<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 4 <mark style="color: yellow; background-color: red;">Afs</mark> 63/2022- 48 - text</title> </head> <body> ÿþ4 <mark style="color: yellow; background-color: red;">Afs</mark> 63/2022-54<br/>pokra ování<br/><br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senátu slo~eném z pYedsedkyn senátu Mgr. Petry Weissové a soudco Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a JUDr. JiYího Pally v právní vci ~alobkyn: Avon Cosmetics Limited, se sídlem Nunn Mills Road, NN1 5PA, Northampton, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupena Mgr. Ing. Radkem Matuatíkem, advokátem, se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti ~alovanému: Odvolací finan ní Yeditelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 3. 11. 2020, . j. 41537/20/5200-11431-712136, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti rozsudku Mstského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2022, . j. <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark> Af 36/2020-42,<br/><br/>takto:<br/><br/>I. Kasa ní stí~nost se zamítá.<br/><br/>II. }ádný z ú astníko nemá právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/><br/><br/>Odovodnní:<br/><br/>I. Vymezení vci a pYedcházející soudní Yízení<br/>[1] Finan ní úYad pro hlavní msto Prahu (dále jen  správce dan ) rozhodnutím ze dne 11. <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark>. 2018, . j. 4566469/18/2001-53521-102252, zamítl ~ádost ~alobkyn o pYiznání osvobození pYíjmo z licen ních poplatko podle § 38nb zákona . 586/1992 Sb., o daních z pYíjmo, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  zákon o daních z pYíjmo ). }alovaný v záhlaví ozna eným rozhodnutím nahradil výrok rozhodnutí správce dan textem:  }ádost o vydání rozhodnutí o pYiznání osvobození pYíjmo z licen ních poplatko za zdaHovací období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 a od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 se zamítá. Dovodem zamítnutí ~ádosti bylo nesplnní zákonné podmínky pro osvobození pYíjmo z licen ních poplatko uvedené v § 19 odst. 5 bod 2 a v § 38nb odst. 2 písm. b) zákona o daních z pYíjmo, tedy neboe ~alobkyn neprokázala, ~e je skute ným vlastníkem licen ních poplatko, o jejich~ osvobození ~ádala.<br/>[2] }alobkyn podala proti rozhodnutí ~alovaného ~alobu, kterou Mstský soud v Praze (dále jen  mstský soud ) výae uvedeným rozsudkem zamítl jako nedovodnou.<br/>[3] Mstský soud konstatoval, ~e podle zákona o daních z pYíjmo a podle smrnice Rady 2003/49/ES, o spole ném systému zdanní úroko a licen ních poplatko mezi pYidru~enými spole nostmi z rozných lenských státo, (dále jen  smrnice 2003/49/ES ) není skute ným vlastníkem subjekt, který pYijímá platby licen ních poplatko pro jinou osobu jako zprostYedkovatel. Podle mstského soudu je skute ným vlastníkem subjekt, u nho~ pYíjmem dochází ke zvýaení majetku a který u~ívá pYíjem bez omezení, nepYedává jej ani z ásti jiné osob. K tomu mstský soud odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen  SDEU ) ze dne 26. 2. 2019 ve spojených vcech C-115/16, C-118/16, C-119/16 a C-299/19, N Luxembourg 1 a dalaí, ECLI:EU:C:2019:134, a na rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 12. 11. 2019, . j. 10 <mark style="color: yellow; background-color: red;">Afs</mark> 140/2018-32. Tyto rozsudky podle mstského soudu podporují výklad ~alovaného, mají pYednost pYed ~alobkyní zmínným rozhodnutím kanadského soudu ve vci Velcro Canada Inc. a neplyne z nich zjednoduaující závr ~alobkyn, ~e jediným kritériem je zjiatní, zda má pYíjemce licen ních poplatko závazek pYedat je jiné osob. Mstský soud k tomu dále odkázal na odovodnní rozhodnutí ~alovaného.<br/>[4] K argumentaci ~alobkyn, ~e po pYevzetí licen ních práv vykonávala dalaí práva a povinnosti vo i jednotlivým lokálním spole nostem a ~e není pouze tzv.  protokovou spole ností, mstský soud uvedl, ~e rozsudek N Luxembourg 1 a dalaí nelze vykládat v tom smyslu, ~e pokud se neproká~e zneu~ití práva, je ~alovaný povinen osvobození od dan z licen ních poplatko pYiznat. Podle mstského soudu není podstatné, zda ~alobkyn vykonává legitimn ur itou hospodáYskou innost v obecnjaím smyslu nebo zda pYijímá poplatky na svoj ú et, ale zda je skute ným vlastníkem licen ních poplatko (má z nich sama prospch), tedy jaký charakter její innost vykazuje, nikoli zda je prokázáno zneu~ití práva. Mstský soud uzavYel, ~e innost ~alobkyn nesplHuje podmínku skute ného vlastníka licen ních poplatko, jak ji vymezila judikatura. Mstský soud souhlasil se ~alovaným, ~e ~alobkyn nemá z pYíjmo z licen ních poplatko skute ný u~itek (prospch) a není oprávnna o nm svobodn rozhodovat, kdy~ je povinna (smluvn zavázána) podstatnou ást pYíjmo odvádt spole nostem Avon Products Inc. (dále jen  API ) a Avon International Operations Inc. (dále jen  AIO ). Mstský soud pYisvd il ~alovanému i v tom, ~e uvedenému závru nasvd ují také dalaí skute nosti zjiatné z pYedlo~ené smluvní dokumentace (obdobn stanovená splatnost pYijímaného licen ního poplatku a odvádného podlicen ního poplatku; vlastnictví majetkových práv zostává zmínným spole nostem, které si vyhradily právo provádt kontroly nejen u ~alobkyn, ale také u dr~itelo podlicence).<br/>[5] Podle mstského soudu není podstatné, z jakých pYíjmo ~alobkyn hradí poplatky spole nostem API a AIO, ale ~e ~alobkyn pYijímá licen ní poplatky ve výai <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark> % z istých tr~eb a je smluvn zavázána 5,68 % z istých tr~eb odvést dalaím spole nostem. Rozdíl ve výai 0,32 % z istých tr~eb, který ~alobkyni zostává, nelze pova~ovat za pYíjem z licen ních poplatko, ale pouze za odmnu za správu poplatko vybraných ~alobkyní pro zmínné spole nosti. Mstský soud zdoraznil, ~e ~alobkyn licen ní poplatky v pYevá~né míYe odvádí dalaím spole nostem, není tak jejich skute ných vlastníkem, ím~ nesplHuje pYísluanou zákonnou podmínku. U~itek z daných pYíjmo by ~alobkyn podle mstského soudu nemla ani tehdy, pokud by provádla dalaí innosti, které zmiHuje v ~alob (marketing nebo výzkum a vývoj), co~ ovaem v daHovém Yízení neprokázala. Vzhledem k tomu, ~e licen ní smlouvou je jako mna vaech poplatko stanoven americký dolar a ~alobkyn dostate n pYesvd iv neprokázala, ~e platby vybírá v jiné mn a z jakého dovodu, mstský soud souhlasil se ~alovaným, ~e takto obecn formulovaná námitka nemohla být v odvolacím Yízení konkrétnji posouzena. Konstatoval, ~e pokud ~alobkyní pYedlo~ená smluvní dokumentace stanovila platby v amerických dolarech, bylo na ~alobkyni, aby vysvtlila, pro  tomu tak není a v jaké mn byla platba skute n provedena.<br/>[<mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark>] Mstský soud neshledal pochybení ~alovaného pYi hodnocení výro ní zprávy ~alobkyn za rok 2017, z pYedlo~ené ásti výro ní zprávy vyplývá pouze to, ~e získává licen ní poplatky a ú tuje o nich. }alobkyn neuvedla, pro  by tomu mlo být jinak. Ani v ~alobkyní citované ásti výro ní zprávy mstský soud nezjistil nic, co by mlo popírat výae uvedený závr plynoucí z pYedlo~ené smluvní dokumentace. Mstský soud dodal, ~e bylo povinností ~alobkyn prokazovat pYísluané skute nosti.<br/><br/>II. Obsah kasa ní stí~nosti, vyjádYení ~alovaného a repliky st~ovatelky<br/>[7] Proti rozsudku mstského soudu podává ~alobkyn (dále jen  st~ovatelka ) kasa ní stí~nost z dovodo, které podYadila pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona . 150/2002 Sb., soudní Yád správní, (dále jen  s. Y. s. ).<br/>[8] St~ovatelka popisuje, ~e se stala pYíjemcem licen ních poplatko na základ smlouvy o postoupení licen ních práv, kterou uzavYela 30. <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark>. 2016 s historickými vlastníky licen ních práv, spole nostmi API a AIO, a stala se tak Yídící spole ností skupiny se zásadní odpovdností ve vztahu k právom duaevního vlastnictví AVON. St~ovatelka tvrdí, ~e pro oblast Evropy, Afriky a StYedního východu navrhuje a implementuje strategii vyu~ití a rozvoje práv duaevního vlastnictví; poskytuje licen ní práva lokálním spole nostem skupiny AVON, pYijímá od nich svým jménem a na svoj ú et platby, které eviduje, spravuje a vynucuje, dbá na dodr~ování dalaích smluvních podmínek; spravuje a kontroluje u~ití a výkon duaevních práv a kontroluje poruaení licen ních práv lokálními spole nostmi skupiny AVON a ukon uje poskytnutí licen ních práv, pokud si to vy~ádají okolnosti; vykonává dalaí innosti (vývoj nových produkto a jejich marketing). Tyto funkce podle st~ovatelky pYímo ovlivHují objem realizovaných tr~eb a na n navázanou ástku licen ních poplatko. Tato svá tvrzení ozna uje st~ovatelka za nesporná.<br/>[9] Podle st~ovatelky se ~alovaný ani mstský soud pYi výkladu a aplikaci pojmu skute ný vlastník na její situaci neYídili smyslem a ú elem právní úpravy (tj. zamezení dvojímu zdanní a zabránní vyhýbání se zdanní). Nesouhlasí se závrem mstského soudu, ~e pro hodnocení skute ného vlastnictví pYíjmo není podstatné, z jakých pYíjmo hradí poplatky spole nostem API a AIO, a ~e je smluvn zavázána tmto spole nostem odvést ást plateb licen ních poplatko pYijatých od AVON Cosmetics spol. s r. o. (dále jen  ACS ). Smluvní ujednání toti~ není nastaveno tak, ~e by mla povinnost odvést konkrétní platbu pYijatou od spole nosti ACS. St~ovatelka oddlen neeviduje a nespravuje pYijaté platby, které by byly následn odvádny spole nostem API a AIO. Z výkladu OECD ke vzorové daHové smlouv OECD podle st~ovatelky vyplývá, ~e pYípadný závazek pYedat platbu jiné osob se musí vztahovat pYímo k obdr~ené platb a nezahrnuje smluvní i právní závazky nespojené s pYijatou platbou, i kdy~ tyto závazky zposobí, ~e pYíjemce musí pYijaté prostYedky pou~ít k jejich uspokojení. Pro ur ení skute ného vlastníka proto st~ovatelka pova~uje za významné, zda se u pYíjemce smíchávají pYijaté platby s ostatními pYíjmy, zda má pYíjemce povinnost dostát svému závazku nezávisle na tom, jestli on sám platbu od svého dlu~níka obdr~í a v jaké mn jsou pYijímané a hrazené platby provádny. Nezkoumání tchto aspekto by podle st~ovatelky vedlo k absurdním závrom, ~e banka poj ující peníze, které si u ní ulo~ili její klienti, není skute ným vlastníkem úrokového pYíjmu, proto~e má závazek ást tohoto pYíjmu poslat svým klientom, nebo ~e regionální distributor, který nakupuje od globálního distributora softwarové Yeaení a dodává je se ziskovou mar~í zákazníkom na lokálních trzích, není skute ným vlastníkem licen ních poplatko pYijatých od zákazníko na lokálních trzích.<br/>[10] St~ovatelka odkazuje na rozhodnutí kanadského soudu ve vci Velcro Canada Inc., podle kterého skute nost, ~e jeden subjekt zároveH pYijímá i sám hradí licen ní poplatky, nebrání pYiznání skute ného vlastnictví. Podle st~ovatelky se ml mstský soud zabývat vcnou argumentací tohoto rozsudku, neboe rozvádí výklad pojmu skute ný vlastník ve skutkov obdobné vci a jde o právní úpravu ovlivnnou pravidly OECD, na n~ pYi výkladu smrnice 2003/49/ES výslovn odkázal SDEU. St~ovatelka konstatuje, ~e pYi posuzování otázky skute ného vlastníka nelze odhlédnout od dalaích funkcí a rizik ve vztahu k licen ním poplatkom a právom duaevního vlastnictví, jimi~ st~ovatelka ovlivHovala objem tr~eb lokálních spole ností skupiny, a tím také výai licen ních poplatko. Uvedené podle st~ovatelky podporuje i závr italského Nejvyaaího soudu . 14756 ze dne 10. 7. 2020, podle kterého a koli lucemburská spole nost krátce po pYijetí pYeposílala obdr~ený úrok jiné spole nosti ve skupin a realizovala nízkou mar~i, je skute ným vlastníkem daného pYíjmu, jeliko~ má právo u~ívat daný pYíjem, pYi em~ nemá smluvní i právní povinnost tento pYíjem dále pYeposílat; funkce dané zahrani ní spole nosti je nutno posoudit s ohledem na její globální funkce a vztahy s dalaími spole nostmi ve skupin. K tomuto rozsudku se mstský soud nevyjádYil, a koli na nj st~ovatelka upozorHovala. Správnost pYístupu st~ovatelky podle ní potvrdil také Odvolací soud ve Versailles v pYípadu nizozemské spole nosti, která platila 70 % z licen ních poplatko pYijatých od francouzské spole nosti lichtenatejnské nadaci, a pYesto nebyla protokovou spole ností, nýbr~ skute ným vlastníkem. St~ovatelka uzavírá, ~e pro posouzení skute ného vlastnictví licen ních poplatko je nezbytné pYihlédnout k celkovému funk n-rizikovému profilu entity, která poplatky pYijímá.<br/>[11] Argumentace mstského soudu obdobnou splatností plateb pYijatých a odvádných licen ních poplatko je podle st~ovatelky díl ím argumentem k existenci smluvního závazku odvést pYijaté platby, který vaak st~ovatelka vyvrátila. Mstský soud podle st~ovatelky nesprávn hodnotí vlastnictví podkladového aktiva jako rozhodnou skute nost, a koli podle komentáYe OECD není pro ur ení skute ného vlastníka rozhodné a také ~alovaný uznal, ~e st~ovatelka není skute ným vlastníkem licen ních poplatko nikoli z dovodu, ~e není vlastníkem samotných práv duaevního vlastnictví, ale z dovodu, ~e nezískává u~itek z tohoto pYíjmu a musí jej pYedávat dalaí osob.<br/>[12] K právu spole ností API a AIO provádt kontroly u dr~itelo sublicence st~ovatelka uvádí, ~e se jedná o díl í oprávnní, které nelze vytrhnout z celkového smluvního nastavení. Mstský soud podle st~ovatelky nereflektoval zjiatné skute nosti, z nich~ vyplývá, ~e st~ovatelka pYijímá licen ní poplatky od spole nosti ACS vlastním jménem, na vlastní ú et, má z nich hospodáYský prospch a mo~e svobodn ur it, jak budou vyu~ity. K tomu st~ovatelka upozorHuje na licen ní smlouvu, kterou uzavYela se spole nostmi API a AIO, konkrétn na l. III odst. C (jedná na vlastní náklady a má odpovdnost za jednání a opomenutí dr~itelo podlicence), l. IV odst. E (úrok z prodlení s úhradou licen ních poplatko) a l. V odst. C (náhrady v soudních sporech). Mstský soud opomnl také dalaí skute nosti, ze kterých je zYejmé, ~e smluvní strany nezamýalely ustavit st~ovatelku do pozice pouhého  správce licen ních poplatko (smlouvy pojem správce i správa nezmiHují; cílem poskytnutí licen ních práv je umo~nit st~ovatelce u~ívání práv duaevního vlastnictví za ú elem výroby, distribuce a prodeje výrobko; st~ovatelka získala oprávnní vykonávat významné obchodn-strategické funkce v oblasti dalaího rozvoje duaevního vlastnictví, marketingu i vývoje nových produkto). St~ovatelka nesouhlasí se závrem mstského soudu, ~e provádní dalaích inností (napY. marketing, výzkum a vývoj) nemá na její pYípadný u~itek z pYijatých licen ních poplatko vliv. Jedná se pYitom o funkce a rizika nesená st~ovatelkou ve vztahu k licen ním poplatkom a tr~bám, z nich~ jsou kalkulovány. Práv tyto skute nosti jsou podle st~ovatelky zásadní pYi hodnocení skute ného vlastnictví z pohledu smyslu a ú elu právní úpravy. K argumentu mstského soudu, ~e provádní dalaích inností st~ovatelka v daHovém Yízení podrobnji neprokazovala, st~ovatelka pYipomíná, v daHovém Yízení nebyly v tomto ohledu vyjádYeny pochybnosti; daHové orgány pova~ovaly tyto aktivity za nerelevantní.<br/>[13] St~ovatelka shrnuje, ~e mstským soudem uvedené dovody nesvd í jednotliv ani ve vzájemné souvislosti o tom, ~e by nemla u~itek z pYijatých licen ních poplatko, a nebyla tak jejich skute ným vlastníkem. Celkový soubor funkcí a rizik nesených st~ovatelkou podle ní pYekra uje roli pouhého správce licen ních poplatko. Koncept skute ného vlastníka v podání mstského soudu podle st~ovatelky neplní svou roli nástroje proti zneu~ívání daHového zvýhodnní. St~ovatelka zdorazHuje, ~e jde o nástroj proti zneu~ití daHových výhod a neml by být aplikován ve standardních podnikatelských situacích. S odkazem na lánek Hornochová, S., Novotný, R. Skute ný vlastník pYíjmo  víme, o em pYesn se bavíme? Bulletin KDP R, . 2/2020, st~ovatelka dodává, ~e bez sou asného posouzení prvku zneu~ití nelze koncept skute ného vlastníka aplikovat. St~ovatelka namítá, ~e odepYení nároku na osvobození plateb licen ních poplatko od spole nosti ACS vede k excesivnímu zdanní a je v pYímém rozporu se smyslem smrnice 2003/49/ES, neboe s platbou pYijatou od spole nosti ACS nakládá jako s vlastním pYíjmem, ú tuje o nm do svých provozních výnoso a jako takový jej zdaHuje.<br/>[14] Skutkový stav pYijatý mstským soudem podle st~ovatelky neodpovídá obsahu spisu. UpozorHuje na to, ~e mstský soud pYi hodnocení mnového rizika vychází z úpravy licen ních smluv, které stanovují platby v amerických dolarech, a koli st~ovatelka v Yízení pYedlo~ila fakturu vystavenou spole nosti ACS s ástkami v eských korunách a librách, nikoli v dolarech. St~ovatelka nemohla vdt, ~e i po pYedlo~ení faktury pYetrvávají pochybnosti o nesení mnového rizika, neboe ji ~alovaný s tmito pochybnostmi neseznámil a uvedl je a~ ve svém rozhodnutí. Závr mstského soudu, ~e z výro ní zprávy st~ovatelky za rok 2017 vyplývá pouze to, ~e získává licen ní poplatky a ú tuje o nich, je podle st~ovatelky v rozporu s textem zmínné zprávy, podle které jsou pYíjmy z licen ních poplatko rozeznávány na akruální bázi a vykazovány jako ostatní provozní výnosy. St~ovatelka proto namítá, ~e mstský soud ignoruje skute nost, ~e o daných pYíjmech ú tuje do provozních výnoso, které logicky vstupují do jejího základu dan.<br/>[15] }alovaný ve svém vyjádYení ke kasa ní stí~nosti nesouhlasí s tím, ~e by st~ovatelkou uvádný skutkový stav a závry, zda její innosti mají pYímý vliv na objem istých tr~eb dr~itelo podlicence, byly nesporné. Dodává, ~e i kdyby st~ovatelka vykonávala jí tvrzené funkce, neznamenalo by to, ~e má z vybraných licen ních poplatko skute ný u~itek, neboe ji tí~í smluvní povinnost odvést naprostou vtainu poplatku povodnímu poskytovateli licence. Tvrzení st~ovatelky, ~e mstský soud vycházel z nkolika málo izolovaných poznatko, ozna uje ~alovaný za nepYesné a nepodlo~ené. Podle ~alovaného bylo zásadní, ~e st~ovatelka od spole nosti ACS inkasovala poplatek za poskytnutou podlicenci odpovídající <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark> % jejích istých tr~eb a zároveH sama hradila poplatek za u~ívání toto~ného souboru oprávnní (ochranné známky, obchodní názvy, autorská a patentová práva) slo~ený mimo jiné z díl ího poplatku ve výai 5,68 % istých tr~eb spole nosti ACS. St~ovatelka tedy odvádla poplatek za u~ívání podlicence spole ností ACS ur ený procentem ze stejného základu jako poplatek vybraný, a to 94,66 % vybraného poplatku. }alovaný konstatuje, ~e st~ovatelka se nevyjádYila ke konkrétnímu obsahu obou závazko, které se vá~ou ke stejnému souboru oprávnní ve stejném regionu, a k tomu, ~e poplatky vycházejí ze stejných základo a dosahují témY stejné výae. Vzhledem k tomu, ~e se tyto dva závazky co do podoby poskytovaného plnní pYekrývaly zcela a co do výae úplaty z naprosté vtainy, pova~uje ~alovaný argumentaci st~ovatelky, ~e platba nebyla spravována separátn a k úhrad závazku nemusely být pou~ity toto~né pen~ní prostYedky, za formalistickou a nepYípadnou. }alovaný trvá na tom, ~e existoval závazek, pro který st~ovatelka nemla skute ný u~itek z poplatko vybraných od spole nosti ACS, a asová souslednost lhot splatnosti to potvrzuje. Podle ~alovaného z napadeného rozsudku neplyne st~ovatelkou tvrzený závr, ~e rozhodnou skute ností bylo, ~e vlastnictví majetkových práv k právom duaevního vlastnictví zostalo spole nostem API a AIO.<br/>[16] K námitkám, ~e st~ovatelka nemla dovod své funkce a innosti prokazovat, neboe v daHovém Yízení k tomu nebyly vyjádYeny pochybnosti, ~alovaný uvádí, ~e Yízení bylo návrhové a st~ovatelka byla v odvolacím Yízení zpravena o tom, z jakých dovodo nemo~e ~alovaný její skute né vlastnictví osvd it. St~ovatelka tak podle ~alovaného mla mo~nost své skute né vlastnictví dolo~it zposobem, jaký uznala za vhodný. }alovaný konstatuje, ~e neml dovod zpochybHovat, ~e st~ovatelka vedle vybírání a hrazení podlicen ních poplatko vyvíjí i vlastní innost; pYi sou asné existenci závazku, pro který reáln nemohla erpat u~itky plateb pYijatých za podlicen ní poplatky, by toti~ analyzování dopado innosti st~ovatelky na dalaí dr~itele podlicence nemohlo vést k závru, ~e je skute ným vlastníkem vybraných poplatko. St~ovatelka podle ~alovaného nedolo~ila, ~e mla smluvní povinnost nést mnové riziko vybíraných a odvádných poplatko, nevysvtlila, pro  poplatek fakturovala v eských korunách a v librách, a nedolo~ila smluvní podklad k tomuto postupu ani doklad o tom, ~e byl poplatek skute n zaplacen v jiné ne~ americké mn. }alovaný zdorazHuje, ~e st~ovatelka po~adovala osvobození pYíjmo, tudí~ mla Yádn dolo~it, ~e je jejich skute ným vlastníkem, a to v etn tvrzeného mnového rizika. Posouzení mstského soudu podle ~alovaného odpovídá obsahu spisu. }alovaný dodává, ~e z výro ní zprávy neplyne nic, co by dokládalo skute né vlastnictví st~ovatelky k vybraným poplatkom nebo vyvracelo jeho závry.<br/>[17] Institut skute ného vlastníka podle ~alovaného neslou~í výhradn k tomu, aby bylo bránno zneu~ití práva i vytváYení umlých konstrukcí za ú elem získání daHového zvýhodnní. Existuje Yada b~ných situací, kdy pYes ur itý subjekt procházejí platby, z nich~ tento nemo~e erpat u~itky, jedná se typicky o správce i zprostYedkovatele. }alovaný pYipouatí, ~e st~ovatelka vykonává Yadu inností v rámci skupiny AVON. Pro toto Yízení je vaak relevantní zejména to, jaké innosti, práva a povinnosti vykonává ve vztahu k vybraným poplatkom za u~ívání podlicence spole ností ACS, a rozhodné je, ~e st~ovatelka má smluvní povinnost odvést poplatky za u~ívání toto~ného souboru oprávnní a zostává jí jen cca 5,5 % vybraných poplatko od spole nosti ACS. S ohledem na nastavení smluvních vztaho v rámci skupiny to podle ~alovaného svou skute nou povahou odpovídá poplatku za správu a nesené riziko ve vztahu k vybraným poplatkom. St~ovatel in argument, ~e smluvní dokumentace nezahrnuje pojem správce, shledává ~alovaný formalistickým. Z uvedených dovodo ~alovaný pova~uje kasa ní stí~nost za nedovodnou a navrhuje, aby ji Nejvyaaí správní soud zamítl.<br/>[18] St~ovatelka v replice odmítá formalistický pYístup ~alovaného a mstského soudu k aplikaci institutu skute ného vlastníka a tvrdí, ~e odhlí~í od jeho ú elu zabránit u~ívání daHov výhodnjaích re~imo subjektom, které reáln s pYijatými prostYedky nenakládají a nemají z nich u~itek. Podle st~ovatelky není mo~né zkoumat pouze pYíchozí a odchozí platby daného subjektu, ale je nezbytné tyto skute nosti zasadit do kontextu vykonávaných funkcí a nesených rizik. VyjádYení ~alovaného vykládá st~ovatelka tak, ~e platba vlastnímu dodavateli diskvalifikuje pYijímající subjekt z postavení skute ného vlastníka bez ohledu na jakékoli funkce jím vykonávané a rizika s tím spojená. Takový výklad by vaak podle st~ovatelky v rozporu s cílem a ú elem úpravy vedl k odmítnutí výhod i ve standardních podnikatelských situacích; absurdn by byly vylou eny veakeré sublicencující subjekty. Funkce st~ovatelky, na které opakovan upozorHovala, se pYitom týkají práv pYijímaných licen ních plateb. St~ovatelka odpovídá za správu a rozvoj zna ek AVON v regionu, rozhoduje o pou~ití licencí v jednotlivých zemích, co~ má pYímý dopad na ekonomické výsledky skupiny; za tím ú elem na ni byly licence a právo udílet podlicence pYevedeny. I kdyby st~ovatelka pYistoupila na argumentaci, ~e bez dalaího odvádí procentuální ást pYijatého licen ního poplatku dále, nelze podle ní tvrdit, ~e její aktivita nemá vliv na výai jejích pYíjmo. St~ovatelka trvá na tom, ~e nemo~e být pouhým správcem pYijatých licen ních poplatko, neboe z titulu svých funkcí a rizik je jejich skute ným vlastníkem.<br/>III. Posouzení Nejvyaaím správním soudem<br/>[19] Nejvyaaí správní soud pYezkoumal napadený rozsudek mstského soudu v rozsahu podané kasa ní stí~nosti (§ 109 odst. 3 vta pYed stYedníkem s. Y. s.) a z dovodo v ní uvedených (§ 109 odst. 4 vta pYed stYedníkem s. Y. s.). Ve vci rozhodl bez naYízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2 vty první s. Y. s.<br/>[20] Kasa ní stí~nost není dovodná.<br/>[21] PYed vypoYádáním jednotlivých kasa ních námitek je tYeba pYipomenout, ~e podle § 104 odst. 4 s. Y. s. kasa ní stí~nost není pYípustná, opírá-li se jen o jiné dovody, ne~ které jsou uvedeny v § 103, nebo o dovody, které st~ovatel neuplatnil v Yízení pYed soudem, jeho~ rozhodnutí má být pYezkoumáno, a  tak u init mohl.<br/>[22] St~ovatelka v kasa ní stí~nosti nov namítala, ~e odepYení nároku na osvobození plateb licen ních poplatko od spole nosti ACS vede k excesivnímu zdanní a je v pYímém rozporu se smyslem smrnice 2003/49/ES, neboe st~ovatelka s platbou pYijatou od spole nosti ACS nakládá jako s vlastním pYíjmem, ú tuje o nm do svých provozních výnoso a jako takový jej (ve Velké Británii) zdaHuje. Tuto námitku st~ovatelka neuplatnila v ~alob, a koli jí v tom nic nebránilo. Text obsa~ený v odstavci 50 ~aloby ( K tvrzení ~alobkyn, ~e o pYijímaných licen ních poplatcích ú tuje jako o pYíjmech a jako takové je ve Velké Británii zdaHuje, ~alovaný uvádí, ~e výro ní zpráva ~alobkyn za rok 2017 tuto skute nost neprokazuje, &  ) není ~alobním bodem, neboe z nj není zYejmé, co st~ovatelka ~alovanému vytýká. V navazujícím odstavci 51 ~aloby pak st~ovatelka namítala pouze to, ~e zmínné tvrzení ~alovaného je v pYímém rozporu s textem výro ní zprávy. St~ovatelka tedy v ~alob nenamítala, ~e dochází k excesivnímu zdanní, respektive ~e platbu pYijatou od spole nosti ACS ve Velké Británii zdaHuje. Tato námitka je proto nepYípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. Y. s. St~ovatelka dále v kasa ní stí~nosti nov namítala, ~e nemohla vdt, ~e i po pYedlo~ení faktury pYetrvávají pochybnosti o nesení mnového rizika, neboe ji ~alovaný s tmito pochybnostmi neseznámil a uvedl je a~ ve svém rozhodnutí. Ani tuto námitku st~ovatelka neuplatnila v ~alob, a  tak u init mohla, Nejvyaaí správní soud ji proto rovn~ vyhodnotil jako nepYípustnou ve smyslu § 104 odst. 4 s. Y. s.<br/>[23] Nejvyaaí správní soud se nejprve zabýval námitkou, ~e se mstský soud nevyjádYil k rozsudku italského Nejvyaaího soudu . 14756 ze dne 10. 7. 2020, a koli na nj st~ovatelka upozorHovala. Jedná se o námitku nepYezkoumatelnosti ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s., kterou st~ovatelka chybn podYadila pod písmeno a) daného ustanovení. Toto pochybení vaak st~ovatelce nemo~e jít k tí~i, neboe podle konstantní judikatury Nejvyaaího správního soudu  není rozhodující, ~e st~ovatel sám své dovody nepodYadil k jednotlivým zákonným ustanovením i tak u inil nepYesn. Je-li v kasa ní stí~nosti uvedeno, jaké konkrétní vady v Yízení i v úsudku se ml soud dopustit a z eho je st~ovatel dovozuje, kasa ní stí~nost obstojí (srov. rozsudek ze dne 8. 1. 2004, . j. 2 <mark style="color: yellow; background-color: red;">Afs</mark> 7/2003-50, publ. pod . 161/2004 Sb. NSS).<br/>[24] K této námitce Nejvyaaí správní soud pYedevaím konstatuje, ~e podle konstantní judikatury je krajský (mstský) soud povinen vypoYádat se s obsahem a smyslem ~alobní argumentace; nepYezkoumatelnost pYitom není projevem nenaplnné subjektivní pYedstavy st~ovatelky o tom, jak podrobn by ml být rozsudek odovodnn, ale objektivní pYeká~kou, která Nejvyaaímu správnímu soudu znemo~Huje napadený rozsudek pYezkoumat (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, . j. 3 Azs 69/2016-24). Po~adavek nále~itého odovodnní rozhodnutí soudu nelze interpretovat jako po~adavek detailní odpovdi na ka~dý jednotlivý argument (srov. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, . j. 9 <mark style="color: yellow; background-color: red;">Afs</mark> 70/2008-13, a ze dne 21. 12. 2011, . j. 4 Ads 58/2011-72, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09, a ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/10).<br/>[25] St~ovatelce lze pYisvd it v tom, ~e mstský soud se ke zmínnému rozsudku italského Nejvyaaího soudu skute n nevyjádYil. Mstský soud vaak v napadeném rozsudku popsal právní úpravu, citoval relevantní judikaturu SDEU a Nejvyaaího správního soudu, ze které vycházel, a následn rozhodl pln v souladu s touto judikaturou. Díl í opomenutí mstského soudu reagovat na rozsudek italského Nejvyaaího soudu, o nm~ se st~ovatelka zmínila a~ v replice, nezposobuje za dané procesní situace nepYezkoumatelnost napadeného rozsudku.<br/>[26] Nejvyaaí správní soud neshledal nepYezkoumatelnost napadeného rozsudku ani v tom, ~e mstský soud podle st~ovatelky ignoruje skute nost, ~e o pYíjmech z licen ních poplatko ú tuje do provozních výnoso, které logicky vstupují do jejího základu dan. Nejvyaaí správní soud pYipomíná, ~e st~ovatelka v ~alob pouze upozornila na to, ~e tvrzení ~alovaného, ~e v její výro ní zpráv za rok 2017 je  pouze uvedeno, ~e & získává licen ní poplatky od jiných spole ností ve skupin a ~e o nich ú tuje , je v pYímém rozporu s textem výro ní zprávy, který citovala. St~ovatelka v ~alob nenamítala, ~e o pYíjmech z licen ních poplatko ú tuje do provozních výnoso, které vstupují do jejího základu dan. Mstskému soudu tak nelze vy ítat, ~e na tuto nepYednesenou námitku nereagoval, respektive ~e zmínnou skute nost ignoroval a podle st~ovatelky nesprávn posoudil obsah její výro ní zprávy z pohledu argumentace, kterou vaak neuplatnila. Kasa ní námitka proto není dovodná.<br/>[27] Jádrem sporu mezi ú astníky Yízení je otázka, zda st~ovatelka splHuje zákonné podmínky pro osvobození pYíjmo z licen ních poplatko hrazených spole ností ACS od dan z pYíjmo.<br/>[28] Podle § 38nb odst. 1 vty první zákona o daních z pYíjmo platí, ~e poplatník, který splHuje podmínky pro osvobození podle § 19 odst. 1 písm. zj) a zk), po~ádá svého místn pYísluaného správce dan o vydání rozhodnutí o pYiznání osvobození pYíjmo z licen ních poplatko a úroko z úvrového finan ního nástroje. Jednou z povinných nále~itostí ~ádosti o vydání rozhodnutí o pYiznání osvobození je informace prokazující, ~e pYíjemce licen ních poplatko nebo úroko z úvrového finan ního nástroje je jejich skute ným vlastníkem [§ 38nb odst. 2 písm. b) zákona o daních z pYíjmo].<br/>[29] Z § 38nb odst. 4 zákona o daních z pYíjmo vyplývá, ~e správce dan je povinen na základ ~ádosti, její~ povinné nále~itosti jsou vymezeny v odstavci 2, vydat rozhodnutí o pYiznání osvobození, jsou-li splnny podmínky uvedené v § 19 odst. 1 písm. zj) a zk) a odst. 5 a § 23 odst. 7.<br/>[30] Podle § 19 odst. 1 písm. zj) bodu 1 zákona o daních z pYíjmo platí, ~e od dan jsou osvobozeny licen ní poplatky plynoucí obchodní korporaci, která je daHovým rezidentem jiného lenského státu Evropské unie ne~ eské republiky, od obchodní korporace, která je daHovým rezidentem eské republiky. Z § 19 odst. 5 bodu 2 tého~ zákona plyne, ~e osvobození podle odstavce 1 písm. zj) a zk) lze uplatnit, pokud pYíjemce úroko z úvrového finan ního nástroje nebo licen ních poplatko je jejich skute ným vlastníkem. Podle odstavce <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark> tého~ ustanovení platí, ~e pYíjemce podílu na zisku, pYíjmu z pYevodu podílu mateYské spole nosti v dceYiné spole nosti, úroko z úvrového finan ního nástroje a licen ních poplatko je jejich skute ným vlastníkem, pokud tyto platby pYijímá ve svoj vlastní prospch, a nikoliv jako zprostYedkovatel, zástupce nebo zmocnnec pro jinou osobu.<br/>[31] Osvobození pYíjmo z licen ních poplatko bylo do zákona o daních z pYíjmo implementováno v návaznosti na smrnici 2003/49/ES. Podle l. 1 odst. 1 této smrnice platí, ~e úroky nebo licen ní poplatky mající zdroj v lenském stát jsou osvobozeny od veakerých daní, které na n jsou formou srá~ky u zdroje i na základ daHového výmru v daném stát ulo~eny, pokud skute ný vlastník úroko i licen ních poplatko je spole ností jiného lenského státu nebo v jiném lenském stát umístnou stálou provozovnou spole nosti lenského státu. Z odstavce 4 tého~ ustanovení vyplývá, ~e Spole nost lenského státu je pova~ována za skute ného vlastníka úroko i licen ních poplatko pouze v pYípad, ~e je pYijímá pro sebe, a nikoli pro jinou osobu jako zprostYedkovatel, napY. jako zástupce, správce majetku nebo zmocnnec.<br/>[32] Výkladem pojmu skute ný vlastník, a to i v kontextu st~ovatelkou zdorazHované vzorové daHové smlouvy OECD, se zabýval mstským soudem zmínný rozsudek N Luxembourg 1 a dalaí, který sice Yeail pYedb~né otázky týkající se osvobození úroko od dan z pYíjmo, nicmén vzhledem ke shodnosti právní úpravy lze jeho závry bez dalaího vztáhnout i na licen ní poplatky. V tomto rozsudku SDEU vyslovil:  Pojem  skute ný vlastník úroko ve smyslu uvedené smrnice tudí~ musí být vykládán tak, ~e ozna uje entitu, která má skute ný prospch z úroko, je~ jí byly vyplaceny. lánek 1 odst. 4 té~e smrnice podporuje tento odkaz k hospodáYské realit, kdy~ upYesHuje, ~e spole nost lenského státu je pova~ována za skute ného vlastníka úroko i licen ních poplatko pouze v pYípad, ~e je pYijímá pro sebe, a nikoli pro jinou osobu jako zprostYedkovatel, napY. jako zástupce, správce majetku nebo zmocnnec. [odstavec 88] & Z vývoje vzorové daHové smlouvy OECD a souvisejících komentáYo, jak je popsán v bodech 4 a~ <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark> tohoto rozsudku, pYitom vyplývá, ~e pojem  skute ný vlastník vylu uje konduitní spole nosti a nelze jej chápat v úzkém a technickém slova smyslu, nýbr~ v takovém smyslu, který umo~Huje zamezit dvojímu zdanní a pYedcházet vyhýbání se daHovým povinnostem a daHovým únikom. [odstavec 92] & lánek 1 odst. 1 smrnice 2003/49 ve spojení s l. 1 odst. 4 této smrnice musí být vykládán v tom smyslu, ~e osvobození od veakerých daní z úroko, je~ je v nm stanoveno, je vyhrazeno pouze skute ným vlastníkom takových úroko, tj. entitám, které z tchto úroko mají skute ný prospch z hospodáYského hlediska, a tudí~ mají oprávnní svobodn ur it, jak budou vyu~ity. [odstavec 122] .<br/>[33] K obdobným závrom dospl také Nejvyaaí správní soud v rozsudku ze dne 12. 11. 2019, . j. 10 <mark style="color: yellow; background-color: red;">Afs</mark> 140/2018-32. Vycházel pYitom i ze st~ovatelkou citovaného komentáYe k l. 12 odst. 4.3 vzorové daHové smlouvy OECD. Nejvyaaí správní soud v daném rozsudku uzavYel, ~e  pYíjemce (sub)licen ních poplatko je jejich skute ným vlastníkem jen tehdy, jestli~e jich mo~e u~ívat a po~ívat bez omezení a není ze zákona i ze smlouvy povinen pYedat platby jiné osob . V nyní Yeaené vci Nejvyaaí správní soud neshledal ~ádný dovod se od tchto závro jakkoli odchýlit.<br/>[34] Odpov na otázku, zda st~ovatelka splHuje zákonné podmínky pro osvobození pYíjmo z licen ních poplatko od dan z pYíjmo, se tedy odvíjí od posouzení toho, zda je st~ovatelka skute ným vlastníkem licen ních poplatko, tj. zda z nich má skute ný prospch z hospodáYského hlediska, mo~e svobodn ur it, jak budou vyu~ity, a není ze zákona i ze smlouvy povinna pYedat platby jiné osob.<br/>[35] Na tomto míst Nejvyaaí správní soud pYipomíná, ~e správní Yízení bylo vedeno o ~ádosti st~ovatelky o vydání rozhodnutí o pYiznání osvobození pYíjmo z licen ních poplatko placených výhradn spole ností ACS. K této ~ádosti st~ovatelka pYipojila výpis z obchodního rejstYíku, podle kterého je jediným spole níkem spole nosti ACS. K doplnní ~ádosti st~ovatelka pYilo~ila smlouvu o u~ívání ochranné známky a obchodního názvu ze dne 9. 10. 1993 uzavYenou mezi spole nostmi API a ACS, podle které je spole nost ACS jako nabyvatel licence povinna platit jako odmnu za licencovaná práva (ochranné známky, obchodní názvy, autorská a patentová práva AVON) licen ní poplatky v hodnot <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark> % z istých tr~eb z prodeje výrobko, a to v amerických dolarech do 30 dno po posledním dni ka~dého kalendáYního tvrtletí trvání této smlouvy. St~ovatelka pYedlo~ila také licen ní smlouvu ze dne 30. <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark>. 2016, kterou uzavYela se spole nostmi API a AIO jako~to poskytovateli licence. Touto smlouvou st~ovatelka získala licenci k u~ívání a výkonu majetkových práv (práva spole nosti API týkající se technických informací, patentových práv a obchodních práv  ochranné známky, promyslové vzory, obchodní názvy, autorská práva) a právo na odmnu na základ sou asných licen ních smluv (v etn výae zmínné smlouvy se spole ností ACS) a zavázala se platit licen ní poplatek ve výai 5,68 % z istých tr~eb svých a dr~itelo podlicence, a to v amerických dolarech do 60 dno od posledního dne ka~dého kalendáYního tvrtletí trvání této smlouvy. Z tchto skutkových zjiatní vycházel jak ~alovaný, tak i mstský soud.<br/>[36] Z uvedeného vyplývá, ~e st~ovatelka uzavYením smlouvy se spole nostmi API a AIO získala oprávnní a zároveH povinnost vybírat od spole nosti ACS licen ní poplatky a sou asn se smluvn zavázala platit spole nosti AIO licen ní poplatky za stejná licencovaná práva. St~ovatelka tak ve lhot 30 dno od konce ka~dého kalendáYního tvrtletí inkasuje od spole nosti ACS licen ní poplatky ve výai <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark> % z jejích istých tr~eb, a obdr~í-li platbu od spole nosti ACS a~ v poslední den, má následn 30 dno na to, aby spole nosti AIO zaplatila licen ní poplatky zahrnující ástku ve výai 5,68 % z istých tr~eb spole nosti ACS. St~ovatelka tudí~ odvádí spole nosti AIO 94,6667 % licen ních poplatko, které od spole nosti ACS vybere. Svou podstatou se tak jedná o smluvní povinnost pYedat drtivou vtainu pYijaté platby licen ních poplatko jiné osob.<br/>[37] Nejvyaaí správní soud souhlasí s mstským soudem a se ~alovaným, ~e st~ovatelka není skute ným vlastníkem licen ních poplatko vybíraných od spole nosti ACS. St~ovatelka toti~ z tchto pYijatých licen ních poplatko nemá skute ný prospch z hospodáYského hlediska, neboe nemo~e svobodn ur it, jak budou tyto prostYedky vyu~ity a nemo~e je u~ívat a po~ívat bez omezení, proto~e je na základ licen ní smlouvy ze dne 30. <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark>. 2016 povinna 94,6667 % z licen ních poplatko vybraných od spole nosti ACS pYedat spole nosti AIO.<br/>[38] Pokud by st~ovatelka pYedávala spole nosti AIO celou ástku vybraných licen ních poplatko a v licen ní smlouv by mla za své slu~by ve prospch skupiny AVON sjednanou odmnu ve výai 0,32 % z istých tr~eb svých a dr~itelo podlicencí, nevznikly by ~ádné pochybnosti o tom, ~e st~ovatelka není skute ným vlastníkem licen ních poplatko. Základní podstata smluvních ujednání je vaak v nyní Yeaené vci stejná jako v uvedené modelové situaci. Zbývající ást ve výai 5,3333 % z licen ních poplatko vybraných od spole nosti ACS proto Nejvyaaí správní soud ve shod s mstským soudem a ~alovaným pokládá za odmnu st~ovatelky za plnní povinností stanovených zmínnou licen ní smlouvou týkajících se regionu, ve kterém spole nost ACS posobí, tj. eské republiky.<br/>[39] Namítá-li st~ovatelka, ~e její funkce a innosti popsané v licen ní smlouv pYímo ovlivHují objem realizovaných tr~eb a na n navázanou ástku licen ních poplatko, Nejvyaaí správní soud konstatuje, ~e tato skute nost na výae uvedeném závru nic nemní. Bez ohledu na absolutní výai (hodnotu) licen ních poplatko stále platí, ~e st~ovatelce z nich zostává jen velmi malý podíl, zatímco drtivou vtainu (94,6667 %) licen ních poplatko pYijatých od spole nosti ACS musí st~ovatelka odvést spole nosti AIO, tudí~ nemo~e svobodn ur it, jak bude vyu~ita. Stejn tak je bez významu tvrzení st~ovatelky, ~e podle smluvního ujednání nemá povinnost odvést konkrétní platbu pYijatou od spole nosti ACS a ~e pYijaté platby neeviduje a nespravuje oddlen. Rozhodující je ta skute nost, ~e st~ovatelka drtivou vtainu licen ních poplatko vybraných od spole nosti ACS nemo~e u~ívat a po~ívat bez omezení.<br/>[40] K tvrzení st~ovatelky, ~e pYípadný závazek pYedat platbu jiné osob se musí vztahovat pYímo k obdr~ené platb a nezahrnuje smluvní i právní závazky nespojené s pYijatou platbou, Nejvyaaí správní soud konstatuje, ~e tyto podmínky byly v nyní Yeaené vci splnny. Smluvní závazek st~ovatelky uhradit spole nosti AIO licen ní poplatky ve výai 5,68 % z istých tr~eb dr~itele podlicence (tj. spole nosti ACS) je podle názoru Nejvyaaího správního soudu spojen s pYijatou platbou licen ního poplatku ve výai <mark style="color: yellow; background-color: red;">6</mark> % z istých tr~eb spole nosti ACS, neboe právo vybírat poplatky od dr~itele podlicence získala st~ovatelka stejnou licen ní smlouvou, ve které se zavázala platit licen ní poplatky spole nosti AIO. Souvislost obou plateb dále vyplývá z toho, ~e jsou ur ovány procentem ze stejného základu a asov na sebe navazují, a také z toho, ~e st~ovatelka odpovídá za vypracování písemných zpráv obsahujících podrobný výpo et licen ních poplatko, které vybírá a které odvádí (srov. l. III odst. D a l. IV odst. F licen ní smlouvy), a musí spole nostem API a AIO umo~nit audit a kontrolu tchto záznamo, tedy i porovnání ástek pYijatých a uhrazených licen ních poplatko.<br/>[41] S ohledem na zmínné písemné zprávy umo~Hující jasné ur ení výae jednotlivých licen ních poplatko, které st~ovatelka vybírá a platí, nepova~uje Nejvyaaí správní soud za významné, zda se u st~ovatelky smíchávají pYijaté platby licen ních poplatko s ostatními pYíjmy. V daném pYípad není podstatné ani to, zda má st~ovatelka povinnost dostát svému závazku nezávisle na tom, jestli ona sama platbu od spole nosti ACS obdr~í. Nelze toti~ odhlí~et od faktu, ~e st~ovatelka je jediným spole níkem spole nosti ACS, a musí tak disponovat nástroji, jak si Yádné a v asné plnní závazko této spole nosti zajistit.<br/>[42] Nejvyaaí správní soud v nyní Yeaené vci nepokládá za podstatné ani to, v jaké mn jsou pYijímané a hrazené platby provádny. Ze st~ovatelkou pYedlo~ené smluvní dokumentace toti~ jednozna n vyplývá, ~e st~ovatelka by mla licen ní poplatky od spole nosti ACS vybírat v amerických dolarech a ve stejné mn by mla také odvádt licen ní poplatky spole nosti AIO. K tvrzení st~ovatelky, ~e pYedlo~ila fakturu vystavenou spole nosti ACS s ástkami v eských korunách a librách, nikoli v dolarech, Nejvyaaí správní soud pYipomíná, ~e ji~ ~alovaný ve svém rozhodnutí vysvtlil, ~e pYedlo~ená faktura nedokládá, v jaké mn skute n spole nost ACS licen ní poplatky hradila (to by mohl prokázat napYíklad výpis z ú tu). Vzhledem k tomu, ~e st~ovatelka v daHovém ani v soudním Yízení nevysvtlila, pro  se mna uvedená na pYedlo~ené faktuYe liaí od mny ujednané ve smlouv, mstský soud nepochybil, pokud ve shod s ~alovaným vycházel z toho, ~e vaechny platby mají být podle obsahu smluvní dokumentace provádny v amerických dolarech. Námitka st~ovatelky, ~e skutkový stav pYijatý mstským soudem neodpovídá obsahu spisu, tak není dovodná.<br/>[43] St~ovatelkou nazna ené absurdní závry, ~e banka poj ující peníze, které si u ní ulo~ili její klienti, není skute ným vlastníkem úrokového pYíjmu, proto~e má závazek ást tohoto pYíjmu poslat svým klientom, nebo ~e regionální distributor, který nakupuje od globálního distributora softwarové Yeaení a dodává je se ziskovou mar~í zákazníkom na lokálních trzích, není skute ným vlastníkem licen ních poplatko pYijatých od zákazníko na lokálních trzích, shledal Nejvyaaí správní soud vzhledem k výae popsané specifické situaci st~ovatelky irelevantními.<br/>[44] Nejvyaaí správní soud nesdílí názor st~ovatelky, ~e by mstský soud nereflektoval i opomnl skute nosti, z nich~ vyplývá, ~e st~ovatelka má z licen ních poplatko pYijatých od spole nosti ACS hospodáYský prospch a mo~e svobodn ur it, jak budou vyu~ity. St~ovatelkou v dané souvislosti citovaná ustanovení licen ní smlouvy [ l. III odst. C (jedná na vlastní náklady a má odpovdnost za jednání a opomenutí dr~itelo podlicence), l. IV odst. E (úrok z prodlení s úhradou licen ních poplatko) a l. V odst. C (náhrady v soudních sporech)] nic nevypovídají o jejím hospodáYském prospchu a mo~nosti svobodn ur it, jak budou prostYedky vyu~ity. Skute nost, ~e st~ovatelka jedná vlastním jménem a na vlastní náklady (ú et), ~e má Yadu funkcí a rizik a ~e smluvní strany nezamýalely ustavit ji do pozice pouhého  správce licen ních poplatko, nic nemní na tom, ~e má smluvní povinnost 94,6667 % licen ních poplatko pYijatých od spole nosti ACS odvést spole nosti AIO, tudí~ nemo~e svobodn ur it, jak budou tyto prostYedky vyu~ity a nemo~e je u~ívat a po~ívat bez omezení.<br/>[45] St~ovatelka dále namítala, ~e mstský soud nesprávn hodnotil vlastnictví podkladového aktiva jako rozhodnou skute nost, a koli podle komentáYe OECD není pro ur ení skute ného vlastníka rozhodné. Nejvyaaí správní soud k tomu podotýká, ~e fakt, ~e vlastnictví majetkových práv zostává spole nostem API a AIO, mstský soud zmínil jen jako jeden z díl ích podporných argumento, nikoli jako rozhodnou skute nost. Ani tato námitka není dovodná.<br/>[46] Dovody pro odlianý výklad pojmu skute ný vlastník nespatYuje Nejvyaaí správní soud ani ve st~ovatelkou zdorazHovaných rozhodnutích cizích soudo. Rozhodnutí kanadského soudu ve vci Velcro Canada Inc. není pro zdejaí soudy závazné a vzhledem k tomu, ~e výae citovaný rozsudek N Luxembourg 1 a dalaí poskytuje jednozna ný výklad pojmu skute ný vlastník, není tYeba se rozhodnutím kanadského soudu blí~e zabývat. Mstský soud tudí~ nepochybil, pokud nezkoumal argumenty obsa~ené v rozhodnutí kanadského soudu a vycházel práv z rozsudku N Luxembourg 1 a dalaí. PYípad rozhodnutý italským Nejvyaaím soudem se od nyní Yeaené vci odliauje v tom, ~e lucemburská spole nost  podle popisu samotné st~ovatelky  nemla smluvní i právní povinnost pYíjem dále pYeposílat, zatímco st~ovatelka takovou smluvní povinnost má. Také pYípad rozhodnutý Odvolacím soudem ve Versailles je odlianý, neboe nizozemská spole nost pYeposílala jen 70 % z pYijatých licen ních poplatko, zatímco st~ovatelka pYeposílá 94,6667 %.<br/>[47] Lze tedy uzavYít, ~e ~alovaný i mstský soud se pYi výkladu pojmu skute ný vlastník a jeho aplikaci na situaci st~ovatelky Yídili smyslem a ú elem právní úpravy tak, jak je nastínil SDEU v rozsudku N Luxembourg 1 a dalaí. }alovaným podrobn popsané dovody, které pYevzal té~ mstský soud, dostate n vyvracejí argumenty st~ovatelky. Nejvyaaí správní soud souhlasí se st~ovatelkou v tom, ~e jde o nástroj proti zneu~ití daHových výhod, který by neml být aplikován ve standardních podnikatelských situacích. St~ovatel ina situace vaak  jak bylo popsáno výae  není standardní, a proto daHové orgány rozhodly správn, pokud st~ovatelce osvobození licen ních poplatko pYijatých od spole nosti ACS nepYiznaly. St~ovatelka toti~ není skute ným vlastníkem licen ních poplatko pYijatých od spole nosti ACS, neboe nemá oprávnní svobodn ur it, jak budou vyu~ity, a nemo~e jich u~ívat a po~ívat bez omezení.<br/>IV. Závr a náklady Yízení<br/>[48] Lze tedy uzavYít, ~e Nejvyaaí správní soud shledal kasa ní stí~nost nedovodnou, a proto ji podle § 110 odst. 1 in fine s. Y. s. zamítl.<br/>[49] O nákladech Yízení o kasa ní stí~nosti rozhodl Nejvyaaí správní soud podle § 60 odst. 1 s. Y. s. ve spojení s § 120 s. Y. s. St~ovatelka nemla ve vci úspch, a právo na náhradu náklado Yízení tudí~ nemá. }alovaný byl ve vci úspaný, ale náhradu náklado nepo~adoval a ze spisového materiálu nevyplývá, ~e by mu njaké náklady pYesahující rámec jeho b~né úYední innosti vznikly. Nejvyaaí správní soud proto vyslovil, ~e ~ádný z ú astníko nemá právo na náhradu nákladu Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/><br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn dne 21. února 2024<br/><br/><br/>Mgr. Petra Weissová<br/>pYedsedkyn senátu<br/><br/><br/></body> </html>