<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 8 As 152/2019- 39 - text</title> </head> <body> ÿþ8 As 152/2019-42<br/>pokra ování<br/>[OBRÁZEK]<br/><br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senátu slo~eném z pYedsedy Petra Mikeae a soudco Milana Podhrázkého a Jitky ZavYelové v právní vci navrhovatelky: CBB PROJEKT s.r.o., se sídlem Trojická 1910/7, Praha 2, zast. Mgr. OndYejem Trnkou LL.M., advokátem se sídlem nám. PYemysla Otakara II. 123/36, eské Budjovice, proti odporkyni: obec Borek, se sídlem Pra~ská 66, Borek, zast. Mgr. Tomáaem Pelikánem, advokátem se sídlem Újezd 450/40, Praha 1, o návrhu na zruaení ásti opatYení obecné povahy  územní plán Borek ze dne 12. 6. 2017, o kasa ní stí~nosti navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v eských Budjovicích ze dne 25. 3. 2019, j. 57 A 42/2018-153,<br/><br/>takto:<br/><br/>I. Kasa ní stí~nost se zamítá.<br/><br/>II. Navrhovatelka je povinna zaplatit odporkyni náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti ve výai 4 114 K  k rukám jejího zástupce Mgr. Tomáae Pelikána, advokáta, do 30 dno od právní moci tohoto rozsudku. <br/><br/>Odovodnní:<br/><br/>I. Vymezení vci<br/><br/>[1] Navrhovatelka (dále  st~ovatelka ) se návrhem u Krajského soudu v eských Budjovicích domáhala zruaení ásti opatYení obecné povahy  územní plán Borek vydaného dne 12. 6. 2017 usnesením zastupitelstva obce Borek . 178/2017, které nabylo ú innosti dne 11. 7. 2017 (dále jen  napadené OOP nebo  územní plán ), a to v lánku 6 nazvaném  Stanovení podmínek pro vyu~ití ploch s rozdílným zposobem vyu~ití s ur ením pYeva~ujícího ú elu vyu~ití (hlavní vyu~ití), pokud je mo~né jej stanovit, pYípustného vyu~ití, nepYípustného vyu~ití, popYípad podmínn pYípustného vyu~ití tchto ploch a stanovení podmínek prostorového uspoYádání, v etn základních podmínek ochrany krajinného rázu v bod 6c) nazvaném  Dalaí podmínky vyu~ití území v rozsahu celého tvrtého odstavce, který zní  V ochranném pásmu lesa (50 m od okraje lesa), je stanoven odstup nov umíseovaných staveb hlavních nejmén 25 m od okraje lesa v nových zastavitelných plochách a nejmén 15 m od okraje lesa v sou asn zastavném území. Ostatní drobné doplHkové stavby mohou být umístny bezprostYedn za oplocení, které musí být minimáln 7 m od okraje lesa, aby byl zabezpe en projezd lesnické a hasi ské techniky. Výjimku tvoYí pozemek parc. . X v k. ú. B., kde posta uje odstup hlavní stavby min. 12 m a u pozemko parc. . X, X a X v k. ú. B. min. 10 m od hranice lesa. <br/>[2] Krajský soud návrh výrokem I. v celém rozsahu zamítl. Výrokem II. rozhodl o nákladech Yízení. Krajský soud se neztoto~nil s námitkou st~ovatelky, dle které jsou výkresová (grafická) a textová ást napadeného OOP ve vzájemném rozporu. Dle soudu se tyto dv ásti vzájemn doplHují a nelze tedy konstatovat, ~e výkresová ást mní textovou ást, jestli~e ji pouze doplHuje o odstup staveb od okraje lesa. Pokud je v grafické ásti pozemek zakreslen jako zastavitelný, neznamená to, ~e jeho zastavní nemo~e být omezeno. <br/><br/>[3] St~ovatelka nabyla vlastnické právo k pozemku parc. . X v k. ú. B. a~ po uplynutí lhoty, ve které bylo mo~né uplatHovat námitky k územnímu plánu, proto se soud musel zabývat námitkami proporcionality. PYedchozí vlastník pozemku námitky neuplatnil. Námitky napadající proporcionalitu Yeaení krajský soud vaak neshledal dovodné. Uvedl, ~e dle pYedchozího územního plánu byla úprava mo~ného umiseování staveb od hranice lesa obdobná, není nepYimYená a jedná se o  regulaci obvyklou . Byla nastavena na základ po~adavku odboru ~ivotního prostYedí Magistrátu msta eské Budjovice. Nov nastavená kritéria nejsou diskrimina ní. <br/><br/>[4] Dle krajského soudu se okrajem lesa rozumí místo pYechodu mezi kategoriemi les  lesní porosty a les, nebo les  bezlesí. Dikce územního plánu vychází z § 14 odst. 2 a § 2 písm. a) zákona . 289/1995 Sb., o lesích a o zmn nkterých zákono (lesní zákon). Dle soudu je pojem les tYeba chápat jako jednotu lesního porostu a pozemku ur eného k plnní funkcí lesa, na kterém se tento porost nachází. Pojem okraj lesa je tYeba chápat stejn jako hranice pozemku ur eného k plnní funkcí lesa. K námitce ohledn definice okraje lesa soud uvedl, ~e i z grafické ásti územního plánu bylo mo~né zjistit, kde se okraj lesa nachází, proto~e je v ní vyzna eno zákonné pásmo lesa 50 m od okraje lesa dle zákona o lesích.<br/><br/>II. Obsah kasa ní stí~nosti a vyjádYení k ní<br/><br/>[5] St~ovatelka v kasa ní stí~nosti namítala, ~e její pozemky jsou napadeným OOP dot eny tak, ~e jsou fakticky zcela nezastavitelné. Napadené OOP je vnitYn rozporné z dovodu rozporu mezi obsahem výkresové a textové ásti. Ve výkresové ásti rovn~ není ozna ena regulace, která pYesahuje do jiných ástí územního plánu. <br/><br/>[6] Ochranu lesa zajiaeuje lesní zákon. Jeho ochrana by tak nemla být duplicitn stanovena i v územním plánu.<br/><br/>[7] St~ovatelka nesouhlasila s krajským soudem v tom, ~e pYedchozí územní plán ml obdobnou úpravu jako nyní projednávaný. PYedchozí územní plán toti~ umo~Hoval stanovení výjimek. Názor krajského soudu ohledn  regulace obvyklé je nepYezkoumatelný, jeliko~ krajský soud neuvedl, jak k nmu dospl. Pozemek st~ovatelky parc. . X není omezen v jeho zástavb, ale je na nm zcela znemo~nno stavt. Obdobné platí i o ostatních pozemcích st~ovatelky v katastrálním území Borek. Napadené OOP nesplHuje po~adavek na co nejmenaí zásah do práv st~ovatelky.<br/><br/>[8] Dle krajského soudu je les nutné chápat jako jednotu lesního porostu a pozemku, ur eného k plnní funkcí lesa, na kterém se tento porost nachází. Krajský soud vaak nezkoumal, zda na daném pozemku sousedícím s pozemkem st~ovatelky je naplnna slo~ka lesního porostu, pYesto~e st~ovatelka tvrdila a prokazovala, ~e tomu tak na zna né ásti pozemku není. Tím tak krajský soud popYel svoji vlastní úvahu a u inil rozsudek vnitYn rozporným.<br/><br/>[9] Odporkyn ve svém vyjádYení ke kasa ní stí~nosti uvedla, ~e nesouhlasí s krajským soudem v tom, ~e pYezkoumával námitky týkající se proporcionality, a to pYes nedovodnou procesní pasivitu st~ovatelky v probhu schvalovacího procesu územního plánu. Dále uvedla, ~e pYedchozí územní plán stanovoval obdobnou úpravu, co se tý e minimální vzdálenosti umíseovaných staveb od okraje lesa. St~ovatelka tak mla vdt, ~e umístní jí zamýalené stavby  BYTOVÉHO DOMU ARBOREA II na pozemku parc. . X je nevhodné, a to i podle pYedchozího územního plánu. Odporkyn souhlasila s názorem krajského soudu, ~e obdobná úprava je zcela obvyklá. I pokud by daný názor nebyl podrobn odovodnn, ne inilo by to nepYezkoumatelným celý napadený rozsudek. Nesouhlasí s názorem, ~e by regulace inila pozemek parc. . X nezastavitelným, avaak i kdyby tomu tak bylo, ne inilo by to takovou regulaci nezákonnou i nepYimYenou. Dle odporkyn byl dodr~en princip proporcionality. <br/><br/>[10] Odporkyn souhlasila s krajským soudem, ~e napadené OOP není vnitYn rozporné. Územní plán je celkem, jeho~ ásti se vzájemn doplHují. Nkteré regulace uvedené v textové ásti se do grafické ásti nepromítají, jeliko~ by to vedlo k její nepYehlednosti. Nále~itosti textové a grafické ásti územního plánu upravuje vyhláaka . 500/2006 Sb., o územn analytických podkladech, územn plánovací dokumentaci a o zposobu evidence územn plánovací innosti (dále jen  vyhláaka . 500/2006 Sb. ), které napadené OOP zcela vyhovuje. <br/><br/>[11] Odporkyn zdoraznila, ~e z lesního zákona ani jiného zákonného ustanovení nevyplývá, ~e by nebylo mo~né v územním plánu stanovit nezávisle na zákonném ochranném pásmu, a v jeho rámci, regulaci po~adující ur itou vzdálenost nov umíseovaných staveb od okraje lesa. Dané regulace mají odlianý právní charakter a sledují se jimi rozné cíle. Zatímco lesní zákon chrání les a lesní porost, územní plán má i za cíl ochránit existující stavby pYed pYípadným poakozením, napY. v dosledku pádu stromo nebo zajistit mo~nost projezdu lesnické i hasi ské techniky na okraji lesa.<br/><br/>[12] Souhlasila s krajským soudem, ~e pojem les je nutné vykládat v souladu s definicí danou v § 2 písm. a) lesního zákona, tedy jako kumulativní naplnní lesního porostu a pozemku ur eného k plnní funkce lesa. <br/><br/>III. Posouzení Nejvyaaím správním soudem<br/><br/>[13] Dle dYívjaí judikatury Nejvyaaího správního soudu (viz rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2005, j. 1 Ao 1/2005-98, . 740/2006 Sb. NSS) vycházející ze znní soudního Yádu správního ú inného do 31. 12. 2011, které nezakotvovalo zásadu vázanosti právními dovody návrhu, aplikoval soud v~dy kompletní algoritmus pYezkumu opatYení obecné povahy, který byl pro tyto ú ely vymezen judikaturou. Tento algoritmus soudního pYezkumu spo íval v pti krocích: za 1. v pYezkumu pravomoci správního orgánu vydat opatYení obecné povahy; za 2. v pYezkumu otázky, zda správní orgán pYi vydávání opatYení obecné povahy nepYekro il meze zákonem vymezené posobnosti (jednání ultra vires); za 3. v pYezkumu otázky, zda opatYení obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem; za 4. v pYezkumu obsahu opatYení obecné povahy z hlediska rozporu opatYení obecné povahy (nebo jeho ásti) se zákonem (materiální kritérium); za 5. v pYezkumu obsahu vydaného opatYení obecné povahy z hlediska jeho proporcionality. S ú inností od 1. 1. 2012 vaak doalo k omezení rozsahu pYezkumu opatYení obecné povahy. Podle stávající právní úpravy je soud pYi rozhodování o návrhu na zruaení opatYení obecné povahy nebo jeho ásti vázán rozsahem a dovody návrhu (§ 101d odst. 1 s. Y. s.), co~ ve svém dosledku znamená, ~e soud bude aplikovat vaechny kroky algoritmu pouze tehdy, pokud je navrhovatel vaechny zahrne do návrhových bodo (§ 101b odst. 2 s. Y. s.).<br/><br/>[14] Sou asn je tYeba zohlednit závry usnesení rozaíYeného senátu ze dne 16. 11. 2010, j. 1 Ao 2/2010-116, . 2215/2011 Sb. NSS, ve vci Moravany, týkajícího se procesní pasivity navrhovatele bhem procesu pYijímání opatYení obecné povahy. RozaíYený senát v tomto usnesení konstatoval, ~e v pYípad prvních dvou kroko algoritmu  pravomoci a posobnosti správního orgánu  je nerozhodné, zda navrhovatel uplatnil námitky i pYipomínky ve fázi pYedcházející pYijetí opatYení obecné povahy. U zbývajících tYí kroko algoritmu nelze podle rozaíYeného senátu stanovit obecné a jednoduché pravidlo o vztahu mezi neuplatnním námitky a výsledkem Yízení pYed soudem, nýbr~ tato skute nost a její dovody musí být hodnoceny pYísn podle okolností konkrétní vci. Podstatná je úvaha vyjádYená v bod 32 citovaného usnesení, která zní:  pokud ú astník, brojící proti procesním vadám pYi pYijímání opatYení obecné povahy, proti vcné správnosti pYijatého Yeaení, anebo proti nepropor ním dosledkom, které plynou z opatYení obecné povahy (tYetí a~ pátý problémový okruh algoritmu), mohl pYi pYimYené pé i o svá práva podat vcné námitky i pYipomínky proti správnosti pYipravovaného Yeaení a bez objektivních dovodo tak neu inil, nemo~e Nejvyaaí správní soud bez záva~ných dovodo poruait právní jistotu dalaích ú astníko, kteYí svá práva aktivn prosazovali ji~ v probhu pYípravy územního plánu a nyní tento územní plán respektují. Mohlo by tím docházet k situacím, ~e by ú astníci v probhu pYípravy neaktivní mli výhodnjaí postavení a jejich práva by byla chránna ve vtaí míYe ne~ práva ú astníko, kteYí svá práva zákonem pYedpokládaným zposobem hájili (vigilantibus iura) .<br/><br/>[15] Ve vztahu k pátému kroku algoritmu pYezkumu judikatura dospla k poznatku, ~e zkoumat proporcionalitu Yeaení zakotveného v územním plánu mo~e soud pouze v pYípad, ~e se k ní ji~ vyjádYil odporce v procesu pYípravy územního plánu na základ podané námitky i pYipomínky. Podle rozsudku NSS ze dne 7. 10. 2011, . j. 6 Ao 5/2011-43, toti~  není mo~né po soudu po~adovat, aby provedl odbornou úvahu ve smru vá~ení dole~itých veYejných zájmo i veYejného zájmu a ochrany vlastnictví navrhovatelo, ani~ by tuto úvahu pYed ním provedl pYísluaný správní orgán. Nejvyaaí správní soud by takovýto postup pova~oval za rozporný s ústavní zásadou dlby mocí, s právem na samosprávu i s ochranou právní jistoty dalaích ú astníko, kteYí svá práva aktivn prosazovali ji~ v probhu pYípravy územn plánovací dokumentace a nyní tuto územn plánovací dokumentaci respektují. Nepodáním pYipomínek k otázce pYimYenosti zásahu do práv navrhovatelo napadeným opatYením obecné povahy (tedy k otázce proporcionality) bez objektivních dovodo se ú astníci sami zbavili mo~nosti, aby jejich pYipomínky byly nále~it vypoYádány správním orgánem a aby poté o zákonnosti takovéhoto vypoYádání rozhodl soud. V rozsudku ze dne 23. 5. 2013, j. 7 Aos 4/2012-31, ve vci územní plán DobYía, NSS dovodil úzce vymezenou výjimku z práv uvedeného pravidla, pokud by doalo k  zjevnému a pYedvídatelnému omezení vlastnických práv navrhovatelo . Tento závr vaak soud u inil ve velmi specifické a svou podstatou jedine né situaci, kdy územní plán nov zavedl podmínku zachování prochodu na námstí prolukou, která v dosledku devastace dYívjaí souvislé stavby vznikla samovoln. Soud akceptoval, ~e je na osobách dot ených územním plánem, aby ve fázi jeho pYípravy podaly námitky, kterými upozorní na stYet veYejného a soukromého zájmu a se kterými se poYizovatel územního plánu následn vypoYádá:  Tuto roli nemo~e pozdji pYevzít správní soud. Nicmén je tYeba rozliaovat mezi povinností poYizovatele územního plánu pYipravovanou regulaci odovodnit a námitkami proti omezením, která nemusí být pYi poYizování územního plánu patrná a poYizovatel územního plánu není povinen je zjiaeovat. V pYípad zámru vytvoYení prochodu pYes pozemky st~ovatelo se jedná o zjevné a pYedvídatelné omezení vlastnických práv st~ovatelo. Proto byl ú astník Yízení povinen se s ním vypoYádat ji~ v odovodnní územního plánu a tuto jeho odpovdnost nelze pln pYenáaet na st~ovatele, jak to u inil krajský soud. Pravidlo zavedené územním plánem ve vci Yeaené rozsudkem ve vci územní plán DobYía tedy míYilo proti konkrétnímu pozemku a v podstat se svým obsahem blí~ilo správnímu rozhodnutí o vyvlastnní. I proto ml tento akt v etn jeho proporcionality poYizovatel odovodnit. Nejvyaaí správní soud k rozsudku ve vci územní plán DobYía v navazující judikatuYe vysvtlil, ~e soud se dYíve neuplatnnou námitkou nepYimYenosti zásahu do práv vlastníka zabývá  jen v pYípadech, kdy zásah do vlastnického práva musel být poYizovateli ji~ v dob pYípravy územního plánu zcela zjevný a jedná se o zásah dosahující zna né intenzity, blí~ící se vyvlastnní dot ených nemovitostí (rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2014, j. 1 Aos 6/2013  55, ve vci územní plán mstyse Vysoký Chlumec, bod 36). <br/><br/>[16] V rozsudku ze dne 6. 11. 2014, j. 7 As 186/2014-49, Nejvyaaí správní soud dodal, ~e  nabytí nemovitosti nemo~e automaticky znamenat akceptaci napadeného opatYení obecné povahy a nemo~nost jej podrobit soudnímu pYezkumu. St~ovatelé vaak dobrovoln vstoupili do práv a povinností pYedchozího vlastníka a nemohli nabýt více práv, ne~ ml pYedchozí vlastník. Pokud ten svou procesní pasivitou omezil rozsah mo~ného následného soudního pYezkumu opatYení obecné povahy, k nmu~ by byl legitimován z titulu svého vlastnického práva k pYedmtným nemovitostem, pak pYevodem vlastnického práva pYechází toto omezení i na nabyvatele tchto nemovitostí. <br/><br/>[17] Z výae uvedeného plyne, ~e st~ovatelce je nutno pYi ítat procesní pasivitu pYedchozího vlastníka pozemku parc. . X, který v procesu pYijímání napadeného OOP neuplatnil ~ádné námitky i pYipomínky. Nejedná se ani o výae popsaný pYípad výjimky z pravidla, dle které se soudy nemohou bez pYedchozí uplatnné námitky zabývat proporcionalitou zásahu, jeliko~ nyní spatYovaný zásah nedosahuje takové intenzity, kterou specifikoval kasa ní soud v rozsudcích ve vci územní plán DobYía a ve vci územní plán mstyse Vysoký Chlumec. Krajský soud se tak neml námitkami st~ovatelky brojícími práv proti proporcionalit Yeaení vobec zabývat. Krajský soud tyto námitky posoudil, ím~ se dopustil vady Yízení, která vaak nemla vliv na zákonnost napadeného rozsudku. Judikatura Nejvyaaího správního soudu dovodila, ~e pokud obstojí výrok rozhodnutí krajského soudu, kterým byla zamítnuta ~aloba, není tYeba jej ruait, jsou-li splnny dalaí podmínky (napY. je tento rozsudek pYezkoumatelný, Yízení pYed krajským soudem netrplo ~ádnou procesní vadou, je~ mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí o vci samé, a sou asn mo~e Nejvyaaí správní soud postavit na jisto, ~e výrok rozsudku krajského soudu je v souladu se zákonem, ani~ by pYitom pYekro il rámec vci, jak byla vymezena v pYedchozích Yízeních; více viz rozsudek NSS ze dne 14. 12. 2009, j. 5 Afs 104/2008-66). Námitky týkající se proporcionality Yeaení krajský soud vcn posoudil a shledal je nedovodnými. Správn je vaak ml krajský soud shledat nedovodné bez vcného posouzení. Krajský soud tak dospl ke správnému závru (nedovodnost námitek), pYesto~e dovody, které jej k nmu vedly, nejsou správné. Xízení vedené pYed krajským soudem netrplo ~ádnou dalaí vadou ve smyslu výae uvedené judikatury, ani napadený rozsudek netrpí vadou nepYezkoumatelnosti a jeho výrok je v souladu se zákonem, proto Nejvyaaí správní soud nepYistoupil ke zruaení jeho rozsudku a vrácení mu vci k dalaímu Yízení. Je nutné dodat, ~e v Yízení pYed krajským soudem odporkyn upozorHovala na to, ~e by se krajský soud danými námitkami neml vobec zabývat, stejn tak na to upozornila i ve svém vyjádYení ke kasa ní stí~nosti. St~ovatelka mla mo~nost na tuto argumentaci reagovat, co~ neu inila. Kasa ním soudem nyní vyslovený názor tak pro ni nemo~e být pYekvapivý. <br/><br/>[18] Vzhledem k tomu, ~e se krajský soud neml vobec zabývat námitkami týkajícími se proporcionality, jakékoliv námitky nyní vznesené v kasa ní stí~nosti týkající se proporcionality (bod [7] tohoto rozsudku), jsou nedovodné. I kdyby se toti~ krajský soud dopustil nesprávného právního posouzení, popY. nepYezkoumatelnosti v posuzování námitek proporcionality (do této kategorie spadá i námitka nevysvtlení  regulace obvyklé , jeliko~ tím krajský soud odovodHoval, pro  není pYijatá úprava nepYimYená), nemohlo by to nic zmnit na tom, ~e se tmito námitkami neml vobec zabývat.<br/><br/>[19] Nejvyaaí správní soud se dále zabýval námitkami sporujícími zákonnost napadeného OOP. Do okruhu tchto otázek bezpochyby patYí i námitka vnitYní rozpornosti územního plánu, kterou st~ovatelka spatYuje v tom, ~e v grafické ásti je sice její pozemek parc. . X uveden v zastavitelném území, ale textová ást stanoví takovou podmínku, kterou jej iní fakticky nezastavitelným. <br/><br/>[20] Se st~ovatelkou lze souhlasit v tom, ~e vnitYní rozpornost územního plánu zakládá nejistotu pro dalaí rozvoj území a je dovodem pro jeho zruaení (rozsudek NSS ze dne 8. 1. 2010, j. 2 Ao 1/2009-74). K tomu vaak v posuzovaném pYípad nedoalo. Nejvyaaí správní soud souhlasí s krajským soudem, ~e textová i grafická ást územního plánu se vzájemn doplHují. Textová ást stanoví obecné pravidlo a nastavuje re~im ploch. Grafická ást konkrétn rozYazuje a ur uje, do kterých ploch pozemky spadají. V grafické ásti je pozemek st~ovatelky zakreslen v zastavitelné ploae, co~ ovaem vypovídá jen o obecném zaYazení pozemku do ur ité skupiny ploch, na které se pak vztahují dalaí podmínky. Mezi takové podmínky mo~e patYit napY. stanovení maximální výaky umíseovaných staveb nebo maximální mo~né procentuální ásti, kterou je mo~né zastavt. To, ~e je pozemek zaYazen do zastavitelných ploch, automaticky neznamená, ~e mo~e být zastavn libovolným zposobem. Krom podmínek daných pro danou skupinu ploch mohou být zámry umíseované na pozemky ovlivnny i okolními i jinými plochami a jejich podmínkami. Územní plán nelze vykládat izolovan pouze pohledem zaYazení ur itého pozemku do konkrétní plochy. Nejvyaaí správní soud nesouhlasí s názorem, ~e by bylo potYebné i nutné, aby v grafické ásti územního plánu byla vyzna ena i linie, která by ur ovala, na jaké pozemky i jejich ásti se vztahuje i úprava ur ená pro okolní plochy. Obsah a strukturu grafické ásti územního plánu ur uje pYíloha . 7 ást I odst. 4 vyhláaky . 500/2006 Sb. Toto ustanovení vaak nepo ítá s tím, ~e by se do grafické ásti územního plánu zakreslovaly i hranice úpravy ur ené okolními plochami. Jak ji~ bylo Ye eno, grafická a textová ást napadeného OOP se vzájemn doplHují a je-li ur itá regulace vymezena pouze v textové nebo naopak pouze v grafické ásti územního plánu, nelze hovoYit o vnitYní rozpornosti územního plánu. Z tohoto dovodu je tYeba vnovat patYi nou pozornost jak textové tak i grafické ásti územního plánu. Vedle toho je tYeba vnovat pozornost odovodnní územního plánu. V dané vci je napYíklad v koordina ním výkresu, který tvoYí sou ást grafické ásti odovodnní územního plánu, zazna ena linie ochranného pásma ve vzdálenosti 50 metro od okraje lesa, co~ mohlo st~ovatelku navést k tomu, aby se podrobnji seznámila s podmínkami v ochranném pásmu lesa. Nejvyaaí správní soud k tomu dále na okraj poznamenává, ~e Ústavní soud v nálezu ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. III. ÚS 3817/17, ve vci regula ní bubliny v Peci pod Sn~kou, dovodil, ~e i pokud obec pYijme územn plánovací dokumentaci, která obsahuje jiné prvky regulace, ne~ lze dovodit z vyhláaky . 500/2006 Sb. a které nejsou v rozporu se stavebním zákonem, pak zpravidla takové jednání nelze hodnotit jako vybo ující z mezí zákonnosti a ústavnosti.<br/><br/>[21] St~ovatelka dále namítala, ~e rozsudek krajského soudu je vnitYn rozporný, jeliko~ krajský soud sice uvedl, ~e pro definici lesa musí být naplnna jednota lesního porostu a pozemku ur eného k plnní funkcí lesa, na kterém se tento porost nachází, ale následn se nezabýval tím, zda na pozemku sousedícím s pozemkem st~ovatelky je naplnna slo~ka lesního porostu. Dle Nejvyaaího správního soudu byla nicmén tato úvaha krajského soudu nadbyte ná a krajský soud se vobec otázkou definice lesa nemusel zabývat. Jak bylo uvedeno v pYedchozím bodu, krajský soud správn uvedl, ~e grafická a textová ást napadeného OOP se vzájemn doplHují. I kdyby tak krajský soud dospl k závru, ~e hranice lesa je v takové vzdálenosti od pozemku st~ovatelky, ~e se na její pozemek par. . X vztahuje regulace uvedená ve tvrtém odstavci bodu 6c) napadeného OOP, nemohlo by to zposobit nezákonnost územního plánu, jeliko~ územní plán v ásti tvrtého odstavce bodu 6c) vnitYn rozporný není. Obdobn by pak byla tato otázka podstatná pro pYípad, ~e by ml krajský soud povinnost posuzovat proporcionalitu zásahu. V takovém pYípad by bylo nezbytné u initi závr, zda ochranné pásmo vobec zasahuje na pozemky st~ovatelky. Jak ale bylo uvedeno shora, krajský soud se otázkou proporcionality vobec zabývat neml, i kdyby ochranné pásmo na pozemky st~ovatelky zasahovalo. Výklad pojmu lesa, resp. okraje lesa, mo~e být pYedmtem Yízení navazujících na vydaný územní plán, jako napY. st~ovatelkou uvádné Yízení o vydání územního rozhodnutí o umístní stavby na pozemek parc. . X. I kdyby se tak krajský soud dopustil vady nepYezkoumatelnosti a vnitYní rozpornosti pokud jde o definici lesa, respektive jeho okraje, nemohlo by to mít vliv na zákonnost napadeného rozsudku, jeliko~ tato úvaha nebyla pro vc podstatná.<br/><br/>[22] Nedovodná je rovn~ námitka, dle které ochranu lesa zajiaeuje lesní zákon a nemla by tak být duplicitn stanovena i v územním plánu. Podle § 18 odst. 3 zákona . 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním Yádu (stavební zákon), ve znní ú inném ode dne 1. 1. 2017, je cílem innosti orgáno územního plánování mj. koordinovat veYejné i soukromé zámry zmn v území, výstavbu a jiné innosti ovlivHující rozvoj území a konkretizovat ochranu veYejných zájmo vyplývajících ze zvláatních právních pYedpiso (v etn lesního zákona). Podle § 19 odst. 1 písm. m) stavebního zákona je úkolem územního plánování vytváYet podmínky pro ochranu území podle zvláatních právních pYedpiso pYed negativními vlivy zámro na území, pYi em~ toto ustanovení pYímo odkazuje na lesní zákon (obdobn ve vztahu k památkové pé i viz bod 30 rozsudku NSS ze dne 4. 8. 2017, j. 4 As 92/2017-37, . 3627/2017 Sb. NSS). Stavební zákon tak pYímo ur uje, ~e cílem územního plánování je i vytváYení podmínek pro ochranu lesa. Odporkyn tedy nepochybila, pokud v rámci vydaného územního plánu zohlednila i ochranu lesa. Nejvyaaí správní soud rovn~ odkazuje na vyjádYení odporkyn (bod [11] tohoto rozsudku), dle kterého sporná regulace neslou~í pouze k ochran lesa, ale má za cíl i ochránit stavby od poakození napY. pádem stromu. <br/><br/>IV. Závr a náklady Yízení<br/><br/>[23] Nejvyaaí správní soud kasa ním námitkám nepYisvd il, proto kasa ní stí~nost podle § 110 odst. 1 vty poslední s. Y. s. zamítl. <br/><br/>[24] Dle § 60 odst. 1 vty první s. Y. s. ve spojení s § 120 s. Y. s. nemá st~ovatelka, která nemla v Yízení o její kasa ní stí~nosti úspch, právo na náhradu náklado Yízení. V rozsudku ze dne 25. 8. 2020, j. 8 As 102/2018-62, Nejvyaaí správní soud dospl k závru, ~e pokud  nebude prokázán opak, lze vycházet z toho, ~e obce, které nejsou obcemi s rozaíYenou posobností, standardn nemají vlastního právníka (osobu s vysokoakolským právnickým vzdláním, které je podle zvláatních zákono vy~adováno k výkonu advokacie, viz § 105 odst. 2 s. Y. s), který by jim byl schopen pYi obhajování územn plánovací dokumentace pomoci v Yízení pYed Nejvyaaím správním soudem. Náklady na advokáta, který je bude zastupovat, tak budou náklady ú eln vynalo~enými, i pokud nepojde o st~ovatele, u nho~ je takové zastoupení povinné. Odporkyn byla v Yízení o kasa ní stí~nosti úspaná, není obcí s rozaíYenou posobností a z ni eho ani neplyne, ~e by zamstnávala osobu s vysokoakolským právnickým vzdláním, proto soud dospl k závru, ~e není na míst postupovat analogicky v intencích nálezu Ústavního soudu z 23. 11. 2010, j. III. ÚS 2984/09-1, a náklady Yízení úspané odporkyni z dovodo zvláatního zYetele hodných nepYiznat podle § 60 odst. 7 s. Y. s.<br/><br/>[25] Zástupce odporkyn v Yízení o kasa ní stí~nosti u inil jeden úkon právní slu~by, kterým je vyjádYení ke kasa ní stí~nosti [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhláaky . 177/1996 Sb., o odmnách advokáto a náhradách advokáto za poskytování právních slu~eb (advokátní tarif), ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  AT )]. Za tento úkon nále~í zástupci odporkyn mimosmluvní odmna ve výai 3 100 K  [§ 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5. AT] a 300 K  jako pauaální náhrada hotových výdajo dle § 13 odst. 3 AT. Celkem tedy 3 400 K . Zástupce odporkyn vykonává advokacii ve veYejné obchodní spole nosti dle § 14a odst. 2 AT, která je plátcem DPH, proto se odmna zvyauje o sazbu 21 %. Celkem je tedy st~ovatelka povinna uhradit zástupci odporkyn 4 114 K  do 30 dní od nabytí právní moci tohoto rozsudku.<br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné. <br/><br/>V Brn 22. ervence 2021<br/><br/>Petr Mikea<br/>pYedseda senátu<br/></body> </html>