<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 1 As 236/2018- 86 - text</title> </head> <body> ÿþ 1 As 236/2018 - 94<br/>pokra ování<br/><br/><br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senátu slo~eném z pYedsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Tomáae Langáaka a soudkyn Mgr. Veroniky JuYi kové v právní vci ~alobkyn: obec Rokytnice, sídlem Rokytnice 143, Rokytnice, zastoupené Mgr. Pavlem erným, advokátem, sídlem Údolní 33, Brno, proti ~alovanému: Krajský úYad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, za ú asti: Xeditelství silnic a dálnic R, sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, týkající se ~aloby proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 29. 6. 2017, . j. KUOK 60883/2017, o kasa ních stí~nostech ~alovaného a osoby zú astnné na Yízení proti rozsudku Krajského soudu v Ostrav  pobo ky v Olomouci ze dne 16. 5. 2018, . j. 65 A 66/2017  99, <br/><br/>takto:<br/><br/>Rozsudek Krajského soudu v Ostrav  pobo ky v Olomouci ze dne 16. 5. 2018, . j. 65 A 66/2017  99 se zruauje a vc se vrací tomuto soudu k dalaímu Yízení.<br/><br/>Odovodnní:<br/><br/>I. Vymezení vci a Yízení pYed krajským soudem<br/><br/>[1] Dne 31. 8. 2006 vydalo Ministerstvo ~ivotního prostYedí souhlasné stanovisko k posouzení vlivo na ~ivotní prostYedí pro zámr Rychlostní silnice R55, stavba 5501 Olomouc  Kokory a stavba 5502 Kokory  PYerov (dále jen  stanovisko EIA ). Dne 15. 6. 2016 povolil Magistrát msta PYerov (stavební úYad) na ~ádost osoby zú astnné na Yízení umístnní stavby  D55, stavba 5502 Kokory  PYerov (dále té~  stavba 5502 ). V svém rozhodnutí vyael i z uvedeného stanoviska EIA. Odvolání ~alobkyn, která byla ú astníkem územního Yízení, ~alovaný zamítl.<br/>[2] Proti rozhodnutí ~alovaného brojila ~alobkyn u Krajského soudu v Ostrav  pobo ky v Olomouci. V ~alob zejména poukazovala na nezákonnost a nesprávnost stanoviska EIA vydaného pro stavbu.<br/>[3] Krajský soud ~alob vyhovl a napadené rozhodnutí zruail. Dospl k závru, ~e stanovisko EIA nebylo v dob zahájení Yízení o umístní stavby 5502 platné. Platnost stanoviska EIA byla povodn stanovena jako dvouletá, pYi em~ následnými akty pYísluaného orgánu doalo k prodlou~ení jeho platnosti nejprve o 2 roky a následn o dalaích 5 let, tj. do 31. 8. 2015. Územní Yízení v projednávané vci vaak bylo zahájeno teprve podáním ~ádosti dne 23. 9. 2015. PYed uplynutím lhoty platnosti stanoviska EIA sice doalo dne 28. 7. 2015 k zahájení Yízení o umístní související stavby  D55, stavba 5501 Olomouc  Kokory (dále té~  stavba 5501 ), ovaem podle krajského soudu tímto nedoalo k pYeruaení lhoty platnosti stanoviska EIA jako celku. PYesto~e bylo stanovisko vydáno jako jednotné, zejména formáln  tj. jedním dokumentem, fakticky bylo vydáno pro dv samostatné stavby. Platnost stanoviska EIA proto mohlo podání ~ádosti o vydání územního rozhodnutí pro související stavbu 5501 pYeruait toliko ve vztahu k této stavb. Právní výklad, podle nj~ by stanovisko EIA platilo pro veakeré sou ásti zámru, byloli zahájeno navazující Yízení pouze pro jednu díl í stavbu, odporuje podle krajského soudu smyslu zákona a mohlo by vést ke zcela absurdním závrom o platnosti stanoviska EIA bez nutnosti jeho prodlu~ování a aktualizace i desítky let. Stanovisko EIA toti~ mo~e být relevantním odborným podkladem pouze tehdy, pokud jsou jeho východiska i závry aktuální a odrá~ejí stav ~ivotního prostYedí v míst zamýaleného zámru v reálném ase. Jeliko~ dospl krajský soud k závru, ~e stanovisko EIA bylo pro pYedmtné územní Yízení nepou~itelným podkladem, nezabýval se ji~ dalaími ~alobními námitkami smYujícími proti postupu dot ených orgáno pYi prodlu~ování jeho platnosti.<br/><br/>II. Kasa ní stí~nosti a vyjádYení k nim<br/><br/>[4] Proti rozsudku krajského soudu podali osoba zú astnná na Yízení [st~ovatel 1)] a ~alovaný [st~ovatel 2)] kasa ní stí~nosti z dovodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) zákona . 150/2002 Sb., soudní Yád správní (dále jen  s. Y. s. ).<br/>[5] St~ovatel 1) nesouhlasí se závrem krajského soudu, ~e platnost stanoviska EIA je nutno posuzovat v~dy ve vztahu k jednotlivé díl í stavb. Zákon . 100/2001 Sb., o posuzování vlivo na ~ivotní prostYedí a o zmn nkterých souvisejících zákono (dále jen  zákon EIA ) oporu pro zmínný výklad neskýtá, pYi em~ krajský soud je zákonem vázán. St~ovatel nikterak nezpochybHuje, ~e posuzovaný zámr sestává ze dvou díl ích ástí, jedná se vaak ve smyslu a ú elu zákona EIA o jeden zámr, který byl z dovodu vtaí pYehlednosti a srozumitelnosti rozdlen do dvou díl ích ástí. Trasa novostavby dálnice D 55 byla projednávána jako jeden zámr, a to z dovodu, ~e bylo nutné posoudit vlivy obou díl ích staveb jako celku, proto~e pouze u staveb jako celku lze komplexn a ve vaech souvislostech plnohodnotn posoudit vaechny mo~né vlivy zámru na ~ivotní prostYedí, a to v takové podob (tedy v celku), v jaké bude zámr reáln v území existovat. PYijetím názoru krajského soudu by byl podle st~ovatele 1) popYen smysl a ú el zákona EIA i související závry judikatury Soudního dvora Evropské unie (rozsudek ze dne 11. 12. 2009 ve vci C205/08).<br/>[6] Jazykový i logický výklad § 9a odst. 3 zákona EIA podle st~ovatele 1) svd í o tom, ~e platnost jednoho stanoviska EIA, které je zpracované pro nkolik díl ích etap (staveb) se pYeruauje, pokud bylo zahájeno navazující Yízení podle zvláatních právních pYedpiso bye i jen pro jednu z díl ích etap (staveb). V ustanovení pou~ité jednotné íslo (stanovisko, platnost stanoviska), smysl a ú el zákona EIA vylu ují jakoukoliv jinou interpretaci. Extenzivnímu výkladu ustanovení nasvd uje, ~e neupYesHuje, v jakém rozsahu má být navazující Yízení zahájeno, a rovn~ definice navazujícího Yízení, která byla vlo~ena s ú inností od 1. 4. 2015 do § 3 písm. g) zákona EIA a podle které se navazujícím Yízením rozumí takové Yízení, ve kterém se vydává rozhodnutí podle zvláatních právních pYedpiso, které povoluje umístní nebo provedení zámru posuzovaného podle tohoto zákona.<br/>[7] Podle st~ovatele 1) je rovn~ tYeba odmítnout názor krajského soudu, ~e stanovisko EIA má vícero platností a je pro stavbu 5502 neplatné a pro související stavbu 5501 platné. Zámry dálnic se povolují v desítkách navazujících Yízení, lhot platnosti jednoho stanoviska by bylo tolik, kolik je navazujících Yízení, pYi em~ ka~dé pYeruaení lhoty platnosti by mlo dopad pouze na Yízení, jeho~ zahájením k pYeruaení doalo. Tím by byl podle st~ovatele 1) zcela popYen základní ú el pYeruaení lhoty platnosti stanoviska, tj. zajiatní platnosti stanoviska pro celý probh povolovacího procesu zámru. Závry krajského soudu jsou podle st~ovatele 1) rovn~ v rozporu s jedním ze základních principo zákona EIA, a sice snahou posuzovat zámry v co nejvtaí komplexnosti, pYedcházet tzv. salámové metod. Bylo by krajn problematické vycházet z výkladu krajského soudu a nahlí~et na jednotlivé etapy jako na samostatné zámry, jeliko~ tento pYístup by potom mohl vést práv a~ k preferenci tzv. salámování (salamislicing), tedy rozdlování zámru na ásti s cílem vyhnout se posuzování vlivo. V tomto ohledu st~ovatel 1) zdorazHuje, ~e informace o rozdlení pYedmtného zámru na dva stavební úseky nemusela být v procesu EIA vobec uvedena, na posouzení to nemohlo mít vcný vliv a k tomuto rozdlení by bez dopadu na ~ivotní prostYedí mohlo dojít (tak jako v jiných pYípadech) a~ po procesu EIA. <br/>[8] Restriktivní výklad rozhodné právní úpravy by naopak byl podle st~ovatele 1) v praktické realizaci samoú elný, nepraktický a neodpovídal by principu rychlosti a hospodárnosti. Navíc by byl i zásahem do jednání st~ovatele postupujícího v dovYe nejen v text relevantního právního pYedpisu, ale zejména té~ v trvající výklad takového právního pYedpisu orgány veYejné moci, v etn konstantní správní praxe správních úYado. PYehodnocení výkladu ze strany soudu pYedstavuje záva~ný zásah do právní jistoty st~ovatele. Závr krajského soudu mo~e vnést právní nejistotu do tisíco probíhajících navazujících Yízení, jejich~ podkladem jsou stanoviska vydávaná dle zákona EIA, jejich~ platnost je zalo~ena práv na argumentu pYeruaené lhoty platnosti. Ustálený výklad zákona EIA dokládá podle st~ovatele 1) i zmna zákona novelou . 326/2017 Sb. a dovodová zpráva k této novele.<br/>[9] PYípisem ze dne 13. 8. 2019 dolo~il st~ovatel 1) Nejvyaaímu správnímu soudu, ~e Ministerstvo ~ivotního prostYedí dne 30. 7. 2019 prodlou~ilo platnost citovaného stanoviska EIA ze dne 31. 8. 2006 o dalaích pt let, tedy do 30. 7. 2024. Shledalo, ~e nedoalo ke zmnám podmínek v dot eném území nebo poznatko a metod posuzování, v jejich~ dosledku by zámr mohl mít dosud neposouzené významné vlivy na ~ivotní prostYedí.<br/>[10] St~ovatel 2) v kasa ní stí~nosti rovn~ nesouhlasí se zposobem, jakým krajský soud posoudil otázku platnosti stanoviska EIA. Podle st~ovatele 2) bylo mo~né vyu~ít stanovisko EIA jako podklad pro Yízení o umístní stavby 5502, proto~e k prodlou~ení jeho platnosti doalo zahájením Yízení o umístní stavby 5501. Navazujícím Yízením, které pYeruailo bh lhoty platnosti stanoviska, bylo kterékoli Yízení o umístní stavby v posuzovaném zámru zahrnuté, ím~ doalo k pYeruaení lhoty platnosti pYedmtného stanoviska jako celku. Krajský soud podle st~ovatele 2) nezohlednil skute nost, ~e ob díl í stavby pYedstavují jeden stavební zámr (jednu stavbu) s jediným stanoviskem M}P (povodní stanovisko EIA). Rozsudek se jeví jako pYepjat formalistický, proto~e stavba 5501 nemo~e být bez stavby 5502 samostatn vyu~ívána. V tomto pYípad bylo stanovisko EIA vydáno pro stavbu, která ítá pár desítek kilometro; pYíklad uvádný krajským soudem o zámru dálni ního úseku dlouhého 100 km, rozdleného do deseti díl ích staveb, nedopadá podle st~ovatele 2) na daný pYípad a zdá se pYemratný.<br/>[11] St~ovatel 2) také poukazuje na skute nost, ~e pYi ovYení souladu stanoviska EIA podle l. II bodu 1 pYechodných ustanovení zákona . 39/2015 Sb. ministr ~ivotního prostYedí dospl k závru, ~e stanovisko EIA je nadále aktuální, pYi em~ nedoalo k podstatným zmnám realizace zámru, podmínek v dot eném území, k novým znalostem souvisejícím s vcným obsahem dokumentace a vývoji nových technologií vyu~itelných v zámru. <br/>[12] Oba st~ovatelé navrhli, aby Nejvyaaí správní soud zruail rozsudek krajského soudu a vrátil mu vc k dalaímu Yízení.<br/>[13] St~ovatel 1) se ve svém vyjádYení ztoto~nil s kasa ní stí~ností st~ovatele 2). <br/>[14] }alobkyn ke kasa ní stí~nosti st~ovatele 1) zejména uvádí, ~e úpravu výjimky z platnosti stanoviska EIA je nutné jako ka~dou výjimku z obecného pravidla vykládat restriktivn a s pYihlédnutím k ú elu zákona, kterým je v tomto pYípad zajiatní komplexního posouzení celého zámru a sou asn zajiatní toho, ~e stanovisko EIA bude i po nkolika letech aktuální. Ustanovení § 9a odst. 3 zákona EIA ve znní do 31. 10. 2017 hovoYilo v jednotném ísle nejen o stanovisku, ale té~ o zámru, pYi em~ v celém ustanovení není jediná zmínka o tom, ~e by byla zajiatna platnost stanoviska EIA týkající se zámru tím, ~e by bylo zahájeno navazující Yízení o libovolné ásti zámru. Je nepochybné, ~e smyslem tohoto ustanovení je zajistit, ~e i pYi pYeruaení lhoty platnosti stanoviska EIA zahájením navazujícího Yízení dojde k vyhodnocení pYípadných zmn celého zámru ohledn vlivo na ~ivotní prostYedí, nikoli pouze jeho ásti.<br/>[15] Ke kasa ní stí~nosti st~ovatele 2) ~alobkyn zejména poukazuje na smysl § 9a zákona EIA, kterým bylo zajistit, ~e zámr posuzovaný v rámci procesu EIA bude z hlediska potenciálních vlivo na ~ivotní prostYedí identický se zámrem, pro který bude vydáno rozhodnutí v navazujícím Yízení, resp. ~e pYípadné upYesnní zposobu realizace zámru i jeho drobné zmny nebudou mít takový charakter, aby mohly vyvolat nové negativní vlivy zámru na ~ivotní prostYedí, které nebyly pYedmtem posuzování. V daném pYípad vaak nebyl pYedlo~en do navazujícího Yízení celý zámr, ale pouze jeho díl í ást. A koli je takový postup oznamovatele pYípustný, je doba platnosti stanoviska EIA pYeruaena jen ve vztahu k té ásti, která bude následn pYedmtem navazujícího Yízení. PYi prodlu~ování platnosti stanovisek EIA je kladen doraz na zajiatní toho, ~e zámr, pro který bylo povodní stanovisko EIA vydáno, je i nadále (po uplynutí netriviální doby od jeho vydání) v souladu s právními pYedpisy, tj. ~e nedoalo ke zmnám vlivo zámru na ~ivotní prostYedí. Toho lze dosáhnout ~ádostí o prodlou~ení doby platnosti stanoviska EIA, nebo zahájením navazujícího Yízení, a to bu ve vztahu k celému zámru, nebo jen k jeho díl í ásti. V naposledy uvedeném pYípad vaak prodlou~ení doby platnosti stanoviska EIA toliko vo i díl í ásti zámru v pYípad, ~e ohledn této ásti nedoalo ke zmnám vlivo na ~ivotní prostYedí, neimplikuje, ~e u dalaích ástí nedoalo ke zmnám vlivo na ~ivotní prostYedí, neboe tyto zbylé ásti nejsou pYedmtem posouzení správních orgáno (ae u~ v Yízení o ~ádosti o prodlou~ení platnosti stanoviska, nebo v navazujícím Yízení). Právní výklad st~ovatele 2) podle ~alobkyn odporuje smyslu zákona EIA, proto~e by smYoval k situaci, kdy stanovisko EIA nebude objektivním odborným podkladem pro vydání navazujících rozhodnutí, resp. nezajistí komplexní posouzení vlivo jednotlivých ástí zámru na ~ivotní prostYedí.<br/><br/>III. Posouzení vci Nejvyaaím správním soudem<br/><br/>[16] Nejvyaaí správní soud pYi posuzování kasa ních stí~ností hodnotil, zda jsou splnny podmínky Yízení, pYi em~ dospl k závru, ~e mají po~adované nále~itosti, byly podány v as a osobami oprávnnými, a jsou tedy projednatelné.<br/>[17] Poté pYezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasa ních stí~ností a v rámci uplatnných dovodo, ovYil pYi tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nim~ by musel pYihlédnout z úYední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. Y. s.), a dospl k závru, ~e kasa ní stí~nosti jsou dovodné.<br/>[18] Podle § 9a odst. 3 zákona EIA ve znní ú inném k rozhodné dob platilo, ~e platnost stanoviska je 5 let ode dne jeho vydání. Platnost stanoviska mo~e být na ~ádost oznamovatele prodlou~ena o 5 let, a to i opakovan, pokud oznamovatel písemn proká~e, ~e nedoalo k podstatným zmnám realizace zámru, podmínek v dot eném území, k novým znalostem souvisejícím s vcným obsahem dokumentace a vývoji nových technologií vyu~itelných v zámru. Tato lhota se pYeruauje, pokud bylo zahájeno navazující Yízení podle zvláatních právních pYedpiso.<br/>[19] Prostý jazykový výklad § 9a odst. 3 zákona EIA odpov na vymezené otázky neposkytuje. Podle citovaného ustanovení dochází k pYeruaení ptileté lhoty platnosti stanoviska EIA,  pokud bylo zahájeno navazující Yízení . Pakli~e zamýalel zákonodárce spojit pYeruaení lhoty platnosti stanoviska EIA se zahájením navazujícího Yízení o povolení jen ásti posuzovaného zámru, patrn by podmínku pYeruaení lhoty platnosti konkretizoval. Na druhou stranu zákon EIA v rozhodném znní jen velmi okrajov reflektoval skute nost, ~e fáze povolování zámro je mnohem lenitjaí ne~ jejich posuzování v procesu EIA, a v praxi tak dochází k povolování zámro rozdlených na více díl ích ástí. Pouze v § 5 odst. 3 uvádl, ~e v  dlouhodobém zámru se jeho jednotlivé etapy posuzují samostatn a v kontextu vlivo zámru jako celku . Teprve novely v podob zákono . 225/2017 Sb. a . 326/2017 Sb. pYinesly v tomto ohledu podstatné zmny, tak~e se nynjaí úprava zákona EIA ji~ výslovn zamYuje i na posuzování zámro rozdlených do ástí nebo etap [viz zejm. sou asné znní § 3 písm. g) bod 14, § 3 písm. m), § 4 odst. 1 písm. h), § 5 odst. 2, § 9a odst. 5 a 6, § 10 odst. 2 a 9 zákona EIA].<br/>[20] Výklad § 9a odst. 3 zákona EIA tak musí pYedevaím zohledHovat smysl a cíl zákona a rovn~ unijní úpravy, kterou provádí. Platí toti~, ~e pokud vnitrostátní úprava provádí unijní smrnici, co~ je i pYípad zákona EIA, pak je nutno tuto úpravu vykládat v co nejvtaím mo~ném rozsahu ve svtle znní a ú elu dot ené smrnice, aby bylo mo~né dosáhnout výsledku jí zamýaleného [viz rozsudek Soudního dvora EU (dále jen  SDEU ) ze dne 25. 2. 1999 ve vci C131/97, Carbonari a dalaí, bod 48, jako~ i citovaná judikatura].<br/>[21] Z judikatury SDEU také vyplývá, ~e povinnost vnitrostátního soudu pYihlí~et k obsahu smrnice pYi výkladu a aplikaci pravidel vnitrostátního práva je omezena obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty a zásadou zákazu zptné ú innosti, a nemo~e slou~it jako základ pro výklad vnitrostátního práva contra legem (viz napY. rozsudek SDEU ze dne 16. 6. 2005 ve vci C105/03, Pupino, body 44 a 47). Za ú elem splnní po~adavku právní jistoty tak musí konformní výklad ustanovení vnitrostátního práva splHovat nároky na pYesnost a jasnost (viz rozsudky SDEU ze dne 19. 9. 1996 ve vci C236/95, Komise v. Xecko, bod 13, a ze dne 10. 5. 2001 ve vci C144/99, Komise v. Nizozemsko, bod 21).<br/>[22] Nejvyaaí správní soud se dosud ve své rozhodovací innosti nezabýval výkladem § 9a odst. 3 zákona EIA, ani neeviduje v judikatuYe ni~aích soudo nebo v odborné literatuYe jasný, nato~ pak rozdílný pYístup k výkladu tohoto ustanovení. Z toho dovodu se jeví jako nezbytné osvtlit zásady procesu EIA, které jsou vodítkem pro zodpovzení vymezených otázek, a to zejména ve vztahu k volnosti, kterou poskytuje unijní úprava pro dlení zámro a prodlu~ování platnosti stanoviska EIA.<br/><br/>III.1 Tzv. salámová metoda v procesu EIA: <br/> lenní zámro, navazujících povolovacích Yízení i realizace zámru<br/>[23] K praxi, pYi ní~ dochází k dlení zámro na menaí ásti, se staví unijní úprava v zásad neutráln. Zapovídá vaak postup, který vede k obcházení procesu EIA ú elovým dlením zámro na menaí celky vylou ené z posobnosti pYedpiso o EIA, tedy tzv. salámovou metodu. <br/>[24] Zákaz vyu~ívání tzv. salámové metody v procesu EIA je projevem po~adavku komplexního hodnocení vlivo zámro na ~ivotní prostYedí, který se stal základem ji~ povodní smrnice EIA z roku 1985 (85/337/EHS). Hlavním cílem smrnice bylo podle jejího aestého bodu odovodnní a v souladu s jejím lánkem 2 podrobit pYedchozímu posouzení vaechny zámry, které by mohly mít významný vliv na ~ivotní prostYedí zejména v dosledku své povahy, rozsahu nebo umístní (viz napY. rozsudky SDEU ze dne 18. 10. 2011 ve vci C128/09, Boxus a dalaí, bod 41, ze dne 16. 2. 2012 ve vci C182/10, Solvay a dalaí, bod 35).<br/>[25] Smrnice EIA z roku 2011 (2011/92/EU) pYebírá stejnou logiku (viz zejm. body 7, 14 a 15 odovodnní a l. 2 odst. 1 smrnice) a její obsah je v podstat toto~ný (viz rozsudek SDEU ze dne 26. 7. 2017 ve spojených vcech C196/16 a C197/16, Comune di Corridonia, bod 31). Jeliko~ podle bodu 1 odovodnní smrnice EIA kodifikuje smrnici 85/337/EHS, platí výklad, který SDEU podal ohledn ustanovení posledn uvedené smrnice, i pro smrnici EIA, pokud jsou jejich ustanovení toto~ná (viz rozsudek SDEU ze dne 29. 7. 2019 ve vci C411/17, InterEnvironnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen, bod 60).<br/>[26] SDEU proto pYi výkladu jednotlivých ustanovení obou smrnic v~dy postupuje ve prospch posouzení zámro s potenciálním významným vlivem na ~ivotní prostYedí (viz napY. rozsudek SDEU ze dne 19. 9. 2000 ve vci C287/98, Linster, bod 52) a dokonce dovodil, ~e tehdejaí l. 2 odst. 1 a l. 4 odst. 2 smrnice mohou mít pYímý ú inek (rozsudky SDEU ze dne 24. 10. 1996 ve vci C72/95, Kraaijeveld a dalaí, bod 62, ze dne 7. 1. 2004 ve vci C201/02, Wells, bod 61).<br/>[27] Zásady komplexního hodnocení se SDEU dovolává i pYi výkladu úpravy rozných výjimek a odchylných re~imo, které umo~Hují omezit rozsah provádní procesu EIA. Tyto výjimky musí být interpretovány restriktivn, aby nebylo mo~né obcházet základní po~adavky smrnice úplným vyjímáním konkrétních zámro z procesu EIA (viz rozsudek SDEU ze dne 16. 9. 1999 ve vci C435/97, WWF a dalaí, bod 65) nebo stanovením pYília vysokých prahových hodnot a kritérií pro celé skupiny zámro, u kterých není mo~né vliv na ~ivotní prostYedí zcela vylou it (viz rozsudek SDEU ze dne 2. 5. 1996 ve vci C133/94, Komise v. Belgie, bod 42). PYitom platí, ~e oblast posobnosti unijní úpravy je rozsáhlá a její cíl velmi airoký (viz rozsudek SDEU ze dne 7. 8. 2018 ve vci C329/17, Prenninger a dalaí, bod 36).<br/>[28] Ze stejného dovodu, aby unikl posouzení vlivo na ~ivotní prostYedí, nelze ani zámr umle dlit nebo pYehlí~et kumulativní ú inek rozných zámro (viz rozsudek SDEU ze dne 21. 9. 1999, ve vci C392/96, Komise v. Irsko, bod 76), nebo brát v úvahu pro posouzení vlivo zámru nebo jeho zmny na ~ivotní prostYedí pouze pYímé ú inky zamýalených samotných stavebních prací, ani~ by byly zohlednny vlivy na ~ivotní prostYedí, které mohou být vyvolány pou~íváním nebo provozem stavebních dl, které jsou výsledkem tchto prací (viz rozsudek SDEU ze dne 28. 2. 2008 ve vci C2/07, Abraham a dalaí, bod 43). Není mo~né ani umle dlit zámry jen z dovodu, ~e pYecházejí pYes hranice nkolika lenských státo [viz rozsudek SDEU ze dne 10. 12. 2009 ve vci C205/08, Umweltanwalt von Kärnten, na který odkazuje st~ovatel 1), body 53 a 57, k tomu i viz rozsudek NSS ze dne 16. 11. 2018, . j. 2 As 354/2018  20, bod 15]. Tmito postupy by ztratila úprava procesu EIA smysl. <br/>[29] Výae uvedené se pochopiteln týká i zámro dopravní infrastruktury. SDEU napY. v rozsudku ze dne 16. 9. 2004 ve vci C227/01, Komise v. `panlsko, který se týkal výstavby úseku ~elezni ní trati, uvedl, ~e  (p)okud by argumentace apanlské vlády byla pYijata, u~ite ný ú inek smrnice 85/337 by mohl být vá~n zpochybnn, neboe by sta ilo, aby doty né vnitrostátní orgány rozdlily zámr týkající se delaí vzdálenosti na menaí po sob jdoucí trasy, aby se ustanovením této smrnice vyhnul jak celý zámr, tak trasy vzniklé po rozdlení (bod 53). Citované závry SDEU potvrdil i v rozsudku ze dne 25. 7. 2008 ve vci C142/07, Ecologistas en AcciónCODA, který se týkal výstavby silni ního okruhu okolo msta Madrid (viz zejm. body 39 a 44).<br/>[30] Unijní úprava, jak ji vykládá citovaná judikatura SDEU, tedy vychází z po~adavku, aby byly zámry pYi posuzování jejich dopado na ~ivotní prostYedí vnímány jako logické funk ní celky, a elí zejména tomu, aby byl jejich ú elovým lenním obcházen po~adavek jejich posuzování. To samo o sob nebrání, aby v navazujících Yízeních byly tyto zámry povolovány po etapách nebo ástech, pokud tím nebudou naruaeny po~adavky na posouzení zámro. Zposob, jakým investor k rozdlení zámru pYistoupí, mo~e být ovlivnn po~adavky rozných právních pYedpiso (napY. v návaznosti na povahu vyu~ívaných zaYízení; k tomu viz napY. rozsudek SDEU ze dne 4. 12. 2008 ve vci C317/07, Lahti Energia), v zásad je vaak ponechán na jeho vlastním uvá~ení. Podstatné je, aby doalo ke v asnému a úplnému posouzení zámru jako celku, tj. bez ohledu na to, v jakém lenní nebo poYadí budou jednotlivé ásti povolovány.<br/>[31] Po~adavky bránící ú elovému rozdlování zámro reflektuje rovn~ zákon EIA, pYedevaím ve vymezení zposobu posuzování vlivo zámru na ~ivotní prostYedí (§ 5) a kritérií pro zjiaeovací Yízení (PYíloha . 2). Podobn jako v pYípad unijní úpravy dochází i v zákon EIA k postupnému upYesHování díl ích podmínek, které je mo~né odvodit i z obecných zásad procesu EIA. To je i dovod, pro  sou asná úprava zákona EIA ji~ bere vtaí ohled na dlení a etapizaci zámro, ke kterým v praxi dochází (viz výae). <br/>[32] Judikatura eských soudo, která posuzuje pYípady ú elového dlení zámro, odpovídá závrom SDEU. NSS napY. ji~ v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, . j. 9 As 88/2008  301, dovodil:  Pod tíhou tchto okolností a tímto úhlem pohledu vnímá kasa ní soud dlení stavby (tvrzení samostatnosti jednotlivých staveb, z nich~ zámr sestává) jako ú elové obcházení zákona. Nejvyaaí správní soud si na tomto míst dovoluje na okraj poznamenat, ~e takové dlení by nasvd ovalo pou~ití strategie tzv.  salámové metody . Takto bývá v praxi neformáln ozna ována taktika, která se v praxi pou~ívá pro strategii, kdy se kontroverzní nebo obtí~né cíle a Yeaení, nejen ve stavebnictví pYi trasování silnic a dálnic, rozdlí na díl í kroky a prosazují se postupn. Dle pYesvd ení kasa ního soudu by vaak namísto toho bylo v daném pYípad nanejvýa vhodné u~ít spíae metodu opa nou, kterou by bylo mo~no obrazn ozna it termínem  puzzle . V rozsudku ze dne 1. 8. 2012, . j. 1 As 47/2012  38, NSS doplnil, ~e  komplexní ochranu ~ivotního prostYedí tedy musí zajiaeovat pYedevaím územní rozhodnutí. Pokud má st~ovatel za to, ~e ve vztahu k dané koncepci nebyla komplexní ochrana veYejného zájmu na ochran pYírody a krajiny poskytnuta v dostate né míYe, mo~e tyto námitky vznést v územním Yízení, pYípadn v navazujícím Yízení o správní ~alob proti územnímu rozhodnutí, v jeho~ rámci mo~e správní soud posuzovat i zákonnost stanoviska EIA a tedy nezákonnost posouzení po~adavko na ochranu ~ivotního prostYedí ke koncepci jako celku. Práv ze shora uvedených dovodo je u výae zmínných postupo (vydávání stanoviska EIA, územní Yízení) ne~ádoucí tzv.  salámová metoda. Takto bývá v praxi neformáln ozna ována taktika, která se v praxi pou~ívá pro strategii, kdy se kontroverzní nebo obtí~né cíle a Yeaení, nejen ve stavebnictví pYi trasování silnic a dálnic, rozdlí na díl í kroky a prosazují se postupn. <br/>[33] Nejvyaaí správní soud obecn vnímá praktiku ú elového rozdlování zámro jako ne~ádoucí, a to nejen ve vztahu k posuzování vlivo na ~ivotní prostYedí v procesu EIA, ale také ve vztahu k posuzování koncepcí (proces SEA), povolování výjimek z ochrany ohro~ených druho ~ivo icho a rostlin (viz napY. rozsudek NSS ze dne 1. 8. 2012, . j. 1 As 47/2012  38) nebo obecn pYi postupném umiseování staveb, které samy sice nijak výrazn, ale v sou tu jednotlivých pYípado znamenají postupné a významné pYit~ování ji~ existující nadlimitní zát~i v území (viz rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2012, . j. 1 As 135/2011  246). Ú elové dlení zámro je podle ustálených závro nejen ne~ádoucí, ale také nezákonnou praktikou (viz napY. rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2012, . j. 1 Ao 7/2011  526).<br/>[34] Ve vztahu k rozhodované vci jsou klí ové závry, ke kterým NSS dospl v rozsudku ze dne 13. 12. 2018, . j. 6 As 139/2017  73:  Soudní praxe konstatuje nepYípustnost salámové metody zejména v souvislosti s liniovými stavbami (typicky stavba dálnic i silni ních obchvato), kdy poté, co jsou schváleny (a asto i postaveny) neproblematické úseky liniové stavby, je vznesen po~adavek na postavení posledních úseko problematických, a to za situace, kdy nezbývá prakticky ~ádná alternativa. Sou asn se v probhu proceso EIA neprovede posouzení zámro liniové stavby jako celku, ale posuzují se jednotlivé úseky. (& ) O nepYípustnou salámovou metodu se jedná zejména tehdy, pokud etapizace výstavby umo~ní stavebníkovi vyhnout se ur itým zákonným po~adavkom i dosáhnout pro sebe pYíznivjaího výsledku (a napYíklad pro ~ivotní prostYedí mén pYíznivého výsledku). V ka~dém pYípad je v~dy nutné v pYípad rozdlení stavby na jednotlivé etapy zohlednit jejich spole nou existenci a spole ný dopad na zákonem chránné zájmy. Je vaak tYeba zároveH vzít v úvahu nutnou a logickou etapizaci výstavby, kdy zejména u rozsáhlejaí výstavby zpravidla nebude z objektivních dovodo mo~né realizovat vaechny stavby v asov blízce souvisejícím termínu. Je mo~né pYihlédnout té~ k vzájemné podmínnosti jednotlivých ástí výstavby. Pokud by napYíklad nebylo mo~né o ekávat rozumné vyu~ití první ásti bez ástí navazujících nebo by byly vaechny stavby podmínny novým spole ným Yeaením dopravní obslu~nosti, je tYeba dosledn trvat na vyhodnocení spole ného vlivu vaech etap ji~ v první fázi výstavby. Naopak mén rigidn je mo~né posuzovat pYípady, kdy jednotlivé etapy výstavby mohou v území plnit svoji funkci zcela samostatn a ani ve vzájemném spojení nelze o ekávat výrazný negativní vliv na ~ivotní prostYedí. Ani v takovém pYípad vaak není mo~né vyhnout se posuzování tzv. kumulativních a synergických vlivo, které mo~e vyústit a~ v závr, ~e navazující výstavba není s ohledem na kumulativní zát~ území pYípustná. <br/>[35] Ani eská právní úprava a judikatura správních soudo tedy nebrání, aby zámr, který byl jako celek posouzen v procesu EIA, byl v navazujících Yízeních povolován po ástech. Takové rozdlení stavebního zámru na nkolik etap a vedení samostatného povolovacího Yízení pro ka~dou z etap je pYípustným a mnohdy zároveH ú elným postupem investora i stavebního úYadu. To plyne mimo jiné z míry podrobnosti zámru, jak je vymezen nejprve ve fázi EIA a posléze v jednotlivých navazujících Yízeních. Obdobný princip se ostatn uplatHuje i ve vztahu mezi jednotlivým navazujícími Yízeními, zejména mezi Yízením územním a na nj navazujícími, u vtaích zámro pravideln vícero stavebními Yízeními. I pYi tomto postupu musí být dodr~eny po~adavky plynoucí z právní úpravy posuzování vlivo na ~ivotní prostYedí, jimi~ jsou komplexnost posouzení, jeho aktuálnost a shoda posuzovaného zámru a zámru povolovaného.<br/>[36] Jeli ji~ ve fázi posuzování vlivo zámru na ~ivotní prostYedí známo, ~e navazující povolování zámru, jeho realizace, pYípadn i uvedení do u~ívání bude probíhat po ástech i etapách, je ~ádoucí, aby takové lenní i etapizace byly sou ástí posouzení. Nelze toti~ vylou it, ~e dopady jednotlivých ástí, pokud by byly realizovány a (tYebas do asn) provozovány samostatn, budou jiné (kvalitativn i kvantitativn) ne~ dopady zámru jako celku. Bylli proto pYedmtem posouzení EIA zámr rychlostní silnice R 55 OlomoucPYerov jako celek (i zde se ve skute nosti jedná pouze o jeden z úseko celé trasy silnice R 55, tedy z Olomouce do BYeclavi), není vadou posouzení, bylali ji~ v této fázi pYedvídána jeho etapizace na dv navazující stavby (bye se s ohledem na délku celého zámru a jednotnost jeho posouzení lze jen st~í ubránit pochybnostem o nezbytnosti tohoto postupu v konkrétním pYípad).<br/><br/>III.2 Platnost stanoviska EIA a promnlivost pomro v území  východiska<br/>[37] K po~adavku na komplexní hodnocení pYistupuje i podstatný asový faktor, a to zejména v pYípadech, kdy nedochází k posouzení vlivo zámro pYímo v rámci povolovacího Yízení. <br/>[38] Prodleva mezi posouzením a povolením zámru zposobuje, ~e se pYi povolení zámru nevychází z naprosto aktuálních poznatko. Aby vaak mohl proces EIA plnit svoji roli preventivního nástroje v ochran ~ivotního prostYedí, je nezbytné pYi povolování zámru vycházet z co nejvíce aktuálních výsledko posouzení vlivo na ~ivotní prostYedí. V zásad by tak mly podklady pro povolení zámru zohledHovat aktuální pomry v území i stávající vdecké poznatky. Tento po~adavek pYitom platí i tehdy, pokud dochází k povolení zámru legislativním aktem (viz zejm. rozsudek SDEU ze dne 18. 10. 2011 ve vci C128/09, Boxus a dalaí, bod 43).<br/>[39] Za obecn správný je proto nutno pova~ovat závr krajského soudu, podle kterého mo~e být stanovisko EIA relevantním odborným podkladem pouze tehdy, pokud jsou jeho východiska i závry aktuální a odrá~ejí stav ~ivotního prostYedí v míst zamýaleného zámru v reálném ase. <br/>[40] Po~adavky na aktuálnost posouzení smrnice EIA zvláat nespecifikuje, ale bezesporu je vznáaí. Jak uvedla generální advokátka J. Kokott ve svém stanovisku k vci C43/10 (Nomarchiaki Aftodioikisi Aitoloakarnanias a dalaí) jeat ke smrnici EIA z roku 1985,  k aktuálnosti informací neobsahuje smrnice EIA ~ádné specifické po~adavky. Vlivy zámru na ~ivotní prostYedí vaak mohou být vhodn posouzeny pouze na základ nejlepaích  v okam~iku povolení  dostupných znalostí. V souladu s tím obsahuje zejména l. 5 odst. 1 smrnice EIA oprné body pro to, aby byly pYedkládány novjaí informace, pakli~e to vyplyne z okolností pYedmtného pYípadu. lánek 5 odst. 1 písm. b) smrnice EIA napYíklad po~aduje, aby byl rozsah informací, které má oznamovatel pYedlo~it, stanoven s ohledem na sou asné poznatky. To je zpravidla stav znalostí pYi zahájení povolovacího Yízení, proto~e v tomto okam~iku musí být ur eno, jaké informace oznamovatel pYedlo~í. Rozsah tchto informací podle l. 5 odst. 1 písm. a) smrnice EIA ovaem závisí i na tom, zda jsou tyto informace dole~ité v dané fázi povolovacího Yízení a vzhledem ke zvláatním rysom konkrétního zámru nebo ur itého druhu zámro a slo~ek ~ivotního prostYedí, které by mohly být zasa~eny (body 138  139).<br/>[41] Citované závry potvrzuje i judikatura SDEU. Z rozsudku ze dne 6. 11. 2008 ve vci C247/06 (Komise v. Nmecko) vyplývá, ~e je tYeba se zabývat pYedevaím tím, zda byly informace v dob povolování zámru jeat dostate n aktuální a zda byl zámr oproti dYívjaímu posouzení vlivo na ~ivotní prostYedí zmnn takovým zposobem, který by vedl k silnjaím dopadom na ~ivotní prostYedí (bod 49 a násl.). Uká~eli se tedy v pozdjaím stádiu povolovacího Yízení, ~e jsou pro patYi né posouzení vlivo zámru na ~ivotní prostYedí tYeba aktuálnjaí informace, musejí být tyto informace vy~ádány (srov. rozsudek SDEU ze dne 3. 3. 2011 ve vci C50/09, Komise v. Irsko, bod 40).<br/>[42] Obecné po~adavky na aktuálnost posouzení se promítají i do úpravy probhu procesu EIA a logicky i do po~adavko na probh povolovacích Yízení, a koliv pro vymezení tchto Yízení svd í lenským státom pomrn airoké uvá~ení. K ilustraci lze odkázat na zposob, jakým se citované závry judikatury SDEU promítly do znní smrnice EIA. Její novela z roku 2014 (smrnice 2014/52/EU) vlo~ila do textu smrnice mimo jiné l. 8a odst. 5, podle kterého mají lenské státy zajistit, aby pYísluaný orgán pYijal rozhodnutí o povolení zámru v pYimYené asové lhot. Tato lhota má smYovat k ú innjaímu rozhodování a zvýaení právní jistoty, zároveH vaak nesmí ohrozit dosa~ení vysoké úrovn ochrany ~ivotního prostYedí (bod 36 odovodnní). Stejným zposobem doalo k zakotvení po~adavko na aktuálnost stanoviska EIA formulovaných citovanou judikaturou SDEU tak, ~e podle l. 8a odst. 6 platí, ~e  dYíve ne~ pYísluaný orgán rozhodne o vydání povolení, pYesvd í se, ~e odovodnný závr uvedený v l. 1 odst. 2 písm. g) bod iv) nebo kterékoli z rozhodnutí uvedených v odstavci 3 tohoto lánku je stále aktuální. lenské státy mohou za tímto ú elem stanovit dobu platnosti odovodnného závru uvedeného v l. 1 odst. 2 písm. g) bod iv) nebo kteréhokoli z rozhodnutí uvedených v odstavci 3 tohoto lánku. <br/>[43] Ze smrnice EIA tedy vyplývá po~adavek, ~e posouzení vlivo zámru na ~ivotní prostYedí musí být v zásad uskute nno ihned, jakmile je mo~né identifikovat a posoudit vaechny vlivy, které konkrétní zámr mo~e mít na ~ivotní prostYedí, a zároveH po~adavek na povolení zámru v rozumné lhot, aby byla zaru ena aktuálnost posouzení. Posouzení se tudí~ musí vztahovat na vaechny vlivy, jejich~ vznik lze skute n o ekávat k okam~iku vydání povolení (viz stanovisko generální advokátky J. Kokott k vci C416/10, Kri~an, bod 126). Tyto po~adavky pYitom platí i tehdy, pokud vnitrostátní právo stanoví vícestupHové povolovací Yízení (viz napY. rozsudky SDEU ze dne 7. 1. 2004 ve vci C201/02, Wells, bod 52, a ze dne 28. 2. 2008 ve vci C2/07, Abraham a dalaí, bod 26).<br/>[44] Splnní uvedených po~adavko dosahuje eská úprava procesu EIA omezením platnosti stanoviska EIA. PYedpokládá se, ~e plynutím asu nezbytn dojde k takovým zmnám v území nebo v nárocích na posuzování, ~e závry vydaného stanoviska ztratí vypovídací hodnotu. ZároveH stanoví zákon EIA takovou dobu platnosti stanoviska EIA, ve které zpravidla dochází k zachování pomro v území a je bhem ní mo~né zahájit navazující Yízení, tak~e je úmrn zajiatna ochrana ~ivotního prostYedí i zájmo investora, a to s ohledem na fragmentaci povolovacích Yízení i praktické aspekty realizace rozsáhlých zámro.<br/>[45] K zamezení uplynutí lhoty platnosti stanoviska slou~í bu institut prodlou~ení platnosti stanoviska, které vaak mo~e být u inno pouze v pYípad, ~e ~adatel proká~e, ~e nedoalo k podstatným zmnám realizace zámru, podmínek v dot eném území, k novým znalostem souvisejícím s vcným obsahem dokumentace a vývoji nových technologií vyu~itelných v zámru, nebo institut pYeruaení lhoty platnosti stanoviska, k nmu~ vaak mo~e dojít pouze v pYípad v asného zahájení navazujícího Yízení.<br/>[46] PYeruaení lhoty platnosti stanoviska není spojeno s prokazováním, ~e nedoalo k podstatným zmnám v území nebo v posuzování. Stejn jako v pYípad stanovení doby platnosti stanoviska EIA vychází právní úprava z domnnky, ~e závry posuzování obstojí i po dobu vedení navazujícího Yízení. Jde pYitom o domnnku nevyvratitelnou, neboe ji~ nedochází k ovYení, zda k podstatným zmnám doalo.<br/>[47] V tomto ohledu nelze pYisvd it st~ovateli 1), který v kasa ní stí~nosti namítal, ~e k zajiatní aktuálnosti vydaných stanovisek v reálném ase slou~ily k rozhodnému datu jiné právní instituty ne~ je platnost stanoviska, verifika ní závazné stanovisko a ovYovací závazné stanovisko dle l. II bodu 1 pYechodných ustanovení zákona . 39/2015 Sb. Platnost stanoviska je naopak základním institutem, který zajiaeuje aktuálnost stanoviska EIA, bye i ostatní jmenované instituty ke stejnému cíli pYispívají. Jejich role je ovaem rozdílná, proto~e slou~í k pYeklenutí problémo spojených s asovou náro ností povolování realizace nkterých zámro, resp. nedostatko oddleného posuzování vlivo a povolování zámro. OvYovací stanovisko, které umo~Huje vyu~ít i letité výsledky posouzení vlivo na ~ivotní prostYedí, je pYedevaím ad hoc specifickým nástrojem, nikoliv standardní sou ástí procesu EIA. Jeho ú elem je ovYení, ~e stanovisko vydané podle pYedchozí právní úpravy vyhovuje aktuálním zákonným po~adavkom. Verifika ní závazné stanovisko, které je vydáváno podle § 9a odst. 6 zákona EIA (tzv. coherence stamp), pak pYedevaím ovYuje, ~e nedoalo ke zmnám zámru oproti zámru posuzovanému v procesu EIA, které by mohly mít významný negativní vliv na ~ivotní prostYedí, a tedy i zda pYípadn obstojí vydané stanovisko EIA toliko ve vztahu k ásti zámru, kterou pYedlo~il stavebník do navazujícího Yízení.<br/>[48] Dojdeli v pYípad rozdleného zámru k zahájení navazujícího Yízení pouze k ásti tohoto zámru, nelze bez dalaího v pYípad této povolované ásti dovozovat poruaení po~adavko unijního práva a smyslu zákona EIA. Procesní postup navazujícího Yízení toti~ povede k (relativn rychlému) zamítnutí ~ádosti nebo k povolení zámru pYi vyu~ití relativn aktuálních podkladových informací, co~ je z pohledu zásad posuzování vlivo na ~ivotní prostYedí ~ádoucí stav. Není tedy dovodu, pro  by nemohlo dojít k pYeruaení lhoty platnosti stanoviska EIA zahájením navazujícího Yízení o povolení jen ásti posuzovaného zámru.<br/>[49] ZároveH by bylo pYehnané vy~adovat pro pYeruaení lhoty platnosti stanoviska EIA jako celku zahájení navazujícího Yízení ke vaem ástem zámru. Vedle asové náro nosti pYípravy zámru se toti~ mo~e stát i to, ~e stavebník upustí od realizace ur ité ásti zámru, nebo se v nkterém z navazujících Yízení uká~e, ~e realizace celého zámru v navr~ené podob není mo~ná.<br/>[50] Cílem stanoviska EIA ovaem není posoudit realizovatelnost zámru (viz napY. rozsudek NSS ze dne 7. 3. 2017, . j. 7 As 51/2016  221). Proto~e je pYedmt posuzování odlianý od pYedmtu navazujících Yízení, nelze se pYi zachování stávající koncepce oddleného procesu EIA a nkolika navazujících Yízení zcela vyhnout nastínné situaci, která není ~ádoucí, ale je podle eské právní úpravy Yeaitelná. PYinejmenaím vznáaí velké nároky na orgán pYísluaný k provedení posouzení vlivo na ~ivotní prostYedí, aby vyhodnotil, zda stanovisko EIA obstojí i ve vztahu k navrhované ásti zámru. Jak bylo uvedeno, toto hodnocení je základem institutu verifika ního stanoviska. Vlivy na ~ivotní prostYedí v pYípad zámru, který je realizován pouze z ásti, toti~ mohou být v dosledku vtaí, ne~ je tomu u celého zámru. Podobn se v pYípad postupné i oddlené realizace jednotlivých ástí zámru mohou projevit vlivy, se kterými stanovisko EIA nepo ítalo. V zásad by tak mlo platit, ~e pokud stanovisko EIA nepo ítá s etapizací zámru i s mo~ností jeho jen áste né realizace  a neposuzuje vlivy, které jsou s tím spojeny, jedná se o dovod pro provedení nového posouzení, respektive alespoH zjiaeovacího Yízení, které vyjasní, zda a v jakém rozsahu je nové posouzení potYeba.<br/>[51] Pokud by Nejvyaaí správní soud v obecnosti pYisvd il st~ovateli 1) a st~ovateli 2), ~e § 9a odst. 3 zákona EIA umo~Huje pYeruaení lhoty platnosti stanoviska EIA zahájením navazujícího Yízení o povolení v~dy k celému zámru, umo~nil by postup stavebníko, který by se mohl dostat do hrubého rozporu s výae vymezenými zásadami procesu EIA. Oddlením jakékoliv ásti zámru, kterou je mo~né samostatn povolit v navazujícím Yízení, v kontextu celého zámru jakkoliv nevýznamné, a zahájením navazujícího Yízení k této ásti, by bylo mo~né fakticky prodlu~ovat platnost stanoviska EIA k celému zámru o roky. ásti zámru mimo povolovanou ást by v dosledku nazna eného postupu nepodléhaly ani nárokom na aktuálnost stanoviska EIA, ani po~adavkom vedení navazujícího Yízení, které pYedpokládají rozhodnutí o zámru v pYimYen krátké dob.<br/>[52] Obecná východiska právního posouzení provedeného krajským soudem proto obstojí.<br/>[53] PYíklad, který uvedl krajský soud a podle kterého by rozhodnutí v navazujícím Yízení zahájeném pro poslední z díl ích staveb dálni ního úseku dlily od vydání stanoviska EIA desítky let, se nejeví jako nereálný (bye st~ovatelé správn poukazují na jeho nesrovnatelnost s rozhodovanou vcí). O tom mimo jiné svd í i dovody pYijetí novely zákona EIA v podob zákona . 39/2015 Sb., který zmnil zposob vyu~ívání stanovisek EIA vydaných podle zákona . 244/1992 Sb., a rovn~ dovody pYijetí zákona . 256/2016 Sb., který pYedevaím Yeail situaci, kdy mla zhruba stovka významných stavebních projekto stanovisko EIA jeat podle zákona . 244/1992 Sb. vydané pYed patnácti i pYed dvaceti lety [viz Vomá ka, V., Bahý>ová, L.: Zvláatní re~im procesu EIA pro vybrané prioritní stavby (k novele . 256/2016 Sb.). eské právo ~ivotního prostYedí, 2016, . 3, s. 4551]. Je pYitom obecn známou skute ností, ~e Yada z tchto významných staveb nebyla dosud uskute nna.<br/>[54] Uvedené pYíklady ilustrují, ~e povolování velkých zámro dopravní infrastruktury neprobíhá optimálním zposobem, pYi em~ tomuto problému bezpochyby napomáhá i nedosledná úprava procesu EIA, která nerespektuje po~adavky na aktuálnost posouzení. PYíklado, kdy dochází ke zna né fragmentaci povolovacích Yízení dlením významných dopravních zámro na drobné ásti, poskytuje judikatura správních soudo mnoho. Tato praxe se objevuje i mimo Yízení podle zákona . 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním Yádu (stavební zákon), zejména pYi rozhodování o výjimkách v oblasti ochrany pYírody a krajiny, jejich~ udlením je vydání rozhodnutí podle stavebního zákona podmínno (z nedávné judikatury k povolování výjimky z ochrany ohro~ených druho podle § 56 zákona . 114/1992 Sb., o ochran pYírody a krajiny, viz rozsudek NSS ze dne 27. 6. 2019, . j. 4 As 89/2019  68).<br/>[55] St~ovatel 1) ostatn sám pYipouatí, ~e daný zámr byl rozdlen  z dovodu vtaí pYehlednosti a srozumitelnosti a ~e ani v dané vci nemusela být informace o rozdlení pYedmtného zámru na dva stavební úseky v procesu EIA vobec uvedena a k tomuto rozdlení mohlo stejn dojít a~ pro ú ely navazujících Yízení. Jedná se tedy v daném pYípad spíae o dlení umlé, pro které nebyly uvedeny ~ádné racionální dovody, a není pochyb o tom, ~e st~ovatel 1) se svými zkuaenostmi, hmotným i personálním zázemím je schopen administrovat podobné zámry i tak, aby nebylo nutné dlit je na menaí úseky pro ú ely povolovacích Yízení. Postup, kdy témY po devíti letech po vydání stanoviska EIA v roce 2006 a jen nkolik dní pYed uplynutím opakovan prodlu~ované platnosti stanoviska EIA bylo zahájeno první navazující Yízení k jedné ásti zámru, rozhodn není pYíkladem správné administra ní praxe, kterou zákon pYedvídá.<br/>[56] Je pYedevaím rizikem stavebníka, ~e mu ohledn nkteré díl í ásti zámru nebude vyhovno, stejn tak ~e nestihne ve lhot platnosti stanoviska EIA pYedlo~it vaechny ásti zámru do navazujícího Yízení, aby doalo k pYeruaení lhoty platnosti stanoviska EIA k celému zámru. Stále vaak mo~e dosáhnout i opakovaného prodlou~ení platnosti stanoviska EIA, pokud proká~e, ~e nedoalo ke zmn pomro v území a v posuzování.<br/>[57] Obavy st~ovatele 1), ~e se závry krajského soudu projeví v nucení investoro pYedkládat do procesu EIA díl í zámry ve snaze pYedejít tomu, ~e pro nkterou ást vtaího zámru by se stanovisko mohlo stát neplatným, nelze sdílet, proto~e k jejich naplnní neposkytuje zmínný po~adavek komplexního posouzení prostor. PYedkládání díl ích zámro do procesu EIA odporuje po~adavkom unijní i eské úpravy a zakládá nezákonnost stanoviska EIA, pokud bude v takovém pYípad vydáno. Nejde toti~ o nic jiného ne~ výae uvedenou salámovou metodu. Závry krajského soudu mohou v obecnosti pYispt k tomu, ~e do navazujících Yízení budou pYedkládány k povolení celé zámry nebo jejich vtaí ásti, s potenciálem zajiatní ú inné ochrany ~ivotního prostYedí i vypoYádání vaech konkurujících veYejných i soukromých zájmo, pln v souladu s cíli úpravy jednotlivých navazujících Yízení. PYípadn dojde k ovYení, zda se nemní pomry v území a nároky na posouzení vlivo. Situaci, ~e jediný rozsáhlý zámr mo~e vy~adovat pYed svojí realizací opakované provedení procesu EIA, nelze vnímat a priori jako ne~ádoucí. <br/>[58] V uvedeném postupu je mo~né spatYovat ur itou paralelu k prodlu~ování povolení provozu zámru (k tomu viz rozsudek SDEU ze dne 17. 3. 2011 ve vci C275/09, Brussels Hoofdstedelijk Gewest a dalaí, bod 109:  Prodlou~ení provozu zaYízení pYitom samozYejm mo~e mít významný vliv na ~ivotní prostYedí nejen v dosledku dalaího provozu, ale i kvoli zmn podmínek ~ivotního prostYedí v okolí. Navíc mohou být v dob rozhodování o prodlou~ení k dispozici nové vdecké poznatky ). Smrnice EIA výslovn neupravuje, zda lze prodlou~it platnost rozhodnutí vydaného v rámci vcn dosta ujícího posouzení. Rozhodující vaak musí být cíl posouzení vlivo na ~ivotní prostYedí zakotvený v citovaném l. 2 odst. 1 smrnice EIA. Posouzení se tak nesmí vztahovat pouze na vlivy, které by vznikly pYi provádní zámru v ur itém okam~iku v minulosti. Musí se naopak vztahovat na vaechny vlivy, jejich~ vznik lze skute n o ekávat k okam~iku vydání povolení (viz stanovisko generální advokátky J. Kokott k vci C416/10, Kri~an, bod 126). To znamená, ~e úprava prodlu~ování stanoviska EIA nebo prodlu~ování platnosti povolení realizace zámru nesmí umo~Hovat obcházet povinnost komplexního posouzení, jak byla vymezena výae.<br/><br/>III.3 Ochrana dobré víry stavebníka<br/>[59] Není na míst ani pYisvd it námitkám st~ovatele 1), ~e nastínný výklad § 9a odst. 3 zákona EIA zasahuje do jeho právní jistoty a dovry v konstantní správní praxi správních úYado.<br/>[60] Podobu ustáleného výkladu citovaného ustanovení konkrétn st~ovatel 1) dokládá znním dovodové zprávy k zákonu . 326/2017 Sb., který novelizoval zákon EIA a zmnil úpravu prodlu~ování platnosti stanoviska EIA. Tato dovodová zpráva (snmovní tisk . 1003, Poslanecká snmovna, 7. volební období, www.psp.cz) uvádí:  Vzhledem ke skute nosti, ~e okam~ik, ke kterému musí být stanovisko EIA platné, se posunuje do pozdjaí fáze povolovacího procesu (z nynjaího okam~iku zahájení prvního z navazujících Yízení se po~adavek na platnost stanoviska EIA posunuje k okam~iku vydání posledního navazujícího rozhodnutí v první instanci), dochází i k prodlou~ení platnosti stanoviska EIA z 5 na 7 let. nebo  Stávající úpravu § 9a odst. 3 vty poslední ZPV& tedy nelze pova~ovat za slu itelnou s unijním právem. Vzhledem ke skute nosti, ~e eský povolovací proces je rozdlen do nkolika fází a zámr tedy zpravidla nebývá povolen v jediném správním Yízení, je tYeba pod pojem development consent zahrnout veakerá navazující rozhodnutí, která jsou potYeba k realizaci zámru, pYi em~ posledním z nich bude v eském právním Yádu zpravidla stavební povolení. V pYípad, ~e bude zámr povolován po ástech i etapách, je nezbytné, aby bylo stanovisko EIA platné ke dni vydání posledního z navazujících rozhodnutí ke vaem tmto ástem i etapám zámru. St~ovatel dovozuje, ~e jím zastávaný výklad § 9a odst. 3 zákona EIA se teprve po pYijetí revize smrnice EIA (smrnicí 2014/52/EU), která za ala být pro lenské státy závazná v kvtnu 2017, stal nesouladným se smrnicí EIA, na co~ zákonodárce reagoval pYijetím zákona . 326/2017 Sb.<br/>[61] Jak je patrné z uvedeného rozboru, výklad § 9a odst. 3 zákona EIA, podle kterého je mo~né pYeruait platnost stanoviska EIA zahájením navazujícího Yízení k ásti zámru, odporuje samotným zásadám procesu EIA, které unijní úprava obsahuje ji~ od pYijetí první smrnice EIA v roce 1985. Nelze tak souhlasit se st~ovatelem 1), ~e teprve pYijetím smrnice z roku 2014 doalo k výraznjaí zmn v náhledu na posuzování aktuálnosti stanoviska EIA, bye po~adavek na ovYování aktuálnosti ozna uje dovodová zpráva k zákonu . 326/2017 Sb. za  nový po~adavek . Z dovodové zprávy ani nevyplývají jasné závry ohledn existující správní praxe pYi aplikaci ust. § 9a odst. 3 zákona EIA na zámry rozdlené do více ástí. Dovodová zpráva pouze hovoYí o  pYeruaení bhu lhoty v dosledku zahájení navazujícího Yízení , pYípadn o posunutí po~adavku na platnost stanoviska EIA z  okam~iku zahájení prvního z navazujících Yízení .<br/>[62] Ani ustálená praxe, její~ existenci st~ovatel 1) dovozuje, nemo~e na závrech soudu nic zmnit. Obecn platí, ~e  zmna dlouhodobé správní praxe nebo soudní judikatury, ale za nezmnného stavu právních pYedpiso, mo~e nastat jen ze záva~ných dovodo smYujících k dosa~ení ur ité právem chránné hodnoty; v ~ádném pYípad se vaak tak nesmí dít svévoln (nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2009, sp. zn. IV. ÚS 610/06). Tyto hodnoty jsou v dané vci pYítomny a zmna dlouhodobé správní praxe smYuje pYedevaím k jejich ochran.<br/>[63] Cílem v asného zohlednní vlivo vaech technických, plánovacích a rozhodovacích proceso na ~ivotní prostYedí je vyvarovat se od samého po átku riziku vzniku zne iatní nebo akodlivých vlivo spíae ne~ následn potla ovat jejich ú inky (viz rozsudek SDEU ze dne 31. 5. 2018 ve vci C526/16, Komise v. Polsko, ECLI: EU:C:2018:356, bod 75). Negativním dosledkom je pYitom nutné pYedcházet, neboe ~ivotní prostYedí je významným veYejným zájmem. PYi jeho kolizi s jiným veYejným zájmem je nutné postupovat tak, aby z nj bylo zachováno maximum (viz rozsudek NSS ze dne 10. 5. 2013, . j. 6 As 65/2012  161), co~ znamená, ~e mu nelze bez dalaího pYedYadit po~adavek na rychlé povolování stavebních zámro, tak~e zájmy na rychlosti a hospodárnosti výstavby nemají absolutní pYednost (srov. napY. stanovisko generální advokátky J. Kokott k vci C43/18, CFE, bod 66 v souvislosti s tzv. naturovým posuzováním:  Obtovat opatYení k zajiatní kvality v zájmu efektivity v sob toti~ skrývá zna ná rizika. Jaký u~itek má Natura 2000, jsouli lokality sice formáln rychle vyhlaaovány, skute ná ochrana druho a typo stanoviae je vaak nedostate ná, neboe jednotlivá opatYení byla pYijata bez dostate ného základu a ú asti veYejnosti? ). <br/>[64] Nutno dodat, ~e st~ovatel 1) ani není v pozici, kdy by na nj bylo mo~né pohlí~et jako na b~ného stavebníka, který se mo~e bezvýhradn spoléhat na praxi správních orgáno, bye mu taková praxe vyhovuje. Je bezesporu profesionálem s unikátním postavením v oblasti pYípravy a realizace dopravní infrastruktury, u kterého lze dovodn pYedpokládat natolik komplexní a detailní znalosti zásad plánování, umiseování a realizace zámro pozemních komunikací, v etn související judikatury eských soudo a SDEU, ~e se pYinejmenaím vyrovnají odbornosti orgáno státní správy. St~ovatel 1) si tak musí být vdom, ~e jím zastávaný výklad § 9a odst. 3 zákona EIA rozhodn neodpovídá zásadám procesu EIA, a stejný závr pochopiteln platí i pro st~ovatele 2), který je odborným orgánem státní správy v oblasti posuzování vlivo na ~ivotní prostYedí.<br/><br/><br/>III.4 Posouzení závro krajského soudu v rozhodované vci<br/>[65] Krajský soud svoj závr o neplatnosti stanoviska EIA pro stavbu rychlostní komunikace R55 v úseku Kokory  PYerov ke dni zahájení územního Yízení pro tuto stavbu vystavl na tom, ~e zahájením územního Yízení pro ást zámru (stavbu 5501 Olomouc  Kokory) doalo k prodlou~ení platnosti stanoviska EIA pouze pro tuto stavbu a nikoliv pro zbývající ást zámru (stavbu 5502 Kokory  PYerov). Jako rozhodnou skute nost pYitom v odovodnní svého rozsudku uvedl, ~e stanovisko EIA, a  formáln jednotné, bylo fakticky vydáno pro dv samostatné stavby. Z toho dovodil, ~e také platnost stanoviska je tYeba posuzovat pro ka~dou z uvedených staveb samostatn. Pokud by tomu tak skute n bylo, byly by nejen správné závry krajského soudu ohledn platnosti stanoviska, ale znamenalo by to i poruaení zásady komplexnosti jako jedné ze základních zásad procesu EIA.<br/>[66] S hodnocením stanoviska EIA ze strany krajského soudu se vaak Nejvyaaí správní soud neztoto~Huje. Jak z formálních znako (jedná se o jednotný dokument ozna ený Rychlostní silnice R55, stavba 5501 Olomouc  Kokory a stavba 5502 Kokory  PYerov), ale pYedevaím z jeho obsahu je zYejmé, ~e se zabývá zámrem rychlostní silnice R55 v úseku z Olomouce do PYerova jako celkem a takto hodnotí jeho vlivy. Zámr je posuzován v celém úseku o délce 12,683 km jako spojnice dvou mstských center stYední Moravy  Olomouce a PYerova  a dvou významných komunikací  D1 a rychlostní silnice R35. Ve stanovisku se pracuje se zámrem jako celkem, napYíklad ze stanoviska vyplývá, ~e realizace zámru vy~aduje trvalý zábor zemdlského podního fondu o celkovém rozsahu 81,46 ha. Vaechny vlivy na jednotlivé slo~ky ~ivotního prostYedí (napYíklad na vodu a vodní zdroje, ovzduaí a klima, i faunu a flóru) jsou posuzovány celkov, bez dlení zámru na stavby 5501 a 5502. Toto dlení se tedy promítá pouze v samotném vymezení zámru. Jsouli nkterá díl í hodnocení stanoviska vnována konkrétním místom i díl ím úsekom na trase, je to dáno lokalizací jednotlivých posuzovaných vlivo zámru v tchto místech a opatYení k jejich eliminaci (napY. protihluková stna, kolize zámru s prvky ÚSES i kulturní památkou, atd.). <br/>[67] Jak Nejvyaaí správní soud uvedl výae, jeli ji~ ve fázi posuzování vlivo zámru na ~ivotní prostYedí známo, ~e navazující povolování zámru, jeho realizace, pYípadn i uvedení do u~ívání bude probíhat po ástech i etapách, je nejen mo~né, ale i ~ádoucí, aby takové lenní i etapizace byly sou ástí posouzení. To mo~e být vhodným nástrojem posouzení pYípadných díl ích i mezitímních dopado postupn realizovaných ástí i etap zámru; samozYejm to nesmí vést k umlému a ú elovému dlení zámru za ú elem obcházení pravidel posouzení EIA. Tak tomu ale v nyní rozhodované vci nebylo a ani krajský soud takové hodnocení nevyjádYil. <br/>[68] Závr krajského soudu se proto ve vztahu ke konkrétní posuzované vci jeví jako pYehnan formalistický. Krajský soud se v dosledku chybného hodnocení stanoviska EIA vobec nezabýval otázkou, zda s ohledem na blízkou asovou (k zahájení obou územních Yízení doalo v rozptí msíco) i vcnou souvislost staveb (pouze dvou staveb tvoYících jediný logicky ucelený zámr rychlostní komunikace spojující sousedící msta) jde skute n o poruaení pYedpiso upravujících proces EIA a jejich zásad, jak uvedl ve svém rozsudku. Nejvyaaí správní soud nevylu uje, ~e by krajský soud mohl k tému~ závru dospt na základ výae uvedených obecných východisek a shrnutí judikaturních závro po vyhodnocení dalaích ~alobních námitek, zejména týkajících se zákonnosti pYedchozího pYedlu~ování stanoviska EIA. Bez jejich posouzení vaak závr krajského soudu neobstojí.<br/><br/><br/><br/><br/>IV. Závr a náklady Yízení<br/><br/>[69] Nejvyaaí správní soud shledal, ~e kasa ní stí~nosti jsou dovodné. Napadený rozsudek Krajského soudu v Ostrav  pobo ce v Olomouci proto podle § 110 odst. 1 vty první s. Y. s. zruail a vrátil mu vc k dalaímu Yízení. V nm je krajský soud podle § 110 odst. 4 s. Y. s. vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku, a bude postupovat v souladu s ním.<br/>[70] Podle § 110 odst. 3 vty první s. Y. s. krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne také o náhrad náklado Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/><br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn dne 17. prosince 2021<br/><br/><br/>JUDr. Filip Dienstbier<br/>pYedseda senátu<br/><br/></body> </html>