<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 6 As 22/2022- 58 - text</title> </head> <body> ÿþ 6 As 22/2022 - 68<br/>pokra ování<br/><br/><br/><br/>[OBRÁZEK]<br/><br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senátu slo~eném z pYedsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáae Langáaka a soudkyn Veroniky JuYi kové v právní vci ~alobkyn: Mgr. L. H., zastoupené Mgr. Danielem Askarim, advokátem, sídlem Slavtínská 1146/39, Praha 9, proti ~alované: pYedsedkyn Krajského soudu v Ústí nad Labem, sídlem Národního odboje 1274/26, Ústí nad Labem, týkající se ~aloby na ochranu pYed nezákonným zásahem ~alované, o kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2021, . j. 54 A 36/2021  108,<br/><br/>takto:<br/>I. Kasa ní stí~nost ~alobkyn se zamítá.<br/>II. }alobkyn nemá právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/>III. }alované se nepYiznává náhrada náklado Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/>Odovodnní:<br/>I. Vymezení pYípadu<br/>[1] Posuzovaný pYípad se týká otázek, zda se soudce, který byl zmnou rozvrhu práce pYeYazen na jiný úsek, mo~e domáhat ochrany ve správním soudnictví, pYípadn jakým zposobem a v jakém rozsahu mu má být poskytnuta soudní ochrana.<br/>[2] }alobkyn je soudkyní Krajského soudu v Ústí nad Labem, u nho~ dlouhodob posobila v ob anskoprávním úseku. Vedle toho  co~ ovaem není pYedmtem Yízení  byla ji~ v roce 2020 zaYazena i na úsek správního soudnictví do oddlení rozhodujícího ve vcech volebních a ve vcech místního a krajského referenda a na za átku roku 2021 do oddlení rozhodujícího v senátních vcech podle zákona . 326/1999 Sb., o pobytu cizinco na území eské republiky. <br/>[3] }alovaná jako pYedsedkyn Krajského soudu v Ústí nad Labem v kvtnu 2021 zmnila rozvrh práce a zastavila ~alobkyni nápad vcí v ob anskoprávním úseku. }alobkyn se bránila zásahovou ~alobou, kterou se domáhala obnovení nápadu a toho, aby soud ~alované zakázal init dalaí kroky k pYeYazení ~alobkyn na úsek správního soudnictví. V srpnu 2021 ~alovaná dalaí zmnou rozvrhu práce zaYadila ~alobkyni do nkolika soudních oddlení ve správním úseku. Vzhledem k této zmn okolností ~alobkyn usilovala o pYipuatní zmny ~aloby, kterou se chtla domáhat rovn~ vyYazení z tchto oddlení správního úseku. Krajský soud v Praze podání ~alobkyn vyhodnotil jako pouhé rozvinutí povodního návrhu a upYesnní, jak má být obnoven povodní stav, a proto nepokládal za nutné o pYipuatní zmny ~aloby rozhodnout usnesením. Sou asn se ~alobkyn proti pYeYazení bránila i v ob anském soudním Yízení. O této její ~alob bylo vedeno Yízení pYed Okresním soudem v Ústí nad Labem, a to pod sp. zn. 22 C 328/2021.<br/>[4] Krajský soud v Praze zásahovou ~alobu projednal a napadeným rozsudkem zamítl. <br/>[5] Podle krajského soudu se mo~e soudce pYeYazený rozvrhem práce na jiný úsek tého~ soudu  tedy úsek ob anskoprávní, trestní i správního soudnictví  domáhat soudní ochrany zásahovou ~alobou podle § 82 zákona . 150/2002 Sb., soudní Yád správní (dále jen  s. Y. s. ). Závr, ~e rozvrh práce nezasahuje do právní sféry soudce, vyslovený v rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 19. 9. 2012, . j. 1 As 48/2012  28, . 2767/2013 Sb. NSS, bod 16, ozna il krajský soud za neudr~itelný a naopak shledal, ~e rozvrhem práce mo~e být zasa~eno do nezávislosti soudco, garantované l. 82 odst. 1 Ústavy. Nezávislost soudce je toti~ podle krajského soudu tYeba chápat nejen jako vnjaí nezávislost, ale i jako absenci zásaho ze strany funkcionáYo soudu do soudního rozhodování. V této souvislosti odkázal na principy vylo~ené v rozsudku Soudního dvora Evropské unie (velkého senátu) ze dne 6. 10. 2021, W. {., C487/19, podle nho~ pYeYazení soudce na jiné oddlení bez jeho souhlasu je zposobilé být v rozporu s nezávislostí soudco. PYeYazení soudce na jiný úsek i na jinou agendu zmnou rozvrhu práce mo~e mít podle krajského soudu na soudce zna ný dopad, napYíklad ovlivnit jeho výkonnost, vystavit ho nebezpe í kárného stíhání a zprostYedkovan se promítnout i do jeho osobního ~ivota, a proto je tYeba zabránit zneu~ívání tohoto nástroje. Ve shod se Soudním dvorem dospl krajský soud k závru, ~e pYeYazení soudce je mo~né pouze z legitimních dovodo spo ívajících zejména v rozmístní dostupných zdrojo, které umo~ní Yádný výkon spravedlnosti a musí podléhat soudnímu pYezkumu. Rozvrh práce podle krajského soudu není rozhodnutím a není ani opatYením obecné povahy, neboe se netýká obecn vymezeného okruhu adresáto, ale individuáln ur ených soudco. Krajský soud dále s odkazem na rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 20. 9. 2017, . j. 2 As 182/2017  102, vyhodnotil rozvrh práce jako interní normativní akt a dovodil, ~e se proti nmu v ásti zaYazující soudce do soudního senátu i oddlení lze bránit zásahovou ~alobou. <br/>[6] V posuzované vci ~aloba podle krajského soudu nebyla dovodná. Pokud jde o dovod pYeYazení ~alobkyn, z dokumento pYedlo~ených obma ú astnicemi Yízení, protokolo o výsleaích svdko (z ob anského soudního Yízení zahájeného ~alobkyní ve vci sp zn. 22 C 328/2021), i z tvrzení obou ú astnic soud zjistil, ~e ~alovaná usilovala o rovnomrnjaí zatí~ení jednotlivých úseko Krajského soudu v Ústí nad Labem, jeho~ úsek správního soudnictví byl dlouhodob pYetí~en, zatímco na ob anskoprávním úseku situace umo~Hovala soudce postrádat. Tuto motivaci dle krajského soudu dokládá i komunikace ~alované se soudcovskou radou a ~alobkyn  ji (v obecné rovin) nezpochybHuje . Nic pak nenasvd uje tomu, ~e by pYeYazení ~alobkyn mlo skryté motivy. Z komunikace mezi ~alovanou a soudcovskou radou plyne, ~e kritéria pro výbr soudce byla následující: pYeYazením nemli být dot eni pYedsedové odvolacích senáto ani specializované senáty, zohlednna mla být odborná zposobilost soudce a skute nost, zda konkrétní soudce  je i samosoudcem, co~ má pYesah i do rozhodování samosoudcovské agendy v rámci správního soudnictví , a kone n i názor správního úseku, respektive povYeného místopYedsedy soudu. Tato obecná kritéria dle krajského soudu nesvd í o svévoli i zneu~ití pravomoci ze strany ~alované a jejich racionalitu i vhodnost nelze ve správním soudnictví pYezkoumávat. I kdyby tato kritéria nebyla ve vaech pYípadech dodr~ena, neznamenalo by to pYekro ení pravomocí ~alované takovým zposobem, který by vy~adoval zásah soudní moci. PYedsedovi soudu je tYeba ponechat dostate n airokou diskreci v personální oblasti.<br/>[7] Krajský soud nepYisvd il námitce st~ovatelky, ~e na vc dopadá l. 82 odst. 2 Ústavy, neboe ten se týká pYelo~ení soudce na jiný soud proti jeho voli, ale nikoliv pYeYazení na jinou agendu. Dovodnou neshledal ani argumentaci opírající se o § 121 odst. 1 s. Y. s., jeliko~ toto ustanovení upravuje zvláatní podmínky pro prvotní pYidlení soudce na krajský soud k výkonu správního soudnictví, jak je pojem pYidlení vymezen v § 67 odst. 1 zákona . 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, pYísedících a státní správ soudo a o zmn nkterých dalaích zákono (zákon o soudech a soudcích), nedopadá ovaem na pYeYazení soudce na toto oddlení v rámci krajského soudu zmnou rozvrhu práce. Bye tedy pYeYazení ~alobkyn bylo zásahem do pracovního a osobního ~ivota, nejednalo se podle krajského soudu o zásah nezákonný.<br/>II. Kasa ní stí~nost a probh Yízení o ní<br/>[8] Proti rozsudku krajského soudu podala ~alobkyn (st~ovatelka) kasa ní stí~nost. Tu spojila s návrhem na vydání pYedb~ného opatYení, který Nejvyaaí správní soud zamítl (usnesení ze dne 2. 3. 2022, . j. 6 As 22/2022  51).<br/>II.1. Kasa ní stí~nost <br/>[9] St~ovatelka úvodem kasa ní stí~nosti konstatuje, ~e krajský soud správn posoudil zásahovou ~alobu jako vcn projednatelnou a vyhodnotil závr rozsudku Nejvyaaího správního soudu . j. 1 As 48/201228, ~e rozvrh práce není zposobilý zasáhnout do právní sféry soudce, jako pYekonaný rozsudkem Soudního dvora ve vci W. {. Tuto otázku tak není tYeba pYedkládat k rozhodnutí rozaíYenému senátu. Bye krajský soud ml podle st~ovatelky správn rozhodnout o pYipuatní zmny ~aloby samostatným usnesením, jeho pochybení nepYedstavuje takovou vadu Yízení, která by mohla zposobit nezákonnost rozhodnutí ve vci samé. PYedseda senátu krajského soudu toti~ ú astníky pYi jednání pou il, ~e bude rozhodováno o zmnném petitu, a ~alovaná proti tomuto postupu nic nenamítala. Za nesprávné ovaem st~ovatelka pokládá vcné posouzení ~aloby.<br/>[10] Podle st~ovatelky pYeYazení soudce z ob anskoprávního úseku na úsek správního soudnictví bez jeho souhlasu poruauje l. 82 odst. 2 Ústavy, podle nho~ nelze soudce proti jeho voli pYelo~it na jiný soud. Výklad pojmu jiný soud nemo~e záviset na tom, jak soudy vymezuje podústavní právo [srov. obdobn k výkladu pojmu rozsudek dle l. 96 odst. 2 Ústavy nález sp. zn. Pl. ÚS 38/18 ze dne 18. 6. 2019 (N 115/94 SbNU 370)]. Toto ustanovení se musí vztahovat i na pYeYazení soudce na zcela jinou agendu, ne~ dosud vykonával, neboe v materiálním smyslu se jedná o pYelo~ení k jinému soudu. PYeYazení na jinou agendu toti~ mo~e být dokonce vtaím zásahem ne~ pYelo~ení na jiný soud se zachováním stejné agendy. Uvedenému výkladu pYitom nasvd uje i ú el a historický kontext daného ustanovení. KomentáYová literatura uvádí, ~e odkazované ustanovení  zaru uje také zákaz pYelo~ení soudce k jinému soudu. Tato pojistka rovn~ slou~í jako záruka nezávislosti soudco a zabránní administrativní aikan, tj. mo~nému opakování pYípado známých z období komunistického re~imu, kdy nepohodlní soudci byli ú elov pYekládáni na jiné soudy, pYíp. k jiným agendám tak, aby se jim jednak jejich práce co nejvíce  zprotivila (napY. museli se pYesthovat, byli nuceni vykonávat práci mimo svoji povodní specializaci apod.) a také aby nenaruaovali zájmy vládnoucího re~imu tam, kde to bylo shledáváno nejcitlivjaím (`imí ek, V. l. 82. In: Bahý>ová, L. a kol. Ústava eské republiky: komentáY. Praha: Linde, 2010, s. 993). Na intenzitu zásahu vyvolanou nuceným pYeYazením soudce na jinou agendu upozorHuje i KosaY, D. Rozvrh práce: opomíjený pYedpoklad soudcovské nezávislosti a klí ový nástroj pro boj s korupcí soudco. Právník. 2014, ro . 153, . 12, s. 1055, bye tento autor dovozuje ochranu soudco pYed nucenou zmnou agendy z l. 82 odst. 1 Ústavy. PYi výkladu l. 82 odst. 2 Ústavy je tedy tYeba zabývat se tím, zda pYeYazení soudce na jinou agendu pYedstavuje srovnatelný zásah jako pYelo~ení na jiný soud v organiza ním smyslu. Principu rovnosti dle l. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen  Listina ) navíc odporuje, aby byl soudce ob anskoprávního úseku okresního i vrchního soudu ústavn chránn pYed pYelo~ením na krajský soud k výkonu správního soudnictví, bye tYeba ve stejném mst, ale soudce ob anskoprávního úseku krajského soudu této ochrany nepo~íval.<br/>[11] Sou asn z § 121 odst. 1 s. Y. s. dle st~ovatelky vyplývá, ~e soudce ob anskoprávního úseku krajského soudu lze k výkonu funkce na úseku správního soudnictví pYevést pouze s jeho souhlasem a za splnní tam stanovených kvalifika ních kritérií. Bye v § 67 odst. 1 zákona o soudech a soudcích je pojem pYidlení soudce vymezen jako prvotní pYidlení na ur itý soud, ú el úpravy § 121 odst. 1 s. Y. s. vy~aduje pYijetí odlianého výkladu. Pravidlo, ~e toto~ný pojem by ml být napYí  právním Yádem vykládán stejn, ostatn není absolutní (srov. obdobn k výkladu pojmu veYejný poYádek usnesení Nejvyaaího správního soudu ze dne 26. 7. 2011, . j. 3 As 4/2010  151, . 2420/2011 Sb. NSS). Dle st~ovatelky bylo cílem citovaného ustanovení vy lenit správní soudce do speciální kategorie, která  není bez dalaího propustná s ostatními soudci , ostatn toto ustanovení je za lenno v ásti tvrté s. Y. s. upravující  postavení soudco ve správním soudnictví , které mají dle § 3 odst. 1 vty druhé s. Y. s. vykonávat specializované senáty a specializovaní samosoudci. PYi interpretaci zvolené krajským soudem by v § 121 odst. 1 s. Y. s. zakotvená podmínka souhlasu soudce s pYidlením na úsek správního soudnictví byla nadbyte ná, neboe nutnost souhlasu plyne ji~ z § 67 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Po~adavek ptileté praxe v oboru ústavního, správního nebo finan ního práva dle § 121 odst. 1 s. Y. s. pak nemo~e být nahrazen praxí na jiných agendách. Tyto kvalifika ní pYedpoklady lze dle výkladu krajského soudu obejít pYidlením soudce na okresní soud a bezprostYedn poté jej na základ osmileté právní praxe pYelo~it ke krajskému soudu; pYípadn soudce pYidlit ke krajskému soudu k výkonu jiné agendy ne~ správního soudnictví a ihned poté jej na tuto agendu pYeYadit zmnou rozvrhu práce. Za absurdní pak st~ovatelka ozna uje, ~e by soudce mohl být prvotn pYidlen ke krajskému soudu s ohledem na svou specializovanou praxi, ale v pYípad prvotního pYidlení na okresní soud by mu ji~ tato ptiletá praxe na pYelo~ení ke krajskému soudu nesta ila. Z hlediska úmyslu historického zákonodárce je podstatné, ~e zákonodárce praxi soudco v jiných agendách nepova~uje za dostate nou záruku k výkonu správního soudnictví, dle dovodové zprávy toti~  pYedchozí výkon funkce u okresních soudo by [& ] pro odborný rost soudce a jeho pYipravenost na výkon funkce ve specializovaném senátu nebyl dostate ným pYínosem . Krajský soud z více mo~ných výklado nezvolil takový, který vede ke smysluplným a rozumným závrom, a vyprázdnil kvalifika ní po~adavky pro výkon funkce soudce ve správním soudnictví.<br/>[12] PYeYazení st~ovatelky na správní úsek pak dle jejího názoru poruailo i záruky nezávislosti dle l. 82 odst. 1 Ústavy a l. 19 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii. Tyto záruky nelze omezit na pYípady, kdy se proká~e úmysl pYedsedy soudu ovlivnit rozhodovací innost soudce. Názor krajského soudu, ~e mu nepYísluaí pYezkum kritérií zvolených ~alovanou pro pYeYazení soudce a ~e ani v pYípad poruaení tchto kritérií nebyl namíst soudní zásah, je neakceptovatelný. Z rozsudku Soudního dvora ve vci W. {. plyne, ~e pYeYazení soudce musí podléhat velmi striktnímu pYezkumu, který podle st~ovatelky sestává ze tYí kroko: (1) zda bylo pYeYazení soudce nezbytné pro Yádný výkon soudnictví, (2) zda k pYeYazení doalo na základ pYedem stanovených kritérií s racionálním základem a (3) zda byla tato kritéria dodr~ena. St~ovatelka dále rozvedla, pro  kritéria zvolená ~alovanou pokládá za nerozumná, subjektivní a neodpovídající potYeb Yádného výkonu soudnictví. Podle st~ovatelky nadto ~alovaná tato kritéria poruaila: do výbru byli zaYazeni i dva soudci, kteYí v rozporu s kritérii nebyli samosoudci a posobili ve specializované agend; do výbru naopak nebyla zaYazena jiná soudkyn splHující vymezená kritéria, a to s ohledem na dYívjaí pYíslib, ~e ji~ nebude muset posobit ve správním soudnictví; a ~alovaná ani nesrovnávala odbornou zposobilost soudco. Krajský soud sám pYipustil, ~e kone ný výbr st~ovatelky byl nahodilý, co~ ale není pYijatelné  tak jako by nahodilé rozhodování nebylo mo~né v kárném Yízení. St~ovatelka dále konstatovala, ~e dle jejího názoru není namíst pokládat Soudnímu dvoru pYedb~nou otázku vzhledem k výkladu provedenému v rozsudku ve vci W. {.<br/>[13] Kone n st~ovatelka namítla, ~e krajský soud inil skutková zjiatní nad rámec tvrzení ~alované a nahrazoval její procesní aktivitu. Krajský soud nesprávn dovozoval dovody postupu ~alované z pYedlo~ených listin, avaak ml vycházet z procesního postoje ~alované, která odmítala svoj postup v podrobnostech zdovodHovat. Dovozováním dovodo tohoto postupu z dostupných listin nad rámec argumentace ~alované je dle st~ovatelky poruaením nestranné role soudu. Krajský soud nadto potYebu pYeYazení soudce na úsek správního soudnictví opYel o nespecifikované dokumenty pYedlo~ené údajn obma ú astnicemi Yízení a o statistické údaje prezentované soudcovské rad, které se ale týkají roku 2019 a nevypovídají nic o situaci v roce 2021, kdy k pYeYazení doalo, ani o (ne)ú innosti opatYení z roku 2020. Krajský soud chybn dovodil, ~e st~ovatelka nezpochybnila obecnou potYebu pYeYazení soudce z ob anskoprávního úseku na úsek správního soudnictví. Touto otázkou se st~ovatelka ve své argumentaci podrobn nezabývala, neboe  ~alovaná v tomto ohledu neuplatnila ~ádná konkrétní tvrzení, na n~ by bylo mo~né reagovat , pYi jednání ovaem zdoraznila, ~e tuto potYebu neuznává. Z protokolu o výslechu místopYedsedy soudu nadto plyne, ~e se ú innost pYedchozích opatYení  ~ádným kvantitativním zposobem nevyhodnocovala , tak~e závr o neú innosti tchto opatYení nemá oporu v provedených dokazech. St~ovatelka tudí~ namítá, ~e nápad na úseku správního soudnictví byl v roce 2021 natolik nízký, ~e trvalé pYeYazení dvou soudco ob anskoprávního úseku na úsek správního soudnictví nebylo nezbytné. Tvrzení a dokazy k této otázce ovaem mla pYinést ~alovaná. Krajský soud se nesprávn spokojil  s nekritickým a dokazy nepodlo~eným pYijetím postoje ~alované .<br/>II.2. VyjádYení ~alované<br/>[14] }alovaná ve vyjádYení úvodem zdoraznila, ~e pYedmtem sporu je v obecné rovin otázka, za jakých podmínek lze zmnou rozvrhu práce pYeYadit soudce na jiný úsek, ne~ na jakém dosud posobil. Její Yeaení má pYitom význam pro fungování soudo obecn. <br/>[15] Na úrovni krajských soudo se správní soudnictví vykonává v rámci jednotné soustavy obecných soudo dle l. 91 Ústavy. Tato koncepce byla pYi reform správního soudnictví vdom upYednostnna mimo jiné pYed variantou oddlené soustavy správních soudo v ele s Nejvyaaím správním soudem. V nynjaím pojetí jsou proto soudci krajského soudu obecnými soudci, které lze mezi úseky ob anského, trestního a správního soudnictví pYesunout. Na takový pYesun nedopadá l. 82 odst. 2 Ústavy, který se vztahuje jen na pYelo~ení k jinému soudu, ani § 121 odst. 1 s. Y. s., neboe toto ustanovení se týká jen prvotního pYidlení soudce k ur itému soudu podle § 67 zákona o soudech a soudcích.<br/>[16] S odkazem na rozsudek Nejvyaaího správního soudu . j. 2 As 182/2017  102 ~alovaná uvádí, ~e rozvrh práce je normativním aktem s asov a osobn omezenou posobností vykazující znaky interní normativní instrukce. Správní soudy se pYi jeho pYezkumu mohou zabývat toliko tím, zda pYedseda soudu nevybo il pYi vydávání rozvrhu práce ze zákonných mezí a zda dodr~el stanovený postup pro jeho vydání. PYezkum správnosti jednotlivých opatYení (ustanovení) rozvrhu práce není mo~ný, nevybo illi pYedseda soudu ze zákonných mezí a zvolilli pYípustná a nediskrimina ní opatYení.<br/>[17] Ani negativní stanoviska soudcovské rady pak nemohou být pYi pYezkumu rozhodující, neboe soudcovská rada je pouze poradním orgánem pYedsedy soudu. Výbr pYeYazovaných soudco losem, který soudcovská rada navrhla, by sice byl mo~ný, ale podle ~alované by byl projevem rezignace na výkon Yídící funkce; navíc by takový výbr nebyl vobec pYezkoumatelný. }alovaná zdorazHuje, ~e vyhovla nkterým pYipomínkám soudcovské rady, nicmén kone nou odpovdnost, v etn pYípadné kárné odpovdnosti, nese jako pYedsedkyn soudu ona. Úloha správních soudo pak nespo ívá v pYezkumu, í Yeaení je lepaí, pYimYenjaí nebo efektivnjaí. <br/>[18] Závry krajského soudu nejsou v rozporu ani s rozsudkem Soudního dvora ve vci W. {. Krajský soud se toti~ neodmítl zabývat dovody pro pYeYazení st~ovatelky, shledal ovaem, ~e podmínky pro pYeYazení byly dány. PYedstava st~ovatelky, ~e bude moci vést spor o dovodnosti, racionalit a pYimYenosti ka~dého jednotlivého kritéria výbru pYeYazovaného soudce, není reálná a ochromila by Yízení justice. Musíli pYedseda soudu pro pYeYazení vybrat nkterého ze skupiny stejn kvalifikovaných soudco, nemo~e tento výbr odovodnit jinak ne~ jako výsledek svého uvá~ení. }alovaná stanovila kritéria výbru, která st~ovatelka splHuje, a skute nost, zda byli sou ástí zva~ování vaichni soudci splHující dané podmínky, nebo naopak byl zva~ován i nkdo, kdo tyto podmínky nesplHuje, nemá na subjektivní práva st~ovatelky ~ádný dopad. }alovaná navíc mla volnost v kone ném rozhodnutí a mohla výbrová kritéria také pYehodnotit i zruait.<br/>[19] }alovaná se kone n neztoto~nila ani s námitkami, ~e krajský soud inil skutková zjiatní nad rámec tvrzení uplatnných ~alovanou a ~e ~alovaná neuplatnila ~ádná tvrzení k vysvtlení kritérií, podle nich~ st~ovatelku vybrala. Podle ~alované st~ovatelka znala kritéria výbru soudco pro pYeYazení, ostatn s nimi polemizuje po celou dobu Yízení ve správním soudnictví. Krajský soud k dovodom pro pYeYazení st~ovatelky vedl dokazování a není dovod, pro  by nemohl vycházet z dokumento ve správních spisech, které mu byly poskytnuty. }alovaná pYitom pYi jednání krajského soudu ohledn dovodo pro pYeYazení st~ovatelky odkázala na ásti správních spiso, zejména na dopis soudcovské rad s pYílohami a na své vyjádYení k ~alob v soudním Yízení ve vci sp. zn. 22 C 328/2021.<br/>[20] VyjádYení ~alované bylo st~ovatelce zasláno na vdomí.<br/>III. Posouzení vci Nejvyaaím správním soudem<br/>[21] Nejvyaaí správní soud pYi posuzování kasa ní stí~nosti hodnotil, zda jsou splnny podmínky Yízení, pYi em~ dospl k závru, ~e stí~nost má po~adované nále~itosti, byla podána v as a osobou oprávnnou, a je tedy projednatelná.<br/>[22] Poté pYezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasa ní stí~nosti a v rámci uplatnných dovodo, ovYil pYi tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nim~ by musel pYihlédnout z úYední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. Y. s.), a dospl k závru, ~e kasa ní stí~nost není dovodná.<br/>[23] Nejvyaaí správní soud se nejprve zabýval postupem krajského soudu, který podání st~ovatelky, jím~ usilovala o pYipuatní zmny ~aloby, vyhodnotil toliko jako upYesnní ~alobního návrhu. Z tchto dovodo krajský soud nerozhodl samostatným usnesením o pYipuatní zmny ~aloby. <br/>[24] Ve správním soudnictví navrhovatel (~alobce) mo~e postupem podle § 95 zákona . 99/1963 Sb., ob anský soudní Yád (dále jen  o. s. Y. ) ve spojení s § 64 s. Y. s. se souhlasem soudu mnit návrh na zahájení Yízení. O pYipuatní i nepYipuatní zmny návrhu rozhoduje soud usnesením (§ 95 odst. 2 o. s. Y.). Soud mo~e pYipustit zmnu návrhu i pYi jednání (§ 95 odst. 1 vta druhá o. s. Y.), avaak stále tak musí u init formáln usnesením, je~ v takovém pYípad vyhlásí (§ 55 odst. 1 s. Y. s., resp. § 168 odst. 1 o. s. Y.; viz podrobnji rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 16. 9. 2021, . j. 8 As 113/2020  79, bod 22 a násl.). Jak Nejvyaaí správní soud vylo~il v rozsudku ze dne 19. 11. 2020, . j. 8 As 34/2020  100, bod 71,  pokud soud o pYipuatní zmny návrhu nerozhodne procesním usnesením, jak vy~aduje zákon, jde o vadu Yízení. Pokud pak o zmnném návrhu jedná, pojde a~ na výjimky o takovou vadu Yízení, je~ mo~e mít vliv na zákonnost rozhodnutí o vci samé. Výjimkou by mohla být jen situace, kdy by nevznikaly naprosto ~ádné pochybnosti o tom, ~e k pYipuatní zmny návrhu doalo, a to i z pohledu ú astníko Yízení. Zjednoduaen Ye eno tedy tehdy, pokud by ~ádný z ú astníko Yízení nemohl mít pochybnosti o pYedmtu Yízení a nevydání usnesení by tak pYedstavovalo jen formální vadu, která by ~ádným zposobem nenaruaovala práva ú astníko. <br/>[25] V posuzované vci se st~ovatelka nejprve domáhala obnovení nápadu v ob anskoprávním úseku a toho, aby ~alované bylo zakázáno init dalaí úkony k pYeYazení st~ovatelky na správní úsek. Po pYijetí zmny rozvrhu práce, který st~ovatelku zaYadil na nkolik oddlení úseku správního soudnictví, navrhla, aby soud ~alované pYikázal ji z tchto oddlení vyYadit. Nejvyaaí správní soud nepokládá podání st~ovatelky za pouhé upYesnní ~aloby. Povodní ~aloba smYující (vedle zastavení nápadu) toliko proti potenciáln mo~nému pYeYazení st~ovatelky na správní úsek nemohla být v této ásti úspaná, neboe zásahovou ~alobou se nelze bránit proti hrozícímu zásahu, tedy zásahu, který mo~e teprve v budoucnu nastat, ale k nmu~ zatím nedoalo (viz ji~ rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, . j. 2 Aps 1/2005, . 603/2005 Sb. NSS). ZaYazení st~ovatelky na nkolik oddlení úseku správního soudnictví, k nmu~ nakonec ~alovaná pYistoupila dalaí zmnou rozvrhu práce, bylo novým zásahem, se kterým se pojila nová lhota k podání ~aloby (§ 84 odst. 1 s. Y. s.) a který bylo tYeba ozna it, vylí it rozhodující skute nosti, dále ozna it dokazy k jejich prokázání a navrhnout odpovídající výrok rozsudku (§ 84 odst. 3 s. Y. s.). Krajský soud tak ml usnesením rozhodnout o pYipuatní zmny ~aloby, a jeliko~ tak neu inil, zatí~il Yízení vadou. Ve shod se st~ovatelkou nicmén Nejvyaaí správní soud konstatuje, ~e tato vada nemohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí o vci samé. V posuzované vci bylo ú astníkom Yízení z postupu krajského soudu zYejmé, ~e pYedmtem Yízení jsou zásahy ve smyslu zmny ~aloby, tedy zásah spo ívající v zastavení nápadu st~ovatelky na ob anskoprávním úseku a zásah spo ívající v jejím zaYazení na nkolik oddlení úseku správního soudnictví. Skute nost, ~e o pYipuatní zmny ~aloby nebylo rozhodnuto usnesením, je tak jen formální vadou nenaruaující práva ú astníko Yízení a nemající vliv na zákonnost rozsudku krajského soudu.<br/>[26] Následn se Nejvyaaí správní soud zabýval tím, zda bylo namíst zásahovou ~alobu smYující proti rozvrhu práce vcn projednat, jako to krajský soud u inil.<br/>III.1. Rozvrh práce mo~e zasáhnout do veYejných subjektivních práv soudce <br/>Dosavadní judikatura<br/>[27] Otázkou, zda rozvrh práce mo~e zasáhnout do veYejných subjektivních práv (právní sféry) soudce, respektive jednotlivce zastávající tuto veYejnou funkci, se Nejvyaaí správní soud ji~ zabýval.<br/>[28] V ji~ citovaném rozsudku . j. 1 As 48/2012  28 se Nejvyaaí správní soud poprvé vyslovil k problematice zmny rozvrhu práce, jí~ doalo k pYeYazení soudce na jiný úsek  konkrétn k pYeYazení z ob anskoprávního na trestní úsek tého~ krajského soudu. Nejvyaaí správní soud ml za klí ové, ~e  základní právo na zákonného soudce nesvd í samotnému soudci, ale ú astníkom soudního Yízení (bod 11), a dovodil, ~e  rozvrh práce nemá na soudce pYímo ~ádné negativní dopady, nijak se do jeho právní sféry nepromítá (bod 16). Podle tohoto rozsudku toti~  soudce není jmenován na pozici obchodního soudce, trestního soudce, opatrovnického soudce atd. Je naopak jmenován jako soudce univerzální, který má vykonávat rozhodovací innost v souladu se zákonem dle aktuálních potYeb daného soudu. (bod 13). Zatímco pYelo~ení soudce k jinému soudu pYedstavuje zásah do právní sféry soudce, v pYípad pYeYazení na jiný úsek (agendu) v rámci tého~ soudu ke srovnatelnému dot ení nedochází. Na právním postavení a veYejných subjektivních právech soudce se v takovém pYípad nic nemní, dochází pouze ke stanovení podrobností výkonu funkce soudce (bod 16). Jeliko~ v daném pYípad se soudce bránil proti pYeYazení ~alobou proti rozhodnutí dle § 65 odst. 1 s. Y. s., Nejvyaaí správní soud dále dovodil, ~e rozvrh práce není rozhodnutím ve smyslu tohoto ustanovení (bod 17). Krajský soud proto ~alobu správn odmítl jako smYující proti úkonu, který není rozhodnutím, a Nejvyaaí správní soud ji~ nepokládal pro Yeaení vci za významné odpovdt na otázku, ím jiným rozvrh práce je (tamté~). Kone n Nejvyaaí správní soud uvedl, ~e budeli rozvrh práce  sou ástí airaího aikanózního jednání pYedsedy soudu proti ur itému soudci , lze se bránit  proti takovéto aikan, spojené napYíklad s obt~ováním, diskriminací atp. cestou civilní ~aloby podle zákona . 262/2006 Sb., zákoník práce, pYípadn podle zákona . 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostYedcích ochrany pYed diskriminací a o zmn nkterých zákono (antidiskrimina ní zákon) (bod 19).<br/>[29] Ze závro rozsudku . j. 1 As 48/2012  28 vycházejí i dalaí rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu, která se týkají návrho ú astníko soudních Yízení domáhajících se pYezkumu rozvrhu práce. Podle tchto rozhodnutí rozvrh práce soudu není soudn samostatn pYezkoumatelný, a to ani prostYednictvím ~aloby na ochranu pYed nezákonným zásahem, neboe  pokud není rozvrhem práce soudu zasa~eno ani do právní sféry soudce tohoto soudu, tím spíae se nedotýká právního postavení jiných osob (viz usnesení ze dne 3. 5. 2017, . j. Nad 185/201710; obdobn napY. usnesení ze dne 13. 6. 2017, . j. 6 As 153/2017  22). <br/>[30] Vedle toho Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 2769/15 ze dne 15. 6. 2016 (N 115/81 SbNU 795), bod 54, s odkazem na rozsudek . j. 1 As 48/2012  28 uvedl, ~e rozvrh práce nepodléhá podle Nejvyaaího správního soudu samostatnému pYezkumu. Ústavní konformitu tohoto závru nicmén nehodnotil a toto konstatování bylo u inno mimo nosné dovody nálezu, který se týkal mo~nosti ú astníka Yízení brojit v soudním Yízení proti pravidlom rozvrhu práce o pYidlení vci a jejich aplikaci.<br/>[31] Naopak v rozsudku ze dne 20. 9. 2017, . j. 2 As 182/2017  102, Nejvyaaí správní soud pYipustil, ~e rozvrhem práce mohou být zasa~ena veYejná subjektivní práva soudce. Uvedl, ~e z prvotního rozsudku . j. 1 As 48/2012  28  nikterak nevyplývá, ~e rozvrhem práce obecn nemo~e být zasa~eno do jiného veYejného subjektivního práva ~alobce, který je soudcem, ani ~e by jím nemohlo být zasa~eno do veYejného subjektivního práva jiného ~alobce, který není soudcem, ale napY. ú astníkem soudního Yízení. Naopak z rozsudku vyplývá, ~e rozvrh práce nemo~e být rozhodnutím (ve smyslu legislativní zkratky dle § 65 s. Y. s.) o  právu soudce na výkon soudnictví v rámci ur ité soudní agendy . Nejde tedy v ~ádném pYípad o apriorní vylou ení mo~nosti dot ení subjektivních veYejných práv fyzických nebo právnických osob rozvrhem práce soudu (bod 32). Nejvyaaí správní soud v tomto rozsudku shledal, ~e rozvrh práce  ve své podstat není ni ím jiným, ne~ normou s asov (a osobn) omezenou posobností, vykazující znaky interní normativní instrukce, která je adresována  dovnitY soudu (na em~ ni eho nemní povinnost zveYejnní rozvrhu práce). Jedná se o Yídící akt pYedsedy soudu, vydaný na základ zákonného zmocnní jako~to akt správy konkrétního soudu (bod 26). Nad rámec toho se Nejvyaaí správní soud odmítl zabývat povahou rozvrhu práce (bod 33). Shledal, ~e k zasa~ení do práv st~ovatele, který nebyl soudcem, by mohlo dojít a~ aplikací rozvrhu práce, pYi em~ bránit by se v takovém pYípad musel v pYísluaném soudním Yízení. Shodn se Nejvyaaí správní soud vyslovil v rozsudku ze dne 21. 9. 2017, . j. 2 As 184/2017  82.<br/>Zásah do práva na pYístup k veYejné funkci<br/>[32] V posuzované vci Nejvyaaí správní soud dospl k závru, ~e rozvrhem práce mo~e být zasa~eno do práv soudce plynoucích z l. 21 odst. 4 Listiny.<br/>[33] Podle l. 21 odst. 4 Listiny ob ané mají za rovných podmínek pYístup k voleným a jiným veYejným funkcím. Toto ustanovení dle ustálené judikatury Ústavního soudu negarantuje jen právo na rovný pYístup k veYejným funkcím, ale rovn~ právo veYejnou funkci neruaen vykonávat, a to v etn ochrany pYed protiprávním zbavením funkce (nález sp. zn. Pl. ÚS 24/19 ze dne 24. 11. 2020, bod 24 a tam citovaná rozhodnutí).<br/>[34] Podle l. 82 odst. 1 vty první Ústavy jsou soudci pYi výkonu své funkce nezávislí. Toto ustanovení samo o sob by nutn nemuselo zakládat práva jednotlivco zastávajících funkci soudce. Avaak právo na neruaený výkon funkce soudce chránné l. 21 odst. 4 Listiny, které tmto jednotlivcom svd í, je tYeba vykládat ve svtle l. 82 odst. 1 vty první Ústavy, tedy se zYetelem k tomu, ~e jedním ze základních znako funkce soudce je práv jeho nezávislost. Brániloli by ur ité opatYení, ae u~ právní nebo faktické, nezávislému výkonu této funkce, znemo~Hovalo by tím zároveH plnohodnotný výkon funkce soudce, a na takové opatYení by tudí~ bylo nutno nahlí~et jako na zásah do práva neruaen tuto funkci zastávat, vyplývajícího z l. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (srov. ji~ citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 24/19, bod 25).<br/>[35] Nezávislost soudce má vedle externího aspektu, tedy nezávislosti na subjektech stojících vn moci soudní, rovn~ interní aspekt, spo ívající v nezávislosti  na soudních funkcionáYích a jiných subjektech uvnitY soudcovského stavu [nález sp. zn. I. ÚS 2769/15 ze dne 15. 6. 2016 (N 115/81 SbNU 795), bod 34 a tam citová rozhodnutí; shodn nález sp. zn. Pl. ÚS 22/16 ze dne 27. 6. 2017 (N 111/85 SbNU 817; 268/2017 Sb.), bod 58]. Bye Ústavní soud v citovaných rozhodnutích posuzoval interní nezávislost soudco ve vztahu k rozhodování o pYidlování vcí soudcom a následnému pYerozdlování tchto vcí, po~adavek na zajiatní interní nezávislosti soudco má obecný charakter.<br/>[36] O tom, v jaké právní oblasti bude soudce vykonávat svou rozhodovací innost v rámci daného soudu, rozhoduje pYedseda soudu. Ten toti~ vydává rozvrh práce (§ 41 odst. 2 zákona o soudech a soudcích), v nm~ ur uje také to, do jakého oddlení soudce zaYadí, jakou specializaci toto oddlení bude mít a jak budou do oddlení pYidlovány vci [§ 42 odst. 1 písm. a), c) a d) tohoto zákona]. To, zda soudce posobí na ob anskoprávním i trestním úseku nebo úseku správního soudnictví, se rovn~ odvíjí od toho, do jakých oddlení je rozvrhem práce zaYazen. <br/>[37] Nelze vylou it, ~e rozvrh práce bude pYedsedou soudu sestaven takovým zposobem, ~e bude zasa~eno do práv jednotlivce zastávajícího funkci soudce plynoucích z l. 21 odst. 4 Listiny, jak byl vylo~en výae, a do nezávislosti tohoto soudce.<br/>[38] Extrémním pYípadem takového zásahu by bylo sestavení rozvrhu práce tak, ~e dot enému soudci by nemohla být pYidlena ~ádná vc. Takové opatYení by mohlo být jen do asné a opírat se o legitimní dovod, napYíklad poskytnout soudci prostor k Yeaení nedodlko (a mohlo by se tak opírat i o souhlas dot eného soudce). Mohlo by ale být pYijato i s nepYípustným cílem zabránit soudci ve výkonu rozhodovací innosti, a v takovém pYípad by bezpochyby protiprávn dot enému jednotlivci bránilo v plnohodnotném výkonu veYejné funkce.<br/>[39] Stejn tak si lze pYedstavit, ~e rozvrh práce bude sestaven s cílem pYetí~it ur itého soudce, a vystavit ho tak nebezpe í kárného stíhání v dosledku protaho, které mu vzniknou. Obdobn nelze vylou it pYesun soudce na jiný úsek i agendu jako  trest i naopak  odmnu za zposob, jak v ur itých vcech rozhodne. Rozvrh práce tak mo~e být zneu~it k tomu, aby byl na rozhodovací innost soudce vyvinut nepYijatelný tlak. PYedseda soudu tedy prostYednictvím výkonu své kompetence vydat rozvrh práce mo~e naruait interní nezávislost soudce.<br/>[40] Právní Yád skute n nepYiznává soudci právo na to, aby vykonával svou funkci v rámci ur ité právní agendy i specializace. Soudce toti~  není jmenován na pozici obchodního soudce, trestního soudce, opatrovnického soudce atd. , ale jako  univerzální soudce ur itého soudu (ji~ citovaný rozsudek . j. 1 As 48/2012  28, bod 13). Jinak vyjádYeno, rozvrhem práce není rozhodováno  o právu soudce na výkon soudnictví v rámci ur ité soudní agendy (ji~ citovaný rozsudek . j. 2 As 182/2017  102, bod 32). Ustanovení l. 21 odst. 4 Listiny vaak jednotlivci jmenovanému do funkce soudce garantuje právo na její plnohodnotný výkon, k emu~ je zapotYebí i zachování nezávislosti, v etn jejího interního aspektu. Toto právo pYitom rozvrhem práce mo~e být zasa~eno i poruaeno.<br/>[41] Nejvyaaí správní soud proto dospívá k závru, ~e obdobn, jako mo~e být právo soudce dle l. 21 odst. 4 Listiny zasa~eno v dosledku pYelo~ení na jiný soud (rozsudek ze dne 16. 4. 2009, . j. 5 As 13/2009  61, . 1855/2009 Sb. NSS), mo~e být zasa~eno rovn~ v dosledku zmny rozvrhu práce, jakou je pYeYazení na jiný úsek (agendu i specializaci). Nutno ostatn zohlednit, ~e ústavní poYádek nepYipouatí, aby doalo k vylou ení soudní ochrany základních práv ( l. 4 Ústavy a l. 36 odst. 2 vta druhá Listiny), tedy ani práv plynoucích z l. 21 odst. 4 Listiny.<br/>PYekonání judikatury rozsudkem Soudního dvora Evropské unie<br/>[42] PYesto~e Nejvyaaí správní soud dospl k závru odlianému od právního názoru vysloveného poprvé v rozsudku . j. 1 As 48/2012  28, podle nho~ rozvrh práce nemo~e do právní sféry soudce zasáhnout, a pYesto~e k této otázce existuje rozporná judikatura senáto Nejvyaaího správního soudu, nebylo na míst tuto otázku pYedkládat k rozhodnutí rozaíYenému senátu podle § 17 s. Y. s. Spornou otázku toti~ posuzoval také Soudní dvor Evropské unie, jeho~ rozhodnutí je tYeba následovat.<br/>[43] Obecn z § 17 s. Y. s. vyplývá senátom Nejvyaaího správního soudu povinnost postoupit vc k rozhodnutí rozaíYenému senátu, jeli judikatura Nejvyaaího správního soudu k ur ité právní otázce rozporná nebo máli být pYekonán dYíve vyjádYený právní názor. Podle ustálené judikatury rozaíYeného senátu ovaem z této povinnosti existují výjimky. Jednou z nich je situace, kdy o sporné právní otázce rozhodl nkterý ze soudo, jeho~ judikatura je pro Nejvyaaí správní soud závazná (tedy musí být Nejvyaaím správním soudem reflektována, bye nikoliv v~dy bezvýhradn následována). Tmito soudy jsou Ústavní soud, Evropský soud pro lidská práva a Soudní dvor Evropské unie (usnesení rozaíYeného senátu ze dne 29. 5. 2019, . j. 10 As 2/2018  31, . 3896/2019 Sb. NSS, bod 22 a tam citovaná rozhodnutí). Platí tedy, ~e rovn~ judikatura  Soudního dvora  pYebíjí pYedchozí s ní rozpornou judikaturu Nejvyaaího správního soudu bez dalaího, tedy ani~ by to pro ú ely její aplikace v rámci Nejvyaaího správního soudu musel vyslovit rozaíYený senát (usnesení rozaíYeného senátu ze dne 10. 2. 2021, . j. 5 As 177/2016  139, . 4156/2021 Sb. NSS, bod 31).<br/>[44] Podle ji~ citovaného rozsudku Soudního dvora (velkého senátu) ve vci W. {. je  pYeYazení soudce bez jeho souhlasu z jednoho oddlení na jiné oddlení tého~ soudu [& ] potenciáln zposobilé být v rozporu se zásadami neodvolatelnosti a nezávislosti soudco (bod 114). S ohledem na po~adavek nezávislosti soudco vyplývající z l. 19 odst. 1 druhého pododstavce Smlouvy o Evropské unii ve spojení s l. 47 Listiny základních práv Evropské unie musí právní re~im pro taková pYeYazení poskytovat záruky srovnatelné s re~imem kárné odpovdnosti soudco (bod 117). I v pYípad, ~e opatYení k pYeYazení soudce pYijímá pYedseda soudu, je dle Soudního dvora dole~ité, aby taková opatYení  mohla být pYijímána pouze z legitimních dovodo spo ívajících zejména v rozmístní dostupných zdrojo, které umo~ní Yádný výkon spravedlnosti, a aby taková rozhodnutí bylo mo~né napadnout [v Yízení] pln zajiaeujícím práva zakotvená v láncích 47 a 48 [Listiny základních práv Evropské unie], zejména právo na obhajobu (bod 118). Dle Soudního dvora tak opatYení, jimi~ pYedseda soudu pYeYazuje soudce v rámci oddlení soudu, jsou zposobilá zasáhnout do právní sféry soudce a musí podléhat soudnímu pYezkumu ( l. 47 Listiny základních práv Evropské unie toti~ garantuje mimo jiné právo na soudní ochranu). <br/>[45] Výklad Soudního dvora se týká pouze soudco a soudco rozhodujících  v oblastech pokrytých právem Unie ( l. 19 odst. 1 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii), tedy tch, kteYí mohou rozhodovat  o otázkách týkajících se uplatHování nebo výkladu unijního práva (rozsudek ve vci W. {., body 103 106 a tam citovaná rozhodnutí). V eské republice nicmén mo~e o takových otázkách rozhodovat kterýkoliv soud ze soustavy soudo dle l. 91 odst. 1 Ústavy a ka~dý jejich soudce, a proto jsou závry Soudního dvora pou~itelné ve vztahu ke ka~dému soudci ze soustavy (obecných) soudo. Z pohledu unijního práva pak nezále~í na tom, jakou formu má dle vnitrostátního práva opatYení pYedsedy soudu, jím~ dochází k pYeYazení soudce v rámci oddlení tého~ soudu. Takovým opatYením je v eské republice rozvrh práce, a závry Soudního dvora je tak tYeba uplatnit i ve vztahu k nmu. Právní názor vyslovený v rozsudku . j. 1 As 48/2012  28 a navazující judikatuYe, ~e rozvrh práce nemo~e zasáhnout do právní sféry soudce, tak ji~ s ohledem na rozsudek Soudního dvora ve vci W. {. neobstojí.<br/>[46] Je tYeba podotknout, ~e k naplnní po~adavko rozsudku Soudního dvora neposta uje mo~nost obrany ob anskoprávními prostYedky a nástroji antidiskrimina ního zákona, jak ji zmiHuje rozsudek . j. 1 As 48/2012  28, bod 19. Ostatn i podle tohoto rozsudku byla  civilní ochrana koncipována pouze pro pYípady, kdy bude rozvrh práce sou ástí airaího aikanózního, diskrimina ního i obt~ujícího postupu pYedsedy soudu. Nejde tudí~ o obecný nástroj soudní ochrany proti mo~nému naruaení Yádného výkonu funkce soudce a jeho nezávislosti v dosledku pYeYazení na jinou agendu, vy~adovaný Soudním dvorem.<br/>[47] Sou asn platí, ~e Ústavní soud ani Evropský soud pro lidská práva nevyjádYily právní názor odlianý od Soudního dvora; závazn se toti~ k pYezkoumatelné problematice nevyslovily vobec. Opakovan zmiHované konstatování Ústavního soudu v nálezu sp. zn. I. ÚS 2769/15, bod 54, ~e dle rozsudku Nejvyaaího správního soudu . j. 1 As 48/2012  28 rozvrh práce nepodléhá  substantivnímu soudnímu pYezkumu , bylo u inno mimo nosné dovody rozhodnutí a bez zhodnocení ústavní konformity tohoto názoru. Stejn tak právní závr obsa~ený v usnesení sp. zn. Pl. ÚS 11/15 ze dne 9. 2. 2016, bod 23, ~e právo na zákonného soudce  nesvd í samotnému soudci, ale ú astníkom soudního Yízení , není v rozporu s výae uvedenými úvahami Soudního dvora a Nejvyaaího správního soudu. Ty se toti~ týkají odliané garance nezávislosti soudce, respektive práva na pYístup k veYejným funkcím dle l. 21 odst. 4 Listiny a z nj plynoucích práv, která jednotlivci zastávající veYejnou funkci soudce nepochybn svd í. Evropský soud pro lidská práva se dosud vnoval jen problematice pYelo~ení soudce na jiný soud (rozsudek ze dne 9. 3. 2021, Bilgen proti Turecku, stí~nost . 1571/07), tedy v obecné rovin záva~njaímu zásahu. Jím u inný závr o nutnosti umo~nit pYístup k soudu je nicmén v souladu s výae vylo~enými úvahami.<br/>[48] Nejvyaaí správní soud si je vdom, ~e rozsudek Soudního dvora ve vci W. {. byl vydán v kontextu specifické situace, které elí soudní moc v Polské republice a která spo ívá v systémovém ohro~ení jejího nezávislého fungování. Okolnosti v posuzované vci jsou odliané a bezpochyby mén dramatické. Závry o pravomoci správních soudo pYezkoumávat takové pYípady se ale nemohou odvíjet od síly pYíbhu, s ním~ jsou konfrontovány. Výklad Soudního dvora se týká garance nezávislosti soudní moci, která platí za vaech okolností, a tímto zposobem musí být aplikován. Jeho závry nelze brát jako pojistku pro pYípadné horaí asy a do té doby je ponechat stranou. Z tchto dovodo je Nejvyaaí správní soud i pYes skutkové odlianosti shledává relevantními a pou~itelnými i v posuzovaném pYípad.<br/>[49] Nezbývá tedy ne~ uzavYít, ~e rozsudkem Soudního dvora ve vci W. {. byla pYekonána judikatura Nejvyaaího správního soudu, podle ní~ rozvrhem práce nemo~e být zasa~eno do právní sféry soudce. Tuto právní otázku tak nelze pYedlo~it k rozhodnutí rozaíYenému senátu. Nejvyaaí správní soud pYitom neshledal dovod, pro který by bylo namíst rozhodnutí Soudního dvora nenásledovat, naopak k toto~ným závrom vede i vnitrostátní úprava, dokonce pYímo ústavní poYádek.<br/>III.2. Rozvrh práce jako zásah ve smyslu § 82 s. Y. s.<br/>[50] V návaznosti na výae uvedený závr, ~e rozvrhem práce mo~e být zasa~eno do subjektivních práv jednotlivce zastávajícího funkci soudce, je nutno zodpovdt rovn~ otázku, zda rozvrh práce mo~e pYedstavovat zásah ve smyslu § 82 s. Y. s.<br/>[51] Rozvrh práce podle § 41 odst. 2 zákona o soudech a soudcích vydává na období kalendáYního roku pYedseda soudu po projednání s pYísluanou soudcovskou radou. V probhu kalendáYního roku mo~e pYedseda soudu po projednání s pYísluanou soudcovskou radou rozvrh práce zmnit, jen jestli~e to vy~aduje potYeba nového rozdlení prací u soudu. PYedseda soudu v rozvrhu práce mimo jiné jmenovit ur uje soudce tvoYící senát a samosoudce a zaYazuje je do soudních oddlení, ur uje specializaci soudních oddlení a stanovuje pravidla pro pYidlování vcí do tchto oddlení [§ 42 odst. 1 písm. a), c) a d) zákona o soudech a soudcích]. Jiné ne~ tyto ásti rozvrhu práce pYitom v kontextu posuzované vci relevantní nejsou; dále uvedené úvahy se tak omezují pouze na n.<br/>[52] Právní úprava výslovn neur uje právní formu rozvrhu práce: nevymezuje tento akt jako rozhodnutí, právní pYedpis ani jako opatYení obecné povahy. Nejvyaaí správní soud v dosavadní judikatuYe vylou il, ~e by se jednalo o rozhodnutí, nicmén nad rámec toho se odmítl k povaze rozvrhu práce vyjádYit, neboe to pokládal za akademickou otázku bez významu pro tehdy rozhodované vci (rozsudek . j. 1 As 48/2012  28, bod 17, a rozsudek . j. 2 As 182/2017  102, body 32 33). V posuzovaném pYípad je ovaem tuto otázku nezbytné zodpovdt, neboe jedin tak lze posoudit, zda krajský soud nepochybil, kdy~ vcn posoudil zásahovou ~alobu proti pYeYazení soudce na jiný úsek rozvrhem práce.<br/>[53] Jeliko~ právní úprava formu rozvrhu práce výslovn nestanoví, je nutno pYistoupit k posouzení rozvrhu práce z materiálního hlediska. Z tohoto pohledu je zásadní, jakým zposobem rozvrh práce vymezuje své subjekty (pYesnji Ye eno adresáty) a svoj pYedmt  zda tak iní obecn, nebo konkrétn.<br/>Adresáti rozvrhu práce<br/>[54] Vymezení subjekto (adresáto) je obecné, jsouli ur eny druhov jako mno~ina subjekto vymezená ur itými znaky. Nezále~í pYitom na jejich po tu, neboe i jediný adresát mo~e být vymezen obecn, nikoliv individuáln. Naopak konkrétní vymezení spo ívá v ur ení subjekto podle jejich individuálních znako, napYíklad jmenovit (podrobnji rozsudek ze dne 27. 9. 2005, . j. 1 Ao 1/2005, . 740/2006 Sb. NSS; shodn usnesení ze dne 6. 8. 2010, . j. 2 Ao 3/2010  55, . 2141/2010 Sb. NSS, bod 32).<br/>[55] Adresáty rozvrhu práce jsou bezpochyby jednotliví soudci a dalaí osoby podílející se na výkonu soudní moci. Zatímco povinností jednch je pYidlovat vci podle pravidel stanovených v rozvrhu práce, povinností soudco je o vcech takto jim pYidlených rozhodovat. V rozvrhu práce musí být soudci (a dalaí osoby podílející se na výkonu soudní moci) ur eni jmenovit [§ 42 odst. 1 písm. a) zákona o soudech a soudcích]. Soudci jako adresáti rozvrhu práce jsou tedy vymezeni nikoliv obecnými znaky, ale zcela konkrétn.<br/>[56] Rozvrh práce je nicmén sou asn adresován i vn soudu. Aplikací pravidel, která jsou obsa~ena v rozvrhu práce, se závazn ur uje, kteYí soudci jsou v pYísluané vci zákonnými soudci dle l. 38 odst. 1 Listiny. Ú astníci Yízení tudí~ mají dokonce ústavn zaru ené právo, aby jejich vc rozhodoval soudce ur ený na základ Yádné aplikace pravidel rozvrhu práce, a nikoliv jiný; zároveH mají povinnost strpt, ~e práv takto ur ený soudce i soudci budou jejich vc rozhodovat (nejsouli rozvrhem práce stanovená pravidla rozporná se zákonem i ústavním poYádkem). Rozvrh práce tak zakládá práva i vaem ú astníkom Yízení pYed konkrétním soudem. Ú astníci Yízení jako adresáti rozvrhu práce jsou pYitom vymezeni obecn. <br/>[57] Platí tedy, ~e adresáty rozvrhu práce jsou jak konkrétn ur ení soudci a dalaí soudní osoby, tak obecn ur ení ú astníci Yízení pYed daným soudem.<br/>PYedmt rozvrhu práce<br/>[58] PYi posuzování rozvrhu práce z hlediska pYedmtu jeho regulace je dle judikatury podstatné, zda se vztahuje na obecn vymezené, nebo konkrétní pYípady (viz ji~ citovaný rozsudek . j. 1 Ao 1/2005 a usnesení . j. 2 Ao 3/2010  55, bod 32). Je nutno zamYit se na posobnost rozvrhu práce a podporn aplikovat té~ kritéria uplatnná ve vztahu k vymezení subjekto.<br/>[59] Pro rozvrh práce je typické, ~e dopadá na pYidlování vaech vcí u daného soudu. Pravidla pro pYidlování vcí pYitom u~ívají druhové znaky tchto vcí (tedy jaké právní oblasti se týkají). Pouze výjime n si lze pYedstavit konkrétní vymezení vcí, napYíklad jsouli jmenovit (spisovou zna kou) ur ené vci pYerozdlovány kvoli zániku funkce soudce, jemu~ byly povodn pYidleny. Z této výjimky nicmén nelze dovozovat, ~e by rozvrh práce reguloval konkrétn vymezený pYedmt. Z hlediska vcné posobnosti se tak rozvrh práce týká obecn ur eného pYedmtu.<br/>[60] Rovn~ ani z hlediska územní posobnosti není rozvrh práce nijak omezen. Pouze asová posobnost rozvrhu práce je ze zákona omezena na kalendáYní rok (§ 41 odst. 2 zákona o soudech a soudcích), který je v rozvrhu práce konkrétn ur en. Nicmén asové omezení samo o sob pro závr o konkrétnosti pYedmtu regulace nesta í. Je tak nutno uzavYít, ~e pYedmt regulace rozvrhu práce je ur en obecn, nikoliv konkrétn.<br/>Povaha rozvrhu práce<br/>[61] Rozvrh práce je tedy aktem pYedsedy soudu, jeho~ adresáti jsou z ásti vymezeni konkrétn, z ásti obecn, a jeho~ pYedmt je ur en obecn.<br/>[62] Právním pYedpisem rozvrh práce vzhledem ke svým charakteristikám není. Navíc, muselo by se jednat o podzákonný pYedpis a ty mohou, krom vlády ( l. 78 Ústavy), vydávat ji~ jen ministerstva, jiné správní úYady a orgány územní samosprávy ( l. 79 odst. 3 Ústavy). PYedseda soudu není ani pYi vydávání rozvrhu práce z pohledu ústavního poYádku správním úYadem. Funkce pYedsedy soudu je toti~ neoddlitelná od funkce soudce, a proto  nelze konstruovat dvojakost právního postavení pYedsedy soudu jako úYedníka státní správy na stran jedné a soudce na stran druhé [nález sp. zn. Pl. ÚS 18/06 ze dne 11. 7. 2006 (N 130/42 SbNU 13; 397/2006 Sb.)]. Zmocnilli by zákon pYedsedu soudu, který je sou ástí moci soudní, k vydání podzákonného právního pYedpisu, zakládalo by to komplexní problém z hlediska dlby moci a vyvolávalo pochybnosti o ústavnosti takové úpravy [to nic nemní na skute nosti, ~e pYi vydávání rozvrhu práce je pYedseda soudu  správním orgánem v airaím smyslu dle § 4 odst. 1 písm. a) s. Y. s., viz ní~e].<br/>[63] OpatYením obecné povahy rozvrh práce rovn~ být nemo~e. Dle ustálené judikatury toti~ opatYení obecné povahy v eském právním Yádu mají obecn ur ené adresáty a konkrétn vymezený pYedmt (viz ji~ citovaný rozsudek . j. 1 Ao 1/2005), zatímco rozvrh práce má naopak z ásti konkrétn ur ené adresáty a obecn vymezený pYedmt. <br/>[64] Ani za rozhodnutí nelze rozvrh práce pokládat. K tomuto závru Nejvyaaí správní soud dospl ji~ v rozsudku . j. 1 As 48/2012  28, bod 17, a v posuzované vci neshledává dovod se od nj odchylovat. Rozhodnutími je tYeba rozumt akty mající povahu individuálního správního aktu (usnesení rozaíYeného senátu ze dne 16. 11. 2010, . j. 7 Aps 3/2008  98, . 2208/2011 Sb. NSS, bod 19). Z materiálního hlediska se tak rozhodnutí musí vztahovat ke konkrétní vci a být adresované individuáln ur eným jednotlivcom (srov. usnesení rozaíYeného senátu ze dne 17. 9. 2019, . j. 1 As 436/2017  43, bod 33); spolu s tím by mlo naplHovat i ur ité formální znaky (tamté~, bod 31). Rozvrh práce se vaak týká obecn vymezeného pYedmtu a jen z ásti je adresován konkrétn ur eným jednotlivcom, z materiálního hlediska tak rozhodnutím zjevn není. Ani pYípadné naplnní formálních po~adavko z nj rozhodnutí nemo~e u init.<br/>[65] Rozvrh práce je tedy specifickým aktem pYedsedy soudu. V rozsahu, jím~ zavazuje soudce a dalaí osoby podílející se na výkonu soudní moci, vykazuje  znaky interní normativní instrukce, která je adresována  dovnitY soudu (ji~ citovaný rozsudek . j. 2 As 182/2017  102, bod 26). PYesto jej ist za interní normativní instrukci pokládat nelze, neboe rozvrhu práce se mohou dovolávat ú astníci Yízení a domáhat se, aby v jejich vci rozhodovali soudci ur ení Yádnou aplikací pravidel v nm obsa~ených. Rozvrh práce tak zakládá i subjektivní práva ú astníko Yízení, která jsou nadto chránna i na ústavní úrovni l. 38 odst. 1 Listiny, garantujícím právo na zákonného soudce.<br/>[66] Jeliko~ rozvrh práce není rozhodnutím, opatYením obecné povahy ani právním pYedpisem, mo~e být z pohledu ~alobního typu ve správním soudnictví jedin zásahem ve smyslu § 82 s. Y. s.<br/>PYímé zkrácení práv (pYímý zásah)<br/>[67] V Yízení o zásahové ~alob se poskytuje ochrana jen proti takovému zásahu, kterým je jednotlivec pYímo zkrácen na svých právech a který byl zamYen pYímo proti nmu nebo v jeho dosledku bylo proti nmu pYímo zasa~eno (§ 82 s. Y. s.).<br/>[68] Podmínka pYímého zkrácení práv a pYímého zamYení pYitom není splnna u vaech osob, jim~ je rozvrh práce adresován. Rozvrh práce  má jako organiza ní norma svého druhu pYímý dopad toliko na osoby u tohoto soudu posobící, nikoli na ú astníky soudních Yízení (rozsudek . j. 2 As 182/2017  102, bod 31, zvýraznní doplnno). Do právní sféry ú astníko Yízení toti~ nezasahuje pYímo rozvrh práce, ale a~ jeho aplikace; ú astníci Yízení se ovaem mohou domáhat, aby byla provedena Yádn (srov. ji~ citovaný nález sp. zn. I. ÚS 2769/15, v nm~ bylo shledáno poruaení práva na zákonného soudce kvoli ústavn nekonformní aplikaci pravidel obsa~ených v rozvrhu práce). Ve vztahu k ú astníkom Yízení tak rozvrh práce posobí podobn jako podzákonný právní pYedpis. Aplikace rozvrhu práce je dle judikatury ji~ výkonem soudnictví, a tudí~ se proti ní ú astníci Yízení mohou bránit toliko v rámci pYísluaného soudního Yízení, a nikoliv zvláatním návrhem ve správním soudnictví (srov. rozsudek ze dne 27. 3. 2020, . j. 9 As 237/2019  45, . 4016/2020 Sb. NSS).<br/>[69] Oproti tomu ve vztahu k soudcom posobí rozvrh práce bezprostYedn. U ka~dého z nich ur uje úsek, oddlení i právní agendu, v ní~ budou posobit (bod [49] výae), pYi em~ takto provedené ur ení je pro ka~dého soudce závazné a zakládá jeho oprávnní i povinnost v dané právní oblasti vykonávat rozhodovací innost. V právní sféYe soudce se tedy rozvrh práce projevuje ji~ okam~ikem nabytí ú innosti, a nikoliv a~ ve chvíli, kdy je aplikován a soudci je podle nho pYidlena vc k rozhodnutí. Rozvrh práce tudí~ mo~e mít pYímý dopad na jednotlivce zastávajícího funkci soudce a pYímo ho zkrátit na právech plynoucích z l. 21 odst. 4 Listiny. Rozvrh práce pYitom soudce (jednotlivce tuto funkci zastávající) ur uje jmenovit, a je tak na n pYímo zamYen. Platí tedy, ~e rozvrh práce mo~e pYedstavovat pYímý zásah do práv jednotlivce zastávajícího funkci soudce a vést k pYímému zkrácení jeho práv.<br/>PYedseda soudu jako správní orgán pYi vydávání rozvrhu práce <br/>[70] Zbývá se vypoYádat s tím, ~e zásahovou ~alobou podle § 82 a násl. s. Y. s. se lze bránit pouze proti zásahu  správního orgánu , co~ je legislativní zkratka zavedená v § 4 odst. 1 písm. a) s. Y. s. Podle tohoto ustanovení se správním orgánem rozumí jakýkoliv orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jako~ i fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán, pokud jim bylo svYeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veYejné správy.<br/>[71] Dosavadní judikatura pokládá pYedsedu soudu pYi vydávání rozvrhu práce za správní orgán v uvedeném smyslu. Vychází z toho, ~e pYedseda soudu pYi vydávání rozvrhu práce  tedy pYi realizaci své výlu né kompetence dle § 41 odst. 2 zákona o soudech a soudcích  vykonává státní správu soudu, konkrétn  zajiaeuje chod soudu po stránce personální a organiza ní [§ 124 odst. 1 písm. a), § 125 odst. 1 písm. a), § 126 odst. 1 písm. a) a § 127 odst. 1 písm. a) zákona o soudech a soudcích a § 29 odst. 1 písm. a) s. Y. s.]. Na státní správu soudo judikatura obecn nahlí~í jako na sou ást veYejné správy (rozsudek ze dne 27. 3. 2020, . j. 9 As 237/2019  45, . 4016/2020 Sb. NSS, bod 26). Jeliko~ vydávání rozvrhu práce je sou ástí státní správy soudo, a tedy veYejné správy, judikatura dovozuje, ~e pYi vydávání rozvrhu práce je pYedseda soudu správním orgánem (rozsudek ze dne 19. 9. 2012, . j. 1 As 48/2012  28, . 2767/2013 Sb. NSS, body 10 a 18; rozsudek ze dne 20. 9. 2017, . j. 2 As 182/2017  102, bod 30). Tento závr nebyl v posuzované vci nikým zpochybnn. Ani Nejvyaaí správní soud neshledal dovod se od nj odchýlit. <br/>[72] Jak ji~ bylo pYipomenuto, funkce pYedsedy soudu je neoddlitelná od funkce soudce, a proto se záruky nezávislosti soudco vztahují i na funkci pYedsedy soudu, respektive  soudní funkcionáYe (pYedsedy a místopYedsedy soudo) obecn (srov. ji~ citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 18/06 ze dne 11. 7. 2006). Tato skute nost ovaem nevylu uje nahlí~et na n pYi výkonu nkterých pravomocí jako na správní orgán v airaím smyslu dle § 4 odst. 1 písm. a) s. Y. s. To z nich ne iní sou ást moci výkonné z hlediska ústavního poYádku, ani to nesni~uje jejich soudcovskou nezávislost. Je bezesporu vylou eno pokládat pYedsedu soudu za správní orgán v situacích, kdy vykonává soudcovskou innost. Tou ale vydávání rozvrhu práce není: nejde o rozhodování právního sporu (vci) konkrétních ú astníko, ani o jinou ze zákonných forem výkonu soudní moci. Vydávání rozvrhu práce ovaem pYedstavuje výkon veYejné moci, pYi kterém mohou být jednotlivci zastávající funkci soudce zkráceni na právech plynoucích z l. 21 odst. 4 Listiny. Soudní ochranu tchto práv vylou it nelze ( l. 4 Ústavy a l. 36 odst. 2 vta druhá Listiny). Nejvyaaí správní soud proto setrvává na názoru, ~e pYedseda soudu je pYi vydávání rozvrhu práce správním orgánem v airaím smyslu dle § 4 odst. 1 písm. a) s. Y. s. I v tomto ohledu je tak soudní ochrana zásahovou ~alobou namíst.<br/>Shrnutí<br/>[73] Nejvyaaí správní soud uzavírá, ~e rozvrhem práce mo~e být zasa~eno do práva jednotlivce zastávajícího funkci soudce na její neruaený výkon, jak vyplývá z l. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod ve spojení s l. 82 odst. 2 vtou první Ústavy, garantujícím nezávislost soudco. Proti tomuto zásahu se lze domáhat soudní ochrany ve správním soudnictví zásahovou ~alobou dle § 82 a násl. s. Y. s.<br/>III.3. PYezkum zákonnosti pYeYazení soudce na jiný úsek<br/>[74] Jdeli o kritéria pro pYezkum zákonnosti zásahu rozvrhem práce, je tYeba vyjít z toho, ~e pYedseda soudu je pYi sestavování rozvrhu práce omezen jak zákonem (zejména pravidly pro sestavení rozvrhu práce dle § 42 zákona o soudech a soudcích), tak ústavním poYádkem. V posuzované vci je nezbytné zodpovdt, jak tato omezení dopadají na pYeYazení soudce mezi jednotlivými úseky, konkrétn mezi ob anskoprávním úsekem a úsekem správního soudnictví.<br/>[75] Ústavní poYádek výslovná pravidla pro pYeYazení soudce nestanoví. Nelze pYisvd it argumentaci st~ovatelky, ~e ústavní poYádek umo~Huje soudce pYeYadit na jiný úsek pouze pYi splnní podmínek pro jeho pYelo~ení na jiný soud. St~ovatelka se opírá o l. 82 odst. 2 Ústavy, podle nho~ soudce nelze proti jeho voli odvolat nebo pYelo~it k jinému soudu; výjimky vyplývající zejména z kárné odpovdnosti stanoví zákon, a dovozuje, ~e je tYeba vykládat toto ustanovení aíYeji a pYelo~ením rozumt i pYeYazení na jiný úsek. Pro takto rozaiYující výklad ovaem chybí jakékoliv pYesvd ivé zdovodnní. V ústavním poYádku se ~ádná zmínka o úsecích, v nich~ soudci vykonávají svou innost, neobjevuje, a je otázkou, pro  by práv ony mly být pokládány za soudy v materiálním smyslu pro ú ely l. 82 odst. 2 Ústavy. S takovým výkladem by se pojil i problém, jak jednotlivé úseky vymezit: nelze toti~ ozna it za samozYejmé, ~e by jimi mly být práv ob anskoprávní úsek, trestní úsek a úsek správního soudnictví, nikoliv napYíklad také samostatný obchodnprávní úsek. Není ani zYejmé, pro  by se specifická ochrana l. 82 odst. 2 Ústavy mla vztahovat práv a jen na jednotlivé úseky, a nikoliv (také) na pYeYazení na zcela jinou agendu v rámci tého~ úseku (napYíklad pYeYazení z pracovnprávní na rodinnprávní agendu v rámci ob anskoprávního úseku nebo z agendy sociálního zabezpe ení na stavební i daHovou v rámci úseku správního soudnictví). Výklad prosazovaný st~ovatelkou by tak byl spojen s nutností hodnotit u ka~dého pYípadu pYeYazení soudce na jinou agendu, zda ji~ nejde o pYelo~ení na jiný soud v materiálním smyslu dle l. 82 odst. 2 Ústavy, co~ by vedlo ke zna né míYe právní nejistoty. Sou asn ústavní poYádek nenabízí ani ~ádná jednozna ná kritéria pro takové posouzení.<br/>[76] Navíc i v dob, kdy byla Ústava pYijímána, mohly nastávat situace pYeYazení soudce na jiný úsek. A koliv tehdy neexistovalo správní soudnictví v dneaní podob, bylo mo~né soudce pYeYadit napYíklad z ob anskoprávního úseku na trestní i naopak. A koliv tedy ústavodárce i tuto problematiku výslovn upravit mohl, neu inil tak. Je tedy namíst usuzovat, ~e zámrem ústavodárce nebylo, aby se l. 82 odst. 2 Ústavy vztahoval i na pYeYazení soudce na jiný úsek tého~ soudu. Ostatn komentáYová literatura, jí~ se st~ovatelka dovolává, nedovozuje uplatnitelnost l. 82 odst. 2 Ústavy na situace pYeYazení soudce na jiný úsek, pouze poukazuje na to, ~e pYeYazování soudce na jiný úsek (agendu) mo~e ohro~ovat nezávislost soudo a soudco. Jakkoliv tedy platí, ~e pojem jiný soud dle l. 82 odst. 2 Ústavy obecn není mo~no redukovat na to, jak jsou soudy vymezeny v podústavním právu, sou asn nelze pYijmout natolik rozaiYující výklad, který by pod toto ustanovení podYadil i problematiku pYeYazení soudce na jiný úsek (agendu).<br/>[77] PYiléhavá není ani argumentace rovností dle l. 1 Listiny. St~ovatelka poukazuje na to, ~e soudci okresního i vrchního soudu jsou l. 82 odst. 2 Ústavy chránni proti pYeYazení na správní úsek krajského soudu proti své voli, bye by krajský soud posobil v tém~e mst, ale soudce krajského soudu není chránn proti pYeYazení na správní úsek. Zaprvé, st~ovatelka nevykresluje kompletní obrázek pYeYazování soudco a chybn tak vymezuje srovnatelné situace: tak jako lze pYeYadit soudce krajského soudu mezi jednotlivými úseky, lze obdobn pYeYadit soudce okresního i vrchního soudu na jiný úsek (z ob anskoprávního na trestní a naopak). V ústavním poYádku nelze nalézt dovod, pro  by mlo pYeYazení práv na správní úsek podléhat jiným pravidlom ne~ pYeYazení mezi jinými úseky. Zadruhé, rozliaování mezi pYeYazením na jiný úsek a pYeYazením na jiný soud má pYímou oporu v ústavním poYádku  jak bylo vylo~eno v pYedchozím bod, l. 82 odst. 2 Ústavy pokládá pYelo~ení soudce k jinému soudu za specifické a zasluhující zvláatní ochranu. Kritérium rozliaení, které ústavní poYádek výslovn zakotvuje, lze st~í ozna it za neústavní.<br/>[78] Ani zákonodárce nezakotvil ~ádná zvláatní pravidla pro pYeYazení soudco na jiný úsek. Argumentace st~ovatelky, ~e pro pYeYazení na úsek správního soudnictví je nutno splnit specifické podmínky zakotvené v § 121 odst. 1 s. Y. s., není správná. Podle citovaného ustanovení k výkonu funkce ke krajskému soudu, v ní~ bude jednat a rozhodovat ve vcech správního soudnictví, lze soudce v souladu s jeho pYedchozím souhlasem pYidlit, vykonávalli v oboru ústavního, správního nebo finan ního práva po dobu nejmén pti let právní praxi nebo vdeckou, popYípad pedagogickou innost nebo odovodHujíli to výsledky jeho justi ní zkouaky a odborné pYípravy. Zásadn mají být obdobná ustanovení v právním Yádu vykládána obdobn. To vy~aduje vykládat pojem pYidlení soudce dle § 121 s. Y. s. souladn s § 67 zákona o soudech a soudcích, tedy tak, ~e pYidlením soudce je toliko prvotní pYidlení soudce k ur itému soudu po slo~ení slibu, o nm~ rozhoduje ministr spravedlnosti. Tomu ostatn svd í i skute nost, ~e na pYípady, pro n~ bylo v souvislosti se vznikem sou asné soustavy správního soudnictví potYeba upravit podmínky pYelo~ení soudce, pamatuje § 126 s. Y. s. <br/>[79] Ani ú el i zámr zákonodárce spojený s právní úpravou k odlianému výkladu nevedou. Ú elem § 121 odst. 1 s. Y. s. toti~ je toliko stanovit výjimku z pravidla, ~e pro pYidlení ke krajskému soudu je tYeba osm let pYedchozí právnické innosti (§ 67 odst. 1 zákona o soudech a soudcích), a sní~it tento po~adavek na pt let ve spojení s dalaími kritérii; dané ustanovení tak má umo~nit pYidlení nových soudco na správní úsek dYíve, ale nestanoví obecné kvalifika ní po~adavky pro výkon funkce soudce v agendách správního soudnictví. Tento výklad není v rozporu se zámrem zákonodárce. V pasá~i dovodové zprávy, na kterou st~ovatelka poukazuje, se toti~ toliko uvádí, pro  není tYeba  pYedchozí výkon funkce u okresních soudo pro pYidlení soudce ke krajskému soudu. Navzdory pYesvd ení st~ovatelky se daná pasá~ vobec netýká otázky kvalifikace soudce. Dále § 121 odst. 1 s. Y. s. pYedstavuje speciální ustanovení k § 67 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, a proto v nm bylo rovn~ namíst uvést po~adavek na souhlas soudce, jinak by toti~ mohlo být sporné, zda je k pYidlení soudce na správní úsek krajského soudu tYeba jeho souhlas. O nadbyte ný po~adavek se tudí~ nejedná. Zákonodárce tedy v § 121 odst. 1 s. Y. s. stanovuje pravidla pro rozhodování ministra spravedlnosti o pYidlení soudce ke krajskému soudu k výkonu správního soudnictví, a to s cílem umo~nit pYidlení ke krajskému soudu a výkonu správního soudnictví dYíve ne~ po osmi letech právnické innosti. Z tchto pravidel nelze pYesvd iv dovodit omezení vztahující se na pYedsedu soudu pYi sestavování rozvrhu práce ve vztahu k pYeYazení soudco na úsek správního soudnictví, jak to po~aduje st~ovatelka. <br/>[80] Absence výslovné ústavní i zákonné úpravy ovaem neznamená, ~e by uvá~ení pYedsedy soudu o pYeYazení soudce zmnou rozvrhu práce bylo neomezené. Z principo právního státu dle l. 1 odst. 1 Ústavy toti~ dle ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá rovn~ zákaz svévole a libovole pYi výkonu veYejné moci [z poslední doby viz napY. nález sp. zn. Pl. ÚS 7/19 ze dne 30. 10. 2019 (309/2019 Sb.), body 4950; nález sp. zn. Pl. ÚS 39/08 ze dne 6. 10. 2010 (N 207/59 SbNU 3; 294/2010 Sb.), bod 68; nález sp. zn. Pl. ÚS 9/07 ze dne 1. 7. 2010 (N 132/58 SbNU 3; 242/2010 Sb.), bod 30 a násl.]. <br/>[81] PYeYazení soudce na jiný úsek je jedním z nejzáva~njaích zásaho do rozhodovací innosti soudce a nemo~e být projevem svévole i libovole pYedsedy soudu, a to i s ohledem na ústavní garanci nezávislosti soudco ( l. 82 odst. 1 Ústavy); pYeYazení soudce se tedy musí opírat o adekvátní dovod. <br/>[82] Takovým dovodem nicmén mo~e být i nedostatek soudco na jednom úseku a  pYebytek soudco na úseku jiném. PYeYazení soudce v takovém pYípad sleduje legitimní cíl spo ívající v Yádném výkonu soudnictví a zajiatní práva ú astníko na projednání vci bez zbyte ných protaho ( l. 38 odst. 2 Listiny). PYeYazení soudce na jinou agendu z tchto dovodo ostatn výslovn jako legitimní ozna il i Soudní dvor v rozsudku ve vci W. {., bod 118.<br/>[83] Adekvátní dovod pro pYeYazení ovaem není jediným ústavnprávním po~adavkem. PYeYazení soudce dále zejména nesmí být projevem diskriminace ( l. 1 ve spojení s l. 3 odst. 1 Listiny). Stejn tak nepYípustné by bylo pYeYazení soudce, pokud by se prokázalo, ~e bylo vedeno ústavn nepYípustným úmyslem zasáhnout do nezávislého výkonu této funkce ( l. 82 odst. 1 Ústavy).<br/>III.4. Aplikace na posuzovanou vc<br/>[84] Krajský soud v posuzované vci k zásahové ~alob st~ovatelky pYezkoumal, zda zmny rozvrhu práce, jimi~ doalo k pYeYazení st~ovatelky jako soudkyn krajského soudu z ob anskoprávního úseku na úsek správního soudnictví, nebyla poruaena práva st~ovatelky. V souladu s výae uvedeným závrem tedy správn poskytl st~ovatelce soudní ochranu v Yízení o zásahové ~alob. St~ovatelka ovaem rozporuje vcné posouzení provedené krajským soudem a namítá, ~e pYeYazení bylo protiprávní.<br/>[85] Na pYeYazení st~ovatelky nedopadá ~ádné speciální pravidlo plynoucí z ústavního poYádku, ani se na n nevztahuje úprava obsa~ená v § 121 odst. 1 s. Y. s., týkající se pYidlení soudce na krajský soud k výkonu správního soudnictví. V tomto ohledu tedy zásah za nezákonný ozna it nelze. Zejména platí, ~e její pYeYazení mezi úseky krajského soudu nebylo podmínno jejím souhlasem. <br/>[86] Dovodem pro pYeYazení st~ovatelky byl nedostatek soudco na úseku správního soudnictví ve srovnání s ob anskoprávním úsekem, jak konstatoval krajský soud, který tím identifikoval legitimní cíl pro pYeYazení st~ovatelky. Námitka, ~e uvedený cíl nemá oporu v provedených dokazech, je nedovodná. V tomto ohledu posta í poukázat na to, ~e nad rámec st~ovatelkou rozporovaných dokazo vycházel krajský soud také z protokolo o výslechu nkolika svdko v soudním Yízení ve vci sp. zn. 22 C 328/2021. Se st~ovatelkou se nelze ztoto~nit ani v tom, ~e by krajský soud tento cíl  domýalel nad rámec dovodo tvrzených ~alovanou. Ta ji~ ve vyjádYení k ~alob uvedla, ~e pYeYazení bylo  jedním z mnoha opatYení smYujících ke stabilizaci správního úseku , a v podrobnostech odkázala na pYilo~ené dokumenty z ob anského soudního Yízení ( . l. 68 spisu krajského soudu). St~ovatelka tak mla dostate nou mo~nost tvrdit, ~e tento cíl její pYeYazení nesledovalo, a zpochybnit k tomu pYedlo~ené dokazy. Nejvyaaí správní soud tak konstatuje, ~e v tomto ohledu nevykazuje postup krajského soudu ani jím u inný závr ~ádný deficit. Namítáli st~ovatelka, ~e závr o neú innosti jiných opatYení ne~ pYeYazení soudco nemá oporu v provedených dokazech, neboe nedoalo ke  kvantitativnímu vyhodnocení jejich ú innosti, je tYeba poukázat na to, ~e tu lze vyhodnocovat i jinak ne~ kvantitativn a ~e pYípadná absence tohoto zposobu vyhodnocování nesvd í o tom, ~e k ~ádnému vyhodnocení nedoalo. Dokazy, z nich~ byla dovozena neú innost jiných opatYení, mla st~ovatelka mo~nost zpochybHovat (v etn pYedlo~ení kvantitativních dokazo). Navíc se závr o nedostate nosti jiných opatYení opírá o výpov více ne~ jednoho svdka. Jak rovn~ shledal ji~ krajský soud, nic nenasvd uje tomu, ~e by pYeYazení st~ovatelky mlo za cíl ohrozit její nezávislost nebo mlo diskrimina ní charakter.<br/>[87] St~ovatelka dále rozporuje kritéria, na jejich~ základ byla ~alovanou vybrána k pYeYazení na úsek správního soudnictví. Nejvyaaí správní soud nicmén konstatuje, ~e z hlediska zákonnosti pYeYazení je rozhodné, ~e sledovalo legitimní cíl, nebylo vedeno zámrem ohrozit nezávislost soudce ani nemlo diskrimina ní charakter. Nad rámec toho správním soudom nepYísluaí pYezkoumávat vhodnost, rozumnost i efektivnost kritérií, která si pYedseda soudu pro pYeYazení soudco zvolí, a to ji~ proto, ~e právní úprava nevy~aduje, aby taková kritéria byla vobec explicitn formulována. <br/>[88] Zvolíli si pYedseda soudu pYesto taková kritéria a poruaíli je pYi následném výbru, jde o relevantní faktor pYi zva~ování, zda jeho postup nevykazuje znaky libovole i svévole. Poruaení kritérií samo o sob nicmén neposta uje k u inní závru, ~e postup byl libovolí i svévolí zatí~en. Jeliko~ pYedseda soudu není povinen kritéria výbru explicitn formulovat, je pYi poruaení fakultativn stanovených kritérií tYeba zabývat se dovodem tohoto poruaení. V posuzované vci st~ovatelka splnila vaechna kritéria stanovená ~alovanou a poukazovala pouze na mo~ná poruaení kritérií ve vztahu k jiným soudcom. Tato skute nost, i kdyby byla pravdivá, se ovaem nijak nepromítá do subjektivních práv st~ovatelky, jak správn namítá ~alovaná. <br/>[89] Kone n nelze st~ovatelce pYisvd it, ~e by Soudní dvor v rozsudku ve vci W. {. vy~adoval pYísnjaí pYezkum, ne~ jaký krajský soud provedl. Soudní dvor v bod 117 citovaného rozsudku dovodil, ~e pravidla a zásady týkající se kárného re~imu mají být uplatnny i na pYípady pYeYazení soudce na jinou agendu, ovaem konkrétní zposob jejich uplatnní dále upYesnil v bod 118 citovaného rozsudku. Podle tohoto bodu mohou být opatYení o pYeYazení soudce (1) pYijímána  pouze z legitimních dovodo spo ívajících zejména v rozmístní dostupných zdrojo, které umo~ní Yádný výkon spravedlnosti a (2) musí být soudn pYezkoumatelná v Yízení zaru ujícím práva dle l. 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie, zejména právo na obhajobu. PYezkum provedený krajským soudem obma po~adavkom dostál. Z citovaného rozsudku neplyne, ~e by pYeYazení soudce bylo mo~né toliko na základ pYedem stanovených pravidel, obdobn jako je tomu u kárné odpovdnosti (kterou Soudní dvor zmiHuje v bod 113 rozsudku). Nejvyaaí správní soud pokládá výklad poskytnutý Soudním dvorem ve vci W. {. za jasný a pro ú ely posuzované vci dostate ný, a tudí~ neshledal dovod pokládat Soudnímu dvoru pYedb~nou otázku. Pro úplnost je vhodné podotknout, ~e k pYeYazení st~ovatelky doalo na základ pYedem stanovených kritérií pYedsedkyn soudu.<br/>[90] V posuzované vci krajský soud postupoval správn, neboe st~ovatelce soudní ochranu v Yízení o zásahové ~alob poskytl a vcn pYezkoumal, zda práva st~ovatelky nebyla poruaena jejím pYeYazením jako~to soudkyn z ob anskoprávního úseku na úsek správního soudnictví v dosledku zmn rozvrhu práce. Námitky st~ovatelky proti vcnému posouzení krajského soudu pak nebyly opodstatnné.<br/>IV. Závr a náklady Yízení<br/>[91] St~ovatelka se svými námitkami neuspla. Jeliko~ Nejvyaaí správní soud neshledal dovod pro zruaení napadeného rozhodnutí ani z úYední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. Y. s.), zamítl kasa ní stí~nost jako nedovodnou (§ 110 odst. 1 s. Y. s.).<br/>[92] O náhrad náklado Yízení Nejvyaaí správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 a 7 s. Y. s. za pou~ití § 120 s. Y. s. St~ovatelka ve vci nemla úspch, a proto nemá právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti. }alované v Yízení o kasa ní stí~nosti ~ádné náklady nad rámec b~né úYední innosti nevznikly, proto soud rozhodl, ~e se jí náhrada náklado Yízení o kasa ní stí~nosti nepYiznává.<br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/>V Brn dne 26. kvtna 2022<br/>JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D. <br/> pYedseda senátu<br/><br/><br/></body> </html>