<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 5 Afs 4/2021- 66 - text</title> </head> <body> ÿþ 5 Afs 4/2021 - 74<br/>pokra ování<br/><br/><br/><br/><br/><br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>R O Z S U D E K<br/>J M É N E M R E P U B L I K Y<br/><br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senátu slo~eném z pYedsedy senátu JUDr. Viktora Ku ery a soudco JUDr. Lenky Matyáaové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní vci ~alobkyn: obec Nm ovice, se sídlem Nm ovice 37, zast. Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem Malická 1576/11, PlzeH, proti ~alovanému: Ministerstvo zemdlství, se sídlem Tanov 65/17, Praha, o kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti rozsudku Mstského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2020, . j. 9 A 134/2017 - 114,<br/><br/>takto:<br/><br/>I. Rozsudek Mstského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2020, . j. 9 A 134/2017 - 114, se ruaí.<br/>II. Rozhodnutí Ministerstva zemdlství ze dne 1. 6. 2017, . j. 33769/2017-MZE-14132, se ruaí.<br/>III. Rozhodnutí Státního zemdlského interven ního fondu ze dne 10. 3. 2017, . j. SZIF/2017/0192275, se ruaí a vc se vrací ~alovanému k dalaímu Yízení.<br/>IV. }alovaný je povinen zaplatit ~alobkyni na náhrad náklado Yízení ástku 41 261 K , a to do 30 dno od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce ~alobkyn Mgr. Romana Seidlera, advokáta se sídlem Malická 1576/11, PlzeH.<br/><br/><br/>Odovodnní:<br/><br/>I. Vymezení vci<br/><br/>[1] Kasa ní stí~ností se ~alobkyn (dále jen  st~ovatelka ) domáhala zruaení v záhlaví ozna eného rozsudku Mstského soudu v Praze (dále jen  mstský soud ), kterým byla zamítnuta ~aloba st~ovatelky proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 1. 6. 2017, . j. 33769/2017-MZE-14132; tímto rozhodnutím ~alovaný zamítl odvolání st~ovatelky a potvrdil rozhodnutí Státního zemdlského interven ního fondu (dále jen  správní orgán I. stupn ) ze dne 10. 3. 2017, . j. SZIF/2017/0192275. Posledn uvedeným rozhodnutím správní orgán I. stupn ulo~il st~ovatelce povinnost do 60 dno od doru ení tohoto rozhodnutí vrátit finan ní prostYedky ve výai 103 670,60 K , které jí byly poskytnuty jako dotace v rámci programu na podporu zalesnní zemdlské pody pro rok 2005.<br/>[2] St~ovatelka podala dne 23. 2. 2005 ~ádost o dotaci a zaYazení do programu zalesHování zemdlské pody. K ~ádosti pYilo~ila zalesHovací projekt, ve kterém stejn jako v ~ádosti deklarovala, ~e zalesní pozemky parc. . 187, 188, 189 a 190, v katastrálním území Nm ovice, a to v celé jejich výmYe. Zalo~ení lesního porostu bylo provedeno ke dni 3. 5. 2005. Rozhodnutím správního orgánu I. stupn ze dne 19. 6. 2006, . j. SZIF/2006/0234290, byla st~ovatelce poskytnuta dotace v rámci programu na podporu zalesnní zemdlské pody v celkové výai 103 670,60 K . Rozhodnutí o poskytnutí dotace nabylo právní moci dne 27. 6. 2006, jak vyplývá z dolo~ky právní moci tohoto rozhodnutí, pYi em~ dotace byla financována jak z národních zdrojo, tak z rozpo tu Evropské unie.<br/>[3] Dne 25. 2. 2008 provedl správní orgán I. stupn kontrolu, pYi které zjistil, ~e st~ovatelka nezalesnila celkovou výmru plochy, kterou deklarovala v ~ádosti o poskytnutí dotace a v zalesHovacím projektu. Uvedené závry uvedl správní orgán I. stupn v protokolu o kontrole, proti kterému podala st~ovatelka námitky; ty správní orgán I. stupn rozhodnutím ze dne 23. 5. 2008, . j. SZIF/2008/0166700, zamítl. Následn pYípisem ze dne 21. 8. 2008, . j. SZIF/2008/0219760, zahájil Yízení o vrácení ásti poskytnuté dotace.<br/>[4] Rozhodnutím ze dne 26. 9. 2008, . j. SZIF/2008/0246500, ulo~il správní orgán I. stupn st~ovatelce povinnost vrátit ást poskytnuté dotace. Proti tomuto rozhodnutí podala st~ovatelka odvolání, kterému ~alovaný vyhovl a rozhodnutí správního orgánu I. stupn rozhodnutím ze dne 29. 1. 2009, . j. 40847/2008-14130, zruail a vc mu vrátil k novému projednání.<br/>[5] Rozhodnutím ze dne 23. 3. 2009, . j. SZIF/2009/0119005, ulo~il správní orgán I. stupn st~ovatelce povinnost vrátit celou poskytnutou dotaci. Také proti tomuto rozhodnutí podala st~ovatelka odvolání, které ~alovaný zamítl a rozhodnutím ze dne 16. 6. 2009, . j 14062/2009-14130, potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupn. Proti tomuto rozhodnutí ~alovaného podala st~ovatelka ~alobu, kterou mstský soud rozsudkem ze dne 22. 3. 2013, . j. 5 Ca 129/2009 - 50, zamítl. Rozsudek mstského soudu ke kasa ní stí~nosti st~ovatelky zruail Nejvyaaí správní soud, v etn rozhodnutí ~alovaného, neboe správní orgány nedodr~ely zásadu spisového poYádku, spis doplHovaly o dalaí podklady a st~ovatelku Yádn neseznámily s podklady pYed vydáním rozhodnutí; viz rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 18. 12. 2013, . j. 6 As 81/2013 - 56. }alovaný (po zruaujícím rozsudku Nejvyaaího správního soudu) rozhodnutím ze dne 5. 3. 2014, . j. 5877/2014-MZE-14132, zruail také rozhodnutí správního orgánu I. stupn (ze dne 23. 3. 2009, . j. SZIF/2009/0119005), a vc mu vrátil k dalaímu Yízení.<br/>[6] Správní orgán I. stupn v intencích zruaujícího rozsudku Nejvyaaího správního soudu o vci znovu (ji~ potYetí) rozhodl a rozhodnutím ze dne 10. 3. 2017, . j. SZIF/2017/0192275, st~ovatelce ulo~il povinnost vrátit poskytnutou dotaci v plné výai. V napadeném rozhodnutí zdoraznil, ~e do registru pody (LPIS) byly zaYazeny podní bloky, které ji~ byly áste n zalesnny. St~ovatelka vaak v ~ádosti o poskytnutí dotace deklarovala tyto podní bloky (resp. pozemky, které tyto bloky tvoYí) jako plochu, která bude zalesnna v celém rozsahu. Vzhledem k jejich ji~ dYívjaímu zalesnní tak nemohla celou deklarovanou plochu zalesnit. Také proti tomuto rozhodnutí podala st~ovatelka odvolání, které ~alovaný rozhodnutím ze dne 1. 6. 2017, . j. 33769/2017-MZE-14132, zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupn potvrdil.<br/>II. Rozhodnutí mstského soudu<br/>[7] Proti posledn uvedenému rozhodnutí ~alovaného (ze dne 1. 6. 2017, . j. 33769/2017-MZE-14132) podala st~ovatelka ~alobu, ve které namítala, ~e pYi podání ~ádosti o poskytnutí dotace vycházela ze zákreso v registru pody (LPIS), ve kterých byla chybn evidovaná ji~ zalesnná plocha. Podní bloky byly nkolikrát mnny a aktualizovány, pochybení tak zposobili zamstnanci správního orgánu I. stupn, kteYí jsou za zákresy v LPIS odpovdní. St~ovatelka vysázela odpovídající po et dYevin, bye ne na veakeré deklarované ploae. S ohledem na chyby v LPIS je tak nutno pYihlédnout také k ploae, která byla zalesnna ji~ dYíve a kterou st~ovatelka zalesnila mimo deklarovanou plochu.<br/>[8] V probhu Yízení u mstského soudu probhla dv jednání. Na prvním z nich, které se konalo dne 9. 11. 2020, vznesla st~ovatelka námitku prekluze práva po~ádat o vrácení dotace; tuto prekluzi dovozovala z l. 54 naYízení Evropského parlamentu a Rady (EU) . 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013, o financování, Yízení a sledování spole né zemdlské politiky a o zruaení naYízení Rady (EHS) . 352/78, (ES) . 165/94, (ES) . 2799/98, (ES) . 814/2000, (ES) . 1290/2005 a (ES) . 485/2008 (dále jen  naYízení . 1306/2013 ), a z odovodnní rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 9. 8. 2018, . j. 9 Afs 280/2017 - 57, v nm~ se k uvedenému l. 54 vyjadYoval.<br/>[9] Tuto svou námitku st~ovatelka zopakovala také na druhém jednání, které se konalo dne 4. 12. 2020. }alovaný pak k otázce prekluze sdlil, ~e z l. 54 naYízení . 1306/2013 nevyplývá, ~e by  právo vymáhat ástku zpt prekludovalo . To podle ~alovaného nevyplývá ani z rozsudku Nejvyaaího správního soudu . j. 9 Afs 280/2017 - 57, neboe zde Yeail Nejvyaaí správní soud to, zda má polo~it ohledn vztahu naYízení . 1306/2013 a naYízení Rady (ES, Euratom) . 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochran finan ních zájmo Evropských spole enství (dále jen  naYízení . 2988/95 ) pYedb~nou otázku. Ob naYízení se toti~ vnují zptnému získávání neoprávnn poskytnutých plateb a upravují lhoty, v jakých má k jejich zptnému získání dojít.<br/>[10] Mstský soud ~alobu st~ovatelky podle § 78 odst. 7 zákona . 150/2002 Sb., soudní Yád správní, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  s. Y. s. ), zamítl. K nesprávné evidenci podních bloko v LPIS uvedl, ~e z ~ádosti o poskytnutí dotace je evidentní zámr zalesnit celé pozemky, které st~ovatelka v ~ádosti ozna ila údaji z katastru nemovitostí. PYesto~e tak správní orgán I. stupn pYi zákresu podních bloko pochybil, toto pochybení nemlo vliv na práva st~ovatelky. Ta jednozna n deklarovala, ~e zalesní celou výmru vaech tyY pozemko (parc. .: 187, 188, 189 a 190 v k. ú. Nm ovice), fakticky vaak zalesnila pouze jejich ást.<br/>[11] K otázce prekluze mstský soud uvedl, ~e lhoty obsa~ené v naYízení . 2988/95 s ohledem na § 41 s. Y. s. po dobu Yízení pYed soudem neb~í. Byla tak dodr~ena jak lhota pro zahájení Yízení o vrácení dotace ve smyslu l. 3 odst. 1 prvního pododstavce naYízení . 2988/95, tak lhota pro rozhodnutí o povinnosti vrátit dotaci ve smyslu l. 3 odst. 1 tvrtého pododstavce naYízení . 2988/95. Ob tyto lhoty jsou po ítány od okam~iku, kdy doalo k nesrovnalosti, ím~ je v nyní posuzované vci právní moc rozhodnutí o poskytnutí dotace.<br/>[12] K naYízení . 1306/2013 mstský soud uvedl, ~e toto naYízení s ú inností od 1. 1. 2014 nahradilo pYedchozí naYízení Rady (ES) . 1290/2005 ze dne 21. ervna 2005 o financování spole né zemdlské politiky (dále jen  naYízení . 1290/2005 ), které ~ádnou lhotu, ve které by mly lenské státy po~ádat o vrácení dotace, neobsahovalo. Takovou lhotu nov zavedl l. 54 odst. 1 naYízení . 1306/2013, podle nho~ musí lenské státy po~ádat o vrácení dotace do 18 msíco poté, co byla schválena kontrolní zpráva nebo podobný doklad konstatující, ~e doalo k nesrovnalosti. S odkazem na rozsudek Nejvyaaího správního soudu . j. 9 Afs 280/2017 - 57 mstský soud uvedl, ~e ur ujícím okam~ikem pro bh této 18msí ní lhoty je rozhodnutí o námitkách proti provedené kontrole, pYi em~  po~ádáním o vrácení dotace je nutno dle tého~ rozsudku Nejvyaaího správního soudu rozumt doru ení prvostupHového rozhodnutí. Není pYitom podstatné, ~e v nyní uvedené vci bylo první prvostupHové rozhodnutí (ze dne 26. 9. 2008, . j. SZIF/2008/0246500) zruaeno; zásadní je, ~e st~ovatelka byla s povinností vrátit dotaci srozumna. I lhota podle l. 54 naYízení . 1306/2013 tak byla podle názoru mstského soudu dodr~ena.<br/>III. Kasa ní stí~nost, vyjádYení ~alovaného a jeho doplnní<br/>[13] St~ovatelka napadla rozsudek mstského soudu kasa ní stí~ností z dovodo uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. Y. s. Trvala na tom, ~e nesrovnalost mezi plochou deklarovanou k zalesnní a skute n zalesnnou plochou pramenila z pochybení zamstnanco správního orgánu I. stupn, kteYí nesprávn evidovali podní bloky v LPIS. St~ovatelka vysázela pYesný po et sazenic, co~ správní orgány, ani mstský soud nezohlednily. Mstský soud navíc odmítl provést dokaz výslechem svdka Ing. B., bývalého Yeditele zemdlské agentury a pozemkového úYadu Rokycany; bez tohoto výslechu vaak nemohly být zcela objasnny okolnosti, za kterých byly zákresy v LPIS provádny.<br/>[14] St~ovatelka rovn~ nesouhlasila s názorem mstského soudu, ~e k prekluzi nedoalo. Výslovn uvedla, ~e na danou vc nelze aplikovat § 41 s. Y. s. Mstský soud tak nepYípustn pYihlí~el k bhu pYedchozích Yízení práv u mstského soudu a u Nejvyaaího správního soudu; zejm. pak podle názoru st~ovatelky nelze pYihlí~et k tm rozhodnutím správních orgáno, která byla vydána v rozporu se zákonem. Správní orgány si pYi vymáhání vrácení dotace mají být vdomy bhu závazných lhot a postupovat v souladu se zákonem. St~ovatelka tak trvala na tom, ~e doalo k prekluzi podle l. 54 odst. 1 naYízení . 1306/2013.<br/>[15] }alovaný se ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti ztoto~nil se závry mstského soudu a zdoraznil, ~e § 41 s. Y. s. je pln aplikovatelný. Uvedl, ~e 18msí ní lhota pro po~ádání o vrácení dotace obsa~ená v l. 54 naYízení . 1306/2013 nemo~e být v daném pYípad aplikována, neboe je v rozporu s obecnou úpravou obsa~enou v naYízení . 2988/95  toto naYízení v l. 3 upravuje komplexn lhoty, jakými jsou správní orgány vázány. l. 54 naYízení . 1306/2013 tak není mo~né pro rozpor s l. 3 naYízení . 2988/95 aplikovat. VyjádYil také pYesvd ení, ~e lhota obsa~ená v l. 54 naYízení . 1306/2013 není prekluzivní, podle názoru ~alovaného jde o lhotu upravující vztah mezi Evropskou unií a platební agenturou. Z l. 54 naYízení . 1306/2013 nelze dovodit, ~e by nedodr~ení této lhoty mlo za následek zánik samotného práva domáhat se vrácení poskytnuté dotace.<br/>[16] V doplnní svého vyjádYení pak ~alovaný uvedl, ~e rozsudkem ze dne 24. 6. 2021, . j. 14 A 75/2020 - 48 (který je u Nejvyaaího správního soudu napaden v Yízení vedeném pod sp. zn. 5 Afs 205/2021), mstský soud potvrdil závr o tom, ~e lhota obsa~ená v l. 54 naYízení . 1306/2013 není prekluzivní, ale poYádková, upravující vztah mezi lenským státem a Evropskou agenturou. }alovaný také zdoraznil, ~e aplikace uvedené úpravy má dopad do desítek, ev. stovek Yízení o vrácení dotací. Pokud by Nejvyaaí správní soud pojal pochybnosti o výkladu u inném mstským soudem v odkazovaném rozsudku, navrhl ~alovaný podat pYedb~nou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie.<br/>IV. Posouzení vci Nejvyaaím správním soudem<br/>[17] Nejvyaaí správní soud nejprve posoudil formální nále~itosti kasa ní stí~nosti a shledal, ~e kasa ní stí~nost je podána v as, jde o rozhodnutí, proti nmu~ je kasa ní stí~nost pYípustná, a st~ovatelka je Yádn zastoupena (§ 105 odst. 2 s. Y. s.). Poté pYezkoumal napadený rozsudek mstského soudu v rozsahu kasa ní stí~nosti a v rámci uplatnných dovodo, ovYil pYi tom, zda netrpí vadami, k nim~ by musel pYihlédnout z úYední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. Y. s.), a dospl k následujícímu závru.<br/>[18] Kasa ní stí~nost je dovodná.<br/>[19] Nejvyaaí správní soud v návaznosti na obsah kasa ní stí~nosti úvodem konstatuje, ~e rozsudek mstského soudu netrpí nepYezkoumatelností. Z odovodnní rozsudku je seznatelné, jaké dovody vedly mstský soud k výroku o zamítnutí podané ~aloby. NepYezkoumatelnost nelze vnímat jako subjektivní pYedstavu o tom, jak ml mstský soud o podané ~alob rozhodnout. Jde o objektivní pYeká~ku, která Nejvyaaímu správnímu soudu brání závry mstského soudu Yádn pYezkoumat. Tuto pYeká~ku Nejvyaaí správní soud neshledal. Otázka zákonnosti napadeného rozsudku je vaak vcí druhou, tou se Nejvyaaí správní soud zabýval dále.<br/>[20] Klí ovou je v nyní projednávané vci otázka prekluze. Tou se musí správní orgán i soud zabývat z úYední povinnosti, neboe prekludovanému, a tudí~ ji~ neexistujícímu (zaniklému) právu nelze poskytovat ochranu (k tomu pYimYen srov. napY. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 1169/07, N 38/52 SbNU 387). Teprve poté, co si soud u iní závr ohledn plynutí prekluzivní lhoty, je namíst zabývat se dalaími vcnými i procesními námitkami. Dojde-li soud k závru, ~e prekluzivní lhota uplynula, pozbývá smyslu vcné vypoYádání ostatních námitek; ty toti~ na závru o uplynutí prekluzivní lhoty nemohou ni eho zmnit. Také Nejvyaaí správní soud se proto musel zabývat nejprve otázkou prekluze, její~ posouzení u inné mstským soudem st~ovatelka v kasa ní stí~nosti také rozporovala.<br/>[21] Prekluze je právní institut, který je upravován napYí  odvtvími právního Yádu. Setkáváme se s ní tradi n v právu soukromém, ale také veYejném. Jejím hlavním ú elem coby právního institutu je zejména zajiatní právní jistoty, ale sekundárn také ochrana povinného subjektu. Jejím pYedmtem mo~e být jak majetkové právo, tak i mo~nost u init ur itý procesní úkon. Z airokého zastoupení prekluze v rozných právních odvtvích vyplývají obsahové rozdíly; i pYes tyto rozdíly je vaak mo~né vysledovat základní znaky, které jsou pro prekluzi spole né a bez nich~ by o prekluzi nebylo mo~no vobec hovoYit. Mezi tyto znaky lze nepochybn zaYadit samotnou konstrukci prekluze, která je zalo~ena na dvou právních skute nostech  a sice uplynutí doby a neuplatnní práva v této dob. Dosledkem prekluze je v~dy také zánik samotného práva, pYi em~ s takto záva~nými následky, které jsou s prekluzí spojeny, se pojí výae zmiHovaný logický dosledek  k prekluzi musí orgán veYejné moci pYihlí~et z úYední povinnosti.<br/>[22] Z uvedeného je zYejmé, ~e otázka prekluze je zásadní pYedevaím z hlediska práva hmotného, neboe se s ní pojí samotný zánik subjektivního práva, kterému ji~ nadále není mo~né poskytovat ochranu. Pro ú ely ur ení právní úpravy, podle které je nezbytné na prekluzi nahlí~et, je tudí~ nutno obecn vycházet z okam~iku, kdy nastala skute nost ur ující po átek bhu prekluzivní lhoty (k tomu pYimYen srov. také rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 31. 5. 2012, . j. 9 Afs 72/2011 - 218, . 2676/2012 Sb. NSS).<br/>[23] Z hlediska nyní posuzované vci jsou rozhodné následující skute nosti. St~ovatelce byla dotace poskytnuta ex post, tj. poté, co deklarovanou plochu zalesnila. Podle obsahu spisu bylo zalesnní deklarovaných ploch (zalo~ení lesního porostu) provedeno ke dni 3. 5. 2005; pYi em~ st~ovatelce byla dotace poskytnuta rozhodnutím ze dne 19. 6. 2006, . j. SZIF/2006/0234290, které nabylo právní moci dne 27. 6. 2006.<br/>[24] Ke dni 27. 6. 2006 obsahoval zákon . 256/2000 Sb., o Státním zemdlském interven ním fondu a o zmn nkterých dalaích zákono (zákon o Státním zemdlském interven ním fondu), dále jen  zákon o SZIF , v § 11a odst. 6 úpravu, podle které  vrácení dotace a penále lze ulo~it nejpozdji do 10 let po ítaných od 1. ledna roku následujícího po roce, v nm~ doalo k nesplnní podmínek pro poskytnutí dotace (srov. citované ustanovení zákona o SZIF, ve znní ú inném do 11. 2. 2008). Toto ustanovení tak upravovalo prekluzi práva, resp. oprávnní státu rozhodnout o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci. Skute ností, která zapYí inila bh prekluzivní lhoty podle tohoto ustanovení, je okam~ik nesplnní podmínek pro poskytnutí dotace. Tímto okam~ikem je v nyní projednávané vci nutno rozumt nejpozdji okam~ik právní moci rozhodnutí o poskytnutí dotace. Jeliko~ byla dotace poskytnuta ex post, nejpozdji právní mocí rozhodnutí o poskytnutí dotace vznikl nesoulad mezi skute nou plochou, kterou st~ovatelka dYíve zalesnila, a získanými finan ními prostYedky, které byly st~ovatelce na zalesnní deklarované plochy poskytnuty.<br/>[25] Je vaak potYeba zohlednit, ~e dotace byla st~ovatelce poskytnuta z národních zdrojo i rozpo tu Evropské unie (dotaci kofinancovala eská republika spole n s Evropskou unií, tehdy ozna enou jako Evropská spole enství). Ostatn, také samotný zákon o SZIF obsahoval v dob rozhodování o poskytnutí pYedmtné dotace v § 1 odst. 2 písm. a) ustanovení, podle kterého  Fond v souladu s právními pYedpisy, právem Evropských spole enství a mezinárodními smlouvami, kterými je eská republika vázána, rozhoduje o poskytnutí dotace a kontroluje plnní podmínek poskytnutí dotace ; doraz pYidán Nejvyaaím správním soudem. Bylo proto potYeba zohlednit také evropskou úpravu, která vyplývá z pYímo pou~itelných naYízení a kterou byly správní orgány v projednávané vci vázány. V oblasti zemdlství toti~ lenské státy svYily Evropské unii ást svých pravomocí a spole n s ní uplatHují v této oblasti sdílenou pravomoc [viz l. 4 odst. 2 písm. d) Smlouvy o fungování Evropské unie]; Unie v této oblasti vymezuje a provádí spole nou zemdlskou politiku ( l. 38 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie). lenské státy pak mohou vytváYet a pYijímat právn závazné akty, avaak svou pravomoc vykonávají pouze v tom rozsahu, v jakém ji Unie nevykonala, pYípadn ji mohou opt vykonávat v rozsahu, v jakém se Unie rozhodla svou pravomoc pYestat vykonávat ( l. 2 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie).<br/>[26] Jeliko~ byla st~ovatelce poskytnuta dotace áste n ze zdrojo Evropské unie, uplatní se v nyní projednávané vci opakovan zmiHované naYízení . 2988/95. Toto naYízení, které pYedstavuje horizontální pYedpis pro boj proti podvodom v lenských státech, stanovuje pro ú ely ochrany finan ních zájmo Unie obecná pravidla týkající se kontrol, správních opatYení a sankcí postihujících nesrovnalosti s ohledem na právo Spole enství (Unie), srov. l. 1 odst. 1 naYízení . 2988/95. Nesrovnalostí ve smyslu tohoto naYízení se rozumí jakékoli poruaení právního pYedpisu Spole enství (Evropské unie) vyplývající z jednání nebo opomenutí hospodáYského subjektu, v dosledku kterého je nebo by mohl být poakozen souhrnný rozpo et Spole enství nebo rozpo ty Spole enstvím spravované, a to bu sní~ením nebo ztrátou pYíjmo z vlastních zdrojo vybíraných pYímo ve prospch Spole enství, nebo práv formou neoprávnného výdaje (odst. 2 tého~ l. naYízení . 2988/95). Nesplnil-li tedy hospodáYský subjekt podmínky dotace poskytnuté (i jen áste n) z unijních zdrojo, jedná se o neoprávnný výdaj, a tudí~ nesrovnalost ve smyslu naYízení . 2988/95.<br/>[27] Toto naYízení obsahuje vlastní úpravu prekluzivních lhot, pokud jde o získávání neoprávnn poskytnutých plateb (dotací), a to v l. 3, který zní následovn:<br/>1. Proml ecí doba pro zahájení stíhání iní tyYi roky od okam~iku, kdy doalo k nesrovnalosti uvedené v l. 1 odst. 1. Odvtvové pYedpisy mohou stanovit i krataí lhotu, která vaak nesmí být krataí ne~ tYi roky.<br/>V pYípad pokra ujících nebo opakovaných nesrovnalostí b~í proml ecí doba ode dne, ke kterému nesrovnalost skon ila. V pYípad víceletých programo b~í proml ecí doba v ka~dém pYípad a~ do definitivního ukon ení programu.<br/>Proml ecí doba pro stíhání se pYeruauje ka~dým úkonem pYísluaného orgánu oznámeným dané osob, který se týká vyaetYování nebo Yízení o nesrovnalosti. Proml ecí doba za íná znovu b~et od provedení ka~dého úkonu zposobujícího pYeruaení.<br/>Proml ení vaak nastane nejpozdji ke dni, v nm~ uplynula lhota rovnající se dvojnásobku proml ecí doby, ani~ pYísluaný orgán ulo~il sankci, s výjimkou pYípado, kdy bylo Yízení podle l. 6 odst. 1 pozastaveno.<br/>2. Lhota pro výkon rozhodnutí, na základ kterého byla ulo~ena správní sankce, iní tYi roky. Tato lhota b~í ode dne, kdy rozhodnutí nabude právní moci.<br/>PYeruaení a pozastavení se Yídí odpovídajícími pravidly vnitrostátního práva.<br/>3. lenské státy si ponechávají mo~nost uplatHovat delaí lhotu, ne~ která je uvedena v odstavci 1 nebo odstavci 2.<br/>[28] l. 3 naYízení . 2988/95, jak je zYejmé z jeho znní, v sob zahrnuje úpravu nkolika prekluzivních lhot. Bye toto naYízení ozna uje lhoty jako  proml ecí , ze znní l. 3 citovaného naYízení, jako~ i z jeho teleologického výkladu nemá zdejaí soud pochyb o tom, ~e jde o lhoty prekluzivní. Tento výklad potvrzuje také napY. stanovisko generálního advokáta Manuela Campos Sánchez-Bordony ze dne 8. 9. 2016 k vci C-584/15, Glencore Céréales France (viz body 24 a~ 26).<br/>[29] Soudní dvor Evropské unie v Yad svých rozhodnutí vylo~il, ~e citovaný l. 3 dopadá nejen na Yízení, jejich~ ú elem je ulo~ení sankce, ale také na Yízení, jejich~ výsledkem je ulo~ení správního opatYení, kterým je podle l. 4 tého~ naYízení také odntí neoprávnn získané výhody spojené s povinností zaplatit nebo nahradit neoprávnn získané ástky; k tomu srov. napY. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 29. 1. 2009, ve spojených vcech C-278/07 a~ C-280/07, Josef Vosding Schlacht-, Kühl- und Zerlegebetrieb a dalaí (zejm. body 19 a~ 23); rozsudek ze dne 17. 9. 2014, vc C-341/13, Cruz & Companhia (bod 45); rozsudek ze dne 11. 6. 2015, <br/>vc C-52/14, Pfeifer & Langen II (bod 23); i rozsudek ze dne 3. 9. 2015, vc C-383/14, Sodiaal International (bod 26). V posledn citovaném rozsudku Soudní dvor EU výslovn uvedl, ~e pYi uplatHování l. 3 odst. 1 naYízení . 2988/95 není namíst rozliaovat mezi správní sankcí a správním opatYením; toto ustanovení se uplatní jak na nesrovnalosti vedoucí k ulo~ení správní sankce ve smyslu l. 5 tého~ naYízení (napY. správní pokuty), tak na nesrovnalosti, které jsou pYedmtem správního opatYení ve smyslu lánku 4 uvedeného naYízení, jeho~ cílem je odntí neoprávnn získané výhody, avaak nevykazuje povahu sankce (viz bod 27 posledn citovaného rozsudku Soudního dvora EU). Opa ný výklad by odporoval systematice citovaného l. 3 odst. 1, jeho~ tyYi pododstavce tvoYí jeden celek. Tmto pododstavcom je proto dle Soudního dvora EU potYeba pYisuzovat stejný rozsah posobnosti tak, aby byla jeho systematika v souladu s obecnou systematikou prekluze zavedenou l. 3 a cílem naYízení . 2988/95, kterým je pro tento systém vytvoYit koherentní rámec.<br/>[30] Ze závro Soudního dvora EU uvedených v citované judikatuYe tak pro ú ely nyní projednávané vci vyplývá, ~e na Yízení o vrácení poskytnuté dotace na zalesnní zemdlské pody, je~ byla poskytnuta st~ovatelce, se uplatní prekluzivní lhoty obsa~ené v l. 3 odst. 1 naYízení . 2988/95.<br/>[31] l. 3 naYízení . 2988/95 v sob obsahuje úpravu prekluzivních lhot, pokud jde o zahájení Yízení o vrácení poskytnuté dotace (odst. 1 první pododstavec), lhotu pro vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit dotaci (odst. 1 tvrtý pododstavec), jako~ i lhotu pro výkon rozhodnutí o povinnosti vrátit dotaci (odst. 2 první pododstavec). Ze systematiky l. 3 naYízení . 2988/95 je zYejmé, ~e odstavec první jako celek (vaechny jeho pododstavce) upravuje prekluzivní lhoty, pokud jde o samotné Yízení, jeho~ výsledkem je vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci (jeho zahájení a ukon ení); odstavec druhý pak obsahuje navazující úpravu týkající se prekluzivní lhoty pro výkon rozhodnutí. Oba zmiHované odstavce pak obsahují také vlastní úpravu pYeruaení a stavení (slovy naYízení pozastavení) prekluzivních lhot.<br/>[32] Zatímco v pYípad samotného Yízení (jeho zahájení a ukon ení), jeho~ výsledkem je vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit dotaci, stanoví l. 3 odst. 1 naYízení . 2988/95 výslovn jednak to, které konkrétní úkony zposobují pYeruaení prekluzivní lhoty pro zahájení Yízení (viz l. 3 odst. 1 tYetí pododstavec), jednak to, v dosledku eho dochází ke stavení lhoty pro vydání rozhodnutí ( tvrtý pododstavec tého~ l.); v pYípad lhoty pro výkon rozhodnutí stanoví naYízení . 2988/95 v l. 3 odst. 2 ve druhém pododstavci, ~e pYeruaení a pozastavení lhoty pro výkon rozhodnutí se Yídí odpovídajícími pravidly vnitrostátního práva.<br/>[33] Pokud jde o prekluzivní lhotu pro zahájení Yízení, z výae citovaného l. 3 odst. 1 naYízení . 2988/95 pro ú ely nyní projednávané vci vyplývá, ~e správní orgány mohou zahájit Yízení o vrácení poskytnuté dotace do 4 let od okam~iku, kdy doalo k nesrovnalosti; odvtvové pYedpisy mohou stanovit i krataí lhotu, která vaak nesmí být krataí ne~ tYi roky. Okam~ikem, kdy doalo k nesrovnalosti, je nutno v nyní projednávané vci rozumt nejpozdji okam~ik právní moci rozhodnutí o poskytnutí dotace (27. 6. 2006), neboe nejpozdji tímto doalo k poruaení právního pYedpisu Spole enství (Evropské unie) vyplývající z jednání st~ovatelky, v dosledku kterého mohl být poakozen souhrnný rozpo et Unie, a to formou neoprávnného výdaje. Jeliko~ samotné zalesnní pody probhlo pYedtím, ne~ byla st~ovatelce poskytnuta dotace (alo o poskytnutí dotace ex post), nejpozdji právní mocí rozhodnutí o poskytnutí dotace vznikla v dosledku jednání st~ovatelky nesrovnalost mezi plochou deklarovanou k zalesnní a fakticky zalesnnou plochou.<br/>[34] V projednávané vci zahájil správní orgán I. stupn Yízení o vrácení poskytnuté dotace pYípisem ze dne 21. 8. 2008 (st~ovatelce doru eno dne 26. 8. 2008). Bez ohledu na skute nost, zda odvtvové pYedpisy unijního práva (nikoli vnitrostátního  k tomu viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 22. 12. 2010, vc C-131/10, Corman, bod 41) stanovily krataí lhotu pro zahájení Yízení (nikoli vaak krataí ne~ tYi roky, viz l. 3 odst. 1 první pododstavec naYízení . 2988/95), prekluzivní lhota pro zahájení Yízení podle l. 3 odst. 1 prvního pododstavce naYízení . 2988/95 byla dodr~ena (Yízení bylo zahájeno do 3 let).<br/>[35] Pokud jde o prekluzivní lhotu pro vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci, tu stanovuje naYízení . 2988/95 v l. 3 odst. 1 ve tvrtém pododstavci jako dvojnásobek lhoty pro zahájení Yízení o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci. Jde tedy o dvojnásobek tyYleté lhoty pro zahájení Yízení, nevyu~ily-li lenské státy mo~nosti uplatHovat lhotu delaí, jak umo~Huje odst. 3 l. 3 citovaného naYízení (viz výae).<br/>[36] K povaze lhoty pro vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci se Soudní dvor EU vyjádYil v ji~ citovaném rozsudku ve vci Pfeifer & Langen II, kdy~ uvedl, ~e  ze znní i systematiky l. 3 odst. 1 naYízení . 2988/95 vyplývá, ~e toto ustanovení ve tvrtém pododstavci stanoví absolutní limit pro proml ení stíhání nesrovnalosti, pYi em~ toto proml ení nastane nejpozdji ke dni, v nm~ uplynula lhota rovnající se dvojnásobku proml ecí doby stanovené v prvním pododstavci tého~ ustanovení, ani~ pYísluaný orgán ulo~il sankci [rozhodl o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci, pozn. Nejvyaaího správního soudu], s výjimkou pYípado, kdy bylo správní Yízení podle l. 6 odst. 1 tohoto naYízení pozastaveno ; doraz pYidán Nejvyaaím správním soudem.<br/>[37] Po átek prekluzivní lhoty pro vydání rozhodnutí je nutné dle Soudního dvora s ohledem na neexistenci zvláatních pravidel pYímo ve tvrtém pododstavci ur it podle pYedchozích pododstavco (bod 65 rozsudku ve vci Pfeifer & Langen II); lhota pro vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci tak b~í stejn jako lhota pro zahájení Yízení od okam~iku, kdy doalo k nesrovnalosti.<br/>[38] V tém~e rozsudku (vc Pfeifer & Langen II) odpovídal Soudní dvor EU na otázku pYedkládajícího soudu (Vrchního správního soudu spolkové zem Severní Porýní  Vestfálsko), zda mo~e být dvojnásobná prekluzivní lhota pro vydání rozhodnutí uvedená ve tvrtém pododstavci l. 3 odst. 1 naYízení . 2988/95 pYeruaena úkony pYísluaných orgáno podle tYetího pododstavce tého~ l. Na tuto otázku Soudní dvor EU znovu zdoraznil, ~e lhota uvedená ve tvrtém pododstavci pYedstavuje  absolutní limit pro proml ení stíhání nesrovnalosti . S výjimkou pYípado, kdy bylo Yízení o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci podle l. 6 odst. 1 tohoto naYízení pozastaveno, jak výslovn uvádí tvrtý pododstavec, nepYeruaují lhotu uvedenou ve tvrtém pododstavci ~ádné úkony.<br/>[39] Závr o tom, ~e lhotu pro vydání rozhodnutí o vrácení poskytnuté dotace nepYeruaují, ani nepozastavují ~ádné úkony, s výjimkou úkono podle l. 6 odst. 1 (dle tohoto ustanovení jde o  rozhodnutí pYísluaného orgánu, bylo-li proti doty né osob zahájeno za stejné iny trestní Yízení , co~ není pYípad st~ovatelky), potvrzuje také rozsudek Soudního dvora EU ze dne 2. 3. 2017, <br/>vc C-584/15, Glencore Céréales France. Také v tomto rozsudku Soudní dvor EU pYipomnl, ~e  tato absolutní hranice se uplatHuje rovn~ na pYijetí správních opatYení ve smyslu lánku 4 tohoto naYízení , viz bod 54. Tato prekluzivní lhota tak pYispívá k posílení právní jistoty hospodáYských subjekto. Soudní dvor EU následn uzavYel, ~e  co se tý e nesrovnalostí, jakými jsou nesrovnalosti dot ené v povodním Yízení, pYísluaný orgán je povinen pYijmout správní opatYení týkající se vrácení neoprávnn pYiznané hospodáYské výhody ka~dopádn ve lhot stanovené v l. 3 odst. 1 tvrtém pododstavci naYízení . 2988/95 ; viz bod 57 citovaného rozsudku, doraz pYidán Nejvyaaím správním soudem. Jedinou výjimkou, která ovlivHuje bh této  absolutní hranice , jak uvedl Soudní dvor, je tak pozastavení Yízení v dosledku zahájení trestního stíhání ve smyslu l. 6 odst. 1 tého~ naYízení.<br/>[40] Lhotu pro vydání rozhodnutí ve smyslu tvrtého pododstavce l. 3 odst. 1 naYízení . 2988/95 tak lze z hlediska vnitrostátního práva pYipodobnit napY. ke lhot pro stanovení dan ve smyslu § 148 odst. 5 zákona . 280/2009 Sb., daHový Yád, nebo ke lhot pro placení dan podle § 160 odst. 5 tého~ zákona, je~ zapo aly b~et ji~ za ú innosti tohoto zákona (tj. po 1. 1. 2011). Tyto lhoty toti~ pYedstavují maximální mo~né délky, ve kterých lze daH stanovit, resp. platit; po jejich uplynutí ji~ nelze institut pYeruaení i stavení na tyto lhoty aplikovat [k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 31. 5. 2012, . j. 9 Afs 72/2011 - 218, . 2676/2012 Sb. NSS, pYimYen také rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 21. 3. 2018, . j. 3 Afs 36/2017 - 85 (bod 15), ze dne 28. 8. 2019, . j. 2 Afs 138/2018 - 48 (body 33 a~ 37), ze dne 9. 8. 2021, . j. 4 Afs 30/2021  21, i ze dne 24. 2. 2022, . j. 9 Afs 261/2019 - 47 (bod 17)].<br/>[41] V citovaném rozsudku (vc Glencore Céréales France) Soudní dvor EU také pYipomnl, ~e lenské státy mohou v souladu s l. 3 odst. 3 naYízení . 2988/95 za ít uplatHovat delaí proml ecí (prekluzivní) lhoty, ne~ jaké jsou uvedeny v odst. 1 a 2 tého~ l., a to i v probhu jejich bhu, pokud ke dni vstupu nové (delaí) lhoty v platnost nejsou doty né pohledávky prekludovány ani dle prvního pododstavce l. 3 odst. 1 uvedeného naYízení, ani dle pododstavce tvrtého, který pYedstavuje onu absolutní hranici. Sou asn uvedl, ~e  i kdy~ se podle l. 3 odst. 3 naYízení . 2988/95 pou~ije delaí proml ecí lhota, proml ení uplyne nezávisle na pYijetí aktu pYeruaení proml ení, ka~dopádn nejpozdji v den, kdy uplyne lhota rovnající se dvojnásobku této delaí lhoty proml ení ; bod 71 rozsudku ve vci Glencore Céréales France, doraz pYidán Nejvyaaím správním soudem. lenským státem stanovené delaí prekluzivní lhoty pak musí respektovat obecné zásady unijního práva, zejm. zásadu právní jistoty a zásadu proporcionality. V pYípad Glencore Céréales France tak Soudní dvor EU dospl k závru, ~e francouzským zákonodárcem zvolená ptiletá lhota pro zahájení Yízení ve smyslu l. 3 odst. 1 prvního pododstavce naYízení . 2988/95 (namísto lhoty tyYleté) nepYekra uje rámec toho, co je nezbytné, aby se vnitrostátním orgánom umo~nilo stíhat nesrovnalosti, které poakozují rozpo et Unie a dodr~ování po~adavku proporcionality (viz bod 74 citovaného rozsudku). V tomto pYípad tak musí správní orgány rozhodnout ve lhot rovnající se dvojnásobku lhoty pro zahájení Yízení, tj. ve lhot 10 let. Jako nepYimYenou naopak Soudní dvor EU shledal napY. obecnou dvacetiletou proml ecí lhotu obsa~enou v portugalském ob anském zákoníku ve smyslu l. 3 odst. 1 prvního pododstavce naYízení . 2988/95; k tomu srov. ji~ citovaný rozsudek Soudního dvora ve vci Cruz & Companhia (C341/13).<br/>[42] eský zákonodárce vlo~il do zákona o SZIF s ú inností od 4. 6. 2003 (tj. jeat pYed vstupem eské republiky do Evropské unie) § 11a, podle jeho~ odst. 6  vrácení dotace a penále lze ulo~it nejpozdji do 10 let po ítaných od 1. ledna roku následujícího po roce, v nm~ doalo k nesplnní podmínek pro poskytnutí dotace ; viz novelu zákona o SZIF provedenou zákonem . 128/2003 Sb. Tato desetiletá lhota pro rozhodnutí o povinnosti vrátit dotaci v zákon o SZIF pYetrvala a~ do 11. 2. 2008; s ú inností od 12. 2. 2008 byl zákonem . 35/2008 Sb. § 11a zákona o SZIF celý nahrazen znním novým, ve kterém byla desetiletá lhota pro rozhodnutí o vrácení dotace vypuatna. PYechodné ustanovení obsa~ené v l. IV noveliza ního zákona . 35/2008 Sb. vaak stanoví, ~e  Yízení o navrácení dotace, které nebylo pravomocn skon eno pYede dnem nabytí ú innosti tohoto zákona, se dokon í podle dosavadních právních pYedpiso , tj. správní orgány mohou o vrácení dotace rozhodnout nejpozdji do 10 let po ítaných od 1. ledna roku následujícího po roce, v nm~ doalo k nesplnní podmínek pro poskytnutí dotace. A pYesto~e byl § 11a následn znovu novelizován, také pYechodná ustanovení tchto dalaích novel stanovila, ~e Yízení zahájená pYede dnem nabytí jejich ú innosti se dokon í podle dosavadních právních pYedpiso; srov. novelu provedenou zákonem . 179/2014 Sb. ( ást druhou, l. IV a l. V) a zákonem . 295/2017 Sb. ( ást tvrtou, l. VI a l. VII).<br/>[43] Z výae citované judikatury Soudního dvora EU je nesporné, ~e lenské státy mohou vyu~ít svou pravomoc stanovit delaí prekluzivní lhotu podle l. 3 odst. 1 prvního pododstavce naYízení . 2988/95; tj. stanovit lhotu pro zahájení Yízení delaí ne~ 4 roky (srov. výae uvedený rozsudek ve vci Glencore Céréales France). V takovém pYípad iní lhota pro vydání rozhodnutí ve smyslu l. 3 odst. 1 pododstavce tvrtého tého~ naYízení dvojnásobek zvolené lhoty pro zahájení Yízení. Je vaak otázkou, zda mohou lenské státy vyu~ít svou pravomoc podle l. 3 odst. 3 naYízení . 2988/95 tím zposobem, ~e pYistoupí k uplatHování delaí lhoty pro vydání rozhodnutí (ve smyslu tvrtého pododstavce), ani~ by sou asn uplatHovaly delaí lhotu pro zahájení Yízení (ve smyslu prvního pododstavce). Jinými slovy Ye eno, z judikatury Soudního dvora EU ji~ jednozna n nevyplývá, zda mohou lenské státy uplatHovat delaí lhotu pro vydání rozhodnutí (ve smyslu tvrtého pododstavce) nezávisle na lhot pro zahájení Yízení (dle prvního pododstavce), i zda mohou uplatHovat delaí lhotu pro vydání rozhodnutí s ohledem na formulaci l. 3 odst. 1 pododstavce tvrtého naYízení . 2988/95 pouze prostYednictvím prodlou~ení lhoty pro zahájení Yízení (v takovém pYípad pak iní lhota pro vydání rozhodnutí dvojnásobek). Nejvyaaímu správnímu soudu není ke dni rozhodování této vci známo, ~e by se Soudní dvor EU touto otázkou výslovn zabýval. Stejn tak se Soudní dvor EU dosud nezabýval tím, zda mohou lenské státy po átek lhoty pro vydání rozhodnutí zmnit z okam~iku, kdy k nesrovnalosti doalo, na první den následujícího kalendáYního roku, jak u inil v § 11a odst. 6 zákona o SZIF eský zákonodárce.<br/>[44] Sou asn vaak Nejvyaaí správní soud nepova~oval za nezbytné polo~it ohledn nastínného problému Soudnímu dvoru Evropské unie pYedb~nou otázku, neboe dospl k závru, ~e i v pYípad, kdy by byl postup eského zákonodárce v souladu s l. 3 odst. 1 a 3 naYízení . 2988/95, byla lhota pro vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci prekludována (viz dále).<br/>[45] Ze shora citované judikatury Soudního dvora toti~ jednozna n vyplývá, ~e lhota pro vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci ve smyslu l. 3 odst. 1 tvrtého pododstavce naYízení . 2988/95 je absolutní hranicí, ve které musí správní orgány o povinnosti vrátit dotaci rozhodnout. Tuto lhotu nepYeruaují ~ádné úkony, ani úkony uvedené v l. 3 odst. 1 ve tYetím pododstavci citovaného naYízení (tam uvedené úkony pYeruaují pouze lhotu uvedenou v prvním pododstavci, tj. lhotu pro zahájení Yízení, k tomu viz citovaný rozsudek Soudního dvora EU ve vci Pfeifer & Langen II, C-52/14). A s výjimkou uvedenou v l. 6 odst. 1 naYízení . 2988/95 tuto lhotu ani ~ádné úkony nestaví. V projednávané vci je pYitom nesporné, ~e proti st~ovatelce nebylo zahájeno ohledn erpání dotace na zalesnní zemdlské pody kofinancované eskou republikou a Evropskou unií trestní stíhání; výjimka uvedená v l. 6 odst. 1 naYízení . 2988/95 tak na nyní projednávanou vc nedopadá.<br/>[46] l. 3 odst. 1 citovaného naYízení pYedstavuje komplexní právní úpravu prekluzivních lhot pro zahájení Yízení, jako~ i pro vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci. Toto ustanovení také výslovn ur uje, jaké úkony uvedené lhoty pYeruaují a které úkony tyto lhoty staví; na rozdíl od lhoty pro výkon rozhodnutí, u které evropský zákonodárce ponechal pravidla pro její pYeruaení a pozastavení na vnitrostátních pYedpisech lenských státo (srov. l. 3 odst. 2 naYízení . 2988/95). Vnitrostátní pravidla týkající se pYeruaení a stavení se tak na lhotu pro zahájení Yízení a lhotu pro vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci neuplatní. Opa ný výklad by byl v rozporu s l. 3 odst. 1 naYízení . 2988/95 a judikaturou, ve které se k tomuto l. a lhotám v nm uvedeným vyjádYil Soudní dvor EU.<br/>[47] lenské státy mohou sice vyu~ít pravomoci dle l. 3 odst. 3 naYízení . 2988/95, tj. mohou (za dodr~ení principu proporcionality) uplatHovat lhoty delaí, pYi em~ tyto lhoty mohou být stanoveny i právními pYedpisy, které byly pYijaty pYed pYijetím naYízení . 2988/95, mohou vyplývat také z obecných ob anskoprávních pYedpiso (k tomu srov. ji~ citovaný rozsudek ve vci Cruz & Companhia, body 55 a~ 57); toto ustanovení ovaem nelze vykládat tak, ~e by oním  uplatHováním delaí lhoty bylo faktické stavení absolutní lhoty pro vydání rozhodnutí dle tvrtého pododstavce l. 3 odst. 1 citovaného naYízení  zde: v dosledku aplikace § 41 s. Y. s. Evropský zákonodárce zcela jasn stanovil, jaké konkrétní úkony lhotu pro vydání rozhodnutí staví (jde o úkony uvedené v l. 6 odst. 1 naYízení . 2988/95) a Soudní dvor EU ve své judikatuYe potvrdil, ~e jinými úkony lhotu pro vydání rozhodnutí stavit, ani pYeruaovat nelze; tuto úpravu proto nelze  obcházet poukazem na mo~nost uplatHování delaích lhot ve smyslu l. 3 odst. 3 naYízení . 2988/95.<br/>[48] Stejné závry potvrzuje také generální advokát Manuel Campos Sánchez-Bordona ve svém (ji~ citovaném) stanovisku k vci Glencore Céréales France. I ten opakovan uvádí, ~e lhota pro vydání rozhodnutí má absolutní charakter, platí tedy bez ohledu na to, jaká Yízení byla zahájena, v etn tch, jimi~ bylo proml ení pYeruaeno (bod 56 citovaného stanoviska), kone né rozhodnutí tak musí být vydáno nanejvýae do osmi let (bod 26), neboe jde o  absolutní nejzazaí mez, která vede k vtaí právní jistot , bod 67.<br/>[49] Shrne-li Nejvyaaí správní soud výae uvedené, podle l. 3 odst. 1 tvrtého pododstavce naYízení . 2988/95 byly správní orgány povinny rozhodnout o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci do 8 let od okam~iku, kdy doalo k nesrovnalosti. K nesrovnalosti doalo nejpozdji dne 27. 6. 2006, nejpozdji dne 27. 6. 2014 tak byly správní orgány povinny vydat rozhodnutí o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci. A i kdyby byla úprava zvolená eským zákonodárcem v souladu s l. 3 odst. 1 a 3 naYízení . 2988/95, i v tomto pYípad by lhota pro vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit dotaci byla prekludovaná. Podle § 11a odst. 6 zákona o SZIF ve znní ú inném do 11. 2. 2008 lze toti~ vrácení dotace a penále ulo~it nejpozdji do 10 let po ítaných od 1. ledna roku následujícího po roce, v nm~ doalo k nesplnní podmínek pro poskytnutí dotace. V tomto pYípad by tak byly správní orgány povinny rozhodnout o povinnosti vrátit dotaci do 10 let, po ítaných od 1. 1. 2007; tj. do 1. 1. 2017. I na tuto desetiletou lhotu je toti~ nutné nahlí~et prizmatem l. 3 odst. 1 tvrtého pododstavce naYízení . 2988/95, neboe i tato lhota je prekluzivní lhotou pro vydání rozhodnutí o vrácení poskytnuté dotace.<br/>[50] Správní orgán I. stupn rozhodl o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci dne 10. 3. 2017 (rozhodnutí správního orgánu I. stupn . j. SZIF/2017/0192275), ~alovaný o podaném odvolání dne 1. 6. 2017 (rozhodnutí ~alovaného . j. 33769/2017-MZE-14132). V ka~dém pYípad tak správní orgány rozhodly poté, co doalo k prekluzi lhoty pro vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci.<br/>[51] V projednávané vci mstský soud uzavYel, ~e  [j]eliko~ napadené a prvostupHové rozhodnutí bylo vydáno po zruaení pYedealých správních rozhodnutí správním soudem, je nutno té~ poukázat na § 41 s. Y. s., podle nho~ v nm vyjmenované lhoty po dobu Yízení pYed správním soudem neb~í. Proto~e se pYitom jedná o lhoty, které lze obecn definovat jako lhoty k zániku práva státu sankcionovat ú astníka i po~adovat po nm platby do veYejných rozpo to, je toto ustanovení aplikovatelné i v projednávané vci. Osmiletá lhota podle l. 3 odst. 1 pododstavce 4 naYízení . 2988/95 tak dle mstského soudu z dovodu stavení lhoty dle § 41 s. Y. s. neuplynula.<br/>[52] Je sice pravdou, ~e ustanovení § 41 s. Y. s., podle kterého lhoty pro zánik odpovdnosti, popYípad pro výkon rozhodnutí, po dobu Yízení pYed soudem podle s. Y. s. neb~í, se aplikuje také na lhoty pro zánik práva ve vcech daní, cel, poplatko, odvodo, záloh na tyto pYíjmy a odvodo za poruaení rozpo tové kázn, které jsou pYíjmem státního rozpo tu, státních finan ních aktiv nebo rezervních fondo organiza ních slo~ek státu, rozpo to územních samosprávných celko, státních fondo nebo Národního fondu (viz výslovné znní § 41 s. Y. s.). Mstský soud vaak zcela pominul judikaturu, ve které Soudní dvor EU výslovn ozna il prekluzivní lhotu pro vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci financovanou z rozpo to Unie jako  absolutní limit , pYíp.  absolutní hranici , ve které musí správní orgán o povinnosti vrátit dotaci rozhodnout. Tato formulace Soudního dvora EU je pYitom zcela jednozna ná, nevyvolává ~ádné pochybnosti o tom, ~e tuto lhotu nelze ~ádnými úkony pYeruaovat, a s výjimkou úkono podle l. 6 odst. 1 naYízení . 2988/95 ani pozastavovat (stavit).<br/>[53] Ustanovení § 41 s. Y. s. proto nebylo mo~né vylo~it tak, ~e se bez dalaího uplatní také na prekluzivní lhotu pro vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci ve smyslu l. 3 odst. 1 tvrtého pododstavce naYízení . 2988/95; takový závr je s citovaným naYízením, jako~ i s relevantní judikaturou Soudního dvora EU v rozporu. V projednávaném pYípad bylo naopak úkolem mstského soudu vylo~it vnitrostátní pravidla tak, aby k jejich kolizi s evropskou úpravou nedoalo, pYípadn vnitrostátní úpravu odporující unijnímu právu neaplikovat. NaYízení . 2988/95 je toti~ pYímo pou~itelný právní pYedpis Evropské unie, jeho~ ustanovení jsou bezprostYedním zdrojem práv a povinností pro vaechny, kterých se týkají, ae se jedná o lenské státy, nebo o jednotlivce, kteYí jsou ú astníky právních vztaho, na které se vztahuje unijní právo. Jak zdoraznil Soudní dvor EU v rozsudku ze dne 9. 3. 1978, vc C-106/77, Simmenthal, pYímá pou~itelnost se týká ka~dého soudce, který má v rámci své pravomoci, jako~to orgán lenského státu, za úkol chránit práva pYiznaná jednotlivcom právem Spole enství (viz body 15 a 16 citovaného rozsudku). Ustanovení pYímo pou~itelných akto Evropské unie proto mají ve svých vztazích s vnitrostátním právem lenských státo za následek to, ~e pouhým svým vstupem v platnost iní bez dalaího nepou~itelným jakékoli ustanovení vnitrostátního práva, které by s nimi bylo v rozporu, a jako~to pYedpisy s vyaaí právní silou brání platnému vytváYení nových vnitrostátních zákono v rozsahu, ve kterém by byly s pYímo pou~itelnými pYedpisy Unie neslu itelné (bod 17 rozsudku ve vci Simmenthal).<br/>[54] S ohledem na uvedené bylo nadbyte né zabývat se 18msí ní lhotou k po~ádání o vrácení plateb uvedenou v l. 54 naYízení . 1306/2013, resp. otázkou, zda se jedná o lhotu prekluzivní, i poYádkovou, jak zdorazHoval ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti ~alovaný. V ka~dém pYípad by toti~ musela být dodr~ena maximální absolutní lhota pro vydání rozhodnutí dle l. 3 odst. 1 tvrtého pododstavce naYízení . 2988/95, co~ v projednávané vci splnno nebylo.<br/>[55] Stejn tak bylo nadbyte né zabývat se tím, zda byla nesrovnalost mezi plochou deklarovanou k zalesnní a skute n zalesnnou plochou zposobena pochybením zamstnanco správního orgánu I. stupn, kteYí mli dle tvrzení st~ovatelky chybn evidovat podní bloky v LPIS. Na závru o uplynutí prekluzivní lhoty pro vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci ve smyslu l. 3 odst. 1 pododstavce tvrtého naYízení . 2988/95 pak nemohlo mít vliv ani pYípadné pochybení mstského soudu stran neprovedení navrhovaného výslechu svdka Ing. B., bez nho~ dle st~ovatelky nebylo mo~né dostate ným zposobem objasnit okolnosti zákresu dot ených podních bloko do LPIS. Ani touto námitkou se tak Nejvyaaí správní soud nezabýval.<br/>[56] Závrem Nejvyaaí správní soud pYipomíná, ~e námitku prekluze vznesla st~ovatelka pYi jednání v Yízení u mstského soudu, pYi em~ ~alovaný ml mo~nost se k této námitce vyjádYit jak pYi samotném jednání u mstského soudu, tak ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti, ve které st~ovatelka námitku prekluze zopakovala; co~ také ~alovaný u inil, jak je zYejmé z výae uvedené rekapitula ní ásti tohoto rozsudku. Nynjaí závr Nejvyaaího správního soudu o tom, ~e k prekluzi skute n doalo, tak nemo~e pro ú astníky Yízení znamenat pYekvapivé rozhodnutí.<br/>V. Závr a náklady Yízení <br/>[57] Ve svtle vaech shora uvedených skute ností Nejvyaaí správní soud uzavírá, ~e shledal kasa ní stí~nost dovodnou, a proto v souladu s § 110 odst. 1 s. Y. s. zruail napadený rozsudek mstského soudu (výrok I. tohoto rozsudku).<br/>[58] Zruaí-li Nejvyaaí správní soud rozhodnutí krajského, resp. mstského soudu, a pokud ji~ v Yízení pYed mstským soudem byly pro takový postup dovody, sou asn se zruaením rozhodnutí mstského soudu mo~e sám podle povahy vci rozhodnout o zruaení rozhodnutí správního orgánu [§ 110 odst. 2 písm. a) s. Y. s.]. V dané vci by mstský soud v souladu s vysloveným závazným právním názorem neml jinou mo~nost, vzhledem ke zjiatným vadám, ne~ rozhodnutí ~alovaného zruait. Nejvyaaí správní soud proto v souladu s § 110 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 78 odst. 1 a 4 s. Y. s. rozhodl tak, ~e sám rozhodnutí ~alovaného zruail (výrok II. tohoto rozsudku).<br/>[59] Zruauje-li soud rozhodnutí ~alovaného, mo~e podle okolností zruait i rozhodnutí správního orgánu I. stupn, které mu pYedcházelo (§ 78 odst. 3 s. Y. s.). Zákon mo~nost zruaení také prvostupHového rozhodnutí pYipouatí jako výjimku z obecné zásady (tzv. zásada omezené kasace, k tomu srov. usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 28. 8. 2007, . j. 1 As 60/2006 - 106, . 1456/2008 Sb. NSS). V citovaném usnesení rozaíYený senát uvedl, ~e soud má zákonnou povinnost uvá~it, zda v konkrétním pYípad není vhodnjaí zruait nejenom rozhodnutí správního orgánu druhého stupn, ale také rozhodnutí správního orgánu prvního stupn. Tak tomu bude pYedevaím v pYípadech, kdy je patrné, ~e rozhodnutí správního orgánu prvního stupn vobec nemlo být vydáno. Stejn tak bude dán dovod pro zruaení rozhodnutí správního orgánu prvního stupn v pYípadech, kdy odvolací správní orgán nemo~e vady tohoto rozhodnutí sám napravit a je tedy patrné, ~e jemu samému nezbude nic jiného, ne~ správní rozhodnutí prvního stupn zruait a vc vrátit k novému projednání tomuto správnímu orgánu.<br/>[60] Jeliko~ Nejvyaaí správní soud dospl k závru o tom, ~e lhota pro vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit dotaci ve smyslu l. 3 odst. 1 pododstavce tvrtého naYízení . 2988/95 byla prekludována, pojí se s tímto závrem také to, ~e po jejím uplynutí ji~ nemohly správní orgány o povinnosti vrátit dotaci rozhodnout. V nyní projednávané vci tak rozhodnutí správního orgánu I. stupn ji~ nemlo být vydáno, pYi em~ tuto vadu nemohl ~alovaný v odvolacím Yízení napravit. S ohledem na uvedené tak Nejvyaaí správní soud pYistoupil také ke zruaení prvostupHového rozhodnutí (výrok III. tohoto rozsudku). V takovém pYípad soud vrátí vc k dalaímu Yízení zpt ~alovanému, jak mu ukládá výslovné znní § 78 odst. 4 s. Y. s., pYesto~e pYistoupil také ke zruaení prvostupHového rozhodnutí.<br/>[61] V dalaím Yízení jsou správní orgány vázány právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 ve spojení s § 120 s. Y. s.); jsou tedy povinny zohlednit, ~e lhota pro vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci podle l. 3 odst. 1 pododstavce tvrtého naYízení . 2988/95 ji~ uplynula.<br/>[62] V pYípad, ~e Nejvyaaí správní soud zruaí rozsudek mstského soudu a sou asn zruaí i rozhodnutí ~alovaného správního orgánu podle § 110 odst. 2 s. Y. s., je povinen rozhodnout krom náklado Yízení o kasa ní stí~nosti i o nákladech Yízení, které pYedcházelo zruaenému rozhodnutí mstského soudu (viz ustanovení § 110 odst. 3 vty druhé s. Y. s.). Náklady Yízení tvoYí v tomto pYípad jeden celek a Nejvyaaí správní soud tak rozhodl o jejich náhrad výrokem vycházejícím z § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. Y. s.<br/>[63] Neúspaný ~alovaný nemá právo na náhradu náklado Yízení. St~ovatelka byla na základ rozsudku Nejvyaaího správního soudu ve vci úspaná, proto jí vzniklo právo na náhradu vynalo~ených náklado, které sestávají ze souhrnné ástky 10 000 K  za soudní poplatky (soudní poplatek za ~alobu ve výai 3 000 K , za návrh na pYiznání odkladného ú inku ~alob ve výai 1 000 K , za kasa ní stí~nost ve výai 5 000 K  a za návrh na pYiznání odkladného ú inku kasa ní stí~nosti ve výai 1 000 K ) a náklady vynalo~ené na zastoupení advokátem, a to jak v Yízení pYed mstským soudem, tak v Yízení pYed Nejvyaaím správním soudem.<br/>[64] Pro ur ení výae náklado spojených s tímto zastoupením se pou~ije v souladu s § 35 odst. 2 s. Y. s. vyhláaka . 177/1996 Sb., o odmnách advokáto a náhradách advokáto za poskytování právních slu~eb (advokátní tarif), ve znní pozdjaích pYedpiso. Zástupce st~ovatelky u inil ve vci 8 úkono právní slu~by, kterými jsou pYevzetí a pYíprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu], 3 písemná podání soudu ve vci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], jimi~ jsou ~aloba, replika k vyjádYení ~alovaného v Yízení u mstského soudu a kasa ní stí~nost, dále návrh na pYiznání odkladného ú inku ~alob a návrh na pYiznání odkladného ú inku kasa ní stí~nosti [§ 11 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu], a ú ast na dvou jednáních (dne 9. 11. 2020 a 4. 12. 2020) v Yízení u mstského soudu nepYesahujících dv hodiny [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu]. Za ka~dý úkon právní slu~by (vyjma návrho na pYiznání odkladného ú inku) v dané vci nále~í mimosmluvní odmna ve výai 3 100 K  [§ 9 odst. 4 písm. d), ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu], která se zvyauje o 300 K  pauaální náhrady hotových výdajo (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem tedy za jeden úkon právní slu~by pYipadá ástka 3 400 K . Za návrh na pYiznání odkladného ú inku ~alob a kasa ní stí~nosti nále~í mimosmluvní odmna ve výai jedné poloviny, tedy ve výai 1 550 K  [§ 11 odst. 2 písm. a), odst. 3 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) a s § 7 bodem 5. advokátního tarifu], která se zvyauje o 300 K  pauaální náhrady hotových výdajo (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu).<br/><br/>[65] St~ovatelce tedy celkem nále~í na náhrad náklado Yízení ástka ve výai 34 100 K  (10 000 K  + 6 x 3 400 K  + 2 x 1 850 K ), zvýaená o DPH v sazb 21 % na ástku 41 261 K . Tuto ástku je ~alovaný povinen st~ovatelce zaplatit do 30 dno od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce st~ovatelky Mgr. Romana Seidlera, advokáta se sídlem Malická 1576/11, PlzeH.<br/>Pou ení:<br/>Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. Y. s.).<br/><br/>V Brn dne 18. bYezna 2022<br/><br/><br/> JUDr. Viktor Ku era <br/>pYedseda senátu<br/><br/><br/></body> </html>