<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 8 As 244/2018- 82 - text</title> </head> <body> ÿþ8 As 244/2018-88<br/>pokra ování<br/><br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>ROZSUDEK<br/>JMÉNEM REPUBLIKY<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedy JUDr. Petra Mikeae, Ph.D., a soudco JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Miloslava Výborného v právní vci ~alobkyn: PhDr. H. P., zastoupená JUDr. Tomáaem Dole~alem, advokátem se sídlem nám. Republiky 679/5, Opava, proti ~alovanému: Nejvyaaí soud, se sídlem Bureaova 20, Brno, proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 8. 7. 2016, sp. zn. Zin 47/2016, o kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti rozsudku Krajského soudu v Brn ze dne 18. 7. 2018, j. 30 A 111/2016-64,<br/><br/><br/>takto:<br/><br/><br/>I. Kasa ní stí~nost se zamítá.<br/><br/>II. }alobkyn nemá právo na náhradu náklado Yízení.<br/><br/>III. }alované se náhrada náklado Yízení nepYiznává . <br/><br/>IV. Ustanovenému zástupci ~alobkyn JUDr. Tomáai Dole~alovi, advokátovi se sídlem nám. Republiky 679/5, Opava, se pYiznává odmna za zastupování a náhrada hotových výdajo ve výai 8 228 K , která je splatná do 30 dno od právní moci tohoto rozsudku z ú tu Nejvyaaího správního soudu.<br/><br/><br/>Odovodnní:<br/><br/><br/>I. Vymezení vci<br/><br/>[1] }alovaný v záhlaví ozna eným rozhodnutím odlo~il ~ádost ~alobkyn ze dne 13. 4. 2016 o poskytnutí informací podle zákona . 106/1999 Sb., o svobodném pYístupu k informacím (dále jen  zákon o svobodném pYístupu k informacím ). }alobkyn ~ádala o informaci  kolik rozhodnutí vydal Nejvyaaí soud R ode dne vydání & usnesení 31 NS R 9/2015 ze dne 8. 4. 2015 do data podání této ~ádosti, kterým ustanovil & zástupce z Yad advokáto pro dovolací Yízení . Po~ádala sou asn  o uvedení sp. zn. tchto rozhodnutí k mo~nosti jejich vyhledání v databázi rozhodnutí NS R; pokud v databázi nejsou, & o jejich zaslání jako e-dokumento .<br/>[2] }alovaný dospl k závru, ~e nemá mo~nost taková rozhodnutí získat ze své databáze a bude potYeba mimoYádn rozsáhlého vyhledávání, konkrétn  na tení 534 spiso. V tolika vcech toti~ vydal více ne~ jedno rozhodnutí a lze proto pYedpokládat, ~e rozhodoval o ustanovení zástupce. Náklady na vyhledávání stanovil ve výai 2 000 K . Proti stanovení výae úhrady podala ~alobkyn stí~nost dle § 16a odst. 1 písm. d) zákona o svobodném pYístupu k informacím, o které pYedseda ~alovaného rozhodl tak, ~e výai úhrady potvrdil. }alobkyn stanovené náklady na vyhledání informací neuhradila. <br/><br/>[3] Rozhodnutí ~alovaného napadla ~alobkyn ~alobou u Krajského soudu v Brn (dále  krajský soud ). Uvedla, ~e výae náklado na vyhledání informací mla být sní~ena na základ jejích majetkových pomro. Dále namítala, ~e jí nemo~e být pYi ítána k tí~i neschopnost ~alovaného zabezpe it softwarové vybavení, které by umo~Hovalo fulltextové vyhledávání, popYípad vyhledávání dle pou~itého právního ustanovení. S ohledem na postavení Nejvyaaího soudu by mlo jeho vybavení odpovídat nárokom kladeným na vaestrannost vyhledávání. Nutnost tvrzeného mimoYádn rozsáhlého vyhledávání je následkem nesprávn nastavených po~adavko povinného subjektu na kvalitu a mo~nosti jeho softwaru, který je financován z veYejných prostYedko a který neplní tu funkci, kterou primárn plnit má, tj. být k dispozici veYejnosti. Poukázala té~ na to, ~e o její stí~nosti neml rozhodovat jako nadYízený orgán pYedseda ~alovaného, ale Ministerstvo spravedlnosti. Informace jí mly být poskytnuty alespoH v rozsahu, který nevy~aduje mimoYádn rozsáhlé vyhledávání.<br/><br/>[4] Krajský soud ~alobu v záhlaví ozna eným rozsudkem zamítl. K námitce týkající se rozhodování pYedsedou ~alovaného uvedl, ~e tento postup vyplývá z instrukce Ministerstva spravedlnosti . 13/2008-SOSV-SP ze dne 24. 7. 2009, kterou se provádjí nkterá ustanovení zákona o svobodném pYístupu k informacím. Závr, ~e o stí~nosti rozhoduje pYedseda ~alovaného, se dále opírá o § 20 odst. 5 zákona o svobodném pYístupu k informacím. Stejnou otázkou se v pYípad Nejvyaaího státního zastupitelství zabýval Nejvyaaí správní soud v rozsudku ze dne 26. 4. 2011, j. 8 As 51/2010-126, a jeho závry jsou aplikovatelné i na ~alovaného. Krajský soud se dále ztoto~nil s napadeným rozhodnutím v tom, ~e ~alovaný nedisponuje jinou metodou, na základ ní~ by mohl spolehliv poskytnout po~adované informace. Neshledal dovod zpochybnit informace vyplývající ze správního spisu (sdlení vedoucí oddlení informatiky a stanovisko vedoucí úseku soudních agend ~alovaného), k emu~ dodal, ~e ani ~alobkyn netvrdí, ~e by ~alovaný ml k dispozici dostate né vybavení i jinou faktickou mo~nost, jak informace vyhledat. Argumentaci, podle ní~ ~alovaný ml poskytnout informace alespoH v rozsahu nepYesahujícím mimoYádn rozsáhlé vyhledávání, krajský soud s odkazem na komentáYovou literaturu vyhodnotil jako obcházení § 17 odst. 1 zákona o svobodném pYístupu k informacím. K po~adavku ~alobkyn na osvobození od placení úhrady z dovodu majetkových pomro pak dodal, ~e právní úprava takový postup neumo~Huje. Správn postupoval ~alovaný také tím, ~e na ~ádost ~alobkyn neodlo~il vc ihned poté, co prohlásila, ~e náklady na vyhledání informací nezaplatí a bude se bránit ~alobou, ale a~ po uplynutí zákonné 60 denní lhoty dle § 17 odst. 5 zákona o svobodném pYístupu k informacím.<br/><br/>II. Obsah kasa ní stí~nosti a vyjádYení ~alovaného<br/><br/>[5] Proti rozsudku krajského soudu podala ~alobkyn (dále  st~ovatelka ) kasa ní stí~nost, v ní~ uplatnila dovody dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona . 150/2002 Sb., soudní Yád správní (dále jen  s. Y. s. ). V kasa ní stí~nosti doplnné prostYednictvím ustanoveného zástupce pYedn namítla, ~e krajský soud nesprávn posoudil otázku, kdo ml rozhodovat o její stí~nosti. PYedseda ~alovaného by ml podle § 20 odst. 5 zákona o svobodném pYístupu k informacím rozhodovat pouze tehdy, pokud není mo~né nadYízený správní orgán ur it podle § 178 zákona . 500/2004 Sb., správní Yád. Pokud zvláatní zákon nestanoví jinak, je takovým orgánem ten, který rozhoduje o odvolání nebo vykonává dozor. Nad ~alovaným vykonává dle § 11 odst. 1 zákona . 2/1969 Sb., o zYízení ministerstev a jiných ústYedních orgáno státní správy eské socialistické republiky, dozor Ministerstvo spravedlnosti. Jeho výae ji~ citovanou instrukci nelze pou~ít, jeliko~ nejde o obecn závazný právní pYedpis; pravomoc a posobnost orgánu veYejné moci musí být stanovena na základ zákona. Není ospravedlnitelné, aby podle dané instrukce o stí~nosti proti postupu okresních, krajských a vrchních soudo rozhodovalo ministerstvo a v pYípad Nejvyaaího soudu nikoliv. Ten je toti~ dle l. 91 odst. 1 Ústavy rovn~ sou ástí soustavy soudo stejn jako ni~aí soudy. Jestli~e Nejvyaaí správní soud v rozsudku ze dne 7. 2. 2008, j. 4 Ans 11/2007-102, . 1817/2009 Sb. NSS, uvedl, ~e u okresních soudo je nadYízeným orgánem ministerstvo, není dovod postupovat u ~alovaného odlian.<br/><br/>[6] Podle st~ovatelky jsou nesprávné a dokazn nepodlo~ené také závry krajského soudu o technické nemo~nosti vyhledat informace jiným zposobem. Pod pojem  vyhledání informace ve smyslu § 17 odst. 1 zákona o svobodném pYístupu k informacím lze podYadit dobu strávenou fyzickým shromá~dním tchto dokumento pracovníky ~alovaného, nikoli vaak i dobu samotného zjiaeování, kde jsou tyto dokumenty ulo~eny, neboe v takovém pYípad by vnitYní organizace spisové slu~by ~alovaného (ukládání dokumento) ala k tí~i st~ovatelky. S odkazem na komentáYovou literaturu st~ovatelka poukázala na to, ~e pokud je v pYípad ~alovaného zposob evidence informací objektivn zbyte n komplikovaný nebo neuspoYádaný a vyhledání informací vy~aduje více asu, ne~ je objektivn nezbytné, nemo~e jít delaí as k tí~i st~ovatelky. Nedisponuje-li databáze ~alovaného fulltextovým vyhledáváním nebo vyhledáváním podle dot eného pYedpisu, nejde v pYípad osobního na ítání rozhodnutí o objektivn nezbytný as k vyhledání informace. St~ovatelka poukázala na veYejn dostupnou databází rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu nebo Ústavního soudu, kde lze podle dot eného pYedpisu vyhledávat. Závr krajského soudu, ~e fulltextové vyhledávání nevede v~dy k 100% správnému výsledku, ozna ila st~ovatelka za spekulativní a nepodlo~ený, ani osobní na tení 534 rozhodnutí není zárukou, ~e povede k 100% správnému výsledku, neboe nelze vylou it lidskou chybu.<br/><br/>[7] St~ovatelka nesouhlasí ani se závrem, ~e pYi stanovení výae úhrady nelze pYihlédnout k majetkovým pomrom ~adatele. Takový postup toti~ výslovn pYipouatí komentáYová literatura. Pokud krajský soud uvedl, ~e ~alovaná ve vztahu ke svým majetkovým pomrom nic nedolo~ila, ml ji ~alovaný vyzvat k dolo~ení majetkových pomro, aby mohl rozhodnout o tom, zda existují racionální a legitimní dovody k tomu, ~e nemusí uplatnit úhradu. V této souvislosti st~ovatelka pYipomíná, ~e se podle § 20 odst. 4 zákona o svobodném pYístupu k informacím pou~ijí ustanovení správního Yádu o základních zásadách innosti správních orgáno. Takovou zásadou je i zásada materiální pravdy, kterou ml ~alovaný uplatnit.<br/><br/>[8] St~ovatelka se neztoto~nila ani se závrem, ~e ~alovaný byl povinen s odlo~ením ~ádosti vy kat na uplynutí aedesátidenní lhoty. Takový postup je striktn formalistický a nebere v potaz specifickou situaci dané vci a neaetYí podstatu a smysl právní úpravy. St~ovatelka zde optovn poukázala na základní zásady innosti správních orgáno, konkrétn zásadu rychlosti, podle které správní orgány rozhodují bez zbyte ných protaho. Z rozhodnutí ~alovaného ani krajského soudu neplyne, zda lpní na jazykovém výkladu normy nemo~e být v rozporu se zásadou, kterou mají tyto normy rozvíjet a zabezpe ovat její dodr~ování. Pokud soud uvedl, ~e aedesátidenní lhota je prostYedkem posilujícím právní jistotu ~adatelo, je otázka, zda v pYípad st~ovatelky není té~ bránním v rychlé a ú inné soudní ochran jejího práva na informace, pokud výslovn uvedla, ~e po~adovanou úhradu nezaplatí a bude se proti odlo~ení soudn bránit, tj. sama se výslovn této lhoty vzdala. V takovém pYípad je ne inné ekání na uplynutí lhoty zbyte ným protahem.<br/><br/>[9] }alovaný navrhl zamítnutí kasa ní stí~nosti. St~ovatelkou uvádný rozsudek Nejvyaaího správního soudu sp. zn. 4 Ans 11/2007 pova~uje v dané vci za neaplikovatelný, neboe ~alovaný má v hierarchii soudní soustavy zvláatní postavení a tuto zvláatnost lépe vystihuje ji~ zmiHovaný rozsudek tého~ soudu sp. zn. 8 As 51/2010-126 týkající se Nejvyaaího státního zastupitelství. Pokud v jeho pYípad rozhoduje o stí~nosti nejvyaaí státní zástupce, není dovod, aby v pYípad Nejvyaaího soudu rozhodovalo ministerstvo. }alovaný se neztoto~nil ani s kasa ní argumentací ve vztahu k po~adavku na úhradu náklado. Sami autoYi st~ovatelkou odkazovaného komentáYe pova~ují otázku upuatní od po~adavku na úhradu náklado ze sociálních dovodo za spornou, neboe nará~í na zásadu pé e Yádného hospodáYe. }alovaný je organiza ní slo~kou státu a tato úprava na nj dopadá. Ve vztahu k aplikaci zásady materiální pravdy ~alovaný uvedl, ~e i podle odborných stanovisek má být Yízení o poskytnutí informací co nejvíce bezformální. Po~adavek na zkoumání sociální situace ~adatelo ve spojení s výzvou k doplnní údajo o tí~ivé situaci, jde zcela proti bezformálnosti postupo. I pYesto je garantována ~adatelom ekonomická ochrana skrývající se v pomrn dlouhé lhot k zaplacení. }alovaný nesouhlasí ani s argumentací o mo~nosti odlo~it ~ádost pYed uplynutím lhoty. Nad rámec závro krajského soudu dodal, ~e vystupuje vo i ~adatelom ve vrchnostenském postavení a musí postupovat v souladu s l. 2 odst. 3 Ústavy. Pokud by bylo úmyslem zákonodárce, aby povinné subjekty mohly modifikovat délku aedesátidenní lhoty, jist by § 17 odst. 5 zákona o svobodném pYístupu k informacím znl jinak a taková mo~nost by byla výslovn pYipuatna. Zkrácení zákonem dané lhoty je toti~ mo~né pouze v pYípad výslovného zákonného zmocnní, jinak by stát neuplatHoval státní moc v mezích a zposoby, které stanoví zákon, ale v mezích nepYípustné svévole.<br/><br/>III. Posouzení Nejvyaaím správním soudem<br/><br/>[10] Nejvyaaí správní soud nejprve posoudil zákonné nále~itosti kasa ní stí~nosti a konstatuje, ~e kasa ní stí~nost byla podána v as, osobou oprávnnou, proti rozhodnutí, proti nmu~ je ve smyslu § 102 s. Y. s. pYípustná, a st~ovatelka je v souladu s § 105 odst. 2 s. Y. s. zastoupena advokátem. Poté Nejvyaaí správní soud pYezkoumal dovodnost kasa ní stí~nosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. Y. s. v mezích jejího rozsahu a uplatnných dovodo. Neshledal pYitom vady podle § 109 odst. 4 s. Y. s., k nim~ by musel pYihlédnout z úYední povinnosti.<br/><br/>[11] Kasa ní stí~nost není dovodná.<br/><br/>[12] St~ovatelka v dané vci uplatnila 4 okruhy kasa ních námitek. Ty se týkají následujících otázek: 1) který orgán ml rozhodovat o její stí~nosti podle § 16a zákona o svobodném pYístupu k informacím, 2) zda byl ~alovaný oprávnn ~ádat úhradu za poskytnutí informace (rozhodnutí), jestli~e bylo k jejich vyhledání z dovodu nedostate né funk nosti softwarového vybavení nutné mimoYádn rozsáhlé vyhledávání, 3) zda ml ~alovaný upustit od úhrady ze sociálních (majetkových) dovodo na stran st~ovatelky, a 4) zda ml ~alovaný rozhodnout o odlo~ení vci pYed uplynutím aedesátidenní lhoty.<br/><br/>[13] Relevantní právní úpravu v dané vci pYedstavuje pYedevaím § 17 zákona o svobodném pYístupu k informacím, podle nho~  [p]ovinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávnny ~ádat úhradu (& ). Povinný subjekt mo~e vy~ádat i úhradu za mimoYádn rozsáhlé vyhledání informací (odst. 1).  V pYípad, ~e bude povinný subjekt za poskytnutí informace po~adovat úhradu, písemn oznámí tuto skute nost spolu s výaí úhrady ~adateli pYed poskytnutím informace. Z oznámení musí být zYejmé, na základ jakých skute ností a jakým zposobem byla výae úhrady povinným subjektem vy íslena. Sou ástí oznámení musí být pou ení o mo~nosti podat proti po~adavku úhrady náklado za poskytnutí informace stí~nost podle § 16a odst. 1 písm. d), ze kterého je patrné, v jaké lhot lze stí~nost podat, od kterého dne se tato lhota po ítá, který nadYízený orgán o ní rozhoduje a u kterého povinného subjektu se podává (odst. 3).  Poskytnutí informace podle odstavce 3 je podmínno zaplacením po~adované úhrady. Pokud ~adatel do 60 dno ode dne oznámení výae po~adované úhrady úhradu nezaplatí, povinný subjekt ~ádost odlo~í. Po dobu vyYizování stí~nosti proti výai po~adované úhrady lhota podle vty druhé neb~í (odst. 5).<br/>[14] Podle § 16a odst. 1 písm. d) citovaného zákona mo~e podat ~adatel, který nesouhlasí se sdlenou výaí úhrady, stí~nost na postup pYi vyYizování ~ádosti o informace. O stí~nosti rozhoduje nadYízený orgán (§ 16a odst. 4 tého~ zákona). Jak plyne z § 20 odst. 5 citovaného zákona, ve znní rozhodném pro projednávanou vci (tedy ve znní ú inném do 23. 4. 2019)  nelze-li podle § 178 správního Yádu nadYízený orgán ur it, rozhoduje v odvolacím Yízení a v Yízení o stí~nosti ten, kdo stojí v ele povinného subjektu. <br/><br/>III.A <br/>NadYízený orgán ~alovaného Nejvyaaího soudu pro ú ely zákona o svobodném pYístupu k informacím <br/><br/>[15] Nejvyaaí správní soud se s ohledem na uplatnné kasa ní námitky zabýval nejprve spornou otázkou, který orgán byl v dané vci nadYízeným orgánem ~alovaného Nejvyaaího soudu ve smyslu § 20 odst. 5 zákona o svobodném pYístupu k informacím (a to ve znní ú inném v dob rozhodování ~alovaného; dané ustanovení bylo s ú inností od 24. 4. 2019 novelizováno zákonem . 111/2019 Sb.). Krajský soud v této souvislosti odovodnní napadeného rozsudku ve shod se ~alovaným opYel zejména o výae ji~ citovanou ministerskou instrukci a stejn tak ji~ dYíve zmiHovaný rozsudek zdejaího soudu sp. zn. 8 As 51/2010. St~ovatelka naproti tomu vychází z toho, ~e daná instrukce není obecn závazným právním pYedpisem a s odkazem na rozsudek zdejaího soudu sp. zn. 4 Ans 11/2007 zdorazHuje, ~e nebyl dovod, aby se v pYípad ~alovaného Nejvyaaího soudu pYi ur ování odvolacího orgánu postupovalo jinak ne~ v pYípad okresních, krajských a vrchních soudo. <br/><br/>[16] K takto vymezené sporné otázce je tYeba pYedn pYipomenout, ~e v odovodnní citovaného rozsudku sp. zn. 8 As 51/2010 týkajícího se nejvyaaího státního zástupce ji~ Nejvyaaí správní soud pYedevaím osvtlil, ~e  zákon o informacích upravuje relativn samostatná procesní pravidla, podle kterých je tYeba postupovat. I proto nemo~e být poskytování informací faktickým výkonem správy v podob Yízení i mana~erského rozhodování, ale svébytným typem právního Yízení. Vedle toho, ~e poukázal na specifika Yízení dle zákona o svobodném pYístupu k informacím a  správy v této oblasti, se dále vypoYádal i s judikaturou, na kterou nyní st~ovatelka také odkazuje, a podle ní~ je v pYípad okresních soudo nadYízeným orgánem ministerstvo. Jak v této souvislosti v citovaném rozsudku Nejvyaaí správní soud dále dovodil, u vrcholných soudních orgáno je situace odlianá a uzavYel, ~e v pYípad Nejvyaaího státního zastupitelství je dle § 20 odst. 5 zákona o svobodném pYístupu k informacím funk n pYísluaným k rozhodování o podaném odvolání i stí~nosti nejvyaaí státní zástupce. Výslovn také zmínil, ~e podstatné odlianosti nejsou v tomto odhledu ani v pYípad právní úpravy týkající se také napY. Nejvyaaího správního soudu. Podporn vycházel z výae zmiHované instrukce ministerstva jako~to výkladové pomocky, která jednozna n stanoví, ~e nadYízeným orgánem v pYípad Nejvyaaího soudu, Nejvyaaího správního soudu a Nejvyaaího státního zastupitelství je ten, kdo stojí v jejich ele ve smyslu § 20 odst. 5 zákona o svobodném pYístupu k informacím. Obdobn ostatn Nejvyaaí správní soud k aplikaci citované instrukce pYistoupil i ve vci sp. zn. 4 Ans 11/2007, na kterou poukazuje sama st~ovatelka, v ní~ svoj výklad opYel práv o zmiHovanou instrukci. <br/><br/>[17] V nyní projednávané vci Nejvyaaí správní soud i s pYehlédnutím k uplatnné kasa ní argumentaci neshledal dovod se od závro citované judikatury odchýlit a v podrobnostech na ni odkazuje. Situace, v ní~ by v pYípad Nejvyaaího státního zastupitelství a Nejvyaaího správního soudu byla nadYízeným orgánem osoba stojící v jejich ele, zatímco v pYípad Nejvyaaího soudu by se jednalo o ministerstvo, by byla zjevn nerozumná a nesystémová. Ostatn odchýlení se od citovaných závro dYívjaí judikatury by bylo mo~né pouze prostYednictvím rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu (viz § 17 odst. 1 s. Y. s.). Jeho aktivace vaak i s ohledem na okolnosti nyní projednávané vci není na míst. Poukazuje-li st~ovatelka na to, ~e Nejvyaaí soud je z hlediska Ústavy sou ástí soustavy obecných soudo a nelze jej z této soustavy vydlit, je k tomu tYeba uvést, ~e aplikace existující judikatury citované výae pro ú ely zákona o svobodném pYístupu k informacím rozhodn nepYedstavuje vyjmutí Nejvyaaího soudu ze soustavy obecných soudo, ale je naopak zdoraznním jeho specifického postavení v soudní soustav, v ní~ je v rámci své posobnosti vrcholným orgánem. Specifické postavení v rámci soudní soustavy v pYípad ~alovaného Nejvyaaího soudu ostatn není ni ím neobvyklým a týká se nejen zvláatních pravidel pro výkon státní správy (viz napY. § 124 zákona . 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, pYísedících a státní správ soudo a o zmn nkterých dalaích zákono), ale i dalaích organiza ních a procesních aspekto jeho fungování, které jsou takté~ od ostatních (stupnm ni~aích) ástí soudní soustavy odliané. Ilustrativní v této souvislosti mo~e být kupYíkladu forma vydávání a zposob pYijetí jednacího Yádu i kanceláYského a spisového Yádu, které na rozdíl od okresních, krajských a vrchní soudo vydává sám ~alovaný Nejvyaaí soud a nikoliv ministerstvo. Stejn tak lze poukázat i na systém evidence judikatury obsahující té~ pravidla zpYístupHování  svého druhu  informací o innosti soudo. Ten ministerstvo ur uje pro soudy okresní, krajské a vrchní a nikoliv soudy nejvyaaí (srov. instrukci Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. ervna 2002, .j. 20/2002-SM, kterou se upravuje postup pYi evidenci a zaYazování rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudo do systému elektronické evidence soudní judikatury). <br/><br/>[18] Lze tedy uzavYít, ~e kasa ní námitka týkající se ur ení orgánu rozhodujícího o stí~nosti podle § 16a zákona o svobodném pYístupu k informacím není v projednávané vci dovodná. <br/><br/>III.B <br/>Dovodnost stanovení úhrady za mimoYádn rozsáhlé vyhledání informací<br/><br/>[19] Následn Nejvyaaí správní soud pYistoupil k hodnocení námitky, podle ní~ ~alovaný nebyl vobec oprávnn stanovit st~ovatelce úhradu, jeliko~ náklady na vyhledání informací vznikly v dosledku nedostatko v organizaci jeho spisové slu~by, jejich~ dopady nelze pYenáaet na st~ovatelku. Krajský soud v této souvislosti v napadeném rozsudku s odkazem na pYedlo~ené spisové podklady uzavYel, ~e st~ovatelka neuvedla konkrétní tvrzení týkající se jiné faktické mo~nosti vyhledání jí po~adovaných informací, ne~ jakou ~alovaný zvolil. }alovaný vyhledávací mo~nosti st~ovatelce Yádn vysvtlil a ve spisu odpovídajícím zposobem dolo~il. <br/><br/>[20] Pro posouzení této sporné otázky je tedy klí ové hodnocení oprávnnosti u~ití institutu úhrady za  mimoYádn rozsáhlé vyhledání informací ve smyslu § 17 odst. 1 zákona o svobodném pYístupu k informacím. Odborná literatura k výkladu daného ustanovení pYedevaím dovodila, ~e  je tYeba v~dy pYihlí~et k podmínkám konkrétního povinného subjektu , pYi em~  mimoYádnost vyYizování konkrétní ~ádosti o informace mo~e být dána roznorodostí po~adovaných informací, jejich stáYím (a s tím spojenou obtí~nou vyhledatelností) apod. (JELÍNKOVÁ, Jitka, TUHÁ EK, Miloa. Zákon o svobodném pYístupu k informacím: Praktický komentáY. 2017. Wolters Kluwer. Dostupné v systému ASPI). Dalaí autoYi dodávají, ~e  o mimoYádn rozsáhlé vyhledávání informací se & bude jednat tehdy, jestli~e shromá~dní informací bude pro daný subjekt pYedstavovat v jeho konkrétních podmínkách asov náro nou innost, která se objektivn vzato vymyká b~nému poskytování informací tímto povinným subjektem, tedy jestli~e vyhledávání informací ji~ v daném pYípad nelze s ohledem na pojetí veYejné správy jako slu~by veYejnosti pova~ovat za b~nou, povinný subjekt nijak nezat~ující sou ást obvyklé agendy (FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáa, JIROVEC, Tomáa. Zákon o svobodném pYístupu k informacím. KomentáY. 2016. Praha: C. H. Beck, str. 1020). Obdobn se k výkladu daného ustanovení staví i judikatura Nejvyaaího správního soudu, podle ní~ je tYeba pYihlédnout i k povaze po~adovaných informací a pomrom povinného subjektu (viz rozsudek ze dne 20. 10. 2016, j. 5 As 35/2016-25). O mimoYádn rozsáhlé vyhledání informací pojde tehdy, jestli~e s ohledem na konkrétní podmínky u povinného subjektu a na mno~ství po~adovaných informací nebo jejich povahu bude vyhledání informací pro povinný subjekt zát~í nad míru obvyklou (rozsudek ze dne 21. 6. 2017, j. 6 As 326/2016-32).<br/>[21] S ohledem na výae uvedené tedy bude v~dy na povinném subjektu, aby se v kontextu konkrétních okolností podané ~ádosti pYedevaím dokladn zabýval tím, zda vyhledání po~adovaných informací bude  mimoYádn rozsáhlým i nikoli, a to v souladu se smyslem § 17 zákona o svobodném pYístupu k informacím, který pYedstavuje omezení ústavními pYepisy zaru eného práva na informace. Jak vyplývá ze správního spisu v nyní projednávané vci, ~alovaný si v reakci na podanou ~ádost st~ovatelky vy~ádal vyjádYení vedoucí úseku soudních agend a vedoucí oddlení informatiky, z nich~ plyne, ~e v informa ním systému ~alovaného jsou naprogramovány pouze parametry ke sledování konkrétn zadaných statistických údajo, pYi em~ se jedná pYedevaím o  údaje, jejich~ sledování si vy~aduje b~ná denní innost Nejvyaaího soudu anebo údaje speciáln sledované v souvislosti s ur itou rozhodovací inností soudu . Softwarové vybavení soudu  pln odpovídá pYedepsaným potYebám pro správné vytváYení a ukládání dat a následné zpracování informací tak, aby mohly být poskytnuty veYejnosti, je provádno ve spolupráci s externí spole ností, která je správcem databáze informa ního systému, pYi em~ tato externí spolupráce probíhá jednotn pro celý resort justice. Zadání parametro pro jakékoliv dalaí sledování, ze kterého by ml systém generovat nové statistiky, je technicky a programátorsky náro ným procesem. }alovaný v oznámení o výai úhrady dále st~ovatelce sdlil, ~e k poskytnutí ~ádané informace je potYeba  osobního na tení vaech spiso, v nich~ bylo vydáno více ne~ jedno rozhodnutí. Takových spiso je 534, pYi em~ jejich spisové zna ky st~ovatelce poskytl. }alovaný v oznámení rovn~ uvedl, jak dospl k výpo tu po~adované úhrady.<br/><br/>[22] Ú~eji vymezenou otázkou, tedy v jaké situaci ji~ naplHuje vyhledávání informací z vnitYních informa ních systémo povinných subjekto pYedpoklady  mimoYádné rozsáhlosti , se ji~ judikatura správních soudo takté~ zabývala. Výae ji~ zmiHovaný rozsudek Nejvyaaího správního soudu sp. zn. 6 As 326/2016 se také týkal ~ádosti o informace, které povinný subjekt nebyl schopen na základ svého programového vybavení poskytnout (systém neobsahoval funkcionalitu pro jejich získání). K vyYízení ~ádosti zde povinný subjekt pYistoupil tak, ~e zadal naprogramování nové funkcionality, která by umo~nila informace poskytnout, a po~adoval úhradu za as programátora. Odlianými okolnostmi se Nejvyaaí správní soud zabýval v rozsudku ze dne 28. 11. 2018, j. 9 As 257/2017-46 (zde alo o informace o promrné délce odvolacího Yízení, které povinný subjekt neml v po~adované podob evidovány). Spor se v dané vci týkal poskytnutí souhrnné informace zpracované na základ dostupných díl ích informací. V citovaném rozsudku Nejvyaaí správní soud mimo jiné také zdoraznil, ~e ~ádost o informaci nemá být  hrou na slepou bábu mezi ~adatelem a povinným subjektem (je-li zYejmé, ~e ~adatel o informace chce ur itý druh informací, které sice povinný subjekt pYesn nemá, ale má informace obdobné, ml by mu to sdlit, aby ~adatel pYípadn mohl svou ~ádost modifikovat). Poukázat lze rovn~ na závry plynoucí z rozsudku Nejvyaaího správního soudem ze dne 9. 2. 2012, j. 1 As 141/2011-67, . 2635/2012 Sb. NSS. Zde povinný subjekt vobec neevidoval informace, které podle soudu evidovat ml a ~ádosti o informace následn zamítal s tím, ~e se jedná o informace, které by musel nov vytvoYit.<br/><br/>[23] V návaznosti na reprodukované závry existující judikatury a s ohledem na uplatnnou kasa ní námitku je tedy v nyní projednávané vci tYeba pYedevaím osvtlit, zda bylo na míst, aby ~alovaný evidoval st~ovatelkou po~adované informace (usnesení o ustanovení zástupce) takovým zposobem, aby s nimi byl schopen dále pracovat a pYípadn je poskytnout ~adatelom o informace v rámci b~né innosti (bez zát~e  nad míru obvyklou ), tedy bez nutnosti ru n prohledat vaechny spisy, v nich~ by se hypoteticky mohly nacházet. Jinými slovy se spor týká toho, zda absence naprogramovaného kritéria pro vyhledávání ur itých rozhodnutí v interním informa ním systému ~alovaného Nejvyaaího soudu zakládá dovodnost stanovení úhrady za mimoYádn rozsáhlé vyhledání informací.<br/><br/>[24] PYi posuzování takto vymezené sporné otázky je nutno se pYedevaím zamYit na povahu rozhodnutí, jejich~ poskytnutí se st~ovatelka domáhá, a jejich význam pro ~alovaného a jeho innost. V tomto ohledu má Nejvyaaí správní soud za to, ~e v pYípad usnesení, kterými ~alovaný ustanovil zástupce pro dovolací Yízení, se a~ na výjimky nejedná o rozhodnutí, u nich~ by byla nezbytn nutn dána potYeba samostatné a dále podrobnji strukturované evidence v rámci vnitYního informa ního systému z dovodu jejich vyhledávání pro ú ely rozhodovací i jiné innosti ~alovaného. Jist je tYeba pYipustit, ~e nkterá usnesení o ustanovení zástupce pro dovolací Yízení mají zobecHující potenciál a jejich vnitYní evidence (zejm. pokud jde o sjednocování rozhodovací innosti) je na míst. Toho vaak lze dosáhnout i jinak a efektivnji, ne~ vyhledáváním v rámci vaech takovýchto usnesení v prostYedí vnitYního informa ního systému. Typicky k tomu budou slou~it zejména nástroje související s evidencí judikatury (viz zejm. l. 40 a násl. jednacího Yádu Nejvyaaího soudu); ostatn i usnesení, na jeho~ základ se st~ovatelka v dané vci informací domáhala, bylo publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyaaího soudu. SamozYejm by bylo vhodné, kdyby ml ~alovaný jako~to vrcholný soudní orgán k dispozici takové programové vybavení, které by mu umo~Hovalo vyhledávat v rámci vnitYní evidence na základ rozli ných kritérií i mezi usneseními procesního charakteru. Ostatn v rámci vnitYního systému Nejvyaaího správního soudu ji~ v dob vydání ~alobou napadeného rozhodnutí bylo mo~né usnesení o ustanovení zástupce pro Yízení o kasa ní stí~nosti filtrovat a nalézt. Jak ji~ nicmén bylo výae uvedeno, taková funkcionalita nepYedstavuje nezbytnou podmínku pro Yádný výkon funkce ~alovaného Nejvyaaího soudu. Vedle Yádného plnní funkce sjednocování rozhodovací innosti nepYedstavuje absence odpovídajícího vyhledávacího nástroje pro daný typ usnesení ani pYeká~ku výkonu kontrolní innosti pro orgány správy ~alovaného. Nalézání typových i konkrétních rozhodnutí v rámci informa ního systému mo~e pro kontrolní innost plnit pomocnou vyhledávací funkci, t~iat takové innosti nicmén tvoYí práce s  fyzickými spisy. <br/><br/>[25] V návaznosti na shora uvedené lze jeat dodat, ~e usnesení o ustanovení zástupce ze své povahy zpravidla pYedstavují rozhodnutí zna n kazuistická, v nich~ soud posuzuje konkrétní osobní a majetkové pomry ú astníka Yízení, a jejich~ pYesah a mo~né zobecnní je limitované. Práv i tento aspekt povahy daných usnesení významn omezuje ve vztahu k nim innost ~alovaného jako~to orgánu povolaného ke sjednocování judikatury a klesá tak i význam tchto usnesení z hlediska jejich propracovanjaí evidence. V kone ném dosledku obvyklá povaha tchto usnesení podstatn limituje i vypovídací hodnotu pro jiné, usnesením nedot ené osoby, které o jejich poskytnutí ~ádají (jestli~e soud napY. ustanovil zástupce jedné osob z dovodu její nezamstnanosti, neznamená to bez dalaího, ~e postupoval nejednotn a nesprávn, pokud jiné nezamstnané osob zástupce neustanovil, jeliko~ u ní mohou být dány jiné skutkové dovody odovodHující opa né rozhodnutí apod.). Výae uvedené samozYejm neznamená, ~e by právn i fakticky mlo být bez dalaího (zejm. ochrana citlivých údajo) jakkoliv nedovodn bránno ve zpYístupHování daného typu usnesení. I v pYípad tchto usnesení je samozYejm na míst dbát rovn~ na veYejnou kontrolu a transparentnost soudní praxe (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 2/10). St~ovatelkou po~adovaná usnesení v dané vci vaak svou povahou nedosahují takového významu pro dalaí innost ~alovaného Nejvyaaího soudu, aby bylo tYeba bezpodmíne n trvat na tom, ~e je ~alovaný musí v rámci vnitYní databáze strukturovan (napY. podle výsledku takového usnesení) evidovat zposobem, který by umo~Hoval jejich vyhledání snazaí cestou, ne~ jakou mu jeho podmínky a technologické zázemí v dob vydání napadeného rozhodnutí umo~Hovaly.<br/><br/>[26] Nejvyaaí správní soud k dané otázce i s vdomím organiza ní a finan ní náro nosti provádní zmn ve vnitYních informa ních systémech dodává, ~e rezignace na Yádné vedení a rozvoj interních evidencí i databází samozYejm nemo~e pYedstavovat nástroj, prostYednictvím nho~ by se povinné subjekty mohly vyhýbat poskytování informací s odkazem na nutnost mimoYádn rozsáhlého vyhledávání a po~adovat finan ní úhradu ze strany ~adatelo. Takovým umlým vytváYením bariér zt~ujících pYístup k informacím by nepochybn docházelo k nepYípustnému zásahu do práva na informace. Ostatn po~adavky na vyhledávací mo~nosti v rámci vnitYních informa ních systémo se nepochybn budou s plynutím asu a technickým rozvojem stále zvyaovat, co~ nepochybn bude mít svoj odraz i v nahlí~ení na  mimoYádnost vyhledávání ur itých informací, resp.  b~nou innost povinných subjekto. Nejvyaaí správní soud nicmén v nyní projednávané vci práv s ohledem na povahu po~adovaných informací dospl k závru, ~e o situaci dosahující takové intenzity (nezákonného omezení práva na informace) se v posuzované vci nejedná. Z ~alobou napadeného rozhodnutí navíc jasn vyplývá, na základ jakých skute ností dospl ~alovaný k závru, ~e se jedná o mimoYádn rozsáhlé vyhledání informací, jaké podklady k tomu soustYedil a ~e tyto podklady nejsou s jeho závrem v logickém rozporu. Je tYeba souhlasit s krajským soudem i v tom, ~e s ohledem na konkrétní podmínky a mo~nosti, ~alovaný neml v dané dob ~ádnou snazaí, resp. asov mén náro nou mo~nost, jak po~adované informace vyhledat a poskytnout. Lze tedy shrnout, ~e st~ovatelkou po~adované informace nebyly pro ~alovaného nezbytn nutné k jeho b~né innosti, a proto je mo~né akceptovat absenci mo~ností jejich vyhledání v informa ním systému na základ ur itého definovaného spole ného znaku. V takové situaci pak ani nelze hovoYit o vadn vedené spisové slu~b, která by znemo~Hovala po~adovat po st~ovatelce úhradu za jejich vyhledání. Ani tato kasa ní námitka tedy není dovodná.<br/><br/>III.C <br/>PYihlédnutí k majetkovým (sociálním) pomrom ~alobkyn pYi ur ení výae úhrady <br/><br/>[27] Ve vztahu k otázce, zda jsou povinné subjekty dle zákona o svobodném pYístupu k informacím oprávnny po~adovanou výai úhrady za mimoYádn rozsáhlé vyhledání informací sní~it ( i od ní fakticky upustit) na základ majetkových pomro ~adatele, krajský soud v napadeném rozsudku odkázal na rozhodnutí ~alovaného, s ním~ se ztoto~nil. PYedseda ~alovaného neml podle krajského soudu mo~nost, s ohledem na právní úpravu, st~ovatelku od úhrady osvobodit. St~ovatelka je naopak toho názoru, ~e pokud byly v návaznosti na její stí~nost proti výai úhrady (její~ sou ástí byl návrh na sní~ení úhrady z dovodu jejích majetkových pomro) pochybnosti o majetkových pomrech, ml ji ~alovaný k jejich dolo~ení vyzvat a následn posoudit, zda jsou u ní dány racionální a legitimní dovody pro neuplatnní úhrady.<br/><br/>[28] KomentáYová literatura, kterou se v dané vci argumenta n zaatieují oba ú astníci, výslovn pYedpokládá, ~e  je zYejm na míst pYipustit, ~e povinný subjekt nemusí uplatnit úhradu tam, kde pro takový postup existují zcela racionální a legitimní dovody, tedy typicky tam, kde by uplatnní takového po~adavku vy~adovalo vtaí náklady ne~ samotná úhrada, nebo tam, kde jsou pro takový postup sociální dovody (srov. v této souvislosti § 3 odst. 3 naYízení vlády . 173/2006 Sb.). Povinný subjekt si vaak nemo~e pYi uplatHování úhrady náklado po ínat zcela arbitrárn  naopak, platí, ~e neuplatnní tohoto po~adavku bude jen zcela výjime né a musí být odovodnitelné. (& ) AutoYi komentáYe se proto domnívají, ~e povinný subjekt se mo~e rozhodnout, zda bude úhradu náklado za vyYizování ~ádostí o poskytnutí informací uplatHovat (a zda ji bude uplatHovat v~dy a v maximální výai sazeb), pokud se vaak rozhodne úhradu obecn po~adovat, pak ji musí uplatnit ve vaech pYípadech, v nich~ budou splnny podmínky vymezené zákonem, naYízením . 173/2006 Sb. a pYijatým a zveYejnným sazebníkem. (FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáa, JIROVEC, Tomáa. Zákon o svobodném pYístupu k informacím. 1. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2016, s. 993).<br/><br/>[29] K tomu lze jeat dodat, ~e odkazované naYízení vlády . 173/2006 Sb., o zásadách stanovení úhrad a licen ních odmn za poskytování informací podle zákona o svobodném pYístupu k informacím, v § 3 stanoví, ~e  povinný subjekt v sazebníku úhrad náklado za poskytování informací (dále jen  sazebník ) stanoví v~dy sazby, na jejich~ základ ur uje výai úhrady (odst. 1), pYi em~  [p]ovinný subjekt mo~e v sazebníku stanovit a) ástku, do její~ výae nebude po ~adateli úhradu náklado vzniklých na základ jedné ~ádosti po~adovat, b) dalaí pYípady, v nich~ nebude ~adateli úhradu náklado vzniklých na základ jedné ~ádosti po~adovat (odst. 3).<br/><br/>[30] S ohledem na výae uvedené tedy lze dovodit, ~e skute n existuje právní podklad pro to, aby povinné subjekty stanovily podmínky, za nich~ nebudou po ~adatelích po~adovat úhradu za vyhledání informací. Avaak stejn jako musí být ve vydaném sazebníku obsa~ena obecná úprava vymYování úhrady, musí být i pYípady, v nich~ nebude úhrada vymYována, vymezeny na základ obecných a pYedvídatelných kritérií. Opodstatnnost takového po~adavku je zYejmá a má pYedevaím zabránit ne~ádoucímu vy íslování úhrad u  vybraných dotazo i ~adatelo. Je na úvaze povinného subjektu, zda takové pYípady v sazebníku vymezí i nikoliv. Smyslem uvedeného je pYedevaím zajiatní rovných podmínek pro pYístup k informacím (srov. té~ dovodovou zprávu k novele zákona o svobodném pYístupu k informacím provedené zákonem . 61/2006 Sb.). Podstatné dále je, ~e pokud tak povinný subjekt v rámci sazebníku u iní, nelze tento jeho postup pova~ovat za poruaení pé e Yádného hospodáYe, na rozdíl od v podstat nahodilého ur ování výae úhrad i upouatní do nich bez patYi ného podkladu. Výae ji~ ozna ená instrukce ministerstva, podle ní~ v dané vci pYi vyYizování ~ádostí (a vy íslení úhrady za vyhledávání mimoYádn rozsáhlé) ~alovaný postupoval, mo~nost zohlednní majetkových pomro ~adatele neobsahuje. K tomu lze jeat navíc dodat, ~e ani povaha st~ovatelkou po~adované informace i její tvrzená situace nevykazují znaky takové mimoYádnosti, pro které by snad bylo mo~no v nyní projednávané vci uva~ovat o zcela výjime ném prolomení shora vymezených východisek. <br/><br/>[31] Nejvyaaí správní soud k výae uvedenému jeat pYipomíná, ~e nelze odhlédnout ani od smyslu institutu úhrady dle § 17 odst. 1 zákona o svobodném pYístupu k informacím, který je ze své povahy specifický a odlianý napY. od institutu poplatko (soudních i správních), u nich~ právní úprava s ohledem na jejich funkci výslovn pYedpokládá hmotn-právní i procesní podmínky pro osvobození od jejich platby. Uvedené rozliaení je ostatn té~ projevem rozné povahy samotných základních práv, k jejich~ realizaci dané nástroje slou~í a s nimi~ je spojena i rozná úroveH pozitivních závazko státu umo~nit aktivní výkon takových práv. Podobn jako u jiných politických práv, mezi n~ lze právo na informace Yadit (viz l. 10 Úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod), nejsou dosud formulována njaká obecnjaí východiska, na základ nich~ by bylo mo~no ur it, kdy a v jakém rozsahu je sou ástí daného práva i pozitivní závazek státu zajistit jeho realizaci. PYi takovém posouzení v jednotlivých vcech judikatura Evropského soudu pro lidská práva obvykle  bere ohled na spravedlivou rovnováhu, která musí být dosa~ena mezi protichodnými zájmy jednotlivce a spole ností jako celku [rozsudek ze dne 16. 3. 2000, ve vci Özgur Gündem proti Turecku, stí~nost . 23144/93, § 43; srov. rovn~ rozsudek ze dne 6. 5. 2003, ve vci Appleby a dalaí proti Spojenému království, stí~nost . 44306/98, § 43]. Z povahy pozitivních závazko státu pojících se k výkonu politických práv (svobod) lze nepochybn dovodit existenci povinnosti státu vytvoYit právní rámec pro uplatHování tchto práv a zajistit podmínky pro jejich poklidnou realizaci pYi dodr~ení základních principo (zejm. ji~ výae zmiHovaná rovnost). Nelze vaak ji~ bez dalaího dovodit, ~e by bylo povinností státu materiáln podporovat výkon politických práv u tch, kteYí napY. nemají dostatek finan ních prostYedko k tomu, aby jich mohli vyu~ívat v takovém rozsahu, v jakém by si sami pYedstavovali. I v právním Yádu R se proto lze setkat napYíklad s po~adavkem na úhradu ásti volebních náklado ze strany tch, kteYí hodlají vyu~ít svého pasivního volebního práva a ucházet se ve volbách o veYejné funkce. ZároveH neexistuje postup, který by umo~Hoval tuto úhradu odpustit tm, kteYí sice chtjí daného práva vyu~ít, ale nemají k tomu dostatek prostYedko (napY. volební kauce pro volby do Senátu dle § 61 odst. 2 písm. e) zákona . 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu eské republiky). Obdobná omezení výkonu politických práv obstála i v testu ústavnosti (viz napY. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 24/02). Ani z hlediska samotné povahy práva na informace jako práva politického tedy nelze dovodit povinnost státu spo ívající v garanci aktivní nápomoci v pYístupu k informacím pro osoby v rozné sociální situaci.<br/><br/>[32] Namítá-li st~ovatelka v souvislosti s touto kasa ní námitkou dále to, ~e se ~alovaný neml spokojit s jejím tvrzením ve stí~nosti proti výai úhrady a v pochybnostech o jejích majetkových pomrech ji v souladu se zásadnou materiální pravdy ml vyzvat k dolo~ení tchto pomro, nelze ani v tomto ohledu postupu ~alovaného nic vytknout. V dané vci lze aplikovat dYívjaí judikaturu zdejaího soudu, který ji~ v rozsudku ze dne 17. 4. 2013, j. 6 Ans 16/2012-62, ve vci té~e st~ovatelky výslovn dovodil, ~e  zámrem zákonodárce bylo stanovit pro poskytování informací podle citovaného zákona procesní postup, který by byl pru~njaí a rychlejaí ne~ postup v klasickém správním Yízení a který by zároveH poskytl ~adateli o informace dostate nou ochranu jeho práva na informace proti pYípadným obstrukcím povinného subjektu. Proces rozhodování o ~ádosti o informace je tedy mén formální ne~ klasické správní Yízení . S ohledem na bezformálnost a pru~nost procesu vyYizování ~ádostí není na míst po povinném subjektu po~adovat, aby ~adatele o informace vyzýval k dolo~ení tvrzení o nedosta ujících majetkových pomrech. I v pYípad, ~e povinný subjekt v sazebníku podmínky pro zohlednní majetkových pomro ~adatelo zakotví, bude na ~adateli, aby svou nemajetnost dostate ným zposobem nejen tvrdil, ale sou asn také dolo~il. Ani tato kasa ní námitka tedy není dovodná.<br/><br/>III.D <br/>Rozhodnutí ~alovaného pYed koncem lhoty dle § 17 odst. 5 zákona o svobodném pYístupu k informacím<br/><br/>[33] Jde-li o námitku týkající se  lpní ~alovaného na dodr~ení lhoty pro odlo~ení ~ádosti plynoucí z výae citovaného § 17 odst. 5 zákona o svobodném pYístupu k informacím, pova~uje Nejvyaaí správní soud za nutné pYipomenout, ~e vada Yízení pYed správním orgánem je dovodem pro zruaení ~alobou napadeného rozhodnutí pouze tehdy, pokud by mla vliv na zákonnost samotného rozhodnutí (srov. napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 4. 6. 2003, j. 6 A 12/2001-51, . 23/2003 Sb. NSS). PYímo ve vztahu k otázce (ne)zákonné délky Yízení pYed správním orgánem zdejaí soud ji~ v rámci své dYívjaí judikatury vyslovil, ~e pokud správní orgány nerozhodly ve lhotách stanovených správním Yádem, nejde o takovou vadu Yízení, která by mohla být dovodem pro zruaení napadeného správního rozhodnutí (rozsudek ze dne 26. 10. 2006, j. 6 Ads 50/2005-63). V nyní projednávané vci, v ní~ navíc zákon výslovn nepYedpokládá rozhodnutí správního orgánu dYíve ne~ po ubhnutí shora vymezené lhoty, st~ovatelka v ~alob i kasa ní stí~nosti toliko poukazuje na  protahy ~alovaného a pYipomíná princip rychlosti Yízení, resp. oddálení mo~nosti domoci se získání po~adované informace prostYednictvím soudu. Nikterak ovaem (bye tYeba jen nepYímo) nenazna uje, jak se namítané  protahy mohly projevit na zákonnosti samotného ~alobou napadeného rozhodnutí. Za tchto okolností je tedy zjevné, ~e krajský soud nepochybil, pokud související ~alobní námitku neshledal dovodnou, a stejn tak se nemohl Nejvyaaí správní soud ztoto~nit ani s navazující námitkou kasa ní.<br/><br/>[34] K výae uvedenému lze jeat dodat, ~e ochrany pYed samotnou ne inností (protahy) správního orgánu se lze domáhat se prostYednictvím ~aloby proti ne innosti správního orgánu (§ 79 a násl. s. Y. s.). Pokud by ú astníkom správního Yízení v dosledku nezákonné ne innosti správního orgánu vznikla akoda i nemajetková újma, jist také není vylou eno domáhat se náhrady v re~imu zákona . 82/1998 Sb., o odpovdnosti za akodu zposobenou pYi výkonu veYejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úYedním postupem. Ruait vaak napadené rozhodnutí správního orgánu v Yízení o ~alob podle § 65 a násl. s. Y. s. pouze z dovodu protaho (bye tYeba spo ívajících ve zjevném pYekro ení zákonem pYímo stanovené lhoty) je nepYípadné. <br/><br/><br/>IV. Závr a náklady Yízení<br/><br/>[35] Nejvyaaí správní soud s ohledem na výae uvedené dospl k závru, ~e ~ádná ze st~ovatelkou uplatnných kasa ních námitek není dovodná, a kasa ní stí~nost proto dle § 110 odst. 1 vty druhé s. Y. s. zamítl.<br/><br/>[36] O nákladech Yízení o kasa ní stí~nosti rozhodl podle § 60 odst. 1 s. Y. s. ve spojení s § 120 tého~ zákona. St~ovatelka nemla v Yízení úspch, a právo na náhradu náklado Yízení proto nemá. Procesn úspanému ~alovanému nevznikly v Yízení náklady pYesahující rámec náklado jeho b~né innosti, proto mu soud náhradu náklado Yízení nepYiznal.<br/><br/>[37] V Yízení pYed Nejvyaaím správním soudem byl st~ovatelce ustanoven zástupcem advokát, jemu~ nále~í odmna za poskytnutí dvou úkono právní slu~by dle vyhláaky . 177/1996 Sb., o odmnách advokáto a náhradách advokáto za poskytování právních slu~eb (advokátní tarif), spo ívající v pYíprav a pYevzetí vci a podání kasa ní stí~nosti [§ 11 odst. 1 písm. b) a d) advokátního tarifu], pYi sazb 3100 K  za úkon právní slu~by [§ 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu]. Odmna ustanoveného zástupce tak iní 6 200 K . Náhrada hotových výdajo je stanovena pauaáln v § 13 odst. 3 advokátního tarifu, a to ve výai 300 K  za ka~dý jeden úkon právní slu~by. Na náhrad hotových výdajo proto ustanovenému zástupci nále~í 600 K . Vzhledem k tomu, ~e ustanovený zástupce je plátcem DPH, odmna je dále zvýaena o ástku odpovídající této dani ve výai 21 %. Celkem tedy Nejvyaaí správní soud ustanovenému zástupci pYiznal na odmn a náhrad hotových výdajo ástku 8 228 K . Ta mu bude vyplacena do 30 dno od právní moci rozsudku z ú tu Nejvyaaího správního soudu.<br/><br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn 14. listopadu 2019<br/><br/><br/>JUDr. Petr Mikea, Ph.D.<br/>pYedseda senátu<br/></body> </html>