<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark> <mark style="color: yellow; background-color: red;">Afs</mark> <mark style="color: yellow; background-color: red;">56</mark>/<mark style="color: yellow; background-color: red;">2023</mark>- 48 - text</title> </head> <body> ÿþ <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark> <mark style="color: yellow; background-color: red;">Afs</mark> <mark style="color: yellow; background-color: red;">56</mark>/<mark style="color: yellow; background-color: red;">2023</mark> - 52<br/>pokra ování<br/><br/><br/><br/>[OBRÁZEK]<br/><br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedy senátu Filipa Dienstbiera, soudce Tomáae Langáaka a soudkyn Veroniky JuYi kové v právní vci ~alobkyn: YOLT Services s. r. o., sídlem Sokolská 1605/66, Praha 2, zastoupené JUDr. Davidem Vostrej~em, advokátem, sídlem Vrchlického sad 1893/3, Brno, proti ~alovanému: Odvolací finan ní Yeditelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 20. 7. 2017, . j. 29653/17/520011431706871, o kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti rozsudku Krajského soudu v Ostrav ze dne 18. 1. <mark style="color: yellow; background-color: red;">2023</mark>, . j. 22 Af 114/2017171, <br/><br/><br/>takto:<br/><br/>I. Kasa ní stí~nost se zamítá.<br/>II. }alobkyn nemá právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/>III. }alovanému se nepYiznává náhrada náklado Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/><br/>Odovodnní:<br/><br/><br/>I. Vymezení vci<br/><br/>[1] Finan ní úYad pro Moravskoslezský kraj (dále jen  finan ní úYad ) platebním výmrem ze dne 24. 10. 2016 stanovil ~alobkyni (resp. její právní pYedchodkyni spole nosti DIGI Czech Republic s. r. o., která zanikla k 1. 10. 2015 bez likvidace fúzí slou ením; pro zjednoduaení bude soud dále pou~ívat pouze souhrnné ozna ení  ~alobkyn ) k pYímé úhrad daH z pYíjmo právnických osob vybíranou srá~kou podle zvláatní sazby dan za zdaHovací období roku 2010 ve výai 29 480 140 K . Odvolání ~alobkyn ~alovaný zamítl v záhlaví ozna eným rozhodnutím.<br/>[2] Proti rozhodnutí ~alovaného se ~alobkyn bránila ~alobou, které krajský soud vyhovl a rozsudkem ze dne 12. 2. 2019, . j. 22 Af 114/201757, rozhodnutí ~alovaného zruail a vc mu vrátil k dalaímu Yízení. Toto rozhodnutí krajského soudu Nejvyaaí správní soud zruail rozsudkem ze dne 15. 2. 2021, . j. 1 <mark style="color: yellow; background-color: red;">Afs</mark> 73/201971. Dovodem byl nesprávný závr krajského soudu, ~e výzva finan ního úYadu ze dne 23. 12. 2015 byla nezákonná a ~e finan ní úYad neunesl dokazní bYemeno. Nejvyaaí správní soud krajskému soudu vytkl rovn~ nesprávné posouzení vyu~itelnosti informací a podklado z mezinárodního do~ádání a na rozdíl od krajského soudu pova~oval napadené rozhodnutí za pYezkoumatelné.<br/>[3] Krajský soud proto ve vci rozhodoval podruhé, pYi em~ shora ozna eným rozsudkem ~alobu zamítl.<br/>[4] NepYisvd il námitce prekluze práva stanovit daH, neboe i pro daH z pYíjmo právnických osob vybíranou srá~kou podle zvláatní sazby dan za zdaHovací období roku 2010 platí § 17a písm. a) zákona . 586/1992 Sb., o daních z pYíjmo, podle kterého je zdaHovacím obdobím kalendáYní rok. Lhota pro vymYení dan za ala b~et znovu v dosledku vydání výzvy k podání Yádného daHového tvrzení, která byla ~alobkyni doru ena dne 20. 12. 2013. DaHová kontrola tedy byla dne 10. 12. 2015 zahájena ve lhot a od zahájení daHové kontroly za ala b~et opt nová lhota ve smyslu § 148 odst. 3 zákona . 280/2009 Sb., daHový Yád. Krajský soud v tomto smyslu nevyhovl návrhu ~alobkyn na pYeruaení Yízení s ohledem na probíhající Yízení pYed rozaíYeným senátem Nejvyaaího správního soudu ve vci sp. zn. 9 <mark style="color: yellow; background-color: red;">Afs</mark> 95/2021, neboe dle jeho názoru nemohlo dojít k uplynutí lhoty pro stanovení dan ani pYi plné aplikaci § 148 odst. 5 daHového Yádu.<br/>[5] Po posouzení otázek týkajících rozlo~ení dokazního bYemene krajský soud dospl k závru, ~e ~alobkyn svá tvrzení neprokázala. Za st~ejní pova~oval závry vyplývající z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 26. 2. 2019 ve spojených vcech C115/16, C118/16, C119/16 a C299/16 (N Luxembourg 1 a dalaí). Odkázal na definici pojmu skute ný vlastník v rámci práva EU v l. 1 odst. 4 smrnice rady 2003/49/ES ze dne 3. <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark>. 2003, o spole ném zdanní úroko a licen ních poplatko mezi pYidru~enými spole nostmi z rozných lenských státo. Ve spojení s § 19 odst. <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark> zákona o daních z pYíjmo uzavYel, ~e skute ným vlastníkem je subjekt (entita), který takové pYíjmy nejen obdr~í do své dispozi ní sféry, ale mo~e jimi libovoln nakládat, ovládat a u~ívat je a mít z nich skute né výhody bez toho, ~e by byl smluvn nebo dle zákona povinen tento pYíjem nkomu dalaímu pYedat. Ur ující je, zda pYíjemce poplatko má z pYijatých poplatko hospodáYský prospch, a tudí~ mo~e svobodn ur it, jak budou vyu~ity.<br/>[<mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark>] Z obsahu daHového spisu dle krajského soudu plyne, ~e ~alobkyn nepYedlo~ila ~ádný relevantní dokaz, který by svd il o tom, ~e spole nost RSC & RDS S. A. a sesterské spole nosti DIGI Slovakia s.r.o. a DIGI Távközlési és Szolgáltató Kft. (spole n dále také jako  distributoYi ) byly jejich skute nými vlastníky. Na základ pYedlo~ených listin, tvrzení samotné ~alobkyn, jako~ i dalaích skute ností, zejména pak informací obdr~ených z mezinárodního do~ádání, bylo zjiatno, ~e distributoYi, kterým ~alobkyn na základ smluvních ujednání hradila licen ní poplatky, byli jejich okam~itými pYíjemci, avaak byli smluvn omezeni v nakládání s nimi, neboe byli povinni obdr~enou platbu postoupit dalaí osob. Nebyli proto skute nými vlastníky licen ních poplatko. Na tom nic nemní, ~e o pYijatých licen ních poplatcích ú tovali jako o vlastních pYíjmech i ~e platby nebyly formáln oddleny od ostatních pen~ních prostYedko na ú tech ani zda podléhaly rumunské srá~kové dani. Správce dan toti~ pouze na podklad dostupných podklado ovYoval, zda distributoYi jsou skute nými vlastníky, jak tvrdila ~alobkyn. V tomto smyslu krajský soud nepova~oval za pYiléhavý odkaz ~alobkyn na rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 23. 5. 2013, . j. 9 <mark style="color: yellow; background-color: red;">Afs</mark> 38/201240. Ze shodných dovodo neakceptoval dokazní návrhy ~alobkyn, neboe nemohly vést k prokázání tvrzení ~alobkyn.<br/>[7] K námitce, ~e ze strany správce dan mlo být postaveno na jisto, kdo je skute ným vlastníkem poplatko, a proto mly být aplikovány pYísluané smlouvy o zamezení dvojího zdanní, krajský soud uvedl, ~e rozhodnutí ~alovaného je postaveno na závru, ~e nebylo mo~né stvrdit subjekt, který je skute ným vlastníkem licen ních poplatko. DaHové orgány proto nepostupovaly nezákonn, jestli~e neaplikovaly ustanovení smluv o zamezení dvojího zdanní.<br/>II. Obsah kasa ní stí~nosti <br/>[8] }alobkyn (st~ovatelka) brojí proti rozsudku krajského soudu kasa ní stí~ností z dovodo uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona . 150/2002 Sb., soudní Yád správní (dále jen  s. Y. s. ).<br/>[9] Pova~uje za nepYijatelný postup krajského soudu, který napadený rozsudek zalo~il pouze na závrech Soudního dvora EU ve spojení s § 19 odst. <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark> zákona o daních z pYíjmo, ani~ by jakkoliv reagoval na ~alobní argumentaci k výkladu skute ného vlastníka dle pYísluaných smluv o zamezení dvojího zdanní ve svtle Modelové smlouvy OECD a souvisejícího komentáYe. Krajský soud neodovodnil, pro  argumentaci st~ovatelky ignoroval a místo toho svoj závr opYel o rozsudek Soudního dvora EU k výkladu smrnice EU, které se st~ovatelka nedovolávala a která v daném období nebyla implementována do eského práva. St~ovatelka zdorazHuje, ~e její argumentace k výkladu pojmu skute ného vlastníka v pramenech OECD je pro posouzení dané vci klí ová.<br/>[10] Krajský soud se dále nevyjádYil k významným skute nostem, na které st~ovatelka upozorHovala, zejména vyjádYení rumunského správce dan, který potvrdil, ~e spole nost RSC & RDS S. A. je skute ným vlastníkem pYíjmo z licen ních poplatku, a kurzovému riziku nesenému distributory jako~to významnému aspektu ovlivHujícímu prospch pYíjemce.<br/>[11] Nad rámec nepYezkoumatelnosti st~ovatelka namítá nesprávné posouzení právní otázky ur ení skute ných vlastníko vyplácených pYíjmo. ZdorazHuje, ~e krajský soud zalo~il své závry na výkladu nerelevantní právní úpravy a naopak nezohlednil relevantní právní úpravu a související výkladové pomocky. Ú elem konceptu skute ného vlastníka je zabránní zneu~ívání výhod vyplývajících ze smluv o zamezení dvojímu zdanní. MateYská spole nost Yídí celou skupinu posobící v nkolika státech a sama vyvíjí rozsáhlé politické aktivity, zYejm se tedy nejedná o protokovou spole nost. Bez zapojení distributoro by st~ovatelka vysílací práva bu nezískala, nebo získala za mén výhodných podmínek. Nemo~e se jednat o zneu~ívání daHových výhod. Pokud by st~ovatelka hradila licen ní poplatky do sídla tvorco programo, dosáhla by stejného, pYípadn i výhodnjaího daHového re~imu.<br/>[12] Krajský soud navíc vylo~il hospodáYský prospch v úzkém slova smyslu jako ú etní zisk z dané operace. V ekonomické realit má pYitom prospch pro podnikatele i Yadu jiných podob. Zavázalili se distributoYi hradit výrobcom programo licen ní poplatky za poskytnutá vysílací práva, ani~ by sami mli jistotu ohledn jejich vymahatelnosti, inili tak s pYedpokladem hospodáYského prospchu. V Yízení ani nebylo prokázáno, ~e by distributoYi mli pYijaté platby postupovat výrobcom programo, jak tvrdí krajský soud. PYípadný závazek pYedat platbu se pYitom musí vztahovat pYímo k dané platb a nezahrnovat smluvní i právní závazky nespojené s pYijatou platbou. St~ovatelka v Yízení uvedla skute nosti, které dokládají, ~e distributoYi jsou skute nými vlastníky pYijatých licen ních poplatko. Ty krajský soud nepova~oval za relevantní. Rovn~ nesprávn vyhodnotil otázku nutnosti aplikace smluv o zamezení dvojího zdanní jiného subjektu, který byl finan ním úYadem ozna en za skute ného vlastníka.<br/>[13] K uvedené argumentaci st~ovatelka doplnila odkaz na rozsudek Krajského soudu v Brn ze dne 18. 4. <mark style="color: yellow; background-color: red;">2023</mark>, . j. 29 Af 62/2018214, kterým zruail rozhodnutí ~alovaného týkající se hrazení licen ních poplatko st~ovatelkou za zdaHovací období roku 2011. Dle názoru Krajského soudu v Brn se ml ~alovaný podrobnji vnovat hodnocení pYedlo~ených dokazo.<br/>III. VyjádYení ~alovaného a replika st~ovatelky<br/>[14] }alovaný ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti nepova~oval napadený rozsudek za nepYezkoumatelný. Modelová smlouva OECD je toliko výkladovou pomockou. Vyaelli krajský soud z jiných zdrojo, nepYedstavuje to vadu napadeného rozsudku. K tomu ~alovaný pYipomnl, ~e u~ití pojmu skute ný vlastník dle rozsudku Soudního dvora EU vychází z lánku 11 Modelové smlouvy OECD. Krajský soud neaplikoval dosud neimplementovaný pYedpis, nýbr~ se pYi výkladu pojmu skute ný vlastník inspiroval rozsudkem Soudního dvora EU. NepYezkoumatelný není napadený rozsudek ani co se tý e odpovdi rumunských daHových orgáno. Krajský soud k této otázce citoval závr Nejvyaaího správního soudu a uvedl, ~e je jeho právním názorem vázán. Pokud jde o otázku nesení kurzového rizika, její nevyhodnocení krajským soudem nemo~e zposobit nepYezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboe jde o díl í skute nost, která nemá ve vztahu k mo~nosti distributoro zacházet s pYíjmy vypovídající hodnotu.<br/>[15] }alovaný pYipomnl, ~e nikdy netvrdil, ~e model obchodování byl vytvoYen pouze za ú elem získání daHové výhody a ~e nemá jiné racionální ekonomické opodstatnní. Ze zjiatného skutkového stavu nicmén plyne, ~e distributoYi pYijaté licen ní poplatky v podstat v toto~né výai posílali dál. Proto nemohli být pova~ováni za jejich skute né vlastníky. Pojem skute ný vlastník pYitom není prostYedkem, který by byl zaveden ist za ú elem pYedcházení daHovým únikom. Jedná se o kritérium, na základ kterého lze vyu~ít osvobození od dan i ni~aí sazby dan, co~ pYedstavuje výjimku ze zdanní, jejím~ prostYednictvím se stát za pYedem stanovených podmínek vzdává ásti daHových pYíjmo. Sou ástí tchto podmínek je unesení dokazního bYemene daHového subjektu.<br/>[16] Jakkoli mo~e ze zprávy o daHové kontrole vyplývat, ~e finan ní úYad za skute né vlastníky licen ních poplatko pova~oval výrobce programo, ~alovaný tento závr nepYejal. Jak správn uvedl krajský soud, ~alovaný uzavYel, ~e na základ provedeného dokazování nebylo mo~né stvrdit subjekt, který je skute ným vlastníkem licen ních poplatko. Pakli~e st~ovatelka nedolo~ila, kdo je skute ným vlastníkem licen ních poplatko, nebylo postaveno najisto, kterou (a zda njakou) smlouvu o zamezení dvojího zdanní bylo mo~né aplikovat. Odkaz st~ovatelky na rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 25. 5. 2013, . j. 9 <mark style="color: yellow; background-color: red;">Afs</mark> 38/201240, je nepYiléhavý. V nyní projednávané vci st~ovatelka nezmnila své tvrzení, pouze alternativn navrhla, aby ~alovaný aplikoval smlouvy o zamezení dvojího zdanní se zemmi, jejich~ daHovými rezidenty jsou dodavatelé programo, pokud je pova~uje za skute né vlastníky licen ních poplatko. }alovaný vaak má za to, ~e není úkolem daHových orgáno provádt dokazování za ú elem potvrzení i vyvrácení vaech hypotetických skutkových alternativ k tvrzením daHového subjektu. S návrhem st~ovatelky se ~alovaný Yádn vypoYádal.<br/>[17] Na vyjádYení ~alovaného st~ovatelka reagovala replikou, ve které zopakovala své argumenty z kasa ní stí~nosti a zdoraznila, ~e z rozhodnutí ~alovaného jednozna n vyplývá, ~e skute nými vlastníky byli výrobci programo. }alovaný proto ml uplatnit pYísluané smlouvy o zamezení dvojího zdanní. Ostatn pokud by ~alovaný nepYevzal tento názor finan ního úYadu, musel by st~ovatelku seznámit se zmnou právní kvalifikace, co~ neu inil. St~ovatelka pova~ovala za skute né vlastníky licen ních poplatko distributory. Pro pYípad, ~e by ~alovaný toto právní posouzení odmítl, ozna ila alternativn jako skute né vlastníky výrobce. S tím se ~alovaný vypoYádal zcela nedostate n a krajský soud jeho postup potvrdil. Nakonec se st~ovatelka ohradila i vo i tvrzení ~alovaného o nepYiléhavosti rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 25. 5. 2013, . j. 9 <mark style="color: yellow; background-color: red;">Afs</mark> 38/201240.<br/>IV. Posouzení vci Nejvyaaím správním soudem<br/>[18] Kasa ní stí~nost je pYípustná. Dovodnost kasa ní stí~nosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatnných dovodo a zkoumal pYitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nim~ je povinen pYihlédnout z úYední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. Y. s.). <br/>[19] Kasa ní stí~nost není dovodná.<br/>[20] Nejvyaaí správní soud se v první Yad zabýval námitkou nepYezkoumatelnosti, neboe jen u rozhodnutí pYezkoumatelného lze zpravidla vá~it dalaí kasa ní námitky. Takovou vadu Nejvyaaí správní soud v odovodnní napadeného rozsudku neshledal. Podle konstantní judikatury Nejvyaaího správního soudu je krajský soud povinen se vypoYádat s obsahem a smyslem ~alobní argumentace. Po~adavek nále~itého odovodnní rozhodnutí soudu nelze interpretovat jako po~adavek detailní odpovdi na ka~dý jednotlivý argument (srov. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 30. 4. 2009, . j. 9 <mark style="color: yellow; background-color: red;">Afs</mark> 70/2008130, i ze dne 12. 3. 2024, . j. 4 <mark style="color: yellow; background-color: red;">Afs</mark> 119/202247, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/10). Posta í, pokud proti tvrzení ú astníka Yízení postaví vlastní ucelenou argumentaci, v její~ konkurenci námitky jako celek neobstojí (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, . j. 8 <mark style="color: yellow; background-color: red;">Afs</mark> 267/201738, i ze dne 5. 4. <mark style="color: yellow; background-color: red;">2023</mark>, . j. <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark> <mark style="color: yellow; background-color: red;">Afs</mark> 384/202131).<br/>[21] St~ovatelce lze pYisvd it v tom, ~e krajský soud výslovn nereagoval na její ~alobní argumentaci k výkladu skute ného vlastníka dle pYísluaných smluv o zamezení dvojího zdanní ve svtle Modelové smlouvy OECD a souvisejícího komentáYe. V reakci na ~alobní námitky vaak pYedlo~il vlastní ucelenou argumentaci a vylo~il pojem skute ný vlastník, ze kterého následn vycházel. Z napadeného rozsudku je patrné, jak krajský soud hodnotil otázky podstatné pro rozhodnutí projednávané vci, není tudí~ nepYezkoumatelný ve smyslu výae citované judikatury. Správnost postupu a závro krajského soudu je samostatnou otázkou, ke které se Nejvyaaí správní soud vyjádYí ní~e.<br/>[22] Nejvyaaí správní soud neshledal nepYezkoumatelnost napadeného rozsudku ani v tom, ~e krajský soud nereagoval na díl í námitky st~ovatelky odkazující na vyjádYení rumunského správce dan a kurzové riziko, které nesli distributoYi. VyjádYení rumunského správce dan ze dne 24. 10. 2017 bylo získáno a do správního spisu zalo~eno na základ mezinárodního do~ádání. Zákonností dotazo zaslaných zahrani ním správcom dan se Nejvyaaí správní soud zabýval ji~ v prvním rozsudku v této vci. V nm shledal polo~ené dotazy zákonnými, a zároveH pYipomenul, ~e názor cizozemského správce dan pro tuzemského správce dan není závazný. Krajský soud v bod 14 napadeného rozsudku citoval závr Nejvyaaího správního soudu a následn v bod 15 správn uvedl, ~e je tímto názorem vázán. Nebylo proto tYeba ji~ opakovat uvedený závr konkrétn ve vztahu k vyjádYení rumunského správce dan. Co se tý e kurzového rizika, to st~ovatelka v ~alob uvedla jako pYíklad nesení rizik distributory. Nesení rizik spojených s úhradou licen ních poplatko spolu s dalaími skute nostmi dle st~ovatelky svd ilo o plné kontrole distributoro nad pYijatými licen ními poplatky od st~ovatelky. Krajský soud v bod 38 shrnul, pro  distributory ozna ené st~ovatelkou nelze pova~ovat za skute né vlastníky licen ních poplatko a pro  dospl k závru, ~e se nemohli svobodn rozhodnout, jak nalo~í s pYijatými platbami licen ních poplatko. To, ~e nereagoval na ka~dou jednotlivou díl í námitku st~ovatelky, nezakládá nepYezkoumatelnost napadeného rozsudku.<br/>[23] Pro úplnost Nejvyaaí správní soud konstatuje, ~e ovYil, ~e krajský soud reagoval na vaechny st~ejní námitky st~ovatelky. A  odovodnní napadeného rozsudku jist mohlo být pregnantnjaí, Nejvyaaí správní soud je pova~uje za dostate né pro vcný pYezkum závro krajského soudu.<br/>[24] Jádrem sporu mezi ú astníky Yízení je otázka, jaká mla být v projednávaném pYípad sazba dan z pYíjmo z licen ních poplatko. Aby bylo mo~né uva~ovat o sní~ené sazb dan podle smluv o zamezení dvojího zdanní, muselo by být v Yízení prokázáno, ~e distributoYi ozna ení st~ovatelkou byli skute nými vlastníky licen ních poplatko.<br/>[25] Licen ní poplatky podléhají podle § 36 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o daních z pYíjmo sazb dan 15 %. Podle § 37 zákona o daních z pYíjmo se ustanovení tohoto zákona pou~ije, jen pokud mezinárodní smlouva, kterou je eská republika vázána, nestanoví jinak. S ohledem na daHové rezidentství distributoro pYicházely v úvahu smlouvy o zamezení dvojího zdanní uzavYené mezi eskou republikou na stran jedné a Rumunskem ( . 180/1994 Sb.), Slovenskou republikou ( . 100/2003 Sb. m. s.) a Maarskem ( . 22/1995 Sb.) na stran druhé. Dle lánko 12 tchto smluv mohou být licen ní poplatky, mající zdroj v jednom smluvním stát, vyplácené rezidentu druhého smluvního státu, zdanny v tomto druhém stát. Licen ní poplatky mohou být zdanny rovn~ ve smluvním stát, v nm~ mají zdroj, avaak jeli pYíjemce skute ným vlastníkem (podle smlouvy o zamezení dvojího zdanní uzavYené mezi eskou republikou a Slovenskou republikou  jestli~e je skute ný vlastník licen ních poplatko rezidentem druhého smluvního státu ), daH nepYesáhne 10 % hrubé ástky licen ních poplatko.<br/>[26] Jak Nejvyaaí správní soud uvedl ji~ v rozsudku ze dne 12. 11. 2019, . j. 10 <mark style="color: yellow; background-color: red;">Afs</mark> 140/201833, podle bodu 4.3 komentáYe k l. 12 Modelové smlouvy OECD je pYíjemce licen ních poplatko jejich skute ným vlastníkem tehdy, pokud jich mo~e u~ívat a po~ívat bez omezení a není ze zákona i ze smlouvy povinen pYedat platby jiné osob ( Where the recipient of royalties does have the right to use and enjoy the royalties unconstrained by a contractual or legal obligation to pass on the payment received to another person, the recipient is the  beneficial owner of these royalties .). Citovaný komentáY tedy Yíká jinými slovy toté~ jako § 19 odst. <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark> zákona o daních z pYíjmo, podle kterého je pYíjemce licen ních poplatko jejich skute ným vlastníkem, pokud tyto platby pYijímá ve svoj vlastní prospch, a nikoliv jako zprostYedkovatel, zástupce nebo zmocnnec pro jinou osobu.<br/>[27] Lze se tedy pln ztoto~nit s krajským soudem (bod 35 napadeného rozsudku) a ~alovaným (body 30 a~ 32 rozhodnutí ~alovaného), ~e skute ným vlastníkem je subjekt, který pYíjmy v podob licen ních poplatko nejen obdr~í do své dispozi ní sféry, ale mo~e jimi libovoln nakládat, ovládat a u~ívat je bez toho, ~e by byl smluvn nebo dle zákona povinen tento pYíjem nkomu dalaímu pYedat. Tento závr platil ji~ pYed ú inností právní úpravy osvobození od dan zavedené smrnicí Rady 2003/49/ES a rozsudkem N Luxembourg 1 a dalaí, ze kterého vycházel krajský soud.<br/>[28] Z tohoto dovodu napadený rozsudek obstojí, pYesto~e krajský soud pYi výkladu pojmu skute ný vlastník licen ních poplatko nesprávn vycházel vedle znní a smyslu § 19 odst. <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark> zákona o daních z pYíjmo ze smrnice Rady 2003/49/ES a rozsudku N Luxembourg 1 a dalaí. Vnitrostátní právní úprava pYijatá na základ smrnice Rady 2003/49/ES nabyla ú innosti a~ dne 1. 1. 2011 a její aplikace na nyní projednávaný pYípad nebyla mo~ná. Nelze vaak opomenout, ~e ani pYed tímto okam~ikem není ji~ ú inná smrnice pro výklad vnitrostátního lenského státu zcela bez významu a mo~e pYedstavovat pomocku pYi výkladu nejasných i problematických pojmo. Smrnice Rady 2003/49/ES a rozsudek N Luxembourg 1 a dalaí v projednávané vci tudí~ mohly slou~it jako pomocka pYi výkladu, nikoli podstatný zdroj, jak uvedl krajský soud. Pojmy vnitrostátního práva nelze bez dalaího ztoto~Hovat s pojmy unijního práva. Krajský soud ml na projednávaný pYípad na základ § 37 zákona o daních z pYíjmo aplikovat smlouvy o zamezení dvojího zdanní a zabývat se mo~ností uplatnní sní~ené sazby dan dle jejich l. 12 a tedy pojmem skute ný vlastník jako podmínkou pro její uplatnní. Relevantními prameny pYi výkladu jsou vedle § 19 odst. <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark> zákona o daních z pYíjmo rovn~ Modelová smlouva OECD a komentáY k ní, jak vyplývá napY. z ji~ citovaného rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 12. 11. 2019, . j. 10 <mark style="color: yellow; background-color: red;">Afs</mark> 140/201833, i ze dne 21. 2. 2024, . j. 4 <mark style="color: yellow; background-color: red;">Afs</mark> 63/202248. Vzhledem k tomu, ~e výklad pojmu skute ný vlastník provedený krajským soudem se shoduje s výkladem dle pYísluaných mezinárodních smluv a souvisejících prameno, jak plyne z výae citované judikatury, nemlo pochybení krajského soudu vliv na zákonnost jeho rozhodnutí a nepYedstavuje dovod pro zruaení napadeného rozsudku.<br/>[29] St~ovatelka pova~uje výklad pojmu skute ný vlastník provedený krajským soudem za pYília zu~ující a nesouhlasí s tím, ~e bez uplatnní ziskové mar~e je vylou eno, aby podnikatelé mli prospch z jednotlivých transakcí. Obecn vzato lze se st~ovatelkou jist souhlasit. V nyní projednávaném pYípad vaak krajský soud termín hospodáYský prospch spojil s mo~ností svobodn ur it, jak budou pYijímané licen ní poplatky vyu~ity (viz bod 37 napadeného rozsudku). Ke svému závru o tom, ~e distributoYi z nich nemli hospodáYský prospch, nedospl pouze na základ absence ziskové mar~e, ale rovn~ z povahy zapojených subjekto, ceny ur ené podle pYedplatitelo a nemo~nosti se svobodn rozhodnout, jak nalo~í s pYijatými platbami (viz bod 38 napadeného rozsudku). Na základ zjiatných skute ností krajský soud dospl k závru, ~e distributoYi nejsou jejich skute nými vlastníky, a Nejvyaaí správní soud se s ním ztoto~Huje. Pro úplnost dodává, ~e neshledal ani naplnní st~ovatelkou prezentovaných tyY kritérií, která dle jejího názoru mají vyplývat z komentáYe k Modelové smlouv OECD. Kritérium nesení rizik ze st~ovatelkou odkazovaných ástí komentáYe nevyplývá. Ostatní kritéria jsou obsa~ena ji~ ve výae citované zákonné definici a vztahuje se k nim ji~ uvedený závr, ~e ze zjiatných skute ností vyplývá, ~e distributoYi nebyli skute nými vlastníky výnoso z licen ních poplatko.<br/>[30] K tvrzení st~ovatelky, ~e pYípadný závazek pYedat platbu jiné osob se musí vztahovat pYímo k obdr~ené platb a nezahrnuje smluvní i právní závazky nespojené s pYijatou platbou, Nejvyaaí správní soud konstatuje, ~e tyto podmínky byly v nyní Yeaené vci splnny. Maarský i slovenský správce dan v rámci mezinárodní výmny informací finan nímu úYadu sdlili, ~e dané spole nosti postupují licen ní poplatky obdr~ené od st~ovatelky provozovatelom vysílání, se kterými uzavYeli pYísluané smlouvy, a to ve výai fakturované st~ovatelce. Rumunský správce dan finan nímu úYadu sdlil, ~e rumunský daHový subjekt dle jeho vyjádYení platí jednotlivým poskytovatelom náklady za práva pYenáaet kanály a poté dané náklady fakturuje svým pYidru~eným spole nostem (v . st~ovatelky) v závislosti na po tu pYedplatitelo bez pYidání ziskové mar~e. Souvislost plateb vyplývá ji~ jen z jejich ú elu a shodné výae pYijatých a vyplácených poplatko. Nejvyaaí správní soud v této otázce nepova~uje za rozhodné, zda mli distributoYi jistotu ohledn jejich vymahatelnosti na stran st~ovatelky.<br/>[31] Nutno uvést, ~e krajský soud nezpochybHoval ekonomickou racionalitu fungování spole nosti RSC & RDS S. A. jako~to mateYské spole nosti a jejich sesterských spole ností, jak popisuje st~ovatelka v kasa ní stí~nosti, a ~e tak ne inil ani ~alovaný. Závr ~alovaného o povaze spole ností coby protokových se vztahuje toliko k pYeposílání pYijatých licen ních poplatko dalaím subjektom, nikoli k podnikatelským aktivitám zapojených spole ností jako takovým. Netvrdil ani, ~e by se v pYípad st~ovatelky jednalo o snahu o zneu~ívání daHových výhod. Rozhodnutí ~alovaného je postaveno na závru, ~e nebylo mo~no stvrdit subjekt, který je skute ným vlastníkem licen ních poplatko, resp. jeho daHové rezidentství (bod <mark style="color: yellow; background-color: red;">56</mark> rozhodnutí ~alovaného). Za takové situace ~alovaný nemohl v pYípad st~ovatelky pou~ít ni~aí sazbu dan z pYíjmo právnických osob. Krajský soud tak správn uzavYel, ~e daHové orgány nepostupovaly nezákonn.<br/>[32] Nelze se ztoto~nit ani s názorem st~ovatelky, ~e finan ní úYad zYeteln ur il skute ného vlastníka, a daHové orgány mly aplikovat smlouvy o zamezení dvojího zdanní ve vztahu k jiným subjektom. St~ovatelka v probhu daHového Yízení setrvale tvrdila, ~e skute nými vlastníky jsou distributoYi. Finan ní úYad proto vedl dokazování tak, aby ovYil její tvrzení. V doplnní odvolání ze dne 30. <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark>. 2017 st~ovatelka uvedla, ~e pokud správce dan setrvává na svém názoru, ~e distributoYi nejsou skute nými vlastníky, má si u init závr o tom, kdo jimi jsou. Odkázala pYitom na závr finan ního úYadu, ~e skute nými vlastníky byli výrobci programo. S tímto závrem správce dan se vaak ~alovaný neztoto~nil, o em~ st~ovatelku informoval v seznámení se zjiatnými skute nostmi a výzv k vyjádYení se v rámci odvolacího Yízení ze dne 10. 5. 2017, . j. 20976/17/520011431706871, kde uvedl, ~e sazba dan mo~e být modifikovaná mezinárodní smlouvou, pokud je pYíjemce skute ným vlastníkem licen ních poplatko, a konstatoval, ~e z informací obdr~ených prostYednictvím mezinárodní výmny informací nebylo mo~né stvrdit subjekt, který je skute ným vlastníkem licen ních poplatko. St~ovatelka pYesto nepYedlo~ila ~ádné podklady relevantní pro dané zdaHovací období, které by dokládaly její tvrzení, ani svou argumentaci stran jiných subjekto jako~to skute ných vlastníko nedoplnila. Rozhodnutí ~alovaného tak pro ni nemohlo být pYekvapivé. V tomto smyslu se nyní projednávaná vc odliauje od pYípadu Yeaeného Nejvyaaím správním soudem v rozsudku ze dne 25. 5. 2013, . j. 9 <mark style="color: yellow; background-color: red;">Afs</mark> 38/201240, neboe tamní st~ovatel pYedlo~il daHovým orgánom dokazy v souladu s interním pokynem ~alovaného, a pYesto jej ~alovaný neinformoval, ~e je nepova~uje za vrohodné ani mu nedal dostate ný prostor pro pYedkládání dokazních prostYedko. <br/>[33] Na závr Nejvyaaí správní soud k odkazu st~ovatelky na rozsudek Krajského soudu v Brn ze dne 18. 4. <mark style="color: yellow; background-color: red;">2023</mark>, . j. 29 Af 62/2018214, uvádí, ~e tam projednávaná vc se od nyní projednávané vci rovn~ odliauje. Týká se zdaHovacího období roku 2011, tedy ji~ doby za ú innosti nové právní úpravy pYijaté na základ smrnice Rady 2003/49/ES, a st~ovatelka v tamním pYípad ke svému tvrzení daHovým orgánom pYedlo~ila potYebné doklady.<br/>V. Závr a náhrada náklado Yízení<br/>[34] Nejvyaaí správní soud shledal nedovodnými vaechny st~ovatelkou uplatnné námitky. Proto kasa ní stí~nost zamítl jako nedovodnou podle § 110 odst. 1 vty druhé s. Y. s.<br/>[35] O nákladech Yízení o kasa ní stí~nosti podle § 60 odst. 1 a 7 ve spojení s § 120 s. Y. s. St~ovatelka nemla v Yízení úspch, a právo na náhradu náklado Yízení proto nemá. Procesn úspanému ~alovanému nevznikly v Yízení náklady pYesahující rámec náklado jeho b~né úYední innosti.<br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn dne 10. dubna 2024<br/><br/><br/> JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D.<br/> pYedseda senátu<br/></body> </html>