<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 4 Afs 490/2019- 34 - text</title> </head> <body> ÿþ4 Afs 490/2019 - 37<br/>pokra ování<br/><br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/><br/>R O Z S U D E K<br/>J M É N E M R E P U B L I K Y<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedy Mgr. Aleae Rozto ila a soudco Mgr. Petry Weissové a JUDr. JiYího Pally v právní vci ~alobce: Ing. P. K., zast. Mgr. Katarínou Janiskovou, advokátkou, se sídlem PurkyHova 648/125, Brno, proti ~alovanému: Odvolací finan ní Yeditelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 14. 2. 2018, . j.7127/18/5200-10424-709063, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alobce proti rozsudku Krajského soudu v Brn ze dne 27. 11. 2019, . j. 29 Af 44/2018 - 51,<br/><br/>takto:<br/><br/>I. Kasa ní stí~nost se zamítá.<br/><br/>II. }ádný z ú astníko nemá právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/><br/><br/>Odovodnní:<br/><br/>I.<br/>[1] Finan ní úYad pro Jihomoravský kraj (dále jen  správní orgán prvního stupn ) platebním výmrem ze dne 22. 6. 2017, . j. 3183681/17/3005-51524-702179, vymYil podle zákona . 586/1992 Sb., o daních z pYíjmo (dále jen  zákon o daních z pYíjmo ), a podle § 147 a § 139 zákona . 280/2009 Sb., daHový Yád, ~alobci na základ postupu k odstranní pochybností daH z pYíjmo fyzických osob za zdaHovací období roku 2016 ve výai 52.800 K .<br/><br/>[2] }alovaný shora uvedeným rozhodnutím (dále jen  napadené rozhodnutí ) zamítl ~alobcovo odvolání a rozhodnutí správního orgánu prvního stupn potvrdil.<br/><br/>II.<br/>[3] }alobce se proti napadenému rozhodnutí bránil ~alobou u Krajského soudu v Brn (dále jen  krajský soud ), který ji v záhlaví ozna eným rozsudkem (dále jen  napadený rozsudek ) zamítl.<br/><br/>[4] Dospl toti~ k závru, ~e z § 13 odst. 1 zákona o daních z pYíjmo a z relevantní ustálené judikatury správních soudo (zejména z rozsudko Krajského soudu v eských Budjovicích ze dne 19. 6. 2019, . j. 51 Af 15/2018 - 30, Nejvyaaího správního soudu ze dne 24. 8. 2005, . j. 1 Afs 154/2004 - 63, i ze dne 13. 11. 2008, . j. 5 Afs 128/2006 - 93) zcela jednozna n vyplývá, ~e na spolupracující osobu se pYerozdlují jak pYíjmy, tak výdaje daHového subjektu, který v dané situaci vystupuje jako tzv.  hlavní podnikatel .  Hlavní podnikatel ur uje, jaký podíl pYíjmo a výdajo se rozdlí na spolupracující osobu; musí proto nejprve své celkové pYíjmy a výdaje Yádn zjistit. Není mo~ný postup, pYi nm~ nejprve pYevede na spolupracující osobu ást pYíjmo a následn jak  hlavní daHový subjekt , tak spolupracující osoba k takto rozdleným pYíjmom pauaáln stanoví výdaje k jejich dosa~ení. Výdaje spolupracující osoby se musí odvíjet od výdajo  hlavního podnikatele i  hlavního daHového subjektu , tedy od celkových skute ných výdajo i od výdajo ur ených podle celkových pYíjmo  hlavního daHového subjektu pauaální ástkou.<br/><br/>[5] Krajský soud sou asn neshledal relevantními ~alobcovy námitky týkající se výkladu pojmo  hlavní daHový subjekt a  hlavní podnikatel ani námitky vztahující se k pYirovnání zdanní ~alobce a spolupracující osoby ke zdanní osob podle § 12 zákona o daních z pYíjmo (spole né pYíjmy a výdaje). Závry k tmto otázkám toti~ nemohou ni eho zmnit na tom, jakým zposobem se rozdlují pYíjmy a výdaje na spolupracující osobu podle § 13 odst. 1 tého~ zákona.<br/><br/>III.<br/>[6] }alobce (dále jen  st~ovatel ) nyní brojí proti napadenému rozsudku kasa ní stí~ností z dovodo podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. Y. s. Navrhuje napadený rozsudek, jako~ i napadené rozhodnutí, zruait a vc vrátit ~alovanému k dalaímu Yízení.<br/><br/>[7] St~ovatel má pYedevaím za to, ~e napadený rozsudek je nepYezkoumatelný pro nedostatek dovodo, neboe v nm krajský soud Yádn nevypoYádal ~alobní argumentaci ani dostate n nevysvtlil závry své a daHových orgáno. St~ovatel konkrétn krajskému soudu vytýká, ~e v napadeném rozsudku neuvedl, jaké konkrétní závry u inila ve vztahu k otázce, která je pYedmtem Yízení (rozdlování pYíjmo a výdajo mezi spolupracující osobu a hlavního podnikatele), tvrzená ustálená judikatura správních soudo. V citovaném rozsudku . j. 1 Afs 154/2004 - 63 se podle st~ovatele Nejvyaaí správní soud danou otázkou podrobnji nezabýval. St~ovatel je tudí~ pYesvd ený o tom, ~e poukaz krajského soudu na judikaturu správních soudo nebyl zposobilý nahradit podrobnjaí vlastní odovodnní napadeného rozsudku.<br/><br/>[8] St~ovatel dále v kasa ní stí~nosti namítá, ~e krajský soud nesprávn vylo~il znní § 13 zákona o daních z pYíjmo ve spojení s § 7 tého~ zákona, proto je nesprávný i odkaz na ustálenou judikaturu správních soudo k Yeaené otázce. St~ovatel konkrétn uvádí, ~e se krajský soud v napadeném rozsudku nevypoYádal se skute ností, ~e podle § 7 odst. 4 a 5 zákona o daních z pYíjmo je napYíklad u osob podnikajících spole n jako veYejná obchodní spole nost i komanditní spole nost stanoven postup zcela opa ný, ne~ pro nynjaí vc dovozuje krajský soud u spolupracující osoby. V pYípad uvedených osob se namísto prvotního zjiatní (ur ení) pYíjmo a výdajo  hlavního daHového subjektu a následného rozdlení provede prvotní rozdlení pYíjmo z podnikatelské innosti mezi jednotlivé spole níky a následn dojde k ur ení pYíjmo a výdajo. Krajský soud pYitom tuto odlianost v napadeném rozsudku nevysvtlil.<br/><br/>[9] St~ovatel zdorazHuje, ~e institut spolupracující osoby je dosledkem skute nosti, ~e s podnikatelskou inností podnikatele skute n njaká osoba pomáhá v tom rozsahu, ~e je nutné jí ást pYíjmo pYipsat. Spolupracující osoba se pak v takovém pYípad stává poplatníkem dan z pYíjmo fyzických osob ze samostatné innosti, pYi em~ podle § 7 odst. 7 zákona o daních z pYíjmo je to práv poplatník, kdo uplatHuje výdaje, a to ae u~ skute n vynalo~ené, nebo v pauaální výai. Musí to být tedy zásadn práv tato osoba poplatníka (tj. spolupracující osoba), kdo ze svých pYíjmo a výdajo ur uje svou daHovou povinnost v daHovém pYiznání. S ohledem na tyto skute nosti je podle st~ovatele nesprávný závr, ~e systematika zákona o daních z pYíjmo umo~Huje postup jiný, tj. ~e výdaje nejdYíve uplatní  hlavní daHový subjekt a teprve poté je rozdlí mezi sebe a spolupracující osobu. Spolupracující osoba by tak nebyla vobec pYipuatna k tomu, aby sama nco uplatHovala, uvádla i zjiaeovala ve svém daHovém pYiznání a byla by vázána tím, co jí v tomto smru ulo~í tento  hlavní daHový subjekt , a to pYesto, ~e by za správnost daHového pYiznání i za úhradu dan nesla odpovdnost. Argumentaci st~ovatele podle jeho názoru podporuje i skute nost, ~e postup, který zvolil, se uplatní i pYi stanovení dalaích povinných plateb, jako je sociální i zdravotní pojiatní. Ani s tmito argumenty se vaak krajský soud nevypoYádal, ím~ zalo~il nezákonnost napadeného rozsudku.<br/><br/>IV.<br/>[10] }alovaný ve vyjádYení navrhuje kasa ní stí~nost zamítnout. K namítané nepYezkoumatelnosti napadeného rozsudku uvádí, ~e rozsah reakce soudu na konkrétní námitky je co do aíYe odovodnní spjat s otázkou hledání míry, tedy ~e na ur itou námitku mo~e soud reagovat napYíklad i tak, ~e v odovodnní svého rozhodnutí prezentuje od názoru ~alobce odlianý názor, který pYesvd iv odovodní a toto odovodnní poskytuje dostate nou oporu výroku rozhodnutí. Není proto povinností soudu podrobn reagovat na ka~dou jednotlivou ~alobní námitku, nýbr~ vypoYádat se st~ejní ~alobní argumentací, a to i implicitním zposobem. V nynjaím pYípad byla jedinou rozhodnou právní otázkou, ke které smYovala veakerá argumentace st~ovatele, otázka stanovení pYíjmo a výdajo ze samostatné innosti podle § 7 zákona o daních z pYíjmo a jejich následného rozdlení na spolupracující osobu podle § 13 tého~ zákona. Krajský soud v napadeném rozsudku podrobn a pYesvd iv odovodnil závr, ~e v pYípad pYerozdlení pYíjmo a výdajo na spolupracující osobu podle ustanovení § 13 zákona o daních z pYíjmo je nejprve nutno ur it výai pYíjmo a výdajo  hlavního daHového subjektu tak, aby tyto bylo mo~né následn pYerozdlit na spolupracující osobu, její~ pYíjmy a výdaje se zcela odvíjí od pYíjmo a výdajo  hlavního daHového subjektu . PYezkoumatelným a logicky uceleným zposobem tedy vyjádYil svoj právní názor odlianý od právního názoru st~ovatele. Takté~ krajským soudem citovanou ást rozsudku . j. 1 Afs 154/2004 - 63 pova~uje ~alovaný za pYiléhavou na nyní posuzovaný pYípad. Z uvedeného rozsudku jednozna n plyne, ~e daHová povinnost spolupracující osoby se zcela odvíjí od pYíjmo a výdajo zjiatných u  hlavního daHového subjektu , tedy je z nj zYejmé, ~e aby bylo mo~né pYíjmy a výdaje pYerozdlit na spolupracující osobu, musí tyto být nejprve zjiatny u  hlavního daHového subjektu . I zákonná restrikce maximální výae výdajo uplatnných procentem z pYíjmo podle § 7 odst. 7 písm. a) zákona o daních z pYíjmo se tak uplatní ve vztahu k celkové výai výdajo  hlavního daHového subjektu pYed jejich rozdlením na spolupracující osobu podle § 13 tého~ zákona.<br/><br/>[11] Ke stí~nostní námitce, podle ní~ se krajský soud nevypoYádal s otázkou postupu podle § 7 odst. 4 a 5 zákona o daních z pYíjmo v pYípad komplementáYe komanditní spole nosti a spole níka veYejné obchodní spole nosti, ~alovaný dodává, ~e st~ovatel tuto otázkou neu inil pYedmtem své ~aloby, nadto tato nesouvisí s nyní posuzovaným pYípadem. <br/><br/>[12] Ohledn kasa ní argumentace, ~e výklad § 13 zákona o daních z pYíjmo zastávaný ~alovaným a krajským soudem vede k absurdnímu dosledku, neboe spolupracující osoba má nést odpovdnost za správnost toho, co jí ulo~il  hlavní daHový subjekt , ~alovaný doplHuje, ~e pYerozdlování pYíjmo a výdajo na spolupracující osobu podle § 13 zákona o daních z pYíjmo je právem nikoliv povinností  hlavního daHového subjektu . Uplatnní tohoto práva pYitom implicitn pYedpokládá ur itou shodu mezi  hlavním daHovým subjektem a spolupracující osobou. Spolupracující osoba proto není inna odpovdnou za správnost údajo uvedených v daHovém pYiznání v dosledku njakého autoritativního úkonu hlavního daHového subjektu, který by jí nco ukládal, jak se sna~í navodit st~ovatel.<br/><br/>V.<br/>[13] Nejvyaaí správní soud posoudil kasa ní stí~nost v mezích jejího rozsahu a uplatnných dovodo a zkoumal pYitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nim~ by musel pYihlédnout z úYední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. Y. s.).<br/><br/>[14] Kasa ní stí~nost není dovodná.<br/><br/>[15] Z obsahu kasa ní stí~nosti je zYejmé, ~e st~ovatel shledává rozsudek krajského soudu mimo jiné nepYezkoumatelným pro nedostatek dovodo [§ 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s.]. NepYezkoumatelnost napadeného rozsudku je pYitom vadou tak záva~nou, ~e by se jí Nejvyaaí správní soud musel podle § 109 odst. 4 s. Y. s. zabývat z úYední povinnosti, tedy i tehdy, pokud by ji st~ovatel sám nenamítl.<br/><br/>[16] St~ovatel má konkrétn za to, ~e krajský soud v napadeném rozsudku Yádn nevypoYádal ~alobní argumentaci a ~e z nj není zYejmé, jaké konkrétní závry zaujal v návaznosti na jím citovanou judikaturu správních soudo ve vztahu ke st~ejní sporné otázce týkající se rozdlování pYíjmo a výdajo mezi spolupracující osobu a hlavního podnikatele. Krajským soudem citovaná judikatura nedává na tuto otázku odpov. St~ovatel také krajskému soudu vytýká, ~e se v napadeném rozsudku nevyjádYil ke skute nosti, ~e podle ustanovení § 7 odst. 4 a odst. 5 zákona o daních z pYíjmo je napYíklad u osob podnikajících spole n jako veYejná obchodní spole nost i komanditní spole nost stanoven postup pro výpo et pYíjmo a výdajo a jejich následného rozdlení zcela opa ný, ne~ pro nynjaí pYípad ur il ~alovaný i krajský soud.<br/><br/>[17] NepYezkoumatelná pro nedostatek dovodo jsou podle ustálené judikatury Nejvyaaího správního soudu zejména taková rozhodnutí, u nich~ není z odovodnní zYejmé, jakými úvahami se soud Yídil pYi hodnocení skutkových i právních otázek a jakým zposobem se vyrovnal s argumenty ú astníko Yízení (srov. napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, . j. 4 As 5/2003 - 52) nebo v nich~ zcela opomenul vypoYádat nkterou z námitek uplatnných v ~alob (srov. napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, . j. 1 Afs 135/2004 - 73, i rozsudek ze dne 8. 4. 2004, . j. 4 Azs 27/2004 - 74). Soudy vaak nemají povinnost reagovat na ka~dou díl í argumentaci a tu obsáhle vyvrátit. Jejich úkolem je vypoYádat se s obsahem a smyslem ~alobní argumentace (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, . j. 7 As 126/2013 - 19). Podstatné je, aby se správní soud ve svém rozhodnutí vnoval vaem st~ejním námitkám ú astníka Yízení, co~ mo~e v nkterých pYípadech konzumovat i vypoYádání nkterých díl ích a souvisejících námitek (obdobn rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 24. 4. 2014, . j. 7 Afs 85/2013 - 33).<br/><br/>[18] Nejvyaaí správní soud dospl v nyní posuzované vci k závru, ~e napadený rozsudek vadu nepYezkoumatelnosti pro nedostatek dovodo ve smyslu závro výae citované judikatury nevykazuje. Krajský soud v napadeném rozsudku pYedestYel relevantní a ucelené právní závry, kterými vypoYádal st~ejní ~alobní argumentaci, tedy nesouhlas st~ovatele se zposobem stanovení pYíjmo a výdajo a jejich následným rozdlením mezi daHový subjekt a spolupracující osobu pYi pYiznání dan z pYíjmo ze samostatné innosti podle § 7 ve spojení s § 13 zákona o daních z pYíjmo, jak jej provedly daHové orgány.<br/><br/>[19] Úvahy o zposobu rozdlení pYíjmo a výdajo mezi  hlavní daHový subjekt a s ním spolupracující osobu, z nich~ pYi hodnocení st~ejní právní otázky vyael, a zposob, jak se vypoYádal s ~alobní argumentací st~ovatele, vyplývají zejména z odstavco 16 a~ 20 napadeného rozsudku. Ostatn st~ovatel proti výkladu podanému krajským soudem v kasa ní stí~nosti brojí vlastní vcnou argumentací a na více místech s ním polemizuje, co~ by v pYípad chybjících dovodo prakticky nebylo mo~né. Skute nost, ~e se s tmito závry st~ovatel neztoto~Huje, vaak nepYezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek dovodo nezakládá (srov. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 12. 11. 2013, . j. 2 As 47/2013 - 30, ze dne 29. 4. 2010, . j. 8 As 11/2010 - 163, nebo ze dne 6. 12. 2016, . j. 7 As 179/2016 - 37).<br/><br/>[20] }alobní námitky týkající se neprovedení výkladu pojmo  hlavní daHový subjekt a  hlavní podnikatel a pYirovnání zdanní st~ovatele a spolupracující osoby ke zdanní osob ve spole nosti (bez právní osobnosti) ve smyslu § 12 zákona o daních z pYíjmo shledal krajský soud bez významu k meritu vci, jeliko~ na závrech, jimi~ krajský soud vypoYádal st~ejní ~alobní argumentaci, by tento výklad nemohl ni eho zmnit. Je tudí~ zYejmé, ~e se krajský soud i k tmto námitkám vyjádYil, bye tak, ~e nejsou pro posouzení vci relevantní, neboe na pYijatých závrech nemohou ni eho zmnit. O opomenuté ~alobní body se tudí~ nejedná.<br/><br/>[21] Nejvyaaí správní soud nepYisvd il st~ovateli ani v tom, ~e krajský soud své závry v napadeném rozsudku nedostate n odovodnil, zejména, ~e namísto podrobného odovodnní odkázal na ustálenou judikaturu správních soudo, ani~ uvedl, jaké konkrétní závry z této judikatury vyplývají pro nyní posuzovanou vc. I podle mínní Nejvyaaího správního soudu je krajským soudem v odst. 18 napadeného rozsudku zmínná judikatura pYiléhavá a odkazem na ni krajský soud nenahradil vlastní úvahy, nýbr~ na tuto judikaturu odkázal toliko na podporu samostatn pYijatých závro o st~ejní sporné otázce týkající se rozdlení pYíjmo a výdajo mezi daHový subjekt a spolupracující osobu. Napadený rozsudek obsahuje dostatek dovodo podporujících jeho výrok a reagujících na st~ejní ~alobní námitky a odkazem na související judikaturu krajský soud tuto svoji argumentaci toliko podpoYil. Takovému postupu nelze ni eho vytknout.<br/><br/>[22] Vytýkal-li kone n st~ovatel také to, ~e se krajský soud v napadeném rozsudku nevyjádYil k otázce postupu podle ustanovení § 7 odst. 4 a odst. 5 zákona o daních z pYíjmo v pYípad komplementáYe komanditní spole nosti a spole níka veYejné obchodní spole nosti, Nejvyaaí správní soud dodává, ~e takovou ~alobní argumentaci st~ovatel v ~alob jednak vobec neuplatHoval a nadto se v nynjaí vci jedná o argumentaci zcela mimob~nou. Krajský soud proto nikterak nepochybil, pokud se této otázce v napadeném rozsudku nevnoval.<br/><br/>[23] Vzhledem k tomu, ~e napadený rozsudek není nepYezkoumatelný pro nedostatek dovodo, ale ani pro nesrozumitelnost a Nejvyaaí správní soud neshledal ani jinou vadu Yízení pYed krajským soudem, která by mohla mít vliv na zákonnost jím vydaného rozsudku, lze shrnout, ~e kasa ní dovod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s. nebyl naplnn.<br/><br/>[24] St~ovatel v kasa ní stí~nosti uplatHuje té~ kasa ní dovod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s. Konkrétn namítá, ~e krajský soud pochybil pYi výkladu § 13 zákona o daních z pYíjmo ve spojení s jeho § 7 a ~e se dovolával judikatury, která není na vc pYiléhavá. St~ovatel nesouhlasí se závrem krajského soudu, ~e podle § 13 citovaného zákona je nejprve nutné zjistit pYíjmy a výdaje (ae u~ skute né i stanovené pauaální ástkou)  hlavního daHového subjektu a teprve poté je pYípadn rozdlit na spolupracující osobu.<br/><br/>[25] Podle § 7 odst. 1 zákona o daních z pYíjmo, pYíjmem ze samostatné innosti, pokud nepatYí do pYíjmo uvedených v § 6, je a) pYíjem ze zemdlské výroby, lesního a vodního hospodáYství, b) pYíjem ze ~ivnostenského podnikání, c) pYíjem z jiného podnikání neuvedeného v písmenech a) a b), ke kterému je potYeba podnikatelské oprávnní, d) podíl spole níka veYejné obchodní spole nosti a komplementáYe komanditní spole nosti na zisku. Podle odst. 3 tého~ ustanovení, základem dan (díl ím základem dan) jsou pYíjmy uvedené v odstavcích 1 a 2 s výjimkou uvedenou v odstavci 6. Tyto pYíjmy se sni~ují o výdaje vynalo~ené na jejich dosa~ení, zajiatní a udr~ení s výjimkou pYíjmo uvedených v odstavci 1 písm. d). Pro zjiatní základu dan (díl ího základu dan) se pou~ijí ustanovení § 23 a~ 33. Podle § 7 odst. 7 písm. a) citovaného zákona pak platí, ~e neuplatní-li poplatník výdaje prokazateln vynalo~ené na dosa~ení, zajiatní a udr~ení pYíjmu, mo~e uplatnit výdaje, s výjimkou uvedenou v § 12, ve výai 80 % z pYíjmo ze zemdlské výroby, lesního a vodního hospodáYství a z pYíjmo z ~ivnostenského podnikání Yemeslného; nejvýae lze vaak uplatnit výdaje do ástky 1 600 000 K .<br/><br/>[26] Pravidla týkající se rozdlní pYíjmo a výdajo mezi daHový subjekt a s ním spolupracující osobu dále blí~e vyplývají z § 13 zákona o daních z pYíjmo. <br/><br/>[27] Podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona o daních z pYíjmo, pYíjmy a výdaje na jejich dosa~ení, zajiatní a udr~ení pYi samostatné innosti s výjimkou podílu spole níka veYejné obchodní spole nosti a komplementáYe komanditní spole nosti mohou být rozdleny mezi poplatníka a s ním spolupracující osoby, kterými se rozumí spolupracující man~el. Podle odstavce 2 tého~ ustanovení, u spolupracujících osob musí být výae podílu na pYíjmech a výdajích stejná. PYíjmy a výdaje se rozdlují tak, aby a) podíl pYíjmo a výdajo pYipadající na spolupracující osoby ne inil v úhrnu více ne~ 30 % a b) ástka, o kterou pYíjmy pYevyaují výdaje, inila 1. za zdaHovací období nejvýae 180000 K  a 2. za ka~dý zapo atý kalendáYní msíc spolupráce nejvýae 15000 K . Kone n podle § 13 odst. 3 tého~ ustanovení v pYípad, ~e je spolupracující osobou pouze man~el, se pYíjmy a výdaje rozdlují tak, aby a) podíl pYíjmo a výdajo pYipadající na man~ela ne inil více ne~ 50 % a b) ástka, o kterou pYíjmy pYevyaují výdaje, inila 1. za zdaHovací období nejvýae 540000 K  a 2. za ka~dý zapo atý kalendáYní msíc spolupráce nejvýae 45000 K .<br/><br/>[28] Nejvyaaí správní soud se problematikou daHové povinnosti spolupracující osoby ve smyslu § 13 zákona o daních z pYíjmo ji~ mnohokrát zabýval a opakovan vyjádYil, ~e daHová povinnost spolupracující osoby (kterou mohou být pouze spolupracující man~el/man~elka, spolupracující osoba ~ijící s poplatníkem ve spole n hospodaYící domácnosti nebo len rodiny zú astnný na provozu rodinného závodu  viz § 13 odst. 1 zákona o daních z pYíjmo), je úzce spjata s daHovou povinností tzv.  hlavního daHového subjektu , kterým je zde st~ovatel. Na spolupracující osobu lze rozdlit z pYíjmo a výdajo  hlavního daHového subjektu pouze zákonem uvedené podíly tchto veli in (viz § 13 odst. 3 zákona o daních z pYíjmo). PYitom vaak v~dy platí (srov. cit. § 13 odst. 2 zákona o daních z pYíjmo), ~e u spolupracujících osob musí být výae podílu na pYíjmech a výdajích stejná. Ji~ z toho je zYejmé, ~e je správný závr pYijatý krajským soudem, podle nj~ je v pYípad spolupracující osoby tYeba nejprve stanovit výai pYíjmo a výdajo  hlavního daHového subjektu , z nj poté podle pravidel vyplývajících z § 13 zákona o daních z pYíjmo stanovit podíl na pYíjmech a výdajích spolupracující osoby a následn stanovit vlastní daHovou povinnost spolupracující osoby.<br/><br/>[29] St~ovateli lze sice pYisvd it v tom, ~e spolupracující osob nelze v rámci daHového Yízení upYít právo na její samostatné procesní postavení, v etn mo~nosti uplatHovat vaechna práva pYiznaná procesní úpravou  hlavnímu daHovému subjektu , nic to vaak nemní na základním faktu, ~e daHová povinnost spolupracující osoby je zcela závislá na výsledku (dodate n) vymYené dan  hlavního daHového subjektu (srov. napY. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 13. 11. 2008, . j. 5 Afs 128/2006 - 93, nebo ze dne 20. 12. 2012, . j. 1 Afs 84/2012 - 39). V souladu s § 13 zákona o daních pYíjmo tudí~ také platí, ~e daHová povinnost této spolupracující osoby se zcela odvíjí od pomru pYíjmo a výdajo zjiatných u hlavního daHového subjektu (srov. ji~ citovaný rozsudek . j. 1 Afs 154/2004 - 63).<br/><br/>[30] Krajský soud v nynjaí vci v napadeném rozsudku odmítl st~ovatelovu argumentaci, podle ní~ ze zákonné úpravy nevyplývá, ~e by nebylo mo~né nejprve rozdlit pYíjmy ze ~ivnostenského podnikání daHového subjektu (tzv. hlavního daHového subjektu) na spolupracující osobu podle § 13 zákona o daních z pYíjmo a následn ve vztahu k ní uplatnit pro ob takto rozdlené ásti pYíjmo pauaální ástku výdajo ve výai 80 % z dosa~ených pYíjmo podle § 7 odst. 7 písm. a) tého~ zákona a~ do zákonného limitu v rozsahu 1.600.000 K .<br/><br/>[31] Z § 13 odst. 1 zákona o daních z pYíjmo (a to nejen z jeho jazykového, ale i systematického výkladu) toti~ zcela jednozna n vyplývá, ~e na spolupracující osobu se pYerozdlují jak pYíjmy, tak výdaje daHového subjektu, který vystupuje jako tzv.  hlavní podnikatel . Práv tento daHový subjekt,  hlavní podnikatel , ur uje, jaký podíl (v rámci zákonem stanovených limito) pYíjmo a výdajo se pYerozdlí na spolupracující osobu. Aby to mohl u init, musí nejprve své pYíjmy a výdaje Yádn zjistit. <br/><br/>[32] Postup prezentovaný st~ovatelem, podle nj~ se nejprve stanoví podíl pYíjmo pYipadající na spolupracující osobu a následn jak  hlavní daHový subjekt , tak i tato spolupracující osoba k takto rozdleným pYíjmom pauaáln stanovují výdaje k jejich dosa~ení v rozsahu pauaální ástky 80 % podle § 7 odst. 7 písm. a) zákona o daních z pYíjmo zákonu zjevn odporuje. Výdaje spolupracující osoby se musí stejn jako pYíjmy odvíjet od výdajo a pYíjmo  hlavního daHového subjektu a sou asn podíl pYíjmo a výdajo u spolupracující osoby musí být stejný (§ 13 odst. 2 zákona o daních z pYíjmo). Krajský soud shora citovanou právní úpravu vylo~il správn a Nejvyaaí správní soud s ním souhlasí i v tom, ~e z platné právní úpravy nevyplývají jakékoliv nejasnosti, které by zavdávaly pYí inu k úvahám o jiném, ne~ krajským soudem pYijatém, výkladu. NepYisvd il-li proto krajský soud st~ovatelovu tvrzení o tom, ~e se nabízí vícero mo~ných výklado aplikovaného § 13 zákona o daních z pYíjmo, nelze tomuto závru ni eho vytknout.<br/><br/>[33] Nejvyaaí správní soud tudí~ závrom krajského soudu bez zbytku pYitakává, ani~ k nim má jakákoliv dalaí doplnní. Ostatn krajským soudem podaný výklad aplikovaných ustanovení (§ 7 ve spojení s § 13) zákona o daních z pYíjmo je také v souladu s judikaturou, na ni~ v napadeném rozsudku poukázal (viz odst. 18 napadeného rozsudku, resp. odst. [4] tohoto rozsudku). Stí~nostní námitky týkající se zposobu rozdlení pYíjmo a výdajo mezi daHový subjekt a spolupracující osobu jsou tudí~ nedovodné. Pro uvedené ani kasa ní dovod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s. není naplnn.<br/><br/>VI.<br/>[34] Kasa ní stí~nost není pro výae uvedené dovodná, a proto ji Nejvyaaí správní soud ve smyslu § 110 odst. 1 vty druhé s. Y. s. zamítl.<br/><br/>[35] Výrok o náhrad náklado Yízení je odovodnn § 60 odst. 1 vtou první s. Y. s. ve spojení s § 120 tého~ zákona. St~ovatel nebyl v Yízení o kasa ní stí~nosti úspaný, a právo na náhradu náklado Yízení tudí~ nemá. }alovanému jako v Yízení úspanému ú astníkovi ~ádné náklady nad rámec jeho b~né úYední innosti nevznikly, a proto Nejvyaaí správní soud rozhodl, ~e ~ádný z ú astníko nemá právo na náhradu náklado tohoto Yízení.<br/><br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn dne 22. listopadu 2021<br/><br/><br/>Mgr. Alea Rozto il<br/>pYedseda senátu<br/><br/><br/></body> </html>