<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 4 Afs 159/2020- 38 - text</title> </head> <body> ÿþ4 Afs 159/2020-42<br/>pokra ování<br/><br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/><br/>R O Z S U D E K<br/>J M É N E M R E P U B L I K Y<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedkyn Mgr. Petry Weissové a soudco JUDr. JiYího Pally a Mgr. Aleae Rozto ila v právní vci ~alobkyn: I. K., zast. Mgr. Katarínou Janiskovou, advokátkou, se sídlem PurkyHova 648/125, Brno, proti ~alovanému: Odvolací finan ní Yeditelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 14. 2. 2018, . j. 7133/18/5200-10424-709063, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti rozsudku Krajského soudu v Brn ze dne 28. 4. 2020, . j. 30 Af 41/2018-50,<br/><br/>takto:<br/><br/>I. Kasa ní stí~nost se zamítá.<br/><br/>II. }ádný z ú astníko nemá právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/><br/><br/>Odovodnní:<br/><br/>I.<br/>[1] Finan ní úYad pro Jihomoravský kraj (dále jen  správce dan ) platebním výmrem ze dne 23. 6. 2017, . j. 3186599/17/3005-51524-702179, vymYil ~alobkyni na základ postupu k odstranní pochybností daH z pYíjmo fyzických osob za zdaHovací období roku 2016 ve výai 36.870 K  podle zákona . 586/1992 Sb., o daních z pYíjmo (dále jen  zákon o daních z pYíjmo ), a podle § 147 a § 139 zákona . 280/2009 Sb., daHový Yád.<br/><br/>[2] }alovaný shora uvedeným rozhodnutím (dále jen  napadené rozhodnutí ) zamítl odvolání ~alobkyn a platební výmr správce dan potvrdil.<br/><br/>II.<br/>[3] }alobkyn napadla rozhodnutí ~alovaného ~alobou u Krajského soudu v Brn (dále jen  krajský soud ), který ji v záhlaví ozna eným rozsudkem (dále jen  napadený rozsudek ) zamítl.<br/><br/>[4] Krajský soud pYedeslal, ~e obsahov toto~nou ~alobu podanou man~elem ~alobkyn panem Pavlem Králíkem, jako~to  hlavním daHovým subjektem s ~ivnostenským oprávnním, jeho~ spolupracující osobou je ~alobkyn, zamítl rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, . j. 29 Af 44/2018-51, a v nyní projednávané vci nemá dovod se od svých dYívjaích závro odchylovat. Podle krajského soudu z § 13 odst. 1 zákona o daních z pYíjmo vyplývá, ~e se na spolupracující osobu pYerozdlují jak pYíjmy, tak i výdaje daHového subjektu, který v dané situaci vystupuje jako tzv.  hlavní podnikatel . Ten také ur uje, jaký podíl pYíjmo a výdajo se rozdlí na spolupracující osobu. Z toho dovodu musí tedy nejprve své celkové pYíjmy a výdaje Yádn zjistit.<br/><br/>[5] Postup uplatnný ~alobkyní, pYi nm~ daHový subjekt nejprve pYevede na spolupracující osobu pYíjmy a následn jak  hlavní daHový subjekt , tak i spolupracující osoba k takto rozdleným pYíjmom pauaáln stanoví výdaje k jejich dosa~ení, ozna il krajský soud za nepYípustný. Výdaje spolupracující osoby se musí odvíjet od výdajo  hlavního daHového subjektu , tedy od celkových skute ných výdajo i od výdajo ur ených podle celkových pYíjmo  hlavního daHového subjektu pauaální ástkou. Krajský soud dodal, ~e z relevantní právní úpravy ani z ustálení judikatury (zejména rozsudko Krajského soudu v eských Budjovicích ze dne 19. 6. 2019, . j. 51 Af 15/2018-30, Nejvyaaího správního soudu ze dne 24. 8. 2005, . j. 1 Afs 154/2004-63, i ze dne 13. 11. 2008, . j. 5 Afs 128/2006-93) nevyplývají ~ádné nejasnosti týkající se výkladu aplikovaných ustanovení veYejného práva. <br/><br/>[6] Krajský soud neshledal dovodnou ani námitku spo ívající v poruaení zásady zdr~enlivosti zakotvené v § 5 odst. 3 daHového Yádu. V projednávané vci toti~ byla právní úprava jednozna ná a umo~Hovala správním orgánom pouze jediný mo~ný postup a nepYipouatla dvojí výklad. Krajský soud proto nepYisvd il ani námitce, ~e správní orgány vylo~ily neur ité právní pojmy a ustanovení zákona k tí~i ~alobkyn. Krajský soud neshledal relevantními ani ~alobní námitky týkající se výkladu pojmo  hlavní daHový subjekt a  hlavní podnikatel , ani námitky vztahující se k pYirovnání zdanní ~alobce a spolupracující osoby ke zdanní osob podle § 12 zákona o daních z pYíjmo (spole né pYíjmy a výdaje). Závry k tmto otázkám toti~ nemohly ni eho zmnit na tom, jakým zposobem se rozdlují pYíjmy a výdaje na spolupracující osobu podle § 13 odst. 1 tého~ zákona.<br/><br/>III.<br/>[7] }alobkyn (dále jen  st~ovatelka ) nyní brojí proti napadenému rozsudku kasa ní stí~ností z dovodo podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. Y. s. Navrhuje napadený rozsudek zruait a vc vrátit krajskému soudu k dalaímu Yízení.<br/><br/>[8] St~ovatelka pova~uje napadený rozsudek za nepYezkoumatelný pro nedostatek dovodo, neboe krajský soud dostate n nevypoYádal ~alobní argumentaci a nevysvtlil své právní závry. Krajský soud podle st~ovatelky zejména neuvedl, co konkrétn vyvodil z odkazované ustálené rozhodovací praxe správních soudo ve vztahu k projednávané otázce. Rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 24. 8. 2005, . j. 1 Afs 154/2004-63, citovaný v napadeném rozsudku, st~ovatelka nepova~uje za pYiléhavý, neboe se zabýval jinou právní otázkou a ke stanovení výae pYíjmo a výdajo pro  hlavního podnikatele a spolupracující osobu se nevyjádYil.<br/><br/>[9] Dále st~ovatelka namítá nesprávný výklad § 13 zákona o daních z pYíjmo ve spojení s § 7 tého~ zákona. Krajský soud se podle st~ovatelky nevypoYádal se skute ností, ~e podle § 7 odst. 4 a 5 zákona o daních z pYíjmo je u komanditních a veYejných obchodních spole ností postup zcela opa ný, ne~ jaký dovozuje v nynjaí vci, a nevysvtlil pYitom, pro  je situace u spolupracující osoby odlianá. St~ovatelka zdorazHuje, ~e institut spolupracující osoby je dosledkem toho, ~e podnikateli s jeho podnikatelskou inností njaká osoba pomáhá natolik, ~e je nutné jí  pYipsat ást pYíjmo z této innosti. Spolupracující osoba se tak stává poplatníkem dan z pYíjmo fyzických osob ze samostatné innosti, pYi em~ to je práv poplatník, kdo uplatHuje výdaje, a to ae u~ skute n vynalo~ené nebo v pauaální výai [§ 7 odst. 7 zákona o daních z pYíjmo]. Je to práv poplatník, který musí uvést své pYíjmy a své výdaje a posléze z nich ur it svou daHovou povinnost v daHovém pYiznání. Ustanovení § 7 zákona o daních z pYíjmo ostatn ani neumo~Huje uplatnit výdaje za poplatníka ~ádné jiné osob. Zjiatní výdajo podle st~ovatelky nespo ívá v jejich uplatnní, ale ve zjiatní skute né výae. Je na poplatníkovi, aby následn tyto zjiatné výdaje v daHovém pYiznání uplatnil, a to bu jako výdaje skute né nebo jako tzv. výdajový pauaál. A~ v tomto okam~iku se podle st~ovatelky na uplatnné výdaje aplikuje omezení v podob maximální ástky, ve které lze skute né i pauaální výdaje uplatnit.<br/><br/>[10] St~ovatelka má za to, ~e  hlavní podnikatel nijak nepochybil, neboe své pYíjmy a výdaje nejdYíve zjistil a následn rozdlil, jak po~adoval krajský soud v napadeném rozsudku. K jejich uplatnní pak doalo a~ pYi podání daHového pYiznání, které oba subjekty podávají samy, a tudí~ i samy uplatHují výdaje. Pokud jejich ást výdajo nepYesahuje maximální zákonné omezení, není dovod, aby jim pak v tomto stanovoval omezení správce dan nebo soud. St~ovatelka poukazuje na to, ~e její názor podporuje i skute nost, ~e postup, který zvolila, se uplatní i pYi stanovení dalaích povinných plateb, jako je sociální i zdravotní pojiatní. Ani tímto argumentem se krajský soud nezabýval, ím~ zalo~il nezákonnost napadeného rozsudku.<br/><br/>IV.<br/>[11] }alovaný ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti uvedl, ~e se krajský soud pYezkoumatelným a logicky uceleným zposobem zabýval rozhodnou právní otázkou, ke které smYovala veakerá ~alobní argumentace, tedy k tomu, jakým zposobem dochází k výpo tu pYíjmo a výdajo ze samostatné innosti podle § 7 zákona o daních z pYíjmo a k jejich následnému rozdlení na spolupracující osobu podle § 13 tého~ zákona. Rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 24. 8. 2005, . j. 1 Afs 154/2004-63, pova~uje ~alovaný za pYiléhavý na projednávanou vc, neboe v nm soud konstatoval, ~e se daHová povinnost spolupracující osoby zcela odvíjí od pYíjmo a výdajo zjiatných u  hlavního daHového subjektu .<br/><br/>[12] K námitce nesprávného výkladu § 13 ve spojení s § 7 zákona o daních z pYíjmo ~alovaný podotýká, ~e podle § 13 odst. 1 se na spolupracující osobu pYerozdlují jak pYíjmy, tak i výdaje  hlavního daHového subjektu , který musí nejprve výai pYíjmo a výdajo Yádn zjistit, aby je mohl následn pYerozdlit na spolupracující osobu v ur ené výai. Zákonná restrikce maximální výae výdajo uplatnných procentem z pYíjmo podle § 7 odst. 7 písm. a) zákona o daních z pYíjmo se tak uplatní ve vztahu k celkové hodnot výdajo tohoto  hlavního daHového subjektu podle § 7 zákona o daních z pYíjmo pYed jejich rozdlením na spolupracující osobu podle § 13 tého~ zákona. Ke stí~nostní argumentaci ohledn významu spojení  výdaje zjiatné u hlavního daHového subjektu ~alovaný uvádí, ~e tím jsou myaleny výdaje ve výai deklarované hlavním daHovým subjektem v daHovém pYiznání, neboe a~ na základ toho správce dan zjiaeuje, jaká je výae výdajo uplatnných daHovým subjektem, resp. jaký zposob uplatnní výdajo daHový subjekt zvolil.<br/><br/>[13] V souvislosti s námitkou, podle ní~ se krajský soud nevypoYádal s otázkou postupu podle § 7 odst. 4 a 5 zákona o daních z pYíjmo v pYípad komplementáYe komanditní spole nosti a spole níka veYejné obchodní spole nosti, ~alovaný upozorHuje na to, ~e st~ovatelka tuto otázkou neu inila pYedmtem své ~aloby, nadto ani nesouvisí s nyní posuzovaným pYípadem. Na závr svého vyjádYení ~alovaný odkázal na rozsudky vydané krajským soudem a Nejvyaaím správním soudem ve vci man~ela st~ovatelky, v nich~ byla Yeaena toto~ná právní otázka.<br/><br/>V.<br/>[14] Nejvyaaí správní soud posoudil kasa ní stí~nost v mezích jejího rozsahu a uplatnných dovodo a zkoumal pYitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nim~ by musel pYihlédnout z úYední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. Y. s.).<br/><br/>[15] Kasa ní stí~nost není dovodná.<br/><br/>[16] Nejvyaaí správní soud se nejprve zabýval tvrzenou nepYezkoumatelností napadeného rozsudku pro nedostatek dovodo [§ 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s.]. Jedná se toti~ o vadu tak záva~nou, ~e by se jí Nejvyaaí správní soud musel podle § 109 odst. 4 s. Y. s. zabývat z úYední povinnosti, tedy i tehdy, pokud by ji st~ovatelka sama nenamítla. Pokud by uvedený nedostatek napadený rozsudek vykazoval, bylo by to zjevn pYeká~kou jeho pYezkumu z dalaích v kasa ní stí~nosti uplatnných dovodo.<br/><br/>[17] NepYezkoumatelná pro nedostatek dovodo jsou zejména taková rozhodnutí, u nich~ není z odovodnní zYejmé, jakými úvahami se soud Yídil pYi hodnocení skutkových i právních otázek a jakým zposobem se vyrovnal s argumenty ú astníko Yízení (srov. napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, . j. 4 As 5/2003-52) nebo v nich~ zcela opomenul vypoYádat nkterou z námitek uplatnných v ~alob (srov. napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, . j. 1 Afs 135/2004-73, i rozsudek ze dne 8. 4. 2004, . j. 4 Azs 27/2004-74). Soudy vaak nemají povinnost reagovat na ka~dou díl í argumentaci a tu obsáhle vyvrátit. Jejich úkolem je vypoYádat se s obsahem a smyslem ~alobní argumentace (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, . j. 7 As 126/2013-19). Podstatné je, aby se správní soud ve svém rozhodnutí vnoval vaem st~ejním námitkám ú astníka Yízení, co~ mo~e v nkterých pYípadech konzumovat i vypoYádání nkterých díl ích a souvisejících námitek (obdobn rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 24. 4. 2014, . j. 7 Afs 85/2013-33). NepYezkoumatelnost rozsudku rovn~ nekonstituuje ani nenaplnní subjektivní pYedstavy st~ovatelky o tom, jak podrobn by ml být rozsudek odovodnn, ale objektivní pYeká~ka, která kasa nímu soudu znemo~Huje pYezkoumat napadený rozsudek (srov. napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, . j. 3 Azs 69/2016-24).<br/><br/>[18] Vytýká-li st~ovatelka krajskému soudu nedostate né vysvtlení závro, které vyvodil z judikatury správních soudo, na ni~ v napadeném rozsudku odkázal, nelze jí dát za pravdu. Krajský soud dostate n vylo~il, ~e v dané vci pou~itá ustanovení zákona o daních z pYíjmo nepYipouatí jiný výklad ne~ ten, který uplatnily správními orgány, a vysvtlil také, pro  není mo~né za správný pova~ovat postup, který zvolila st~ovatelka se svým man~elem z pozic spolupracující osoby a  hlavního daHového subjektu . Tyto úvahy, v nich~ vypoYádal st~ovatel iny námitky, pak doplnil odkazem na judikaturu správních soudo, v nich~ byla hodnocena obdobná právní otázka jako v nynjaí vci. Odkazy na tuto judikaturu vaak krajský soud pouze podpoYil závry, které v dané vci pYijal, ani~ citacemi z odkazovaných rozsudko nahrazoval svoje samostatné úvahy.<br/><br/>[19] S namítanou nepYiléhavostí rozsudku Nejvyaaího správního soudu . j. 1 Afs 154/2004-63, z nho~ krajský soud v napadeném rozsudku také citoval, kasa ní soud takté~ nesouhlasí. Bye lze st~ovatelce pYisvd it v tom, ~e uvedený rozsudek se zabýval jinou spornou otázkou, ne~ která je pYedmtem nynjaího Yízení, pYesto byly v tomto pYípad pou~itelné obecné právní závry, které také kasa ní soud v odkazovaném rozsudku vyslovil v souvislosti s výkladem § 13 zákona o daních z pYíjmo a postavením spolupracující osoby. <br/><br/>[20] Namítá-li st~ovatelka, ~e se krajský soud nevypoYádal s tím, ~e podle § 7 odst. 4 a odst. 5 zákona o daních z pYíjmo je postup pro stanovení základu dan spole níko veYejné obchodní spole nosti i komplementáYe komanditní spole nosti stanoven opa n, ne~ je tomu u spolupracující osoby, je tYeba poukázat na to, ~e je tato námitka uplatHována poprvé a~ v kasa ní stí~nosti, tYeba~e mohla být vznesena ji~ v dYívjaím Yízení. Obdobn to platí i ve vztahu k námitce o tom, ~e se postup obdobný tomu zvolenému st~ovatelkou pou~ívá i u jiných povinných plateb, jako je pojistné na sociální zabezpe ení i na zdravotní pojiatní. I ta zaznívá poprvé a~ v kasa ní stí~nosti. Jeliko~ st~ovatelce nic nebránilo tyto námitky uplatnit ji~ v ~alob, nelze je nyní hodnotit jinak ne~ jako nepYípustné podle § 104 odst. 4 s. Y. s. Jeliko~ se jimi dosud nezabýval krajský soud, neboe je ~alobkyn v ~alob nevznesla, nemo~e se jimi nyní zabývat jako první ani Nejvyaaí správní soud.<br/><br/>[21] Nejvyaaí správní soud tudí~ shrnuje, ~e krajský soud správn identifikoval spornou otázku, výsti~n popsal skutkový stav vci, stanoviska ú astníko Yízení a pYedestYel relevantní a ucelené právní závry, které také dostate n odovodnil a doplnil odkazy na pYiléhavou judikaturu správních soudo. Napadený rozsudek obsahuje dostatek dovodo podporujících jeho výrok, je srozumiteln a logicky odovodnn a nesestává pouze z negace argumento uplatnných st~ovatelkou. Skute nost, ~e se st~ovatelka se závry uvedenými v napadeném rozsudku neztoto~Huje, nezakládá jeho nepYezkoumatelnost pro nedostatek dovodo (srov. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 12. 11. 2013, . j. 2 As 47/2013-30, ze dne 29. 4. 2010, . j. 8 As 11/2010-163, nebo ze dne 6. 12. 2016, . j. 7 As 179/2016-37).<br/><br/>[22] Vzhledem k tomu, ~e Nejvyaaí správní soud neshledal napadený rozsudek nepYezkoumatelným pro nedostatek dovodo a neshledal ani jinou vadu Yízení pYed krajským soudem, která by mohla mít vliv na zákonnost jím vydaného rozsudku, dospl k závru, ~e kasa ní dovod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s. není naplnn. <br/><br/>[23] Nejvyaaí správní soud se proto zabýval námitkou o nesprávném výkladu § 13 ve spojení s § 7 zákona o daních z pYíjmo ze strany krajského soudu, která je podYaditelná pod kasa ní dovod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s.<br/><br/>[24] Nejvyaaí správní soud v této souvislosti pova~uje za vhodné pYedeslat, ~e se ji~ v rozsudku ze dne 22. 11. 2021, . j. 4 Afs 490/2019-34, zabýval kasa ní stí~ností man~ela st~ovatelky Ing. Pavla Králíka podanou proti rozsudku Krajského soudu v Brn ze dne 27. 11. 2019, . j. 29 Af 44/2018-51 (jeho~ se dovolával krajský soud v napadeném rozsudku), která byla témY toto~ná s kasa ní stí~ností podanou v nyní projednávané vci. V obou pYípadech byla nastolena i toto~ná sporná právní otázka, jakým zposobem dochází k rozdlení pYíjmo a výdajo ze samostatné innosti podle § 7 zákona o daních z pYíjmo na  hlavní daHový subjekt a spolupracující osobu podle § 13 tého~ zákona, resp. zda se omezení obsa~ené v § 7 odst. 7 pro maximální výai pauaáln uplatnných výdajo vztahuje na celkové zjiatné výdaje  hlavního daHového subjektu i zvláae na jednotlivé podíly výdajo spolupracující osoby a  hlavního daHového subjektu . Vzhledem k tomu, ~e v nyní projednávané vci je skutkový i právní základ obou vcí v podstat toto~ný, nemá Nejvyaaí správní soud dovod se odchýlit od svých dYíve vyslovených závro a v dalaím z nich proto vychází.<br/><br/>[25] Podle § 7 odst. 1 zákona o daních z pYíjmo, pYíjmem ze samostatné innosti, pokud nepatYí do pYíjmo uvedených v § 6, je a) pYíjem ze zemdlské výroby, lesního a vodního hospodáYství, b) pYíjem ze ~ivnostenského podnikání, c) pYíjem z jiného podnikání neuvedeného v písmenech a) a b), ke kterému je potYeba podnikatelské oprávnní, d) podíl spole níka veYejné obchodní spole nosti a komplementáYe komanditní spole nosti na zisku. Podle odst. 3 tého~ ustanovení, základem dan (díl ím základem dan) jsou pYíjmy uvedené v odstavcích 1 a 2 s výjimkou uvedenou v odstavci 6. Tyto pYíjmy se sni~ují o výdaje vynalo~ené na jejich dosa~ení, zajiatní a udr~ení s výjimkou pYíjmo uvedených v odstavci 1 písm. d). Pro zjiatní základu dan (díl ího základu dan) se pou~ijí ustanovení § 23 a~ 33. Podle § 7 odst. 7 písm. a) tého~ zákona pak platí, ~e neuplatní-li poplatník výdaje prokazateln vynalo~ené na dosa~ení, zajiatní a udr~ení pYíjmu, mo~e uplatnit výdaje, s výjimkou uvedenou v § 12, ve výai 80 % z pYíjmo ze zemdlské výroby, lesního a vodního hospodáYství a z pYíjmo z ~ivnostenského podnikání Yemeslného; nejvýae lze vaak uplatnit výdaje do ástky 1 600 000 K . <br/><br/>[26] Podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona o daních z pYíjmo, pYíjmy a výdaje na jejich dosa~ení, zajiatní a udr~ení pYi samostatné innosti s výjimkou podílu spole níka veYejné obchodní spole nosti a komplementáYe komanditní spole nosti mohou být rozdleny mezi poplatníka a s ním spolupracující osoby, kterými se rozumí spolupracující man~el. Podle odstavce 2 tého~ ustanovení, u spolupracujících osob musí být výae podílu na pYíjmech a výdajích stejná. PYíjmy a výdaje se rozdlují tak, aby a) podíl pYíjmo a výdajo pYipadající na spolupracující osoby ne inil v úhrnu více ne~ 30 % a b) ástka, o kterou pYíjmy pYevyaují výdaje, inila 1. za zdaHovací období nejvýae 180000 K  a 2. za ka~dý zapo atý kalendáYní msíc spolupráce nejvýae 15000 K . A dále podle odst. 3 tého~ ustanovení v pYípad, ~e je spolupracující osobou pouze man~el, se pYíjmy a výdaje rozdlují tak, aby a) podíl pYíjmo a výdajo pYipadající na man~ela ne inil více ne~ 50 % a b) ástka, o kterou pYíjmy pYevyaují výdaje, inila 1. za zdaHovací období nejvýae 540000 K  a 2. za ka~dý zapo atý kalendáYní msíc spolupráce nejvýae 45000 K .<br/><br/>[27] Jak ji~ Nejvyaaí správní soud pYedeslal výae, toto~nou právní otázkou (pouze ve vztahu k  hlavnímu daHovému subjektu - man~elovi st~ovatelky, co~ vaak nemá na posouzení nynjaí vci ~ádný vliv) se zabýval ve svém rozsudku . j. 4 Afs 490/2019-34. V nm k výkladu § 13 ve spojení s § 7 zákona o daních z pYíjmo aplikovaném na skutkov identickou situaci uvedl, ~e  se problematikou daHové povinnosti spolupracující osoby ve smyslu § 13 zákona o daních z pYíjmo ji~ mnohokrát zabýval a opakovan vyjádYil, ~e daHová povinnost spolupracující osoby (kterou mohou být pouze spolupracující man~el/man~elka, spolupracující osoba ~ijící s poplatníkem ve spole n hospodaYící domácnosti nebo len rodiny zú astnný na provozu rodinného závodu  viz § 13 odst. 1 zákona o daních z pYíjmo), je úzce spjata s daHovou povinností tzv.  hlavního daHového subjektu , kterým je zde st~ovatel. Na spolupracující osobu lze rozdlit z pYíjmo a výdajo  hlavního daHového subjektu pouze zákonem uvedené podíly tchto veli in (viz § 13 odst. 3 zákona o daních z pYíjmo). PYitom vaak v~dy platí (srov. cit. § 13 odst. 2 zákona o daních z pYíjmo), ~e u spolupracujících osob musí být výae podílu na pYíjmech a výdajích stejná. Ji~ z toho je zYejmé, ~e je správný závr pYijatý krajským soudem, podle nj~ je v pYípad spolupracující osoby tYeba nejprve stanovit výai pYíjmo a výdajo  hlavního daHového subjektu , z nj poté podle pravidel vyplývajících z § 13 zákona o daních z pYíjmo stanovit podíl na pYíjmech a výdajích spolupracující osoby a následn stanovit vlastní daHovou povinnost spolupracující osoby.<br/><br/> St~ovateli lze sice pYisvd it v tom, ~e spolupracující osob nelze v rámci daHového Yízení upYít právo na její samostatné procesní postavení, v etn mo~nosti uplatHovat vaechna práva pYiznaná procesní úpravou  hlavnímu daHovému subjektu , nic to vaak nemní na základním faktu, ~e daHová povinnost spolupracující osoby je zcela závislá na výsledku (dodate n) vymYené dan  hlavního daHového subjektu (srov. napY. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 13. 11. 2008, . j. 5 Afs 128/2006  93, nebo ze dne 20. 12. 2012, . j. 1 Afs 84/2012  39). V souladu s § 13 zákona o daních pYíjmo tudí~ také platí, ~e daHová povinnost této spolupracující osoby se zcela odvíjí od pomru pYíjmo a výdajo zjiatných u hlavního daHového subjektu (srov. ji~ citovaný rozsudek . j. 1 Afs 154/2004  63). <br/><br/>[28] S ohledem na výae uvedené je námitka nesprávného výkladu § 13 ve spojení s § 7 zákona o daních z pYíjmo nedovodná. Krajský soud nepochybil, kdy~ neshledal postup zvolený st~ovatelkou za správný, nýbr~ dal za pravdu daHovým orgánom v tom, ~e není mo~né nejprve rozdlit pYíjmy ze ~ivnostenského podnikání  hlavního daHového subjektu na spolupracující osobu podle § 13 zákona o daních z pYíjmo a následn uplatnit pro ob takto rozdlené ásti pYíjmo pauaální ástku výdajo ve výai 80 % z dosa~ených pYíjmo podle § 7 odst. 7 písm. a) tého~ zákona a~ do zákonného limitu v rozsahu 1.600.000 K .<br/><br/>[29] Podle výae citovaného § 13 odst. 1 zákona o daních z pYíjmo, se mezi  hlavní daHový subjekt a spolupracující osobu rozdlují jak pYíjmy, tak i výdaje. Aby k tomuto pYerozdlení vobec mohlo dojít, je tYeba, aby  hlavní daHový subjekt nejprve Yádn zjistil své pYíjmy a výdaje a stanovil podíl, na základ kterého k rozdlení pYíjmo a výdajo dojde. Nelze tedy pYistoupit na výklad zastávaný st~ovatelkou, podle nj~ se rozdlují mezi  hlavní daHový subjekt a spolupracující osobu pouze pYíjmy a následn ka~dý subjekt zvláae zjistí a uplatní výdaje. Takový výklad je v rozporu s ustanoveními zákona o daních z pYíjmo pou~itými v dané vci.<br/> <br/>[30] Nejvyaaí správní soud s ohledem na výae uvedené nepYisvd uje závrom st~ovatelky, ~e postupovala v souladu s § 13 a § 7 zákona o daních z pYíjmo, neboe podle jejího názoru  hlavní daHový subjekt své pYíjmy i své výdaje ze své daHové evidence zjistil a poté rozdlil a k jejich uplatnní následn doalo a~ pYi podání daHového pYiznání, které  hlavní daHový subjekt i spolupracující osoba podávají sami, a tudí~ sami také uplatHují výdaje. Z postupu zvoleného st~ovatelkou je toti~ zYejmé, ~e  hlavní daHový subjekt pYed rozdlením pYíjmo a výdajo podle § 13 zákona o daních z pYíjmo ~ádné výdaje nezjistil a na spolupracující osobu nepYerozdlil. Na st~ovatelku byly pYerozdleny pouze pYíjmy, na základ kterých pak sama uplatnila výdaje ve výai 80% z pYevedených pYíjmo ve smyslu § 7 odst. 7 písm. a) tého~ zákona. Jak ji~ výae uvedeno, tento postup je v rozporu se zákonem. K tomu správn dospl i krajský soud v napadeném rozsudku. <br/><br/>[31] Výdaje spolupracující osoby se musí stejn jako pYíjmy odvíjet od výdajo a pYíjmo  hlavního daHového subjektu a sou asn podíl pYíjmo a výdajo u spolupracující osoby musí být stejný [§ 13 odst. 2 zákona o daních z pYíjmo]. Nejvyaaí správní soud v této souvislosti poukazuje na usnesení svého rozaíYeného senátu ze dne 18. 11. 2014, . j. 5 Afs 54/2012-33, v jeho~ bod 18 vyslovil, ~e u  spolupracujících osob podle § 13 ZDP se pYedpokládá, ~e spolupracující osoba se pYímo podílí (spolupracuje) na innosti daHového subjektu, proto se pYíjmy dosa~ené pYi podnikání nebo jiné samostatné výdle né innosti provozované za spolupráce druhého z man~elo a výdaje vynalo~ené na jejich dosa~ení, zajiatní a udr~ení v daném pomru rozdlují na podíly mezi daHovým subjektem a spolupracujícím man~elem (man~elkou). Krajskému soudu tedy nelze ve vztahu k výkladu pYedmtných ustanovení a jejich aplikaci na projednávaný pYípad nic vytknout.<br/><br/>[32] Pokud st~ovatelka závrem své kasa ní stí~nosti nadnáaí akademickou otázku, k emu vlastn je takové rozdlení pYíjmo a výdajo mezi  hlavní daHový subjekt a spolupracující osobu, nelze-li aplikovaná ustanovení vylo~it tak, jak si st~ovatelka pYestavuje, Nejvyaaí správní soud nad rámec potYebného uvádí, ~e jeho úkolem není v Yízení o kasa ní stí~nosti ospravedlHovat i obhajovat význam platné právní úpravy. Je ostatn na volb samotné st~ovatelky a jejího man~ela, zda institut spolupracující osoby vyu~ijí a pYíjmy a výdaje ze samostatné innosti mezi sebe rozdlí i nikoliv (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 3. 5. 2007, . j. 8 Afs 64/2005-66).<br/><br/>[33] PYesto Nejvyaaí správní soud k tomuto st~ovatel in povzdechu, který nelze pova~ovat za samostatnou kasa ní námitku, zdorazHuje, ~e smyslem institutu spolupracující osoby jist není umo~nit daHovým subjektom obcházet limitní ástky pro pauaální výdaje. Smysl a mnohé výhody tohoto institutu, které jsou v souladu se zákonem, spo ívají v mo~nosti pracovní spolupráce mezi man~eli v rámci podnikání jednoho z nich, tedy v mo~nosti spolupracující osoby podílet na výdle né innosti, k jejímu~ výkonu sama nemá ~ivnostenské oprávnní, pokud tímto oprávnním disponuje  hlavní daHový subjekt . PYi správném rozdlení pYíjmo a výdajo mezi  hlavní daHový subjekt a spolupracující osobu lze rovn~ dosáhnout optimalizace zdanní pYíjmo ze samostatné innosti (napYíklad v souvislosti s progresivním zdanním) i optimalizace odvodo na sociální a zdravotní pojiatní man~elo. V~dy je vaak vcí ka~dého jednotlivého daHového subjektu, aby zvá~il, zda mu práv takto zvolený zposob rozdlení pYíjmo a výdajo, je-li u~it v souladu se zákonem, umo~ní vyu~ít v jeho konkrétní situaci výhody, je~ tento institut s sebou pYináaí.<br/><br/>[34] S ohledem na vae shora uvedené Nejvyaaí správní soud uzavírá, ~e neshledal naplnným ani kasa ní dovod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s.<br/><br/>VI.<br/>[35] Kasa ní stí~nost není pro výae uvedené dovodná, a proto ji Nejvyaaí správní soud ve smyslu § 110 odst. 1 vty druhé s. Y. s. zamítl.<br/><br/>[36] Výrok o náhrad náklado Yízení je odovodnn § 60 odst. 1 vtou první s. Y. s. ve spojení s § 120 tého~ zákona. St~ovatelka nebyla v Yízení o kasa ní stí~nosti úspaná, právo na náhradu náklado Yízení tudí~ nemá. }alovanému jako v Yízení úspanému ú astníkovi ~ádné náklady nad rámec jeho b~né úYední innosti nevznikly, a proto Nejvyaaí správní soud rozhodl, ~e ~ádný z ú astníko nemá právo na náhradu náklado tohoto Yízení.<br/><br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn dne 31. Yíjna 2022<br/><br/><br/>Mgr. Petra Weissová<br/>pYedsedkyn senátu<br/><br/><br/></body> </html>