<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 4 As 245/2023- 36 - text</title> </head> <body> ÿþ 4 As 245/2023-43<br/>pokra ování<br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedy JUDr. JiYího Pally a soudco Mgr. Aleae Rozto ila a Mgr. Petry Weissové v právní vci navrhovatelky: Projekt Omega s.r.o., I  06987711, se sídlem Terronská 947/49, Praha 6, zast. Mgr. Janem Lehovcem, advokátem, se sídlem Velehradská 88/1, Praha 3, proti odporkyni: obec Libouchec, se sídlem Libouchec 211, zast. Mgr. Janem Chmelíkem, advokátem, se sídlem Mírové námstí 103/27, Ústí nad Labem, o návrhu na zruaení ásti opatYení obecné povahy  Územní plán Libouchec vydaného Zastupitelstvem obce Libouchec dne 13. 6. 2022 pod . j. LIB/1900/2022, v Yízení o kasa ní stí~nosti navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2023, . j. 40 A 1/202373,<br/><br/>takto:<br/><br/>I. Kasa ní stí~nost se zamítá.<br/><br/>II. }ádný z ú astníko nemá právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/><br/><br/>Odovodnní:<br/><br/>I. Shrnutí pYedcházejícího Yízení<br/>[1] Odporkyn vydala usnesením Zastupitelstva obce Libouchec ze dne 13. 6. 2022 opatYení obecné povahy  územní plán Libouchec pod . j. LIB/1900/2022 (dále jen  územní plán Libouchec ). Navrhovatelka je vlastnicí pozemku parc. . 1259/1 v k. ú. Knínice u Libouchce (dále jen  pozemek parc. . 1259/1 ), který byl územním plánem Libouchec nov funk n vymezen jako plocha s vyu~itím zemdlským (AZ) oproti zaYazení pYedmtného pozemku do plochy s funk ním vyu~itím území výroby pYímstského typu (VP) v povodním územním plánu. Navrhovatelka navrhla zruaení ásti územního plánu Libouchec týkající se vymezení funk ního vyu~ití pozemku parc. . 1259/1 jako plochy zemdlské (AZ).<br/>[2] Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. 5. 2023, . j. 40 A 1/202373, tento návrh zamítl.<br/>[3] V odovodnní rozsudku krajský soud nejprve shrnul podstatný obsah povodního územního plánu odporkyn vztahujícího se k pozemku parc. . 1259/1. Konstatoval, ~e povodn byla pYevá~ná ást pozemku navrhovatelky vymezena jako plocha P6  obchodn promyslová zóna }árek, pYi em~ spadala do funk ního vyu~ití území výroby pYímstského typu (VP). V této souvislosti krajský soud shrnul dominantní, vhodné, pYípustné i nepYípustné vyu~ití zmínné plochy. Dále konstatoval, ~e podle napadeného územního plánu Libouchec byla na pYevá~né ásti pozemku navrhovatelky vymezena plocha zemdlská (AZ), jejím~ hlavním vyu~itím byly plochy zemdlského podního fondu. V této souvislosti shrnul rovn~ pYípustné, podmínn pYípustné a nepYípustné vyu~ití této plochy. Na menaí ásti pozemku navrhovatelky byla územním plánem Libouchec vymezena plocha zelen ochranné a izola ní (ZO). Krajský soud dále pYistoupil k pYezkumu napadeného opatYení obecné povahy podle algoritmu definovaného v judikatuYe Nejvyaaího správního soudu, a to na základ jednotlivých námitek navrhovatelky.<br/>[4] V prvním kroku algoritmu dospl krajský soud k závru, ~e Zastupitelstvo obce Libouchec mlo zákonem stanovenou pravomoc vydat územní plán Libouchec, proti emu~ ostatn ani navrhovatelka ni eho nenamítala. Rovn~ ve druhém kroku pYezkumu pYedmtného opatYení obecné povahy krajský soud dospl k závru, ~e navrhovatelka nic konkrétního neuvedla k pYípadnému pYekro ení zákonem stanovené posobnosti odporkyn a krajský soud sám ~ádné takové pYekro ení neshledal.<br/>[5] Krajský soud se následn zabýval tYetím krokem algoritmu pYezkumu územního plánu Libouchec, a to posouzením jeho pYezkoumatelnosti zejména ve vztahu k námitkám navrhovatelky, ~e odporkyn dostate n nevypoYádala její pYipomínky uplatnné podle § 50 odst. 3 zákona . 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním Yádu (stavební zákon), ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  stavební zákon ). Nejprve zdoraznil, ~e vlastní odovodnní územního plánu bývá spíae v obecné rovin, pYi em~ rozhodnutí o námitkách a vypoYádání pYipomínek pYedstavovalo zvláatní ást jeho odovodnní, v ní~ mohla odporkyn individuáln reagovat na konkrétní podnty jednotlivých dot ených vlastníko a veYejnosti. V této souvislosti krajský soud citoval judikaturu Nejvyaaího správního soudu a Ústavního soudu a konstatoval, ~e o uplatnných pYipomínkách se v probhu pYijímání územního plánu nerozhoduje, nýbr~ se pouze vyhodnocují. Proto je pYi posuzování pYezkoumatelnosti vyhodnocení pYipomínek nutno klást ni~aí nároky na jeho pYezkoumatelnost. V posuzovaném pYípad byly pYipomínky navrhovatelky uplatnné podle § 50 stavebního zákona odporkyní Yádn vyhodnoceny, a to na str. 204 a~ 209 textové ásti územního plánu Libouchec. PYesto~e jim odporkyn nevyhovla, z pYísluané ásti odovodnní vyplývalo, ~e je Yádn zvá~ila a podrobn vyhodnotila.<br/>[6] Ke konkrétní pYipomínce navrhovatelky, v ní~ poukazovala na skute nost, ~e dosavadní zaYazení jejího pozemku do plochy výrobní bylo v souladu s prioritami územního rozvoje formulovanými v nadYazené územn plánovací dokumentaci, krajský soud uvedl, ~e se jí odporkyn Yádn zabývala. Jako zásadní skute nost odporkyn ve vyhodnocení citované pYipomínky shledala zmnu právního prostYedí pYi pYijímání územního plánu Libouchec oproti pYijímání povodního územního plánu, jeliko~ nov ú inná právní úprava kladla podstatn vyaaí doraz na koordinaci veYejných a soukromých zájmo. Krajský soud dále citoval ást vyhodnocení zmínné pYipomínky navrhovatelky v odovodnní územního plánu Libouchec a konstatoval, ~e podle nho s pYihlédnutím k Zásadám územního rozvoje Ústeckého kraje (dále jen  zásady územního rozvoje ) a Územní studii krajiny pro správní území obce s rozaíYenou posobností Ústí nad Labem (dále jen  územní studie ) dospla odporkyn k závru o pYevá~ení veYejného zájmu na ochran zemdlského podního fondu a pYírody nad principem kontinuity územního plánování. Odporkyn tak podle krajského soudu vyhodnotila tuto pYipomínku navrhovatelky dostate n.<br/>[7] Odporkyn podle krajského soudu Yádn vyhodnotila rovn~ pYipomínku navrhovatelky ohledn nedostate ného pomYování partikulárních veYejných zájmo se zájmy na zmn zposobu vyu~ití jejího pozemku. Odkázal na str. 205 a~ 208 textové ásti odovodnní územního plánu Libouchec a konstatoval, ~e odporkyn vyhodnotila rovn~ ekonomický pYínos plánovaného vyu~ití pozemku parc. . 1259/1 navrhovatelkou a pYedpokládaný vznik nových pracovních míst. PYesto s ohledem na nadYazenou územn plánovací dokumentaci, územní studii, blízkost chránné krajinné oblasti Labské pískovce a chránné krajinné oblasti eské StYedohoYí dospla k závru, ~e zájem na ochran nezastavného území a zemdlského podního fondu pYevá~il nad zájmy uvádnými navrhovatelkou. Krajský soud zdoraznil, ~e pYi odovodnní zmny funk ního vyu~ití pozemku navrhovatelky odporkyn vycházela z územní studie, která podle § 25 stavebního zákona patYila mezi územn plánovací podklady. Z její grafické ásti pak vyplynula celá plocha P6, její~ sou ástí byl rovn~ pozemek navrhovatelky, jako rozvojová plocha k vypuatní. V této souvislosti krajský soud citoval rovn~ ást odovodnní tohoto Yeaení obsa~enou v textové ásti zmínné územní studie. Krajský soud proto s ohledem na odporkyní akcentované závry územní studie a charakter uplatnných pYipomínek navrhovatelky dospl k závru, ~e odporkyn zmny provedené na ploae, do ní~ byl zahrnut pozemek parc. . 1259/1, v etn souvisejících pYipomínek odovodnila dostate n. Krajský soud nepYisvd il ani námitce navrhovatelky, ~e odporkyn nevysvtlila odlianý pYístup k ploae, do ní~ byl zahrnut její pozemek, a k ploae Z02, která zostala zaYazena do plochy funk ního vyu~ití území výroby pYímstského typu (VL). Odkázal na str. 143 textové ásti odovodnní územního plánu Libouchec, v ní~ odporkyn poukázala na rozdíly obou ploch.<br/>[8] V rámci tvrtého kroku algoritmu krajský soud posoudil obsah územního plánu Libouchec z hlediska jeho navrhovatelkou tvrzeného rozporu se zákonem. Konstatoval, ~e souladem územního plánu Libouchec se zásadami územního rozvoje se odporkyn zabývala v jeho odovodnní. Odkázal na str. 206 textové ásti územního plánu Libouchec a uvedl, ~e z obsahu zásad územního rozvoje vyplýval spíae negativní postoj k realizaci obchodn promyslové zóny na pozemku navrhovatelky, avaak s ohledem na vymezení tohoto zámru v povodním územním plánu mla odporkyn sledovat vyu~ití pYedmtné plochy z hlediska hrozících rizik pro ~ivotní prostYedí. Na uvedené závry podle krajského soudu navázala rovn~ územní studie. Zásady územního rozvoje sou asn nestanovily k posuzované ploae ~ádné konkrétní nástroje územního plánování jako regula ní plán, etapizaci i podmínnost. Rovn~ tyto námitky navrhovatelky tak krajský soud vyhodnotil jako nedovodné.<br/>[9] Ve vztahu k pátému kroku algoritmu pYezkumu opatYení obecné povahy krajský soud nejprve citoval rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 4. 8. 2010, . j. 4 Ao 3/201054, a ze dne 21. 8. 2020, . j. 6 As 270/201938. Dále konstatoval, ~e navrhovatelka v probhu pYijímání územního plánu Libouchec uplatnila pouze pYipomínky podle § 50 stavebního zákona a následn ji~ jako dot ená vlastnice nepodala námitky podle § 52 stavebního zákona. Z tvrzení navrhovatelky i skutkových okolností pYípadu nebyly zYejmé ~ádné objektivní dovody, pro  tak neu inila. Krajský soud zdoraznil, ~e smyslem spole ného jednání podle § 50 stavebního zákona bylo prioritn posoudit návrh z hlediska zájmo chránných právními pYedpisy a airaích nadYazených zájmo s dot enými a nadYízenými orgány, pYípadn se sousedními obcemi. PYesto~e tak byl návrh pYedlo~en k pYipomínkovému Yízení airaí veYejnosti za ú elem identifikace problematických závro, nebylo mo~né jej ztoto~nit s pYipomínkami akcentovanými v citované judikatuYe Nejvyaaího správního soudu. Právní vta posledn citovaného rozsudku ostatn odkazovala na námitky a pYipomínky podané podle § 52 stavebního zákona, které mly v rámci procesu pYijímání územního plánu charakter opravných prostYedko. Navrhovatelka vaak uplatnila pouze pYipomínky podle § 50 stavebního zákona, a proto se krajský soud nezabýval jejími námitkami ohledn proporcionality územního plánu Libouchec.<br/><br/><br/>III. Obsah kasa ní stí~nosti<br/>[10] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala navrhovatelka (dále jen  st~ovatelka ) v asnou blanketní kasa ní stí~nost. V jejím doplnní, je~ Nejvyaaí správní soud obdr~el v zákonné msí ní lhot, ozna ila dovody uvedené v ustanoveních § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona . 150/2002 Sb., soudní Yád správní, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  s. Y. s. ).<br/>[11] St~ovatelka nejprve namítla, ~e se krajský soud v rámci pátého kroku algoritmu pYezkumu opatYení obecné povahy odmítl zabývat proporcionalitou zásahu do jejích práv a na základ uvedeného rovn~ zamítl vaechny dokazní návrhy, kterými chtla prokázat svou újmu. Konstatovala, ~e podstatou závro formulovaných v rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 21. 8. 2020, . j. 6 As 270/201938, je vylou it situaci, kdy by správní soud pomYoval dole~ité veYejné zájmy s dot enými právy jednotlivco v tzv. první linii a nahrazoval tím v podstat innost správního orgánu, který tak nemohl u init s ohledem na pasivitu navrhovatele, v jejím~ dosledku nevyaly najevo jeho výhrady k zákonnosti a pYimYenosti opatYení obecné povahy. K popsanému vaak podle st~ovatelky v posuzovaném pYípad nedoalo. Bye toti~ v procesu poYizování územního plánu Libouchec podala pouze pYipomínky podle § 50 stavebního zákona a ji~ nepodala námitky podle § 52 tého~ zákona, byl krajský soud povinen její námitky ohledn proporcionality územního plánu Libouchec posoudit. V opa ném pYípad toti~ podle st~ovatelky krajský soud vymezil koncentraci Yízení, kterou vaak nestanoví zákon, nýbr~ pouze judikatura správních soudo a ú astníci územního plánování o ní nejsou nijak pou eni. Závry této judikatury proto musí být vykládány restriktivn, a to zvláat s ohledem na skute nost, ~e ve vztahu k pozemku st~ovatelky se v dalaím Yízení nic nezmnilo. I tehdy, podalali by námitky podle § 52 stavebního zákona, zostal by jejich text zcela toto~ný jako v pYípad uplatnných pYipomínek podle § 50 tého~ zákona. Pokud by bylo uplatnní pYipomínek podle § 50 stavebního zákona bez významu, nemla by zYejm odporkyn ani povinnost je vyhodnotit. Jestli~e zároveH krajský soud uvedl, ~e nelze klást na takové vyhodnocení pYísné nároky, nelze je klást ani na ú astníky Yízení o územním plánu, kteYí jsou na rozdíl od odporkyn laiky. St~ovatelka proto uzavYela, ~e závry krajského soudu jsou pYepjat formalistické. Podle ní byly odporkyni její výhrady k pYimYenosti a zákonnosti územního plánu Libouchec známy ji~ z uplatnných pYipomínek k jeho návrhu. Jejím úkolem ostatn bylo rovn~ tyto pYipomínky vyhodnotit, co~ u inila, bye se s jejími závry st~ovatelka neztoto~Huje. Krajský soud byl sou asn povinen toto vypoYádání vyhodnotit, pYesto na svoji úlohu rezignoval. V této souvislosti st~ovatelka odkázala na nález Ústavního soudu ze dne9. 12. 2013, sp. zn. I. ÚS 1472/12. Vzhledem k uvedenému ml krajský soud provést dokazy navr~ené st~ovatelkou za ú elem prokázání nepYimYenosti úpravy územního plánu Libouchec a újmy právom st~ovatelky. Rozsudek krajského soudu je tak nepYezkoumatelný.<br/>[12] St~ovatelka dále namítla, ~e krajský soud nesprávn vyhodnotil rovn~ tYetí krok algoritmu pYezkumu územního plánu Libouchec. Z odovodnní vyhodnocení pYipomínek st~ovatelky k územnímu plánu toti~ není zYejmé, na základ eho odporkyn vylou ila jakoukoli výstavbu na pozemku parc. . 1259/1. V napadeném opatYení obecné povahy sou asn nebyly dostate n vyhodnoceny dovody zmny funk ního vyu~ití pYedmtné plochy, do ní~ spadá pozemek st~ovatelky, nebylo provedeno posouzení pYimYenosti zásahu do vlastnického práva st~ovatelky a nebyly pomYeny ani kolidující veYejné zájmy (navzájem) a soukromého zájmu st~ovatelky. Odporkyn uvedla pouze obecné proklamace nepodlo~ené konkrétními skute nostmi. Uvedené platí tím spía, pokud st~ovatelce zposobila újmu v Yádech miliono korun, naruaila kontinuitu územního plánování a legitimní o ekávání st~ovatelky. PYesto~e se odporkyn odvolávala na závry územní studie, nebyly tyto závry podlo~eny odbornými stanovisky dot ených orgáno na pYísluaném úseku státní správy. Ani územní studie neporovnala jednotlivé veYejné a soukromé zájmy a neprokázala nevhodnost pozemku st~ovatelky k ú elu podle dosavadního funk ního vyu~ití pYedmtné plochy. Územní plán Libouchec je tak podle st~ovatelky nepYezkoumatelný.<br/>[13] Ji~ v uplatnných pYipomínkách pak st~ovatelka zdoraznila naplnní veYejných zájmo prostYednictvím jejího soukromého zájmu a nevyhodnocení hospodáYských, socioekonomických a demografických zájmo v oblasti zlepaování zamstnanosti a posilování pYeshrani ních vazeb. Ani krajský soud vaak nevysvtlil, z jakých konkrétních podklado vyvodil závr, ~e v posuzovaném pYípad ml pYednost práv zájem na ochran pYírody a krajiny pYed ostatními zájmy. Naopak st~ovatelka odkázala na jednotlivé strategické dokumenty a nadYazenou územn plánovací dokumentaci, v nich~ byla podpora vyjmenovaných zájmo akcentována. Zmínné strategické dokumenty pYitom mají stejnou závaznost jako odporkyní odkazovaná územní studie. Odporkyn se vaak jimi v odovodnní územního plánu Libouchec, resp. vyhodnocení pYipomínek st~ovatelky nezabývala. Krajský soud neprovedl jako dokaz ani ekonomickou analýzu pYedlo~enou st~ovatelkou, kterou zamýalela prokázat pYínosnost jejího zámru pro danou lokalitu. St~ovatelka dále uvedla, ~e si provedla vlastní výzkum vhodných lokalit pro umístní výroby a skladování, z ní~ vyplynulo, ~e v daném území nebylo ~ádné jiné vhodnjaí území, co~ dokládala rovn~ k její ~ádosti o výjimku podle § 56 zákona . 114/1992 Sb., o ochran pYírody a krajiny. Závr odporkyn, ~e krajinný okrsek Promyslová zóna obsahuje dostatek ploch pro umístní výroby a skladování, tak není podlo~en ~ádnými skute nostmi. Ze zásad územního rozvoje vyplývá pro odporkyni povinnost zohlednit plánovaný rozvoj ekonomických aktivit v lokalit }árek  Libouchec. Namísto toho vybrala jiný závr o povinnosti sledovat rozvojový zámr s ohledem na vlivy nadmístního významu a tento si vylo~ila tenden n. Odporkyn nevypoYádala ani pYimYenost zásahu do práv a legitimního o ekávání st~ovatelky a nijak neodovodnila, pro  zvolila tak drakonické opatYení, tj. zmnu funk ního vyu~ití celé plochy, a koli mohla zvolit jiný vhodný a pYimYenjaí nástroj územního plánování, pYípadn ponechat výstavbu pYípustnou alespoH na ásti pozemku parc. . 1259/1.<br/>[14] St~ovatelka dále odkázala na zásady územního rozvoje, které odporkyni s ohledem na republikové priority ulo~ily zohlednit plánovaný rozvoj ekonomických aktivit v posuzované lokalit. Územní studie navrhla celou plochu P6 k vypuatní, ani~ vysvtlila zjevný rozpor se závry zásad územního rozvoje, pYi em~ tak neu inil ani krajský soud. Územní studie je nezávazným podkladem územního plánování, k nmu~ nemohou dot ené osoby podávat ~ádné námitky i pYipomínky. Proto musí být její závry Yádn odovodnné, co~ se v posuzovaném pYípad nestalo. Odporkyn zároveH nezohlednila, ~e i zámr st~ovatelky obsahoval opatYení za ú elem odclonní výrobní zóny od sídelního útvaru }árek, jako tomu bylo v pYípad plochy Z02, a pYesto ji na pozemku st~ovatelky v územním plánu Libouchec ponechala, a koli plochu výroby vypustila, ím~ její pozemek znehodnotila.<br/>[15] Podle st~ovatelky nesla odporkyn dokazní bYemeno ohledn prokázání záva~ných dovodo, které vedly k provedení zásadních zmn funk ního vyu~ití pozemku parc. . 1259/1. Taková zmna mo~e obstát pouze tehdy, byloli povodní Yeaení vcn nesprávné i bylo v kolizi se záva~ným veYejným zájmem, pYípadn k nim doalo s ohledem na zmny nastalé po pYijetí povodní úpravy. V této souvislosti st~ovatelka odkázala na judikaturu Nejvyaaího správního soudu ohledn legitimního o ekávání dot ených vlastníko navazující na princip kontinuity územního plánování a na odbornou literaturu. Pokud jde o pYimYenost územního plánu Libouchec, ml krajský soud v rámci pátého kroku algoritmu posoudit kritéria stanovená v rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 4. 8. 2010, . j. 4 Ao 3/201054. V pYípad kritéria vhodnosti pYijaté úpravy je cílem napadeného územního plánu Libouchec vyu~ití pozemku st~ovatelky pro zemdlské ú ely. Jak vaak tato uvedla ji~ v pYipomínkách, pozemek parc. . 1259/1 není zemdlsky vyu~íván, neboe bonita pody je zde velmi nízká a je zaYazena do IV. tYídy ochrany zemdlského podního fondu. Odporkyn se tak nezabývala podstatnou skute ností, ~e vtaina pozemku st~ovatelky není zemdlsky u~ivatelná, a zdoraznila pouze nutnost ochránit zbývajících 7 % výmry pozemku. Uvedenou skute nost nezohlednila ani územní studie a neu inil tak ani krajský soud. Na uvedené nemohl mít ~ádný vliv ani údaj o vyu~ití pozemku uvedený v katastru nemovitostí, jeliko~ má pouze eviden ní charakter a nevypovídá nic o skute ném u~ívání pozemku. Na pozemku st~ovatelky se nenachází ani ~ádné území hodnotné z hlediska ochrany pYírody a krajiny. Krajský soud neposoudil Yádn ani potYebnost zásahu do práv st~ovatelky a jeho pYípadnou minimalizaci prostYednictvím jiných územních opatYení. PYijetím územního plánu Libouchec byl zmaYen zámr st~ovatelky, ím~ bylo zasa~eno do jejího vlastnického práva. Zmna funk ního vyu~ití pozemku má zna ný dopad rovn~ na jeho cenu. St~ovatelka závrem zdoraznila, ~e pozemek nemohla dYíve vyu~ít k ú elu ur enému povodním územním plánem, pYi em~ shrnula jednotlivé skutkové okolnosti, které jí v tom bránily a vylou ily rovn~ závr o její pYípadné pasivit. St~ovatelka pak nebyla pasivní ani v procesu samotného územního plánování. <br/>[16] S ohledem na tyto skute nosti st~ovatelka navrhla, aby Nejvyaaí správní soud napadený rozsudek krajského soudu zruail a vc mu vrátil k dalaímu Yízení, pYípadn aby zruail rovn~ územní plán Libouchec v ástech vymezujících plochu zemdlskou (AZ) na pozemku parc. . 1259/1.<br/>[17] Odporkyn se ke kasa ní stí~nosti nevyjádYila.<br/>III. Posouzení kasa ní stí~nosti<br/>[18] Nejvyaaí správní soud pYezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. Y. s., podle nich~ byl vázán rozsahem a dovody, je~ st~ovatelka uplatnila v kasa ní stí~nosti. PYitom neshledal vady uvedené v § 109 odst. 4 s. Y. r., k nim~ by musel pYihlédnout z úYední povinnosti. St~ovatelka v kasa ní stí~nosti odkázala na dovody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. Y. s.<br/>[19] Podle písm. a) zmínného ustanovení, kasa ní stí~nost lze podat pouze z dovodu tvrzené nezákonnosti spo ívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v pYedcházejícím Yízení. Podle písm. b) tého~ ustanovení, kasa ní stí~nost lze podat pouze z dovodu tvrzené vady Yízení spo ívající v tom, ~e skutková podstata, z ní~ správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo ~e pYi jejím zjiaeování byl poruaen zákon v ustanoveních o Yízení pYed správním orgánem takovým zposobem, ~e to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto dovodn vytýkanou vadu soud, který ve vci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu ml zruait; za takovou vadu Yízení se pova~uje i nepYezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Kone n podle písm. d) tohoto ustanovení, kasa ní stí~nost lze podat pouze z dovodu tvrzené nepYezkoumatelnosti spo ívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku dovodo rozhodnutí, popYípad v jiné vad Yízení pYed soudem, mohlali mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o vci samé.<br/>[20] St~ovatelka nejprve namítla, ~e krajský soud neprovedl pátý krok algoritmu pYezkumu opatYení obecné povahy, tj. neposoudil pYimYenost napadeného územního plánu Libouchec ve vztahu k pozemku st~ovatelky a v této souvislosti neprovedl ani dokazy navr~ené st~ovatelkou ohledn újmy, která jí mla vzniknout. Uvedla, ~e v posuzovaném pYípad by krajský soud neposuzoval pYimYenost územního plánu Libouchec v tzv. první linii, jeliko~ podala pYipomínky podle § 50 stavebního zákona.<br/>[21] Nejvyaaí správní soud ji~ v rozsudku ze dne 24. 1. 2019, . j. 5 As 257/201652, konstatoval, ~e fáze týkající se návrhu územního plánu jsou v podstat dv, a to návrh územního plánu, o nm~ se vede spole né jednání a vo i nmu~ mo~e ka~dý uplatnit písemné pYipomínky (blí~e viz § 50 a § 51 stavebního zákona), a upravený a posouzený návrh územního plánu, k nmu~ se koná veYejné projednání, pYi em~ nejpozdji do 7 dno ode dne jeho konání mo~e ka~dý uplatnit své pYipomínky a dot ené osoby (tj. vlastníci pozemko a staveb dot ených návrhem, oprávnný investor a zástupce veYejnosti) námitky (blí~e viz § 52 a § 53 stavebního zákona, který tuto fázi ozna uje jako  Yízení o územním plánu ). V citovaném rozsudku dále uvedl, ~e  ka~dá z tchto fází vztahujících se k návrhu územního plánu má svoj smysl a nelze je vzájemn zamHovat, jako to iní st~ovatelé. První fáze [ad (iv)] je jakousi pYedsunutou (zjiaeovací) fází, kdy se nejen na základ pYipomínek, které mo~e uplatnit napY. i sousední obec, ale zejména na základ stanovisek dot ených orgáno ladí podoba návrhu územního plánu, o její~ finální podob pak zákon hovoYí jako o ,upraveném a posouzeném návrhu územního plánu. Ten je potom základem pro druhou fázi [ad (v)], která je ji~ rozhodující (kritickou) fází z hlediska dot ených osob, neboe práv nyní uplatHují své námitky, jako privilegovanou formu výhrad, kterou nesta í pouze vypoYádat (jako pYipomínky), ale je nutno o ní rozhodnout v souladu s § 53 odst. 1 vtou první stavebního zákona. <br/>[22] Mezi ú astníky Yízení není sporu o tom, ~e st~ovatelka námitky ve smyslu § 52 odst. 2 a 3 stavebního zákona nepodala, nýbr~ uplatnila pouze pYipomínky podle § 50 odst. 3 tého~ zákona. V následné fázi Yízení o územním plánu tedy st~ovatelka zostala ji~ zcela ne inná a nepodala ~ádné námitky, o nich~ by bylo nutno rozhodnout a toto rozhodnutí opatYit odovodnním v souladu s § 172 odst. 5 správního Yádu.<br/>[23] Nejvyaaí správní soud se tedy dále zabýval otázkou, zda jsou v pYípad st~ovatelky dány záva~né dovody, pro které nemusela podat námitky podle § 52 odst. 2 stavebního zákona, a zároveH bylo mo~no po odporkyni, resp. po krajském soudu po~adovat, aby se v odovodnní vypoYádaly s navrhovatelkou namítaným zásahem do jejích práv. Obdobnou situací se pYitom zabýval Nejvyaaí správní soud v ji~ citovaném rozsudku ve vci sp. zn. 5 As 257/2016, v ní~ navrhovatelé sice uplatnili pYipomínky, následn vaak ji~ zostali pasivní a námitky proti návrhu územního plánu nepodali.<br/>[24] St~ovatelka v této souvislosti namítla, ~e krajský soud svou argumentací zalo~il nepYípustnou koncentraci Yízení, je~ není zakotvena v zákon, nýbr~ pouze v judikatuYe správních soudo, kterou je nutno vykládat restriktivn. Zdoraznila, ~e odporkyn byla s podstatou jejích výhrad proti územnímu plánu srozumna ji~ na základ uplatnných pYipomínek, a proto nelze mít za to, ~e byla st~ovatelka v procesu pYijímání územního plánu Libouchec zcela pasivní.<br/>[25] Zásada proporcionality zkoumaná coby sou ást posledního kroku pYi pYezkumu opatYení obecné povahy byla akcentována v usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, . j. 1 Ao 1/2009120, publ. pod . 1910/2009 Sb. NSS, který k soudní kontrole procesu tvorby územního plánu (jeho zmny) konstatoval, ~e v rámci zásahu územního plánu do vlastnických práv ur ité osoby soud pYedevaím zkoumá  zda doty ný zásah do vlastnického práva má ústavn legitimní a o zákonné cíle opYený dovod a zda je inn jen v nezbytn nutné míYe a nejaetrnjaím ze zposobo vedoucích jeat rozumn k zamýalenému cíli, nediskrimina ním zposobem a s vylou ením libovole. Shledáli soud, ~e nkterá z uvedených kumulativních podmínek není splnna, je to zásadn dovodem pro zruaení územního plánu v té ásti, je~ s doty ným zásahem souvisí, umo~Hujeli takto omezený zásah soudu do územního plánu charakter tohoto plánu jako~ i povaha nepYípustného zásahu. Shledáli naopak soud, ~e vaechny uvedené podmínky pro zásah byly naplnny, není to dovodem ke zruaení územního plánu ani tehdy, jednáli se o omezení ve vtaí ne~ spravedlivé míYe. <br/>[26] Není to ovaem soud, kdo by ml o nazna ených otázkách ohledn proporcionality zásahu rozhodovat tzv. v první linii, jak správn poznamenal krajský soud. Úkolem soudu není územní plány aktivn dotváYet. Soud by ml zostat primárn v pozici toho, kdo je garantem zákonnosti, tedy zkoumat poruaování pYedpiso a nemít zájem na jakémkoli zasahování do aktivní tvorby územn plánovací dokumentace, v daném pYípad územního plánu. PYenesen Ye eno, soud je strá~cem i pasivním korektorem procedury vedoucí k územní regulaci, nikoli jejím aktivním tvorcem. Tím je jednozna n zastupitelstvo obce, jako~to orgán politické reprezentace vzniklý na základ svobodné vole ob ano ve volbách a postupující v rámci práva na samosprávu. Práv zastupitelstvo obce je tím, kdo vydává v samostatné posobnosti územní plán, a tuto innost nemo~e soud nahrazovat. Toté~ platí i pro innost poYizovatele územního plánu postupujícího v pYenesené posobnosti.<br/>[27] Xízení pYed soudem je prostYedkem ochrany práv, nikoli nástrojem rozhodování vcných sporo o vyu~ití území. Tyto spory zásadn mají být vypoYádány v Yízení pYed správními orgány. Podle usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, . j. 1 Ao 2/2010116, publ. pod . 2215/2011 Sb. NSS, platí, ~e i pYes procesní pasivitu navrhovatele lze podat návrh na zruaení opatYení obecné povahy nebo jeho ásti. Nicmén úspanost takového návrhu je dána spíae výjime n, a to pokud procesní pasivita navrhovatele vyplývala z objektivních okolností nebo pokud nezákonnosti, na které poukazuje, jsou záva~ného rázu a mají dopad na veYejné zájmy.<br/>[28] Pou~ito na nyní posuzovaný pYípad, nelze ne~ zopakovat, ~e st~ovatelka nepodala námitky proti pYimYenosti pYipravované zmny zaYazení jejího pozemku do plochy zemdlské. Zostala v roli pasivní pozorovatelky, resp. pYíjemkyní Yeaení navr~ených v územním plánu, a koli její aktivní ú asti objektivn na tvorb územního plánu Libouchec nic nebránilo. ZároveH nelze souhlasit se st~ovatelkou, ~e odporkyn mla mít automaticky za to, ~e v pYípad, kdy v územním plánu na základ uplatnných pYipomínek st~ovatelky vo i jejímu pozemku ni eho nezmnila, budou její výhrady platit i nadále. Jinak Ye eno, nelze po odporkyni vy~adovat, aby sama pYedpokládala i aktivn dovozovala nesouhlas st~ovatelky s pYijatým Yeaením týkajícím se jejího pozemku v územním plánu Libouchec. Pokud v jeho odovodnní vypoYádala pYipomínky st~ovatelky, pYi em~ st~ovatelka ni eho nenamítala prostYednictvím námitek podle § 52 stavebního zákona, nelze nyní po~adovat po krajském soudu, aby tzv. v první linii posoudil pYimYenost Yeaení zvoleného v napadeném územním plánu.<br/>[29] K obdobným závrom ostatn dospl krajský soud v odstavcích 73 a~ 77 odovodnní napadeného rozsudku. Nejvyaaí správní soud v této souvislosti zdorazHuje, ~e krajský soud svými závry nijak nerelativizoval povinnost odporkyn vypoYádat uplatnné pYipomínky st~ovatelky. Naopak s odkazem na pYiléhavou judikaturu Nejvyaaího správního soudu dospl ke správnému závru, ~e t~iat pomYování jednotlivých veYejných a soukromých zájmo vlastníko pozemko dot ených územním plánem a jeho poYizovatele spo ívá práv v procesu pYijímání územního plánu. Jak ostatn Nejvyaaí správní soud ji~ konstatoval výae, není úkolem soudu aktivn dotváYet tvorbu územního plánu, nýbr~ strá~it zejména zákonnost jeho tvorby.<br/>[30] Pokud st~ovatelka namítla, ~e s ohledem na slo~itost procedury územního plánování na ni jako na právní lai ku nelze klást nepYimYené nároky, Nejvyaaí správní soud konstatuje, ~e byla odporkyní Yádn pou ena o mo~nosti podat námitky proti návrhu územního plánu, pokud její výhrady vo i jeho obsahu pYetrvávaly i po vypoYádání uplatnných pYipomínek, resp. v této souvislosti ni eho nenamítla. Formulovalali st~ovatelka ostatn pYipomínky uplatnné podle § 50 odst. 3 stavebního zákona, není Nejvyaaímu správnímu soudu známo, pro  práv podání námitky z pozice dot ené vlastnice pozemku parc. . 1259/1 ji~ pYekro ilo mo~nosti st~ovatelky ohledn její aktivní ú asti na procesu pYijímání územního plánu Libouchec. Uvedené platí tím spía, pokud sama v kasa ní stí~nosti uvedla, ~e by pYípadn podané námitky proti návrhu územního plánu zcela kopírovaly uplatnné pYipomínky.<br/>[31] Nejvyaaí správní soud v posuzovaném pYípad sou asn neshledal ~ádnou skute nost, z ní~ by bylo zYejmé, ~e procesní pasivita st~ovatelky byla zposobena objektivními okolnostmi. Za tohoto stavu by toti~ bylo mo~no jejímu návrhu vyhovt v pYípad záva~ných dovodo (viz ji~ citované usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu sp. zn. 1 Ao 2/2010). Tyto dovody Nejvyaaí správní soud rozvedl v rozsudku ze dne 18. 1. 2011, . j. 1 Ao 2/2010185, publ. pod . 2397/2011 Sb. NSS, s tím, ~e  za tyto záva~né dovody je tYeba pova~ovat poruaení kogentních procesních a hmotnprávních norem chránících zásadní veYejné zájmy, které st~ejním zposobem pYedur ují proces pYijímání a obsah opatYení obecné povahy. St~ovatelka nepoukázala na ~ádné poruaení kogentních procesních norem i hmotnprávních norem a ani Nejvyaaí správní soud ~ádnou zjevnou nezákonnost zvoleného Yeaení prima facie neshledal. St~ovatelka výhradn hájila svá soukromá práva, tj. právo vlastnit majetek a podnikat za sou asného zpochybnní vcného Yeaení zvoleného územním plánem Libouchec ohledn funk ního vyu~ití jejího pozemku parc. . 1259/1.<br/>[32] Nejvyaaí správní soud proto na základ výae uvedeného uzavírá, ~e krajský soud nepochybil, pokud se v posuzovaném pYípad nezabýval v tzv. první linii pYimYeností napadené ásti územního plánu Libouchec.<br/>[33] St~ovatelka dále namítla, ~e odporkyn v územním plánu Libouchec nevysvtlila, pro  zcela vylou ila jakoukoli výstavbu na pozemku parc. . 1259/1. Dostate n nevyhodnotila ani dovody zmny funk ního vyu~ití plochy P6 na plochu zemdlskou, do ní~ spadá pozemek st~ovatelky, neprovedla posouzení pYimYenosti zásahu do vlastnického práva st~ovatelky a nepomYovala ani kolidující veYejné zájmy (navzájem) a soukromého zájmu st~ovatelky. Odovodnní územního plánu Libouchec je tak podle st~ovatelky pouze obecné bez konkrétních odkazo na jednotlivé územn plánovací podklady i odborná stanoviska dot ených orgáno.<br/>[34] Odovodnním územního plánu Libouchec se krajský soud zabýval zejména v odst. 64 a 65 odovodnní napadeného rozsudku. Správn zdoraznil, ~e územní plán jako opatYení obecné povahy obsahuje vlastní odovodnní, které bývá obvykle obecné, pYi em~ teprve jeho dalaí ást obsahující rozhodnutí o podaných námitkách a pYipomínkách pYedstavuje zvláatní ást, v ní~ odporkyn individuáln reaguje na konkrétní podnty dot ených vlastníko a veYejnosti. V této souvislosti nepominul, ~e je povinností odporkyn Yádn odovodnit zmnu funk ního vyu~ití konkrétní plochy v novém územním plánu a zároveH pYesvd iv vypoYádat uplatnné pYipomínky. Na pYezkoumatelnost odovodnní závro odporkyn týkajících se vyhodnocení uplatnných pYipomínek vaak nelze klást stejn pYísné nároky jako v pYípad odovodnní jejího rozhodnutí o námitkách.<br/>[35] PYezkoumatelností odovodnní územního plánu Libouchec se sou asn Nejvyaaí správní soud zabýval ji~ v rozsudku ze dne 23. 11. 2023, . j. 7 As 36/202361. V citovaném rozsudku posuzoval obdobnou skutkovou situaci, v ní~ dot ení vlastníci pozemko, je~ povodn patYily do plochy P6, a její zmnou tak byly nov z plochy s funk ním vyu~itím území výroby pYímstského typu (VP) zaYazeny do plochy s funk ním vyu~itím zemdlským (AZ). Nejvyaaí správní soud konstatoval, ~e  z odovodnní napadeného územního plánu vyplývají legitimní (a nikoliv svévolné i diskrimina ní) dovody, pro  odporce pYistoupil ke zmn funk ního vyu~ití dot ených pozemko. Odovodnní napadeného územního plánu obsahuje nejenom Yádné vypoYádání se s námitkami st~ovatelo, nýbr~ i srozumitelnou úvahu, pro  bylo pYistoupeno ke zmn funk ního vyu~ití práv na ploae, kde se nachází dot ené pozemky. I v dalaích ohledech dostálo napadené OOP po~adavkom právní úpravy a judikatury (srov. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, . j. 2 Ao 2/200773, ze dne 28. 3. 2013, . j. 1 Aos 3/201259, ze dne 5. 2. 2009, . j. 2 Ao 4/200888, ze dne 31. 8. 2011, . j. 1 Ao 4/201142, ze dne 27. 5. 2017, . j. 5 As 49/2016198, ze dne 27. 7. 2017, . j. 1 As 15/201685, ze dne 16. 3. 2020, . j. 1 As 245/201938). Odporce v této souvislosti akcentoval, ~e poYizování územního plánu je naplnním práva na samosprávu, které garantuje l. 8 Ústavy R a které zahrnuje mj. i právo uspoYádat své územní pomry podle vlastních pYedstav (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. II. ÚS 482/10, a rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, . j. 2 Ao 2/200773). <br/>[36] V rozsudku ze dne 5. 3. 2024, . j. 1 As 218/202350, jen~ se rovn~ zabýval pYezkoumatelností územního plánu Libouchec, Nejvyaaí správní soud konstatoval, ~e napadený územní plán obsahuje adekvátní odovodnní, z nho~ je srozumitelné, pro  odporkyn k nové regulaci pYistoupila. V pYípad pYedmtné plochy P6 se jedná obecn o výchozí urbanistickou koncepci místní ásti }árek nacházející se na str. 15 textové ásti územního plánu, podle ní~  v sou asné dob je }árek prakticky sevYen mezi významné dopravní stavby, co~ jeat umocnila obchodn promyslová zóna le~ící severn od }árku . Dále zvolenou regulaci objasHuje pYedevaím koncepce územního plánu uvedená na stran 129 a následujících textové ásti napadeného územního plánu. Z této koncepce vyplývá princip maximální ochrany dosud nezastavného území pYed novou zástavbou. Nejvyaaí správní soud k tomu doplnil, ~e na str. 129 textové ásti územního plánu se v tomto duchu nacházejí odpovídající proklamace, napY. ~e  územním plánem se vyu~ívají prioritn proluky v zástavb a nenavrhuje se vyu~ití ploch, které by následn svým celoro ním vyu~itím zatí~ily místní komunikace, dále napYíklad  jsou stanoveny podmínky pro zvýaení ekologické stability a retence vody v krajin v etn protierozních opatYení. Nezastavné území je maximáln chránno pYed novou zástavbou, a kone n na stran 143, ~e  návrhem územního plánu bude zachována výae uvedená urbanistická struktura sídla. }árek bude i nadále rozvíjen jako jedno z menaích sídel Yeaeného území slou~ící zejména k bydlení. <br/>[37] Výae uvedené závry lze pYitom pln vyu~ít i v nyní posuzovaném pYípad, jeliko~ se týkají toto~né lokality, resp. zmn jejího funk ního vyu~ití oproti povodnímu územnímu plánu. Nejvyaaí správní soud proto ve shod s krajským soudem konstatuje, ~e odovodnní napadeného územního plánu Libouchec pYedstavuje sice obecné, ale zároveH dostate né zdovodnní, z nho~ je seznatelné, pro  byla pro pozemek st~ovatelky napadeným územním plánem pYijata nová regulace neumo~Hující jeho budoucí zástavbu v dYívjaím re~imu plochy s funk ním vyu~itím území výroby pYímstského typu (VP). V této souvislosti Nejvyaaí správní soud vychází i z rozsudku ze dne 11. 11. 2021, . j. 1 As 226/202170, podle kterého obecnost odovodnní opatYení obecné povahy bude pYedstavovat zásadní nezákonnost, pro kterou je tYeba jej zruait, jen v krajních pYípadech, tedy pokud je odovodnní natolik nedostate né, ~e fakticky zcela chybí. Tak tomu vaak v posuzovaném pYípad není.<br/>[38] V této souvislosti Nejvyaaí správní soud dále uvádí, ~e nepYisvd il námitce, podle ní~ odporkyn naruaila kontinuitu územního plánování a legitimní o ekávání st~ovatelky. K popsané situaci by toti~ doalo pouze v pYípad, pokud by k výae popsané zmn funk ního vyu~ití pYedmtné plochy P6 neexistoval ~ádný relevantní dovod, resp. pokud by jej odporkyn v odovodnní územního plánu Libouchec Yádn nevysvtlila. Jak vaak citoval ji~ výae, z územního plánu jsou tyto dovody zcela zYetelné. Nejvyaaí správní soud dále pYipomíná ustálenou judikaturu, podle ní~ je územní plán nástrojem, kterým obec ovlivHuje vyu~ití pozemko nacházejících se na jejím území. Jedná se tak o vyjádYení jejího práva na samosprávu a uvá~ení v pYístupu k jejímu rozvoji. V procesu územního plánování dochází k vá~ení Yady rozných ( asto odlianých, nebo dokonce protichodných) zájmo soukromých i veYejných. Výsledkem musí být rozhodnutí o upYednostnní nkterých zájmo pYed jinými pYi zachování proporcionality a ochrany základních práv pYed svévolnými a excesivními zásahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11, a rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 10. 1. 2023, . j. 1 As 120/202266, nebo ze dne 10. 1. 2023, . j. 1 As 97/202268). Bye tak lze souhlasit se st~ovatelkou, ~e odporkyni v tomto ohledu tí~ilo dokazní bYemeno ohledn Yádného vysvtlení dovodo pro popsanou zmnu, má Nejvyaaí správní soud ve shod s krajským soudem a závry výae citované judikatury za to, ~e odporkyn v posuzovaném pYípad své povinnosti dostála.<br/>[39] St~ovatelka dále namítla, ~e odporkyn neodkázala na ~ádné konkrétní územn plánovací podklady i odborná stanoviska. Nejvyaaí správní soud se vaak s uvedenou námitkou neztoto~nil. Nesouhlasí ani s námitkou st~ovatelky, ~e odporkyn nevysvtlila rozpor mezi zásadami územního rozvoje a územní studií, pYípadn ~e si nadYazenou územn plánovací dokumentaci vylo~ila tenden n. Nejvyaaí správní soud toti~ ~ádný rozpor mezi jednotlivými územn plánovacími podklady ve shod s krajským soudem neshledal, pYi em~ k takovému závru nedospl ani v ji~ výae citovaných rozsudcích sp. zn. 7 As 36/2023 a sp. zn. 1 As 218/2023.<br/>[40] Odporkyn toti~ poukázala na stanoviska dot ených orgáno uplatnná v procesu poYizování územního plánu a nutnost zajistit soulad územního plánu se zásadami územního rozvoje a s Politikou územního rozvoje eské republiky. Ve vztahu k dot enému pozemku st~ovatelky pYitom ze zásad územního rozvoje vyplývá po~adavek  sledovat rozvojový zámr na zYízení výrobní a obslu~né zóny Libouchec  }árek, zahrnutý nebo pYipravovaný v rámci územního plánu dot ené obce, s ohledem na citlivost území vo i vlivom nadmístního významu na úseku dopravy, ochrany pYírody a krajiny aj. Z toho vyael i krajský soud, který dodal, ~e z obsahu zásad územního rozvoje vyplývá spíae negativní postoj k realizaci obchodn promyslové zóny na pozemku st~ovatelky, a to zejména vzhledem k nutnosti chránit pYírodu a krajinu. Nejvyaaí správní soud v této souvislosti doplHuje, ~e popsaný negativní postoj nezvrátilo ani st~ovatelkou odkazované ustanovení zásad územního rozvoje, podle nho~ bylo úkolem odporkyn zohlednit rozvoj lokality }árek, jeliko~ samo o sob nezakázalo odporkyni zcela vypustit plochu P6 z územního plánu, resp. provést zmnu jejího funk ního vyu~ití. V tomto ohledu odporkyn zohlednila i územní studii, která uvádí, ~e ve vztahu k dot enému pozemku je nutno chránit pYírodní hodnoty s vylou ením dalaích stavebn investi ních aktivit. Sou ástí územní studie je rovn~ Výkres vymezení navr~ených zmn ve vyu~ívání ploch, ze kterého mimo jiné plyne, ~e plocha P6, která v dob ú innosti pYedchozího územního plánu zahrnovala rovn~ pozemek parc. . 1259/1, byla ozna ena jako~to rozvojová plocha k vypuatní. Územní studie proto z dovodu ochrany ~ivotního prostYedí nepova~uje za vhodné vyu~ít plochy zahrnující mimo jiné pozemek st~ovatelky k výstavb obchodní promyslové zóny.<br/>[41] PoYizovatel územního plánu je pYitom povinen ze závro vyplývajících z územní studie i zásad územního rozvoje vycházet a v územním plánu je zohlednit, neboe jak vyplývá z § 25 stavebního zákona, územní studie se Yadí mezi územn plánovací podklady, které slou~í jako podklad pro územní plán, bye se nejedná o podklad závazný (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 20. 1. 2010, . j. 1 Ao 2/200986). Zásady územního rozvoje jsou pak toliko závazným podkladem, s ním~ musí být územn plánovací dokumentace ni~aího stupn v souladu, pYi em~ respektování nadYazené regulace obecnou, podYazenou úpravou je pYirozeným, zákonem pYedpokládaným a zamýaleným projevem hierarchického uspoYádání systému územního plánování [k tomu srov. napY. § 53 odst. 4 písm. a) stavebního zákona i obdobn rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 18. 11. 2009, . j. 9 Ao 3/200959, a ze dne 4. 4. 2023, . j. 7 As 98/2022]. Vaechny uvedené skute nosti sou asn Yádn zvá~il a vyhodnotil ji~ krajský soud zejména v odstavcích 67 a~ 69 a odstavci 72 odovodnní napadeného rozsudku.<br/>[42] Nejvyaaí správní soud dále v ji~ citovaném rozsudku sp. zn. 7 As 36/2023 konstatoval, ~e  nelze tedy poYizovateli vytýkat, ~e z uvedené územní studie a ZÚR vycházel. PoYizovatel nadto zohlednil i faktický stav v území, resp. jeho vývoj. V sou asné dob je toti~ }árek prakticky sevYen mezi významné dopravní stavby, co~ bylo jeat více umocnno obchodn promyslovou zónou le~ící severn od }árku. Z tohoto dovodu poYizovatel napadeného územního plánu v rámci koncepce rozvoje území stanovil, ~e areál obchodn promyslové zóny má být v budoucnu pouze doplnn v prostoru mezi silnicemi a dálnicí, která ji~ je stávající výstavbou ovlivnna a vybo uje z charakteru stávající zástavby (plochy Z02). Jedním z dovodo, pro  poYizovatel zahrnul dot ené pozemky mezi AZ  zemdlské, tak byla snaha zamezit rozaiYování obchodn promyslové zóny, která se ji~ fyzicky nachází severn od }árku, na dot ené pozemky. Citované závry lze pYitom pln vyu~ít i v nyní posuzovaném pYípad.<br/>[43] Namítalali st~ovatelka, ~e krajský soud nevysvtlil, pro  ml v posuzovaném pYípad pYevá~it zájem na ochran pYírody a nezastavného území na jejím pozemku, Nejvyaaí správní soud konstatuje, ~e tak neu inil s ohledem na pasivitu st~ovatelky v Yízení o upraveném návrhu územního plánu, jak bylo ostatn vysvtleno ji~ výae. Uvedené platí rovn~ pro námitku st~ovatelky, ~e ml krajský soud posoudit, zdali nemla odporkyn místo absolutního vylou ení jakékoli zástavby na jejím pozemku zvolit mírnjaí opatYení. Ani tvrzená nedostate ná kvalita zemdlské pody na pozemku st~ovatelky pro pYípadnou zemdlskou innost a ponechání izola ní zelen na pYedmtném pozemku nemohly na rozhodnutí krajského soudu ni eho zvrátit. Vzhledem k tomu, ~e se krajský soud nemohl zabývat proporcionalitou pYijatého Yeaení odporkyn v tzv. první linii, nebylo na míst, aby hodnotil vcnou správnost konkrétní územní úpravy zvolené odporkyní. Nejvyaaí správní soud nemá, co by postupu krajského soudu vytknul, pYi em~ upozorHuje, ~e se ohledem na uvedené se v posuzovaném pYípad rovn~ nemohl zabývat pYimYeností i vcnou správností konkrétní územní úpravy zvolené odporkyní v napadeném územním plánu Libouchec.<br/>[44] Nejvyaaí správní soud nepYisvd il ani námitce st~ovatelky, ~e odporkyn nepYimYen zasáhla pYijetím územního plánu Libouchec do jejího vlastnického práva a dále do práva podnikat, neboe jí zcela znemo~nila její stavební zámr na pozemku parc. . 1259/1. Jak ji~ uvedl výae, v procesu územního plánování dochází k vá~ení Yady rozných, asto odlianých nebo dokonce protichodných, zájmo soukromých i veYejných. Prakticky v~dy dochází pYijetím územního plánu k ur itému dot ení na vlastnických právech, neboe vymezení konkrétní plochy pro ur itý ú el s sebou nese nemo~nost zmnit stávající vyu~ití pozemku pro jiný ne~ územním plánem plánovaný ú el. Je tedy zcela b~né, ~e územní plány zasahují do vlastnických práv. Samotná existence takového zásahu vaak nemo~e být dovodem pro zruaení napadené ásti územního plánu Libouchec. Z uvedeného zároveH nevyplývá, ~e vlastníci pozemko mohou mít legitimní o ekávání v tom smru, ~e územní plán zostane nemnný po celou dobu existence jejich vcných práv k nemovitostem, neboe  princip legitimního o ekávání pak v procesu územního plánování nelze vykládat jako zachování statu quo; jedná se o dlouhodobý proces, v nm~ se stYetávají rozné typy zájmo  vyhovní jednomu typu zájmo obvykle povede k poruae ve vztahu k zájmu jinému ( i jiného) (& ) Z existence dYívjaího územního plánu i Yeaení navrhovaných v raných fázích územních plánování nelze dovozovat utvoYení ,závazné správní praxe  tím by byla popYena sama podstata územního plánování. (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 21. 10. 2009, . j. 6 Ao 3/200976). S ohledem na územní a spole enský vývoj tak nelze o ekávat absolutní nemnnost pomro (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 31. 8. 2011, . j. 1 Ao 4/201142). St~ovatelka si proto mla být vdoma mo~nosti, ~e v budoucnu nemusí být mo~né její pozemek zastavt, neboe kontinuita územního plánování není bezbYehá. Vlastníku nemovitosti nelze pYiznat subjektivní právo na to, aby tato nemovitost byla zaYazena do konkrétního zposobu vyu~ití. Pouhá skute nost, ~e stanovení funk ního vyu~ití dot eného pozemku st~ovatelce komplikuje pYípravu a realizaci zámro ohledn jakéhokoliv vyu~ití pozemku, nezakládá pochybení odporkyn v procesu poYizování územn plánovací dokumentace i dokonce nezákonnost územního plánu (k uvedeným závrom srov. vedle výae uvedené judikatury i rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 28. 3. 2008, . j. 2 Ao 1/200851, i ji~ citovaný rozsudek ve vci sp. zn. 7 As 36/2023).<br/>[45] Nad rámec výae uvedeného Nejvyaaí správní soud zdorazHuje, ~e si pln uvdomuje dosledky územního plánu Libouchec pro st~ovatelku. Jak ji~ vaak výae uvedl, není úkolem soudu stanovovat, jakým zposobem má být ur ité území vyu~ito. Jeho úkolem je sledovat, zda se pYísluaná politická jednotka (obec) pYi tvorb územního plánu pohybovala v mantinelech územního plánování. Soudu rozhodn nepYísluaí pYezkoumávat, zda bylo pro ur itý pozemek i území vhodnjaí zvolit ten i onen zposob funk ního vyu~ití (srov. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, . j. 1 Ao 1/200674, ze dne 28. 3. 2008, . j. 2 Ao 1/200851, ze dne 20. 6. 2019, . j. 5 As 290/201837 atp.). Zmna funk ního vyu~ití pozemko v dané oblasti je toti~ legitimním právem obce v rámci poYizování územního plánu, do kterého mohou správní soudy zasahovat pouze omezen.<br/>[46] Nejvyaaí správní soud proto uzavírá, ~e krajský soud posoudil vaechny sporné právní otázky správn, pYi em~ vycházel z dostate n zjiatného skutkového stavu vci a své závry Yádn odovodnil. Dovody kasa ní stí~nosti uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. Y. s. tak nebyly naplnny.<br/><br/>IV. Závr a náklady Yízení<br/>[47] S ohledem na vaechny shora uvedené skute nosti dospl Nejvyaaí správní soud k závru, ~e kasa ní stí~nost není dovodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 vty druhé s. Y. s. zamítl. Sou asn podle § 60 odst. 1 vty první a § 120 s. Y. s. nepYiznal ~ádnému z ú astníko právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti, neboe st~ovatelka v nm nemla úspch a procesn úspané odporkyni v nm ~ádné náklady nevznikly.<br/><br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn dne 22. dubna 2024<br/><br/><br/>JUDr. JiYí Palla<br/>pYedseda senátu<br/><br/><br/></body> </html>