<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 9 As 116/2022- 166 - text</title> </head> <body> ÿþ 9 As 116/2022 - 193<br/>pokra ování<br/><br/>[OBRÁZEK]<br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedy JUDr. Pavla Molka a soudco JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary PoYízkové v právní vci ~alobco: a) Klimatická ~aloba R, z. s., se sídlem V `áreckém údolí 281/54, Praha 6, b) Ing. J. F., c) L. F., d) P. `., e) K. A. S., f) Obec Svatý Jan pod Skalou, se sídlem Svatý Jan pod Skalou 6, g) eská spole nost ornitologická  Jihomoravská pobo ka, se sídlem Lidická 971/25, Brno, vaichni zast. Mgr. Pavlem erným, advokátem se sídlem Údolní 567/33, Brno, proti ~alovaným: 1) Vláda eské republiky, se sídlem nábYe~í Edvarda Beneae 128/4, Praha 1, 2) Ministerstvo ~ivotního prostYedí, se sídlem Vraovická 1442/65, Praha 10, 3) Ministerstvo promyslu a obchodu, se sídlem Na Frantiaku 1039/32, Praha 1, 4) Ministerstvo zemdlství, se sídlem Tanov 65/17, Praha 1, 5) Ministerstvo dopravy, se sídlem nábYe~í Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, ve vci ochrany pYed nezákonným zásahem ~alovaných, v Yízení o kasa ních stí~nostech ~alobco a) a f) a ~alovaných 2), 3), 4) a 5) proti rozsudku Mstského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2022, . j. 14 A 101/2021248,<br/><br/>takto:<br/><br/>I. Rozsudek Mstského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2022, . j. 14 A 101/2021248, se ve výrocích III., IV. a VI. zruauje a vc se vrací tomuto soudu k dalaímu Yízení.<br/><br/>II. Kasa ní stí~nosti ~alobco a) a f) a Ministerstva dopravy proti výrokom I., II. a V. rozsudku Mstského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2022, . j. 14 A 101/2021248, se zamítá.<br/><br/>III. Vláda eské republiky nemá právo na náhradu náklado Yízení o kasa ních stí~nostech.<br/>Odovodnní:<br/><br/>I. Vymezení vci<br/><br/>[1] V tomto Yízení musel Nejvyaaí správní soud (dále jen  NSS ) posoudit otázku, zda ~alovaní, jimi~ jsou vybraná ministerstva a vláda, postupovali protiprávn tím, ~e nepYijali dostate ná opatYení, jimi~ by v reakci na klimatickou zmnu pomrn sní~ili emise skleníkových plyno o 55 % do roku 2030 ve srovnání s úrovní v roce 1990. Tímto postupem mlo dojít k zásahu do práv ~alobco.<br/><br/>[2] Jak bude podrobn rozebráno ní~e, na tuto otázku odpovdl NSS záporn. eská republika toti~ v oblasti sjednávání závazko plynoucích z mezinárodního klimatického práva jedná kolektivn v rámci EU. Evropská unie sice pYijala v roce 2020 kolektivní závazek sní~ení emisí skleníkových plyno do roku 2030 o 55 % ve srovnání s úrovní v roce 1990. Dosud ovaem nedoalo k závaznému  rozpo ítání tohoto kolektivního závazku mezi jednotlivé lenské státy v tch sektorech, v nich~ je takové rozpo ítání mo~né. Odporovalo by zdr~enlivosti soudní moci, pokud by správní soudy vstupovaly ji~ nyní do politických a legislativních proceso dosud probíhajících na unijní úrovni s kategorickými závry o tom, jak má vypadat individualizovaný závazek R. Na R tak v tuto chvíli dopadají pouze výrazn mén ambiciózní povinnosti, je~ jsou odrazem kolektivního závazku pYijatého Evropskou unií ji~ v roce 2015 a je~ ji~ byly promítnuty do nyní platného a ú inného sekundárního práva EU. Závr Mstského soudu v Praze (dále jen  mstský soud ), ~e kolektivní závazek EU ke sní~ení emisí skleníkových plyno do roku 2030 o 55 % ve srovnání s úrovní v roce 1990 znamená závazek ka~dého jednotlivého lenského státu, v etn R, ke sní~ení práv v této výai, neobstojí z dovodo podrobn vylo~ených ní~e. Takový závr nelze opYít ani o mezinárodní i ústavní garance lidských práv, a to zejména z dovodu jejich obecnosti.<br/><br/>[3] Tím Nejvyaaí správní soud samozYejm nijak nezpochybHuje existenci lovkem vyvolané klimatické zmny, ani povinnost ~alovaných na ni svou aktivitou reagovat. Nejvyaaí správní soud se ovaem v tomto rozsudku z dovodo ní~e vylo~ených nemohl vyjadYovat a nevyjádYil k obecnjaím otázkám, zda opatYení ~alovaných reagující na klimatickou zmnu byla obecn dostate ná, i nikoli. Podrobné odovodnní svých závro NSS poskytuje v ásti IV. tohoto rozsudku, nejdYíve vaak rekapituluje pYedmt ~aloby a rozsudek mstského soudu ( ást II.) a obsah kasa ních stí~ností, jimi~ se v tomto Yízení zabýval ( ást III.).<br/><br/>II. Xízení pYed mstským soudem a jeho rozsudek<br/><br/>[4] }alobci podali k mstskému soudu ~alobu proti nezákonnému zásahu ~alovaných, spo ívajícímu v tom, ~e státní orgány jsou pasivní v oblasti ochrany pYed zmnou klimatu a jejími akodlivými následky (dále té~  klimatická ~aloba ). Uvedli jednak hrozby do budoucna, pokud lidstvo zhruba do roku 2030 radikáln nesní~í své emise skleníkových plyno, a jednak konkrétní negativní dopady, které ji~ v sou asnosti pocieují jednotliví ~alobci.<br/><br/>[5] }alobce a) je zapsaným spolkem, jeho~ cílem je ochrana pYírody a krajiny. Sdru~uje pYes dv st osob, které se cítí ohro~eny zmnou klimatu, proto je i ~alobce a) jako celek dot en na právu na pYíznivé ~ivotní prostYedí. }alobci b), c), d) a e) jsou fyzické osoby, namítající zásah do práva na ~ivot, na ochranu zdraví a na soukromý a rodinný ~ivot; ~alobce e) navíc dolo~il zprávu z psychologického vyaetYení svd ící o zhoraení jeho psychického stavu v souvislosti s klimatickou krizí. }alobci b) a c) jsou zemdlci a pYi své zemdlské innosti se potýkají s dosledky zmny klimatu, neboe elí suchu a nedostatku vody v krajin, posunu vegeta ních období, sni~ování frekvence a kvality se e a poakození ovocných stromo. }alobce d) se jako len rodinného závodu podílí na obhospodaYování pozemko ur ených k plnní funkce lesa, na nich~ se v dosledku vyaaích teplot, delaího vegeta ního období a delaích epizod sucha vytváYejí podmínky pYíznivé pro výskyt lesních akodco, co~ ve svém dosledku sni~uje ekonomickou i environmentální hodnotu lesa, a zasahuje tak do jeho vlastnického práva a práva vykonávat hospodáYskou innost. Vlastníkem pozemko ur ených k plnní funkce lesa je i ~alobce g). }alobkyn f) se cítí dot ena na vlastnickém právu a právu na územní samosprávu, jednak jako vlastnice lesa dot eného vlivem degradace lesních porosto, eroze pYíkrých svaho a astých pádo stromo na turismus a volno asové aktivity ob ano na svém území, jednak v dosledku sní~ení biodiverzity, výskytu chránných druho rostlin a ~ivo icho a úbytku pitné vody ve studnách a studánkách na svém území. Dále ~alobci uvedli dopady, které pocieují i vaechny ostatní osoby (zvýaení po tu tropických dno, sní~ení po tu mrazových dno, zvýaení výskytu povodní a po~áro vegetace, zmny distribuce vegeta ních pásem, dopad na produkci zemdlských plodin a na stav leso, zejména jehli natých, zvýaená zdravotní zát~ v dosledku veder a povodní a také tzv. environmentální úzkost). Zásah do jejich práv ml zapo ít nejpozdji dne 4. 11. 2017, kdy se R stala smluvní stranou PaYí~ské dohody z roku 2015 ( . 64/2017 Sb. m. s.).<br/><br/>[6] }alovaným vytýkali ~alobci nedostate nou aktivitu v oblasti ochrany klimatu, která prostupuje celkovým pYístupem ~alovaných ke zmn klimatu, ae se jedná o nastavení cílo rozhodných strategických dokumento, pYípravu dota ních politik, návrhy relevantní legislativy, usmrHování správní praxe a v pYípad vlády o Yízení, sjednocování a kontrolu innosti ministerstev a dalaích ústYedních orgáno státní správy. Proti takové ne innosti se lze bránit jedin ~alobou na ochranu pYed nezákonným zásahem ve smyslu § 82 zákona . 150/2002 Sb., soudního Yádu správního, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  s. Y. s. ).<br/><br/>[7] Rozliaili na stran jedné mitiga ní opatYení, smYující ke sni~ování emisí skleníkových plyno, a na stran druhé adapta ní opatYení, smYující k pYizposobení obyvatel, hospodáYství a ~ivotního prostYedí novým podmínkám, jako jsou vlny veder a sucha i dopady na lidské zdraví. Nedostate nost mitiga ních a adapta ních opatYení vede jednak k zásahu do individuálních práv ~alobco, jednak poruauje ochranu klimatu, co~ zakládá zásah do práva na pYíznivé ~ivotní prostYedí podle l. 35 Listiny základních práv a svobod (dále jen  Listina ). K pasivní legitimaci jednotlivých ~alovaných pYipomnli, ~e Ministerstvo ~ivotního prostYedí (dále jen  M}P ) je podle zákona . 2/1969 Sb., o zYízení ministerstev a jiných ústYedních orgáno státní správy, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  kompeten ní zákon ), ústYedním orgánem státní správy pro státní ekologickou politiku, ochranu ovzduaí, pYirozené akumulace vod, zemdlského podního fondu a posuzování vlivo na ~ivotní prostYedí. Ministerstvo promyslu a obchodu (dále jen  MPO ) odpovídá za vyu~ití nerostného bohatství, energetiku a teplárenství, které jsou hlavním zdrojem emisí skleníkových plyno. Ministerstvo dopravy (dále jen  MD ) spravuje dopravu a odpovídá za tvorbu a uskute Hování státní politiky v oblasti dopravy. Do gesce Ministerstva zemdlství (dále jen  MZ ) nále~í vodní hospodáYství, zemdlství a ochrana leso, tj. slo~ky ~ivotního prostYedí obzvláae významné z hlediska adaptace na zmnu klimatu. Vláda má ve vztahu k namítaným zásahom koordina ní a sjednocující funkci dle § 28 odst. 1 kompeten ního zákona.<br/><br/>[8] Z Rámcové úmluvy OSN o zmn klimatu z roku 1992 ( . 80/2005 Sb. m. s., dále té~  UNFCCC , neboli United Nations Framework Convention on Climate Change) dovodili ~alobci povinnost ~alovaných pomrn sní~it emise skleníkových plyno na úroveH odpovídající globální potYeb sní~ení emisí skleníkových plyno. Tu dolo~ili roznými mitiga ními scénáYi, je~ by mly udr~et globální nárost teploty do konce 21. století pod 2 ºC, v závislosti na uhlíkovém rozpo tu pro celý svt (celkové mno~ství antropogenních, tedy lovkem zposobených, emisí skleníkových plyno, které je mo~né vypustit, ani~ by byla pYekro ena sjednaná maximální hladina globálního oteplování), respektive na erpání jeho pomrné ásti pYipadající na R. Vdeckými studiemi prokazovali, ~e R nevykazuje dostate né tempo sni~ování emisí, je~ by bylo nutné pro dodr~ení jejího uhlíkového rozpo tu. Z judikatury rozných zahrani ních soudo dovodili, ~e ka~dý stát, v etn R, je odpovdný za konkrétní pYíspvek ke zmn klimatu, který zposobil, a nemo~e nechávat Yeaení problému globálního oteplování na zbytku svta. Strategické cíle orgáno výkonné moci jsou vyjádYeny v Politice ochrany klimatu v R, schválené usnesením vlády . 207 ze dne 22. 3. 2017 (dále té~  POK ). Zde vyjádYené cíle vaak nenaplHují po~adavky PaYí~ské dohody a vedly by k významnému pYe erpání uhlíkového rozpo tu R (pro období po roce 2020 jde kumulativn o vypuatní emisí CO2 v mno~ství asi 2,5krát vyaaím, ne~ pYedpokládá pro R PaYí~ská dohoda). Nkterá opatYení obsa~ená v POK k ochran klimatu vobec nepYispívají (uhlíková daH i pYíprava zákona o sni~ování závislosti na uhlíkových palivech). Konkrétní výtky ~alobco smYovaly i vo i tomu, jak ~alovaní naplHují novou Státní politiku ~ivotního prostYedí eské republiky 2030 s výhledem do 2050 (schválená usnesením vlády . 21 ze dne 11. 1. 2021), je~ reflektuje cíl EU, schválený v prosinci 2020, sní~it emise skleníkových plyno do roku 2030 alespoH o 55 % oproti roku 1990. }alobci shrnuli, ~e strategické dokumenty ani reálné kroky ~alovaných neodpovídají právní povinnosti pYedcházet nebezpe né zmn klimatu a nevedou k udr~ení rostu globální teploty pod 1,5 ºC, respektive 2 ºC. }alovaní tak selhávají ve své preven ní povinnosti, ím~ zasahují zejména do práva ~alobco na pYíznivé ~ivotní prostYedí.<br/><br/>[9] }alovaní neplní ani svou povinnost pYijímat dostate ná opatYení k adaptaci na zmnu klimatu, je~ vyplývá zejména z pozitivních závazko pro realizaci práva na ~ivot a na ochranu soukromého a rodinného ~ivota, ale také z l. 7 odst. 2 PaYí~ské dohody a § 9 zákona . 17/1992 Sb., o ~ivotním prostYedí, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  zákon o ~ivotním prostYedí ). Strategie a plány ~alovaných zjevn nevedou k cíli dosa~ení potYebné míry adaptace, a navíc Yada opatYení ze základních programových dokumento k adaptaci z roku 2015 (Strategie pYizposobení se zmn klimatu v podmínkách R a Národní ak ní plán adaptace na zmnu klimatu, který byl pYijat k implementaci této strategie a obsahuje zvláatní cíle pro jednotlivé sektory) ani není dostate n plnna, jak pYiznává i samo M}P.<br/><br/>[10] }alobci proto po~adovali, aby mstský soud deklaroval, ~e ~alovaní, tedy tyYi ~alovaná ministerstva a vláda, svou ne inností poruaili § 11 ve spojení s § 5 a § 8 zákona o ~ivotním prostYedí, l. 2 odst. 1 písm. a), l. 2 odst. 2, l. 3 a l. 4 odst. 3 PaYí~ské dohody a § 21 kompeten ního zákona, ím~ zasáhli do ústavn zaru ených veYejných subjektivních práv ~alobco dle l. 6, 11, 31 a 35 Listiny, a l. 2 a 8 Úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod ( . 209/1992 Sb., dále jen  EÚLP ). }alobci dále po~adovali, aby soud ~alovaným naYídil nezákonný zásah ukon it pYijetím nezbytných a pYimYených opatYení ke sní~ení emisí skleníkových plyno a k adaptaci na zmnu klimatu, a to ve lhot aesti msíco od vynesení rozsudku.<br/><br/>[11] Mstský soud o ~alob rozhodl nyní pYezkoumávaným rozsudkem ze dne 15. 6. 2022. Vo i vlád ~alobu výrokem I. odmítl a souvisejícím výrokem II. konstatoval, ~e ve vci ~aloby proti vlád nemá ~ádný z ú astníko právo na náhradu náklado Yízení. Vláda sice mo~e výjime n vystupovat jako správní orgán, její usnesení mo~e mít povahu individuálního správního aktu a její ne innost mo~e být nezákonným zásahem. V nyní posuzované vci vaak ~alobci namítali exekutivní ne innost ~alovaných, která mla v pYípad vlády spo ívat ve smyslu § 28 odst. 1 kompeten ního zákona v nedostate né koordinaci ministerstev pYi Yeaení klimatické krize a ve schvalování nedostate n ambiciózních strategických a koncep ních dokumento. PYi této innosti vystupuje vláda jako nositel vládní moci, kterou uplatHuje dovnitY veYejné správy pYijímáním usnesení vlády. Její (ne) innost nesmYovala vo i adresátom posobení veYejné správy, ale výhradn dovnitY veYejné správy. Nemá tudí~ v dané vci pasivní legitimaci.<br/><br/>[12] Aktivní procesní legitimaci pro Yízení podle § 82 s. Y. s. mli vaichni ~alobci. K námitce M}P, ~e ~alobci pYed podáním zásahové ~aloby nevy erpali vaechny prostYedky právní ochrany dle § 85 s. Y. s., mstský soud uvedl, ~e posuzovaná zásahová ~aloba svým rozsahem pYesahuje rámec institutu opatYení proti ne innosti dle § 80 zákona . 500/2004 Sb., správního Yádu, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  správní Yád ). SmYuje toti~ proti poruaení pti lidských práv pti ~alovanými a vyplývá z ní, ~e pouze spole ným postupem ~alovaných lze docílit nápravy trvajícího nezákonného stavu. Vzhledem k povaze a rozsahu tvrzeného zásahu se mstský soud nedomníval, ~e by ~alobci tímto postupem mohli dosáhnout ú inné nápravy, a proto nepova~oval opatYení proti ne innosti za ú inný prostYedek k ochran jejich práv, který by museli pYed podáním zásahové ~aloby vy erpat podle § 85 s. Y. s. Za dostate né ozna il, ~e ~alobci pYedlo~ili pYed~alobní výzvu ze dne 8. 12. 2020 adresovanou pYedsedovi vlády, ministrovi ~ivotního prostYedí, ministrovi promyslu a obchodu a ministrovi zemdlství. }alobci v ní po~adovali, aby adresáti výzvy do 30 kalendáYních dno veYejn uznali, ~e existující strategické dokumenty neodpovídají závazkom R plynoucím z PaYí~ské dohody a nesmYují k dosa~ení klimatické neutrality EU do roku 2050.<br/><br/>[13] Podle mstského soudu bylo splnno vaech pt podmínek pro konstatování nezákonného zásahu. K podmínce (i) pYímého zkrácení na právech ~alobco mstský soud konstatoval, ~e ~alobní námitky smYují k ochran klimatu, tj. k ochran veYejného zájmu na pYíznivých podmínkách ~ivota na Zemi, ím~ pYesahuje institut zásahové ~aloby. }alobci vaak krom toho poukazovali na hrozící nedostatek vody na místní úrovni, na zvýaení promrné teploty a s tím spojené zdravotní dopady a na astjaí po~áry, vlny sucha a povodn. Takto vymezený zásah do práva na pYíznivé ~ivotní prostYedí je pYímý, neboe ji~ nejde o globální následky zmny klimatu, ale o jejich místní ne~ádoucí projevy. Skute nost, ~e se zásah týká práv relativn neur ité mno~iny dalaích osob, toti~ celé populace R, sama o sob nevylu uje pYímé zkrácení práv ~alobco, kteYí do této skupiny nále~í. Obdobn postupoval Správní soud v Berlín, který v bod 73 rozsudku ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 10 K 412/18, uvedl:  Samotná skute nost, ~e se dopady zmny klimatu týkají velmi velkého po tu lidí, nevylu uje od po átku individuální zájem. S tímto pYístupem se mstský soud ztoto~nil, neboe pYímost zásahu není vylou ena tím, ~e jsou ~alobci bezprostYedn zkráceni na právech teprve nepYíznivými dopady zmny klimatu, nikoli samotnou údajnou nezákonnou ne inností ~alovaných pYi ochran klimatu. Opa ný výklad by vaak podle mstského soudu pYedstavoval pYehnaný právní formalismus znemo~Hující klimatickou litigaci.<br/><br/>[14] K podmínce (ii) zkrácení na právech mstský soud shledal, ~e globální oteplování zposobené vypouatním skleníkových plyno nepYízniv ovlivHuje klimatické podmínky potYebné k lidskému ~ivotu, ím~ zasahuje do práva na pYíznivé ~ivotní prostYedí, které je zaru eno l. 35 odst. 1 Listiny, chránícím i právo na ~ití v klimatických podmínkách umo~Hujících neruaený výkon ~ivotních potYeb lovka. K samotnému konstatování zásahu posta uje zjiatní zmn k horaímu, s ohledem na princip pYedb~né opatrnosti dle § 13 zákona o ~ivotním prostYedí tedy není rozhodné, ~e nejzáva~njaí dopady zmny klimatu zatím nenastaly.<br/><br/>[15] Podmínku (iii) nezákonnosti zásahu posuzoval mstský soud samostatn ve vztahu k mitiga ním a k adapta ním opatYením. Ani z bodu 46 rozsudku NSS ze dne 31. 7. 2018, . j. 1 As 49/201862, neplyne kategorický závr, ~e soud nemo~e nikdy PaYí~skou dohodu pYímo pou~ít. PaYí~ská dohoda naopak pYedstavuje výkladovou pomocku pro ur ení rozsahu povinností ~alovaných plynoucích z práva na pYíznivé ~ivotní prostYedí. PaYí~ská dohoda pYímo nevymezuje uhlíkový rozpo et R, ale kone ný cíl mezinárodního spole enství smYující k odvrácení nebezpe né zmny klimatu. Teploty, které nesmjí být pYekro eny do konce století, samy o sob k soudnímu pYezkumu nedosta ují, proto~e z nich na první pohled není jasné, jaký podíl má konkrétní stát. }alobci dolo~ili národní uhlíkový rozpo et ur ený univerzitním posudkem, podle nj~ je ur ený uhlíkový rozpo et R 800 Mt CO2 od ledna 2021 do konce století. Proces výpo tu popsaný v tomto posudku vaak podle mstského soudu obsahuje pYília mnoho promnných, napY. sní~ení uhlíkového rozpo tu za roky 2018 a 2019, zposob pYiYazení rozpo tu rozvinutým zemím, emise EU za rok 2018, pYepo et pomocí tzv. grandfatheringu namísto HDP atd. V mezinárodním spole enství i vdecké komunit neexistuje pYesvd ivá shoda ur ující konkrétní závazek R. }alované proto nezavazuje hodnota národního uhlíkového rozpo tu vypo ítaná tímto postupem. Ani Pátá a `está hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro zmnu klimatu, konkrétn zpráva TYetí pracovní skupiny týkající se mitigace, neuvádí konkrétní uhlíkový rozpo et R, jeho~ optikou by bylo mo~né posuzovat plnní zákonných povinností ~alovaných. V bod 13.2.2 kapitoly 13 zprávy TYetí pracovní skupiny je uvedeno, ~e uhlíkový rozpo et mo~e být stanoven formou národn ur eného pYíspvku k cíli PaYí~ské dohody (dále jen  NDC , neboli Nationally Determined Contributions). To vaak není pYípad R, její~ pYíspvek je stanoven skrze NDC Evropské unie (dále jen  EU NDC ), a to procentuálním sní~ením emisí o 55 % do roku 2030.<br/><br/>[16] Mstský soud proto zjiaeoval, zda jsou cíle PaYí~ské dohody specifikovány jinak ne~ pomocí uhlíkového rozpo tu. Smluvní strany PaYí~ské dohody mají povinnost ka~dých pt let (2020, 2025 atd.) zaslat své NDC sekretariátu UNFCCC. Z rejstYíku UNFCCC vyplývá, ~e pYíspvek R k cílom PaYí~ské dohody je stanoven v prvním aktualizovaném EU NDC ze dne 18. 12. 2020. Skute nost, ~e EU NDC neobsahuje jednotlivé pYíspvky lenských státo EU ve smyslu l. 4 odst. 16 PaYí~ské dohody, nemo~e vylou it odpovdnost tchto státo dle jejího l. 4 odst. 18. Opa ný výklad by popíral smysl a ú el PaYí~ské dohody, která je zalo~ena na odpovdnosti jednotlivých lenských státo organizace regionální hospodáYské integrace a spole né odpovdnosti tchto státo s danou organizací (mstský soud v tom odkázal na rozsudek nizozemského Nejvyaaího soudu ze dne 20. 12. 2019, De Staat der Nederlanden tegen Stichting Urgenda, dále jen  Urgenda , bod 7.3.2). Vzhledem k tomu, ~e R neposkytla sekretariátu UNFCCC vlastní NDC, zdánliv by sta ilo k vylou ení její odpovdnosti, aby EU uvedla v zastoupení svých lenských státo spole ný cíl sní~ení emisí bez konkrétního cíle pro jednotlivé státy. R se vaak neú astní re~imu PaYí~ské dohody pouze zprostYedkovan skrze své lenství v EU, ale také samostatn. Ú inná kontrola plnní PaYí~ské dohody vy~aduje, aby smluvní strany mly stanoveny ur ité pYíspvky. Proto je nutno pYíspvek ke sní~ení emisí dle EU NDC vykládat té~ jako individuální, nikoli pouze jako celounijní.<br/><br/>[17] Na základ výkladu anglického znní l. 4 odst. 2, vty druhé, PaYí~ské dohody dospl mstský soud k závru, ~e toto ustanovení stanoví povinnost implementovat mitiga ní opatYení smYující k dosa~ení cíle NDC. Z hlediska systematiky vzal v potaz také UNFCCC, coby dYívjaí mezinárodní smlouvu, na ni~ PaYí~ská dohoda navazuje. UNFCCC stanovuje základní rámec ochrany klimatu na mezinárodní úrovni a její l. 4 odst. 1 písm. b) zakládá povinnost smluvních stran implementovat mitiga ní opatYení stanovená v národních programech. UNFCCC v l. 4 odst. 1 písm. b) a l. 4 odst. 2 písm. a) a b) obsahuje obdobné povinnosti jako l. 4 odst. 2 PaYí~ské dohody, avaak s tím podstatným rozdílem, ~e je nespojuje s cílem stanoveným v NDC. Práv doraz PaYí~ské dohody na NDC, který je zjevný z jejího l. 4 odst. 2, vty druhé, a l. 4 odst. 17, vede k naplnní povinností plynoucích z UNFCCC. Mstský soud proto shrnul, ~e l. 4 odst. 2, vta druhá, PaYí~ské dohody po smluvní stran po~aduje, aby její mitiga ní opatYení smYovala k dosa~ení cíle NDC. Závazek R pYijímat mitiga ní opatYení s cílem dosáhnout sní~ení emisí skleníkových plyno alespoH o 55 % do roku 2030 oproti hodnotám v roce 1990 je proto dle mstského soudu dostate n konkrétní, aby jej mohl pYímo aplikovat a jeho plnní pYezkoumat.<br/><br/>[18] Na tomto závru podle mstského soudu nic nemní ani to, ~e na úrovni EU bylo dne 30. 6. 2021, jako sou ást Zelené dohody pro Evropu, pYijato naYízení Evropského parlamentu a Rady 2021/1119 ze dne 30. 6. 2021, kterým se stanoví rámec pro dosa~ení klimatické neutrality a mní naYízení (ES) . 401/2009 a naYízení (EU) 2018/1999 ( evropský právní rámec pro klima , dále jen  naYízení 2021/1119 ). To pYedstavuje právní rámec pro pYíspvek EU jako celku k cílom PaYí~ské dohody. Nový cíl EU v podob sní~ení emisí skleníkových plyno do roku 2030 alespoH o 55 % ve srovnání s úrovní z roku 1990 bude postupn vtlen do prameno sekundárního práva EU v oblasti ochrany klimatu, které zakládají jednotlivým lenským státom ur ité povinnosti. Skute nost, ~e sní~ení emisí o 55 % do roku 2030 oproti hodnotám roku 1990 dosud EU nepromítla do podoby konkrétních národních cílo (skrze novelizaci sekundárního práva tzv. balí kem  Fit for 55 ), nevylu uje závaznost PaYí~ské dohody pro R. Ochrana klimatu na úrovni EU bez dalaího nepodmiHuje ochranu podle PaYí~ské dohody, oba nástroje posobí vedle sebe a mohou se pYekrývat. EU sice mo~e lenským státom ulo~it díl í reduk ní povinnosti odvíjející se od HDP, nicmén ani pYípadné budoucí stanovení ni~aích individuálních reduk ních cílo jednotlivým státom EU v porovnání s EU NDC (dle pYílohy návrhu naYízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mní naYízení 2018/842, má R sní~it emise skleníkových plyno do roku 2030 oproti úrovním v roce 2005 o 26 %) nevylu uje ambicióznjaí závazek R podle PaYí~ské dohody (shodn rozsudek Urgenda, bod 7. 3. 3 druhý pododstavec), proto~e R je sama smluvní stranou PaYí~ské dohody. Pokud se cíle lenských státo EU obsa~ené v sekundárním právu EU odliaují od cílo smluvních stran PaYí~ské dohody, pak se pYi posuzování jejich odpovdnosti uplatní podle mstského soudu vyaaí standard ochrany. Mstský soud nadto poukázal na § 5 zákona o ~ivotním prostYedí, který umo~Huje zat~ovat území pouze takovou lidskou inností, pYi ní~ nedochází k poakozování ~ivotního prostYedí, a na jeho § 9 a § 13, obsahující princip prevence a pYedb~né opatrnosti.<br/><br/>[19] Mstský soud proto dále zjiaeoval, zda R Yádn plní závazek plynoucí jí z l. 4 odst. 2, vty druhé, PaYí~ské dohody ve spojení s EU NDC, tj. zda provádí vnitrostátní mitiga ní opatYení vedoucí ke sní~ení emisí skleníkových plyno do roku 2030 alespoH o 55 % ve srovnání s rokem 1990. Tento závazek je podle teorie lidských práv tzv. progresivním (postupným) závazkem plynoucím z práva na pYíznivé ~ivotní prostYedí podle l. 35 odst. 1 Listiny (nález Ústavního soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. I. ÚS 2637/17, bod 46), proto~e nezavazuje pYímo k okam~itému splnní reduk ního cíle, nýbr~ k nále~ité pé i pYi pYijímání mitiga ních opatYení, která povedou ke splnní tohoto cíle v budoucnu. Podle mstského soudu nelze s ohledem na princip pYedb~né opatrnosti dle § 13 zákona o ~ivotním prostYedí ekat s kontrolou plnní PaYí~ské dohody a~ do roku 2030 a pYipustit t~ko odstranitelné poakození klimatu zposobené pYípadnou ne inností ~alovaných v dYívjaích letech. Navíc dle l. 4 odst. 2, vty druhé, PaYí~ské dohody mají státy povinnost provádt vnitrostátní mitiga ní opatYení tak, aby dosáhly cílo stanovených ve svých pYíspvcích, co~ je povinnost okam~itá. Závazek mít dostate n ur itý a realistický plán konkrétních mitiga ních opatYení, který povede k dosa~ení daného výsledku (sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 % do roku 2030 oproti hodnotám v roce 1990), je tedy závazkem okam~itým; ~alovaní jej mli splnit nejpozdji ke dni 18. 12. 2020. Povinnost nále~ité pé e spo ívá v u inní pYimYených kroko vedoucích ke sní~ení emisí skleníkových plyno dle EU NDC, ve smyslu pravidel environmentální spravedlnosti vyjádYených v l. 4 odst. 13 a 14 PaYí~ské dohody. Podle principu pYedb~né opatrnosti dle § 13 zákona o ~ivotním prostYedí nelze pYijetí mitiga ních opatYení odkládat, tak~e opatYení by mla být v asná. Z toho dovodil, ~e závazek mít dostate n ur itý a realistický plán konkrétních mitiga ních opatYení, který povede ke sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 % do roku 2030 proti hodnotám v roce 1990, je závazkem okam~itým a ~alovaní jej mli plnit nejpozdji ke dni 18. 12. 2020, kdy byl formáln oznámen EU NDC.<br/><br/>[20] Mstský soud nejprve zkoumal, zdali je sní~ení emisí o 55 % do roku 2030 vo i roku 1990 pro R vobec proveditelné. Poté posuzoval, zda mli ~alovaní ke dni soudního rozhodnutí dostate n ur itý a realistický plán konkrétních mitiga ních opatYení, která povedou k dosa~ení tohoto cíle. Dle mstského soudu je splnní závazku z PaYí~ské dohody do roku 2030 za stávajících podmínek mo~né, ale vy~aduje pYijetí dodate ných opatYení. A koli lze plnní POK posuzovat spíae kladn, proto~e u vaech tematických sektorových a proYezových oblastí (s výjimkou monitoringu) pYesahuje podíl po tu splnných a prob~n plnných opatYení 50 %, nejedná se o plnní bezchybné. Nejvtaí nedostatky zjistil mstský soud u proYezových politik a opatYení a v oblasti energetiky, kde byla více ne~ tYetina z celkového po tu opatYení plnna jen áste n, pYípadn nebyla plnna vobec. Mstský soud uvedl v bod 269. rozsudku dalaí oblasti s nezanedbatelným po tem opatYení plnných pouze áste n nebo dosud v pYíprav: sektor implementace, monitoringu a vyhodnocování, sektor kone né spotYeby energie a sektor mezinárodní ochrany klimatu a rozvojové spolupráce. Zemdlství a lesnictví si zdánliv po ínají dobYe (pouze zhruba 18 % opatYení je plnno áste n nebo v pYíprav a zbytek je plnn prob~n), ale ze závre ného doporu ení vyplývá nutnost zásadn pYehodnotit dosavadní pYístupy v rámci druhové skladby lesa a pYi obnov lesních porosto ctít jejich pYirozenou druhovou skladbu. Dle samotného M}P stávající opatYení nesta í k dosa~ení cíle PaYí~ské dohody, neboe na str. 33 a 34 vyhodnocení POK konstatovalo:  Cíl PaYí~ské dohody by tak R splnila pouze pYi naplnní scénáYe s dodate nými opatYeními. Toto~ný závr vyplývá z národní inventury antropogenních emisí skleníkových plyno pro R uveYejnné v roce 2021.<br/><br/>[21] Mstský soud dále zjiaeoval, zda jednotliví ~alovaní pYipravují transparentní, pYesná a úplná mitiga ní opatYení k náprav nedostatko zjiatných ve vyhodnocení POK ze záYí 2021. }alovaní neuvedli ~ádný legitimní dovod, pro  je aktualizace POK plánována a~ na rok 2023, resp. pro  je výstup posouzení dopado balí ku  Fit for 55 nezbytný pro plnní individuálního závazku R dle PaYí~ské dohody. Usnesení vlády . 207 z 22. 3. 2017 sice M}P ukládá povinnost zpracovat aktualizaci POK do 31. 12. 2023, jedná se vaak pouze o nejzazaí mo~ný termín. M}P ovaem musí postupovat v souladu s progresivní povahou závazku podle l. 4 odst. 2, vty druhé, PaYí~ské dohody a bez zbyte ného odkladu vypracovat ur itá a úplná mitiga ní opatYení smYující k dosa~ení cíle EU NDC.<br/><br/>[22] V prodlení s plnním této povinnosti je nejen M}P, ale té~ ostatní ~alovaní. Práv koordinovaný, integrovaný a výrazn nadresortní pYístup pYi pYíprav a implementaci POK podmiHuje její následnou ú innost. Vaechna ~alovaná ministerstva mají ve své kompetenci oblasti, které se týkají vypouatní skleníkových plyno do ovzduaí i jejich redukce. Soudní zákaz pokra ovat v poruaování práv ~alobco tudí~ nemo~e smYovat pouze proti jednomu ~alovanému, ale vo i vaem ~alovaným ministerstvom. Vaichni ~alovaní jsou ne inní v rozporu s PaYí~skou dohodou, proto~e doposud spole n nepYipravili konkrétní plán mitiga ních opatYení (v etn jejich obsahu, asového rámce plnní a o ekávaného pYínosu) k pYeklenutí rozdílu ve sni~ování emisí mezi scénáYem se stávajícími politikami a opatYeními (pokles emisí o 45,1 %) a scénáYem s dodate nými opatYeními (pokles emisí o 57 %) dle str. 34 vyhodnocení POK. V okam~iku soudního rozhodnutí nebylo zYejmé, jakým konkrétním zposobem chce R svého závazku dosáhnout. Aktualizované EU NDC bylo pYijato sekretariátem UNFCCC dne 18. 12. 2020 a ~alovaní nemají rozumný dovod vy kávat s vypracováním a následnou implementací opatYení a~ do roku 2023.<br/><br/>[23] Za splnné ozna il mstský soud i podmínku, ~e (iv) zásah správního orgánu není rozhodnutím, a podmínku (v) pYí inné souvislosti mezi zásahem a zkrácením na právech ~alobco. PYipustil, ~e ke zmn klimatu by doalo i v pYípad dostate né innosti ~alovaných pYi mitigaci a adaptaci na zmnu klimatu. Kdyby vaak ~alovaní Yádn plnili své závazky, klimatická zmna by byla mírnjaí a odvrácení její nebezpe né verze by bylo pravdpodobnjaí. Nekonání ~alovaných je díl í pYí inou stávajících nepYíznivých dopado zmny klimatu. Individuální odpovdnost smluvních státo PaYí~ské dohody nelze vylou it s odkazem na výai emisních pYíspvko jiných státo. Takový pYístup by znemo~nil ú innou právní ochranu v pYípad, ~e daný stát není dle svtového mYítka významným emitentem skleníkových plyno, a neodpovídal by zásad spole né, bye rozdílné, odpovdnosti smluvních stran podle l. 2 odst. 2 PaYí~ské dohody (k tomu odkázal na bod 5.7.7 rozsudku Urgenda a na bod 74 rozsudku Správního soudu v Berlín ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 10 K 412/18). Ne innost ~alovaných zkrátila ~alobce na jejich právu na pYíznivé ~ivotní prostYedí, bye se na tomto následku podílely také jiné pYí iny.<br/><br/>[24] Výrokem III. rozsudku proto mstský soud konstatoval, ~e zásah M}P, MPO, MZ a MD spo ívající v nestanovení konkrétních mitiga ních opatYení vedoucích ke sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 % do roku 2030 ve srovnání s úrovní v roce 1990 je nezákonný. Výrokem IV. jim zakázal v tomto poruaování práv ~alobco pokra ovat.<br/><br/>[25] Mstský soud naopak nezkoumal, zda byli ~alobci v dosledku ne innosti ~alovaných zkráceni také na právu vlastnickém, právu na soukromý a rodinný ~ivot, právu na ~ivot a zdraví, právu vykonávat hospodáYskou innost a právu na samosprávu. Právní postavení ~alobco by pYípadným konstatováním zkrácení na tchto právech nebylo nijak dot eno, proto~e pro nápravu trvajícího zásahu dle § 87 odst. 2 s. Y. s. je rozhodující konkrétní vymezení zásahu, nikoli po et zasa~ených práv.<br/><br/>[26] Naopak výrokem V. zamítl ~alobu v ásti smYující vo i neprovedení dostate ných adapta ních opatYení. V l. 7 odst. 1 PaYí~ské dohody smluvní strany stanovily globální adapta ní cíl zahrnující zvyaování adapta ní kapacity, posilování odolnosti a sni~ování zranitelnosti vo i zmn klimatu s cílem pYispt k udr~itelnému rozvoji a zajistit pYimYenou reakci v oblasti adaptace v souvislosti s teplotním cílem uvedeným v lánku 2. Na úrovni EU je povinnost adaptace upravena v l. 5 naYízení 2021/1119. }alovaní jsou na jeho základ povinni pYijmout a provádt adapta ní opatYení, nikoli dosáhnout konkrétních cílo v ur itém ase. Volba konkrétních adapta ních opatYení nále~í do správní úvahy ~alovaných, kteYí jsou k ní odborn zposobilí, a správnímu soudu s ohledem na princip dlby moci nepYísluaí do této oblasti zasahovat.<br/><br/>[27] Mstský soud sice neml k dispozici vyhodnocení plnní adapta ních cílo dle l. 14 PaYí~ské dohody, které bude provedeno a~ v roce 2023, erpal vaak z rozsáhlého posouzení adaptace na národní úrovni v podob vyhodnocení, které v roce 2019 provedlo M}P a eská informa ní agentura ~ivotního prostYedí (CENIA) na základ Národního ak ního plánu adaptace na zmny klimatu z konce roku 2019. Na tomto základ shledal, ~e vtaina adapta ních opatYení je splnna nebo prob~n plnna. Existují vaak také opatYení, která jsou plnna áste n, pYípadn nejsou plnna vobec. Dle mstského soudu jsou záva~nými nedostatky zejména sní~ená adapta ní schopnost leso, které jsou z velké ásti slo~eny z dYevinných monokultur; rostoucí nebezpe í vtrné a vodní eroze zemdlské pody; nevhodn provedená odvodHovací zaYízení posobící zrychlený odtok vody z krajiny; nestanovení vhodných zposobo hospodaYení a nemotivování zemdlsky hospodaYících subjekto v Yí ních nivách k pou~ití vhodných postupo hospodaYení.<br/><br/>[28] Mstský soud také posuzoval, zdali ~alovaní v okam~iku rozhodnutí soudu splnili povinnost pYijmout a provádt adapta ní strategii, plynoucí z l. 5 odst. 4 naYízení 2021/1119. ZamYil se výhradn na postup M}P a MZ, neboe ~alobci namítali pochybení pYi adaptaci v oblasti ochrany pody, lesa a vody, kterých se mla dopustit práv tato ministerstva. PYi tomto posouzení ozna il pYijetí aktualizovaného Národního ak ního plánu adaptace na zmny klimatu pro období 2021 2025 v záYí 2021 za splnní povinnosti ~alovaných pYijmout adapta ní plán podle l. 5 odst. 4 naYízení 2021/1119, proto~e navr~ená adapta ní opatYení reagují zejména na nepYíznivé následky zmny klimatu v oblasti lesního a vodního hospodáYství a zemdlství; materiál vznikl v airoké meziresortní spolupráci pYi zapojení vdeckých institucí a nevládních neziskových organizací; a erpal z odborných analytických podklado. Navr~ená adapta ní opatYení smYují ke zvyaování adapta ní kapacity ve smyslu l. 7 odst. 1 PaYí~ské dohody a l. 5 odst. 1 naYízení 2021/1119.<br/><br/>[29] Mstský soud se té~ zabýval splnním povinnosti provádt adapta ní opatYení. Dokazy pYedlo~ené na jeho výzvu ~alovanými ozna il za pYesvd ivé, proto~e obsahují specifikaci opatYení a úkolo, uvádí kontaktní osoby, vyhodnocení plnní k roku 2022, a zejména plán plnní, popis dosavadního plnní, jako~ i rozhodné skute nosti bránící plnní daného úkolu. Mstský soud shrnul, ~e ~alovaní postupují v oblasti adaptace na zmnu klimatu kupYedu, bye nkterá opatYení plní s roznou mírou úspanosti.<br/><br/>[30] PYi ur ení náhrady náklado Yízení v celkové výai 111 549 K  podle § 60 odst. 1 s. Y. s. dospl mstský soud zejména k závru, ~e ~aloba byla podána úspan z poloviny, a proto ~alobcom pYiznal náhradu náklado Yízení ve výai jedné poloviny celkové mimosmluvní odmny advokáta a v plné výai zaplacených soudních poplatko.<br/><br/>III. Obsah kasa ních stí~ností a vyjádYení k nim <br/><br/>[31] Rozsudek mstského soudu napadli kasa ními stí~nostmi jednak ~alobci a) a f), jednak samostatn ~alovaní 2), 3), 4) a 5), tedy M}P, MPO, MZ a MD.<br/><br/>III. a) Kasa ní stí~nost M}P<br/><br/>[32] }alovaný 2), tedy M}P, napadl kasa ní stí~ností výroky III., IV. a VI. napadeného rozsudku, a to z dovodo podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. Y. s.<br/><br/>[33] Výroky III. a IV. napadeného rozsudku odporují § 87 odst. 1 a 2 s. Y. s. Dokud tvrzený nezákonný zásah trvá, mo~e se ~alobce domáhat výroku na ukon ení zásahu, naopak po jeho skon ení se mo~e domáhat výroku deklaratorního. V nynjaím pYípad se ~alobci bránili proti trvání zásaho a jejich dosledkom, pYesto navrhovali soub~n i deklaratorní výrok. Mstský soud vaak nemohl vydat soub~n výrok na ukon ení zásahu a výrok deklaratorní, jak u inil.<br/><br/>[34] V rozsudku navíc zcela chybí asový rámec pro splnní povinnosti ~alovaných. Mstský soud ml v pYípad uznání dovodnosti ~aloby ~alovaným ulo~it, jak mají údajnou ne innost odstranit, nikoli jen zakázat jim v ne innosti pokra ovat. Výroky rozsudku jsou formulovány zposobem, který nemá oporu v platných klimatických závazcích R, a navíc zavazují ke spole nému plnní i MZ, proti nmu~ ~aloba v ásti týkající se mitiga ních opatYení vobec nesmYovala.<br/><br/>[35] Mstský soud také nesprávn posoudil právní povahu a rozsah klimatických závazko R. Evropská unie a vaechny její lenské státy dosáhly Dohody o spole ném postupu dle l. 4 odst. 2 PaYí~ské dohody. eská republika se tak jako len této Dohody o spole ném postupu dne 18. 12. 2020 zavázala formou EU NDC jednat pYi plnní závazko PaYí~ské dohody spole n s ostatními stranami této dohody a výhradn dle jejích podmínek v souladu s l. 4 odst. 16, 17 a 18 PaYí~ské dohody.<br/><br/>[36] Mstský soud nesprávn vyhodnotil splnní podmínky dot enosti u jednotlivých ~alobco. Ve vztahu k ~alobci a) vycházel z nesprávného závru, ~e environmentální spolky mohou namítat zásahy do práva na pYíznivé ~ivotní prostYedí kdykoli, a to i pokud mají být zposobeny obecn závaznými opatYeními s celostátní posobností. V takovém pYípad vaak u~ nejde o zásahovou ~alobu ve smyslu § 82 a násl. s. Y. s., nýbr~ o takzvanou ~alobu ve veYejném zájmu (actio popularis), její~ pYezkum je eským právním Yádem vylou en. }alobci v Yízení neunesli bYemeno tvrzení ani bYemeno dokazní, kdy~ neuvedli konkrétní skute nosti a dovody, pro  se podle nich jednání ~alovaných stalo nezákonným a je mo~né je pova~ovat za nezákonný zásah.<br/><br/>[37] M}P ozna ilo za rozporné a zmate né, pokud mstský soud na jedné stran uznal, ~e ~alovaná ministerstva nezákonn zasahovala do veYejných subjektivních práv ~alobco, pYi em~ k tomuto zásahu doalo primárn na základ usnesení vlády (v odovodnní rozsudku výslovn vytkl pouze neaktualizování POK z roku 2017, je~ je pro jednotlivá ministerstva závazná), a na druhé stran zároveH ~alobu proti vlád odmítl.<br/><br/>[38] Mstský soud také pYi posouzení vcné projednatelnosti a následné dovodnosti ~aloby nezodpovdl správn zásadní otázku, co to vcn jsou tzv. vnitrostátní mitiga ní opatYení podle l. 4 odst. 2 PaYí~ské dohody a jakou právní formu mohou mít. Dle M}P musejí být mitiga ní opatYení chápána tak, ~e se jedná o vaechny prostYedky, které má stát k dispozici k prosazení klimatických cílo, ke kterým se zavázal. Pokud má být dosa~eno cílo PaYí~ské dohody ve vztahu ke zmírnní globální zmny klimatu, musí se zapojit vtaina veYejnosti (rozhodující je i spotYebitelské chování), nevládní sektor, obce a soukromý sektor, nikoli pouze stát prostYednictvím zásaho státních orgáno. Stát má toti~ jen omezenou mo~nost urychlit pYechod ke klimaticky neutrálnímu hospodáYství a spole nosti. }ádný z druho státních mitiga ních opatYení nemá v eském právním Yádu takovou právní formu, aby mohla pYímo zasahovat do práv ~alobco (resortní strategie a plány schválené usnesením vlády), popY. se jedná o innost, která nemo~e podléhat soudnímu pYezkumu ze strany správních soudo. Pokud ~ádný z druho státních mitiga ních opatYení nesplHuje podmínku pYezkoumatelnosti správním soudem v rámci Yízení o nezákonném zásahu, nemo~e tuto podmínku splHovat ani nedostate ný plán pYijetí takových opatYení, který mstský soud uznal za nezákonný zásah v bod 280. odovodnní napadeného rozsudku. Správním soudom je svYena pravomoc pYezkoumávat akty a ne innost správních orgáno, nikoli nahrazovat zákonodárnou iniciativu a nastavovat vládní politiku, tedy vstupovat do moci zákonodárné a výkonné. Tím by byl zásadn naruaen princip brzd a protivah, kterými na sebe vzájemn posobí moc zákonodárná, výkonná a soudní.<br/><br/>[39] M}P v Yízení pYed mstským soudem dolo~ilo, ~e k plnní svých mezinárodních klimatických závazko zavedlo a prob~n provádí celou Yadu ú inných vnitrostátních mitiga ních opatYení, co~ mstský soud bez Yádného zdovodnní nevzal v úvahu. Stejn tak mstský soud nevzal v úvahu, resp. nesprávn posoudil obsah a podobu mezinárodních klimatických závazko R, pYesto~e M}P v Yízení jasn uvádlo, pro  je pYi jeho snaze o dosa~ení cílo PaYí~ské dohody st~ejní evropská klimatická politika a evropský právní rámec (pYedevaím probíhající revize evropských pYedpiso navr~ená Komisí v rámci balí ku Fit for 55), a to s odkazem na zásadní skute nost, ~e lenské státy a EU uzavYely a spole n oznámily sekretariátu UNFCCC koncem roku 2020 Dohodu o spole ném plnní spole ného vnitrostátn stanoveného pYíspvku EU NDC, její~ podmínky jsou pro R závazné ve smyslu l. 4 odst. 2 a 16, 17 a 18 PaYí~ské dohody.<br/><br/>[40] VnitYní rozpor rozsudku spo ívá také v tom, ~e dle jeho bodo 322. a 328. ~alovaná ministerstva nezákonn zasahují do práva ~alobco na pYíznivé ~ivotní prostYedí, proto~e v rozporu s l. 4 odst. 2 vtou druhou PaYí~ské dohody nemají konkrétní plán mitiga ních opatYení potYebných k dosa~ení sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 % do roku 2030 v porovnání s hodnotami v roce 1990. Výrok IV. napadeného rozsudku ovaem zakazuje pokra ovat v poruaování práv ~alobco nestanovením konkrétních mitiga ních opatYení. Je vaak zásadní rozdíl mezi ne inností pYi plnní údajné povinnosti mít formáln vypracovaný njaký souhrnný plán mitiga ních opatYení (tedy seznam zamýalených opatYení, postup a asový harmonogram jejich provádní) a povinností konkrétní mitiga ní opatYení stanovit (tedy pYijmout, schválit a implementovat).<br/><br/>[41] Mstský soud dále v bodech 162. a~ 166. napadeného rozsudku nesprávn aplikoval závry nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 22/17, . 124/2021 Sb., týkající se tzv. testu racionality, kdy~ nepYezkoumatelným zposobem dospl k závru, ~e ~alovaný nezákonný zásah dosahuje takové intenzity, ~e znemo~Huje realizaci základních ~ivotních potYeb lovka.<br/><br/>[42] V bodech 180. a~ 185. odovodnní napadeného rozsudku pak nesprávn posoudil nevy erpání právních prostYedko ochrany ze strany vaech ~alobco vo i vaem ~alovaným pYed podáním ~aloby. V pYípad zásahové ~aloby kritizující údajnou obecnou exekutivní ne innost ~alovaných v oblasti klimatické politiky mlo být tímto prostYedkem opatYení proti ne innosti podle § 80 správního Yádu, které se s pYihlédnutím k § 6 odst. 1 ve spojení s § 174 odst. 1 tého~ zákona podle rozsudku NSS ze dne 14. 1. 2016, . j. 9 As 244/201547, uplatní na vaechny úkony správních orgáno. }alobci nevy erpali pYed podáním ~aloby prostYedky ochrany ve smyslu § 85 s. Y. s., a ~aloba tak mla být hodnocena jako nepYípustná. Tomu mstský soud elí pouze v bod 183. odovodnní rozsudku nepYezkoumatelným tvrzením, ~e  ~aloba svým rozsahem pYesahuje rámec institutu opatYení proti ne innosti dle § 80 správního Yádu: smYuje proti poruaení pti lidských práv pti ~alovanými, a vyplývá z ní, ~e pouze spole ným postupem ~alovaných lze docílit nápravy trvajícího nezákonného stavu . PYed~alobní výzvu ze dne 8. 12. 2020 adresovanou pYedsedovi vlády, ministrovi ~ivotního prostYedí, ministrovi promyslu a obchodu a ministrovi zemdlství zaslal pouze ~alobce a) a adresoval ji ministrom, nikoli ministerstvom. Správní ~aloba dle § 82 s. Y. s. je vaak prostYedkem ochrany konkrétního ~alobce proti konkrétnímu zásahu konkrétního správního orgánu. Navíc vcný obsah této výzvy a její po~adavky jsou zna n odliané oproti pYedmtu podané ~aloby, neboe pYedmt ~aloby je airaí a obecnjaí ne~ tato výzva.<br/><br/>[43] Napadený rozsudek mstského soudu je také nezákonný z dovodu nesprávného posouzení právní otázky naplnní vaech kumulativn stanovených podmínek pro pYípustnost zásahové ~aloby dle § 82 s. Y. s. Nebyla toti~ splnna zejména podmínka pYímého dot ení práv ~alobco v pYímé souvislosti s tvrzeným nezákonným zásahem a nebyla prokázána nezákonnost tohoto zásahu. Mstský soud pYi jejich posouzení vycházel výhradn z rozsudko zahrani ních soudo, které nejsou pro eské správní orgány ani soudy pYímo závazné, a zároveH ve vztahu k otázkám pYí inné souvislosti nerespektoval relevantní judikaturu eských soudo. Mstský soud ozna il podmínku pYí inné souvislosti za splnnou, pYesto~e v bod 199. napadeného rozsudku uznal námitky ~alovaných, ~e ~alobci namítají zkrácení na svých právech nepYíznivými dopady zmny klimatu, tedy nikoli konkrétními akty nebo ne inností veYejné správy pYi ochran klimatu. Zcela nepYesvd iv posobí i neodovodnné rozliaování mezi dopady zmny globálního klimatu a dopady místních klimatických podmínek v bodech 197. a 198. napadeného rozsudku. }alobci ostatn dostate n nevymezili, které konkrétní akty správních orgáno ~alují, tedy které konkrétní úkony správních orgáno pova~ují za nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. Y. s.<br/><br/>[44] Mstský soud také nedostate n posoudil, zda byla ~alobní tvrzení dostate n konkrétní pro pYezkum ve správním soudnictví, kdy~ ~alobci namítali pouze obecnou exekutivní ne innost ~alovaných v podob nedostate ného nastavení cílo strategických dokumento, nesjednocování innosti ministerstev, nenavr~ení relevantní legislativy atd. Mstský soud se ml dr~et takto nastaveného pYedmtu ~aloby, co~ vaak neu inil. }alobci nenapadali vydání nebo obsah konkrétních strategických resortních politik a pláno schválených usneseními vlády, nicmén z bodo 278. a~ 281. napadeného rozsudku lze dovodit, ~e mstský soud za nezákonný zásah pova~uje práv neaktualizování POK ke dni rozhodnutí soudu. ZároveH vaak mstský soud tento svoj závr o charakteru nezákonného zásahu nepromítl do znní výroko III. a IV. napadeného rozhodnutí, ím~ je zatí~il nezákonností. Navíc, i kdyby POK neodpovídala klimatickým závazkom R (jakkoli to M}P popírá), nebylo by mo~né tento dokument nebo jeho neaktualizování ozna it za nezákonný zásah dle § 82 s. Y. s., jeliko~ tento dokument nestanovuje pYímo ~alobcom ~ádná práva nebo povinnosti. Mstský soud ostatn pYehlédl, ~e toto usnesení vlády stanovuje datum aktualizace a~ do 31. 12. 2023.<br/><br/>[45] PYezkum rozných strategických dokumento, typicky resortních politik, schválených usneseními vlády, není ze strany správních soudo v eském právním prostYedí mo~ný, ostatn vláda pYi jejich pYijímání nevystupuje jako správní orgán ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. Y. s. Správním soudom nepYísluaí pYezkoumávat ani legislativní innost ~alovaných i právní nastavení finan ní politiky státu. Pokud jde o dota ní politiku státu, podléhá soudnímu pYezkumu ze strany správních soudo pouze rozhodování o pYidlování dotací konkrétním osobám, nikoli samo nastavení dota ních pravidel.<br/><br/>[46] Mstský soud napadené rozhodnutí postavil pouze na subjektivním pocitu ~alobco, ~e exekutivní orgány státu nedlají v oblasti své innosti související s ochranou klimatu dostate n velkorysou politiku, co~ vaak nemo~e sta it ke shledání dovodnosti zásahové ~aloby dle § 82 a násl. s. Y. s. Ke dni podání ~aloby ani do dne podání kasa ní stí~nosti M}P marn neuplynul ~ádný závazný termín pro jakékoliv plnní, který by mu byl závazn stanoven vnitrostátními pYedpisy, mezinárodní smlouvou, unijními pYedpisy i platnými usneseními vlády. }aloba tak mla být zamítnuta jako nedovodná pro neexistenci nezákonné ne innosti M}P v oblasti klimatické politiky. Sám mstský soud pYiznal, ~e Pátá a `está hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro zmnu klimatu (TYetí pracovní skupiny týkající se mitigace) neuvádí konkrétní uhlíkový rozpo et R, jeho~ optikou by bylo mo~né posuzovat plnní zákonných povinností ~alovaných. Z tchto zpráv nevyplývá ani povinnost ur itého procentuálního sní~ení emisí skleníkových plyno jednotlivých státo do roku 2030. Po tomto správném odmítnutí závaznosti tzv. uhlíkového rozpo tu R, jeho~ nedodr~ení ze strany ~alovaných ~alobci ozna ili za nezákonný zásah a jeho~ dodr~ení se domáhali, ml mstský soud ~alobu zamítnout jako nedovodnou. Namísto toho správní ~alobu podstatn doplHoval a rozaiYoval, ím~ nepYípustn nahradil voli ~alobco a rozhodl mimo ~alobní návrh.<br/><br/>[47] Mstský soud také nesprávn vyhodnotil nezákonnost tvrzeného zásahu ve vztahu k pYijatým mitiga ním opatYením v oblasti klimatu. Sám v bod 242. rozsudku pYiznal, ~e národní uhlíkový rozpo et vypo tený autory univerzitního posudku pYedlo~eného ~alobci nepYedstavuje konkrétní závazek R plynoucí z PaYí~ské dohody. Ji~ to mlo vést k zamítnutí ~aloby, jeliko~ ~alobci se v petitu ~aloby domáhali výhradn toho, aby ~alovaní pYijali ve lhot aesti msíco nezbytná a pYimYená opatYení smYující ke sní~ení emisí skleníkových plyno emitovaných v R a vedoucí k zachování uhlíkového rozpo tu R ve výai 800 Mt CO2 od ledna 2021 do konce století. Na tom ~alobci setrvali jeat na jednání soudu dne 15. 6. 2022 i pYes pou ení soudu, ~e pojem  uhlíkový rozpo et pozitivní právo nezná. I pYes takto jednozna n vyjádYenou voli ~alobco mstský soud napadeným rozsudkem rozhodl mimo pYedmt podané ~aloby, ím~ nepYípustn zasahoval do pYedmtu Yízení.<br/><br/>[48] Mstský soud se dostate n nezabýval procesem stanovení a kontroly klimatických závazko dle PaYí~ské dohody. Z jejího textu a pYísluaných pravidel a rozhodnutí Konference smluvních stran není mo~né pYesn odvodit, jaká by mla být výae závazku jednotlivých smluvních stran a jakým zposobem by ml být tento závazek naplHován, nato~ aby jeho naplHování podléhalo soudnímu pYezkumu. R se nezavázala ke sní~ení svých emisí skleníkových plyno o 55 % do roku 2030 oproti hodnotám v roce 1990. Naopak závazky vyplývající z legislativy EU jsou mnohem jednozna njaí a jejich plnní je pYezkoumatelné. Ustanovení l. 4 odst. 2 PaYí~ské dohody ukládá ka~dé smluvní stran pouze povinnost pYipravit, sdlit a zachovávat dalaí vnitrostátn stanovené pYíspvky (NDC), kterých chce dosáhnout. Smluvní strany provádjí vnitrostátní mitiga ní opatYení tak, aby dosáhly cílo tchto pYíspvko ( l. 4 odst. 2 vta druhá), a mají povinnost ka~dých pt let (2020, 2025 atd.) zaslat své NDC sekretariátu UNFCCC. Z rejstYíku UNFCCC vyplývá, ~e R tuto svou povinnost splnila, kdy~ uzavYela spole n s ostatními státy EU za ú elem plnní cílo PaYí~ské dohody Dohodu o spole ném plnní dle l. 4 odst. 2, 16, 17 a 18 PaYí~ské dohody. EU a lenské státy tedy pYijaly spole ný závazek, který je stanoven v prvním aktualizovaném EU NDC. Cíl sní~ení emisí o alespoH 55 % do roku 2030 vo i úrovni emisí v roce 1990 podle PaYí~ské dohody nelze pYímo pYevést na závazek R ve stejné výai. Pro rok 2030 bude mít R konkrétní závazek sní~ení emisí pouze v nkterých sektorech. Pro sektory zahrnuté v systému obchodování s povolenkami (EU ETS) existuje reduk ní emisní cíl stanovený pouze na úrovni EU. Aktuáln platný cíl POK do roku 2030 odpovídá sní~ení emisí R o zhruba 50 % oproti roku 1990. Mstský soud se tedy mýlí, kdy~ uvádí, ~e  reduk ní pYíspvek dle EU NDC je nutné vykládat jako individuální, nikoli pouze jako celounijní a ~e pokud by bylo pravdou, ~e R neposkytla sekretariátu UNFCCC vlastní NDC, sta ilo by k vylou ení její odpovdnosti, aby EU uvedla v zastoupení svých lenských státo spole ný cíl sní~ení emisí bez konkrétního cíle pro jednotlivé státy . Cíle a úsilí vy~adované od jednotlivých lenských státo nejsou toto~né.<br/><br/>[49] V bodech 260. a 261. napadeného rozsudku se mstský soud nepatYi n odvolává na princip progresivních závazko v oblasti sociálních práv. Není vaak zYejmé, ~e se má vztahovat rovn~ na oblast ochrany ~ivotního prostYedí a klimatu. Míru postupného naplHování závazku za celé období 2021 2030 lze hodnotit nejdYíve s ohledem na hodnotu emisí skleníkových plyno za rok 2021, která vaak bude známa a následn oficiáln reportována a~ v roce 2023. Vtaina zásadních opatYení pro sni~ování emisí skleníkových plyno v EU a jejích lenských státech vyplyne z legislativního balí ku Fit for 55, který je aktuáln projednáván v Rad EU a Evropském parlamentu a jeho~ kone ná podoba bude známa a~ na pYelomu let 2022 a 2023. Ten obsahuje katalog legislativních a jiných mitiga ních opatYení, která budou implementována na úrovni EU i lenských státo a povedou k dosa~ení spole ného cíle EU, tedy sní~ení emisí o alespoH 55 % do roku 2030 v porovnání s rokem 1990. Nutnou podmínkou pro aktualizaci POK je kone ná podoba balí ku Fit for 55, proto~e teprve z ní vyplynou individuální cíle pro R a podmínky plnní, v . napY. sektoro nov zahrnutých do emisního obchodování (budovy a doprava). Naopak individuální závazek R dle PaYí~ské dohody neexistuje. Pravidla transparentnosti, pYesnosti a úplnosti uvedená v l. 4 odst. 13 a 14 PaYí~ské dohody, která mstský soud zdorazHuje v bod 262. rozsudku, se nevztahují na pYípravu mitiga ních opatYení, ale na vykazování a vyhodnocování jejich plnní. Mstský soud nezohlednil, ~e cíl sní~ení emisí o 26 %, zmiHovaný v bod 273. rozsudku, se týká pouze emisí nezahrnutých do systému obchodování s emisními povolenkami, pYi em~ v pYípad R tyto sektory reprezentují pouze asi polovinu z celkového objemu emisí skleníkových plyno. Zdá se, ~e této skute nosti si nebyl mstský soud vdom, a tudí~ vyvodil mylný právní závr, kdy~ porovnával cíl pro celkové emise na úrovni EU (55 %) s cílem pro díl í sektory (mimo EU ETS) v R (26 %).<br/><br/>[50] M}P dále polemizuje s nkterými dalaími konkrétními tvrzeními mstského soudu ohledn obsahu závazko R a nedostate nosti jejich naplHování ze strany ~alovaných. Mstský soud se zcela neodovodnn zamYil pouze na POK a pYehlí~el obsah jiných koncep ních dokumento a resortních strategií, které ~alovaní v Yízení pYedlo~ili. M}P proto podrobn uvádí obsah a dopady nkterých svých dota ních programo, které neuvádlo v Yízení o ~alob, neboe tvrzení ~alobco byla v tomto ohledu pYília obecná. Práv dota ní politika M}P je zásadním mitiga ním opatYením v oblasti klimatu, jeho~ jednozna ný pYínos ke klimatickému úsilí mstský soud z neobjasnných dovodo odmítl uznat. Nastavení parametro dota ní politiky vaak ze své podstaty nemo~e být zásahem orgánu veYejné správy, jeho~ nezákonnosti je mo~né se domáhat zásahovou ~alobou.<br/><br/>[51] M}P je proto pYesvd eno, ~e zásahová ~aloba mla být mstským soudem odmítnuta nejen vo i vlád, ale i vo i ostatním ~alovaným, popY. zamítnuta jako nedovodná, jeliko~ nebyly naplnny kumulativní podmínky dovodnosti ~aloby dle § 82 s. Y. s., jmenovit podmínka existence a nezákonnosti zásahu ani podmínka pYímého dot ení veYejných subjektivních práv ~alobco v pYímém dosledku nezákonného zásahu.<br/><br/><br/>III. b) VyjádYení MZ ke kasa ní stí~nosti M}P<br/><br/>[52] MZ ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti M}P uvedlo, ~e se s ní ztoto~Huje. Navázalo na ni v tom, ~e mstský soud rozhodl té~ o nezákonnosti innosti MZ, kterou vaak zdovodnil pouze tím, ~e  zjednání nápravy je mo~né pouze pYi dodr~ení nadresortního pYístupu , ani~ by vylo~il, co tento neur itý pojem znamená. Navíc není patrné, pro  uvedený nadresortní pYístup nezdovodnil i zahrnutí dalaích ministerstev i vlády.<br/><br/>III. c) Kasa ní stí~nost MPO<br/><br/>[53] }alovaný 3), tedy MPO, napadl kasa ní stí~ností výroky III., IV. a VI. napadeného rozsudku, a to z dovodo podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a c) s. Y. s.<br/><br/>[54] Uvádí, ~e nebyly splnny vaechny podmínky po~adované v § 82 s. Y. s. Nebylo toti~ prokázáno, ~e tvrzená ne innost MPO sama o sob zasáhla do právní sféry ~alobco, tedy ~e by nedoalo k zásahu do jejich práva na pYíznivé ~ivotní prostYedí, ke zhoraení klimatu, nedostatku vody na místní úrovni i zvýaení promrné teploty, pokud by MPO pYijalo vaechna ~alobci po~adovaná i o ekávaná opatYení. Mstský soud za nezákonný zásah ozna il neaktualizování POK ke dni rozhodnutí soudu. Takové usnesení vlády vaak nelze ozna it za úkon správního orgánu a vláda pYi jeho pYijímání nevystupovala jako správní orgán.<br/><br/>[55] Mstský soud navíc provedl pYezkum mimo rámec ~aloby. PYi ústním jednání dne 15. 6. 2022 pYipustil zmnu ~alobního návrhu, která vaak nezaznla od samotných ~alobco, nýbr~ jim byla jako  pYijatelná pouze prezentována samotným mstským soudem, ani~ by soud formáln rozhodl o pYipuatní zmny petitu. }alovaným tak nebyla ani poskytnuta mo~nost pYípravy k reakci na nov zformulovaný ~alobní návrh.<br/><br/>[56] Závr mstského soudu, ~e MPO nemá ur itý a realistický plán konkrétních mitiga ních opatYení, nemá oporu v provedeném dokazování. Napadené výroky rozsudku mstského soudu jsou obecné, neur ité a nevymahatelné a ukládají vágn formulované povinnosti bez jasného asového rámce. K nákladovému výroku VI. rozsudku MPO pYipomíná, ~e i mstský soud pYipustil, ~e úspch ~alobco byl pouze áste ný, proto jim neml pYiznat náhradu náklado Yízení.<br/><br/>III. d) VyjádYení ~alobco ke kasa ní stí~nosti M}P a MPO<br/><br/>[57] }alobci ve vyjádYení ke kasa ním stí~nostem M}P a MPO odmítli tvrzení, ~e jejich ~aloba mla povahu actionis popularis, neboe v ní namítali pYímé zkrácení na svých právech, které dolo~ili i dokazy. K tvrzení ~alovaných, ~e chybí pYí inná souvislost mezi jejich ne inností a nezákonným zásahem do práv ~alobco, pYipomnli v souladu s mstským soudem, ~e ka~dý dalaí pYíspvek emisí skleníkových plyno zposobuje dalaí nárost globální teploty. }alobci nenapadali konkrétní akty veYejné moci, ale nezákonný zásah zposobený sou asným posobením vaech politik a nástrojo a spo ívající v nesplnní závazného cíle sni~ování emisí skleníkových plyno ze strany vaech ~alovaných, kteYí zde vystupují jako správní orgány. Nezákonným zásahem tedy není pouze neaktualizování POK. Trvají na tom, ~e pro R je závazný pYinejmenaím EU NDC, tedy unijní cíl sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 % do roku 2030. Jak EU, tak R jsou smluvními stranami PaYí~ské dohody, tak~e se EU NDC vztahuje i na samotnou R, která má tudí~ povinnost sní~it emise skleníkových plyno v R do roku 2030 pYinejmenaím o 55 % oproti roku 1990. Tvrzení M}P, ~e R smYuje k naplnní EU NDC, ozna ili za nepravdivé i alespoH nepodlo~ené a vycházející ze zastaralých analýz. Pravdivé není ani tvrzení M}P, ~e Státní politika ~ivotního prostYedí 2030 s výhledem do 2050 obsahuje konkrétní katalog mitiga ních opatYení.<br/>[58] Výtka M}P ohledn rozporu mezi ur ovacím a pYikazujícím výrokem rozsudku je opYená o judikaturu, kterou NSS ji~ pYekonal v bod 108 rozsudku rozaíYeného senátu ze dne 26. 3. 2021, . j. 6 As 108/201939, . 4178/2021 Sb. NSS, }AVES, podle nho~ je mo~no ur it nezákonnost zásahu a zároveH zakázat správnímu orgánu v nm pokra ovat. Stejn tak nedoalo k pYekro ení pYedmtu Yízení, neboe výroky III. a IV. rozsudku mstského soudu, které M}P kritizuje, jsou  podmno~inou výroku, jeho~ se ~alobci domáhali na str. 47 a 48 ~aloby. V ní po~adovali mimo jiné, aby byla ~alovaným ulo~ena povinnost zachovat uhlíkový rozpo et R ve výai 800 Mt CO2, co~ je mnohem ambicióznjaí ne~ soudem ulo~ená povinnost sní~it emise uhlíkových plyno o 55 % do roku 2030. Podle posudku vdco z University of Manchester by toti~ k dodr~ení uvedeného uhlíkového rozpo tu bylo nezbytné sní~it emise CO2 o zhruba 84 %. Mstský soud své áste né vyhovní dostate n zdovodnil v bod 335. rozsudku. Výroky napadeného rozsudku jsou dle ~alobco vykonatelné a dostate n ur ité, na em~ nic nemní ani absence lhoty ve výroku. }alovaná ministerstva mají na základ rozsudku povinnost za ít jednat co nejdYíve po jeho právní moci, tedy pYijmout konkrétní plán mitiga ních opatYení. Nestanovení konkrétní lhoty, její~ stanovení ostatn není zákonným po~adavkem, jist nemo~e být dovodem pro zruaení napadeného rozsudku. }alobci souhlasí s názorem vyjádYeným v bod 184. rozsudku mstského soudu, ~e nelze podmínit podání jejich zásahové ~aloby vy erpáním prostYedku ochrany podle § 80 správního Yádu, neboe by jím nemohli dosáhnout ú inné nápravy. PYipomínají navíc, ~e ~alovaným ministerstvom poslali nejprve pYed~alobní výzvu.<br/><br/>III. e) Kasa ní stí~nost MZ<br/><br/>[59] }alovaný 4), tedy MZ, napadl kasa ní stí~ností výroky III., IV. a VI. napadeného rozsudku, a to z dovodo podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. Y. s.<br/><br/>[60] PYipomnl, ~e ve výrocích III. a IV. mstský soud shledal nezákonnost spo ívající v nestanovení konkrétních mitiga ních opatYení ze strany vaech tyY ~alovaných ministerstev. Vo i MZ vaak ~alobci ~ádné návrhy týkající se mitiga ních opatYení neu inili, tak~e mstský soud rozhodl nad rámec ~aloby.<br/><br/>[61] Vcn pak vytkl mstskému soudu, ~e nereflektoval aktuální podobu nkterých klí ových dokumento, zejména zmny provedené v letech 2020 a 2021 v souvislosti s pYijímáním nové Spole né zemdlské politiky. Uvedl nkteré z konkrétních zmn pYijatých v posledních letech a také dalaí zmny, zejména v oblasti poskytování zemdlských dotací, platné od roku 2023. Vaechny tyto zmny mají pYispívat ke zmírHování zmny klimatu a pYizposobovat se jí.<br/><br/>[62] PYesto~e ~alobci uspli pouze z poloviny (dle názoru MZ dokonce mén ne~ z poloviny, proto~e neuspli se svým návrhem na stanovení lhoty k ukon ení nezákonného zásahu), pYiznal jim mstský soud ve výroku VI. náhradu náklado Yízení, co~ odporuje § 60 odst. 1 s. Y. s., proto by ml být tento výrok zmnn tak, ~e ~ádný z ú astníko nemá nárok na náhradu náklado Yízení.<br/><br/>III. f) VyjádYení ~alobco ke kasa ní stí~nosti MZ<br/><br/>[63] }alobci ve svém vyjádYení ke kasa ní stí~nosti MZ uvedli, ~e mstský soud dostate n zdovodnil, pro  za jednoho z povodco nezákonného zásahu ozna il i MZ. Dovodem je, ~e v gesci MZ jsou nkteré adapta ní nástroje v sektoru vyu~ití pody i zmn ve vyu~ívání pody a lesnictví, které jsou úzce provázané s mitiga ními závazky. Adapta ní opatYení, která MZ vyjmenovává ve své kasa ní stí~nosti, naopak nejsou relevantní pro cíle v oblasti mitigace zmny klimatu. Ohledn nákladového výroku trvají ~alobci na tom, ~e jejich úspch ve vci byl pYinejmenaím polovi ní, tak~e jim mstský soud v rámci svého prostoru pro uvá~ení mohl pYiznat náhradu náklado Yízení, jak u inil.<br/><br/>III. g) Kasa ní stí~nost MD<br/><br/>[64] }alovaný 5), tedy MD, napadl kasa ní stí~ností rozsudek mstského soudu v celém rozsahu, a to z dovodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s.<br/><br/>[65] }alobci neprokázali poruaení jakéhokoliv konkrétního zákonného ustanovení i zákonné povinnosti a na jeho základ konkrétní zásah do konkrétních práv ~alobco, jak po~aduje § 82 s. Y. s. Z výroku IV. rozsudku mstského soudu není zYejmé, v em má spo ívat ze strany MD ukon ení pokra ování v poruaování práv ~alobco. Ti navíc neprokázali, ~e by pYijetí jimi po~adovaných opatYení vedlo ke zmn klimatu, resp. ke zmírnní i odstranní jejích akodlivých následko, ani nespecifikovali, která konkrétní opatYení k ochran klimatu mlo MD pYijmout, aby naplnilo jejich o ekávání, a nedoalo tak k tvrzenému zkrácení jejich práv. }alobci neprokázali pYí innou souvislost tvrzeného nezákonného zásahu se zkrácením svých práv. Pokud by MD pYijalo vaechna ~alobci o ekávaná opatYení, lze tvrdit, ~e by nedoalo ke zkrácení práva na pYíznivé ~ivotní prostYedí, ke zhoraení klimatu, resp. k nedostatku vody na místní úrovni, zvýaení promrné teploty a s tím spojeným zdravotním dopadom? Globální zmnu klimatu nelze mYit pouze místn na konkrétním území a pouze zásahem (ne inností) jednoho státu. Mstský soud tak nesprávn posoudil splnní podmínek § 82 s. Y. s.<br/><br/>[66] MD v Yízení dostate n prokázalo, ~e v oblasti ochrany klimatu není ne inné ani pasivní. Pln reflektuje závazky vyplývající eské republice z PaYí~ské dohody. PYedlo~ilo podrobný souhrn mitiga ních opatYení, která pYijalo ve své posobnosti. ást republikového pYíspvku rezortu dopravy ve smyslu l. 4 odst. 2 PaYí~ské dohody pYedstavuje zejména dokument Dopravní politika eské republiky pro období 2021 2027 s výhledem do roku 2050 (dále té~  Dopravní politika ), schválený usnesením vlády . 259 ze dne 8. 3. 2021. Tu zpracovalo na základ celostátní POK a evropských a celostátních proYezových strategických dokumento a na n navazujících koncepcí. PYijatá opatYení v oblasti ochrany klimatu ve své gesci splnilo nebo prob~n plní, s výjimkou opatYení . 4E (PYesun ásti pYepravních výkono nákladní dopravy ze silnic na ~eleznici), které je velmi finan n, ekonomicky a legislativn náro né, a je proto plnno pouze áste n s doporu ením v budoucnu navázat na novou smrnici pro intermodální dopravu a dopravní politiku. Vaechny uvedené strategie a politiky schvalované usnesením vlády nicmén nejsou obecn závazným pYedpisem, nýbr~ jen interním aktem vlády coby vrcholného orgánu moci výkonné. Kontrola jejich naplHování proto pYísluaí samotné vlád, nikoli správním soudom, jak plyne i z rozsudku mstského soudu ze dne 4. 5. 2022, . j. 3 A 13/202237.<br/><br/>[67] MD dále nesouhlasí s bodem 328. odovodnní napadeného rozsudku, podle nho~ MD v rozporu s l. 4 odst. 2, vtou druhou, PaYí~ské dohody nemá konkrétní plán mitiga ních opatYení potYebných k dosa~ení 55% sní~ení emisí skleníkových plyno do roku 2030 v porovnání s hodnotami v roce 1990. PaYí~ská dohoda je postavena na principu vnitrostátn stanovených pYíspvko, které mohou být vyjádYeny Yadou rozných zposobo, a na principu dobrovolnosti stanovení výae závazko. Smluvní strany PaYí~ské dohody se mezi sebou nedohodly, co musí ka~dý stát udlat, aby bylo dosa~eno jejího cíle. Jestli~e neexistuje jednozna n právn stanovený podíl R, nelze jeho hypotetické nedodr~ení pova~ovat za rozpor s právem a vyvozovat z nj právní odpovdnost MD. Uvedené platí jak pro podíl R na závazcích vyplývajících z PaYí~ské dohody, tak pro podíl jednotlivých ástí eské státní správy, reprezentované nkterými ~alovanými v nynjaím Yízení. Podle l. 14 PaYí~ské dohody uskute Huje pravidelné hodnocení provádní této dohody, plnní jejího ú elu a jejích dlouhodobých cílo Konference smluvních stran. Toté~ proto nemo~e pYísluaet správním soudom. První globální hodnocení bude dle PaYí~ské dohody provedeno a~ v roce 2023 a následn ka~dých 5 let. Podle l. 14 odst. 3 PaYí~ské dohody budou z výsledku globálního hodnocení smluvní strany vycházet pYi aktualizaci a posilování svých opatYení, a to vnitrostátn ur eným zposobem, tak~e bude vcí politického rozhodnutí, zda tak u iní pYijetím nové legislativy. Klimatická ~aloba, stejn jako napadený rozsudek, jsou tedy pYed asné, neboe dosud nelze odsoudit ~alované za ne innost a hodnotit dostate nost jejich kroko.<br/><br/>III. h) VyjádYení ke kasa ní stí~nosti MD<br/><br/>[68] MZ se ve svém vyjádYení ke kasa ní stí~nosti MD ztoto~nilo s názorem, ~e výroky rozsudku mstského soudu jsou velmi obecné, a bude proto prakticky nemo~né dolo~it jejich splnní a domáhat se jejich vymáhání. Mstský soud se také nevypoYádal s nespornou skute ností, ~e jakékoli úsilí na úrovni R i EU nebude mít znatelný dopad na klimatickou zmnu, pYípadn její dopady na ~alobce. }aloba byla navíc podána pYed asn, neboe první globální hodnocení bude provedeno a~ v roce 2023.<br/><br/>[69] }alobci ve svém vyjádYení ke kasa ní stí~nosti MD uvedli, ~e výroky rozsudku mstského soudu jsou dostate n konkrétní. Na tom nic nemní, ~e volba konkrétních prostYedko pro dosa~ení ochrany práv ~alobco spadá do diskrece ~alovaných. Mstský soud také dostate n prokázal poruaení konkrétních právních ustanovení ze strany MD, konkrétn l. 35 odst. 1 Listiny ve vazb na l. 4 odst. 2 PaYí~ské dohody. Dopravní politika, na ni~ MD poukazovalo, vychází z cíle sní~ení emisí skleníkových plyno do roku 2030 pouze o 40 %, co~ nesplHuje po~adavky PaYí~ské dohody. Hodnocení plnní jejích cílo není pYed asné, neboe mechanismus ochrany pYed nezákonným zásahem není nijak závislý na hodnocení plnní cílo PaYí~ské dohody Konferencí smluvních stran, ostatn smluvní strany jsou vázány ji~ od okam~iku jejího pYijetí. Mstský soud také dostate n prokázal pYí innou souvislost mezi ne inností ~alovaných a zmnou klimatu a správn konstatoval, ~e jednotlivé státy nejsou spole nými a nerozdílnými akodci. Naopak ka~dý ze státo je odpovdný za konkrétní pYíspvek ke zmn klimatu, který zposobil. Není zároveH pravdou, ~e by hodnocení stanovení strategických cílo a opatYení nespadalo do posobnosti správních soudo.<br/><br/>III. i) Kasa ní stí~nost ~alobco a) a f)<br/><br/>[70] }alobci a) a f), tedy Klimatická ~aloba, z. s., a obec Svatý Jan pod Skalou (dále jen  st~ovatelé ), napadli kasa ní stí~ností výroky I., III., IV. a V. rozsudku mstského soudu, a to z dovodo podle § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. Y. s.<br/><br/>[71] PYipomnli, ~e mstský soud nevyhovl návrhu ~alobco na ur ení povinnosti ~alovaných sní~it emise skleníkových plyno ve vtaím rozsahu, odpovídajícím dosa~ení klimatické neutrality R do roku 2050, a ur ení povinnosti pYijmout nezbytná a pYimYená opatYení k adaptaci na zmnu klimatu. Mstský soud v rozporu s l. 1 a 2 naYízení 2021/1119 a l. 2 PaYí~ské dohody dovodil pouze povinnost ~alovaných dosáhnout ur ité úrovn sní~ení emisí skleníkových plyno k roku 2030. Nedoael vaak k závru o existenci právní povinnosti ~alovaných dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality a neulo~il jim povinnost ukon it nezákonný zásah do práv ~alobco, spo ívající v absenci opatYení smYujících k dosa~ení tohoto cíle. Mstský soud také dospl k nesprávnému závru ohledn rozsahu povinnosti ~alovaných dosáhnout sní~ení emisí CO2 o 55 % do roku 2030. Takto vyjádYená povinnost neodpovídá závazkom plynoucím z l. 2 PaYí~ské dohody, resp. z l. 1 a l. 2 naYízení 2021/1119, a nemo~e vést k naplnní cílo PaYí~ské dohody, tedy udr~ení nárostu globální teploty o 1,5 °C oproti hodnotám pYed promyslovou revolucí, pYípadn výrazn pod hranicí 2 °C. }alobci na ústním jednání dne 15. 6. 2022 pYedlo~ili krom povodního ~alobního návrhu, tedy povinnosti zachování uhlíkového rozpo tu R ve výai 800 Mt CO2 od ledna 2021 do konce století, také alternativní varianty této ásti ~alobního návrhu formulované jako povinnost ~alovaných dosáhnout klimatické neutrality R do roku 2050 a vypuatní maximáln 800 Mt CO2 od ledna 2021 do doby dosa~ení klimatické neutrality na území R, nebo sní~it emise CO2 na území R o 84 % v roce 2030 oproti roku 1990 a dosa~ení klimatické neutrality R do roku 2050. Mstský soud vaak neshledal, ~e nezákonný zásah do práv ~alobco spo ívá i v neexistenci opatYení, která by v dlouhodobjaím asovém horizontu zajistila dosa~ení klimatické neutrality jako cílového stavu, pYedepsaného PaYí~skou dohodou a naYízením . 2021/1119.<br/><br/>[72] Mstský soud v bod 233. rozsudku odmítl koncept národního uhlíkového rozpo tu. St~ovatelé vaak pYipomínají, ~e i pokud by bylo obtí~né ur it podíl jednotlivých státo na sni~ování emisí skleníkových plyno, je jednozna né, ~e tyto emise musí v ur itém okam~iku dosáhnout nuly  klimatické neutrality. Mstský soud vaak nedovodil povinnost ~alovaných smYovat k dosa~ení klimatické neutrality (ae ji~ do roku 2050, v souladu s naYízením 2021/1119, nebo do vy erpání odpovídajícího uhlíkového rozpo tu, v souladu s odbornými podklady pYedlo~enými ~alobci). Podle mstského soudu by tak bylo mo~né, aby emise skleníkových plyno v R po roce 2030 dále stagnovaly nebo rostly. Takový stav by vaak nevedl k ukon ení nezákonného zásahu, kterého se ~alovaní dopouatjí. Pokud má být dosa~eno efektivní ochrany lidských práv ~alobco i dalaích osob, je potYebné, aby byly státy vázány povinnostmi plynoucími z PaYí~ské dohody nejen v rozsahu, který si libovoln stanoví v rámci národn stanoveného pYíspvku (tzv. NDC), ale v rozsahu odpovídajícím dosa~ení závazného cíle udr~ení nárostu teploty pod hranicí 1,5 °C, resp. 2 °C. Pokud by státy mly mo~nost stanovit si libovoln neambiciózní pYíspvky ke globálnímu úsilí o sni~ování emisí skleníkových plyno, nebylo by z hlediska ochrany práv jednotlivco nic platné, ~e takto stanovené závazky naplHují. }alobci proto dovozovali závazný podíl R na sni~ování emisí skleníkových plyno a jemu odpovídající maximální mno~ství budoucích emisí práv z potYeby omezit nárost globální teploty pod hranicí 1,5 °C, resp. výrazn pod 2 °C. Mstský soud proto pochybil, kdy~ pYi výkladu PaYí~ské dohody dospl k závru, ~e z povinnosti státu pYispívat k naplnní cíle této dohody podle l. 2 odst. 1 písm. a) a usilovat o dosa~ení vrcholu emisí skleníkových plyno co nejdYíve podle l. 3 a 4 nelze dovodit konkrétní povinnost ~alovaných.<br/><br/>[73] O jednozna nosti tohoto závazku svd í i skute nost, ~e vdci dosáhli konsensu na tzv. globálním uhlíkovém rozpo tu, který je tYeba dodr~et, aby bylo cíle PaYí~ské dohody dosa~eno. Tento globální uhlíkový rozpo et ve výai 900 Gt CO2 od ledna 2018 jako  globální závazek plynoucí z PaYí~ské dohody uznal v bod 239. rozsudku také mstský soud, který vaak následn odmítl z PaYí~ské dohody dovodit podíl R na tomto globálním uhlíkovém rozpo tu. }alobci poukazovali na posudek experto z University of Manchester, kteYí pYi stanovení uhlíkového rozpo tu R do konce století vycházeli z právních principo stanovených v PaYí~ské dohod. Nelze proto souhlasit s tvrzením v bod 242. rozsudku, ~e posudek  se nezakládá na vaeobecném konsensu mezinárodního spole enství nebo na dovryhodných vdeckých poznatcích, nýbr~ na názoru autoro posudku . Naopak se jedná o standardní zposob ur ení rozsahu závazko státu podle PaYí~ské dohody, se kterým pracuje doktrína i zahrani ní soudy. Koncept uhlíkového rozpo tu jako vyjádYení povinností státu plynoucích z PaYí~ské dohody pYijal také první senát nmeckého Spolkového ústavního soudu v rozhodnutí ze dne 24. 3. 2021, ve vci Neubauer et al., stí~nosti . 1 BvR 2656/18, 1 BvR 78/20, 1 BvR 96/20 a 1 BvR 288/20. Mo~e být sice obtí~né ur it konkrétní mitiga ní cíle nebo velikost uhlíkového rozpo tu jednotlivých státo. Obtí~nost i nejistota výpo tu vaak nemo~e vést k úplné rezignaci soudu na ur ení spravedlivého podílu R na globálním uhlíkovém rozpo tu. Pokud nebyl mstský soud spokojen s metodologií zvolenou experty z University of Manchester v posudku Kvantifikace dopado PaYí~ské dohody pro eskou republiku, ml ~alobce bu vyzvat k pYedlo~ení alternativního výpo tu, nebo jej sám obstarat jiným zposobem, napY. skrze nezávislý znalecký posudek. Sami st~ovatelé k tomu uvádjí rozné druhy výpo to a jejich výsledky z hlediska nezbytné míry sní~ení emisí skleníkových plyno. Mstský soud se tak dopustil nesprávného posouzení právní otázky, kdy~ dovodil pYília nízký cíl sní~ení emisí CO2 do roku 2030.<br/><br/>[74] Mstský soud dále nesprávn posoudil otázku plnní povinností ~alovaných v oblasti adaptace na zmnu klimatu, kdy~ v bod 320. rozsudku shledal, ~e  ~alovaní postupují v oblasti adaptace na zmnu klimatu kupYedu, bye nkterá opatYení plní s roznou mírou úspanosti . Podle st~ovatelo naopak ~alovaní neprokázali, ~e by bylo dosa~eno trvalého pokroku v oblasti adaptace na zmnu klimatu nebo ~e k tomu stanovená opatYení alespoH smYují, jak vy~aduje l. 5 odst. 1 naYízení 2021/1119. }alovaní naopak v rozporu s jeho l. 5 odst. 4 pYipravili plán a strategii, které nejsou zposobilé tohoto pokroku dosáhnout. Na základ dosavadních výsledko toti~ nedochází k ~ádnému, nato~ trvalému pokroku z hlediska zranitelnosti a adapta ní strategie. To potvrzují tzv. indikátory zranitelnosti, jejich~ vyhodnocení provádla eská informa ní agentura ~ivotního prostYedí (CENIA) v letech 2014 a 2019. Z navr~eného systému 98 indikátoro zde bylo pro rok 2017 pouze 10 indikátoro hodnoceno ist pozitivn, 38 indikátoro bylo hodnoceno neutráln a celkem 37 indikátoro bylo hodnoceno negativn, 13 indikátoro nebylo z dovodu nedostupnosti dat vobec hodnoceno. Oproti roku 2014 doalo podle zprávy z roku 2019 ke zlepaení u 5 indikátoro a ke zhoraení rovn~ u 5 indikátoro. Takovýto vývoj lze st~í ozna it za  trvalý pokrok , který vy~aduje l. 5 naYízení 2021/1119. Stejn tak z vyhodnocení Národního ak ního plánu adaptace na zmny klimatu z roku 2019 vyplývá, ~e ukazatele zranitelnosti ~ivotního prostYedí z hlediska zmny klimatu nejsou uspokojivé (jde napY. o akody na zemdlské produkci, sni~ování ekologickostabiliza ní funkce a prostupnosti krajiny, ovlivnní biodiverzity, nedostate nou pYirozenou adapta ní kapacitu leso), ím~ dochází k zásahu do práv ~alobco. ZároveH ani samotné strategie nesplHují podmínky dle naYízení 2021/1119. Adapta ní opatYení v nich toti~ nejsou formulována na základ posouzení dosa~eného pokroku a ukazatelo v této oblasti. Stanovená adapta ní opatYení nemají nijak vy ísleny dopady plynoucí z jejich budoucího uskute nní. I specifické cíle jsou formulovány natolik obecn, ~e nelze zhodnotit, zda jich vobec bylo dosa~eno. Mstský soud proto pochybil, kdy~ se soustYedil pouze na formální plnní adapta ních opatYení a nikoli na jejich reálné dopady, ím~ nesprávn posoudil právní otázku, zda adapta ní strategie pYijaté ~alovanými a jejich provádní jsou dostate né ke splnní právních povinností ~alovaných v oblasti adaptace na zmnu klimatu. Mstský soud postupoval nesprávn, kdy~ neshledal povinnost ~alovaných dosáhnout klimatické neutrality. V oblasti adaptace se mstský soud zabýval pouze otázkou, zda jsou z formálního hlediska pYijímány adapta ní plány a opatYení, popYípad zda jsou tato opatYení plnna. NeYeail vaak ~alobní námitku, ~e samotná opatYení obsa~ená v adapta ních strategiích jsou  bezzub formulovaná, a proto nejsou zposobilá vést k trvalému pokroku v oblasti adaptace, jak vy~aduje naYízení 2021/1119 i dalaí právní pYedpisy.<br/><br/>[75] Mstský soud navíc pochybil ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. Y. s., kdy~ výrokem I. odmítl ~alobu vo i vlád s odovodnním, ~e vláda zde nevystupovala jako správní orgán. St~ovatelé naopak pYipomínají, ~e i podle judikatury NSS vláda nepochybn mo~e vystupovat v postavení správního orgánu dle § 4 odst. 1 písm. a) s. Y. s. Vzhledem k tomu, ~e mstský soud uznal, ~e v projednávané vci doalo k zásahu do základních práv ~alobco, znamená popYení postavení vlády jako správního orgánu odepYení soudního pYezkumu jí zposobených zásaho v rozporu s l. 36 odst. 2 Listiny a l. 4 Ústavy. innost vlády v oblasti ochrany klimatu nespo ívá jen v prostém schvalování strategií a koncepcí, ale také ve vzájemné koordinaci ministerstev, v dohledu nad nimi, ve stanovování strategického rámce a priorit pro výkon veYejné moci. Ochrana klimatu je nadresortní problém, k jeho~ Yeaení je tYeba spolupráce více aktéro. Napadený rozsudek tedy nezaru uje, ~e bude nezákonný zásah ukon en, pokud výrokem nebude vázána také vláda, na její~ zásadní roli ostatn poukázalo i MPO ve vyjádYení ke klimatické ~alob. St~ovatelé upozorHují, ~e innost vlády v oblasti ochrany klimatu je prokazateln airaí a komplexnjaí ne~ pouhé schvalování strategických dokumento. Navíc tyto dokumenty týkající se ochrany klimatu mají vliv na právní sféru jednotlivco, tak~e se jedná o výkon veYejné správy.<br/><br/>III. j) VyjádYení ke kasa ní stí~nosti ~alobco a) a f)<br/><br/>[76] M}P ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti st~ovatelo konstatovalo, ~e pokud st~ovatelé brojí i proti výrokom III. a IV. napadeného rozsudku, jimi~ jim bylo vyhovno, dokazují, ~e mstský soud rozhodl mimo jejich ~alobní návrh a formuloval vlastní znní výroko odlianých od ~alobních návrho. M}P odmítá po~adavek ~alobco, zopakovaný v kasa ní stí~nosti, dodr~et tzv. národní uhlíkový rozpo et v objemu 800 Mt CO2 od ledna 2021 do dosa~ení klimatické neutrality. Sám o sob by tzv. národní uhlíkový rozpo et nesta il k naplnní teplotního cíle PaYí~ské dohody, jen~ závisí i na úsilí o sni~ování emisí jiných skleníkových plyno. PYipomnlo, ~e téma adaptace na zmnu klimatu se v R projevuje v Yad strategických dokumento ostatních resorto, napY. v Politice architektury a stavební kultury a v Implementa ním plánu koncepce Smart Cities (Ministerstvo pro místní rozvoj), v Ak ním plánu R pro rozvoj ekologického zemdlství i v Koncepci na ochranu pYed následky sucha pro území R (MZ). Samo M}P plní po~adavky l. 5 naYízení 2021/1119 na adapta ní programy a podporuje i Yadu aktivit zamYených na adaptaci na zmny klimatu, jako je podpora sázení stromo, dotace i osvta obyvatel a obcí.<br/><br/>[77] Na vyjádYení M}P zareagovali ~alobci replikou, v ní~ pYipomnli, ~e ani klimatický cíl EU sní~it emise skleníkových plyno o 55 % do roku 2030 nemo~e vést k naplnní cílo PaYí~ské dohody, na co~ dlouhodob upozorHuje vdecká komunita v láncích, jejich~ obsah ~alobci v replice shrnují. Povinnost ur it si a naplHovat NDC je pouze ástí závazku plynoucího pro R z PaYí~ské dohody. Pokud tento NDC nevede k pYíspvku k nárostu globální teploty o maximáln o 1,5 °C oproti hodnotám pYed promyslovou revolucí, pYípadn výrazn pod hranicí 2 °C, nelze pova~ovat povinnosti dle PaYí~ské dohody za splnné. Podle rozných vdeckých pracoviae by ml cíl sní~ení emisí pro R odpovídat sní~ení o 84 89 % do roku 2030 oproti roku 1990. Odkládání mitigace na pozdji ostatn odmítl ve své judikatuYe i Spolkový ústavní soud. Mstský soud proto dospl k nesprávnému závru ohledn rozsahu povinností vyplývajících pro R z PaYí~ské dohody.<br/><br/>[78] MZ ve svém vyjádYení odmítlo argumenty obsa~ené v kasa ní stí~nosti, které ozna ilo za vágní a zalo~ené pYedevaím na domnnkách a pocitech ~alobco, ~e pYijatá opatYení v oblasti adaptace a mstským soudem ulo~ená opatYení v oblasti mitigace nejsou dostate ná k ochran jejich subjektivních práv. PaYí~ská dohoda obsahuje více úrovní závazko, z nich~ dosa~ení úplné uhlíkové neutrality pYedstavuje a~ ten nejvyaaí. PYechod mezi jednotlivými úrovnmi závazko je otázkou rozhodnutí lenských státo s pYihlédnutím k jejich reálným ekonomickým a jiným mo~nostem. Pokud tedy podle st~ovatelo z PaYí~ské dohody ji~ nyní vyplývá pro R povinnost dosáhnout uhlíkové neutrality, mli by toto své tvrzení rozvést a prokázat, ~e R tento závazek ji~ pYijala. Ani z naYízení 2021/1119 nelze dovodit povinnost R dosáhnout uhlíkové neutrality té~ samostatn. NaYízení ani nepYedpokládá, ~e by uhlíková neutralita mohla být dosa~ena ve vaech jednotlivých lenských státech s ohledem na jejich rozdílné podmínky a ekonomické mo~nosti. K otázce adapta ních opatYení MZ pYipomnlo, ~e je celá kasa ní stí~nost vo i zamítavému výroku V. napadeného rozsudku postavena na nesouhlasu ~alobco s posouzením ryze skutkové otázky dostate nosti provádných adapta ních opatYení, co~ ale není kasa ní dovod ve smyslu § 103 odst. 1 s. Y. s. Navíc (nejen) v resortu zemdlství byla pYijata a jsou provádna opatYení zajiaeující trvalý pokrok v oblasti zvyaování adapta ních kapacit, co~ zYeteln vyplývá z dokazo pYedlo~ených mstskému soudu. Zprávy CENIA, jich~ se st~ovatelé dovolávají, jsou relativn staraího data (roky 2014, tedy jeat pYed zahájením PaYí~ské konference, a 2019, je~ vychází z údajo pro rok 2017), pYi em~ z kasa ní stí~nosti není jasné, nakolik jsou tyto údaje relevantní pro dolo~ení tvrzení st~ovatelo.<br/>[79] Vláda ve svém vyjádYení ke kasa ní stí~nosti st~ovatelo pouze odkázala na své vyjádYení k ~alob a navrhla kasa ní stí~nost zamítnout.<br/><br/>IV. Posouzení Nejvyaaím správním soudem<br/><br/>[80] Nejvyaaí správní soud (dále té~  NSS ) posoudil formální nále~itosti kasa ních stí~ností a shledal, ~e byly podány v as, a to proti rozsudku mstského soudu, proti nmu~ je kasa ní stí~nost pYípustná. Posoudil je v mezích jejích rozsaho a uplatnných dovodo a z pohledu, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nim~ by musel pYihlédnout z úYední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. Y. s.).<br/><br/>[81] Rozhodovaná vc je komplexní nejen svým tématem, ale i procesn, jak je zjevné ji~ z toho, ~e NSS rozhoduje ve vci sedmi ~alobco (z nich~ dva podali spole n kasa ní stí~nost) a pti ~alovaných (z nich~ tyYi podali samostatné kasa ní stí~nosti). Jinak Ye eno, NSS tímto rozsudkem rozhoduje o pti rozných kasa ních stí~nostech, je~ smYují proti rozným ze aesti výroko napadeného rozsudku mstského soudu. Za této situace by bylo na úkor srozumitelnosti nynjaího rozsudku, pokud by NSS vypoYádával postupn jednotlivé kasa ní námitky jednotlivých kasa ních stí~ností. Z judikatury NSS ostatn vyplývá, ~e povinnost Yádného odovodnní rozhodnutí nelze mechanicky ztoto~Hovat s povinností poskytnout podrobnou odpov na ka~dý jednotlivý v ~alob uplatnný argument. Odpov na základní námitky v sob mo~e v nkterých pYípadech konzumovat i odpov na nkteré námitky díl í a související (viz napY. rozsudky NSS ze dne 14. 2. 2013, . j. 7 As 79/201254, i ze dne 19. 2. 2014, . j. 1 Afs 88/201366, i nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08).<br/><br/>[82] Nejvyaaí správní soud proto pro srozumitelnost nejprve posoudí v ásti IV. a) otázku pasivní legitimace vlády vztahující se k výroku I. napadeného rozsudku (a na nj navazujícímu výroku II.), poté v ástech IV. b) a~ d) jednotlivé podmínky pro vyhovní zásahové ~alob v otázce mitiga ních opatYení, jak vyplývají z § 82 s. Y. s. a promítly se do vyhovujících výroko III. a IV., v etn argumento a protiargumento jednotlivých ú astníko Yízení, a následn v ástech IV. e) a~ i) posoudí zbývající díl í námitky jednotlivých st~ovatelo vztahující se k výrokom III. a IV. napadeného rozsudku, bye nkteré z tchto námitek mají procesní povahu (pYekro ení ~alobního petitu i splnní podmínky vy erpání prostYedko proti ne innosti ze strany ~alobco), tak~e formáln vzato by mly být vypoYádány jako první, co~ by vaak v nynjaím pYípad bylo na úkor srozumitelnosti rozsudku jako celku. Nakonec pak v ásti IV. j) posoudí námitky ~alobco a) a f) proti zamítavému výroku V.<br/><br/>IV. a) Pasivní legitimace vlády<br/><br/>[83] První z námitek, kterou ve svých kasa ních stí~nostech uplatnili jak ~alobci a) a f), tak M}P, je, ~e mstský soud neml odmítnout ~alobu v té ásti, v ní~ smYovala proti vlád. }alobci a) a f) tvrdí, ~e vláda nepochybn mo~e vystupovat v postavení správního orgánu dle § 4 odst. 1 písm. a) s. Y. s. a její innost v oblasti ochrany klimatu nespo ívá jen v prostém schvalování strategií a koncepcí, ale také ve vzájemné koordinaci ministerstev, v dohledu nad nimi a ve stanovování strategického rámce a priorit pro výkon veYejné moci. Její innost je tedy prokazateln airaí a komplexnjaí ne~ pouhé schvalování strategických dokumento týkajících se ochrany klimatu, a i ty mají vliv na právní sféru jednotlivco, tak~e se jedná o výkon veYejné správy. M}P (a z ásti i MPO) naopak kritizuje vnitYní rozpor napadeného rozsudku spo ívající v tom, ~e ~alobu proti vlád odmítl, ale zároveH za klí ové pochybení ozna il neaktualizování POK z roku 2017, ji~ pYipravuje práv vláda.<br/>[84] Mstský soud odovodnil odmítavý výrok I. svého rozsudku tím, ~e vláda na rozdíl od ostatních ~alovaných nevystupovala jako správní orgán, neboe její údajná ne innost mla i podle ~alobco spo ívat pouze v nedostate né koordinaci ministerstev pYi Yeaení klimatické krize a ve schvalování nedostate n ambiciózních strategických a koncep ních dokumento, tedy v innosti smYující výhradn dovnitY veYejné správy. Takový pYístup odpovídá rozsudku NSS ze dne 25. 4. 2017, . j. 8 As 103/201690. V nm NSS zamítl kasa ní stí~nost proti usnesení mstského soudu, jím~ odmítl ~alobu proti usnesení vlády, které Yeailo územn ekologické limity t~by hndého uhlí v severních echách. NSS v tomto rozsudku pYitakal úvahám mstského soudu, podle nich~ usnesení vlády sama o sob pYedstavují interní akty, které zavazují vládu a její leny, jako~ i ministerstva a ostatní ústYední orgány státní správy a jejich prostYednictvím i ostatní orgány státní správy. Usnesení vlády není mo~né pova~ovat za úkon správního orgánu, jím~ se zakládají, mní, ruaí nebo závazn ur ují práva nebo povinnosti fyzické nebo právnické osoby ve smyslu s. Y. s., neboe se obrací dovnitY systému veYejné správy a má koordina ní povahu.<br/><br/>[85] Je jist pravda, ~e vláda v Yad situací vystupuje nikoli jako pouhý koordinátor ministerstev a dalaích správních orgáno, nýbr~ jako správní orgán rozhodující o právech a povinnostech jednotlivco. V nyní posuzovaném pYípad vaak není patrno, ~e by innost i ne innost vlády, jí~ se týká posuzovaná klimatická ~aloba, pYímo ur ovala i zasahovala práva a povinnosti ~alobco. I oni sami ostatn v kasa ní stí~nosti pouze obecn uvádjí, ~e innost vlády je airaí a komplexnjaí ne~ pouhé schvalování strategických dokumento týkajících se ochrany klimatu. Neuvádjí vaak ~ádné konkrétní pYíklady innosti i ne innosti vlády v této oblasti, která by mla takovou povahu, ~e by z ní u inila ~alovaný správní orgán ve smyslu § 83 s. Y. s., a nikoli pouhého koordinátora inností jednotlivých ministerstev ve smyslu § 28 kompeten ního zákona. V tomto smru je mo~no pYitakat tvrzení M}P, ~e správním soudom nepYísluaí pYezkoumávat strategické dokumenty v podob resortních politik schválených usneseními vlády.<br/><br/>[86] Tím vaak NSS nepopírá, ~e i vláda mo~e proti zmn klimatu bojovat nástroji, jejich~ realizaci lze teoreticky pYezkoumávat v re~imu ~aloby proti rozhodnutí podle § 65 s. Y. s. nebo v re~imu ~aloby podle § 82 s. Y. s. Ostatn NSS napYíklad ji~ v rozsudku ze dne 29. 10. 2014, . j. 2 As 127/201432, . 3180/2015 Sb. NSS, pYipustil, ~e zásahovou ~alobou lze brojit i proti nevydání ak ního plánu obsahujícího pYehled krátkodobých opatYení pro oblasti se zhoraenou kvalitou ovzduaí. V nyní posuzované vci vaak vláda vystupovala pouze jako koordinátor inností jednotlivých ministerstev, tak~e s odmítnutím klimatické ~aloby vo i ní se NSS ztoto~Huje.<br/><br/>IV. b) Vymezení podmínek § 82 s. Y. s.<br/><br/>[87] Jak bylo podrobn rozebráno výae, ~alobci podali svou klimatickou ~alobu jako ~alobu proti nezákonnému zásahu ve smyslu § 82 s. Y. s., který zní: Ka~dý, kdo tvrdí, ~e byl pYímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen  zásah ) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zamYen pYímo proti nmu nebo v jeho dosledku bylo proti nmu pYímo zasa~eno, mo~e se ~alobou u soudu domáhat ochrany proti nmu nebo ur ení toho, ~e zásah byl nezákonný.<br/><br/>[88] Judikatura NSS (viz napY. bod 13 rozsudku ze dne 31. 8. 2017, . j. 4 As 117/201746, . 3631/2017 Sb. NSS) dovodila, ~e ochrana podle § 82 s. Y. s. je dovodná tehdy, pokud jsou kumulativn splnny vaechny podmínky stanovené v tomto ustanovení. }alobce musí být pYímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ( zásahem v airaím smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zamYen pYímo proti nmu nebo v jeho dosledku bylo proti nmu pYímo zasa~eno (5. podmínka).<br/><br/>[89] Zejména M}P a MD ve svých kasa ních stí~nostech velmi podrobn (stru nji také MPO a MZ) zpochybHují splnní 3. podmínky, tedy podmínky nezákonnosti, kterou navíc M}P úzce propojuje s otázkou splnní prvních dvou podmínek, tedy pYímého zkrácení na právech. Zejména M}P zdorazHuje, ~e posuzovaná klimatická ~aloba, je~ je pYiznan nástrojem tzv. strategické litigace v oblasti ochrany klimatu, má fakticky povahu tzv. actio popularis, její~ vcné posouzení je v eském správním soudnictví vylou eno.<br/><br/>[90] Jak vyplývá ji~ z výae rekapitulovaných podmínek, vymezených v rozsudku . j. 4 As 117/201746, smyslem zásahové ~aloby je ochránit jednotlivce pYed konkrétní nezákonností ze strany správních orgáno, která má pYímé dopady do jeho práv a zároveH nemá povahu správního rozhodnutí ve smyslu § 65 s. Y. s. ani ne innosti pYi vydávání správních rozhodnutí ve smyslu § 79 s. Y. s. To samo o sob nevylu uje, aby zásahová ~aloba smYovala proti zásahu, který má dopad na vtaí mno~ství osob (viz k tomu napY. bod 15 rozsudku . j. 2 As 127/201432). Znní § 82 s. Y. s. nevylu uje strategickou litigaci, a to pochopiteln ani v oblasti ochrany ~ivotního prostYedí. Vyhovní takové ~alob je vaak mo~né pouze tehdy, pokud navzdory obecné povaze problému, na nj~ chce ~aloba formou strategické litigace upozornit, unese konkrétní ~alobce bYemeno tvrzení konkrétní nezákonnosti ve smyslu 3. podmínky, která pYímo dopadá do jeho práv ve smyslu prvních dvou podmínek a 5. podmínky. <br/><br/>[91] Klí ovou právní otázku pro posouzení klimatické ~aloby, a tedy i pro posouzení nynjaích kasa ních stí~ností, lze formulovat následovn: bylo pYi sou asném stavu právního Yádu R (v dob rozhodování mstského soudu), v etn mezinárodního práva a práva EU, mo~no na základ § 82 s. Y. s. vyhovt zásahové ~alob, tak jak byla zformulována, a ulo~it ~alovaným ministerstvom povinnost dosáhnout sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 %, jak to u inil mstský soud?<br/><br/>[92] Nejvyaaí správní soud dospl k závru, ~e odpov na tuto otázku je záporná, a to z dovodu nesplnní 3. podmínky pro vyhovní zásahové ~alob.<br/><br/>[93] V pYípad nyní posuzované klimatické ~aloby, tak jak byla ~alobci naformulována, a pohledem doby, kdy o ní rozhodoval mstský soud, se lze ztoto~nit s jeho názorem, ~e byly splnny první dv podmínky. }alobci unesli bYemeno tvrzení, ~e v dosledku globálního oteplování jsou pYímo (1. podmínka) zkráceni na svých právech (2. podmínka). Nutno pYipomenout, ~e tyto podmínky tzv. aktivní procesní legitimace posuzují soudy na základ tvrzení samotných ~alobco, které tedy v tomto ohledu stíhá pouze bYemeno tvrzení (viz k tomu napY. bod 9 rozsudku NSS ze dne 19. 4. 2018, . j. 3 As 335/201733).<br/><br/>[94] Je tYeba ji~ na tomto míst odmítnout tvrzení M}P, podle nj~ aktivní procesní legitimaci nemohl mít ~alobce a) jako environmentální spolek. Ústavní soud ve své novjaí judikatuYe výslovn pYekonal svoj pYedchozí postoj k aktivní legitimaci spolko zastupovat zájmy na ochran práva na pYíznivé ~ivotní prostYedí, vyjádYený v usnesení ze dne 6. 1. 1998, sp. zn. I. ÚS 282/97. PYekonání dYívjaí judikatury a rozaíYení aktivní legitimace spolko k ochran práva na pYíznivé ~ivotní prostYedí Ústavní soud jasn vyjádYil v bod 26. nálezu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14:  Fyzické osoby, pokud se sdru~í do ob anského sdru~ení (spolku), jeho~ ú elem podle stanov je ochrana pYírody a krajiny, mohou své právo na pYíznivé ~ivotní prostYedí, zakotvené v l. 35 Listiny, realizovat i prostYednictvím tohoto spolku. Jeat vstYícnji se k této otázce následn Ústavní soud vyjádYil v bod 43 nálezu ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3572/14. V nm ve vztahu k aktivní legitimaci (zde konkrétn pro napadení opatYení obecné povahy) odmítl civilistický pYístup, podle nj~ by smyslem ekologických spolko bylo pouze vystupovat ve jménu sdru~ených jednotlivco, kteYí mohou být jednotliv dot eni na svém právu na pYíznivé ~ivotní prostYedí, a uvedl:  Práva komunity mohou být dot ena aíYeji: vady opatYení obecné povahy jsou v negativním smyslu zposobilé dotknout se oprávnných zájmo ob ano ~ijících na pYísluaném území, mohou významn ztí~it naplnní koncepce opatYení obecné povahy zamýalené a ohrozit tak jeho spole enskou funkci. Pro tento pYípad je ~ádoucí, aby prostor k soudní ochran dostali nejen jednotlivci samotní, ale té~ právní subjekty, do nich~ se sdru~ují. Jak k tomu konstatoval NSS v rozsudku ze dne 4. 5. 2011, . j. 7 As 2/201152, . 2393/2011 Sb. NSS, spolky hrají i svébytnou roli pYi hájení dot ených veYejných zájmo ochrany pYírody a krajiny v konkurenci jiných veYejných zájmo a zájmo soukromých.<br/><br/>[95] Touto zmnou Ústavní soud reflektoval i nov pYijaté mezinárodní závazky R v oblasti ochrany ~ivotního prostYedí, zejména l. 9 Úmluvy o pYístupu k informacím, ú asti veYejnosti na rozhodování a pYístupu k právní ochran v zále~itostech ~ivotního prostYedí, vyhláaené pod . 124/2004 Sb. m. s. (tzv.  Aarhuská úmluva ), která v l. 2 odst. 5 konstruuje u  nevládních organizací podporujících ochranu ~ivotního prostYedí nevyvratitelnou domnnku zájmu na environmentálním rozhodování veYejné moci (viz napY. rozsudky Soudního dvora EU, dále jen  SD EU , ze dne 8. 11. 2016, C243/15, Lesoochranárske zoskupenie VLK, i ze dne 8. 11. 2022, C873/19, Deutsche Umwelthilfe aj.).<br/><br/>[96] V posuzované vci dále není sporné, ~e ~alován je zásah, který není rozhodnutím (4. podmínka). <br/><br/>[97] Co se tý e posouzení 5. podmínky (zamYení zásahu pYímo proti ~alobci), mstský soud k nmu v bod 324. svého rozsudku konstatoval, ~e  první a pátá podmínka zásahu se prolínají, neboe ob vy~adují, aby zásah byl pYímý. Znní § 82 soudního Yádu správního v ásti  zásah byl zamYen pYímo proti nmu nebo v jeho dosledku bylo proti nmu pYímo zasa~eno mstský soud vylo~il jako po~adavek pYí inné souvislosti mezi zásahem a zkrácením na právech ~alobco. PYí inou následku je taková skute nost, bez ní~ by následek nenastal vobec, nebo by sice nastal, ale jiným zposobem ne~ v pYípad spoluposobení pYedmtné pYí iny. <br/><br/>[98] K tomu lze doplnit, ~e na pYeká~ku dovodnosti zásahové ~aloby není sama skute nost, ~e byla ~alována pouze nedostate ná aktivita ~alovaných ministerstev (a vlády), nikoli jejich konkrétní aktivita, která by pYedstavovala nezákonný zásah. Jak ji~ bylo uvedeno, v rozsudku . j. 2 As 127/201432 pYipustil NSS, ~e zásahovou ~alobou lze brojit napYíklad proti nevydání ak ního plánu obsahujícího pYehled krátkodobých opatYení pro oblasti se zhoraenou kvalitou ovzduaí, co~ po~adovalo jak unijní ( l. 7 odst. 3 tehdejaí smrnice 96/62/ES, o posuzování a Yízení kvality vnjaího ovzduaí), tak vnitrostátní právo (§ 7 odst. 11 tehdy ú inného zákona . 86/2002 Sb., o ochran ovzduaí). Zásahovou ~alobou tedy lze brojit i proti ne innosti správního orgánu, je~ má jinou povahu ne~ nevydání rozhodnutí ve vci samé nebo osvd ení, pokud ~alobce tvrdí, ~e nevydáním ak ního plánu bylo nezákonn zasa~eno do jeho veYejných subjektivních práv (zde práva na to, aby ~il v ovzduaí zne iatném toliko v pYípustné míYe), bye nemohl tvrdit, ~e by nevydání ak ního plánu bylo zamYeno pouze konkrétn vo i takovému ~alobci. V bod 12 tohoto rozsudku NSS pYipomnl, ~e nezákonného zásahu se orgány veYejné moci mohou dopustit  i nekonáním v pYípad, ~e právo stanovuje povinnost veYejné správy za stanovených podmínek konat, ae ji~ pYedepsanou formou, anebo fakticky , a ~e se ~aloba proti nezákonnému zásahu uplatní i v pYípad ne innosti správních orgáno, jejím~ dosledkem vaak není nevydání rozhodnutí.<br/><br/>[99] Neznamená to vaak, ~e by v takovém pYípad mly správní soudy rezignovat na posuzování splnní 5. podmínky (zamYení zásahu pYímo proti ~alobci), neboe podle bodu 15 tého~ rozsudku  se v posuzované vci jedná o situaci odlianou od výae citovaných pYípado v tom, ~e ~ádná pYedpokládaná regulace v podob ak ního plánu nebyla pYijata. I taková ne innost vaak mo~e být fakticky zamYena proti úzkému i pomrn specifickému okruhu osob. Je proto namíst zabývat se tím, nakolik jsou tyto osoby nepYijetím ak ního plánu osobn zasa~eny. V bod 17 pak NSS pYipomnl, ~e povinnost umo~nit soudní ochranu osobám brojícím proti pasivit státních orgáno pYi plnní povinností vyplývajících z unijního práva plyne i z judikatury SD EU, konkrétn z rozsudko ze dne 30. 5. 1991, C361/88, Komise proti Nmecku, a ze dne 30. 5. 1991, C59/89, Komise proti Nmecku. Tyto judikáty SD EU zde shrnul NSS následovn:  Soudní dvor ji~ ve své dYívjaí judikatuYe dospl k závru, ~e ustanovení unijního práva (práva Spole enství), která stanoví mezní hodnoty s cílem ochrany lidského zdraví, udlují rovn~ dot eným osobám právo na dodr~ování tchto mezních hodnot, kterého se mohou domáhat pYed soudem (viz výae citované rozsudky ve vcech Komise proti Nmecku). Ve vaech pYípadech, kdy by nedodr~ení opatYení po~adovaných smrnicemi, které se týkají kvality ovzduaí a kvality pitné vody a které smYují k ochran veYejného zdraví, mohlo ohrozit zdraví osob, mohou se tyto osoby dovolávat kogentních pravidel obsa~ených v uvedených smrnicích. Ve vztahu k regulaci stavu ovzduaí to znamená, ~e fyzické i právnické osoby pYímo dot ené rizikem pYekro ení výstra~ných prahových hodnot nebo mezních hodnot musí mít mo~nost od pYísluaných orgáno po~adovat, pYípadn s pomocí pYísluaných soudo, aby byl vypracován ak ní plán, jestli~e takové riziko existuje. S odkazem na rozsudek SD EU ze dne 25. 7. 2008, C237/07, Dieter Janecek proti Freistaat Bayern, pak NSS ke splnní 5. podmínky nezákonného zásahu v bodech 18 a 19 rozsudku . j. 2 As 127/201432 konstatoval, ~e  Soudní dvor za bezprostYedn dot ené jednotlivce pova~oval ~alobce (Dietera Janeceka) a obecn dalaí osoby, které jsou ve stejné pozici jako st~ovatelé v posuzované vci, tedy ~ijí v oblastech, ve kterých jsou splnny podmínky pro vydání ak ního plánu. (& ) Zásah do práv dot ených osob tedy musí být v pYípad povinnosti zavést ak ní plány ochrany ovzduaí posuzován aíYeji a vnitrostátní procesní normy vylo~eny zposobem, který odpovídá citovaným závrom Soudního dvora. <br/><br/>[100] Z práv citovaného rozsudku týkajícího se nevydání ak ního plánu ochrany ovzduaí plyne, ~e 5. podmínku shledání nezákonnosti zásahu je tYeba v pYípadech pasivity správních orgáno, která zhorauje ~ivotní prostYedí na ur itém vymezeném území, vykládat vstYícn k právu dot ených jednotlivco na pYístup k soudu. Tento po~adavek mstský soud naplnil, ostatn restriktivní pYístup, který by odmítal posouzení ~aloby proti zásahu, jeho~ dosledky mohou dopadat v rozné intenzit na celou populaci (viz rozsudek NSS ze dne 14. 12. 2011, . j. 6 Aps 2/2011197), by podání klimatické ~aloby fakticky vylu oval.<br/><br/>[101] Nejspornjaí tedy zostává z pohledu kasa ních stí~ností otázka posouzení 3. podmínky, tedy podmínky nezákonnosti. Naplnní této podmínky NSS v pYípad nyní posuzované klimatické ~aloby, tak jak ji ~alobci podali, s ohledem na právní a skutkový stav ke dni rozhodování mstského soudu, neshledává, a to z dovodo rozebraných v následující ásti.<br/><br/>[102] Mstský soud shledal nezákonný zásah  v nestanovení konkrétních mitiga ních opatYení vedoucích ke sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 % do roku 2030 ve srovnání s úrovní v roce 1990 . K tomu musí NSS konstatovat, ~e se na rozdíl od mstského soudu nedomnívá, ~e by z právních pYedpiso uvádných mstským soudem i z jejich kombinace vyplývala v dob jeho rozhodování povinnost eských státních orgáno sní~it emise skleníkových plyno o 55 % do roku 2030 ve srovnání s úrovní v roce 1990. Tuto právní otázku tedy mstský soud posoudil nesprávn. Nejvyaaí správní soud dále popíae, pro  takto mstským soudem ur ená konkrétní povinnost z právního Yádu nevyplývá.<br/><br/>IV. c) Nedostate ný základ pro konstatování povinnosti sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 %<br/><br/>[103] Zásah je mo~no ve smyslu 3. podmínky pokládat za nezákonný, jeli v rozporu s objektivním právem. V pYípad ~aloby smYující proti tvrzené nedostate nosti nástrojo pro boj s globálním oteplováním (mitigace) a nástrojo pro pYizposobení se globálnímu oteplování (adaptace) by teoreticky bylo mo~no zjiatní nezákonnosti postupu (respektive tvrzené pasivity) ~alovaných zalo~it na rozporu jejich postupo se tyYmi okruhy právních pYedpiso: (i) nástroje mezinárodního a unijního klimatického práva, (ii) speciální klimatický zákon, (iii) lidskoprávní závazky na ústavní i mezinárodní úrovni, (iv) sektorové právní pYedpisy na vnitrostátní i unijní úrovni, které mají vztah ke globálnímu oteplování.<br/><br/>[104] V této ásti rozsudku NSS rozebere nástroje mezinárodního a unijního klimatického práva, z nich~ pYedevaím mstský soud dovodil povinnost R dosáhnout do roku 2030 sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 %. V následující ásti rozsudku pak rozebere ostatní okruhy právních pYedpiso, které by mohly být pro klimatickou ~alobu relevantní, nicmén konkrétní výroky III. a IV. nyní pYezkoumávaného rozsudku mstského soudu o n nelze opYít, neboe jde o prameny práva dosud neexistující (speciální klimatický zákon), pYília obecné (lidskoprávní závazky na ústavní i mezinárodní úrovni) nebo o n nyní posuzovaná klimatická ~aloba vobec nebyla opYena (sektorové právní pYedpisy na vnitrostátní i unijní úrovni, které mají vztah ke globálnímu oteplování).<br/><br/>[105] Mstský soud opYel svoj závr, ~e R má právní povinnost sní~it emise skleníkových plyno o 55 % do roku 2030 oproti roku 1990, zejména o PaYí~skou dohodu ze dne 12. 12. 2015 ( . 64/2017 Sb. m. s.). Ta patYí mezi prameny mezinárodního klimatického práva. Jeho povodní rámec vytvoYila Rámcová úmluva OSN o zmn klimatu (UNFCCC) ze dne 9. 5. 1992 ( . 80/2005 Sb. m. s.). Tehdejaí SFR (a následn nástupnická R) byla vzhledem ke své hospodáYské situaci zaYazena do pYílohy I UNFCCC, kde jsou uvedeny státy mající obecnou nekvantifikovanou povinnost sni~ovat emise (nebyla tedy zaYazena do její pYílohy II, mezi nejrozvinutjaí státy, které mají krom toho povinnost poskytovat i pomoc rozvojovým zemím v jejich úsilí o sni~ování emisí). Z UNFCCC proto na R dopadají jednak obecné povinnosti vztahující se na vaechny smluvní strany podle l. 4 odst. 1 (napY. rozvíjet, pravideln doplHovat, zveYejHovat a zpYístupHovat Konferenci smluvních stran národní inventury antropogenních emisí ze zdrojo a sní~ení pomocí propado vaech skleníkových plyno); a jednak povinnosti vztahující se na smluvní strany vyjmenované v pYíloze I podle l. 4 odst. 2, tedy zejména podle jeho písm. a) pYijmout národní pYístup a odpovídající opatYení ke zmírnní zmny klimatu s tím, ~e omezí své antropogenní emise skleníkových plyno a ~e bude chránit a rozaiYovat své propady a rezervoáry skleníkových plyno.<br/><br/>[106] Jedná se ovaem pouze o obecný závazek, z nj~ neplyne, o kolik konkrétn by mla R své emise skleníkových plyno sní~it. Tento nedostatek ml napravit tzv. Kjótský protokol k Rámcové úmluv Organizace spojených národo o zmn klimatu ze dne 11. 12. 1997, platný pro R od 16. 2. 2005 ( . 81/2005 Sb. m. s.). Ten obsahoval v l. 3 pro rozvinuté zem vyjmenované v pYíloze I, v etn R, kolektivní závazné cíle sní~ení emisí aesti druho skleníkových plyno (oxid uhli itý, metan, oxid dusný, áste n a zcela fluorované uhlovodíky, fluorid sírový), dodatkem z Dauhá ze dne 8. 12. 2012 byl do seznamu skleníkových plyno pYidán fluorid dusitý. Krom tohoto kolektivního cíle ale Kjótský protokol obsahovat také kvantifikované závazky omezení emisí pro jednotlivé smluvní strany. V pYípad R alo podle pYílohy B o individuální závazek sní~ení o 8 % ve vztahu k prvnímu kontrolnímu období let 20082012 a sní~ení o 20 % ve vztahu k druhému kontrolnímu období let 20132020 (co~ u~ byl ovaem kolektivní závazek EU). Jinak Ye eno, z Kjótského protokolu nelze dovodit závazek sní~it emise skleníkových plyno o 55 % do roku 2030 oproti roku 1990, proto~e z nj pro R výslovn plynou závazky výrazn ni~aí.<br/><br/>[107] Nízký po et ratifikací vedl k opuatní modelu Kjótského protokolu, tedy mezinárodní smlouvy, je~ sama obsahovala individuální kvantifikované závazky smluvních stran, a jeho nahrazení modelem PaYí~ské dohody, pYijaté takté~ na podorysu UNFCCC, jako její doplnk. V platnost vstoupila dne 4. 11. 2016, kdy~ byla podle svého l. 21 odst. 1 ratifikována alespoH 55 státy produkujícími minimáln 55 % globálních emisí skleníkových plyno. Pro R je závazná od 4. 11. 2017. PaYí~ská dohoda obsahuje nkterá závazná ustanovení (napY. pYipravit, sdlit a zachovávat vnitrostátn stanovené pYíspvky podle l. 4 odst. 2, poskytnout informace nezbytné pro srozumitelnost, transparentnost a porozumní pYíspvku podle l. 4 odst. 8, sdlit ka~dých pt let výai svého vnitrostátn stanoveného pYíspvku podle l. 4 odst. 9 i pravideln poskytovat po~adované informace podle l. 13 odst. 7), vedle nich vaak také právn nezávazná ustanovení upravující základní cíle PaYí~ské dohody, a má v tomto smru hybridní povahu.<br/><br/>[108] Práv k onm základním cílom se vztahuje ponkud pauaalizující závr z bodu 46 rozsudku . j. 1 As 49/201862, jeho~ dopad se pokusil v bod 230. svého rozsudku správn omezit ji~ mstský soud. Nejvyaaí správní soud zde konstatoval:  PaYí~ská dohoda sama o sob toti~ nestanoví smluvním státom konkrétní povinnosti, ale pouze cíl, kterého se státy zavázaly dosáhnout. K jeho dosa~ení se pak smluvní státy dohodly pYijmout ur itá opatYení. Jak bude naopak patrno z ní~e provedeného rozboru, PaYí~ská dohoda stanovuje smluvním státom i konkrétní povinnosti. Realizace základních cílo smYujících k mitigaci zmny klimatu je vaak z pohledu R uskute Hována zprostYedkovan pYes EU.<br/><br/>[109] V l. 2 odst. 1 písm. a) stanovuje PaYí~ská dohoda základní kolektivní cíl  udr~ení nárostu promrné globální teploty výrazn pod hranicí 2 °C oproti hodnotám pYed promyslovou revolucí a úsilí o to, aby nárost teploty nepYekro il hranici 1,5 °C oproti hodnotám pYed promyslovou revolucí, a uznání, ~e by to výrazn sní~ilo rizika a dopady zmny klimatu . K dosa~ení tohoto kolektivního cíle mají vést vnitrostátn stanovené pYíspvky smluvních stran (NDC) podle l. 3. Ty má ka~dá smluvní strana ka~dých pt let sdlit podle l. 4 a následn mají projít tzv. globálním hodnocením, z nich~ první se má konat v roce 2023 a má slou~it jako nástroj motivace jednotlivých smluvních stran ke stanovení co nejvyaaích NDC. Krom toho PaYí~ská dohoda pamatuje v l. 7 i na adapta ní opatYení, je~ byla také pYedmtem nyní projednávané klimatické ~aloby a budou rozebrána v ásti IV. j). Standardním postupem podle PaYí~ské dohody by tedy bylo, ~e stát oznámí svoj individuální NDC ve smyslu l. 3, a toto jednostranné prohláaení v kombinaci se znním l. 4 odst. 2 PaYí~ské dohody zalo~í danému státu mezinárodnprávní závazek zachovávat takto ur ený vnitrostátn stanovený pYíspvek, jeho~ chce dosáhnout.<br/><br/>[110] lenské státy EU, v etn R, ovaem vyu~ily mo~nosti pYedpokládané v l. 4 odst. 16 a~ 18 PaYí~ské dohody:<br/> 16. Smluvní strany, v etn organizací regionální hospodáYské integrace a jejich lenských státo, které se dohodly, ~e budou jednat spole n podle odstavce 2 tohoto lánku, oznámí sekretariátu sou asn se svým vnitrostátn stanoveným pYíspvkem podmínky takové dohody, v etn úrovn emisí pYidlené ka~dé smluvní stran v pYísluaném asovém období. O podmínkách takové dohody sekretariát následn uvdomí smluvní strany a signatáYe úmluvy. <br/>17. Ka~dá smluvní strana takové dohody bude zodpovdná za svou úroveH emisí stanovenou v dohod uvedené v odstavci 16 tohoto lánku, v souladu s odstavci 13 a 14 tohoto lánku a lánky 13 a 15. <br/>18. Pokud smluvní strany, jednající spole n, tak iní v rámci organizace regionální hospodáYské integrace a spolu s ní, a pokud je taková organizace sama smluvní stranou této dohody, pak bude ka~dý lenský stát takové organizace regionální hospodáYské integrace jednotliv a spole n s touto organizací odpovídat za svou úroveH emisí stanovenou v dohod oznámené podle odstavce 16 tohoto lánku, v souladu s odstavci 13 a 14 tohoto lánku a s lánky 13 a 15. (zvýraznil nyní NSS)<br/><br/>[111] Z toho plyne, ~e R, jakkoli zostává smluvní stranou PaYí~ské dohody, nepYipravuje a nesdluje svoj individuální NDC, nýbr~ jedná kolektivn v rámci EU. Ta nejprve ohlásila bhem lotyaského pYedsednictví sekretariátu UNFCCC v Podání Lotyaska a Evropské komise jménem EU a jejích lenských státo ze dne 6. 3. 2015, ~e zamýalený národn ur ený pYíspvek EU (EU Intended Nationally Determined Contribution, dále té~  EU INDC ) má init sní~ení emisí skleníkových plyno do roku 2030 o pYinejmenaím 40 % ve srovnání s rokem 1990, co~ se následn odrazilo v sekundární unijní legislativ z tohoto období.<br/><br/>[112] Následn EU bhem nmeckého pYedsednictví ohlásila sekretariátu UNFCCC v Podání Nmecka a Evropské komise jménem EU a jejích lenských státo ze dne 17. 12. 2020, ~e v dosledku ratifikace PaYí~ské dohody ze strany EU v Yíjnu 2016 se EU INDC z roku 2015 stal národn ur eným pYíspvkem EU (EU NDC) a ~e nový EU NDC iní 55 %. Klí ový l. 27 tohoto podání zní v eském pYekladu (zvýraznní provedl NSS):  EU a její lenské státy si pYejí oznámit následující NDC. EU a její lenské státy, jednající spole n, se zavazují dosáhnout do roku 2030 istého domácího sní~ení emisí skleníkových plyno o alespoH 55 % ve srovnání s rokem 1990. ( The EU and its Member States wish to communicate the following NDC. The EU and its Member States, acting jointly, are committed to a binding target of a net domestic reduction of at least 55% in greenhouse gas emissions by 2030 compared to 1990. ) <br/><br/>[113] Dále v bod 4.b pYílohy k tomuto podání shrnuje stávající úpravu vycházející z pYedchozího mén ambiciózního cíle v podob EU INDC, pYedpokládajícího sní~ení emisí skleníkových plyno do roku 2030 o pYinejmenaím 40 % ve srovnání s rokem 1990. PYedevaím konstatuje, ~e tato úprava (která bude následn modifikována tak, aby naplnila nov stanovený ambicióznjaí cíl sní~ení emisí o 55 %), je rozdlena na tYi sektory: (i) v sektoru pokrytém obchodováním s emisemi podle smrnice 2018/410 EU bylo upraveno kolektivní celkové sní~ení emisí do roku 2030 o 43 % oproti roku 2005; (ii) v sektoru nepokrytém obchodováním s emisemi mají podle naYízení 2018/842 jednotlivé lenské státy stanovené individuální úrovn sní~ení emisí do roku 2030 oproti roku 2005, pYi em~ R má stanovenu úroveH sní~ení o 14 %; (iii) v oblasti pokryté naYízením 2018/841, o zahrnutí emisí skleníkových plyno a jejich pohlcování v dosledku vyu~ívání pody, zmn ve vyu~ívání pody a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 (tzv. sektor LULUCF, dále jen  naYízení 2018/841 ), má EU cíl, aby výae emisí nepYekra ovala úroveH zachycených skleníkových plyno na daném území.<br/><br/>[114] Tímto pohledem se nelze ztoto~nit se závry, které u inil mstský soud k otázce, jaké konkrétní závazky vyplývají pro R z PaYí~ské dohody. Mstský soud v bod 251. rozsudku konstatoval:  EU je smluvní stranou PaYí~ské dohody a stanovila úroveH sní~ení emisí pro vaechny své lenské státy v EU NDC. Skute nost, ~e EU NDC neobsahuje jednotlivé pYíspvky lenských státo EU ve smyslu l. 4 odst. 16 PaYí~ské dohody, nemo~e vylou it odpovdnost tchto státo dle l. 4 odst. 18 PaYí~ské dohody. Opa ný výklad popírá smysl a ú el PaYí~ské dohody, která je zalo~ena na odpovdnosti jednotlivých lenských státo organizace regionální hospodáYské integrace a spole né odpovdnosti tchto státo s danou organizací (obdobn rozsudek Urgenda, bod 7.3.2). Vzhledem k tomu, ~e R neposkytla sekretariátu UNFCCC vlastní NDC, sta ilo by k vylou ení její odpovdnosti, aby EU uvedla v zastoupení svých lenských státo spole ný cíl sní~ení emisí bez konkrétního cíle pro jednotlivé státy. Mstský soud podotýká, ~e R se neú astní re~imu PaYí~ské dohody pouze zprostYedkovan skrze své lenství v EU, ale také samostatn. Ú inná kontrola plnní PaYí~ské dohody vy~aduje, aby smluvní strany mly stanoveny ur ité pYíspvky. Z tohoto dovodu je nutné reduk ní pYíspvek dle EU NDC vykládat jako individuální, nikoli pouze jako celounijní. (zvýraznil nyní NSS).<br/><br/>[115] Tento výklad ale mstský soud neopírá o ~ádnou právní argumentaci, nýbr~ pouze o subjektivní názor, ~e bez toho, aby celkový (tedy na vaechny sektory se vztahující) kolektivní závazek EU (EU NDC) ve výai 55 % byl zároveH vnímán jako individuální závazek ka~dého jednotlivého lenského státu, a to práv v této konkrétní výai, by byla znemo~nna  ú inná kontrola plnní PaYí~ské dohody . Taková úvaha je vaak zkratkovitá. Mstský soud ji v bodech 246. a~ 248. opírá o jazykový výklad postupem podle l. 33 VídeHské úmluvy o smluvním právu z roku 1969 ( . 15/1988 Sb.), jím~ prokazuje, ~e rozebíraná ustanovení PaYí~ské dohody, zejména její l. 4, mají závaznou, nikoli pouze doporu ující povahu. Jádrem sporu vaak není, zda uvedené ustanovení zakládá závazek, nýbr~ zda jde o kolektivní závazek EU nebo o závazek jednotlivých lenských státo EU a jaká je podoba tohoto závazku.<br/><br/>[116] Výae provedeným rozborem se NSS sna~il prokázat, ~e PaYí~ská dohoda výslovn pYedpokládá krom individuáln oznámených NDC jednotlivých smluvních stran také mo~nost kolektivn oznámených NDC  organizací regionální hospodáYské integrace a jejich lenských státo, které se dohodly, ~e budou jednat spole n . EU je práv takovou organizací a provedla pYísluané oznámení (nyní platné je práv podání z roku 2020), které znamená, ~e lenské státy pYijaly namísto individuálního cíle tento kolektivní cíl. Zposob, jakým bude tento kolektivní cíl naplnn, tedy jak bude zát~ z nj plynoucí rozdlena mezi jednotlivé lenské státy, je pak vnitYní zále~itostí EU, tedy jejího politického vyjednávání, jí pYijatých legislativních a jiných nástrojo a její vnitYní kontroly a popYípad i vynucování dodr~ování tchto nástrojo vo i jednotlivým lenským státom. Z hlediska po~adavko PaYí~ské dohody je rozhodující, ~e EU v souladu s l. 4 odst. 16 oznámila své kolektivní EU NDC,  v etn úrovn emisí pYidlené ka~dé smluvní stran v pYísluaném asovém období .<br/><br/>[117] Zposob, jakým je podle nyní platného unijního práva, implementujícího dYívjaí závazek EU NDC z roku 2015, pYidleno sní~ení úrovn emisí jednotlivým lenským státom, popsala EU práv v EU NDC z roku 2020 výae popsaným zposobem, tedy tak, ~e v nkterých sektorech je uvedena aktuáln platná úroveH sní~ení jednotlivými lenskými státy, vycházející práv z dYívjaího EU NDC z roku 2015, tedy sní~ení o 40 % (naopak rozdlení, je~ by naplHovalo nový, ambicióznjaí celounijní závazek sní~ení o 55 %, dosud nebylo ur eno). V jiných sektorech, které nelze takto jednoduae rozdlit mezi lenské státy, je uveden zposob sní~ení dopadající kolektivn na vaechny lenské státy (typicky závazek dosa~ení emisní neutrality v sektoru LULUCF pokrytém naYízením 2018/841). V tomto pYístupu je tYeba vidt samotný smysl mo~nosti pYedpokládané v l. 4 odst. 16 a~ 18 PaYí~ské dohody, která je v tom  aita na míru práv EU, jako jediné  organizaci regionální hospodáYské integrace , která této mo~nosti vyu~ila (Brosset, E., MaljeanDubois, S. The Paris Agreement, EU Climate Law and the Energy Union. Research Handbook on EU Environmental Law, 2020, s. 5).<br/><br/>[118] Posouzení airaí otázky, zda je sama EU NDC z roku 2020 dostate ná pro globální naplnní cílo PaYí~ské dohody a zda zposob jejího oznámení naplHuje vaechny po~adavky l. 4 odst. 16 a~ 18 PaYí~ské dohody, nepYísluaí primárn eským správním soudom, nýbr~ Konferenci smluvních stran, která podle l. 14 odst. 2 bude práv v roce 2023 provádt své první globální hodnocení.<br/><br/>[119] Stejn tak lze diskutovat o zposobu, jakým jsou závazky plynoucí z EU NDC promítány do sekundárního práva EU a jak je jejich ást rozdlována mezi jednotlivé lenské státy. Zde je vaak tYeba pYipomenout, ~e pYísluané legislativní a vyjednávací procesy uvnitY unijních struktur teprve probíhají. Samotné naYízení 2021/1119 stanoví ve svém l. 6 odst. 1 a odst. 2, ~e první posouzení dosa~eného spole ného pokroku vaech lenských státo pYi plnní cíle klimatické neutrality a v oblasti adaptace a také první posouzení soudr~nosti unijních opatYení s cílem klimatické neutrality a se zajiatním pokroku v oblasti adaptace provede Komise do 30. 9. 2023 (a poté ka~dých pt let). Ve stejné periodicit provádí Komise podle l. 7 té~ posouzení vnitrostátních opatYení. Za této situace nepYísluaí NSS, aby do tchto politických a legislativních proceso dosud probíhajících na unijní úrovni vstupoval s kategorickými závry o tom, jak má vypadat individualizovaný závazek R odvozený z EU NDC. Jde o typickou situaci, v ní~ by pYed asná ingerence moci soudní mohla vést ke zbavení zákonodárných nebo výkonných orgáno EU a R potYebného manévrovacího prostoru pro posuzování a vyjednávání (analogicky viz napY. body 50 a 53 rozsudku velkého senátu Evropského soudního dvora ze dne 1. 3. 2005, C377/02, Léon Van Parys NV proti Belgisch Interventie en Restitutiebureau), jak uvnitY EU, tak ve vztahu ke Konferenci smluvních stran.<br/><br/>[120] Je tedy tYeba odmítnout pYístup mstského soudu, jen~ by vedl k tomu, ~e namísto kolektivního závazku EU NDC by alo pouze o 28 individuálních závazko lenských státo a samotné EU, stanovených v jednotné výai 55 %. Podstata kolektivního závazku, vyplývajícího ze spojení  organizací regionální hospodáYské integrace a jejich lenských státo, které se dohodly, ~e budou jednat spole n , v l. 4 odst. 16 PaYí~ské dohody, je toti~ naopak v mo~nosti vnitYní diferenciace povinností plynoucích z tohoto kolektivního závazku mezi jednotlivými lenskými státy, jakkoliv ty za jeho splnní nadále odpovídají spole n s EU jako celkem. Jak ji~ bylo Ye eno, konkrétní rozdlení a realizace EU NDC z roku 2020 na unijní úrovni je v sou asnosti teprve pYedmtem legislativních a politických jednání.<br/><br/>[121] I výae citovaný EU NDC ohláaený v roce 2020 je dobrým pYíkladem toho, ~e stanovení kolektivního cíle sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 % do roku 2030 oproti roku 1990 neznamená, ~e ka~dý jednotlivý lenský stát má stanoven individuální závazek práv v této výai. Pak by ostatn kolektivní postup EU neml ~ádný reálný smysl a pYedstavoval by jen jakési pYedjednání individuálních NDC mezi lenskými státy EU tak, aby závazek ka~dého z nich byl stejný a pak spole n oznámený. Skute nosti, ~e mstský soud pochopil povahu závazku práv takto chybn, nasvd uje v bod 259. jeho tvrzení, ~e  lenské státy EU mají jednotný EU NDC, jeho~ cílem je sní~ení emisí skleníkových plyno do roku 2030 alespoH o 55 % ve srovnání s hodnotami v roce 1990 . Podle názoru NSS jde vaak naopak o cíl  spole ný , realizovaný spole n EU jako celkem a vaemi lenskými státy EU, nikoli  jednotný , tedy platný pouze ve shodné výai pro ka~dý jednotlivý lenský stát.<br/><br/>[122] Ostatn samotné rozdlení do tYí sektoro v EU NDC ukazuje, ~e v sektorech (i) a (iii) jsou závazky lenských státo spole né a nerozdlené, neboe se odrá~ejí v kolektivním systému obchodování s emisemi a ve spole né unijní úprav v podob naYízení 2018/841, naopak v sektoru (ii) doalo k rozpo ítání spole ného cíle mezi jednotlivé lenské státy, a to velmi diferencovaným zposobem, zohledHujícím Yadu faktoro, zejména hrubý domácí produkt na obyvatele. Výsledkem zakotveným v nynjaí právní úprav, vycházející z pYedchozího mén ambiciózního cíle EU NDC z roku 2015 (tedy sní~ení emisí skleníkových plyno do roku 2030 o pYinejmenaím 40 % ve srovnání s rokem 1990), je v jednotlivých lenských státech sní~ení na akále od 40 % (Lucembursko a `védsko), 39 % (Dánsko a Finsko), 38 % (Nmecko), 37 % (Francie), 36 % (Nizozemsko a Rakousko) a~ po sní~ení o 2 % (Rumunsko) i nulové sní~ení (Bulharsko), a to do roku 2030 ve srovnání s rokem 2005. V pYípad R jde o sní~ení o 14 % (viz l. 4 odst. 1 a pYíloha I naYízení Evropského parlamentu a Rady 2018/842 ze dne 30. 5. 2018, o závazném ka~doro ním sni~ování emisí skleníkových plyno lenskými státy v období 2021 2030 pYispívajícím k opatYením v oblasti klimatu za ú elem splnní závazko podle PaYí~ské dohody a o zmn naYízení . 525/2013, kde jsou definovány konkrétní individuální závazky lenských státo ke sni~ování skleníkových plyno).<br/><br/>[123] Jak uvedl mstský soud v bod 273. svého rozsudku k pYipravované novelizaci unijních pYedpiso, je~ má naplnit ambicióznjaí EU NDC z roku 2020, tedy sní~ení emisí o 55 %,  dle pYipravované novelizace má R sní~it emise skleníkových plyno do roku 2030 oproti úrovním v roce 2005 o 26 %. To odpovídá návrhu, který je pYedmtem pYedb~né dohody Evropské komise s Evropským parlamentem a Radou ze dne 8. 11. 2022 (tisková zpráva Komise ze dne 9. 11. 2022, dostupná na stránkách Komise: https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/IP_22_6724), v nm~ se plánuje stanovit R závazek sní~ení emisí skleníkových plyno o 26 % oproti roku 2005. Rozhodn tedy ani nadále nejde o mechanicky shodné sní~ení platné pro ka~dý jednotlivý lenský stát, je~ by odpovídalo sní~ení emisí o 55 %.<br/>[124] Z toho plyne, ~e sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 % je závazkem pro EU jako celek, nerozpo ítaný mezi jednotlivé lenské státy. Rozpo ítání mezi lenské státy bylo podle dosavadní unijní úpravy provedeno pouze ve  zbytkovém sektoru (ii). To odpovídá skute nosti, ~e je Yada oblastí, regulovaných právem EU, které jednoduae  rozpo ítat mezi lenské státy nejde, proto~e emise pocházející z nkterých inností nejsou striktn vázány na území jednoho lenského státu (typickým pYíkladem je nyní projednávané zavedení tzv. mechanismu uhlíkového vyrovnání neboli  uhlíkového cla , které by dopadalo na dovoz uhlíkov náro ných produkto do EU, tak~e by se uplatHovalo primárn na vnjaí unijní hranici, viz k tomu bod 18 preambule naYízení 2021/1119).<br/><br/>[125] Skute nost kolektivního cíle v podob EU NDC, který je jen z ásti rozdlen mezi lenské státy, jist neznamená, ~e by R pYestala být smluvní stranou PaYí~ské úmluvy, i ~e by pozbyla tch závazko smluvních stran, které nejsou ve smyslu l. 4 odst. 16 a~ 18 pokryty kolektivním závazkem EU. I za tento kolektivní závazek navíc odpovídá z hlediska mezinárodního práva jednotliv a spole n s EU jako celkem, jak plyne ze spojení  EU a její lenské státy konstantn pou~ívaného i ve výae citovaných podáních inných jménem EU (a jejích lenských státo). Z ni eho vaak neplyne, ~e je tento kolektivní závazek automaticky rozpo ítán na shodn vysoké závazky ka~dého jednotlivého lenského státu, jak konstatoval mstský soud.<br/><br/>[126] Skute nost, ~e jsou cíle jednotlivých lenských státo v rámci EU rozdílné, také neznamená, ~e by tím byla vylou ena ú inná kontrola plnní PaYí~ské dohody, jak se domnívá mstský soud. Zatímco kontrola dodr~ování podle mechanismo samotné PaYí~ské dohody má pouze diplomatickou povahu, na úrovni EU jde o kontrolu ze strany Komise, jak vyplývá zejména z l. 6 a 7 naYízení 2021/1119, kde je podrobn popsána procedura pravidelného posuzování unijních a vnitrostátních opatYení smYujících k dosa~ení klimatické neutrality do roku 2050. Krom toho je tYeba zmínit mo~nost iniciovat kontrolu dodr~ování ze strany aktivn legitimovaných jednotlivco pYed soudy lenských státo i EU jako celku.<br/><br/>[127] Toto naYízení, ozna ované jako  evropský klimatický zákon , stanoví dva základní cíle unijní klimatické politiky. Prvním je dlouhodobý cíl dosa~ení uhlíkové neutrality do roku 2050 ( l. 2 odst. 1) s tím, ~e  pYísluané orgány Unie a lenské státy pYijmou nezbytná opatYení na úrovni Unie, resp. lenských státo, aby umo~nily spole né dosa~ení cíle klimatické neutrality stanoveného v odstavci 1, a to s pYihlédnutím k významu podpory spravedlnosti a solidarity mezi lenskými státy a nákladové efektivnosti pYi dosahování tohoto cíle. ( l. 2 odst. 2) Druhým je podle l. 4 odst. 1 prob~ný cíl sní~it isté emise skleníkových plyno do roku 2030 nejmén o 55 % ve srovnání s rokem 1990, jak odpovídá EU NDC ohláaenému v rámci PaYí~ské dohody v roce 2020:  Za ú elem dosa~ení cíle klimatické neutrality stanoveného v l. 2 odst. 1 je závazným cílem Unie v oblasti klimatu pro rok 2030 isté domácí sní~ení emisí skleníkových plyno (emisí po ode tení propado) do roku 2030 alespoH o 55 % ve srovnání s úrovní z roku 1990. PYi dosahování cíle uvedeného v prvním pododstavci upYednostHují pYísluané orgány Unie a lenské státy rychlé a pYedvídatelné sní~ení emisí a zároveH podporují jejich pohlcování pomocí pYirozených propado. S cílem zajistit, aby bylo do roku 2030 vynalo~eno dostate né úsilí o zmírnní zmny klimatu, je pro ú ely tohoto naYízení, a ani~ je dot en pYezkum právních pYedpiso Unie uvedený v odstavci 2, omezen pYíspvek istého pohlcení emisí k dosa~ení cíle Unie v oblasti klimatu do roku 2030 na 225 miliono tun ekvivalentu CO2. Za ú elem zvýaení propadu uhlíku v Unii v souladu s cílem dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality usiluje Unie o to, aby do roku 2030 dosáhla vyaaího objemu istého propadu uhlíku. Krom toho upravuje l. 4 tohoto naYízení také proces stanovení prozatímního cíle sní~ení emisí do roku 2040.<br/><br/>[128] Implementace opatYení smYujících k ochran klimatu je rozebrána také v naYízení Evropského parlamentu a Rady 2018/1999 ze dne 11. 12. 2018, o správ energetické unie a opatYení v oblasti klimatu. Podle nj má ka~dý lenský stát povinnost pYedkládat Komisi návrh integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu pro desetiletá období, který posuzuje Komise. Ta následn dohlí~í nad jeho dodr~ováním a vydává lenským státom doporu ení k zajiatní dosa~ení cílo energetické unie. Upravuje také povinnost lenských státo po ínaje rokem 2023 pYedkládat ka~dé dva roky integrovanou vnitrostátní zprávu o pokroku dosa~eném pYi provádní svých integrovaných pláno v oblasti energetiky a klimatu a ka~doro n zprávy obsahující dalaí informace (zejména národní inventury skleníkových plyno).<br/><br/>[129] I odborná literatura ostatn uznává, ~e  podle PaYí~ské dohody mají závazky státo spíae procedurální povahu a mechanismy dohledu nad dodr~ováním (compliance) pYijaté bhem COP24 zvolily spíae mana~erský pYístup. Tím spía bude potYebné a doplHující monitorování jejich implementace lenskými státy, na n~ bude vposledku dohlí~et SD EU. (Brosset, E., MaljeanDubois, S. The Paris Agreement, EU Climate Law and the Energy Union. Research Handbook on EU Environmental Law, 2020, s. 5) Tento dohled SD EU dosud nebyl vyu~it, nicmén v minulosti mu ji~ byl pYedlo~en, bye z dovodu absence aktivní ~alobní legitimace neúspan, i první pYípad týkající se práv tvrzené nedostate nosti dYívjaího unijního závazku z roku 2015 sní~it emise o 40 % do roku 2030 a z nj plynoucí unijní úpravy vedoucí ke sni~ování emisí skleníkových plyno pohledem zásahu do práv budoucích generací (viz rozsudek SD EU ze dne 25. 3. 2021, Armando Carvalho a dalaí v. Evropský parlament a Rada Evropské unie, C565/19 P).<br/><br/>[130] Lze tedy uzavYít, ~e z PaYí~ské dohody v kombinaci z EU NDC z roku 2020 neplyne eské republice pYímo závazek sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 %, jak konstatoval mstský soud. PYímo R vyplývá výrazn mén ambiciózní závazek obsa~ený v Kjótském protokolu, jej~ se ale nedovolávali ani ~alobci, ani mstský soud. Závazek sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 %, obsa~ený v EU NDC z roku 2020, je závazkem, za nj~ EU a její lenské státy odpovídají  jednotliv a spole n ve smyslu l. 4 odst. 18 PaYí~ské dohody. Posuzování jeho dostate nosti a ur itosti samotnou Konferencí smluvních stran nebylo dosud ukon eno, stejn jako jeho promítnutí do unijního sekundárního práva. Bylo by proto pYed asné, aby do tchto politických a legislativních proceso v této fázi vstupovaly eské správní soudy a závazn se vyjadYovaly k tomu, zda má samotná R povinnost na základ EU NDC sní~it emise skleníkových plyno o 55 %, jak u inil mstský soud. Nelze tedy dojít k závru, ~e kolektivní cíl sní~it emise skleníkových plyno do roku 2030 nejmén o 55 % ve srovnání s rokem 1990 je zároveH individuálním cílem pro ka~dý jednotlivý lenský stát, v etn R.<br/><br/>[131] Navíc, jak bylo vylo~eno výae,  rozpo ítání tohoto kolektivního cíle mezi jednotlivé lenské státy se týká pouze nkterých sektoro, z hlediska EU NDC z roku 2020 jde o zbytkový sektor (ii), a v nm je  rozpo ítání provedeno velmi diferencovan. Ani sami ~alobci netvrdili, ~e by ji~ nyní R postupovala tak, ~e by mohla zhatit samotný kolektivní cíl EU NDC ve výai 55 % (napYíklad tím, ~e by sama vyprodukovala tolik skleníkových plyno, ~e by ji~ pro ostatní lenské státy EU bylo nemo~né to vykompenzovat svým sní~ením emisí).<br/><br/>[132] Lze tedy uzavYít, ~e z mezinárodního ani unijního klimatického práva neplyne mstským soudem dovozená povinnost R sní~it emise skleníkových plyno do roku 2030 o 55 % oproti úrovni z roku 1990. Mstský soud se pokusil tyto prameny práva vzájemn zkombinovat, kdy~ v bodech 250. a 251. svého rozsudku dovodil, ~e závazek vyjádYený v ohláaeném EU NDC  pYijímat mitiga ní opatYení s cílem dosáhnout sní~ení emisí skleníkových plyno alespoH o 55 % do roku 2030 oproti hodnotám v roce 1990 je dostate n konkrétní, aby jej soud mohl pYímo aplikovat a jeho plnní pYezkoumat. (& ) Skute nost, ~e EU NDC neobsahuje jednotlivé pYíspvky lenských státo EU ve smyslu l. 4 odst. 16 PaYí~ské dohody, nemo~e vylou it odpovdnost tchto státo dle l. 4 odst. 18 PaYí~ské dohody. Opa ný výklad popírá smysl a ú el PaYí~ské dohody, která je zalo~ena na odpovdnosti jednotlivých lenských státo organizace regionální hospodáYské integrace a spole né odpovdnosti tchto státo s danou organizací (obdobn rozsudek Urgenda, bod 7.3.2). Vzhledem k tomu, ~e R neposkytla sekretariátu UNFCCC vlastní NDC, sta ilo by k vylou ení její odpovdnosti, aby EU uvedla v zastoupení svých lenských státo spole ný cíl sní~ení emisí bez konkrétního cíle pro jednotlivé státy. Mstský soud podotýká, ~e R se neú astní re~imu PaYí~ské dohody pouze zprostYedkovan skrze své lenství v EU, ale také samostatn. Ú inná kontrola plnní PaYí~ské dohody vy~aduje, aby smluvní strany mly stanoveny ur ité pYíspvky. Z tohoto dovodu je nutné reduk ní pYíspvek dle EU NDC vykládat jako individuální, nikoli pouze jako celounijní. <br/><br/>[133] Mstský soud tento závr opYel i o obecné principy obsa~ené na zákonné úrovni. Konkrétn vyael z povinnosti prevence a pYedb~né opatrnosti dle § 9 a § 13 zákona o ~ivotním prostYedí (zejména bod 258. jeho rozsudku). S tímto pYístupem se NSS nemo~e ztoto~nit. Ze systematického výkladu právních norem jist plyne povinnost orgáno veYejné moci vykládat zejména zákonné a podzákonné právní normy zposobem, který je ústavn konformní, eurokonformní i konformní s normami mezinárodního práva veYejného (viz k tomu zejména rozsudek NSS ze dne 17. 6. 2010, . j. 7 As 16/201064, . 2123/2010 Sb. NSS). Tento pYístup vaak nelze dovádt do té podoby, ~e na základ obecných zákonných principo je naopak dovozován pevný mezinárodnprávní závazek, vyjádYený podle názoru mstského soudu i procentuální mírou sní~ení emisí skleníkových plyno, kdy~ takový závazek vo i R ze samotné mezinárodní smlouvy neplyne, jak bylo rozebráno výae. Z principu pYedb~né opatrnosti pak sice vyplývá pro ~alované obecná povinnost pou~ít nástroje, které jsou pro odvrácení negativních vlivo na ~ivotní prostYedí (zde tedy pro Yeaení klimatických zmn) k dispozici (viz k tomu bod 27 rozsudku NSS ze dne 28. 2. 2020, . j. 6 As 104/201970, . 4038/2020 Sb. NSS). T~ko je vaak z tchto principo mo~no dovodit tak konkrétní závazek, jaký ve výrocích III. a IV. rozsudku stanoví mstský soud. Stejn tak nelze jasný závazek v podob sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 %, konstruovaný mstským soudem na základ EU NDC z roku 2020, dovodit ani z obecného principu progresivnosti závazko v oblasti hospodáYských a sociálních práv, pYipomínaného v bodech 260. a 261. jeho rozsudku.<br/><br/>[134] Za této situace nelze ani konstatovat, zda jsou mitiga ní opatYení realizovaná jednotlivými ~alovanými dostate ná pro sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 % do roku 2030 i nikoli, a podrobnji posuzovat intenzitu tvrzeného nezákonného zásahu, neboe chybí jasný právní pYíkaz, z nj~ by taková povinnost plynula a jím~ by bylo mo~no aktivitu i pasivitu ~alovaných pomYovat. Argumentací ~alovaných (M}P, MZ a MD), kteYí se ve svých kasa ních stí~nostech zamYili na prokázání dostate nosti svých opatYení, tudí~ není tYeba se v tomto rozsudku meritorn zabývat.<br/><br/>[135] Bylo by mo~no pomYovat dostate nost mitiga ních opatYení pohledem mén ambiciózních závazko R, jejich~ právní závaznost je nesporná. Takovým závazkem je sní~ení o 14 % oproti roku 2005 do roku 2030, jak plyne z pYílohy I výae zmínného naYízení Evropského parlamentu a Rady 2018/842 (v sektorech regulovaných tímto naYízením), i celkové sní~ení o 8 % v kontrolním období let 2008 2012 podle pYílohy I ke Kjótskému protokolu. K nesplnní tchto výrazn mén ambiciózních závazko R vaak argumentace ~alobco ani mstského soudu zjevn nemíYila.<br/><br/>[136] Konstatování nezákonnosti zásahu v podob  nestanovení konkrétních mitiga ních opatYení vedoucích ke sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 % do roku 2030 ve srovnání s úrovní v roce 1990 za situace, kdy neexistuje konkrétní právní úprava, která by byla pro správní soudy ve smyslu 3. podmínky pro posuzování nezákonnosti zásahu jasným mYítkem zákonnosti innosti, respektive ne innosti ~alovaných, by navíc vedlo i k naruaení vyvá~eného systému dlby moci v R, jak kritizuje ve své kasa ní stí~nosti M}P. Správním soudom nepYísluaí pYi projednání klimatické ~aloby ukládat ~alovaným ministerstvom povinnost vydat správní akt, ani deklarovat nezákonnost nevydání takového aktu, za situace, kdy taková povinnost nevyplývá ze zákona, ústavního poYádku, unijního práva i mezinárodní smlouvy. Konstatování nezákonnosti, nezalo~ené na rozporu s konkrétním pYíkazem i zákazem obsa~eným v nkterém z práv jmenovaných okruho právních pYedpiso, by toti~ bylo zalo~eno spíae na názoru správního soudu o vhodnosti, morálnosti i jinak definované správnosti postupu ~alovaných.<br/><br/>[137] Tímto závrem NSS nijak nepodceHuje záva~nost hrozeb, jim~ R i svt v dosledku globálního oteplování elí a bude elit. Naopak, skute nost lovkem zapYí inného globálního oteplování a záva~nosti jeho dosledko je i podle práv citovaných mezinárodních dokumento (zejména PaYí~ské dohody) pYedmtem globálního konsenzu a z hlediska eského právního Yádu je mo~no je ozna it za notorietu (k tomu, co lze pYed správními soudy pokládat za notorietu, viz zejména rozsudek NSS ze dne 30. 7. 2021, . j. 5 Ao 25/202151). Je proto legitimní po~adovat po ~alovaných ministerstvech, aby v rámci své posobnosti na sou asnou situaci i hrozící nebezpe í adekvátn reagovala. Správním soudom vaak nepYísluaí, aby si samy stanovovaly mYítka, podle nich~ by posuzovaly nezákonnost tvrzeného zásahu. ZároveH vaak musejí být pYipraveny poskytnout ú innou ochranu jednotlivcom dot eným dosledky nedostate né aktivity eských státních orgáno v oblasti boje proti klimatické zmn a jejím dosledkom; tato potYeba se mo~e zvyaovat postupem asu s narostajícími dosledky klimatických zmn.<br/><br/>IV. d) Dalaí relevantní prameny práva<br/><br/>[138] Co se tý e dalaích okruho prameno práva, které by mohly být relevantní pro klimatickou ~alobu, pYipomíná NSS, ~e speciální klimatický zákon R dosud nepYijala, na rozdíl od Yady jiných evropských zemí (napY. Dánsko, Francie, Irsko, Nmecko, Nizozemsko i `panlsko), tak~e z nj povinnost sní~it emise skleníkových plyno o 55 % vyplývat nemo~e.<br/><br/>[139] Práv takový klimatický zákon by mimo jiné ml poskytnout v rámci Yízení o nezákonném zásahu správním soudom jasné mYítko pro posuzování zákonnosti postupo ( i pasivity) správních orgáno pYi boji s klimatickou zmnou. PYíkladem lze z judikatury jiných evropských státo zmínit rozsudek irského Nejvyaaího soudu ze dne 31. 7. 2020 (Friends of the Irish Environment v. The Government of Ireland & Ors, [2020] IESC 49), který posuzoval souladnost irského Národního mitiga ního plánu s irským klimatickým zákonem z roku 2015 (Climate Action and Low Carbon Development Act).<br/><br/>[140] Co se tý e lidskoprávních závazko na ústavní i mezinárodní úrovni, které ~alobci ve své klimatické ~alob zdoraznili, není sporu o tom, ~e dosledky klimatické zmny rozným zposobem zasahují a budou zasahovat do celé Yady zaru ených základních práv.<br/><br/>[141] Na ústavní úrovni se ochrana ~ivotního prostYedí promítá do státního cíle vymezeného v l. 7 Ústavy: Stát dbá o aetrné vyu~ívání pYírodních zdrojo a ochranu pYírodního bohatství. Promítá se také do její preambule, vyjadYující odhodlání spole n stYe~it a rozvíjet zddné pYírodní (& ) bohatství. Z tchto obecných ústavních ustanovení je pak relevantní i preambule Listiny pYipomínající díl odpovdnosti vo i budoucím generacím za osud veakerého ~ivota na Zemi.<br/><br/>[142] Konkrétní ústavn zaru ené právo nacházíme v l. 35 odst. 1 Listiny: Ka~dý má právo na pYíznivé ~ivotní prostYedí. Je ovaem zároveH tYeba pYipomenout, ~e zde zakotvené právo na pYíznivé ~ivotní prostYedí patYí mezi práva vyjmenovaná v l. 41 odst. 1 Listiny, jich~ je mo~no se domáhat pouze v mezích zákono, které tato ustanovení provádjí. To podle judikatury Ústavního soudu nesmí vést k vyprázdnní jejich obsahu, v pYípad práva na pYíznivé ~ivotní prostYedí tedy k popYení samotného jádra tohoto práva, jak pYipomnl v bod 48. nálezu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 44/18, . 225/2019 Sb.:  }ivotní prostYedí je mo~né charakterizovat podle § 2 zákona . 17/1992 Sb., o ~ivotním prostYedí, ve znní pozdjaích pYedpiso, jako  [...] vae, co vytváYí pYirozené podmínky existence organismo v etn lovka a je pYedpokladem jejich dalaího vývoje. Jeho slo~kami jsou zejména ovzduaí, voda, horniny, poda, organismy, ekosystémy a energie. Za sou ást ~ivotního prostYedí  [...] lze pova~ovat vae, co lovka obklopuje a od eho se odvíjí kvalita jeho ~ivota [viz nález ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 35/06 (N 72/49 SbNU 67; 286/2008 Sb.)]. Jádrem práva na pYíznivé ~ivotní prostYedí podle l. 35 odst. 1 Listiny je zejména mo~nost ka~dého domáhat se zákonem stanoveným zposobem ochrany pYirozených environmentálních podmínek své existence a udr~itelného rozvoje, s ím~ koresponduje pozitivní závazek státu stYe~it zddné pYírodní bohatství, dbát o aetrné vyu~ívání pYírodních zdrojo a chránit pYírodní bohatství (preambule a l. 7 Ústavy). Pozitivní závazek státu tedy mj. spo ívá v ochran proti zásahu do ~ivotního prostYedí v takové míYe, která by znemo~Hovala realizaci základních ~ivotních potYeb lovka. (zdoraznil NSS)<br/><br/>[143] V nálezu ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 1/08, . 251/2008 Sb., Ústavní soud vymezil pro posuzování zásaho do práv vyjmenovaných v l. 41 odst. 1 Listiny, jím~ je i právo na pYíznivé ~ivotní prostYedí, tyYkrokový test: (i) vymezení smyslu a podstaty daného práva, tedy jeho esenciálního obsahu; (ii) zhodnocení, zda se zásah nedotýká samotné existence práva nebo jeho skute né realizace (esenciálního obsahu); (iii) pokud se nedotýká esenciálního obsahu daného práva, dále posouzení, zda zákonná úprava sleduje legitimní cíl, tedy zda není svévolným zásadním sní~ením celkového standardu základních práv; a (iv) zvá~ení otázky, zda zákonný prostYedek pou~itý k jeho dosa~ení je rozumný (racionální), bye nikoliv nutn nejlepaí, nejvhodnjaí, nejú innjaí i nejmoudYejaí.<br/><br/>[144] V pYípad tvrzené ne innosti, respektive nedostate né innosti, ~alovaných nelze na podorysu nynjaí klimatické ~aloby dost dobYe provést tYetí a tvrtý krok, které mají posuzovat rozumnost zákonné úpravy z hlediska sledování legitimního cíle. K tomu by ~alobci museli ozna it zákonnou úpravu, kterou má být konkrétn naplnno právo na pYíznivé ~ivotní prostYedí v oblasti ochrany klimatu. Vzhledem k tomu, ~e dosud nebyl pYijat obecný klimatický zákon, a ~alobci neuvedli jinou právní úpravu, kterou by bylo mo~no posuzovat testem rozumnosti podle tYetího a tvrtého kroku algoritmu nastínného Ústavním soudem, zbývá pouze zvá~it, zda tvrzená ne innost ~alovaných nezasahuje samotné esenciální jádro práva na pYíznivé ~ivotní prostYedí. Práv toho se ostatn ~alobci (mimo jiné) klimatickou ~alobou domáhali.<br/><br/>[145] Tvrzení ~alobco nesvd í o tom, ~e by ji~ v sou asnosti docházelo k zásahu do takto vymezeného jádra práva na pYíznivé ~ivotní prostYedí, tedy ~e by dosledky klimatické zmny na území R byly ji~ nyní natolik záva~né, ~e by  znemo~Hovaly realizaci základních ~ivotních potYeb lovka , nebo ~e by docházelo k zásahu do výae vymezené procedurální slo~ky práva na pYíznivé ~ivotní prostYedí. Takové dosledky predikují do vzdálenjaí budoucnosti, nicmén na základ budoucích hrozeb lze v sou asné dob jen st~í konstatovat zásah do samého jádra daného práva. Ve vztahu k aktuální situaci pak klimatická ~aloba nenamítá napY. neaetrné vyu~ívání pYírodních zdrojo odporující l. 7 Ústavy, které by ji~ dosáhlo intenzity zásahu do jádra práva na pYíznivé ~ivotní prostYedí.<br/><br/>[146] Sám mstský soud k tomu v bodech 210. a 211. rozsudku uvedl, ~e  je pYesvd en, ~e do okruhu základních ~ivotních potYeb lovka nále~í té~ ~ití v dlouhodob udr~itelných klimatických podmínkách, neboe jsou nezbytným pYedpokladem pro neruaený výkon ostatních lidských práv, napY. práva na ~ivot, na zdraví, vlastnického práva, práva vykonávat hospodáYskou innost aj. <br/><br/>Mstský soud dodává, ~e právo na pYíznivé ~ivotní prostYedí nechrání pouze pYed znemo~nním uspokojení základních ~ivotních potYeb. V souladu s principem pYedb~né opatrnosti mají osoby právo brát se o jakost svého ~ivotního prostYedí a nemusí ekat, ne~ budou klimatické podmínky natolik nepYíznivé, ~e nebudou umo~Hovat uskute nní jejich základních ~ivotních potYeb. Právo na pYíznivé ~ivotní prostYedí je proto zkráceno té~ v pYípad omezení realizace základních ~ivotních potYeb; ke znemo~nní dojít nemusí. <br/><br/>[147] Z uvedené citace vaak není patrné, o co tyto své úvahy opYel a zda tím vymezuje práv esenciální jádro práva na pYíznivé ~ivotní prostYedí. Naopak z navazujícího bodu 213. lze nabýt dojmu, ~e nemluví o esenciálním jádru tohoto práva, ale o celkovém rozsahu práva podle l. 35 odst. 1 Listiny. Navíc v souvisejícím bod 223. ji~ zjevn nemluví o zásahu do esenciálního jádra, ale o jakémkoli zásahu do tohoto práva, které vymezuje s odkazem na zákonnou úpravu obsa~enou v § 13 zákona o ~ivotním prostYedí:  Ke konstatování zásahu posta uje zjiatní zmn k horaímu, s ohledem na princip pYedb~né opatrnosti dle § 13 Z}P není rozhodné, ~e nejzáva~njaí dopady zmny klimatu zatím nenastaly. <br/><br/>[148] K otázce, zda mohlo být právo na pYíznivé ~ivotní prostYedí poruaeno ve smyslu l. 41 odst. 1 Listiny  v mezích zákono, které ho provádjí , NSS znovu pYipomíná, ~e v eském právu chybí klimatický zákon, jen~ by uvedenou oblast komplexn upravoval. Na druhou stranu vaak existují sektorové pYedpisy, je~ se zabývají konkrétními aspekty souvisejícími se zmnou klimatu, je~ budou rozebrány v závru této ásti rozsudku. Vedle toho si lze pYedstavit, obdobn jako napYíklad v opakovan citovaném nizozemském rozsudku Urgenda, soukromoprávní nástroje ochrany práva na pYíznivé ~ivotní prostYedí, uplatnitelné v Yízení pYed civilními soudy, k nim~ vaak NSS nepYísluaí se vyjadYovat.<br/><br/>[149] Lze tedy shrnout, ~e NSS pokládá za neudr~itelné, dovodit pouze pYímo z l. 35 odst. 1 Listiny zásah do práva na pYíznivé ~ivotní prostYedí v podob poruaení povinnosti ~alovaných ministerstev dosáhnout v konkrétním ase sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 %, jak u inil mstský soud ve výrocích III. a IV. svého rozsudku.<br/><br/>[150] Na úrovni mezinárodních lidskoprávních závazko R pak není dosud zakotveno specifické právo na pYíznivé ~ivotní prostYedí, tím mén pak právo na klimatickou stabilitu ( i na ur itou úroveH emisí skleníkových plyno nebo na svobodu od negativních dopado klimatické zmny), jakkoli je mo~nost zakotvení takového práva v poslední dob diskutována v odborné literatuYe a ptice celosvtových výboro pro ochranu rozných aspekto lidských práv (CEDAW, CESC, CMW, CRC, CRPD) se ji~ v záYí 2019 vyjádYila ve svém spole ném Stanovisku k lidským právom a zmn klimatu (Statement on human rights and climate change, HRI/2019/1, ze dne 16. 9. 2019) k rozným lidskoprávním dosledkom zmny klimatu. Zejména zde konstatovala, ~e zmna klimatu pYedstavuje zásadní hrozbu pro u~ívání práva na ~ivot, na pYimYenou potravu, pYimYené bydlení, zdraví a vodu a kulturních práv.<br/><br/>[151] Nejvyaaí správní soud si je vdom trendu ozna ovaného jako  zelenání lidských práv (té~  ozelenní lidských práv ,  human rights greening ), tedy dovozování ochrany nkterých aspekto pYíznivého ~ivotního prostYedí z tch práv, která v mezinárodních lidskoprávních katalozích chránna jsou, jinak Ye eno snahy najít pro Yeaení klimatické zmny jako nového problému nástroje v dosavadních právních nástrojích. Tento trend je patrný zejména v judikatuYe Evropského soudu pro lidská práva (dále té~  ESLP ) vykládající l. 2 (právo na ~ivot) a l. 8 (právo na respektování rodinného a soukromého ~ivota) EÚLP. Na druhé stran vaak ani tento trend není neomezený, neboe snaha o extenzivní výklad uvedených práv, jakkoli je umo~nna vnímáním EÚLP jako  ~ivoucího instrumentu (viz k tomu napY. bod 31. rozsudku ESLP Tyrer proti Spojenému království ze dne 25. 4. 1978, stí~nost . 5856/72), nará~í na textová omezení samotné EÚLP, na její zamYení na individuální lidská práva, tedy nikoli na Yeaení kolektivního globálního problému v podob zmny klimatu. Taková snaha ostatn nará~í také na otázky legitimity zásaho ESLP do vnitrostátní politiky v oblasti vyva~ování náklado a pYínoso opatYení bránících globálnímu oteplování, na pYípustnost actiones populares pYed ESLP, na limity vnitrostátní dlby moci a doktríny  political question (k ní viz bod 29. nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 50/06, . 18/2008 Sb.) a dalaí (viz napY. Mayer, B.: Climate Change Mitigation as an Obligation under Human Rights Treaties?, American Journal of International Law, 2021, . 3, s. 409  451).<br/><br/>[152] Ani ESLP ostatn dosud nedovedl tento trend  zelenání lidských práv tak daleko, ~e by konstatoval poruaení l. 2 i l. 8 EÚLP na základ nedostate nosti mitiga ních i adapta ních opatYení nkteré ze smluvních stran EÚLP. Nejvyaaí správní soud si je vdom, ~e nkolik stí~ností zalo~ených na tomto tvrzení bylo v nedávné minulosti ESLP podáno a ~e nkteré byly dokonce postoupeny velkému senátu ESLP. Jde konkrétn o stí~nosti ve vcech: Duarte Agostinho a ostatní proti Portugalsku a dalaím, stí~nost . 39371/20 (postoupeno velkému senátu dne 29. 6. 2022); Carême proti Francii, stí~nost . 7189/21 (postoupeno velkému senátu dne 31. 5. 2022); a Verein KlimaSeniorinnen Schweiz a dalaí proti `výcarsku, stí~nost . 53600/20 (postoupeno velkému senátu dne 26. 4. 2022). Práv naposledy zmínný avýcarský pYípad se navíc blí~í situaci nyní posuzované NSS, neboe  na rozdíl od ostatních uvedených pYípado  alo o kolektivní klimatickou ~alobu projednávanou ve správním soudnictví, kterou vaak avýcarský Federální nejvyaaí soud odmítl jako actio popularis a odkázal st~ovatelky (avýcarské seniorky poukazující zejména na vliv vln veder na zdraví staraích lidí) na politické, nikoli soudní rozhodování. Krom toho ESLP projednává také vc Greenpeace Nordic a dalaí proti Norsku, stí~nost . 34068/21.<br/><br/>[153] Lze tedy o ekávat, ~e se ESLP v budoucnu vyjádYí k tomu, v jakých ohledech mo~e nedostate ná aktivita zákonodárné, výkonné i soudní moci poruaovat l. 2 a 8 i také l. 6 a 13 EÚLP, popYípad dokonce l. 3 EÚLP na základ tzv. klimatické úzkosti (ozna ované té~ jako ekoúzkost, klimatický ~al, klimatická deprese i environmentální melancholie). Taková rozhodnutí vaak NSS nepYísluaí pYedjímat, a to ani z hlediska otázky, zda jde o poruaení práv uvedených lánko EÚLP, nato~ pak z hlediska otázky, jak ESLP pYípadn vyvá~í pYínos nástrojo mitiga ních (z povahy vci globáln se projevujících a na globální kolektivní akci závisejících) i adapta ních (lokálních) v oblasti zmírnní zmny klimatu pro ochranu tchto práv a naopak záva~nost omezování lidských práv v dosledku tchto opatYení v konkrétním vnitrostátním právním Yádu. Nejvyaaí správní soud proto v nynjaím rozsudku vychází pouze z dosavadního ml ení ESLP k nyní posuzovanému tématu. Vzhledem k tomu, ~e nelze ani odhadnout, za jak dlouho velký senát ESLP rozhodne ve výae uvedených Yízeních, nepokládal pYedseda senátu v této vci ani za vhodné z hlediska procesní ekonomie vyu~ít mo~nosti fakultativního pYeruaení Yízení podle § 48 odst. 3 písm. d) s. Y. s. a vy kat, a~ velký senát ESLP vyjádYí svoj právní názor.<br/><br/>[154] Na základ dosavadní judikatury ESLP lze toti~ podle názoru NSS konstatovat pouze tolik, ~e státy mají nkteré pozitivní závazky, plynoucí v oblasti ochrany ~ivotního prostYedí zejména z l. 2 a 8 EÚLP (viz zejména rozsudek ESLP Cordella a dalaí proti Itálii ze dne 24. 1. 2019, stí~nosti . 54414/13 a 54264/15). K tomu je vaak zároveH z dosavadní judikatury ESLP nutno pYipomenout, ~e jak ukazuje zejména rozsudek Budayeva a dalaí proti Rusku ze dne 20. 3. 2008, stí~nosti . 15339/02, 21166/02, 20058/02, 11673/02 a 15343/02, týkající se ohro~ení ~ivota v dosledku pasivity orgáno Ruské federace v reakci na ohro~ení konkrétního msta bahenními sesuvy pody, ponechává ESLP v oblasti pozitivních závazko ochrany ~ivota (a soukromí) tváYí v tváY pYírodním katastrofám airoký prostor pro uvá~ení, jakými nástroji stát ochrání práva zaru ená EÚLP, tedy zda pojde spíae o nástroje, které by mly povahu mitiga ní (zabránní vzniku pYírodní katastrofy) i adapta ní (vytvoYení nástrojo pro zvládnutí dosledko pYírodní katastrofy, a~ nastane).<br/><br/>[155] Co se tý e dalaích lidskoprávních mezinárodních závazko R, je právo na pYíznivé ~ivotní prostYedí zmiHováno zejména v l. 24 odst. 2 písm. c) Úmluvy o právech dítte ( . 104/1991 Sb.):  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, sledují plné uskute Hování tohoto práva a zejména iní potYebná opatYení: (& ) k potírání nemocí a podvý~ivy té~ v rámci základní lékaYské pé e, mimo jiného také vyu~íváním snadno dostupné technologie a poskytováním dostate n vý~ivné stravy a isté pitné vody, pYi em~ se bere ohled na nebezpe í a rizika zne iatní ~ivotního prostYedí . ZároveH si je NSS vdom, ~e Výbor pro práva dítte jako oprávnný vyklada  této úmluvy nedávno v rozhodnutí Sacchi a ostatní proti Argentin ze dne 22. 9. 2021, oznámení . 104/2019, odmítl jako nepYijatelné oznámení zalo~ené práv na tvrzení skupiny nezletilých, ~e globální oteplování zposobuje vlny veder, záplavy, zvyaování hladiny moYí a dalaí zásahy do lidských práv, které ohro~ují zejména dneaní dti, které budou muset tyto dosledky snáaet déle ne~ dneaní dosplí. Výbor pro práva dítte sice odmítl toto oznámení jako nepYijatelné pro nevy erpání vnitrostátních opravných prostYedko, nicmén v bod 10.14 uznal, ~e na první pohled je mo~no autorom oznámení pYiznat status obtí ohro~ených skute nou a podstatnou újmou.<br/><br/>[156] Nejvyaaí správní soud nezpochybHuje, ~e lovkem zposobená globální zmna klimatu zposobuje a zejména v budoucnu bude zposobovat zásahy do Yady lidských práv chránných na ústavní i mezinárodní úrovni, po ínaje vnitrostátním právem na pYíznivé ~ivotní prostYedí, pYes nkterá výae uvedená práva zaru ená EÚLP, a~ po Yadu hospodáYských a sociálních práv zaru ených dalaími mezinárodními lidskoprávními katalogy (právo na zdraví, potravu i pYístYeaí). Ze samotné skute nosti budoucího ohro~ení tchto práv vaak neplyne, jakým nástrojem mají orgány veYejné moci povinnost takovému zásahu zabránit, tedy zda to mají být spíae nástroje mitiga ní povahy (jejich~ dosledky se v pYípad globálního oteplování projevují z povahy vci na globální úrovni) i nástroje adapta ní povahy (které jsou svou povahou lokální, tedy zacílené ú~eji pouze na ochránní pYed místními dosledky globálního oteplování, a to i lidskoprávními). Je tedy jen st~í pYedstavitelné, ~e by o lidskoprávní závazky bylo mo~no opYít výroky III. a IV. rozsudku mstského soudu, stanovící procentuáln konkrétní rozsah mitiga ních opatYení ze strany ~alovaných.<br/><br/>[157] Dosud uvedenou argumentací NSS nijak nepopírá, ~e ji~ nyní lze dovodit z nkterých okruho právních norem jasné povinnosti státních orgáno v oblasti mitigace a adaptace na dosledky globálního oteplování. Tmi jsou sektorové právní pYedpisy na vnitrostátní úrovni i jim odpovídající pYedpisy na úrovni unijní, které mají vztah ke globálnímu oteplování i jeho dosledkom. Na tyto sektorové pYedpisy se vaak klimatická ~aloba nezamYila.<br/><br/>[158] Není úkolem NSS provádt zde komplexní rozbor sektorových právních pYedpiso unijního práva, zvláat za situace, kdy ~alobci nezalo~ili svou klimatickou ~alobu primárn na jejich poruaení. Tato legislativa se navíc postupn promHuje spolu s tím, jak se klimatické cíle EU jako celku zvyaují. Jde zejména o systém obchodování s emisními povolenkami (European Emissions Trading System, EU ETS, viz smrnici Evropského parlamentu a Rady 2018/410 ze dne 14. 3. 2018, kterou se mní smrnice 2003/87/ES za ú elem posílení nákladov efektivních zposobo sni~ování emisí a investic do nízkouhlíkových technologií a rozhodnutí EU 2015/1814) a dalaí tr~ní mechanismy; regulaci emisí tzv. fluorovaných skleníkových plyno (naYízení Evropského parlamentu a Rady 517/2014 ze dne 16. 4. 2014, o fluorovaných skleníkových plynech a o zruaení naYízení 842/2006); oblast vyu~ívání pody a lesnictví (viz tzv. naYízení o LULUCF, tedy naYízení Evropského parlamentu a Rady 2018/841 ze dne 30. 5. 2018, o zahrnutí emisí skleníkových plyno a jejich pohlcování v dosledku vyu~ívání pody, zmn ve vyu~ívání pody a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a o zmn naYízení 525/2013 a rozhodnutí . 529/2013/EU); oblast energetiky (v etn podpory obnovitelných zdrojo a sni~ování emisí metanu v odvtví energetiky); oblast zvyaování energetické ú innosti (v etn regulace energetické náro nosti budov); oblast zachycování a ukládání uhlíku (tzv. uhlíkové geoin~enýrství); oblast dopravy; oblast ochrany pYírody a ekosystémo; oblast ochrany ovzduaí; oblast posuzování vlivo zámro na ~ivotní prostYedí (EIA, která má zejména po novelizaci provedené smrnicí 2014/52/EU zahrnovat i pYesnji provádné posuzování dopado zámro na klima); oblast ochrany vod (v etn iatní odpadních vod); a dalaí oblasti, jich~ se týká tzv. Zelená politika EU.<br/><br/>[159] Práv uvedené právní pYedpisy je tYeba vykládat také pohledem primárního práva EU. V nm je samotné právo na ochranu ~ivotního prostYedí zakotveno v l. 37 Listiny základních práv EU:  Vysoká úroveH ochrany ~ivotního prostYedí a zvyaování jeho kvality musí být za lenny do politik Unie a zajiatny v souladu se zásadou udr~itelného rozvoje. Krom toho je  podpora opatYení na mezinárodní úrovni ur ených k Yeaení regionálních a celosvtových problémo ~ivotního prostYedí, a zejména boj proti zmn klimatu uvedena jako jeden ze základních cílo unijní politiky v oblasti ~ivotního prostYedí v l. 191 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.<br/><br/>[160] Co se tý e sektorových právních pYedpiso na vnitrostátní úrovni, tmi jsou zejména zákon . 114/1992 Sb., o ochran pYírody a krajiny, zákon . 334/1992 Sb., o ochran zemdlského podního fondu, zákon . 289/1995 Sb., o lesích a o zmn a doplnní nkterých zákono (lesní zákon), zákon . 100/2001 Sb., o posuzování vlivo na ~ivotní prostYedí a o zmn nkterých souvisejících zákono, zákon . 406/2000 Sb., o hospodaYení energií, zákon . 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvtvích a o zmn nkterých zákono (energetický zákon), zákon . 254/2001 Sb., o vodách a o zmn nkterých zákono (vodní zákon, od novely zákonem . 544/2020 Sb., zmínné i mstským soudem v bod 307. rozsudku, zejména jeho nová hlava X ásti první, týkající se zvládání sucha a stavu nedostatku vody), zákon . 73/2012 Sb., o látkách, které poakozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech, zákon . 85/2012 Sb., o ukládání oxidu uhli itého do pYírodních horninových struktur a o zmn nkterých zákono, zákon . 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o zmn nkterých zákono, zákon . 201/2012 Sb., o ochran ovzduaí, zákon . 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plyno, i zákon . 367/2021 Sb., o opatYeních k pYechodu eské republiky k nízkouhlíkové energetice a o zmn zákona . 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie. Tyto konkrétn zamYené pYedpisy je namíst íst té~ ve svtle obecného zákona o ~ivotním prostYedí a ve svtle výae rozebraných obecných závazko plynoucích z ústavního a mezinárodního práva.<br/><br/>[161] Ostatn práv zohlednní klimatických závazko pYi posuzování správních rozhodnutí v konkrétním sektoru je postup, kterým ji~ argumentovali navrhovatelé v nkolika pYípadech Yeaených správními soudy. Opakovan byl zmínn rozsudek NSS . j. 1 As 49/201862, který se týkal souladnosti omezení pro výstavbu malých vodních elektráren v územním plánu msta Strakonice se zájmem na podpoYe obnovitelných zdrojo, jak plyne i z PaYí~ské dohody. V judikatuYe krajských soudo byla zva~ována souladnost plánovaného rozaiYování Letiat Václava Havla (a z toho plynoucího zvyaování emisí CO2 produkovaného leteckou dopravou) s PaYí~skou dohodou, a to v bodech 66. a~ 74. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2020, . j. 54 A 68/2019123 (viz také britskou a rakouskou judikaturu tam zmínnou, nyní je tento rozsudek pYezkoumáván NSS v Yízení vedeném pod sp. zn. 8 As 98/2020). Tento postup byl pou~it také napYíklad v nyní projednávaném pYípad ESLP Greenpeace Nordic a dalaí proti Norsku, stí~nost . 34068/21, který se týká udlení licencí pro t~bu ropy v Barentsov moYi a jejich dosledko pro emise skleníkových plyno a z toho plynoucích zásaho do práv sou asné i budoucích generací.<br/><br/>IV. e) Ambicióznjaí po~adavky ~alobco ve vztahu k mitiga ním opatYením<br/><br/>[162] }alobci a) a f) naopak ve své kasa ní stí~nosti napadají nedostate nost výroko III. a IV. rozsudku mstského soudu a tvrdí, ~e mstský soud ml shledat povinnost státu dosáhnout klimatické neutrality. Tvrdí, ~e ani sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 % nemo~e vést k naplnní cílo PaYí~ské dohody, tedy k udr~ení nárostu globální teploty o 1,5 °C, pYípadn výrazn pod hranici 2 °C. Posouzení takové otázky, tedy zda EU NDC stanovený ve výai 55 % a jeho následné promítnutí do povinností jednotlivých lenských státo dosta uje v daném okam~iku k naplnní tchto základních globálních cílo PaYí~ské dohody, vaak pYísluaí podle ní samotné, konkrétn jejího l. 14, Konferenci smluvních stran, která provádí pravidelné globální hodnocení, z nich~ první má probhnout v roce 2023, jak bylo ji~ výae zmínno. Za této situace by bylo pYed asné a odporující zdr~enlivosti soudu, pokud by se ji~ nyní vyjadYoval k tomu, zda závazek EU NDC v podob sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 % (který se navíc nerovná individuálnímu závazku R, jak bylo vylo~eno výae) dosta uje k naplnní globálních cílo PaYí~ské dohody, i nikoli.<br/><br/>[163] K opa nému závru nevede ani pYihlédnutí k argumentaci nizozemského Nejvyaaího soudu v rozsudku Urgenda, opakovan zmiHovaném ~alobci i mstským soudem. Jeho význam nelze pYeceHovat, neboe se jedná o rozsudek zahrani ního soudu, tedy nikoli nkterého z mezinárodních i nadnárodních soudo, jejich~ judikatura je pro NSS závazná. Inspirativní jsou nicmén jednak ~alobci zmiHované závry z bodu 5.7.7 tohoto rozsudku, ~e stát nemo~e vylou it svou (zde civilní odpovdnost) za emise skleníkových plyno poukazem na to, ~e jde o malý stát a emise skleníkových plyno se z povahy vci s ítají na globální úrovni, tak~e na n mají vliv hlavn vtaí emitenti, zejména pokud poruaují své mezinárodní závazky. Na tomto argumentu ozna ovaném jako  kapka v moYi vaak mstský svou argumentaci nestavl a NSS s ním nepolemizuje. Dále je asto poukazováno na body 7.3.3 a~ 7.3.6 tého~ rozsudku. Z nich plyne, ~e odpovdnost za pYípadné poruaení l. 2 a 8 EÚLP a individuální vázanost státo PaYí~skou dohodou nelze vylou it poukazem na kolektivnost závazku EU podle PaYí~ské dohody. Tu vaak výae nevylou il ani NSS. Naopak k závru, ~e sní~ení emisí skleníkových plyno v Nizozemsku nemo~e být procentuáln ni~aí ne~ sní~ení, k nmu~ se zavázala EU jako celek, dospl nizozemský Nejvyaaí soud v bod 7.3.4 na základ zjiatní, ~e úroveH sní~ení emisí skleníkových plyno po~adovaná unijní legislativou po Nizozemsku patYí k nejvyaaím v rámci EU, co~ odpovídá nejen tamní vysoké míYe emisí skleníkových plyno na osobu, ale také mo~nostem a odpovdnosti Nizozemska. Tento argument vaak nelze aplikovat na R, jí~ naopak toté~ naYízení ukládá jedno z nejni~aích sní~ení emisí skleníkových plyno v rámci EU.<br/><br/>[164] I v naYízení 2021/1119, které ~alobci a) a f) v této souvislosti zmiHují, je klimatická neutralita pouze obecným cílem, bez konkrétního zakotvení kvantifikovaných povinností pro lenské státy v jasném asovém rámci. Jeho ú elem je vytvoYení právního rámce pro dosa~ení klimatické neutrality do roku 2050, jak plyne z názvu naYízení a z jeho l. 1:  Toto naYízení stanoví závazný cíl klimatické neutrality v Unii do roku 2050 v zájmu dodr~ení dlouhodobého teplotního cíle uvedeného v l. 2 odst. 1 písm. a) PaYí~ské dohody a zavádí rámec pro dosa~ení pokroku pYi plnní globálního adapta ního cíle stanoveného v lánku 7 PaYí~ské dohody. V l. 2 jsou pak vymezeny obecné cíle pro první a pro druhou polovinu tohoto století:  1. Celounijní emise a pohlcování skleníkových plyno, je~ jsou upraveny právem Unie, musí být v Unii nejpozdji do roku 2050 vyrovnané, ím~ se do uvedeného data emise sní~í na istou nulu, pYi em~ po tomto datu bude Unie usilovat o dosa~ení negativních emisí.<br/>2. PYísluané orgány Unie a lenské státy pYijmou nezbytná opatYení na úrovni Unie, resp. lenských státo, aby umo~nily spole né dosa~ení cíle klimatické neutrality stanoveného v odstavci 1, a to s pYihlédnutím k významu podpory spravedlnosti a solidarity mezi lenskými státy a nákladové efektivnosti pYi dosahování tohoto cíle. <br/><br/>[165] Uvedené naYízení má zastYeaující povahu pro pYijímání konkrétních opatYení, je~ povedou k cíli dosa~ení klimatické neutrality v rámci EU jako celku do roku 2050. Je tedy nyní pYedevaím na unijních orgánech, aby tento obecný cíl promítly do sekundární legislativy a dalaích nástrojo, je~ stanoví konkrétní povinnosti pro jednotlivé lenské státy. Jinak Ye eno, NSS nezpochybHuje existenci klimatické neutrality jako dlouhodobého cíle, dosud vaak není konkrétn stanoveno, jaké povinnosti by z nj ji~ nyní vyplývaly pro eské státní orgány. Mstský soud proto nepochybil, kdy~ se tímto naYízením zabýval pouze stru n v bodech 253. a 254. rozsudku.<br/><br/>IV. f) Shrnutí splnní podmínek pro konstatování nezákonnosti zásahu v oblasti mitiga ních opatYení<br/><br/>[166] Lze shrnout, ~e NSS nezpochybHuje, ~e nkteYí ~alobci namítají takové pYímé zkrácení na svých právech, které by naplHovalo nejen splnní podmínky aktivní procesní legitimace ve smyslu 1. a 2. podmínky pro shledání nezákonnosti tvrzeného zásahu, ale i splnní 5. podmínky, tedy podmínky zamYení zásahu pYímo proti ~alobcom. Jimi uvádné dosledky navíc mohou potenciáln pYedstavovat poruaení nkterých z výae uvedených sektorových právních pYedpiso, zvláae pokud budou vykládány pohledem obecných klimatických závazko R a výae zmínných lidských práv.<br/><br/>[167] Pokud má vaak zásahová ~aloba ve vztahu k tmto tvrzením uspt, je pYi nynjaím stavu právního Yádu nutno, aby byla posouzena primárn práv pohledem tchto sektorových pYedpiso, nikoli pohledem obecných klimatických závazko R, které nemají dostate nou míru ur itosti, je~ by odpovídala povinnosti sní~it emise skleníkových plyno do roku 2030 o 55 %, jak shledal mstský soud. Je na posouzení mstského soudu, zda jsou tvrzení obsa~ená v klimatické ~alob dostate n konkrétní, aby umo~Hovala posoudit pYípadnou nezákonnost tvrzeného zásahu z pohledu výae uvedených sektorových pYedpiso.<br/><br/>[168] Pokud tato tvrzení dostate n konkrétní nejsou, bude namíst, aby mstský soud, vázán práv vyjádYeným právním názorem NSS, ~alobce pou il a umo~nil jim svá tvrzení upYesnit, jak plyne z usnesení rozaíYeného senátu ze dne 9. 12. 2014, . j. Nad 224/2014  53, . 3196/2015 Sb. NSS. Zde rozaíYený senát vyael z obecného principu vyjádYeného v bod 26 tak, ~e procesní pravidla  nemají být labyrintem plným nejasných odbo ek do slepých uli ek, v nm~ se vlastní smysl soudní ochrany ztratí, nýbr~ cestou, která jasn a zYeteln smYuje k cíli  k posouzení, zda hmotná subjektivní práva ~alobce byla dot ena v rozporu se zákonem, anebo nikoli. Na tomto základ se v bodech 51 a 55 vyjádYil k pou ovací povinnosti krajského soudu zejména ve vztahu k ur ení pasivn legitimovaného subjektu:  Správní soud má v první Yad po ~alobci dosledn po~adovat, aby k údajnému zásahu veYejné správy, proti kterému brojí, uvedl (tvrdil) vaechny podstatné skutkové okolnosti, na základ nich~ mo~e soud ur it, jakou povahu napadené jednání veYejné správy mlo a kdo byl jeho povodcem. Nesplníli ~alobce svoji povinnost tvrzení, je tYeba, aby jej soud patYi n konkrétním zposobem k doplnní ~aloby vyzval postupem podle § 37 odst. 5 vty první s. Y. s. Není vylou eno, ~e ve slo~itjaích pYípadech bude tYeba tvrzení ~alobce upYesHovat postupn ve více krocích (opakovanými postupn se upYesHujícími i obsahov se nov zjiatným skute nostem pYizposobujícími výzvami); je vaak zásadn na ~alobci a v jeho zájmu, aby potYebné skute nosti tvrdil v celé aíYi pokud mo~no ji~ v samotné ~alob tak, aby si soud na základ jeho tvrzení mohl co nejrychleji a s co nejvtaí pYesností u init úsudek o povaze ~alobou napadeného zásahu a o tom, kdo je jeho povodcem. (& ) Soud toti~ sice je jako jediný oprávnn hodnotit fakta vnesená ~alobcem do Yízení o zásahové ~alob a init z nich právní závry, není vaak oprávnn  vnucovat ~alobci své skutkové a právní hodnocení vci tak, ~e by to fakticky popYelo dispozici ~alobce ~alobou. <br/><br/>[169] Bude tedy namíst, aby mstský soud vyzval ~alobce, ae pYípadn doplní svou zásahovou ~alobu v tom smru, aby uvedli, v kterých konkrétních oblastech  pYi absenci obecného klimatického zákona a absenci konkrétního hmotnprávního závazku ke sní~ení emisí skleníkových plyno alespoH o 55 %, jen~ by pro R vyplýval z PaYí~ské dohody  podle nich doalo k poruaení zákonných povinností ~alovaných jejich tvrzenou pasivitou, je~ konkrétn zasahuje práva ~alobco. V tomto smru bude také namíst upravit ~alobní petit.<br/><br/>[170] To zároveH nevylu uje, ~e v mezi ase mezi vyhláaením nynjaího rozsudku NSS a novým rozhodováním mstského soudu dojde k takové zmn právního Yádu, která zcela zmní pohled na splnní podmínky nezákonnosti tvrzeného zásahu. Jak toti~ bylo nazna eno ji~ výae, tvrzenou nezákonnost bylo tYeba posuzovat ke dni rozhodování mstského soudu, tedy k datu 15. 6. 2022, jak plyne z § 87 odst. 1 s. Y. s.: Soud rozhoduje na základ skutkového stavu zjiatného ke dni svého rozhodnutí; rozhodujeli soud pouze o ur ení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v dob zásahu. (zvýraznil nyní NSS) Zejména v oblasti unijního práva mo~e dojít k pYijetí takových pYedpiso, které by stanovily ambicióznjaí cíl zavazující pYímo eské státní orgány. Takové budoucí právní pYedpisy nepYísluaí NSS pYedjímat. Stejn tak by samozYejm ml mstský soud ve svém novém rozhodnutí zohlednit i pYípadné odstranní této tvrzené ne innosti ze strany vaech i nkterých ~alovaných ministerstev. Ani to samozYejm NSS nemo~e pYedjímat.<br/><br/>IV. g) Nevy erpání prostYedko proti ne innosti<br/><br/>[171] Po posouzení klí ové námitky splnní jednotlivých podmínek pro shledání tvrzené nezákonnosti zásahu NSS pro úplnost posoudí dalaí kasa ní námitky obsa~ené v jednotlivých kasa ních stí~nostech, po ínaje námitkami procesní povahy, týkajícími se zejména výroko III. a IV. napadeného rozsudku.<br/><br/>[172] M}P vytýká mstskému soudu, ~e nesprávn posoudil nevy erpání vaech mo~ných právních prostYedko ochrany ze strany vaech ~alobco vo i vaem ~alovaným pYed podáním ~aloby. Z toho dovozuje nepYípustnost dané ~aloby ve smyslu § 85 s. Y. s. Poukazuje v tomto ohledu na rozsudek . j. 9 As 244/201547, z nj~ vyplývá, ~e pokud ~alovaný nezákonný zásah spo ívá ve faktické ne innosti (vzhledem k subsidiární povaze zásahové ~aloby musí jít o ne innost, kterou nelze podYadit pod § 79 a násl. s. Y. s.), má ~alobce nejprve vy erpat opatYení proti ne innosti podle § 80 správního Yádu. Mstský soud tuto námitku nevy erpání opravných prostYedko ve smyslu § 85 s. Y. s. zamítl s odovodnním, ~e klimatická ~aloba svým rozsahem pYesahuje rámec institutu opatYení proti ne innosti dle § 80 správního Yádu. Nejvyaaí správní soud se s tímto závrem ztoto~Huje.<br/><br/>[173] OpatYení proti ne innosti je v § 80 odst. 1 a~ 3 správního Yádu, který M}P ozna ilo za prostYedek ochrany, jen~ ml být vy erpán pYed podáním klimatické ~aloby, vymezeno takto: <br/>(1) Nevydáli správní orgán rozhodnutí ve vci v zákonné lhot, nadYízený správní orgán u iní z moci úYední opatYení proti ne innosti, jakmile se o tom dozví.<br/>(2) OpatYení proti ne innosti u iní nadYízený správní orgán i tehdy, nezahájíli pYísluaný správní orgán Yízení ve lhot 30 dno ode dne, kdy se dozvdl o skute nostech odovodHujících zahájení Yízení z moci úYední.<br/>(3) OpatYení proti ne innosti mo~e nadYízený správní orgán u init i v pYípad, kdy je z okolností zjevné, ~e vcn a místn pYísluaný správní orgán nedodr~í lhotu stanovenou pro vydání rozhodnutí o ~ádosti nebo zahájit Yízení z moci úYední anebo v Yízení Yádn pokra ovat. Po uplynutí lhot pro vydání rozhodnutí mo~e ~ádost o uplatnní opatYení proti ne innosti podat ú astník.<br/><br/>[174] Nejvyaaímu správnímu soudu není zcela zYejmé, jak konkrétn by mohli ~alobci uplatnit pYed podáním klimatické ~aloby takto vymezené opatYení proti ne innosti, aby touto cestou dosáhli jeat v rámci veYejné správy nápravy, kterou o ekávají práv od klimatické ~aloby. Jak by bylo mo~no ve vztahu k mitiga ním a adapta ním opatYením na ochranu proti zmn klimatu ur it onu zákonnou lhotu pYedpokládanou v § 80 odst. 1 správního Yádu? Jakou podobu by mlo mít v této oblasti  rozhodnutí ve smyslu § 80 odst. 1 správního Yádu (bye i s rozaíYením dopadu § 80 správního Yádu, pYedpokládaným v jeho § 6 odst. 1)? Na tyto otázky M}P v této své kasa ní námitce neodpovídá a podle názoru NSS na n ani odpovdt nelze.<br/><br/>[175] Jakkoli nyní rozhodující senát nijak nezpochybHuje svoj vlastní závr, podle nj~ opatYení proti ne innosti podle § 80 správního Yádu je obecn oním opravným prostYedkem, který má ~alobce vy erpat pYed podáním ~aloby proti nezákonnému zásahu spo ívajícímu ve faktické ne innosti orgánu veYejné moci, klimatická ~aloba svým dosahem skute n pYesahuje rámec § 80 správního Yádu. OpatYení proti ne innosti ve smyslu tohoto ustanovení proto nelze pova~ovat za onen ú inný prostYedek k ochran nyní posuzovaných práv ~alobco, o nm~ mluvil rozaíYený senát v bod 34 svého rozsudku ze dne 5. 12. 2017, . j. 1 Afs 58/201742, . 3686/2018 Sb. NSS:  Soudní ochrana je subsidiární pouze tam, kde veYejná správa disponuje ú innými prostYedky k ochran práv osob, které tvrdí, ~e konáním, pYípadn ne inností veYejné správy bylo zasa~eno do jejich veYejných subjektivních práv. To má svoj smysl. VeYejná správa mo~e rozhodnout meritorn, zásah do práv mo~e odstranit dYíve ne~ jakýkoliv soudní pYezkum. Jde tedy o zákonnou konstrukci, která má zajiaeovat, aby se nezákonnosti Yeaily pYedn v míst a ase, kde nastanou, orgány kompetentními. Ty na základ argumento uplatnných v zákonem poskytnutých prostYedcích samy seznají pYedealou nezákonnost a pou~ijí vlastní procesní nástroje k náprav. <br/><br/>[176] Nyní posuzovaná klimatická ~aloba pYesahuje rozsah, který by bylo mo~no napravit opatYením proti ne innosti podle § 80 správního Yádu. Jiný prostYedek ochrany, který by museli budoucí ~alobci nutn vy erpat pYed podáním zásahové ~aloby, aby nebyla nepYípustná podle § 85 s. Y. s., právní Yád neupravuje. V nyní posuzovaném pYípad bylo jist vhodné, ~e ~alobce a) zaslal dne 8. 12. 2020 pYed~alobní výzvu ( . l. 229 spisu mstského soudu), a to pYedsedovi vlády a ministrom ~ivotního prostYedí, zemdlství, promyslu a obchodu a dopravy. ZároveH ovaem, práv proto, ~e jde o nástroj civilního práva a ze samotného § 85 s. Y. s. nevyplývá, ~e by pYed~alobní výzva byla tím nástrojem, který je tYeba vy erpat pYed podáním zásahové ~aloby, nebylo namíst, aby mstský soud ( i nyní NSS postupem podle § 110 odst. 1 s. Y. s.) vo i ostatním ~alobcom klimatickou ~alobu odmítl, proto~e oni pYed~alobní výzvu nezaslali.<br/><br/>IV. h) Zmna petitu<br/><br/>[177] MPO dále namítlo, ~e mstský soud provedl pYezkum mimo rámec ~aloby, neboe pYi ústním jednání dne 15. 6. 2022 pYipustil zmnu ~alobního návrhu, která vaak nezaznla od samotných ~alobco, nýbr~ jim byla jako  pYijatelná pouze prezentována samotným mstským soudem, ani~ by soud formáln rozhodl o pYipuatní zmny petitu. }alovaným tak nebyla ani poskytnuta mo~nost pYípravy k reakci na nov zformulovaný ~alobní návrh.<br/><br/>[178] Tato námitka není dovodná. Povodní petit, jak byl formulován v klimatické ~alob ze dne 21. 4. 2021, znl tak, ~e se ur uje, ~e jednotlivá ~alovaná ministerstva a vláda v rozporu s ustanoveními zákona o ~ivotním prostYedí a PaYí~ské dohody nepYijaly dostate ná opatYení ke sni~ování emisí skleníkových plyno na území R, stanovily nedostate né cíle k jejich dalaímu sni~ování a v rozporu se zákonem a pozitivními závazky plynoucími z Listiny nepYijaly dostate ná opatYení k adaptaci R na zmnu klimatu, ím~ nezákonn zasáhly do práv ~alobco zaru ených v l. 6, l. 10, l. 11, l. 26 a l. 35 Listiny. Dále ~alobci petitem . V. po~adovali, aby jednotlivá ~alovaná ministerstva a vláda pYijaly do aesti msíco nezbytná a pYimYená opatYení smYující ke sní~ení emisí skleníkových plyno v R v souladu s uvedenými závazky, vedoucí k zachování uhlíkového rozpo tu R ve výai 800 Mt CO2 od ledna 2021 do konce století, a také nezbytná a pYimYená opatYení k adaptaci na zmnu klimatu.<br/><br/>[179] Dne 15. 6. 2022 pak ~alobci zaslali mstskému soudu alternativní návrhy petitu . V. ( . l. 237 a~ 239 spisu mstského soudu). První alternativa po~adovala po ~alovaných dosa~ení klimatické neutrality do roku 2050 spole n s omezením maximálního mno~ství absolutních emisí CO2 ve výai 800 Mt od ledna 2021 do dosa~ení klimatické neutrality na území R. Druhá alternativa vycházela z povinnosti sní~it emise CO2 do roku 2030 o 84 % oproti roku 1990 a dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. V obou alternativách byl ~alobní návrh v oblasti adaptace doplnn o po~adavek dosahování trvalého pokroku.<br/>[180] PYi ústním jednání konaném tého~ dne pak ~alobci tyto dv alternativy zopakovali (2:03 hod. záznamu ústního jednání). Proti této zmn uplatnila námitku zástupkyn M}P, která uvedla, ~e v dosledku zmny petitu byla  ~aloba troaku o n em jiném , a úspan mstský soud po~ádala o desetiminutovou pYestávku na seznámení s novými verzemi ~alobního petitu (2:06 hod. záznamu ústního jednání). Poté zástupce MZ konstatoval, ~e je zmna petitu pYípustná, ale ohradil se proti tomu, ~e byl petit formulován alternativn (2:09 hod. záznamu ústního jednání).<br/><br/>[181] Mstský soud nakonec vyhovl takto upravenému druhému alternativnímu petitu pouze z ásti, kdy~ namísto sní~ení emisí do roku 2030 o 84 % oproti roku 1990 pouze ve vztahu k CO2 vyael ve výrocích III. a IV. z povinnosti sní~it emise vaech skleníkových plyno, ovaem pouze o 55 %. Takovou mo~nost vysvtlil v bod 335. rozsudku, kde uvedl, ~e  a koli znní výroko III. a IV. nekopíruje ~alobní petit a jeho alternativy, nejedná se o pYekro ení ~alobního návrhu. Správní soud je vázán podstatou ~alobního návrhu (vymezením zásahu), nikoli jeho doslovným znním. Správní soud nemo~e zamítnout zásahovou ~alobu jen proto, ~e ~alobce nevyjádYil svoj po~adavek právn bezchybn, jeli zYejmé, eho chce dosáhnout. To znamená, ~e soud mo~e výrok rozsudku formulovat odlian od znní ~alobního návrhu, musí vaak setrvat v mezích § 87 odst. 2 soudního Yádu správního a aetYit podstatu zásahu. Dle ~alobco spo ívala podstata zásahu v tom, ~e dosavadní sni~ování emisí neodpovídalo závazku dle PaYí~ské dohody, resp. v tom, ~e ~alovaní nenaplánovali svou innost tak, aby smYovala k dosa~ení cíle PaYí~ské dohody (str. 47 ~aloby). Mstský soud zjistil, ~e ~alovaní ke dni soudního rozhodnutí vskutku nemli konkrétní plán mitiga ních opatYení smYujících ke sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 % do roku 2030 v porovnání s rokem 1990. <br/><br/>[182] Lze se ztoto~nit se ~alobci, ~e výsledné výroky III. a IV. napadeného rozsudku nepYekra ovaly pYedmt Yízení, jak byl vymezen ~alobou ve znní alternativního návrhu petitu ze dne 15. 6. 2022, neboe po~adavek sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 % do roku 2030 oproti roku 1990 je cíl mén ambiciózní ne~ cíl po~adovaný v alternativní podob petitu, kterou pYedlo~ili ~alobci (sní~ení emisí CO2 o 84 % za toté~ období). Tyto výroky III. a IV. ostatn ~alobcom vyhovly pouze áste n, jak ukazuje i nynjaí kasa ní stí~nost ~alobco a) a f). Nedoalo tedy ani k pYekro ení pYedmtu Yízení, ani k nepYípustné zmn.<br/><br/>[183] Nedoalo ani k poruaení procesních práv ~alovaných z hlediska mo~nosti zareagovat na zmnu petitu. Ostatn ~alovaní si bhem samotného ústního jednání ur ili, jak dlouhou pYestávku potYebují na seznámení s novým znním petitu, a jejich ~ádosti mstský soud vyhovl, tak~e na samotnou zmnu petitu mli pYíle~itost zareagovat. <br/><br/>IV. i) Tvrzený rozpor mezi výroky III. a IV.<br/><br/>[184] Podle M}P navíc není mo~né, aby vedle sebe obstál deklaratorní výrok III. napadeného rozsudku, podle nj~ zásah ~alovaných  spo ívající v nestanovení konkrétních mitiga ních opatYení vedoucích ke sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 % do roku 2030 ve srovnání s úrovní v roce 1990 je nezákonný , a výrok IV. naYizující ukon ení zásahu:  }alovaným (& ) se zakazuje pokra ovat v poruaování práv ~alobco nestanovením konkrétních mitiga ních opatYení vedoucích ke sní~ení emisí skleníkových plyno o 55 % do roku 2030 ve srovnání s úrovní v roce 1990. <br/><br/>[185] Názor M}P na nemo~nost vydání tchto dvou výroko vedle sebe nemá oporu v textu zákona ani v judikatuYe. Podle § 87 odst. 2 vty první s. Y. s. platí: Soud rozsudkem ur í, ~e provedený zásah byl nezákonný, a trváli takový zásah nebo jeho dosledky anebo hrozíli jeho opakování, zaká~e správnímu orgánu, aby v poruaování ~alobcova práva pokra oval, a pYiká~e, aby, jeli to mo~né, obnovil stav pYed zásahem.<br/><br/>[186] Ji~ z textu citovaného ustanovení plyne, ~e s. Y. s. výslovn po ítá s mo~ností, ~e soud ur í nezákonnost zásahu a zároveH zaká~e ~alovanému, aby v nm pokra oval. Je pravdou, ~e dYívjaí judikatura takové paralelní výroky rozsudko krajských soudo kritizovala (viz rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2014, . j. 1 Afs 60/201448, body 21 a 22). Tento pYístup vaak pYekonal rozaíYený senát v rozsudku . j. 6 As 108/201939, }AVES, jak pYiléhav pYipomnli ~alobci ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti M}P. V jeho bod 108 rozaíYený senát jasn uvedl:  Jakýkoli dogmatismus pYi po~adavcích na formulaci výroku rozsudku, kterým soud vyhovl zásahové ~alob, není namíst. PYi formulaci výroku je klí ová jeho srozumitelnost a vykonatelnost. Té~ u výroko reagujících na trvající zásah proto mo~e být pro pYehlednost vhodné ur it, ~e zásah je nezákonný, a teprve pak (tYebas i v dalaím výroku) zakázat správnímu orgánu, aby v poruaování ~alobcova práva pokra oval (co~ ostatn odpovídá také prostému jazykovému výkladu § 87 odst. 2 vty prvé s. Y. s.). Jako zbyte n kategorické je proto tYeba odmítnout závry rozsudku ze dne 28. 5. 2014, j. 1 Afs 60/201448, bod 21 (& ). <br/> <br/>[187] Ze s. Y. s. dále nevyplývá, ~e by ml mstský soud povinnost ~alovaným ulo~it, jak konkrétn mají svou údajnou ne innost odstranit i v jakém asovém rámci, jak M}P uvádí v dalaí své kasa ní námitce.<br/><br/>IV. j) Tvrzená nedostate nost adapta ních opatYení<br/><br/>[188] }alobci a) a f) napadají V. výrok napadeného rozsudku, jím~ mstský soud zamítl zásahovou ~alobu v té ásti, v ní~ smYovala proti neprovedení dostate ných adapta ních opatYení.<br/><br/>[189] Mstský soud k tomu v bodech 284. a násl. napadeného rozsudku odkázal na úpravu adapta ních opatYení v l. 7 odst. 1 PaYí~ské dohody:  Smluvní strany stanovují globální adapta ní cíl zahrnující zvyaování adapta ní kapacity, posilování odolnosti a sni~ování zranitelnosti vo i zmn klimatu s cílem pYispt k udr~itelnému rozvoji a zajistit pYimYenou reakci v oblasti adaptace v souvislosti s teplotním cílem uvedeným v lánku 2. Dostate nost adapta ních opatYení bude (podobn jako v pYípad mitiga ních opatYení) posuzována v rámci globálního hodnocení podle . 14 PaYí~ské dohody. Sám l. 7 stanovuje pro podobu adapta ních opatYení velmi obecné nároky, a to ve svém odst. 5:  Smluvní strany uznávají, ~e adapta ní opatYení by se mla Yídit pYístupem, který vychází z dané zem, je citlivý k otázkám rovnosti pohlaví, umo~Huje ú ast vaech a je pln transparentní a který zároveH bere v úvahu zranitelné skupiny, spole enství a ekosystémy, a mla by vycházet z nejlepaích dostupných vdeckých poznatko a, kde je to vhodné, z tradi ních znalostí, znalostí povodního obyvatelstva a místních znalostních systémo, s cílem za lenit adaptaci podle potYeby do pYísluaných socioekonomických a environmentálních politik a opatYení. <br/><br/>[190] Na unijní úrovni jsou adapta ní opatYení upravena pYedevaím v l. 5 naYízení 2021/1119 (mstský soud pro n pou~ívá zkratku  EPRK ), nadepsaném  PYizposobení se zmn klimatu , podle jeho~ odst. 1, odkazujícího práv na l. 7 PaYí~ské dohody, platí:  PYísluané orgány Unie a lenské státy zajistí trvalý pokrok pYi zvyaování adapta ní kapacity, posilování odolnosti a sni~ování zranitelnosti vo i zmn klimatu v souladu s lánkem 7 PaYí~ské dohody. Povinnosti lenských státo jsou upYesnny v odst. 4:  lenské státy pYijmou a provádjí s pYihlédnutím ke strategii Unie k pYizposobení se zmn klimatu uvedené v odstavci 2 tohoto lánku vnitrostátní adapta ní strategii a plán zalo~ené na dokladných analýzách zmny klimatu a zranitelnosti vo i ní a na posouzení dosa~eného pokroku a ukazatelích v této oblasti, pYi em~ by mly vycházet z nejlepaích dostupných a nejaktuálnjaích vdeckých poznatko. lenské státy zohlední ve své vnitrostátní strategii mimoYádnou zranitelnost pYísluaných odvtví, mimo jiné zemdlství, a vodohospodáYských a potravinových systémo, jako~ i potravinového zabezpe ení, a prosazují Yeaení blízká pYírod a adapta ní opatYení zalo~ená na ekosystémech. lenské státy svou strategii pravideln aktualizují a uvádjí související aktuální informace ve zprávách pYedkládaných podle l. 19 odst. 1 naYízení (EU) 2018/1999. <br/><br/>[191] Z této právní úpravy mstský soud v bod 288. napadeného rozsudku dovodil, ~e  ~alovaní jsou na základ l. 5 odst. 4 vty první EPRK povinni pYijmout a provádt adapta ní opatYení, nikoli dosáhnout konkrétních cílo v ur itém ase. Povinnost pYijmout adapta ní opatYení je splnna pYijetím opatYení, která jsou zalo~ena na dokladných analýzách zmny klimatu a zranitelnosti vo i ní a na posouzení dosa~eného pokroku a ukazatelích v této oblasti, a která sou asn zohledHují mimoYádnou zranitelnost pYísluaných odvtví. Správní soud smí pYezkoumat, zda ~alovaní pYi své innosti dodr~eli tyto meze. Avaak volba ur itých adapta ních opatYení nále~í do správní úvahy ~alovaných, kteYí jsou k ní odborn zposobilí, a správnímu soudu nepYísluaí do této oblasti zasahovat s ohledem na princip dlby moci (§ 78 odst. 1 soudního Yádu správního). Zdr~enlivý soudní pYezkum umo~Huje ~alovaným pru~n reagovat na neustále se vyvíjející následky zmny klimatu. V bod 289. pak dodal, ~e z komplexní povahy adapta ních opatYení vyplývá, ~e jejich konkrétní parametry nemohou být stanoveny. Následn pak mstský soud v bodech 290. a~ 318. podrobn rozebral adapta ní opatYení po jednotlivých sektorech a v bod 319. shrnul, ~e  ~alovaní prob~n kontrolují a vyhodnocují plnní adapta ních opatYení. Jejich innost smYuje k tomu, aby adapta ní opatYení nezostala pouze na papíYe, ale ke zjiatní a odstranní pYípadných nedostatko v implementaci NAP AZK z roku 2021. A koli se ~alovaným nepodaYilo prokázat dovodnost svých tvrzení tak, jak to u inili napY. v oblasti lesního hospodáYství, nelze pYesvd iv uzavYít, ~e jsou v prodlení s plnním povinnosti adaptace zemdlského hospodaYení. Soud podotýká, ~e ~alobci neozna ili konkrétní opatYení v zemdlství, která dle jejich mínní nebyla splnna, a nevysvtlili, pro  ml práv tento nedostatek rozhodující vliv na adapta ní kapacitu zemdlství. Soudní pYezkum proto nemohl být konkrétnjaí. <br/><br/>[192] Práv citované úvaze nemá NSS co vytknout. Výtka ~alobco a) a f) proti tomuto posouzení je zcela obecná. Vytýkají mstskému soudu, ~e se zabýval pouze otázkou, zda jsou z formálního hlediska pYijímány adapta ní plány a opatYení a zda jsou tato opatYení plnna. Ml se vaak podle nich zabývat i tím, ~e samotná opatYení obsa~ená v adapta ních strategiích jsou  bezzub formulovaná, a proto nejsou zposobilá vést k trvalému pokroku v oblasti adaptace, jak vy~aduje naYízení 2021/1119 i dalaí právní pYedpisy. Bez toho, aby uvedli, v em konkrétn tvrzenou  bezzubost adapta ních opatYení spatYují, vaak ~alobci nemohou ú inn zpochybnit mstským soudem provedený detailní rozbor adapta ních opatYení (k jejich potYebnosti a rozným podobám viz z novjaí judikatury té~ bod 85 nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. Pl. ÚS 39/18).<br/><br/>[193] Ve vztahu k výroku V. se proto NSS pln shoduje s posouzením provedeným mstským soudem.<br/><br/>V. Závr a náklady Yízení<br/><br/>[194] Nejvyaaí správní soud z výae uvedených dovodo v souladu s § 110 odst. 1 s. Y. s. zruail napadený rozsudek v rozsahu výroko III. a IV., konstatujících nezákonnost zásahu, spo ívající v nedostate nosti mitiga ních opatYení, a zakazujících v tomto zásahu pokra ovat, a to pro nesprávné posouzení právní otázky splnní 3. podmínky (tedy podmínky nezákonnosti) pro vyhovní zásahové ~alob.<br/><br/>[195] Vzhledem k tomu, ~e nákladový výrok VI. rozsudku byl závislý na úspchu ve vci samé, zruail NSS i tento výrok, napadený kasa ními stí~nostmi M}P, MPO, MZ a MD. Vc vrátil v tomto rozsahu mstskému soudu k dalaímu Yízení. Dle § 110 odst. 4 s. Y. s. je mstský soud vázán právním názorem uvedeným v tomto rozsudku.<br/>[196] Kasa ní stí~nost ~alobco a) a f) proti výroku I. odmítajícímu ~alobu proti vlád a proti zamítavému výroku V. týkajícímu se adapta ních opatYení NSS zamítl.<br/>[197] Zamítl i kasa ní stí~nost proti nákladovému výroku II., závislému na výroku I., který bez odovodnní napadlo MD, kdy~ napadlo rozsudek mstského soudu v celém rozsahu.<br/>[198] Vzhledem k tomu, ~e v dalaím Yízení pYed mstským soudem ji~ vláda, vo i ní~ byla ~aloba správn odmítnuta, nebude ú astníkem Yízení, rozhodl NSS o náhrad náklado Yízení o kasa ních stí~nostech vo i ní. Vláda byla v Yízení o kasa ních stí~nostech proti výrokom I. a II. úspaná, nicmén jí v tomto Yízení ~ádné náklady nad rámec b~né úYední innosti nevznikly, a proto jí je soud nepYiznává.<br/>[199] O náhrad náklado Yízení o kasa ních stí~nostech vo i ostatním ú astníkom rozhodne mstský soud v novém rozhodnutí, jak je stanoveno v § 110 odst. 3 s. Y. s.<br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/>V Brn dne 20. února 2023<br/><br/>JUDr. Pavel Molek<br/>pYedseda senátu<br/><br/></body> </html>