ~e jí nebylo v probhu daHové kontroly sdleno, co je jí kladeno za vinu. Nemohla proto vdt, jakým smrem vést dokazování. Sdlení v bod 114 rozhodnutí ~alovaného pYialo na konci daHového Yízení, kdy ji~ nemohla navrhovat dokazy. Závry krajského soudu ohledn rozvr~ení dokazního bYemene a jeho unesení ze strany správce dan a ~alovaného jsou v rozporu s judikaturou. Správce dan je povinen prokázat skute nosti vyvracející; své dokazní bYemeno tedy neunese, pokud tvrdí a prokazuje toliko pochybnosti. Pokud zákonodárce v § 89 a § 92 odst. 5 písm. c) daHového Yádu pou~ívá odliané pojmy, musí mít také odlianý obsah. Správce dan nemohl unést své dokazní bYemeno výzvou ze dne 24. 7. 2014. Na ni navíc st~ovatelka reagovala, a byla proto v dobré víYe, ~e své dokazní bYemeno unesla. Rovn~ odovodnní, ~e spole nosti Tribunus Plebis a.s., INTERBALANCE s.r.o. a ACTEA Consulting s.r.o. byly nekontaktní, je nepravdivé. <br/>[13] St~ovatelka dále namítá poruaení svého legitimního o ekávání. Závry krajského soudu odmítá s tím, ~e pokud orgány veYejné správy obdobné pYípady opakovan posuzovaly a neshledaly v postupu st~ovatelky pochybení, je její  po~adavek na legitimní o ekávání oprávnný . Ve vztahu k daHové kontrole u spole nosti Pontech s.r.o. st~ovatelka uvedla veakerá rozhodná tvrzení a pYedlo~ila dokazy, z nich~ je zYejmé, ~e tato spole nost mla v roce 2011 plnní od subdodavatelo smluvn podchyceno shodn a finan ním úYadem byl tento stav pln akceptován. St~ovatelka odmítá závry krajského soudu, ~e její ú etnictví neprokazuje, ~e daná plnní ji byla dodána deklarovanými dodavateli a v deklarovaném rozsahu. Ve vztahu k provedenému dokazování uvádí, ~e výslechy statutárních orgáno dodavatelo navrhla z dovodu prokázání sporovaného plnní. Navrhovala i provedení dokazo ú etními závrkami a ú etními knihami jednotlivých spole ností, k emu~ se krajský soud nevyjádYil. Není pravdou, ~e by vcn nepolemizovala s vyrozumním správce dan, z jakého dovodu neprovedl navrhované výslechy. Spis Policie eské republiky nemohl být navr~en v probhu daHové kontroly, jeliko~ ta se za ala vcí zabývat a~ po jejím skon ení. <br/>[14] St~ovatelka nesouhlasí ani s hodnocením námitky rozaiYování pYedmtu dokazování. Ten se v probhu daHové kontroly mnil a st~ovatelka byla v dobré víYe, ~e své dokazní bYemeno unesla, jeliko~ a~ do pYedlo~ení zprávy o daHové kontrole ~ádnou dalaí výzvu neobdr~ela. Dále namítá, ~e se správce dan spokojil s konstatováním pYísluaných správco dan o nekontaktnosti nkterých subjekto a rezignoval na dalaí pokusy ke zjiatní skutkového stavu. Je pYesvd ena, ~e pYedlo~ila dostate né dokazy, a daHové orgány naopak své dokazní bYemeno neunesly. I v pYípad, ~e st~ovatelka unese dokazní bYemeno, je po ní po~adováno zcela nepYimYen prokázání stále vtaích a vtaích detailo. Závr krajského soudu, ~e mla vdt, jaké informace je svdek schopen správci dan poskytnout, je absurdní. St~ovatelka navrhla jiné dokazní prostYedky (ú etní závrky a ú etní knihy jednotlivých spole ností), daHové orgány je jako dokazy neprovedly, st~ovatelka namítla protiprávnost takového postupu, ale krajský soud se s touto argumentací nevypoYádal, ím~ postihl rozsudek nepYezkoumatelností. <br/>[15] St~ovatelka dále rozporuje úvahy krajského soudu ohledn mo~nosti stanovení dan podle pomocek. Poukazuje na deformaci vnitYní ekonomické logiky jejího podnikání (v dosledku vylou ení náklado a ponechání výnoso) a uvádí, ~e je to toté~, jako kdyby ~alovaný pYipustil, ~e výnosy mohou být generovány  z ni eho . Ústavní podstata zdaHování i text § 98 daHového Yádu definují maximu, ~e dan mají být v~dy stanoveny co mo~ná nejblí~e realit. Správce dan nemá trestat daHový subjekt za to, ~e podle jeho názoru neunesl dokazní bYemeno. Tato situace navíc v podstat pYedstavuje situaci non liquet, tedy ~e není jasné, jaký je skutkový stav. Po~adavek na stanovení dan podle pomocek je proto oprávnný a spravedlivý. Závrem odmítá také závry krajského soudu ohledn ~alobní námitky týkající se nemo~nosti nahlédnout do nkterých písemností ulo~ených ve vyhledávací ásti spisu. Aby mohla po~adavek krajského soudu splnit, musela by znát obsah této ásti spisu. <br/>[16] }alovaný ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti uvádí, ~e skute nosti, jejich~ neprokázání bylo st~ovatelce kladeno k tí~i, jsou uvedeny nejen v rozhodnutí o odvolání, ale také ve zpráv o daHové kontrole. Ve výzv ze dne 24. 7. 2014 správce dan sdlil a odovodnil své pochyby, dokazní bYemeno pYealo na st~ovatelku a pYedmt dokazování nebyl v probhu daHové kontroly rozaiYován. Zejména s odkazem na závry krajského soudu ozna il ~alovaný jako nedovodné také námitky týkající se poruaení legitimního o ekávání, pou~ití ú etnictví jako dokazu, úplnosti zjiatní skutkového stavu a odepYení nahlí~ení do vyhledávací ásti spisu. DoplHuje, ~e pokud st~ovatelka nepYedlo~ila dalaí relevantní dokazní prostYedky, kterými by odstranila pochybnosti správce dan, nepYísluaí ji dovolávat se dokazní hodnoty ú etních doklado, jejich~ prokaznost byla správcem dan zpochybnna. Podrobnji se ~alovaný vyjadYuje k po~adavku na stanovení dan podle pomocek, pYi em~ zdorazHuje odlianý skutkový stav oproti rozsudku NSS ze dne 28. 2. 2018, j. 2 Afs 238/2017-35. Reklamní plnní a související výdaje nemají pYímou vazbu na ~ádné pYíjmy st~ovatelky a zpochybnné náklady pYedstavovaly pouze 16,42 % z celkových náklado st~ovatelky. Nejednalo se tak o esenciální výdaje. Jednou z podmínek pro aplikaci esenciálních výdajo, je navíc stanovení dan podle pomocek, pYi em~ je nepYípustné kombinovat zposoby stanovení dan. Neprokázání oprávnnosti konkrétního výdaje není zposobilé zpochybnit ú etnictví jako celek. <br/>III. Posouzení Nejvyaaím správním soudem<br/>III. 1) PYípustnost kasa ních námitek<br/>[17] Kasa ní stí~nost lze podat jen z dovodo uvedených v § 103 odst. 1 s. Y. s. Kasa ní stí~nost podaná z jiných dovodo je nepYípustná dle § 104 odst. 4 s. Y. s. Kasa ní stí~nost je nepYípustná mimo jiné tehdy, pokud se kasa ní námitky míjí s rozhodovacími dovody napadeného rozhodnutí (usnesení NSS ze dne 21. 7. 2022, j. 8 As 119/2022-19, bod 7, i ze dne 4. 3. 2004, j. 1 Azs 23/2004-55). St~ovatel rovn~ musí reagovat na argumentaci krajského soudu a uvádt, z jakých dovodo jsou závry, které krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, nesprávné. Pokud tak neu iní a pouze znovu zopakuje námitky, které uvedl v Yízení pYed krajským soudem, ani~ by jakkoliv reflektoval argumentaci krajského soudu, pak za pYedpokladu, ~e uvedené námitky krajský soud vypoYádal a nelze v jejich opakování spatYovat setrvání na dYíve vznesené argumentaci, která je nadále schopná obstát proti závrom krajského soudu, nejsou takové námitky pYípustné (usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, j. 7 Afs 106/2009-77, . 2103/2010 Sb. NSS; ze dne 15. 9. 2009, j. 6 Ads 113/2009-43; nebo ze dne 14. 6. 2016, j. 1 As 271/2015-36).<br/>[18] S ohledem na tato východiska Nejvyaaí správní soud konstatuje, ~e za pYípustnou kasa ní námitku nelze pova~ovat ást VI. doplnní kasa ní stí~nosti ozna enou jako  Poruaení zásady, ~e ú etnictví daHového subjektu je dokazem . V této ásti toti~ st~ovatelka nad rámec citace ásti ~aloby uvádí toliko to, ~e odmítá závry krajského soudu uvedené v odstavci 123 napadeného rozsudku, trvá na své argumentaci uvedené v ~alob a má za to, ~e krajský soud postupoval v rozporu s judikaturou citovanou v ~alob. Krajský soud se vaak s argumentací st~ovatelky vypoYádal jednak v odstavci 122 odkazem na úvahy ~alovaného, které zde shrnul, jednak v odstavci 123 poukazem na to, ~e ~alobcem citovaná judikatura potvrzuje závry ~alovaného a ze zpráv auditora nevyplývá, ~e daná plnní byla dodána deklarovanými dodavateli a v deklarovaném rozsahu, a nelze jimi tak prokázat st~ovatelkou tvrzené skute nosti. Na tuto argumentaci st~ovatelka nijak nereaguje a její prosté konstatování nesouhlasu není zposobilé úvahy krajského soudu vyvrátit. Jedná se proto o nepYípustnou kasa ní námitku. <br/>[19] Ze stejného dovodu nelze pova~ovat za pYípustnou kasa ní námitku ani ást IX. Doplnní kasa ní stí~nosti ozna enou jako  Nevyu~ití veakerých zákonných mo~ností, aby bylo provYeno, zda subdodavatelé ú tovali o subdodávkách ~alobci . Také v této ásti st~ovatelka nad rámec citace ásti ~aloby uvádí pouze to, ~e odmítá závry krajského soudu uvedené v odstavci 153 napadeného rozsudku a ~e se správce dan spokojil s konstatováním pYísluaných správco daní, ~e jsou subdodavatelé nekontaktní a rezignoval na dalaí pokusy ke zjiatní skutkového stavu. Na tomu odpovídající ~alobní bod vaak krajský soud reagoval v odstavci 154 svého rozsudku odkazem na § 92 odst. 3 daHového Yádu s tím, ~e je to daHový subjekt, kdo prokazuje vaechny skute nosti, které je povinen uvádt ve stanovených podáních. Krajský soud dále uvedl, ~e povinnost správce dan dbát na úplnost zjiatní rozhodných skute ností se nedá vykládat tak, ~e je správce dan povinen sám vyhledávat dokazní prostYedky svd ící daHovému subjektu. Zdoraznil také, ~e v daHovém Yízení platí zásada  ka~dý neche si stYe~í svá práva a neuplatHuje se vyhledávací zásada. A nakonec konstatoval, ~e správce dan nelze init odpovdným za nezajiatní ú etnictví i jiných doklado od nekontaktních subjekto. }ádnou z tchto díl ích úvah st~ovatelka nijak nerozporuje. I v tomto pYípad tedy platí, ~e kasa ní argumentace není zposobilá vyvrátit úvahy krajského soudu, a nelze v ní proto spatYovat pYípustnou kasa ní námitku. <br/>[20] NepYípustnou kasa ní námitku pYedstavuje také argumentace obsa~ená v ásti X. doplnní kasa ní stí~nosti ozna ené jako  NepYimYenost nkterých po~adavko a závro správce dan a ~alovaného . St~ovatelka zde opt cituje pasá~ ze své ~aloby a dodává, ~e odmítá závry krajského soudu uvedené v odstavci 162 jeho rozsudku. K tomu dodává, ~e je pYesvd ena, ~e své dokazní bYemeno unesla a ~alovaný nikoliv, a ~e je po ní po~adováno zcela nepYimYen prokázání stále vtaích a vtaích detailo, které není schopen daHový subjekt prokázat; následn je konstatováno neunesení dokazního bYemene. K samotné nepYimYenosti po~adavko správce dan a ~alovaného (jak je daná ást kasa ní stí~nosti ozna ena) vaak st~ovatelka neuvádí vobec nic konkrétního. Krajský soud v odstavci 162 svého rozsudku podrobnji zdovodnil, pro  nepova~uje po~adavek na precizaci dalaích st~ovatelkou pYedkládaných doklado za nepYimYený; konkrétn poukázal na neur itá tvrzení st~ovatelky a rozporné dokazy. K tmto dovodom se st~ovatelka v kasa ní stí~nosti nevyjadYuje a nepYedkládá ~ádnou kvalifikovanou argumentaci, v jejím~ svtle by mohl Nejvyaaí správní soud posoudit zákonnost závro krajského soudu. Ani v tomto pYípad proto nelze pouhé konstatování opaku ze strany st~ovatelky pova~ovat za pYípustnou kasa ní námitku. Pouze na okraj lze poznamenat, ~e úvahy st~ovatelky ohledn dokazního bYemene jsou uvedeny také v dalaích ástech kasa ní stí~nosti a Nejvyaaí správní soud se jimi bude podrobnji zabývat vcn. O pYimYenosti  nkterých po~adavko a závro správce dan a ~alovaného vaak tyto úvahy nijak nevypovídají.<br/>[21] Za nepYípustnou kasa ní námitku je nutno ozna it také vtaí ást argumentace obsa~ené v ásti XI. doplnní kasa ní stí~nosti ozna ené jako  Nevrohodnost svdka, pokud si svdek nepamatuje vae s velkým asovým odstupem . St~ovatelka toti~ ani v tomto doplnní, ani v ~alob vobec nespecifikovala, které svdecké výpovdi se má její argumentace týkat, a jaké konkrétní dosledky by mla nesprávnost úvahy ~alovaného i krajského soudu v daném pYípad mít. Ji~ její ~alobní argumentaci obsa~enou v odstavci 39 ~aloby proto nelze ozna ovat za samostatnou ~alobní námitku, nýbr~ spíae obecný povzdech, ~e podle správce dan je údajn svdek nevrohodný, pokud si  po tolika letech nepamatuje probh zakázky do detailu . Reakci krajského soudu, která spo ívá áste n ve ztoto~nním se s úvahami ~alovaného, lze rozdlit na nkolik díl ích argumento: 1) správce dan po svdcích nepo~adoval ~ádné podrobné detaily, 2) st~ovatelka mohla vdt, jak relevantní a vrohodná bude výpov svdka, kterého sama navrhla, 3) svdecká výpov není jediným mo~ným dokazním prostYedkem, 4) st~ovatelce nic nebránilo navrhnout i pYedlo~it jiné vrohodné dokazní prostYedky, 5) st~ovatelka si mla být st~ovatelka vdoma omezené retence lidské pamti. St~ovatelka vaak v kasa ní stí~nosti selektivn brojí pouze proti argumentom ad 2) a 4). Kombinace neur itosti dané ~alobní námitky, neur itosti kasa ní námitky a selektivního zpochybnní jen díl ích úvah má za následek to, ~e daná kasa ní argumentace vobec není projednatelnou námitkou, která by byla zposobilá zpochybnit nosné dovody napadeného rozsudku, pota~mo rozhodnutí ~alovaného. Jako jedinou pYípustnou námitku uplatnnou v ásti XI. doplnní kasa ní stí~nosti, která by v teoretické rovin mohla vést ke zruaení napadeného rozsudku, Nejvyaaí správní soud vyhodnotil námitku nepYezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Touto námitkou se proto bude vcn zabývat (viz ní~e).<br/>[22] Ve zbytku shledal Nejvyaaí správní soud kasa ní námitky pYípustnými. Bye jsou nkteré dalaí námitky formulovány spíae obecn, míra jejich obecnosti jeat umo~Huje Nejvyaaímu správnímu soudu posoudit alespoH v základní míYe zákonnost díl ích závro krajského soudu. Je vaak nutno zdoraznit, ~e  podoba a dokladnost argumentace ú astníka Yízení pYedur ují také dokladnost a meze obsahu soudního rozsudku (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 12. 2022, j. 2 Afs 32/202136, nebo ze dne 10. 6. 2021, j. 7 As 20/202172). Lze tak odkázat napYíklad na závry rozsudku NSS ze dne 2. 12. 2011, j. 2 Afs 11/201190, podle kterého  Yízení o kasa ní stí~nosti je ovládáno dispozi ní zásadou (§ 109 odst. 3, vta pYed stYedníkem s. Y. s.), a proto kvalita a preciznost ve formulaci obsahu stí~nostních bodo a jejich odovodnní v kasa ní stí~nosti v podstat pYedur uje obsah rozhodnutí kasa ního soudu [& ]. Pro úspch v kasa ním Yízení je tak rozhodující, jak kvalitn je st~ovatel schopen odovodnit jím uplatnné námitky . <br/>III. 2) NepYezkoumatelnost napadeného rozsudku<br/>[23] Co se pYípustných kasa ních námitek tý e, kasa ní stí~nost není dovodná.<br/>[24] Nejvyaaí správní soud se nejdYíve zabýval námitkami smYujícími k nepYezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu. Teprve dospje-li Nejvyaaí správní soud k závru, ~e napadené rozhodnutí je pYezkoumatelné, mo~e se zabývat dalaími stí~nostními námitkami (rozsudek NSS ze dne 8. 3. 2005, j. 3 As 6/2004-105, . 617/2005 Sb. NSS). Podle konstantní judikatury se za nepYezkoumatelné pro nedostatek dovodo pova~uje pYedevaím takové rozhodnutí, v nm~ nebyly vypoYádány vaechny ~alobní námitky; dále rozhodnutí, z jeho~ odovodnní není zYejmé, pro  právní argumentaci ú astníka Yízení soud pova~oval za nedovodnou a pro  ~alobní námitky pova~oval za liché, mylné i vyvrácené, rozhodnutí, z nho~ není zYejmé, jak byla naplnna zákonná kritéria, pYípadn by nepYezkoumatelnost rozhodnutí byla dána tehdy, pokud by z rozhodnutí nebylo zYejmé, které podklady byly vzaty v úvahu a pro  (rozsudky NSS ze dne 28. 8. 2007, j. 6 Ads 87/2006-36, . 1389/2007 Sb. NSS, ze dne 23. 6. 2005, j. 7 As 10/2005-298, . 1119/2007 Sb. NSS, i ze dne 11. 8. 2004, j. 5 A 48/2001-47, . 386/2004 Sb. NSS).<br/>[25] St~ovatelka napadený rozsudek ozna uje za nepYezkoumatelný v ástech VII. a XI. doplnní kasa ní stí~nosti. Krom toho ozna uje ást II. doplnní kasa ní stí~nosti nadpisem  NepYezkoumatelnost , nicmén v této ásti zjevn namítá pouze nepYezkoumatelnost rozhodnutí ~alovaného a proti posouzení této ~alobní námitky ze strany krajského soudu naopak brojí vcn [na rozdíl od ásti VII. a XI. Zde ani výslovn neuplatHuje dovod dle § 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s.]. Pro úplnost (st~ovatelka v tomto duchu svou námitku nepYezkoumatelnosti neformuluje) Nejvyaaí správní soud dodává, ~e napadený rozsudek nelze v této ásti pova~ovat za nepYezkoumatelný ani z dovodu, ~e krajský soud vcn pYezkoumal rozhodnutí ~alovaného v ásti, v ní~ bylo podle st~ovatelky nepYezkoumatelné (tento postup by obecn nepYezkoumatelnost zakládal; rozsudky NSS ze dne 20. 8. 2021, j. 3 As 198/2019-39, nebo ze dne 22. 1. 2015, j. 7 Afs 251/2014-40). Nejvyaaí správní soud toti~ neshledal, ~e by rozhodnutí ~alovaného touto vadou trplo (viz odstavce [29] a~ [32] tohoto rozsudku).<br/>[26] Námitku nepYezkoumatelnosti napadeného rozsudku lze v ásti VII. doplnní kasa ní stí~nosti spatYovat v odstavci 24, v nm~ st~ovatelka namítá, ~e se krajský soud nijak nevyjádYil k namítané nezákonnosti neprovedení dokazu ú etními závrkami a ú etními knihami dodavatelo st~ovatelky. Ve zbytku (ve vztahu k dokazování výslechy svdko a spisem Policie eské republiky) toti~ st~ovatelka proti úvahám krajského soudu brojí vcn. Pokud jde o navr~ené dokazy ú etními závrkami a ú etními knihami dodavatelo, k pYísluané námitce lze nalézt stanovisko krajského soudu v odstavci 154 jeho rozsudku. V nm uvádí, ~e správce dan nelze init odpovdným za nezajiatní ú etnictví i jiných doklado od nekontaktních osob. Jakkoliv se jedná o vyjádYení stru né, odpovídá obecnosti uplatnné ~alobní námitky, je srozumitelné a lze je potvrdit i vyvrátit; je tedy pYezkoumatelné. Na pYeká~ku pYezkoumatelnosti této úvahy není ani to, ~e tuto úvahu krajský soud vyslovil primárn v ásti vnující se jinému ~alobnímu bodu. Ostatn sama st~ovatelka své námitky sice na první pohled jasn strukturuje a ozna uje, ve skute nosti vaak uplatnné argumenty opakuje ve vztahu k rozným námitkám. Jeliko~ mo~e být striktní oddlení jednotlivých ~alobních bodo obtí~né, i takYka nemo~né, pova~uje Nejvyaaí správní soud za logické jak to, ~e jsou nkteré argumenty v ~alob zopakovány, tak to, ~e se k nim krajský soud nevyjadYuje opakovan ve vztahu ke ka~dému ~alobnímu bodu. Nutno poznamenat, ~e st~ovatelka uvedenou úvahu krajského soudu, podpoYenou konkrétními skutkovými zjiatními a podrobnjaí argumentací ~alovaného (viz odstavec [112] rozhodnutí ~alovaného ve spojení s odstavci [15], [17], [19], [21], [24], [30], [32], [34], [39] a [94]) kvalifikovan nezpochybHuje. Pouhé konstatování st~ovatelky, ~e uvedené spole nosti byly ve skute nosti kontaktní, nedoprovázené ani podrobnjaí argumentací, ani ozna ením dokazo, z nich~ by tato skute nost mla plynout, nelze pova~ovat za Yádnou kasa ní námitku. <br/>[27] V ásti XI. doplnní kasa ní stí~nosti st~ovatelka namítá nepYezkoumatelnost napadeného rozsudku v dosledku toho, ~e se krajský soud podle ní nevypoYádal s její argumentací. Za onu nevypoYádanou argumentaci je zYejm nutno pova~ovat argumentaci, ~e st~ovatelka navrhla jiné dokazní prostYedky (ú etní závrky a ú etní knihy jednotlivých spole ností), avaak správce dan ani ~alovaný je neprovedli, a st~ovatelka namítala v ~alob protiprávnost tohoto postupu. Zbývající argumentace st~ovatelky uplatnná v této ásti doplnní kasa ní stí~nosti toti~ zjevn reaguje na úvahy krajského soudu; z povahy vci se tak nemo~e jednat o opomenutou ~alobní argumentaci. Ve skute nosti tak zde st~ovatelka pouze opakuje námitku nepYezkoumatelnosti uplatnnou v ásti VII. doplnní kasa ní stí~nosti, kterou Nejvyaaí správní soud v pYedchozím odstavci neshledal dovodnou.<br/>[28] Nejvyaaí správní soud neshledal ani jinou vadu nepYezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu, a proto uzavírá, ~e napadený rozsudek je pYezkoumatelný. <br/>III. 3) NepYezkoumatelnost rozhodnutí ~alovaného<br/>[29] St~ovatelka tvrdí, ~e v ~alob namítla nepYezkoumatelnost ~alobou napadeného rozhodnutí na dvou místech (v bod 13 a v ásti VI. ~aloby) a krajský soud tyto námitky posoudil nesprávn. <br/>[30] Nejvyaaí správní soud pYedn uvádí, ~e v bod 13 ~aloby st~ovatelka námitku nepYezkoumatelnosti neuplatnila. V dané pasá~i neozna ila rozhodnutí ~alovaného ani za nepYezkoumatelné, ani za nesrozumitelné, jak nyní tvrdí. Uvedla zde pouze to, ~e si správce dan a ~alovaný nevyjasnili ani právní otázku stran po~adované míry (intenzity) dokazu. Následn poukázala na nesymetrii v po~adované míYe dokazo na stran st~ovatelky a na stran správce dan. St~ovatelka tedy v dané pasá~i (podobn jako v Yad dalaích ástí ~aloby) ve skute nosti namítala nezákonnost postupu daHových orgáno, a to jednak v otázce výkladu ustanovení o dokazním bYemeni daHového subjektu na stran jedné a správce dan na stran druhé, jednak v otázce aplikace tchto ustanovení. Danou pasá~ proto ani podle textace, ani podle jejího obsahu nelze hodnotit jako námitku nepYezkoumatelnosti rozhodnutí ~alovaného. Namítá-li tedy st~ovatelka nyní v kasa ní stí~nosti, ~e krajský soud tuto (ve skute nosti neuplatnnou) ~alobní námitku nepYezkoumatelnosti nevyhodnotil správn, jedná se o kasa ní námitku nedovodnou. <br/>[31] Naproti tomu v ásti VI. ~aloby st~ovatelka skute n námitku nepYezkoumatelnosti uplatnila, a to z dovodu, ~e správce dan a ~alovaný podle ní prolínali dva dovody pro neuznání uplatnných náklado. Za jeden dovod ozna ila st~ovatelka existenci daHového podvodu, za druhý pak neprokázání pYijetí plnní od deklarovaných dodavatelo. Tuto námitku krajský soud neshledal dovodnou (body 124 a~ 126 rozsudku), neboe podle nj je z rozhodnutí ~alovaného zcela zYejmé, co ml ~alobce prokázat ( co je mu kladeno za vinu ). Odkázal také na konkrétní pasá~ rozhodnutí ~alovaného, v nm~ ~alovaný uvedl, ~e správce dan vyslovil pochybnosti o poskytnutí slu~eb deklarovanými dodavateli a v deklarovaném rozsahu. Z této pasá~e je také patrné, ~e dovodem neuznání uplatnných náklado nebyla ú ast st~ovatelky na daHovém podvodu. <br/>[32] Nejvyaaí správní soud se ztoto~Huje se závrem krajského soudu, ~e napadené rozhodnutí z uvedených dovodo nepYezkoumatelností netrpí, neboe ~alovaný se k dané otázce vyjádYil a ve svém rozhodnutí neprolínal dva rozné dovody pro neuznání náklado jako daHov uznatelných. Jediným dovodem bylo neprokázání pYijetí plnní od deklarovaných dodavatelo a v deklarovaném rozsahu. Tento dovod byl st~ovatelce sdlen opakovan, a to nejen v odstavci [114] rozhodnutí ~alovaného, jak tvrdí st~ovatelka. Toto~ný dovod uvedl ji~ správce dan jak ve zpráv o daHové kontrole ze dne 11. 5. 2016 (strany 27-28, 43-44, 50-51, 53-54, 73-74, 84, 110-111), tak v protokolu o seznámení daHového subjektu s výsledkem kontrolního zjiatní ze dne 27. 10. 2015 (strany 2526, 42-43, 48-49, 52-53, 72-73, 83, 109-110). V ~ádné fázi daHové kontroly naproti tomu nebylo st~ovatelce sdleno, ~e by dovodem neuznání náklado jako daHov ú inných mohlo být zatí~ení transakcí daHovým podvodem. Nelze proto ani souhlasit se st~ovatelkou, ~e by ze zprávy o daHové kontrole i rozhodnutí ~alovaného nezbylo zYejmé, co bylo st~ovatelce  kladeno za vinu . <br/>III. 4) Námitky týkající se dokazování<br/>[33] Námitky uplatnné v ástech III., IV., V., VII., VIII. a XIII. se týkají jednak obecných východisek pro dokazování v daHovém Yízení, jednak konkrétn zjiaeování skutkového stavu v nyní posuzované vci, provádní dokazo a jejich hodnocení. Nejvyaaí správní soud se proto tmto námitkám bude vnovat souhrnn. <br/>[34] Pokud jde o rozlo~ení dokazního bYemene v daHovém Yízení mezi daHový subjekt a správce dan a rozsah skute ností, které jsou povinni prokazovat, pova~uje soud závry krajského soudu i ~alovaného za správné. V daHovém Yízení je to primárn daHový subjekt, koho tí~í dokazní bYemeno. Podle § 92 odst. 3 daHového Yádu je povinností daHového subjektu prokázat vaechny skute nosti, které je povinen uvádt v Yádném daHovém tvrzení, dodate ném daHovém tvrzení a dalaích podáních. Jedná se o základní zásadu, která ovládá dokazování v daHovém Yízení. Jak vyplývá ji~ z rozsudku NSS z 9. 2. 2005, j. 1 Afs 54/2004-125, . 1022/2007 Sb. NSS, daHové Yízení není ovládáno zásadou vyaetYovací, nýbr~ je zalo~eno na prioritní povinnosti daHového subjektu dokazovat vae, co sám tvrdí. Podle § 92 odst. 4 daHového Yádu dále platí, ~e pokud to vy~aduje probh Yízení, mo~e správce dan vyzvat daHový subjekt k prokázání skute ností potYebných pro správné stanovení dan, a to za pYedpokladu, ~e potYebné informace nelze získat z vlastní úYední evidence. Správce dan podle § 92 odst. 5 písm. c) daHového Yádu naopak prokazuje skute nosti vyvracející vrohodnost, prokaznost, správnost i úplnost povinných evidencí, ú etních záznamo, jako~ i jiných záznamo, listin a dalaích dokazních prostYedko uplatnných daHovým subjektem. Proká~e-li správce dan v souladu s § 92 odst. 5 písm. c) daHového Yádu dovodné pochybnosti o tom, ~e ve vztahu k tvrzením uvedeným v daHovém pYiznání je ú etnictví daHového subjektu vrohodné, úplné, prokazné nebo správné, pYesouvá se v takovém pYípad dokazní bYemeno opt na daHový subjekt, který musí svými dalaími tvrzeními podlo~enými dokazy pochybnosti správce dan rozptýlit. Jinými slovy obecn sice samotné pYedlo~ení formáln bezvadného daHového dokladu posta uje k prokázání vzniku daHového nároku, avaak vzniknou-li správci dan pochybnosti o vrohodnosti, prokaznosti, správnosti i úplnosti údajo na tomto dokladu, ztrácí daHový doklad svoji dokazní hodnotu a nárok je tYeba prokazovat dalaími zposoby pYedvídanými daHovým Yádem (rozsudek NSS z 16. 3. 2010, j. 1 Afs 10/2010-71). V takovém pYípad je daHový subjekt i pYes splnní své prvotní povinnosti povinen dle § 92 odst. 3 a 4 daHového Yádu prokázat soulad svých tvrzení s faktickým uskute nním sporného ú etního pYípadu dolo~ením dalaích dokazních prostYedko, které by jeho tvrzení osvd ily (rozsudek NSS z 20. 9. 2017, j. 6 Afs 34/2017-71). K pYenosu dokazního bYemene ze správce dan na daHový subjekt ( i naopak) mo~e dojít i opakovan.<br/>[35] S ohledem na výae uvedené je nutno zdoraznit, ~e správce dan není povinen prokazovat, ~e se obchodní transakce uskute nila jinak, ne~ tvrdí daHový subjekt. Z § 92 odst. 5 písm. c) daHového Yádu sice skute n plyne, ~e správce dan prokazuje skute nosti vyvracející, to ovaem neznamená, ~e by ml správce dan vyvracet st~ovatelkou uvádnou skutkovou verzi. Zákon zcela jasn stanoví, ~e správce dan prokazuje toliko skute nosti vyvracející vrohodnost, prokaznost, správnost i úplnost listin (respektive obecnji dokazních prostYedko). Nemusí tedy nutn prokazovat skute nosti vyvracející pravdivost údajo uvedených v tchto listinách, pota~mo skute nosti vyvracející dokazy; pojednání st~ovatelky k otázce vyvrácení dokazo se tak míjí s podstatou dokazní povinnosti správce dan dle § 92 odst. 5 písm. c) daHového Yádu. Ani judikatura správních soudo (v etn té, kterou uvádí st~ovatelka, jako napY. rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2008, j. 9 Afs 30/2008-86) v tomto smru neuvádí nic jiného. Z § 92 odst. 5 písm. c) daHového Yádu tedy nevyplývá, ~e by správce dan musel pYedkládat dokazy o tom, kdo st~ovatelce plnní dodal a v jakém rozsahu. Posta ovalo, prokazoval-li správce dan, ~e formální doklady pYedlo~ené st~ovatelkou nebyly vrohodné, prokazné, správné i úplné. <br/>[36] Podle názoru Nejvyaaího správního soudu pYitom není dán ~ádný dovod pro to, aby byl z u~ití pojmu vyvracející dovozován jakýsi airaí rozsah dokazní povinnosti správce dan, který by ml tudí~ prokazovat nco více ne~  pouhé pochybnosti, jak argumentuje st~ovatelka. PYedn zde není srovnání textu § 92 odst. 5 písm. c) daHového Yádu s § 89 odst. 1 daHového Yádu, upravujícího zahájení postupu k odstranní pochybností, vobec pYiléhavé. St~ovatelka vyzdvihuje rozdíl mezi pojmem pochybnosti a slovním spojením skute nosti vyvracející, nicmén pomíjí nejen celý text daných ustanovení, ale také jejich rozdílný ú el. Z § 89 odst. 1 daHového Yádu neplyne správci dan povinnost prokazovat pochybnosti, nýbr~ pouze je uvést ve výzv k odstranní pochybností, co~ je odrazem odlianého charakteru postupu k odstranní pochybností na stran jedné a daHové kontroly na stran druhé (k odlianostem obou postupo srov. rozsudek NSS ze dne 5. 2. 2015, j. 9 Afs 276/2014-43, bod 16). A práv tento odlianý charakter obou postupo, odlianá povinnost správce dan (tj. povinnost uvést pochybnosti oproti povinnosti prokazovat ur ité skute nosti) a odlianý okruh zpochybHovaných údajo jsou zjevn hlavními dovody odliané textace obou ustanovení. Text § 89 daHového Yádu proto nemo~e být ur ující ani pro interpretaci § 92 odst. 5 písm. c) daHového Yádu, ani pro posouzení, zda správce dan v konkrétním pYípad unesl své dokazní bYemeno. <br/>[37] Popsaná pravidla pro rozlo~ení dokazního bYemene zároveH vedou k závru, ~e situace, kterou st~ovatelka ozna uje jako non liquet (stav objektivní nejistoty), mo~e být b~ným výsledkem daHového Yízení a nijak nebrání stanovení dan. Neproká~e-li daHový subjekt své daHové tvrzení, nemo~e mu správce dan uznat z toho plynoucí daHovou výhodu, a to bez ohledu na to, jaký je skute ný (daHovým subjektem neprokázaný) stav vci. <br/>[38] St~ovatelka dále namítá, ~e správce dan své dokazní bYemeno neunesl. Její argumentace má pYitom dv roviny. <br/>[39] V té první st~ovatelka ve svtle svého výkladu § 92 odst. 5 písm. c) daHového Yádu poukazuje na to, ~e správce dan uvádl pouze pochybnosti, nikoliv skute nosti vyvracející. Správce dan vaak ji~ ve výzv k prokázání skute ností ze dne 24. 7. 2014 uvedl nejen své pochybnosti o provedení fakturovaných slu~eb deklarovaným dodavatelem, ale také skute nosti, z nich~ tyto pochybnosti pramení (zejména zjiatní týkající se deklarovaných dodavatelo). Uvádl tedy skute nosti, které zpochybHují vrohodnost, prokaznost, správnost i úplnost st~ovatelkou pYedlo~ených formálních doklado, co~ je podle názoru Nejvyaaího správního soudu ekvivalentní vyjádYení toho, ~e tyto skute nosti vyvracejí vrohodnost, prokaznost, správnost i úplnost st~ovatelkou pYedlo~ených formálních doklado. Pro vc je ostatn podstatné to, zda správce dan své dokazní bYemeno unesl, nikoliv to, jaké pojmy napYíklad ve výzv ze dne 24. 7. 2014 pou~il. Unesení dokazního bYemene správcem dan navíc nelze posuzovat izolovan toliko na základ obsahu uvedené výzvy. Jak soud uvedl výae, k pYechodu dokazního bYemene mo~e docházet opakovan; rozhodující proto je, zda daHový spis obsahuje dostate né podklady pro závr o tom, ~e správce dan relevantn vyvrátil vrohodnost, prokaznost, správnost i úplnost st~ovatelkou pYedlo~ených formálních doklado, zda byly tyto skute nosti daHovému subjektu sdleny a zda ml daHový subjekt dostate ný prostor na výtky správce dan reagovat (rozsudek NSS ze dne 18. 5. 2020, . j. 5 Afs 191/201932). Tyto pYedpoklady byly v posuzované vci splnny ji~ pYi vydání výzvy ze dne 24. 7. 2014. PYi seznámení st~ovatelky s výsledky kontrolního zjiatní dne 27. 10. 2015 nejen~e tyto pochybnosti nebyly odstranny, ale (v dosledku provedeného dokazování byly jeat prohloubeny). <br/>[40] Druhou rovinu uvedené námitky pYedstavuje tvrzení st~ovatelky, ~e správce dan své pochybnosti neprokazoval, nýbr~ toliko konstatoval. Ani v této ásti vaak nelze st~ovatelce pYisvd it. Pokud jde o samotnou výzvu k prokázání skute ností ze dne 24. 7. 2014, ta pochopiteln skute nosti, z nich~ vyvozoval správce dan své pochybnosti, pouze konstatuje. Uvedl-li vaak krajský soud, ~e práv touto výzvou správce dan unesl své dokazní bYemeno, jedná se pouze o nepYesné vyjádYení. Své dokazní bYemeno toti~ správce dan unesl tím, ~e do daHového spisu zaYadil dokazy o skute nostech, které ve své výzv uvedl, tj. dokazy o nekontaktnosti dodavatelo st~ovatelky a o nepYedlo~ení vaech po~adovaných doklado ze strany dodavatelo st~ovatelky, co~ správci dan znemo~Hovalo ovYit uskute nní transakcí v souladu s doklady. Zde je nutno poznamenat, ~e i nekontaktnost dodavatele mo~e být zdrojem pochybností o tom, ~e plnní se uskute nilo tak, jak daHový subjekt deklaruje (rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2021, j. 5 Afs 181/2020-42, bod 40). Výzvou k odstranní pochybností proto pYealo dokazní bYemeno na st~ovatelku. Poté, co dalaí dokazování pochybnosti správce dan nerozptýlilo, nýbr~ dále prohloubilo, uvedl správce dan komplexnjaí popis veakerých skute ností, z nich~ pramení nevrohodnost, neprokaznost, nesprávnost, respektive neúplnost formálních doklado pYedlo~ených st~ovatelkou, také ve výsledku kontrolního zjiatní, který je z tohoto dovodu pochopiteln zalo~en na celé Yad dalaích dokazo. Jak pYitom bylo uvedeno výae, podstatné je, ~e tyto skute nosti mají oporu v daHovém spise (tj. jsou prokázané), byly st~ovatelce jasn sdleny a st~ovatelka na n mohla reagovat (a pYedkládat dokazy k unesení svého dokazního bYemene). Nutno poznamenat, ~e st~ovatelka nepoukazuje na ~ádnou konkrétní skute nost, z ní~ správce dan dovozoval své pochybnosti (kterými zjevn vyjadYoval svoj závr o tom, ~e uvedené skute nosti vyvracejí pYinejmenaím prokaznost pYedlo~ených doklado) a která nemá oporu v daHovém spise, tj. kterou správce dan neprokázal. Za této situace Nejvyaaí správní soud uzavírá, ~e se st~ovatelce nepodaYilo relevantn zpochybnit závr krajského soudu o tom, ~e správce dan (a tudí~ i ~alovaný) unesl své dokazní bYemeno. <br/>[41] St~ovatelka dále namítá, ~e mla legitimní o ekávání, ~e její situace bude posouzena shodn jako v minulosti u ní nebo u spole nosti Pontech s.r.o. Tato námitka se ji~ fakticky týká unesení vlastního dokazního bYemene st~ovatelky. Nejvyaaí správní soud se nicmén shoduje s krajským soudem v tom, ~e st~ovatelce zde legitimní o ekávání vzniknout nemohlo. <br/>[42] PYedn je nutno vzít v úvahu, ~e hodnocení podobných formálních doklado se mo~e v jednotlivých zdaHovacích obdobích, i u jednotlivých daHových subjekto liait v závislosti na tom, zda vobec správce dan v dob kontrolního postupu disponuje indiciemi vyvracejícími vrohodnost, prokaznost, správnost i úplnost st~ovatelkou pYedlo~ených formálních doklado. V pYípad existence takových indicií se pak mo~e hodnocení jednotlivých skutkových situací liait v závislosti na tom, jak zásadní ony indicie byly a jaké byly celkov výsledky dokazování. DaHový subjekt proto nemo~e legitimn o ekávat, ~e tyté~ doklady budou v ka~dém zdaHovacím období hodnoceny shodn bez ohledu na to, jaké dalaí skute nosti jsou v rámci pYípadného kontrolního postupu zjiatny. <br/>[43] Pokud tedy správce dan napYíklad v daHové kontrole za rok 2003 nedisponoval ~ádnými indiciemi zpochybHujícími uskute nní plnní tak, jak st~ovatelka deklarovala, a nebyl tudí~ dán zákonný dovod pro neakceptaci s tím spojených náklado, nelze hovoYit o tom, ~e by v nyní posuzované vci byla situace srovnatelná. Stejn tak nelze za srovnatelné pova~ovat pYípady, kdy u st~ovatelky probíhalo vytýkací Yízení (nyní ozna ované jako postup k odstranní pochybností), a to navíc ve vztahu k dani z pYidané hodnoty (za duben a kvten roku 2010). Pochybnosti správce dan tehdy pramenily z odlianých skute ností, ne~ v nyní projednávané vci, konkrétn z výrazného propadu daHové povinnosti pYi sní~ení obvyklého obratu. Vytýkací Yízení tedy smYovala toliko k odstranní tchto pochybností, pYi em~ jak uvádí ~alovaný, analýza provedených transakcí není ve vytýkacím Yízení tak hluboká jako v rámci daHové kontroly. Výsledek vytýkacích Yízení proto nemohl st~ovatelku jakkoliv utvrzovat v tom, ~e správce dan pova~uje deklarovaného dodavatele a deklarovaný rozsah plnní za prokázané. <br/>[44] Pokud jde o tvrzené legitimní o ekávání, které by snad st~ovatelce mlo vyplývat z výsledku daHové kontroly provedené u spole nosti Pontech s.r.o., shoduje se Nejvyaaí správní soud se závrem krajského soudu, ~e st~ovatelka svou ~alobní námitku dostate n nekonkretizovala. St~ovatelka specifikovala pouze to, ~e daHová kontrola nemla za následek domYení dan a ~e mezi dodavateli spole nosti Pontech s.r.o. byly také spole nosti INTERBALANCE s.r.o. a ACTEA Consulting s.r.o. Uvedla dále, ~e spole nost Pontech s.r.o. mla plnní smluvn podchyceno úpln stejn jako st~ovatelka, ovaem toto tvrzení je zcela obecné a st~ovatelka jej nijak nedolo~ila. Uvedené informace navíc ani v souhrnu rozhodn neumo~Hují porovnání obou pYípado. Není zejména vobec zYejmé, zda vobec a pYípadn jaké indicie zpochybHující formální doklady ml správce dan v dané vci, jaké dokazy byly shromá~dny a jak byly hodnoceny. Z informací poskytnutých st~ovatelkou v ~alob rozhodn nelze dovozovat ~ádné legitimní o ekávání na její stran. Nejvyaaí správní soud zároveH souhlasí s krajským soudem v tom, ~e nebylo jeho úkolem za st~ovatelku aktivn dohledávat (napY. ze zprávy o daHové kontrole) a porovnávat konkrétní skutkové okolnosti. <br/>[45] K vlastnímu dokaznímu bYemeni st~ovatelka dále namítá, ~e se po~adavek správce dan ohledn pYedmtu dokazování rozaiYoval. K odpovídající ~alobní námitce krajský soud odkázal na odovodnní rozhodnutí ~alovaného. V nm ~alovaný konstatoval, ~e rozsah dokazování byl stanoven ji~ na za átku daHové kontroly a v jejím probhu se nemnil. Správce dan podle ~alovaného po~adoval prokázání uskute nní daných slu~eb od jednotlivých dodavatelo tak, jak bylo uvedeno na pYedlo~ených ú etních dokladech, nevy~adoval prokázat jiné skute ností ne~ ty, které souvisely s danými obchodními transakcemi. Nejvyaaí správní soud ovYil, ~e toto konstatování je pln v souladu s obsahem výzvy k prokázání skute ností ze dne 24. 7. 2014. Rozsah skute ností, které nevzal správce dan v daHové kontrole za prokázané, pak nepYekra uje rozsah skute ností, které po~adoval prokázat v této výzv. Uvedl-li správce dan ve zpráv o daHové kontrole mimo jiné, ~e st~ovatelka nedolo~ila, kde byly práce provedeny a jakým zposobem, nelze to pova~ovat za pYekro ení dosavadního pYedmtu dokazování. Pro u inní závru o tom, ~e plnní bylo skute n realizováno tak, jak uvádí daHový subjekt, je nutné posouzení vaech okolností obchodní transakce. Podstatné je také to, jak vrohodn probh transakce daHový subjekt popisuje a zda jeho tvrzení potvrzují dalaí skutková zjiatní. <br/>[46] Nelze souhlasit se st~ovatelkou v tom, ~e mohla být v dobré víYe, ~e své dokazní bYemeno unesla, kdy~ na výzvu ze dne 24. 7. 2014 reagovala a ~ádnou dalaí výzvu neobdr~ela. Dobrou víru st~ovatelky nemo~e zalo~it pouhé subjektivní pYesvd ení o tom, ~e jí pYedkládané listiny (a pota~mo dalaí navrhované dokazy) jsou pro unesení dokazního bYemene dosta ující. Pro u inní závru o unesení dokazního bYemene je podstatné celkové vyhodnocení provedeného dokazování. St~ovatelka v dob své reakce na výzvu správce dan nemohla pYedvídat výsledky dokazování. Nebylo povinností správce dan vydávat dalaí výzvu k prokázání skute ností. V situaci, kdy výsledky dokazování vyhodnotil a shledal, ~e st~ovatelka dosud své dokazní bYemeno neunesla, zcela správn vypracoval výsledek kontrolního zjiatní, s ním~ st~ovatelku seznámil. Tento postup pln odpovídá zákonné úprav obsa~ené v § 88 daHového Yádu. St~ovatelka mla následn mo~nost (viz § 88 odst. 4 daHového Yádu) na výsledek kontrolního zjiatní reagovat a navrhovat dalaí dokazy k prokázání svých tvrzení o tom, ~e se transakce uskute nily tak, jak deklarovala v ú etních dokladech (tj. zejména deklarovaným dodavatelem a v deklarovaném rozsahu). <br/>[47] St~ovatelka dále namítá, ~e ~alovaný a správce dan nezjistili skutkový stav úpln, jestli~e nevyslechli navr~ené svdky. Krajský soud odpovídající ~alobní námitce nepYisvd il pYedevaím z dovodu, ~e st~ovatelka v ~alob nepolemizovala s vyrozumním správce dan, z jakého dovodu navr~ené výslechy neprovedl. St~ovatelka proti tomu staví citaci pasá~e ze svého vyjádYení ze dne 24. 5. 2016, v nm~ návrh na výslech svdko u inila. Z kontextu je patrné, ~e tato kasa ní námitka se týká výslechu jednatelo dodavatelo st~ovatelky, mezi nimi~ byli ve vyjádYení ze dne 24. 5. 2016 uvedeni Andrea Kruliaová (jednatelka Orange Pine s.r.o.), Tomáa Sladký (jednatel Dennon Consulting s.r.o.), Daniel Lattner (jednatel Event Studio s.r.o.), Zuzana Musilová (jednatelka INTERBALANCE s.r.o.), Tomáa Maaek a Mgr. Alena Mihaliková (oba jednatelé ACTEA Consulting s. r. o.). V uvedeném vyjádYení pak st~ovatelka ke ka~dému z uvedených svdko doplnila fakticky univerzální text, v nm~ argumentovala obecn tím, co by ml být schopen svdek z pozice jednatele spole nosti osvd it.<br/>[48] Tmto dokazním návrhom správce dan nevyhovl a dovody svého postupu vyjádYil v protokolu o ústním jednání ze dne 9. 6. 2016. Konkrétn uvedl, ~e tyto návrhy pova~uje za nadbyte né s ohledem na dostate n zjiatný skutkový stav, a dodal, ~e st~ovatelka tyto osoby v probhu daHové kontroly neozna ila jako osoby, které by mohly mít jakékoliv povdomí o tom, zda a jakým zposobem byly slu~by skute n provedeny, a naopak uvedla, ~e jednala s jinými osobami. K argumentu st~ovatelky, ~e svdci jsou podepsaní pod nkterými akcepta ními protokoly, správce dan uvedl, ~e tuto skute nost pova~uje za formální akt, pYi em~ za formální akt tyto podpisy ozna ila rovn~ st~ovatelka ve svém vyjádYení k výsledku kontrolního zjiatní. Správce dan uzavYel, ~e je tedy nepravdpodobné, ~e by tyto osoby mly povdomost o fakturovaných slu~bách. <br/>[49] Uvedené dovody neprovedení svdeckých výpovdí st~ovatelka nijak konkrétn nerozporovala ani v odvolání, ani v ~alob. Ve svém odvolání uvedla pouze zcela obecn:  neprovedení dokazo zposobilých objasnit skute nost, zda subdodavatelé realizovali pro daHový subjekt dodávky, popY. pro  o tchto dodávkách vedli záznamy ve svém ú etnictví, co~ by mohlo být minimáln nepYímým dokazem o tom, zda dodávky byly fakticky realizovány . Z uvedeného tvrzení vaak ani není zYejmé, jakých dokazo by se mlo týkat. St~ovatelka pYitom v rámci daHové kontroly navrhla provedení také výslecho dalaích svdko, znalce, i provedení dokazování Yadou listin. V rámci ~aloby pak st~ovatelka uvedla vý et neprovedených dokazo (mezi nimi~ byly i výslechy jednatelo dodavatelo) a formulovala otázku,  jak mohl ~alobce unést dokazní bYemeno, pokud správce dan ani ~alovaný neprovedl jím navrhované dokazy, pYi em~ se vtainou jednalo o statutární orgány dot ených subjekto, tudí~ zcela jist se nejedná o nadbyte né dokazování. Nejen~e tedy opt neformulovala své výtky konkrétn ve vztahu ke svdeckým výpovdím, ale ani zde nereagovala na argumentaci správce dan. Krajský soud proto v odstavci 143 napadeného rozsudku uvedl, ~e st~ovatelka s dovody neprovedení výslechu (které krajský soud shrnul v pYedchozím odstavci) vcn nepolemizovala. Ze shrnutí argumentace správce dan je patrné, ~e odmítnutí provedení výslechu bylo odovodnno jednak nadbyte ností dokazu, jednak tYemi konkrétními díl ími dovody: 1) st~ovatelka sama uvádla, ~e s tmito osobami nejednala a jednala naopak s jinými osobami, 2) st~ovatelka je neozna ila jako osoby, které by mohly mít jakékoliv povdomí o tom, zda a jakým zposobem byly slu~by skute n provedeny, 3) st~ovatelka sama ozna ovala jejich podpis na nkterých akcepta ních protokolech za formální akt. St~ovatelka vaak v kasa ní stí~nosti opt s tmito dovody nepolemizuje a cituje toliko onen univerzální text pYipojený v jejím povodním návrhu ke vaem navr~eným svdkom. A koliv tento text ur ité dovody pro provedení výslechu obsahuje, neuvádí pro  jsou chybné závry ~alovaného a krajského soudu ohledn výae uvedených tYí konkrétních dovodo pro neprovedení výslecho. <br/>[50] Nejvyaaí správní soud souhlasí s krajským soudem, ~e správce dan není povinen vyslechnout svdka v~dy, po~aduje-li to daHový subjekt. Není toti~ povinen vyhovt dokaznímu návrhu daHového subjektu, jestli~e 1) tvrzená skute nost, k jejímu~ ovYení nebo vyvrácení je navrhován dokaz, nemá relevantní souvislost s pYedmtem Yízení; 2) dokaz není s to ani ovYit, ani vyvrátit tvrzenou skute nost; nebo jestli~e 3) tvrzení, k jeho~ ovYení nebo vyvrácení je dokaz navrhován, bylo ji~ v dosavadním Yízení bez dovodných pochybností ovYeno nebo vyvráceno (obdobn nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, i rozsudek NSS ze dne 14. 8. 2014, j. 6 Afs 117/2014-49). Jakkoliv tedy není na libovoli správce dan, jakým zposobem nalo~í s návrhy daHového subjektu na provedení dokazo, není povinen mechanicky provést vaechny v probhu Yízení navr~ené dokazy, a mo~e tedy uvá~it, které z navrhovaných dokazo je s ohledem na konkrétní okolnosti vci potYebné a nezbytné provést. To platí i pro návrh na výslech svdko (rozsudky NSS ze dne 27. 8. 2021, j. 5 Afs 362/2020-49, body 35 a 36, ze dne 16. 8. 2019, j. 4 Afs 262/2017-37, body 21 a~ 23, a ze dne 4. 4. 2019, j. 9 Afs 431/2017-39, body 21 a~ 23).<br/>[51] Pokud tedy správce dan neprovedení svdeckých výpovdí zdovodnil a st~ovatelka s tmito dovody vcn nepolemizovala, nelze v jeho postupu shledávat nezákonnost. <br/>[52] V souvislosti s uvedenou námitkou se st~ovatelka vyjadYuje také k dovodom, pro  krajský soud nepYistoupil k doplnní dokazování spisem Policie eské republiky, Krajského Yeditelství Policie PlzeHského kraje sp. zn. KRPP-83403-84/T -2016. PYedn je nutno uvést, ~e polemika st~ovatelky je zalo~ena z ásti na nov tvrzené skute nosti, k ní~ nemo~e Nejvyaaí správní soud podle § 109 odst. 5 s. Y. s. pYihlí~et, a z ásti na zcela obecné argumentaci. Nov tvrzenou skute ností je to, ~e se Policie eské republiky údajn vcí za ala zabývat a~ po skon ení daHové kontroly (na základ trestního oznámení správce dan). Tuto skute nosti pYitom nelze pova~ovat za samozYejmou (spisová zna ka obsahuje ozna ení roku 2016, co~ mo~e znamenat zalo~ení spisu pYed skon ením daHové kontroly i poté). St~ovatelka v ~alob neuvedla ~ádné dovody, pro  daný dokaz nenavrhla ji~ v daHovém Yízení. Nutno podotknout, ~e ani z uvedeného nového tvrzení neplyne, ~e by st~ovatelka nemohla dokaz navrhnout v odvolacím Yízení. Odkaz krajského soudu na judikaturu (rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2014, j. 4 Afs 142/2014-22) poukazující na to, ~e daHový subjekt nemo~e svoji liknavost v daHovém Yízení zhojit a~ v Yízení soudním, byl proto za dané situace pYiléhavý. <br/>[53] St~ovatelka dále uplatHuje argument, ~e z logiky vci vyplývá, ~e tímto dokazem mlo být prokázáno to, ~e nevyslechnutí navr~ených svdko znamenalo neúplné zjiatní skutkového stavu ~alovaným. St~ovatelka vaak neuvádí, ~e by ml spis Policie eské republiky dokládat konkrétní skute nost, která nebyla v daHovém Yízení vinou daHových orgánu zjiatna. Práv v tomto smru je nutno chápat druhý z krajským soudem uvedených dovodo neprovedení tohoto dokazu, spo ívající v tom, ~e st~ovatelka nespecifikovala mezi ú astníky sporná a pro vc relevantní tvrzení, která by mla být provedením tohoto dokazu prokázána nebo vysvtlena. Nelze krajskému soudu vy ítat, ~e z textu ~aloby nedovodil to, co st~ovatelka uvedla a~ v kasa ní stí~nosti, a sice ~e daným spisem mlo být prokázáno, ~e nevyslechnutí navr~ených svdko znamenalo neúplné zjiatní skutkového stavu. <br/>[54] Pokud st~ovatelka hodlala spisem Policie eské republiky prokazovat, ~e výslechy svdko, které navrhovala v daHovém Yízení, byly relevantní, pak je zYejmé, ~e by tento dokaz nebyl zposobilý takovou skute nost prokázat. S ohledem na rozdílný dokazní standard v trestním a daHovém Yízení i rozdílný okruh relevantních skute ností pro odepYení nároku na odpo et dan na stran jedné a pro prokázání spáchání trestného inu na stran druhé, je zYejmé, ~e se mo~e zásadn liait okruh relevantních i potYebných dokazo v obou typech Yízení. Shledal-li navíc policejní orgán jako potYebné podání vysvtlení ur ité osoby, neznamená to ani, ~e bude pova~ovat za potYebné v trestním Yízení provést její výslech. Pouhá skute nost, ~e ur itá osoba byla pozvána k podání vysvtlení, proto není vobec relevantní pro posouzení otázky, zda bylo namíst ji vyslýchat v daHovém Yízení. Ostatn ani není zYejmé, pro  by bylo potYeba za ú elem posouzení námitek nedostate n zjiatného skutkového stavu a nezákonnosti neprovedení výslechu dalaích svdko provádt v Yízení pYed správním soudem jakékoliv dokazování. Dovodnost dané námitky bylo mo~né jednozna n posoudit na základ obsahu správního spisu  ten buto obsahoval dostate ná skutková zjiatní pro závry daHových orgáno, nebo nikoliv. <br/>[55] Pro úplnost je nutno poznamenat, ~e uvedený dokazní návrh ml zjevn úzce souviset s návrhem na výslech svdko, který st~ovatelka u inila v rámci daHové kontroly. Jestli~e vaak st~ovatelka relevantn nevyvrátila dovody, pro které správce dan nepYistoupil k tmto výslechom, pak vobec nebylo namíst, aby krajský soud doplHoval dokazování za ú elem zjiatní stanoviska tchto svdko, bye nepYímo, z jiného zdroje (prostYednictvím policejního spisu). <br/>[56] S problematikou unesení dokazního bYemene st~ovatelky souvisí také její námitka, ~e správce dan ji neumo~nil nahlédnout do nkterých písemností ulo~ených ve vyhledávací ásti spisu a tím ji zabránil, aby je pou~ila ve svoj prospch. K této námitce krajský soud pYedn konstatoval obecnost tvrzení st~ovatelky, ~e tímto postupem jí bylo zabránno, aby pou~ila zjiatné skute nosti ve svoj prospch. Krajský soud sice na jednu stranu uvedl, ~e v takovýchto pYípadech lze sotva trvat na pYíliané konkretizaci, na stranu druhou dodal, ~e i tu je podmínkou soudního pYezkumu, aby bylo alespoH zásadn Ye eno, jak mla být st~ovatelka uvedeným postupem zkrácena na právech, resp. jak ml pYedmtný postup ovlivnit zákonnost napadeného rozhodnutí. To, se podle krajského soudu v daném pYípad nestalo. <br/>[57] Proti uvedené argumentaci krajského soudu st~ovatelka namítá, ~e se jedná o absurdní po~adavek, jeliko~ aby ho mohla splnit, musela by znát obsah ástí spisu, do kterých jí nebylo umo~nno nahlédnout. Této námitce vaak nelze pYisvd it. <br/>[58] Nejvyaaí správní soud poznamenává, ~e uvedenou kasa ní argumentaci posuzoval v intencích povodní ~alobní námitky, která se týkala pouze konkrétn ozna ených listin. V kasa ní stí~nosti ostatn ji~ nelze rozaiYovat v ~alob uplatnné dovody nezákonnosti rozhodnutí ~alovaného (§ 104 odst. 4 s. Y. s.). St~ovatelka v ~alob listiny, jich~ se námitka týkala, ozna ila jednak íslem písemnosti v  nevyhledávací ásti spisu ( . 39 a~ 45), jednak íslem písemnosti ve vyhledávací ásti spisu ( . 11, 15, 18, 19, 25, 26 a 27). Ji~ ze ~aloby bylo tedy zYejmé, ~e alo o listiny pYeYazené z vyhledávací ásti spisu do  nevyhledávací ásti spisu. Nejvyaaí správní soud pak z daHového spisu ovYil, ~e tomu tak skute n je. Zde je nutno poznamenat, ~e v pYípad, ~e se ur itá listina stala (bye se zpo~dním) sou ástí  nevyhledávací ásti spisu, zjevn ve vztahu k ní nemo~e být dovodná námitka, ~e st~ovatelce správce dan neumo~nil do takové listiny nahlí~et. Uplatnná ~alobní námitka tak mohla být dovodná (byla-li by dostate n konkrétní) jedin ve vztahu k nkterým pYílohám uvedených listin (na co~ zYejm míYil ~alobce, kdy~ v ~alob hovoYil o ástech písemností), které zostaly pouze sou ástí vyhledávací ásti spisu. V tomto pYípad je vaak nutno pYisvd it krajskému soudu, ~e st~ovatelka mla svou ~alobní námitku konkretizovat, aby z ní bylo zYejmé, jak byla zkrácena na právech, resp. jak ml tvrzený nesprávný postup ovlivnit zákonnost rozhodnutí ~alovaného. Pokud nkteré z listin pYeYazených do  nevyhledávací ásti spisu obsahovaly povodn pYílohy, byly v samotné pYeYazované listin jasn ozna eny (uvedením druhu listiny zpravidla spolu s íselným ozna ením, datem vydání i jiným údajem pYibli~ujícím její obsah). St~ovatelce nic nebránilo v tom, aby v ~alob ozna ila konkrétní listinu, kterou hodlala ve svoj prospch vyu~ití, a aby rámcov uvedla, z jakého dovodu. Míra po~adované konkretizace se zde pochopiteln odvíjí od toho, jakou akálu informací o nezpYístupnném dokumentu daHový subjekt má. V nyní posuzované vci vaak nelze Yíci, ~e by st~ovatelka nedisponovala ~ádnými informacemi o  ástech písemností , které byly pYeYazeny do  nevyhledávací ásti spisu a které v ~alob ozna ila. Lze shrnout, ~e krajský soud nepochybil, pokud danou ~alobní námitku s ohledem na její obecnost vcn neposoudil. <br/>[59] Kasa ní námitky, které smYují proti interpretaci právní úpravy, východiskom, na nich~ bylo dokazování zalo~eno, i zákonnosti jednotlivých procesních kroko správce dan u inným v rámci procesu dokazování tedy Nejvyaaí správní soud neshledal dovodnými. Pokud jde o samotné posouzení zjiatného skutkového stavu, st~ovatelka nepYedkládá ~ádné vlastní komplexní hodnocení dokazo, které by konkurovalo hodnocení provedenému správcem dan a ~alovaným. <br/>III. 5) Stanovení dan podle pomocek a uznání esenciálních náklado<br/>[60] St~ovatelka dále v kasa ní stí~nosti namítá, ~e jí mla být stanovena daH podle pomocek a mly jí být uznány esenciální náklady. V postupu správce dan, který jí neuznal ur ité náklady, ale s tím spojené výnosy nevylou il, pova~uje za trestání, ke kterému podle nj nemá správce dan pravomoc. <br/>[61] K problematice esenciálních náklado (výdajo) se komplexn vyjádYil rozaíYený senát Nejvyaaího správního soudu v usnesení ze dne 13. 2. 2024, j. 8 Afs 296/2020133, Arnoat. Konstatoval, ~e daHovou uznatelnost výdajo (náklado) dle § 24 odst. 1 zákona o daních z pYíjmo, prokazuje daHový subjekt. Pokud proká~e, ~e jím uplatnný výdaj (náklad) skute n nastal (musel být fakticky vynalo~en), bye i za jiných okolností (v etn jiné výae), ne~ je uvedeno na dokladu, je mo~né jej za splnní dalaích zákonných podmínek uznat za daHov ú inný výdaj. Neproká~e-li daHový subjekt okolnosti svd ící daHové uznatelnosti konkrétního výdaje (skupiny výdajo) dle § 24 odst. 1 zákona o daních z pYíjmo, nemá správce dan bez dalaího povinnost pYejít z dokazování na stanovení dan podle pomocek a stanovit relevantní ást výdajo objektivn minimáln nutných na poYízení existující slu~by nebo zbo~í. Dovodem pro pYechod na pomocky tedy nemo~e být podle rozaíYeného senátu samotné neprokázání splnní zákonných podmínek pro daHovou ú innost náklado, nýbr~ jedin významné zatemnní ú etnictví jak z pohledu celkového mno~ství nedostatko v ú etních zápisech, tak z pohledu celkového objemu zpochybnných transakcí.<br/>[62] Aby tedy mohly být v nyní projednávané vci posuzované náklady uznány jako daHov ú inné, musela by st~ovatelka prokázat, ~e deklarovaná plnní obdr~ela buto od deklarovaných dodavatelo a v deklarovaném rozsahu, nebo od jiných dodavatelo a v jiném konkrétním rozsahu. To se vaak nestalo. Neunesení dokazního bYemene pYitom nemohlo být samo o sob dovodem pro stanovení dan podle pomocek. <br/>[63] Podmínky pro pYechod na pomocky jsou stanoveny § 98 odst. 1 daHového Yádu. Podle nj platí, ~e nesplní-li daHový subjekt pYi dokazování jím uvádných skute ností nkterou ze svých zákonných povinností, a v dosledku toho nelze daH stanovit na základ dokazování, správce dan stanoví daH podle pomocek, které má k dispozici nebo které si obstará, a to i bez sou innosti s daHovým subjektem. Uplatnní tohoto postupu pYi stanovení dan se uvede ve výroku rozhodnutí.<br/>[64] Z citovaného ustanovení plynou dv podmínky pro stanovení dan podle pomocek: 1) nesplnní povinnosti pYi dokazování, 2) nemo~nost stanovení dan na základ dokazování. St~ovatelka vaak netvrdí, nekonkretizuje ani neprokazuje splnní ani jedné z tchto podmínek. Sám ~alovaný naopak zejména k druhé z podmínek podrobn zdovodnil, ~e byly zpochybnny pouze konkrétní náklady, nikoliv ú etnictví jako celek (viz odstavce [129] a~ [134] rozhodnutí ~alovaného), a proto bylo mo~né stanovit daH na základ dokazování. Tuto argumentaci vaak st~ovatelka nijak nerozporuje. <br/>[65] Skute nost, ~e v dosledku neunesení dokazního bYemene byly st~ovatelce na jedné stran zdanny výnosy a na stran druhé tyto výnosy nebyly poní~eny o (údajn) související náklady, nelze pova~ovat za trest. Jedná se toliko o standardní odepYení daHové výhody v situaci, kdy daHový subjekt neprokázal splnní zákonných podmínek pro její pYiznání. <br/>[66] Ani námitky uplatnné v ásti XII. doplnní kasa ní stí~nosti proto Nejvyaaí správní soud neshledal dovodnými. <br/>IV. Závr a náklady Yízení<br/>[67] Kasa ní stí~nost není s ohledem na výae uvedené dovodná, a Nejvyaaí správní soud ji proto dle § 110 odst. 1 poslední vty s. Y. s. zamítl.<br/>[68] O náhrad náklado Yízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. Y. s. ve spojení s § 120 s. Y. s. St~ovatelka nemla ve vci úspch, a nemá proto právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti. }alovanému v Yízení o kasa ní stí~nosti ~ádné náklady nad rámec b~né úYední innosti nevznikly, proto soud rozhodl, ~e se mu náhrada náklado Yízení o kasa ní stí~nosti nepYiznává.<br/><br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn 24. dubna 2024<br/><br/><br/>Petr Mikea<br/>pYedseda senátu<br/><br/></body> </html>