<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 7 As 347/2021- 86 - text</title> </head> <body> ÿþ7 As 347/2021 - 89<br/>pokra ování<br/>[OBRÁZEK]<br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedy Tomáae Foltase a soudco Davida Hipara a Lenky Krupi kové v právní vci navrhovatele: LESOBOR, spolek, se sídlem Píse ná 1425, Vracov, zastoupen Mgr. Ing. Jánem Bahý>em, advokátem se sídlem KotláYská 912/29, Brno, proti odporci: msto Vracov, se sídlem námstí Míru 202, Vracov, zastoupen Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem Olomoucká 261/36, Mohelnice, za ú asti: I) M. H., II) A. V., III) L. S., IV) E. S., v Yízení o kasa ní stí~nosti odporce proti rozsudku Krajského soudu v Brn ze dne 6. 10. 2021, . j. 65 A 5/2021134, <br/><br/><br/>takto:<br/><br/><br/>Rozsudek Krajského soudu v Brn ze dne 6. 10. 2021, . j. 65 A 5/2021134, se zruauje a vc se vrací tomuto soudu k dalaímu Yízení.<br/><br/><br/>Odovodnní:<br/><br/>I.<br/><br/>[1] Shora ozna eným rozsudkem Krajský soud v Brn (dále té~  krajský soud ) zruail opatYení obecné povahy . 1/2020  Územní plán Vracov ze dne 2. 6. 2020 (dále té~  územní plán ), a to v ásti týkající se plochy pYestavby P2 se zposobem vyu~ití bydlení v rodinných domech a na ni navazující plochy soukromé zelen P21, zasahující ásti pozemko parc. . X, na kterých se nachází hospodáYský les. K vcnému posouzení návrhu krajský soud uvedl, ~e vzhledem k existenci veYejného zájmu na zachování lesních porosto je zmna funk ního vyu~ití pozemko dosud ur ených k plnní funkcí lesa na zastavitelné plochy mo~ná pouze v pYípad, ~e na tomto zposobu uspoYádání území pYevá~í jiný veYejný (tj. i významný obecný) zájem. Za takový zájem vaak nelze pova~ovat odporcem akcentovaný zájem na hospodárném uspoYádání území a na vytvoYení zastavitelné plochy v návaznosti na doplnní stávající zástavby a vyu~ití existující infrastruktury. V posuzované vci veYejným zájmem pYeva~ujícím nad zájmem na zachování lesa není ani zájem na uspokojování bytových potYeb ob ano odporce. Nad zájmem na zachování lesa pYitom dle krajského soudu nemo~e pYevá~it ani soukromý zájem vlastníko pozemko nacházejících se v ploae P2. Rozhodné není ani to, ~e se jedná o hospodáYský les na hranici mýtního vku. Soud akcentoval i fakt, ~e odporce plochu P2 do územního plánu zaYadil i pYes to, ~e odbor ~ivotního prostYedí Krajského úYadu Jihomoravského kraje ve svém stanovisku ze dne 29. 11. 2018, . j. JMK 155331/2018, stanovil po~adavek na vylou ení dané plochy z dovodu negativního dopadu na krajinný ráz a na les jako environmentáln cenný prvek. Na základ uvedených skute ností dospl soud k závru, ~e napadená ást územního plánu je v rozporu se zákonem, neboe deklarovaný ú el zmny vyu~ití plochy P2 nepYevá~í nad veYejným zájmem na zachování lesa a sledovaného cíle lze dosáhnout i jinak. Napadená ást územního plánu je dále v rozporu rovn~ s po~adavkem proporcionality, neboe deklarované i skute né dovody pro zmnu vyu~ití plochy P2 jsou s ohledem na konkrétní okolnosti daného pYípadu ve zjevném nepomru k veYejnému zájmu na zachování lesa. Soud proto zruail územní plán v ásti vymezující plochu P2 a dále v ásti vymezující navazující plochu P21, neboe regulace této plochy byla pYímo navázána na regulaci plochy P2. Rozsudek krajského soudu (stejn jako vaechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu) je dostupný na www.nssoud.cz a soud na nj na tomto míst pro stru nost odkazuje. <br/><br/>II.<br/><br/>[2] Proti výrokom I a III rekapitulovaného rozsudku, kterými byla zruaena ást územního plánu a bylo rozhodnuto, ~e odporce má navrhovateli uhradit související náklady Yízení, podal odporce (dále té~  st~ovatel ) v zákonné lhot kasa ní stí~nost z dovodo obsahov podYaditelných pod § 103 odst. 1) zákona . 150/2002 Sb., soudní Yád správní, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále té~  s. Y. s. ). Z hlediska vcného vypoYádání kasa ní stí~nosti identifikoval Nejvyaaí správní soud následující okruhy námitek, které pro pYehlednost uspoYádal takto. V prvním kasa ním bod st~ovatel tvrdil, ~e krajský soud pochybil, shledalli na stran navrhovatele aktivní legitimaci k podání návrhu. Dle st~ovatele toti~ doalo ke  zneu~ití právní formy spolku pro prosazení soukromých zájmo úzké zájmové skupiny , a postup navrhovatele je tak nutno vyhodnotit jako zneu~ití práva. Navrhovatel toti~ dle st~ovatele nesleduje veYejné zájmy, nýbr~ soukromé zájmy svých leno (zvýaení pohody bydlení a zvýaení tr~ní hodnoty svých nemovitých vcí pYi sou asném sní~ení tr~ní hodnoty nemovitých vcí jiných vlastníko). St~ovatel dále akcentoval, ~e navrhovatel byl v procesu pYijímání územního plánu aktivní, neboe podal proti jeho návrhu námitku. Námitka navrhovatele byla st~ovatelem vyYízena, a navrhovatel tak mohl podat ~alobní návrh do dvou msíco ode dne schválení pYedmtného územního plánu. To vaak neu inil. Nemohl proto nyní podat návrh na zruaení územního plánu, neboe se jedná o vc ji~ rozhodnutou. V dalaím bod kasa ní stí~nosti st~ovatel konstatoval, ~e zachování plochy P2 pro bydlení bylo dovodné. Tato plocha byla v územním plánu vymezena za ú elem efektivního vyu~ití zastavného území obce, ím~ byl eliminován rozvoj zastavné plochy do krajiny. St~ovatel pYitom posoudil i veYejný zájem na zachování lesa a dospl k závru, ~e nad tímto pYevá~il veYejný zájem na doplnní odpovídající zástavby v zastavném území. Zohlednno pYitom bylo, ~e se jedná o hospodáYský les na hranici mýtního vku nacházející se v intravilánu obce, jeho~ obnova je vysoce nepravdpodobná. Zachování lesního porostu je problematické i s ohledem na mo~né akody na majetku, zdraví a ~ivotech. St~ovatel dodal, ~e vytváYení podmínek pro minimalizaci pYípadných akod a podmínek pro hospodárné vyu~ívání zastavného území jsou jako obecné po~adavky uvedeny v Politice územního rozvoje a v Zásadách územního rozvoje Jihomoravského kraje. Uvedené nadYazené územn plánovací dokumentace nadto jako po~adavek na uspoYádání území stanoví vytváYení podmínek pro pracovní pYíle~itosti a mo~nosti bydlení v sídle. Dle st~ovatele bylo nutno zohlednit i to, ~e pYibli~n 100 metro ji~n od dané lokality se nachází kompaktní lesní porost velké rozlohy, a také to, ~e zmna lesních pozemko byla provedena jen v nezbytné míYe (intenzita zastavní byla ur ena na 35 %). Krajský soud dále dle názoru st~ovatele poskytl nedovodnou ochranu právom leno navrhovatele, a to na úkor vlastnických práv osob vlastnících pozemky v ploae P2. Tímto soud zalo~il nerovnost mezi vlastníky pozemko v obdobné situaci na stejném míst. St~ovatel dodal, ~e soud zruail zákonné rozhodnutí jeho nejvyaaího orgánu (tj. zastupitelstva obce), ím~ zasáhl do práva st~ovatele na samosprávu. V dalaím bod kasa ní stí~nosti st~ovatel akcentoval, ~e Krajský úYad Jihomoravského kraje proti územnímu plánu nebrojil, a bylo lze tedy pYedpokládat, ~e s tímto souhlasil (v rozhodnutí o námitce pYitom st~ovatel uvedl, ~e stanovisko Krajského úYadu Jihomoravského kraje není pro obsah územního plánu závazné). Uspokojiv pak dle st~ovatele byla vyYeaena i otázka vlivu na evropsky významné lokality a pta í oblasti soustavy Natura 2000. Co se pak tý e krajinného rázu, st~ovatel konstatoval, ~e pro dané území není zpracována ~ádná podrobnjaí dokumentace krajinného rázu a ~e pYedmtný hospodáYský les není pro zastavné území ur ujícím prvkem krajinného rázu. Dle st~ovatele doalo vydáním napadeného rozsudku krajského soudu i k zásahu do právní jistoty. V ploae P2 ji~ toti~ bylo vydáno rozhodnutí stavebního úYadu za ú elem výstavby rodinného domu. Z uvedených dovodo st~ovatel navrhl, aby Nejvyaaí správní soud napadený rozsudek krajského soudu zmnil tak, aby byl návrh zamítnut, popY., aby rozsudek zruail a vc vrátil krajskému soudu k dalaímu Yízení.<br/><br/>III.<br/><br/>[3] Navrhovatel a osoby zú astnné na Yízení III a IV se ke kasa ní stí~nosti nevyjádYili.<br/><br/>[4] Osoba zú astnná na Yízení I (spoluvlastník pozemku nacházejícího se v ploae pYedmtného lesa) ve svém vyjádYení ke kasa ní stí~nosti uvedla historické okolnosti týkající se dané oblasti a vyjádYila názor, ~e je nemorální po~adovat po vlastnících dot ených pozemko, aby zachovali les a odpovídali za pYípadné akody zposobené tímto lesem. Osoba zú astnná na Yízení I pova~uje navrhovatele za ú elové sdru~ení, které chce rozhodovat o cizím majetku ve vlastní prospch.<br/><br/>[5] Osoba zú astnná na Yízení II (vlastník jednoho z pozemko v ploae P2) pak uvedla, ~e souhlasí s podanou kasa ní stí~ností. Aktivita navrhovatele sleduje ist soukromé zájmy jeho leno, a to na úkor vlastníko pozemko nacházejících se v ploae P2 a na ni navazující ploae P21. Osoba zú astnná na Yízení II ji~ nadto provedla kroky, aby na jejím pozemku bylo mo~no realizovat stavbu. <br/><br/>IV.<br/><br/>[6] Rozsudkem ze dne 9. 2. 2022, . j. 7 As 347/202146, Nejvyaaí správní soud zamítl kasa ní stí~nost st~ovatele jako nedovodnou. Nejvyaaí správní soud neshledal na podklad kasa ní stí~nosti dovod ke zruaení rozsudku krajského soudu. Pln se ztoto~nil s posouzením provedeným krajským soudem, a jeho závry proto pYevzal. Napadenou ást územního plánu zruail krajský soud pYedevaím z dovodu jeho rozporu se zákonem . 289/1995 Sb., o lesích a o zmn a doplnní nkterých zákono, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále té~  lesní zákon ). Ze znní lesního zákona krajský soud dovodil, ~e jeliko~ existuje veYejný zájem na zachování a obnov leso a na tom, aby byly lesní pozemky trvale vyu~ívány k plnní funkcí lesa, je mo~né zmnit funk ní vyu~ití pozemko doposud plnících funkce lesa na zastavitelné pozemky pouze tehdy, pokud na tomto novém zposobu vyu~ití pozemko pYevá~í jiný veYejný zájem a pokud naplnní tohoto veYejného zájmu nelze dosáhnout jiným zposobem pYi sou asném zachování lesa. V nyní projednávaném pYípad vaak krajský soud existenci takového jiného veYejného zájmu neshledal, neboe zájem na zachování lesa je zájmem speciálním, který bez dalaího nemo~e ustoupit st~ovatelem namítanému obecnému zájmu na hospodárném Yeaení stavu v území. Nejvyaaí správní soud se s tímto závrem ztoto~nil. K jednotlivým tvrzením st~ovatele dále uvedl, ~e z po~adavku na hospodárnost vyu~ití území uvedeném v Politice územního rozvoje a v Zásadách územního rozvoje Jihomoravského kraje nelze bez dalaího dovodit, ~e by se mlo automaticky jednat o zájem v~dy pYeva~ující nad zájmem na zachování lesních porosto, neboe ve vyaaích formách územn plánovací dokumentace jsou uvedeny pouze obecné cíle a smry územního plánování, je~ jsou pak dále konkretizovány v ni~aích formách územn plánovací dokumentace. Kasa ní soud dále konstatoval, ~e samotná existence jiného lesa nemo~e pYedstavovat zákonný podklad pro zmnu funk ního vyu~ití umo~Hujícího odstranní pYedmtného lesního porostu. Oprávnnost zmny funk ního vyu~ití pak sama o sob nemo~e zalo~it ani skute nost, ~e v nové ploae P2 byla ur ena maximální zastavnost na 35 %. Nejvyaaí správní soud nepYisvd il ani tvrzení st~ovatele, dle kterého bylo rozhodnutím krajského soudu nepYípustn zasa~eno do práva st~ovatele na samosprávu. Dle názoru kasa ního soudu krajský soud pYi pYezkumu postupoval v souladu s judikaturou zdr~enliv, nepYekro il mantinely soudního pYezkumu územních pláno a ani nezasáhl do práva st~ovatele na samosprávné uspoYádání si vlastních vztaho. Nejvyaaí správní soud nepYisvd il ani námitce st~ovatele týkající se stanoviska odboru ~ivotního prostYedí Krajského úYadu Jihomoravského kraje ze dne 29. 11. 2018, . j. JMK 155331/2018, který s návrhem územního plánu sice vyslovil souhlas, avaak po~adoval vylou ení plochy P2, neboe se jedná o plochu neakceptovatelnou. K tomu Nejvyaaí správní soud ve shod s krajským soudem konstatoval, ~e st~ovatel sice nebyl tímto po~adavkem striktn vázán, ale ml nále~it odovodnit, pro  tak u inil a pro  dle jeho názoru vymezením plochy P2 nedojde k negativnímu vlivu na les a na krajinný ráz. Nelze opomenout ani skute nost, ~e les je významným krajinným prvkem nejen ze zákona, ale v nyní projednávaném pYípad rovn~ i dle mapových podklado. Na uvedených závrech pYitom nemo~e nic zmnit ani st~ovatelem namítaná zásada právní jistoty. Podle Nejvyaaího správního soudu krajský soud správn neshledal existenci jiného intenzivního veYejného zájmu, jen~ by pYevá~il nad veYejným zájmem na zachování lesa, a proto zmna vyu~ití ploch na pozemcích dosud ur ených k plnní funkcí lesa na plochy zastavitelné nebyla v souladu se zákonem, resp. se závry plynoucími z judikatury. I dle názoru kasa ního soudu s ohledem na veYejný zájem na zachování, udr~ování a obnovování lesa je zmna vyu~ití ploch na pozemcích dosud ur ených k plnní funkcí lesa na plochy zastavitelné mo~ná pouze v pYípad, ~e na tomto zposobu uspoYádání území pYevá~í jiný intenzivní veYejný zájem (kam lze Yadit i významný obecní zájem). St~ovatelem deklarovaný ú el zmny vyu~ití plochy P2 pYitom s ohledem na konkrétní okolnosti daného pYípadu nad veYejným zájmem na zachování lesa nepYevá~í. I v dalaích ohledech se Nejvyaaí správní soud ztoto~nil s posouzením provedeným krajským soudem. Nejvyaaí správní soud neshledal ani existenci vad, pro které by bylo nutno pYistoupit ke kasaci rozsudku krajského soudu. Nejvyaaí správní soud proto kasa ní stí~nost jako nedovodnou zamítl podle § 110 odst. 1 vta druhá s. Y. s. (rozsudek je v plném znní pYístupný na www.nssoud.cz). <br/><br/>[7] Uvedený rozsudek Nejvyaaího správního soudu napadl st~ovatel (odporce) ústavní stí~ností. Nálezem ze dne 18. 8. 2023, sp. zn. IV. ÚS 938/22 (dále té~  nález ), Ústavní soud rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 9. 2. 2022, . j. 7 As 347/202146, zruail, a to z dovodu poruaení práva st~ovatele na samosprávu dle l. 8, l. 100 odst. 1 a l. 104 odst. 2 ve spojení s l. 101 odst. 4 Ústavy a jeho práva na soudní ochranu podle l. 36 odst. 1 Listiny. <br/><br/>[8] Z odovodnní nálezu vyplývá, ~e Ústavní soud shledal ústavní stí~nost dovodnou pro nesprávné posouzení návrhu na zruaení ásti opatYení obecné povahy ve vci samé. Nejvyaaí správní soud pochybil, pokud aproboval závry rozsudku krajského soudu, resp. na podklad kasa ní stí~nosti nepYistoupil ke zruaení rozsudku krajského soudu. K tomu zejména uvedl, ~e v Yízení o návrhu na zruaení ásti opatYení obecné povahy (územního plánu) nebylo podle názoru Ústavního soudu prokázáno, ~e by jednání obce bylo v  pYíkrém rozporu se zájmy chránnými lesním zákonem, resp. ~e by innost obce v samostatné posobnosti byla se zájmem na zachování lesa  v nepochybném rozporu . Bye je pravdou, ~e se § 14 odst. 1 lesního zákona (po~adavek dbát na zachování lesa v procesu územního plánování) vztahuje na lesy en bloc, nelze pYi pomYování zájmu na zachování lesa na stran jedné, a práva obce na samosprávu (resp. její rozvoj) na stran druhé, v konkrétním pYípad pYehlí~et, ~e veYejný zájem na zachování (oproti nedalekému lesnímu komplexu rozlohou minoritního) ist hospodáYského lesa na hranici mýtního vku, tvoYícího izolovaný porost uprostYed plochy zástavby, je z podstaty vci ni~aí, ne~ veYejný zájem na zachování leso ochranných, pYípadn leso zvláatního ur ení. Podle názoru Ústavního soudu tak nelze pova~ovat za zákonný pYístup správních soudo, které pYi pomYování dvou zájmo odmítly zohlednit kategorizaci leso podle § 2 lesního zákona. Tímto Ústavní soud netvrdí, ~e hospodáYský les musí v~dy ustoupit jiným zájmom v procesu územního plánování, nebo ~e snad nepo~ívá ~ádné právní ochrany. ZdorazHuje pouze nutnost zákonem stanovenou kategorizaci jednotlivých leso, a z ní fakticky vyplývající roznou míru potYebnosti jejich zachování, zohlednit pYi pomYování dvou práv, resp. ústavních  statko . Zruailli pYitom krajský soud napadenou ást územního plánu s odkazem na údajné poruaení § 14 odst. 1 lesního zákona, je tYeba podotknout, ~e i odborná literatura k tomuto ustanovení lesního zákona zdorazHuje, ~e  povinnosti projektanto nebo poYizovatelo územn plánovací dokumentace & nemají samy o sob prakticky ~ádný pYímý dopad na ochranu a zachování lesa & Dosledné plnní tchto povinností je v praxi spía jen ojedinlé (DROBNÍK, J., DVOXÁK, P. Lesní zákon. KomentáY. Praha: Wolters Kluwer, 2010, s. 34  35). Dovodem je mimo jiné to, ~e k zásahom majícím vliv na zachování funkce lesa je tYeba stanovisko orgánu ochrany pYírody. Ten vaak v posuzované vci v kone ném dosledku s existencí plochy pYestavby P2 vyslovil souhlas za podmínky stanovení limitu zástavby, kterou také st~ovatel splnil. Doaloli ke zruaení ásti územního plánu pro údajné poruaení § 14 odst. 1 lesního zákona, je tYeba pYipomenout, ~e  s ohledem na ústavní garance práva na samosprávu není mo~né vycházet pouze ze znní zákona, neboe právo na samosprávu má  bez ohledu na výhradu zákona  i materiální aspekt, resp. vlastní ústavní obsah. Provádcí zákon proto nemo~e obsah ústavn zaru eného práva na územní samosprávu vyprázdnit nebo fakticky eliminovat [nálezy ze dne 2. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 6/13 (N 49/69 SbNU 31) a sp. zn. III. ÚS 709/19]. V tomto kontextu je proto nezbytné pojímat i zákonnou úpravu procesu tvorby územního plánu [nález ze dne 7. 9. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 56/10 (N 151/62 SbNU 315) a nález sp. zn. III. ÚS 709/19]. PYesto~e sama skute nost, ~e se ve vzdálenosti zhruba 100 metro od dot ené lokality nachází jiný (podstatn rozsáhlejaí) lesní komplex, není sama o sob dovodem pro vymezení plochy pYestavby, resp. pro vylou ení ochrany lesního porostu, nelze ji ignorovat pYi pomYování dvou kolidujících práv, resp. zájmo. Tato skute nost má nadto zásadní vliv také pro posouzení míry dot ení práva na pYíznivé ~ivotní prostYedí podle l. 35 odst. 1 Listiny, a tudí~ na výsledek pomYování dvou kolidujících ústavn zaru ených práv. <br/><br/>[9] Z pohledu Ústavního soudu je dále zásadní, ~e st~ovatel v souladu se stanoviskem SEA (str. 55) ve znní jeho doplnní minimalizoval dot ení pYírody a krajiny, a to tak, ~e pro danou plochu stanovil maximální limit zastavnosti na 35 %. Krajský soud pYitom v bodu 23 odovodnní svého rozsudku fakticky pYipustil, ~e vymezení plochy pYestavby Z2 je v souladu se stanoviskem SEA (nebo pYinejmenaím jeho ástí), kdy~ mimo jiné uvedl, ~e  stanovisko zároveH navrhlo na stran 55 zmírHující opatYení pro pYípad, ~e by na ploae P2 nebyl zachován stávající porost . Podotkl vaak následn, ~e  zposob, jakým mla být tato nejasnost odstranna, je vaak podle názoru soudu zcela nedosta ující. DoplHkem . 2 toti~ doalo bez jakéhokoliv odovodnní ke zmn z po~adavku na vylou ení plochy P2 na po~adavek na dodr~ení zmírHujících opatYení, zostaneli plocha P2 sou ástí návrhu (tamté~). Z toho krajský soud dovodil rozpor jednotlivých bodo stanoviska, pYípadn rozpor odovodnní s výrokovou ástí. V bodu 25 odovodnní rozsudku pak krajský soud jako dovod zruaení ásti územního plánu st~ovatele ozna il  procesní pochybení , spo ívající v tom, ~e  se napadené opatYení obecné povahy opírá o nepYezkoumatelné stanovisko SEA . Ani~ by byl Ústavní soud oprávnn pYezkoumávat správnost stanoviska SEA, je nutno zdoraznit, ~e pYípadná vnitYní rozpornost i nejednozna nost tohoto stanoviska vydaného krajským úYadem v pYenesené posobnosti nemo~e jít bez dalaího k tí~i obce vydávající územní plán v samostatné posobnosti, tj. realizující své ústavn zaru ené právo na samosprávu. Obec logicky vycházela z pYedpokladu presumpce platnosti a správnosti tohoto stanoviska vydaného krajským úYadem pYi výkonu státní moci a postupovala v souladu s jeho ástí, která vymezení plochy pYestavby P2 pYi vyu~ití zmírHujícího opatYení v podob stanovení limitu zastavitelnosti plochy umo~nila. Nejvyaaí správní soud neml uvedené pochybení krajského soudu ignorovat. <br/><br/>[10] Krom výae uvedeného Ústavní soud v nálezu podotkl, ~e v návaznosti na bod 25 odovodnní rozsudku krajského soudu posobí nepatYi n jeho konstatování (aprobované Nejvyaaím správním soudem), ~e  hlediskem pro rozhodování soudu nemohlo být ani odporcem tvrzené riziko vysokých akod, které by zruaením napadeného opatYení obecné povahy údajn vznikly. Takové akody, docházíli ke zruaení opatYení obecné povahy i jeho ásti, jsou toti~ zposobeny nezákonným postupem odporce, nikoliv postupem soudu, který svým rozhodnutím pouze zjiatnou nezákonnost napravuje (bod 28 odovodnní). Krajským soudem tvrzené pochybení ohledn stanoviska SEA vaak zjevn nebylo zposobeno st~ovatelem, nýbr~ samotnou státní mocí, resp. pYísluaným odborem krajského úYadu vykonávajícího pYenesenou státní správu. Je vhodné rovn~ poznamenat, ~e samotnou zmnou územního plánu jeat nedochází k odntí pozemko pro plnní funkcí lesa (ani k jejich omezení). K nmu mo~e dojít a~ ve správním Yízení podle § 16 lesního zákona, jeho~ výsledkem je správní rozhodnutí (tj. individuální právní akt) vydané orgánem státní správy leso. V pYípad odntí pozemku dochází navíc k tomu, ~e ~adatel, jemu~ bylo toto odntí povoleno, za nj hradí poplatek podle § 17 lesního zákona, který je z ásti pYíjmem Státního fondu ~ivotního prostYedí a z menaí ásti pak obce, která výnos z nj mo~e pou~ít pouze pro zlepaení ~ivotního prostYedí v obci nebo pro zachování lesa (§ 17 odst. 5 lesního zákona). Skrze ekonomické nástroje tak dochází ke kompenzaci zásahu do této slo~ky ~ivotního prostYedí. <br/><br/>[11] Podle nálezu Ústavního soudu je kone n nepYípadný i závr krajského soudu v bodu 19 odovodnní rozsudku, podle nho~ by st~ovatel ml  primárn hledat Yeaení, která budou vyu~ívat pro uspokojení bytových potYeb stávající plochy, tj. v etn ploch, na nich~ se nachází odpad bytového fondu, tj. de facto neobývané zchátralé budovy . Tím vaak správní soud bez znalostí místních podmínek a konkrétních ekonomických rozvah aktivn vstupuje do politického rozhodování zastupitelstva obce, které jednomysln pYijalo pYedmtné Yeaení (územní plán). Pokud správní soudy v té souvislosti rovn~ poukázaly na to, ~e podle bodu 3.2 Politiky územního rozvoje má být pYi rozvoji bydlení upYednostHován  rozvoj uvnitY zastavného území , pominuly, ~e pYedmtné zbytky lesního porostu na ploae pYestavby P2 pYedstavují  enklávu uvnitY zastavného území s vybudovanou technickou infrastrukturou, pYi em~ vymezení plochy pYestavby práv na tomto míst mo~e pYedstavovat ekonomicky rozumné Yeaení. PYíhodná je v té souvislosti ostatn argumentace st~ovatele, ~e nebyly brány v potaz konkrétní okolnosti vci, v etn toho, ~e existence hospodáYského lesa, který slou~il k t~b dYeva, není uvnitY obce (na ploae obklopené rodinnými domy) z mnoha dovodo ~ádoucí. <br/><br/>[12] S ohledem na výae uvedené závry Ústavního soudu nemohl rozsudek krajského soudu obstát, a Nejvyaaímu správnímu soudu proto nezbylo ne~ jej zruait a vc vrátit krajskému soudu k dalaímu Yízení, ve kterém bude postupovat v souladu s právními názory obsa~enými v nálezu, resp. v souladu s výae uvedeným (§ 110 odst. 1 a 4 s. Y. s.). <br/><br/>[13] O kasa ní stí~nosti bylo rozhodnuto bez jednání postupem podle § 109 odst. 2 s. Y. s., podle nho~ o kasa ní stí~nosti rozhoduje Nejvyaaí správní soud zpravidla bez jednání. <br/><br/>[14] O náhrad náklado Yízení o kasa ní stí~nosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. Y. s.). <br/><br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn dne 11. Yíjna 2023<br/><br/><br/>Tomáa Foltas<br/>pYedseda senátu<br/></body> </html>