<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 7 Azs 57/2022- 24 - text</title> </head> <body> ÿþ 7 Azs 57/2022 - 27<br/>pokra ování<br/>[OBRÁZEK]<br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedy Tomáae Foltase a soudco Davida Hipara a Lenky Krupi kové v právní vci ~alobce: E. K., zastoupen Mgr. Martinou `amlotovou, advokátkou se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti ~alovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad `tolou 936/3, Praha 7, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brn ze dne 16. 2. 2022, . j. 41 Az 4/202123,<br/><br/>takto:<br/><br/>Rozsudek Krajského soudu v Brn ze dne 16. 2. 2022, . j. 41 Az 4/202123, se zruauje a vc se vrací tomuto soudu k dalaímu Yízení.<br/><br/><br/>Odovodnní:<br/><br/>I.<br/><br/>[1] }alovaný rozhodnutím ze dne 11. 1. 2021, . j. OAM762/ZAZA11VL142020, zamítl ~ádost ~alobce o mezinárodní ochranu jako zjevn nedovodnou ve smyslu § 16 odst. 2 zákona . 325/1999 Sb., o azylu, ve znní rozhodném pro danou vc (dále té~  zákon o azylu ). V odovodnní uvedl, ~e zemí povodu ~alobce je Bosna a Hercegovina, kterou eská republika Yadí mezi bezpe né zem povodu. V probhu Yízení ~alobce neprokázal, ~e by v jeho pYípad nebylo mo~né Bosnu a Hercegovinu pova~ovat za bezpe nou zemi povodu.<br/><br/>II.<br/><br/>[2] }alobce napadl rozhodnutí ~alovaného ~alobou, které Krajský soud v Brn (dále té~  krajský soud ) výae ozna eným rozsudkem vyhovl, rozhodnutí ~alovaného zruail a vc mu vrátil k dalaímu Yízení. Dospl k závru, ~e ~alovaný pochybil, jestli~e se v probhnuvaím správním Yízení nezabýval i mezinárodnprávními závazky eské republiky vo i ~alobci vyplývajícími z § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu ve spojení s l. 8 Evropské úmluvy o lidských právech (dále té~  EÚLP ), tj. závazky eské republiky ve vztahu k soukromému a rodinnému ~ivotu ~alobce. }alovaný nezjiaeoval ani to, zda tyto závazky mohou být posouzeny v jiném Yízení, které by poskytlo efektivní ochranu právom ~alobce. V tomto ohledu krajský soud uvedl, ~e právní úprava institutu mezinárodní ochrany není konzistentní, a to zejména pokud se jedná o koncept bezpe né zem povodu na stran jedné a pozitivní závazky, jimi~ je eská republika vázána a které pramení zejména z l. 8 EÚLP ve spojení s § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Sou asn krajský soud akcentoval azylový pYíbh ~alobce, zejména jeho rodinnou a soukromou situaci. Tyto okolnosti vaak ~alovaný Yádn nevyhodnotil a nevylou il v daném ohledu poruaení mezinárodnprávních závazko, jimi~ je eská republika ve vztahu k ~alobci vázaná. Rozsudek krajského soudu (stejn jako vaechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu) je dostupný na www.nssoud.cz a soud na nj na tomto míst pro stru nost odkazuje.<br/><br/>III.<br/><br/>[3] }alovaný (dále té~  st~ovatel ) podal proti rozsudku krajského soudu kasa ní stí~nost z dovodo obsahov podYaditelných pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona . 150/2002 Sb., soudní Yád správní, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále té~  s. Y. s. ). PYedn upozornil na nepYezkoumatelnost rozsudku krajského soudu. Tu spatYoval v nedostatku dovodo, na nich~ krajský soud zalo~il své závry. Dále st~ovatel nesouhlasil s právním posouzením vci. Podle jeho názoru nemají závry krajského soudu oporu v právní úprav, resp. judikatuYe kasa ního soudu. Krajský soud bezdovodn a v rozporu s dikcí § 16 zákona o azylu i s obsahem spisu zavázal st~ovatele ke zkoumání dalaích konkrétních okolností, jejich~ tvrzení a zejména pak prokazování bylo úkolem ~alobce jako ~adatele o mezinárodní ochranu, jen~ je státním pYísluaníkem bezpe né zem povodu. Z právní úpravy (§ 16 odst. 2 a 3 zákona o azylu) vyplývá, ~e st~ovatel je v pYípad ~adatelo o azyl pocházejících z bezpe né zem povodu povinen zkoumat, zda jejich tvrzení vyvrací domnnku, ~e se v daném pYípad jedná o bezpe nou zemi povodu, a to ve vztahu k osob samotného ~adatele. Pakli~e pYitom ~adatel o mezinárodní ochranu tuto domnnku nevyvrátí, platí, ~e st~ovatel není povinen zkoumat dalaí ~adatelovu argumentaci, zejména stran poukazu na dikci § 12 a § 14a zákona o azylu. Úkolem ~adatele pocházejícího z bezpe né zem je pYesvd it správní orgán (st~ovatele), ~e jeho ~ádost nelze zamítnout podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, ale ~e jeho mimoYádný azylový pYíbh odovodHuje vcné posouzení ~ádosti ve smyslu § 12 a~ § 14b zákona o azylu. Skute nosti prezentované ~alobcem v probhu správního Yízení, v . argumentace stran rodinných vazeb a délky pobytu na území eské republiky, se nevymykaly dovodom, které k udlení mezinárodní ochrany vést nemohou. Podle st~ovatele kasa ní stí~nost naplHuje kritéria pYijatelnosti z dovodu zásadního pochybení krajského soudu pYi výkladu hmotného a procesního práva a nerespektování ustálené soudní judikatury. St~ovatel proto navrhl, aby Nejvyaaí správní soud pYipustil kasa ní stí~nost k vcnému pYezkumu a v nm napadený rozsudek zruail a vc vrátil krajskému soudu k dalaímu Yízení.<br/><br/>IV.<br/><br/>[4] }alobce se k podané kasa ní stí~nosti nevyjádYil.<br/><br/>V.<br/><br/>[5] Usnesením ze dne 13. 7. 2022, . j. 7 Azs 57/202219, Nejvyaaí správní soud pYeruail Yízení o kasa ní stí~nosti, a to do doby vydání rozhodnutí ve vci vedené rozaíYeným senátem Nejvyaaího správního soudu pod sp. zn. 5 Azs 200/2021, neboe rozhodnutí v ozna ené vci by mohlo mít vliv na výsledek nyní posuzované vci. RozaíYený senát v ozna ené vci rozhodl usnesením ze dne 27. 2. 2024, . j. 5 Azs 200/202162, v návaznosti na co~ soud usnesením ze dne 7. 3. 2024, . j. 7 Azs 57/202221, vyslovil, ~e se v Yízení pokra uje. Dále soud vyzval ú astníky, aby se k závrom rozhodnutí rozaíYeného senátu vyjádYili. }ádný z ú astníko se vaak ve stanovené lhot nevyjádYil. <br/><br/>VI.<br/><br/>[6] Nejvyaaí správní soud posoudil kasa ní stí~nost v mezích jejího rozsahu a uplatnných dovodo a zkoumal pYitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nim~ by musel pYihlédnout z úYední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. Y. s.).<br/><br/>[7] Jednou z podmínek vcného pYezkumu kasa ní stí~nosti ve vci mezinárodní ochrany je její pYijatelnost. PYesahem vlastních zájmo, který ve vcech azylu jedin vede k meritornímu projednání kasa ní stí~nosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v ní~ je, krom ochrany veYejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyaaí správní soud také nezbytné vyslovit právní názor k ur itému typu pYípado i právních otázek. To znamená, ~e pYesah vlastních zájmo st~ovatele je dán jen v pYípad rozpoznatelného dopadu Yeaené právní otázky nad rámec konkrétního pYípadu. O pYijatelnou kasa ní stí~nost se tak prakticky mo~e jednat v pYípad, ~e se kasa ní stí~nost týká právních otázek, které dosud nebyly vobec i pln Yeaeny v judikatuYe Nejvyaaího správního soudu nebo byly Yeaeny rozdíln. PYijatelná mo~e být kasa ní stí~nost také tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotnprávního postavení st~ovatele. O takové pochybení se mo~e jednat pYedevaím tehdy, nerespektovalli krajský soud ustálenou judikaturu, a nelze vylou it, ~e k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním pYípad hrub pochybil pYi výkladu hmotného i procesního práva. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, . j. 2 Azs 21/200659, . 1143/2007 Sb. NSS, ze dne 22. 5. 2013, . j. 6 Azs 11/201318, ze dne 19. 6. 2013, . j. 7 Azs 13/201452, a ze dne 26. 4. 2006, . j. 1 Azs 13/200630, . 933/2006 Sb. NSS. <br/><br/>[8] Nejvyaaí správní soud ji~ dYíve dovodil, ~e kasa ní stí~nost podaná správním orgánem jako st~ovatelem mo~e být ve smyslu § 104a s. Y. s. pYijatelná i v pYípad, ~e krajský soud pochybil pYi výkladu hmotného i procesního práva, pYípadn ~e nerespektoval ustálenou soudní judikaturu, a to i tehdy, kdy není mo~né hovoYit pYímo o  zásahu do hmotnprávního postavení st~ovatele ve smyslu výae citované judikatury. Jinak by nemohl Nejvyaaí správní soud naplHovat úkol zajistit spravedlivé, zákonné a pYedvídatelné rozhodování správních soudo (srov. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, . j. 2 Azs 21/200659, . 1143/2007 Sb. NSS, ze dne 20. 7. 2020, . j. 9 Azs 131/202023). Z ní~e uvedených dovodo pYipustil Nejvyaaí správní soud kasa ní stí~nost k vcnému projednání a shledal ji dovodnou.<br/><br/>[9] St~ovatel pYedn poukazoval na nepYezkoumatelnost rozsudku krajského soudu. V tomto ohledu kasa ní soud zdorazHuje, ~e pYi posuzování nepYezkoumatelnosti rozsudko krajských soudo vychází z ustálené judikatury Ústavního soudu (viz nálezy ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, . 34/1996 Sb. ÚS, a ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, . 85/1997 Sb. ÚS), dle ní~ jedním z principo, které pYedstavují sou ást práva na Yádný a spravedlivý proces (viz l. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, l. 1 Ústavy), je~ vylu uje libovoli pYi rozhodování, je povinnost soudo své rozsudky Yádn odovodnit (ve správním soudnictví podle § 54 odst. 2 s. Y. s.). To potvrzuje i navazující judikatura Ústavního soudu. NapY. podle nálezu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, . 64/2007 Sb. ÚS,  odovodnní rozhodnutí soudu jednajícího a rozhodujícího ve správním soudnictví, z nho~ nelze zjistit, jakým zposobem postupoval pYi posuzování rozhodné skute nosti, nevyhovuje zákonným po~adavkom kladeným na obsah odovodnní a v kone ném dosledku takové rozhodnutí zasahuje do základních práv ú astníka Yízení, který má nárok na to, aby jeho vc byla spravedliv posouzena. Nejvyaaí správní soud v rozsudku ze dne 29. 7. 2004, . j. 4 As 5/200352, vyslovil, ~e pokud  z odovodnní napadeného rozsudku krajského soudu není zYejmé, jakými úvahami se soud Yídil pYi naplHování zásady volného hodnocení dokazo i utváYení závru o skutkovém stavu, z jakého dovodu nepova~oval za dovodnou právní argumentaci st~ovatele v ~alob a pro  subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní normy, pak je tYeba pokládat takové rozhodnutí za nepYezkoumatelné pro nedostatek dovodo a tím i nesrozumitelnost ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s. NepYezkoumatelností z dovodu nesrozumitelnosti se kasa ní soud zabýval napY. v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, . j. 2 Ads 58/200375, podle nho~ lze  za nepYezkoumatelné pro nesrozumitelnost obecn pova~ovat takové rozhodnutí soudu, z jeho~ výroku nelze zjistit, jak vlastn soud ve vci rozhodl, tj. zda ~alobu zamítl, odmítl nebo jí vyhovl, pYípadn jeho~ výrok je vnitYn rozporný. Pod tento pojem spadají i pYípady, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odovodnní, kdo jsou ú astníci Yízení a kdo byl rozhodnutím zavázán. NepYezkoumatelnost pro nedostatek dovodo je zalo~ena na nedostatku dovodo skutkových, nikoliv na díl ích nedostatcích odovodnní soudního rozhodnutí. Musí se pYitom jednat o vady skutkových zjiatní, o n~ soud opírá své rozhodovací dovody. <br/><br/>[10] Shora ozna ené judikatuYe rozsudek krajského soudu neodporuje. Z napadeného rozsudku je zYejmé, z jakého skutkového stavu soud vycházel, jak zohlednil podstatné skutkové okolnosti a jak na skutkový stav aplikoval rozhodnou právní úpravu. Z rozsudku krajského soudu jednozna n vyplývají dovody, které krajský soud vedly ke zruaení ~alobou napadeného rozhodnutí. Nesouhlas st~ovatele s odovodnním a závry napadeného rozsudku nezposobuje jeho nepYezkoumatelnost (srov. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 12. 11. 2013, . j. 2 As 47/201330, ze dne 29. 4. 2010, . j. 8 As 11/2010163 atd.). Zruaení rozhodnutí z dovodu jeho nepYezkoumatelnosti je vyhrazeno jen tm nejzáva~njaím vadám, kdy pro absenci dovodo i pro nesrozumitelnost nelze dané rozhodnutí meritorn pYezkoumat (srov. napY. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, . j. 1 Afs 92/2012-45, i ze dne 29. 6. 2017, . j. 2 As 337/2016-64). Takovými vadami napadený rozsudek krajského soudu netrpí. <br/><br/>[11] Jádrem posuzované vci je výklad § 16 odst. 2 a 3, resp. § 14a odst. 1 písm. d) zákona o azylu. <br/><br/>[12] Podle § 16 odst. 2 zákona o azylu platí, ~e jako zjevn nedovodnou se zamítne i ~ádost o udlení mezinárodní ochrany, jestli~e ~adatel o udlení mezinárodní ochrany pYichází ze státu, který eská republika pova~uje za bezpe nou zemi povodu, neproká~eli ~adatel o udlení mezinárodní ochrany, ~e v jeho pYípad tento stát za takovou zemi pova~ovat nelze. Podle odstavce 3 tého~ ustanovení v pYípad, kdy jsou dány dovody pro zamítnutí ~ádosti o udlení mezinárodní ochrany jako zjevn nedovodné, neposuzuje se, zda ~adatel o udlení mezinárodní ochrany splHuje dovody pro udlení azylu podle § 13 a 14 nebo doplHkové ochrany podle § 14b. Jsouli dovody pro zamítnutí ~ádosti o udlení mezinárodní ochrany jako zjevn nedovodné podle odstavce 2, rovn~ se neposuzuje, zda ~adatel o udlení mezinárodní ochrany neuvádí skute nosti svd ící o tom, ~e by mohl být vystaven pronásledování z dovodo uvedených v § 12 nebo ~e mu hrozí vá~ná újma podle § 14a. <br/><br/>[13] Z dovodové zprávy k § 16 zákona o azylu plyne, ~e dovod zamítnutí uvedený v § 16 odst. 2 vychází z evropské praxe, kdy ~adatele, který pYichází ze státu, který pro nj není nebezpe ný, nebo má mo~nost do takového státu cestovat, nelze pova~ovat za osobu vy~adující ochranu, pYi em~ tím není vylou eno, ~e v Yízení mo~e tato osoba prokázat opak. V rozhodnutí podle § 16 odst. 2 zákona o azylu se pak uvede toliko to,  zda se v pYípad ~adatele jednalo o bezpe nou zemi . Konkrétní dovody pro udlení mezinárodní ochrany se pYi postupu podle shora ozna eného ustanovení nezkoumají.<br/><br/>[14] Ustanovení § 14a zákona o azylu uvádí, ~e: (1) DoplHková ochrana se udlí cizinci, který nesplHuje dovody pro udlení azylu, budeli v Yízení o udlení mezinárodní ochrany zjiatno, ~e v jeho pYípad jsou dovodné obavy, ~e pokud by byl cizinec vrácen do státu, jeho~ je státním ob anem, nebo v pYípad, ~e je osobou bez státního ob anství, do státu svého posledního trvalého bydliat, by mu hrozilo skute né nebezpe í vá~né újmy podle odstavce 2 a ~e nemo~e nebo není ochoten z dovodu takového nebezpe í vyu~ít ochrany státu, jeho~ je státním ob anem, nebo svého posledního trvalého bydliat. (2) Za vá~nou újmu se podle tohoto zákona pova~uje a) ulo~ení nebo vykonání trestu smrti, b) mu ení nebo nelidské i poni~ující zacházení nebo trestání ~adatele o mezinárodní ochranu, c) vá~né ohro~ení ~ivota civilisty nebo jeho lidské dostojnosti z dovodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitYního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky eské republiky. <br/><br/>[15] Výkladem ozna ených ustanovení, v . otázky,  zda v pYípad zamítnutí ~ádosti o mezinárodní ochranu jako zjevn nedovodné podle § 16 odst. 2 zákona . 325/1999 Sb., o azylu, ve znní ú inném do 30. 6. 2023, neboe ~adatel pYichází z bezpe né zem povodu, je ~alovaný povinen odovodHovat, zda by vycestování ~adatele o mezinárodní ochranu nebylo v rozporu s mezinárodními závazky eské republiky ve smyslu § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, ve znní ú inném do 30. 6. 2023, se zabýval rozaíYený senát Nejvyaaího správního soudu v nedávných rozhodnutích (usnesení ze dne 15. 2. 2024, . j. 7 Azs 186/202248, a usnesení ze dne 27. 2. 2024, . j. 5 Azs 200/202162). <br/><br/>[16] V usnesení ze dne 15. 2. 2024, . j. 7 Azs 186/202248, rozaíYený senát dovodil, ~e a koli eský zákonodárce pYi vlo~ení institutu doplHkové ochrany do zákona o azylu patrn mínil dovod pro udlení doplHkové ochrany dle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu pojmout aíYeji, je tYeba toto ustanovení vylo~it konformn s kvalifika ní smrnicí, tj. tak, ~e  doplHkovou ochranu na základ § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu bylo v souladu s provedeným výkladem mo~né udlit v pYípadech, kdy (i) by ~adateli v pYípad jeho vycestování z R hrozila v jeho stát povodu (podtr~ení pYidáno NSS) vá~ná újma, pYi em~ (ii) její intenzita nemusela dosahovat intenzity uvedené v § 14a odst. 2 písm. a) a~ c) zákona o azylu a (iii) s ohledem na hrozbu této vá~né újmy by vycestování cizince znamenalo poruaení mezinárodních závazko R. RozaíYený senát sou asn odmítl, ~e by tímto výkladem uvedený dovod pro udlení mezinárodní ochrany byl zcela vyprázdnn (bod 55 ozna eného usnesení). DoplHková ochrana dle § 14a zákona o azylu  míYí na tzv. extrateritoriální situace, tj. na ochranu pYed újmou hrozící ve stát povodu a následným pobytem v takovém stát, nikoli pYed újmou hrozící v hostitelském stát. <br/><br/>[17] V usnesení ze dne 27. 2. 2024, . j. 5 Azs 200/202162, pak rozaíYený senát uvedl, ~e pokud  dovodem pro udlení mezinárodní ochrany ve form doplHkové ochrany, v etn dovodu uvedeného v § 14a odst. 1 a 2 písm. d) zákona o azylu, mo~e být pouze záva~ná újma, která by ~adateli hrozila v zemi povodu, a nikoli situace, která nastala v eské republice, pak tento závr je podstatný i pro posouzení otázky rozsahu rozhodných okolností, které ~alovaný musí zkoumat pYi rozhodování podle § 16 odst. 2 a 3 zákona o azylu v pYípad ~adatele z bezpe né zem povodu, a pro nále~itosti odovodnní takového rozhodnutí. }adatel je v takovém pYípad povinen prokázat, ~e v jeho konkrétním pYípad se o bezpe nou zemi povodu nejedná, a to i ve vztahu k jím uvádným dovodom hrozící vá~né újmy ve smyslu § 14a v etn vá~né újmy uvedené v § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Pokud se ~adateli o mezinárodní ochranu domnnku bezpe né zem povodu nepodaYí vyvrátit, pak je nadbyte né, aby ~alovaný meritorn posuzoval jednotlivé ~adatelem uvádné skute nosti svd ící o tom, ~e by mohl být v zemi povodu vystaven pronásledování z dovodo uvedených v § 12 nebo ~e mu hrozí vá~ná újma podle § 14a (podtr~ení pYidáno NSS). Proto § 16 odst. 3 zákona o azylu logicky stanoví, ~e tmito okolnostmi se v takovém pYípad ~alovaný zabývat nemá a v tomto smru té~ není tYeba rozhodnutí o zamítnutí ~ádosti o mezinárodní ochranu odovodHovat. Opa ný názor, tj. ~e by st~ovatel musel posuzovat argumentaci ~adatele o udlení mezinárodní ochrany (obsahov podYaditelnou pod § 12, resp. § 14a zákona o azylu), ani~ by se ~adateli sou asn podaYilo prokázat, ~e v jeho pYípad nelze danou zemi pova~ovat za bezpe nou, by znamenal  popYení pravidla zcela jasn vyjádYeného v § 16 odst. 3 zákona o azylu, ~e v pYípad nevyvrácení domnnky bezpe né zem povodu ~alovaný neposuzuje, zda ~adatel o udlení mezinárodní ochrany neuvádí skute nosti svd ící o tom, ~e by mohl být vystaven pronásledování z dovodo uvedených v § 12 nebo ~e mu hrozí vá~ná újma podle § 14a (srov. bod 24 usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 27. 2. 2024, . j. 5 Azs 200/202162). Ani situace, kdy má cizinec rodinné dovody pro setrvání na území eské republiky, nepYedstavuje dovod pro pYijetí jeho ~ádosti o mezinárodní ochranu k vcnému projednání (viz zejména bod 25 usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 27. 2. 2024, . j. 5 Azs 200/202162). Pobyt cizince na území je tYeba Yeait v re~imu zákona o pobytu cizinco. Mezinárodní ochrana je  institutem zcela výjime ným, který neslou~í jako náhrada instituto zákona . 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinco (srov. rozsudek ze dne 22. 1. 2004, . j. 5 Azs 37/200347), a tudí~ snaha o legalizaci pobytu není azylov relevantním dovodem (rozsudky ze dne 21. 8. 2003, . j. 2 Azs 5/200346, publ. pod . 18/2003 Sb. NSS, ze dne 20. 10. 2005, . j. 2 Azs 423/200481, i usnesení ze dne 12. 7. 2016, . j. 2 Azs 115/201626, a ze dne 22. 9. 2023, . j. 8 Azs 144/202328). <br/><br/>[18] Z toho ostatn vychází i dalaí (recentní) rozhodnutí. NapY. v usnesení ze dne 21. 3. 2024, . j. 5 Azs 200/202169, Nejvyaaí správní soud mj. uvedl, ~e  pokud se ~adateli o mezinárodní ochranu nepodaYí vyvrátit domnnku bezpe né zem povodu, podobn jako se to stalo v pYípad st~ovatele, pak je nadbyte né, aby ~alovaný meritorn posuzoval jednotlivé jím uvádné skute nosti, v etn tvrzeného rozporu vycestování s l. 8 Úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod (právem na respektování rodinného a soukromého ~ivota), pota~mo s Úmluvou o právech dítte i jinými individuálními právy plynoucími z mezinárodních závazko eské republiky. Uvedené závry pYejímají i usnesení Nejvyaaího správního soudu ze dne 21. 3. 2024, . j. 7 Azs 207/202325, ze dne 22. 3. 2024, . j. 4 Azs 91/202349, jako~ napY. i rozsudek ze dne 11. 4. 2024, . j. 9 Azs 170/202226, který shledal obdobnou kasa ní stí~nost st~ovatele pYijatelnou a zruail pYedcházející rozsudek Krajského soudu v Brn. V odovodnní uvedl, ~e  krajský soud dospl k závru, ~e se ~alobci nepodaYilo vyvrátit domnnku o tom, ~e Kosovo je v jeho pYípad bezpe nou zemí povodu. V takové situaci bylo dle výae uvedené judikatury nadbyte né, aby st~ovatel meritorn posuzoval ~alobcem uvádné skute nosti ohledn jeho rodinného ~ivota v R, jak po nm po~adoval krajský soud. St~ovatel proto nepochybil, kdy~ se meritorn nezabýval ~alobcovými soukromými a rodinnými vazbami na území R ve smyslu § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, ve znní ú inném do 30. 6. 2023, a ~alobcovu ~ádost zamítl jako zjevn nedovodnou dle § 16 odst. 2 zákona o azylu. (& ) Nejvyaaímu správnímu soudu proto z výae uvedených dovodo nezbylo ne~ v souladu s § 110 odst. 1 s. Y. s. zruait rozhodnutí krajského soudu a vc mu vrátit k dalaímu Yízení. Dle § 110 odst. 4 s. Y. s. je krajský soud vázán právním názorem uvedeným v tomto rozsudku. <br/><br/>[19] Lze tedy shrnout, ~e st~ovatel (ministerstvo vnitra) není v pYípad rozhodování o ~ádosti ~adatele o mezinárodní ochranu pYicházejícího z bezpe né zem povodu povinen posuzovat ~adatelovu argumentaci stran naplnní podmínek § 12 a~ § 14b zákona o azylu, pakli~e se ~adateli nepodaYí prokázat, ~e v jeho pYípad není zem povodu bezpe ná. Ani argumentace rodinnou situaci nepYedstavuje dovod pro pYijetí ~ádosti cizince pocházejícího z bezpe né zem povodu k vcnému projednání. Tímto postupem pYitom nejsou poruaeny ani mezinárodnprávní závazky eské republiky. <br/><br/>[20] Závry krajského soudu vaak uvedenému výkladu relevantní právní úpravy nekonvenují, co~ zakládá vedle pYijatelnosti kasa ní stí~nosti i její dovodnost (srov. napY. rozhodnutí ze dne 31. 1. 2007, . j. 2 Azs 21/200659, . 1143/2007 Sb. NSS, ze dne 22. 5. 2013, . j. 6 Azs 11/201318, ze dne 19. 6. 2013, . j. 7 Azs 13/201452, ze dne 26. 4. 2006, . j. 1 Azs 13/200630, . 933/2006 Sb. NSS, ze dne 11. 4. 2024, . j. 9 Azs 170/202226 atp.). Výae ozna ená rozhodnutí rozaíYeného senátu popírají i dalaí závry, na nich~ je zalo~en rozsudek krajského soudu, resp. potvrzují linii judikatury, ze které zdejaí soud vycházel v rozsudku ze dne 17. 2. 2021, . j. 7 Azs 347/202023, vo i jeho~ závrom se krajský soud v nynjaí vci vymezoval. DoplHková ochrana dle § 14a zákona o azylu míYí na tzv. extrateritoriální situace, tj. na ochranu pYed újmou hrozící ve stát povodu a následným pobytem v takovém stát, nikoli pYed újmou hrozící v hostitelském stát.<br/><br/>[21] Z uvedených dovodo Nejvyaaí správní soud zruail rozsudek krajského soudu a vc mu vrátil k dalaímu Yízení, ve kterém vylo~í relevantní právní úpravu v souladu s výae uvedeným a takto ji aplikuje na danou skutkovou situaci (§ 110 odst. 1 a 4 s. Y. s.). Nejvyaaí správní soud ve vci rozhodl v souladu s § 109 odst. 2 s. Y. s. bez jednání.<br/><br/>[22] O náhrad náklado Yízení o kasa ní stí~nosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. Y. s.).<br/><br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn dne 24. dubna 2024<br/><br/><br/>Tomáa Foltas<br/>pYedseda senátu<br/></body> </html>