<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 2 Afs 119/2023- 45 - text</title> </head> <body> ÿþ 2 Afs 119/2023 - 50<br/>pokra ování<br/><br/>[OBRÁZEK]<br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senátu slo~eném z pYedsedy Tomáae Kocourka a soudkyH Evy `onkové a Sylvy `iakeové v právní vci ~alobce: G. A. H., zast. RNDr. Ljubomírem Skácelem, daHovým poradcem, se sídlem `eránkova 28, Brno, proti ~alovanému: Odvolací finan ní Yeditelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 4. 11. 2022, . j. 40841/22/510041453712735, o kasa ní stí~nosti ~alovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové  pobo ky v Pardubicích ze dne 1. 3. 2023, . j. 52 Af 1/202336,<br/><br/><br/>takto:<br/><br/><br/>I. Kasa ní stí~nost se zamítá.<br/><br/>II. }alovaný je povinen zaplatit ~alobci na náhrad náklado Yízení o kasa ní stí~nosti ástku 6.800 K  k rukám zástupce ~alobce RNDr. Ljubomíra Skácela, daHového poradce, do tYiceti dno od právní moci tohoto rozsudku.<br/><br/>III. }alovaný nemá právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/><br/><br/>Odovodnní:<br/><br/>I. PYehled dosavadního Yízení<br/><br/>[1] }alobce se ~alobou podanou ke Krajskému soudu v Hradci Králové  pobo ce v Pardubicích (dále jen  krajský soud ) domáhal zruaení rozhodnutí ~alovaného ze dne 4. 11. 2022, . j. 40841/22/510041453712735. Tímto rozhodnutím ~alovaný rozhodl o odvolání proti rozhodnutí Finan ního úYadu pro Pardubický kraj (dále jen  správce dan ) ze dne 30. 11. 2020, . j. 1797309/20/280850521609296, kterým bylo rozhodnuto o výai úroku z neoprávnného jednání správce dan podle § 254 zákona . 280/2009 Sb., daHový Yád, ve znní ú inném do 31. 12. 2020. <br/><br/>[2] Ze spisového materiálu vyplývá, ~e v roce 2014 podal ~alobce pYiznání k dani z pYíjmo fyzických osob (také jen  DPFO ) za zdaHovací období roku 2013. V souladu s tímto pYiznáním mu správce dan konkludentním platebním výmrem ze dne 6. 8. 2014, . j. 1245378/14/280824801603721, ve smyslu § 140 daHového Yádu vymYil daH ve výai 281.401 K . Následn ~alobce podal dodate né daHové pYiznání za stejné zdaHovací období, pYi em~ v nm vykázal daH ve výai 0 K . Sou asn po~ádal o vrácení pYeplatku na dani ve výai 281.401 K . Dovodem podání dodate ného daHového pYiznání byla skute nost, ~e podle Smlouvy mezi vládou eské a Slovenské federativní republiky a vládou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska o zamezení dvojího zdanní v oboru daní z pYíjmo a zisko z majetku pYíjmy ~alobce nepodléhaly zdanní v eské republice. }ádosti o vrácení pYeplatku správce dan rozhodnutím ze dne 21. 10. 2015 nevyhovl a poté dne 20. 1. 2016 vydal dodate ný platební výmr, v nm~ ~alobci domYil daH v celkové výai 82.422 K  a ulo~il mu uhradit penále ve výai 16.484 K . }alobce se proti tomuto platebnímu výmru odvolal, jeho odvolání vaak ~alovaný zamítl a neuspl ani s ~alobou podanou u krajského soudu. Podal vaak kasa ní stí~nost, které Nejvyaaí správní soud rozsudkem ze dne 9. 8. 2018, . j. 1 Afs 292/201737, vyhovl. Zruail pYitom i rozhodnutí ~alovaného, který následn rozhodnutím ze dne 14. 5. 2019, . j. 19408/19/520010421709052, dodate ný platební výmr zmnil tak, ~e domYil daH za zmínné zdaHovací období ve výai 0 K . <br/><br/>[3] Na základ tchto skute ností vydal správce dan rozhodnutí, kterým ~alobci pYiznal úrok z neoprávnného jednání správce dan ve výai 154.427 K . }alobce se proti jeho rozhodnutí odvolal. }alovaný rozhodnutí správce dan svým rozhodnutím ze dne 5. 3. 2020, . j. 9806/20/510041453712735, zmnil tak, ~e výai pYiznaného úroku sní~il na 43.412 K . }alobce se proti rozhodnutí ~alovaného bránil ~alobou, kterou krajský soud zamítl. O kasa ní stí~nosti, kterou ~alobce následn podal, rozhodl Nejvyaaí správní soud rozsudkem ze dne 21. 4. 2023, . j. 5 Afs 363/202048, tak, ~e ji takté~ zamítl. <br/><br/>[4] }alovaný v rámci pYezkumného Yízení rozhodnutím ze dne 11. 6. 2020, . j. 21775/20/520010421705721, zmnil své dYívjaí rozhodnutí ze dne 14. 5. 2019 tak, ~e ~alobci nov domYil daH ve výai 281.401 K  a stanovil penále ve výai 0 K . ástka 281.401 K  byla ~alobci vrácena ji~ 19. 6. 2019. Správce dan dne 30. 11. 2020 vydal nové rozhodnutí o výai úroku z neoprávnného jednání správce dan, v nm~ ~alobci pYiznal úrok ve výai 111.008 K , který vypo etl z ástky 281.401 K . }alobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. }alovaný rozhodnutí správce dan zmnil tak, ~e ~alobci úrok z neoprávnného jednání správce dan nepYiznal. Ve svém rozhodnutí uvedl, ~e pro vznik nároku na úrok z neoprávnného jednání správce dan musí být splnny dv základní podmínky: 1) rozhodnutí správce dan bylo zruaeno, zmnno nebo prohláaeno za nicotné kvoli jeho nezákonnosti nebo nesprávnému postupu správce dan, 2) na základ tohoto rozhodnutí doalo k úhrad dan. Dle jeho názoru nebyla v projednávané vci splnna podmínka . 2. Nezákonným rozhodnutím toti~ byl a~ dodate ný platební výmr, ve vztahu k nmu~ byl ji~ úrok z neoprávnného jednání správce dan pYiznán rozhodnutím ~alovaného ze dne 5. 3. 2020. ástku 281.401 K , ze které byl vypo ten úrok ve výai 111.008 K , ~alobce uhradil na základ konkludentního platebního výmru. Správce dan pYi vydání tohoto platebního výmru vycházel z údajo poskytnutých ~alobcem v daHovém pYiznání. Nejednalo se tedy o nezákonné rozhodnutí a vzhledem k jeho povaze ani nemohlo. Navíc to byl dle názoru ~alovaného práv ~alobce, kdo byl povinen v Yádném daHovém tvrzení vy íslit daH a uvést dalaí okolnosti pro její vymYení. }alovaný rovn~ uvedl, ~e rozhodnutím ze dne 11. 6. 2020 nemohlo dojít ke zmn povodního platebního výmru, doalo pouze ke zmn výroku dodate ného platebního výmru. <br/><br/>[5] Proti tomuto rozhodnutí se ~alobce bránil ~alobou, které krajský soud rozsudkem ze dne 22. 6. 2022, . j. 52 Af 57/202149, vyhovl, rozhodnutí ~alovaného zruail a vc mu vrátil k novému Yízení. Krajský soud se neztoto~nil s názorem ~alovaného, ~e konkludentní platební výmr nemo~e být sti~en nezákonností. Uvedl, ~e není rozhodné, jak formáln správce dan vo i daHovému subjektu postupuje, ale zda je jeho postup v souladu se zákonem. Dle názoru soudu není pravdou, ~e rozhodnutí vydané v pYezkumném Yízení mní toliko dodate ný, ale ji~ ne povodní platební výmr. Oba výmry toti~ tvoYí jeden celek, v jeho~ rámci daHový subjekt uhradil vyaaí daH, ne~ podle zákona ml. Ustanovení § 254 daHového Yádu v tehdejaím znní nerozliauje mezi procesními prostYedky, na jejich~ základ ke zmn dan dojde. <br/><br/>[6] Proti rozsudku krajského soudu ~alovaný nepodal kasa ní stí~nost a pYistoupil k vydání nového rozhodnutí ve vci (v záhlaví ozna ené rozhodnutí). V nm vaak optovn uvedl, ~e se ztoto~Huje se správcem dan v tom, ~e nezákonným rozhodnutím byl v projednávané vci dodate ný platební výmr, který byl v pYezkumném Yízení zmnn. Do doby vydání dodate ného platebního výmru správce dan vycházel z údajo poskytnutých ~alobcem, a tudí~ nelze vznik pYeplatku do této doby klást k jeho tí~i. Správce dan povodn toliko konkludentn vymYil daH; nevykonával pYitom ~ádnou innost, nezkoumal, nehodnotil, ani neposuzoval zákonnost výae dan a jejího základu, ani jejího právního a skutkového základu. Sou asn ~alovaný zdoraznil, ~e vydání dodate ného platebního výmru nezakládá po átek období, za které nále~í úrok z neoprávnného jednání správce dan. Kdyby toti~ správce dan postupoval správn a domYil daH ve výai 281.401 K , ~alobci by vznikl pYeplatek na dani, který by vaak mohl být vrácen jedin na ~ádost podle § 155 odst. 3 daHového Yádu ve znní ú inném do 31. 12. 2020. PYed uplynutím tYicetidenní lhoty od podání ~ádosti o vrácení pYeplatku nelze hovoYit o nezákonném zadr~ování pen~ních prostYedko, a tudí~ ani o neoprávnném jednání správce dan. }alovaný vycházel z premisy, ~e nastala fikce, podle ní~ ~alobce podal ~ádost o vrácení pYeplatku v den vydání dodate ného platebního výmru. TYicetidenní lhota tedy po ala b~et dne 21. 1. 2016 a skon ila dne 19. 2. 2016. Do tohoto dne byla daH vymYena konkludentn a od následujícího dne nále~í ~alobci úrok z neoprávnného jednání a~ do dne 19. 6. 2019, kdy byl pYeplatek ve výai 281.401 K  ~alobci vyplacen. }alovaný tedy vypo etl, ~e ~alobci za dané období nále~í úrok ve výai 135.921 K .<br/><br/>[7] }alobce se proti novému rozhodnutí ~alovaného optovn bránil ~alobou podanou ke krajskému soudu. V ~alob namítal, ~e ~alovaný ve svém rozhodnutí nerespektoval závazný právní názor krajského soudu vyjádYený v rozsudku . j. 52 Af 57/202149, kdy~ v rozporu s tímto názorem setrval na tom, ~e konkludentní platební výmr nemo~e být sti~en nezákonností. }alobce rovn~ namítl, ~e ~alovaný nesprávn stanovil po átek období, za které mu nále~í úrok z neoprávnného jednání správce dan. Dle jeho názoru toto období za íná dnem vydání konkludentního platebního výmru, tedy 6. 8. 2014, který byl dle názoru soudu rovn~ nezákonný. I kdyby vaak nezákonností sti~en být nemohl, ml být ~alobci pYeplatek vrácen automaticky po uplynutí 30 dní ode dne podání dodate ného daHového pYiznání, neboe mu nelze pYi ítat k tí~i, ~e správce dan nkolik msíco posuzoval skute nosti rozhodné pro stanovení dan. <br/><br/>[8] Krajský soud ~alob vyhovl. V odovodnní rozsudku uvedl, ~e správní orgán má povinnost Yídit se po zruaení jeho rozhodnutí závazným právním názorem soudu. Proti rozhodnutí soudu má správní orgán mo~nost podat kasa ní stí~nost, kterou vaak ~alovaný v projednávané vci nepodal. Limitem pravidla vázanosti právním názorem soudu je zmna skutkového stavu, která v projednávané vci nenastala. Krajský soud ve svém dYívjaím rozsudku vycházel z judikatury Nejvyaaího správního soudu, ze které dovodil, ~e i konkludentní stanovení dan mo~e být sti~eno nezákonností (napY. rozsudky ze dne 26. 10. 2017, . j. 5 Afs 27/201745, nebo ze dne 26. 10. 2022, . j. 2 Afs 25/202135). }alovaný vzhledem k obsahu jeho rozhodnutí nerespektoval v rozporu s § 78 odst. 5 zákona . 150/2002 Sb., soudní Yád správní (dále jen  s. Y. s. ), závazný právní názor soudu. S ohledem na skute nost, ~e ~alovaný nesprávn vyhodnotil povahu konkludentního platebního výmru, rovn~ nesprávn identifikoval po átek bhu tYicetidenní lhoty podle § 155 odst. 3 daHového Yádu v relevantním znní. <br/>II. Obsah kasa ní stí~nosti a vyjádYení ~alobce<br/><br/>[9] }alovaný (dále jen  st~ovatel ) podal proti rozsudku krajského soudu kasa ní stí~nost, její~ dovody podYadil pod § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s. St~ovatel namítá, ~e spor vedený v Yízení pod sp. zn. 52 Af 57/2021 ml jiný pYedmt ne~ spor nynjaí. Zatímco v dYívjaí vci byla Yeaena otázka, zda byla splnna jedna z podmínek pro pYiznání nároku na úrok z neoprávnného jednání správce dan, nyní je pYedmtem sporu otázka ur ení po átku doby úro ení. V nynjaí vci st~ovatel pln respektoval závazný názor krajského soudu, který vycházel z dYívjaích závro vyjádYených v rozsudcích NSS ze dne 1. 9. 2021, . j. 2 Afs 238/202044, ve vci MAFRA, a ze dne 26. 9. 2018, . j. 8 Afs 85/201840, ve vci PEPSICO CZ. Ani v jednom z tchto rozsudko nebyla shledána nezákonnost konkludentního platebního výmru. <br/><br/>[10] St~ovatel je toho názoru, ~e krajský soud pominul kontext nkterých svých závro vyjádYených v povodním zruaujícím rozsudku, zejména závr, ~e vymYovací a domYovací Yízení tvoYí materiáln jeden celek a ~e není rozhodné, jakým procesním prostYedkem dojde ke zmn výae dan. Tyto závry st~ovatel v dalaím Yízení pln respektoval. V tomto rozsudku soud vyslovil pouze obecný názor, ~e konkludentní platební výmr mo~e být sti~en nezákonností. Z celkového odovodnní rozsudku vaak jednozna n vyplývá, ~e byla splnna podmínka úhrady dan v souvislosti s nezákonným rozhodnutím o stanovení dan, pYi em~ tímto rozhodnutím byl dodate ný platební výmr. St~ovatel obecn nezpochybHuje, ~e by konkludentní platební výmr mohl být sti~en nezákonností, nicmén v projednávané vci tomu tak nebylo, co~ ve svém rozhodnutí Yádn zdovodnil. Vysvtlil, ~e nesprávn stanovenou daH nelze pYi ítat k tí~i správci dan, neboe ten ji stanovil konkludentn na základ tvrzení daHového subjektu. Krajský soud opomenul, ~e podle § 135 odst. 2 daHového Yádu je to daHový subjekt, kdo má povinnost vy íslit v daHovém pYiznání daH a uvést pYedepsané údaje k DPFO. <br/><br/>[11] Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, ~e Nejvyaaí správní soud v nkolika rozsudcích, napY. ze dne 26. 10. 2017, . j. 5 Afs 27/201745, vyjádYil názor, ~e i konkludentní platební výmr mo~e být sti~en nezákonností, obecn a nespojoval ho s ~ádným konkrétním skutkovým stavem. S tímto názorem se st~ovatel neztoto~Huje. Uvedené rozsudky se toti~ týkaly zdanní emisních povolenek. V jejich pYípad bylo daHové Yízení postaveno na autoritativním ur ení výae dan správcem dan. Rozdílnost tohoto institutu oproti DPFO dovodil i Nejvyaaí správní soud (napY. rozsudek ze dne 19. 11. 2020, . j. 1 Afs 101/201975). Jedná se tudí~ o jednu z výjimek z principu autoaplikace daHových pYedpiso, a odkaz soudu na tuto judikaturu je tedy nepYípadný. St~ovatel byl veden úvahou, ~e kdyby na základ dodate ného daHového pYiznání stanovil daH správn, nedalo by se hovoYit o jeho neoprávnném jednání v celkovém mYítku. Tato úvaha dle jeho názoru vyplývá rovn~ z rozsudku MAFRA. <br/><br/>[12] Krajský soud v povodním zruaujícím rozsudku nevyslovil ~ádný závazný právní názor ohledn doby úro ení. Tato otázka se stala spornou a~ v nynjaí vci. Naopak soud nechal st~ovateli prostor, aby otázku po átku doby úro ení posoudil sám. Závr krajského soudu, ~e st~ovatel nerespektoval jeho závazný právní názor, je tedy nesprávný. <br/> <br/>VyjádYení ~alobce<br/><br/>[13] }alobce odkázal na § 1 odst. 3 daHového Yádu. Dovodová zpráva k tomuto ustanovení mj. stanoví, ~e správce dan podrobí tvrzení daHového subjektu revizi, jejím~ výsledkem je buto akceptace, nebo zmna tvrzené ástky tak, aby výsledná daH odpovídala daHové povinnosti stanovené zákonem. V projednávané vci správce dan posoudil nesprávn skute nosti rozhodné pro stanovení dan uvedené v ~alobcov daHovém tvrzení. }alobce odkázal na (rovn~ soudem citovaný) rozsudek ze dne 26. 10. 2017, . j. 5 Afs 27/201745. Z toho vyplývá, ~e pokud správce dan podrobí dani pYíjem, který dani nepodléhá, nebo bez dalaího setrvá na daHovým subjektem odvedené dani z takového plnní, lze konstatovat, ~e se na vzniku pYeplatku podílel. Tento závr dopadá i na ~alobcov pYípad, neboe i on uvedl v daHovém tvrzení pYíjem, který nepodléhal zdanní, na e~ byl tento pYíjem zdann. Konkludentním výmrem stanovená daH neodpovídala daHové povinnosti ~alobce, a správce dan ml tedy po posouzení skute ností uvedených v pYiznání vymYit daH ve výai 0 K . }alobce nemohl voln nakládat s finan ními prostYedky, které pou~il na zaplacení dan, ím~ byla omezena jeho práva. Názor st~ovatele, ~e v pYípad vydání konkludentního platebního výmru nevykonává správce dan ~ádnou innost, pova~uje ~alobce za absurdní, stejn jako zposob, jakým st~ovatel vykládá relevantní judikaturu. }alobce uvádí, ~e je to ji~ jeho pátý pokus o získání úroku z neoprávnného jednání správce dan ve správné výai. Navrhuje kasa ní stí~nost zamítnout. <br/><br/>Replika ~alovaného a duplika ~alobce<br/><br/>[14] St~ovatel v replice v podstat opakuje svá tvrzení o odpovdnosti daHového subjektu za správnost daHového tvrzení. Uvádí, ~e se nejedná o pátý pokus o vymo~ení úroku ze strany ~alobce, nýbr~ o pokus druhý. }alobce v duplice rekapituluje své dYívjaí vyjádYení ke kasa ní stí~nosti a odkazuje na rozsudek NSS . j. 2 Afs 25/202131, ze kterého vyplývá, ~e zásadu autoaplikace nelze uplatHovat absolutn ani ve vcech dan z nemovitostí. Za správné stanovení dan je odpovdný správce dan bez ohledu na to, které dan se daHové tvrzení týká. Akceptujeli správce dan výai dan tvrzenou daHovým subjektem, ani~ by toto tvrzení podrobil revizi, postupuje v rozporu s § 1 daHového Yádu. Závrem dupliky ~alobce uvádí, ~e je to skute n jeho pátý pokus o vymo~ení úroku.<br/><br/>III. Posouzení kasa ní stí~nosti<br/><br/>[15] Nejvyaaí správní soud nejprve posoudil zákonné nále~itosti kasa ní stí~nosti a konstatoval, ~e byla podána v as, osobou oprávnnou, proti rozhodnutí, proti nmu~ je kasa ní stí~nost ve smyslu § 102 s. Y. s. pYípustná, a za st~ovatele jedná oprávnná osoba splHující podmínku dle § 105 odst. 2 s. Y. s. Poté Nejvyaaí správní soud zkoumal dovodnost kasa ní stí~nosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. Y. s., v mezích jejího rozsahu a uplatnných dovodo. Neshledal pYitom vady podle § 109 odst. 4 s. Y. s., k nim~ by musel pYihlédnout z úYední povinnosti. <br/><br/>[16] Kasa ní stí~nost není dovodná. <br/><br/>[17] Nejvyaaí správní soud dává st~ovateli za pravdu v tom, ~e se krajský soud v prvním zruaujícím rozsudku v této vci výslovn nezabýval otázkou, od kterého okam~iku ~alobci nále~í úrok z neoprávnného jednání správce dan. Rozhodnutí st~ovatele pYezkoumané prvním rozsudkem krajského soudu vycházelo ze závru, ~e vobec nejsou splnny podmínky nároku na úrok upravené v § 254 odst. 1 daHového Yádu. Konkrétn st~ovatel usoudil, ~e nebyla splnna podmínka vy~adující, aby doalo k úhrad dan na základ rozhodnutí, které bylo zruaeno i zmnno pro nezákonnost nebo z dovodu nesprávného úYedního postupu správce dan, nebo v souvislosti s takovým rozhodnutím. Zdoraznil, ~e úhrada dan byla provedena na základ konkludentního vymYení dan (tj. na základ tvrzení ~alobce), tento platební výmr ji~ z povahy vci nemo~e být nezákonný. Dodate ným platebním výmrem nebyl zruaen povodní platební výmr ani nebyla zruaena povodn stanovená daH, pouze byla zmnna (v sou tu obou platebních výmro) její výae. Závry judikatury týkající se darovací dan, jejím~ pYedmtem byly emisní povolenky, se týkají specifické situace, v ní~ se neuplatní princip autoaplikace daHového zákona.<br/><br/>[18] Krajský soud v prvním rozsudku poukázal nejprve na to, ~e na posuzovaný pYípad nelze vztáhnout závry rozsudku NSS ze dne 28. 8. 2014, . j. 7 Afs 94/201453, neboe v nm od podání Yádného daHového tvrzení nedoalo k ~ádné zmn skutkových tvrzení. PYipomnl závry judikatury (rozsudek NSS . j. 5 Afs 27/201745), podle ní~ konkludentní vymYení dan podle § 140 daHového Yádu obecn nevylu uje následnou mo~nost pou~ití § 254 odst. 1 tého~ zákona, pokud v dosledku pozdjaího domYení dan v ni~aí výai vznikne pYeplatek. Za výbr dan v zákonné výai je toti~ odpovdný správce dan, jen~ vymYením dan ur uje ástku, která nále~í státu. Není významné, jakým zposobem i postupem je daH vymYena, ur ující je, zda správce dan pYi tom postupoval v souladu se zákonem. Následn krajský soud poukázal na právní názor vyjádYený v rozsudku ve vci MAFRA, jen~ se týkal situace, která je podobná nyní posuzované vci. Jestli~e ~alobce podal dodate né daHové tvrzení, které správce dan nejprve neakceptoval a jeho~ správnost byla prosazena a~ cestou pYezkumného Yízení, aktivovala se v tomto okam~iku  pYezkumná autorita daHových orgáno, která se negativn projevila v majetkové sféYe ~alobce tak, ~e správce dan si ponechal daHový pYeplatek po delaí dobu, ne~ pokud by rozhodl o dodate ném daHovém tvrzení ji~ napoprvé správn. Krajský soud poté v bod 18 shrnul svoj právní názor tak, ~e neobstojí tvrzení st~ovatele, podle nj~ konkludentní platební výmr nemo~e být sti~en nezákonností. I tímto platebním výmrem toti~ správce dan stvrdil výai dan, která nále~í státu. Ur ující je, zda správce dan postupoval pYi vymYení dan v souladu se zákonem. Nesprávný je i závr st~ovatele, ~e rozhodnutím v pYezkumném Yízení byl zmnn pouze dodate ný platební výmr, nikoliv povodní platební výmr. VymYovací i domYovací Yízení tvoYí jeden celek, v nm~ ~alobce uhradil daH vyaaí, ne~ kolik inila podle zákona. Pro ú ely aplikace § 254 odst. 1 daHového Yádu není významné, jakým procesním prostYedkem dojde ke zmn dan a v jakém Yízení. <br/><br/>[19] Nejvyaaí správní soud tedy shrnuje právní názor vyjádYený v prvním rozsudku krajského soudu tak, ~e konkludentní platební výmr, jím~ byla daH vymYena v souladu s daHovým tvrzením ~alobce, mo~e být v obecné rovin sti~en nezákonností. Z tohoto hlediska je podstatné, zda správce dan postupoval pYi vydání konkludentního platebního výmru v souladu se zákonem. Dále krajský soud uvedl, ~e z hlediska posuzování podmínky, zda doalo ke zmn stanovené dan, není významné, jakým procesním prostYedkem byla výae dan zmnna, pYi em~ lze pod ni podYadit i pYípad, kdy konkludentn vymYená daH je zmnna dodate ným platebním výmrem (body 13, 14 a 18 rozsudku krajského soudu). V neposlední Yad krajský soud dovodil, ~e minimáln situace týkající se zmny dodate ného platebního výmru rozhodnutím v pYezkumném Yízení zalo~ila pYípad nezákonnosti, který se negativn promítl do majetkové sféry ~alobce, neboe pYi správném postupu správce dan by ~alobce dYíve disponoval pYeplatkem vzniklým tím, ~e uhradil nesprávn tvrzenou daH (bod 17 rozsudku krajského soudu). <br/><br/>[20] Krajský soud tedy nezavázal st~ovatele k tomu, aby posoudil konkludentní platební výmr jako nezákonný, nýbr~ aby se zabýval tím, zda správce dan pYed jeho vydáním postupoval v souladu se zákonem. Nezákonnost konkludentního platebního výmru ovaem nelze a priori vylou it s poukazem na procesní postup, jím~ k vymYení dan doalo (tedy ~e se tak stalo postupem dle § 140 daHového Yádu, tj. vymYením dan v souladu s daHovým tvrzením ~alobce). Pokud by byl konkludentní platební výmr nezákonný, je tYeba pova~ovat dodate ný platební výmr (ve znní po pYezkumném Yízení) za jeho zmnu. Podmínky pro pYiznání úroku z neoprávnného jednání správce dan jsou vaak pYinejmenaím splnny z toho dovodu, ~e správce dan vydal nezákonný dodate ný platební výmr, jen~ byl zmnn v pYezkumném Yízení, kterým byla zjednána náprava. V dosledku toho pak nebyl správce dan oprávnn zadr~ovat uhrazenou daH, pYi em~ úrok z neoprávnného jednání správce dan by ml pokrýt pYinejmenaím toto období neoprávnného zadr~ování pYeplatku.<br/><br/>[21] Proti tomuto závaznému právnímu názoru, resp. proti jeho pYípadné nesrozumitelnosti, se mohl st~ovatel bránit podáním kasa ní stí~nosti pYímo proti prvnímu rozsudku krajského soudu. Pokud této mo~nosti nevyu~il, nemo~e správnost závazného právního názoru krajského soudu zpochybHovat a~ v kasa ní stí~nosti smYující proti druhému rozsudku krajského soudu v této vci (viz rozsudek NSS ze dne 25. 8. 2016, . j. 9 As 201/201534). RozaíYený senát pYehledn shrnul judikaturu týkající se závaznosti právního názoru krajského soudu, mo~nosti jeho zpochybnní ~alovaným správním orgánem a následko jeho poruaení správním orgánem v usnesení ze dne 23. 2. 2022, . j. 1 Azs 16/202150, takto:  Nerespektování závazného právního názoru krajského soudu má toti~ podle ustálené judikatury za následek zruaení nového rozhodnutí správního orgánu bez dalaího (rozsudek ze dne 18. 9. 2003, . j. 1 A 629/200225, . 73/2004 Sb. NSS; z poslední doby napY. rozsudek ze dne 18. 6. 2020, . j. 2 Afs 282/201841, bod 31; rozsudek ze dne 25. 2. 2021, . j. 9 Afs 177/202048, bod 35). V Yízení o ~alob proti novému rozhodnutí správního orgánu se u tch otázek, který byly krajským soudem zodpovzeny pYi zruaení povodního rozhodnutí, pYezkoumává pouze to, zda správní orgán postupoval v souladu se závazným právním názorem krajského soudu; ohledn takto vyYeaených otázek toti~ ji~  není prostor pro polemiku (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 24. 12. 2020, . j. 1 As 312/202039, bod 32; obdobn napY. rozsudek ze dne 1. 9. 2010, . j. 3 As 9/201073). Ostatn ani Nejvyaaí správní soud nemo~e pYehodnocovat závazný právní názor vyslovený v prvním zruaujícím rozsudku krajského soudu, pokud proti nmu správní orgán nepodal kasa ní stí~nost, a  mohl, a proti jeho závrom brojí a~ v kasa ní stí~nosti podané proti dalaímu rozsudku krajského soudu (rozsudky ze dne 10. 3. 2016, . j. 7 Afs 333/201547; ze dne 25. 8. 2016, . j. 9 As 201/201534, body 22 24; z poslední doby napY. rozsudek ze dne 18. 6. 2020, . j. 2 Afs 282/201841, bod 33). <br/><br/>[22] Jakkoliv se ~ádná ást závazného právního názoru krajského soudu výslovn netýká stanovení po átku období, za které ~alobci nále~í úrok z neoprávnného jednání správce dan, nýbr~ správného posouzení samotného vzniku nároku na tento úrok, jsou tyto otázky nerozlu n spjaty. Od posouzení splnní podmínek vzniku nároku na úrok se toti~ odvíjí i stanovení období, za které úrok nále~í, neboe ob otázky vychází ze stejných právn relevantních skute ností. Je toti~ zYejmé, ~e pokud by správce dan nejednal nezákonn pYi konkludentním vymYení dan, nýbr~ a~ pYi rozhodování o dodate ném daHovém tvrzení, nemo~e se období, za nj~ úrok z neoprávnného jednání správce dan nále~í, odvíjet od okam~iku, jen~ by pYedcházel podání dodate ného daHového tvrzení. Pokud by nicmén jednal nezákonn ji~ pYi vydání konkludentního platebního výmru, nále~el by úrok ji~ od okam~iku úhrady tvrzené dan, která by byla vymYena nezákonn. <br/><br/>[23] St~ovatel v kasa ní stí~nosti nenamítá, ~e by po vydání prvního rozsudku krajského soudu v této vci nastaly jakékoliv zmny (skutkového i právního charakteru), v dosledku nich~ by pYestal být vázán právním názorem krajského soudu. Naopak namítá, ~e se Yídil závazným právním názorem krajského soudu, popY. zpochybHuje jeho správnost (to ovaem bylo mo~né pouze cestou kasa ní stí~nosti proti prvnímu rozsudku krajského soudu, která nebyla podána). Je proto tYeba posoudit, zda st~ovatel výae shrnutému závaznému právnímu názoru krajského soudu ve svém dalaím rozhodnutí dostál.<br/><br/>[24] St~ovatel se po zruaení svého prvního rozhodnutí v dané vci zcela nepochybn alespoH áste n Yídil závazným právním názorem krajského soudu. Z odovodnní druhého rozhodnutí st~ovatele toti~ vyplývá, ~e zcela akceptoval závr krajského soudu, podle nj~ byl nezákonným rozhodnutím pYinejmenaím povodní dodate ný platební výmr, pYi em~ újma z toho plynoucí spo ívá v tom, ~e si správce dan ponechal uhrazenou daH po delaí dobu, ne~ kdyby rozhodl o dodate ném daHovém tvrzení v souladu se zákonem ji~ napoprvé (viz zejména bod 16 rozhodnutí st~ovatele). Tento právní názor, který st~ovatel akceptoval, ovaem vyjadYuje toliko nejmenaí rozsah nezákonnosti v této vci. <br/><br/>[25] Právní názor krajského soudu sahá mnohem dále, neboe po~aduje po st~ovateli, aby provYil, zda ji~ konkludentní platební výmr nebyl nezákonný, a to s ohledem na konkrétní okolnosti daného pYípadu, pYi em~ zposob vymYení dan není relevantním hlediskem. St~ovatel ve své kasa ní stí~nosti nesprávn zasazuje závazný právní názor krajského soudu pouze do kontextu s rozsudky ve vcech MAFRA a PEPSI CO, které se v ur itém specifickém ohledu podobají nynjaí vci, ovaem zcela pomíjí, ~e krajský soud v otázce mo~né nezákonnosti konkludentního platebního výmru vycházel pYedevaím z rozsudku . j. 5 Afs 27/201745, z nho~ rovn~ citoval a jeho~ parafráze je zahrnuta i v bod 18 prvního rozsudku krajského soudu. <br/><br/>[26] St~ovatel ve svém druhém rozhodnutí uvedl, ~e správce dan nejednal pYi konkludentním vymYení dan nezákonn, neboe vymYil daH v souladu s Yádným daHovým tvrzením ~alobce, pYi em~ ~ádným zposobem nezkoumal, nehodnotil a neposuzoval zákonnost výae základu dan, výae dan a jejich skutkového a právního základu. Správce dan v pYípad konkludentního vymYení dan toti~ nevykonává ~ádnou innost, k vymYení dan dojde pYímo ze zákona. Správce dan za al provYovat ~alobcova tvrzení a~ po podání dodate ného daHového tvrzení (viz zejména body 20 a 29 rozhodnutí st~ovatele). Z toho bez jakýchkoliv pochybností plyne, ~e správce dan v novém rozhodnutí vyael pYi hodnocení postupu správce dan pYi vymYení dan výlu n z toho, ~e daH byla vymYena konkludentn, tj. v souladu s daHovým tvrzením ~alobce. Tímto postupem ovaem st~ovatel nedostál závaznému právnímu názoru krajského soudu, podle nj~ není pYi hodnocení zákonnosti platebního výmru ur ující, jakým procesním zposobem byla daH vymYena (tedy zda se tak stalo konkludentn v souladu s daHovým tvrzením, nebo na základ výsledko daHové kontroly i postupu k odstranní pochybností), nýbr~ zda správce dan postupoval v souladu se zákonem. <br/><br/>[27] Krajský soud pYi formulování svého závazného právního názoru vyael z rozsudku . j. 5 Afs 27/201745, na který opakovan odkázal. Z nho pYitom plyne, ~e správce dan je odpovdný za správné stanovení dan, tedy za to, aby daH byla stanovena v souladu se zákonem a po právu. Správným zjiatním a správným stanovením dan zcela jist není stav, kdy je (ji~ z podaného daHového pYiznání) zYejmé, ~e daHový subjekt odvedl ( i odvede) na dani více, ne~ iní jeho zákonná povinnost a ne~ by odvést musel. Na odpovdnosti správce dan za správné vymYení dan nic nemní ani povinnost, kterou daHový Yád v § 135 odst. 2 ukládá daHovému subjektu: v Yádném daHovém tvrzení sám vy íslit daH a uvést pYedepsané údaje, jako~ i dalaí okolnosti rozhodné pro vymYení dan. Pokud tak daHový subjekt neu iní, nelze vinit správce dan ze vzniku pYípadného pYeplatku, a podmínky pro postup dle § 254 daHového Yádu zpravidla nebudou naplnny. Ke stanovení a vymYení dan postupem dle § 140 daHového Yádu nemo~e správce dan pYistoupit automaticky a bez provedení jakékoli úvahy o tom, zda údaje v daHovém pYiznání uvedené, resp. daH zde vy íslenou lze bez dalaího akceptovat a takto vymYit, tedy mít za to, ~e daH se neodchyluje. Nelze proto souhlasit s názorem krajského soudu, ~e správce dan ~ádným zposobem nezkoumá, nehodnotí, neposuzuje zákonnost výae základu dan, dan a jejich právního a skutkového základu. Neplatí tak ani, ~e by tento typ rozhodnutí nemohl být sti~en nezákonností, ani to, ~e by nezákonnost nebylo mo~no pYi ítat správci dan. Pokud zákonodárce takový zposob vymYení dan zavedl, je nutno jej aplikovat tak, aby byly aetYeny zásady spravedlivého procesu, zásadu zákonnosti nevyjímaje.<br/><br/>[28] St~ovatel tak byl povinen podle závazného právního názoru krajského soudu, jen~ vylou il zposob vymYení dan jako rozhodující kritérium pro posouzení zákonnosti platebního výmru, posoudit, zda s ohledem na Yádné daHové tvrzení ~alobce, v etn listin k nmu pYilo~ených, postupoval správce dan v souladu se zákonem, jestli~e Yádné daHové tvrzení aproboval vydáním konkludentního platebního výmru. Pokud by toti~ z Yádného daHového tvrzení a pYilo~ených listin vyplývalo, ~e ~alobci nemohla tvrzená daHová povinnost vobec vzniknout (vycházeje z pYedpokladu, ~e správce dan zná právo, v etn mezinárodních smluv o zamezení dvojímu zdanní), pak by byl konkludentní platební výmr zatí~en nezákonností. St~ovatel tedy neml ve svém dalaím rozhodnutí vycházet výlu n z toho, jakým zposobem byla daH vymYena, nýbr~ ml primárn po právní stránce posoudit obsah Yádného daHového tvrzení ~alobce z toho hlediska, zda odpovídá jím vy íslené dani. Tuto úvahu ovaem st~ovatel neu inil, a tedy poruail závazný právní názor krajského soudu. Na tom nic nemní, ~e se st~ovatel v novém rozhodnutí vzepYel právnímu názoru krajského soudu a pokouael se odovodnit, pro  je pro posouzení správnosti postupu správce dan ur ující, ~e vymYená daH odpovídá výai dan tvrzené. St~ovatel nebyl oprávnn v dalaím Yízení polemizovat se správností závazného právního názoru krajského soudu, k tomu se mu otevYela jediná procesní pYíle~itost, a to podání kasa ní stí~nosti proti prvnímu rozsudku krajského soudu, které ovaem nevyu~il.<br/><br/>[29] Krajský soud tedy ve svém druhém rozsudku v této vci, který je pYedmtem nyní projednávané kasa ní stí~nosti, dospl ke správnému závru, ~e se st~ovatel ve svém rozhodnutí neYídil závazným právním názorem krajského soudu, tedy poruail § 78 odst. 5 s. Y. s.<br/><br/>[30] St~ovatel dále v kasa ní stí~nosti zpochybHuje zákonnost právního názoru krajského soudu, jen~ byl vyjádYen ji~ v jeho prvním rozsudku a zopakován i v nyní pYezkoumávaném rozsudku. Touto polemikou se ovaem Nejvyaaí správní soud nezabýval, neboe zpochybnit zákonnost závazného právního názoru krajského soudu bylo mo~né pouze podáním kasa ní stí~nosti proti jeho prvnímu rozsudku, eho~ st~ovatel nevyu~il. Cestu pro zpochybnní zákonnosti závazného právního názoru krajského soudu neotevírá ani to, ~e krajský soud v nyní pYezkoumávaném rozsudku podpoYil svoji argumentaci odkazem na dalaí judikaturu Nejvyaaího správního soudu a reagoval na výhrady st~ovatele proti závaznému právnímu názoru. V nynjaí vci tak mohl Nejvyaaí správní soud posuzovat jen to, zda krajský soud dovodn zruail rozhodnutí st~ovatele pro poruaení § 78 odst. 5 s. Y. s.<br/><br/>IV. Závr a náklady Yízení<br/><br/>[31] Na základ výae uvedeného dospl Nejvyaaí správní soud k závru, ~e kasa ní stí~nost není dovodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 vty druhé s. Y. s. zamítl.<br/><br/>[32] O náhrad náklado Yízení o kasa ní stí~nosti soud rozhodl podle úspchu ve vci v souladu s § 60 odst. 1 vtou první s. Y. s. ve spojení s § 120 s. Y. s. St~ovatel v Yízení nebyl úspaný, a proto nemá právo na náhradu náklado Yízení. <br/><br/>[33] Procesn úspaným byl v dané vci ~alobce, který byl zastoupen RNDr. Ljubomírem Skácelem, daHovým poradcem, tedy osobou vykonávající specializované právní poradenství podle zákona . 523/1992 Sb., o daHovém poradenství a KomoYe daHových poradco eské republiky. V takovém pYípad nále~í zástupci podle § 35 odst. 2 s. Y. s. odmna za zastupování, pYi em~ pro ur ení její výae se obdobn u~ije advokátní tarif (viz napY. rozsudek NSS ze dne 3. 12. 2015, . j. 9 Afs 189/201532). <br/><br/>[34] Soud proto úspanému ~alobci pYiznal proti ~alovanému, který ve vci úspch neml, právo na náhradu dovodn vynalo~ených náklado Yízení pYed Nejvyaaím správním soudem (výrok II) tvoYených odmnou daHového poradce za 2 úkony (vyjádYení ke kasa ní stí~nosti a duplika) dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) vyhláaky . 177/1996 Sb. ve výai 6.200 K  (2 x 3.100 K ) a pauaální náhradou hotových výdajo daHového poradce za 2 úkony ve výai 600 K  dle § 13 odst. 4 vyhláaky . 177/1996 Sb.; celkem tedy 6.800 K . Jeliko~ zástupce ~alobce nedolo~il, ~e je plátcem DPH, ástka se o tuto daH nenavyauje. ZároveH soud ur il, ~e st~ovatel musí tuto ástku uhradit do tYiceti dno od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce ~alobce (§ 149 odst. 1 zákona . 99/1963 Sb., ob anský soudní Yád, u~itý na základ § 64 s. Y. s., per analogiam).<br/><br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn dne 25. ledna 2024<br/><br/><br/>Tomáa Kocourek<br/>pYedseda senátu<br/></body> </html>