<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 3 Ads 349/2017- 28 - text</title> </head> <body> ÿþ3 Ads 349/2017 - 32<br/>pokra ování<br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>R O Z S U D E K<br/>J M É N E M R E P U B L I K Y<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlaaína a soudco Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáae Rychlého v právní vci ~alobce: K. Ch., zastoupený Mgr. OndYejem Vokálem, advokátem se sídlem Na Rokytce 8, Praha 8, proti ~alovanému: Ministerstvo práce a sociálních vcí, se sídlem Na poYí ním právu 376/1, Praha 2, o pYezkoumání rozhodnutí ~alovaného ze dne 20. 3. 2017, . j. MPSV-2017/18193  421/1, o kasa ní stí~nosti ~alobce proti rozsudku Krajského soudu v eských Budjovicích ze dne 2. 11. 2017, . j. 53 Ad 11/2017  38,<br/><br/><br/>t a k t o :<br/><br/><br/>I. Rozsudek Krajského soudu v eských Budjovicích ze dne 2. 11. 2017, . j. 53 Ad 11/2017  38 s e z r u a u j e .<br/><br/>II. Rozhodnutí ~alovaného ze dne 20. 3. 2017, . j. MPSV-2017/18193  421/1 s e z r u a u j e a vc s e v r a c í ~alovanému k dalaímu Yízení.<br/><br/>III. }alovaný j e p o v i n e n zaplatit ~alobci na nákladech Yízení ástku 12 342 K  do patnácti dno od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce advokáta Mgr. OndYeje Vokála.<br/><br/><br/>O d o v o d n  n í<br/><br/><br/>[1] V as podanou kasa ní stí~ností napadl ~alobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v eských Budjovicích, jím~ byla zamítnuta jeho ~aloba proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 20. 3. 2017. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání ~alobce proti rozhodnutí ÚYadu práce, krajské pobo ky pro hlavní msto Prahu ze dne 29. 11. 2016 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupn byl ~alobce podle § 30 odst. 2 písm. f) a odst. 3 a dále § 31 písm. c) zákona . 435/2004 Sb., o zamstnanosti, vyYazen z evidence uchaze o o zamstnání pro maYení sou innosti s úYadem práce. Toto provinní spatYoval úYad v tom, ~e se ~alobce dostavil na konkrétní pracoviat ÚYadu práce o den pozdji, ne~ byl stanovený termín, tedy a~ 18. 10. 2016 v 9. 15 hod., nikoliv dne 17. 10. 2016 v 9. 15 hod., jak bylo domluveno. Za vá~ný dovod takového opomenutí úYad nepova~oval ~alobcovo vysvtlení, ~e si spletl termín. S uvedeným právním hodnocením se ~alovaný ztoto~nil.<br/><br/>[2] Krajský soud pYi posouzení vci vycházel z následujícího skutkového stavu. }alobce byl zaYazen do evidence uchaze o o zamstnání dne 27. 7. 2015. V kontaktním listu uchaze e o zamstnání je poznamenáno, ~e se dne 17. 10. 2016 nedostavil ke sjednané schozce. U inil tak a~ dne 18. 10. 2016 a uvedl, ~e se pYedchozí den nedostavil, proto~e si spletl termín. Bli~aí vysvtlení pak ~alobce podal ve svém pYípisu ze dne 24. 10. 2016, v nm~ vysvtlil, ~e si termín nesprávn zaznamenal a pracovnici úYadu práce se omluvil. Z jeho strany se nejednalo o úmysl ani nedbalost, ale o pouhý omyl. Ostatn druhý den se na ÚYad práce dostavil sám, ani~ by byl upomínán i urgován.<br/><br/>[3] PYi posouzení vci pak krajský soud vycházel z ustanovení § 31 písm. c) zákona o zamstnanosti v návaznosti na jeho § 5 písm. c) bod 7. Podle prve uvedeného ustanovení je maYením sou innosti nedostavení se uchaze e o zamstnání na krajskou pobo ku ÚYadu práce ve stanoveném termínu bez vá~ných dovodo. Podle druhého se pak vá~nými dovody rozumjí krom jiných, na vc zjevn nedopadajících, té~ jiné vá~né osobní dovody, napYíklad etické, mravní, nábo~enské a dovody hodné zvláatního zYetele.<br/><br/>[4] Krajský soud pak dospl k závru, ~e takovéto vá~né dovody u ~alobce nejsou prokázány. }alobce se ve stanoveném termínu nedostavil na ÚYad práce zavinn, kdy~ se zmýlil v datu, co~ je podYaditelné nedbalostnímu po ínání. Z právní úpravy maYení sou innosti podle § 31 zákona o zamstnanosti je vaak zjevné, ~e forma zavinní není rozhodná a nepYedpokládá se, ~e by bylo mo~no se maYení dopustit výlu n úmyslným jednáním. Jestli~e tedy forma zavinní není rozhodná, pak zde nejsou ~ádné vá~né osobní dovody bránící ~alobci dodr~et stanovený termín a nelze se ztoto~nit ani s jeho ~alobním tvrzením, ~e pYedpisy vztahující se k dovodom vyYazení uchaze e o zamstnání z evidence byly vylo~eny restriktivn a formalisticky. Za relevantní nepova~oval krajský soud ani ~alobcov odkaz na rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 30. 4. 2014, . j. 4 Ads 109/2013  28, neboe zde na stran uchaze e existovaly zcela jiné dovody, které vedly k právním závrom uvedeným v rozsudku.<br/><br/>[5] Krajský soud proto dospl k závru, ~e ~alovaný vyhodnotil nedodr~ení termínu sjednané schozky na kontaktním pracoviati ÚYadu práce jako maYení sou innosti v souladu se zákonem.<br/><br/>[6] Kasa ní stí~nost podal ~alobce (dále jen st~ovatel) z dovodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s., tedy pro nesprávné posouzení právní otázky, zda omyl st~ovatele spo ívající v nesprávném zaznamenání termínu schozky na ÚYadu práce, v jeho~ dosledku se na ni dostavil o den pozdji, pYedstavuje maYení sou innosti podle § 31 písm. c) zákona o zamstnanosti.<br/><br/>[7] Podle povodní judikatury správních soudo (konkrétn rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 30. 3. 2009, . j. 4 Ads 161/2008  101) nedostavení se z dovodu omylu na osobní schozku na ÚYadu práce není dovodem pro vyYazení uchaze e z evidence pouze tehdy, pYistoupí-li k omylu uchaze e dalaí okolnosti. V rozsudku ze dne 30. 4. 2014, <br/> . j. 4 Ads 161/2013 - 28 (ve vci uchaze ky o zamstnání, která se nedostavila na schozku z dovodu poruchy automobilu) pak ale Nejvyaaí správní soud upYesnil, ~e  je nutné, aby správní orgány pYi rozhodování o vyYazení z evidence uchaze o o zamstnání zvá~ily konkrétní situaci a dovody tvrzené takovým uchaze em, a to zejména s ohledem na celkový kontext vci . V daném pYípad pova~oval soud za dole~ité, ~e uchaze  situaci ihned Yeail a dostavil se dalaí den (bod 20 rozsudku).  Správní úYady by mly pYihlédnout k okolnostem a zposobu jednání uchaze e tak, aby vyYadily z evidence uchaze o o zamstnání pouze ty, kteYí maYí sou innost s úYadem práce bez vá~ných dovodo a kteYí tak neplní své povinnosti vyplývající ze zákona o zamstnanosti (bod 22 rozsudku). Jak NSS výslovn uvádí,  uchaze i mají být vyYazováni v dosledku jejich nekorektního, liknavého i nedisciplinovaného pYístupu [& ] z ni eho nevyplývá, ~e by doty ná ignorovala úYad práce nebo ~e by mla úmysl maYit sou innost s ním. VyYazená uchaze ka po celou dobu s úYadem práce bezkonfliktn spolupracovala [& ] dole~ité také je, ~e se doty ná sna~ila situaci ihned Yeait, a to nejprve telefonicky, následn i osobn na údajn telefonicky domluveném náhradním termínu druhý den. <br/><br/>[8] Obdobn v rozsudku ze dne 25. 10. 2006, . j. 6 Ads 3/2006  71 se Nejvyaaí správní soud vnoval omylu jako dovodu pro vylou ení uchaze e o zamstnání z evidence a konstatoval, ~e  mo~nost omylu nelze v b~ném ~ivot vylou it, ovaem tolerance tohoto jevu má své meze . <br/><br/>[9] Z dosavadní judikatury proto st~ovatel vyvozuje, ~e posuzování maYení sou innosti podle § 31 písm. c) zákona o zamstnanosti není a nemo~e být zcela formalizované. Redukcí ad absurdum by tak bylo mo~no ospravedlnit i vylou ení uchaze e, který zmeakal schozku o nkolik minut. Naopak posuzování, zda jednání uchaze e lze klasifikovat jako maYení sou innosti, musí podle názoru st~ovatele brát v potaz okolnosti pYípadu. ÚYad práce by ml zohlednit pYedchozí Yádné plnní povinností uchaze e a neabsolutizovat ojedinlý exces, který se ~alobce pokusil napravit ihned poté, co si svoj omyl uvdomil a bezodkladn kontaktoval dot ený úYad ve snaze vzniklou situaci Yeait. <br/><br/>[10] Povinnost ÚYadu práce neklesnout k absolutnímu formalismu vyplývá podle st~ovatele i ze systematického výkladu zákona o zamstnanosti, neboe ten v § 30 odst. 4 rozliauje dv skupiny dovodo pro vyYazení uchaze e o zamstnání z evidence. U tch  záva~njaích stanovuje sankci v podob nemo~nosti optovného zaYazení do evidence po dobu aesti msíco, za ty  mén záva~né stejnou sankci po dobu tYí msíco. MaYení sou innosti spadá svojí zákonnou úpravou do první uvedené kategorie. Za této situace ovaem nelze pova~ovat za spravedlivý výklad, který prostý a ojedinlý omyl st~ovatele sankcionuje stejn jako nelegální práci, odmítnutí nastoupit do vhodného zamstnání nebo odmítnutí nastoupit na dohodnutou rekvalifikaci. MaYení sou innosti proto musí být v pYípad nedbalostní formy zavinní vykládáno s pYihlédnutím k intenzit  maYícího jednání . V tomto ohledu lze odkázat i na dalaí rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, . j. 4 Ads 20/2008  58, ve kterém soud uvedl, ~e  vyYazení z evidence uchaze o o zamstnání pYedstavuje velký zásah do sociální sféry takto vyYazeného uchaze e (úYad práce toti~ vyYazenému uchaze i ji~ nadále neposkytuje pé i podle zákona o zamstnanosti  nezprostYedkovává pomoc pYi hledání zamstnání, vyYazený uchaze  se nemo~e ú astnit rekvalifikace organizované úYadem práce, nemo~e mu být vyplácena podpora v nezamstnanosti ani pYípadná podpora v rekvalifikaci. <br/><br/>[11] V pYípad st~ovatele je pak tYeba vzít v úvahu i skute nost, ~e mu vzhledem k jeho vku ml ÚYad práce vnovat zvýaenou pé i ve smyslu ustanovení § 33 odst. 1 zákona o zamstnanosti. <br/><br/>[12] Ze vaech výae uvedených dovodo st~ovatel navrhl, aby byl zruaen jak napadený rozsudek Krajského soudu v eských Budjovicích, tak i rozhodnutí ~alovaného a správního orgánu prvního stupn.<br/><br/>[13] Ve svém vyjádYení ke kasa ní stí~nosti vyjádYil ~alovaný s argumentací st~ovatele nesouhlas. Podle jeho názoru pokud st~ovatel neproká~e vá~né dovody, nemá ÚYad práce ~ádnou mo~nost správního uvá~ení a takového uchaze e z evidence uchaze o o zamstnání vyYadit musí. S ohledem na to tak není aktuáln platnou legislativou dán ~ádný prostor pro posuzování intenzity takového jednání a pYedmtem správního uvá~ení je pouze otázka, zda lze dolo~ené dovody takového jednání pova~ovat za vá~né ve smyslu § 5 písm. c) zákona o zamstnanosti. V tomto kontextu je nutno za maYení sou innosti pova~ovat i zmeakání domluvené schozky o patnáct minut, neboe v tu dobu má povYený pracovník zpravidla na starosti ji~ jiného uchaze e.<br/><br/>[14] V dalaím pak ~alovaný zaujal stanovisko k jednotlivým judikátom Nejvyaaího správního soudu, jich~ se dovolává st~ovatel. Podle názoru ~alovaného svd í rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 30. 3. 2009, . j. 4 Ads 161/2008  101 spíae jeho právnímu názoru, neboe po~aduje, aby k omylu pYistoupily dalaí okolnosti zYetele hodné. Ze stejného hlediska ostatn pYistoupil Nejvyaaí správní soud k Yeaení sporné otázky i v onom st~ovatelem nkolikrát zmiHovaném rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 30. 4. 2014, <br/> . j. 4 Ads 109/2013  28. Rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 25. 10. 2006, <br/> . j. 6 Ads 3/2006  71 se pak týkal vci rozhodované jeat podle zákona . 1/1991 Sb., který pro maYení sou innosti vy~adoval úmysl.<br/><br/>[15] }alovaný je proto toho názoru, ~e posuzování maYení sou innosti s ÚYadem práce neprobhlo formalizovan a pln respektovalo pYísluaná ustanovení zákona o zamstnanosti i správního Yádu. Nic na tom nemní ani skute nost, ~e sankce za maYení sou innosti spo ívající v jednorázovém nedostavení se ke sjednané schozce na ÚYadu práce je ve stejné výai, jako sankce napY. za nelegální práci. Zákonodárce takto pravidla nastavil a zohlednil pYitom, ~e s vedením v evidenci uchaze o o zamstnání jsou spojena nejen práva, ale i povinnosti, jejich~ plnní je nezbytné k tomu, aby mohl smysl vedení v evidenci naplnn. St~ovatelem poukazované ustanovení § 33 odst. 1 zákona o zamstnanosti pak dle názoru ~alovaného na danou vc vobec nedopadá. S ohledem na uvedené dovody ~alovaný navrhl, aby byla kasa ní stí~nost zamítnuta.<br/><br/>[16] Nejvyaaí správní soud pYezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatnného stí~nostního bodu a po posouzení vci dospl k závru, ~e kasa ní stí~nost je dovodná. Mezi ú astníky nebyl sporný skutkový stav, Nejvyaaí správní soud proto vycházel z tého~, jako krajský soud. Podstatná skutková zjiatní jsou uvedena v rekapitulaci výae. Sporná byla pouze právní otázka výkladu ustanovení § 31 písm. c) zákona o zamstnanosti v návaznosti na § 5 písm. c) bod 7 tohoto zákona. K tomu uvádí Nejvyaaí správní soud následující.<br/><br/>[17] Podle l. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod má ka~dý právo získávat prostYedky pro své ~ivotní potYeby prací. Ob any, kteYí toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v pYimYeném rozsahu hmotn zajiaeuje; podmínky stanoví zákon. Podle l. 41 odst. 1 Listiny se lze práv uvedených v l. 26 domáhat pouze v mezích zákono, které tato ustanovení provádjí.<br/><br/>[18] Úvodní formulace lánku 26 Listiny obsahov odpovídá klasickému pojetí práva na práci, které je zakotveno v Yad mezinárodních smluv, jimi~ je eská republika vázána, napY. v l. 1 Evropské sociální charty, i v l. 6 Mezinárodního paktu o sociálních, hospodáYských a kulturních právech. Toto právo zajisté neznamená, ~e by ml stát ka~dému zajistit práci, na základ tchto ustanovení má vaak povinnost vyvinout úsilí k zajiatní práce tm, kdo o ni usilují. K ochran práva na práci proto provádí aktivní politiku zamstnanosti, zahrnující pYedevaím podpornou a zprostYedkovatelskou innost úYado práce. Závazky, které pro eskou republiku z Listiny i mezinárodních smluv vyplývají, jsou na vnitrostátní úrovni konkretizovány na úrovni podústavního práva v pYísluaném provádcím zákon, jím~ je v daném pYípad zákon o zamstnanosti, výklad jeho jednotlivých ustanovení pak musí respektovat smysl a ú el citovaného lánku 26 Listiny a být v souladu té~ s l. 4 odst. 4 Listiny. Nejvyaaí správní soud proto sporná ustanovení zákona vykládal, krom pou~ití klasických výkladových metod, té~ se zYetelem na limity dané ústavním poYádkem.<br/><br/>[19] Podle § 31 písm. c) zákona o zamstnanosti uchaze  o zamstnání maYí sou innost s krajskou pobo kou ÚYadu práce, jestli~e se nedostaví na krajskou pobo ku ÚYadu práce ve stanoveném termínu bez vá~ných dovodo [§ 5 písm. c)].<br/><br/>[20] Podle § 5 písm. c) bod 7 zákona o zamstnanosti se pro ú ely tohoto zákona rozumí vá~nými dovody dovody spo ívající v jiných vá~ných osobních dovodech, napYíklad etických, mravních i nábo~enských, nebo dovodech hodných zvláatního zYetele.<br/><br/>[21] Úvodem je tYeba uvést, ~e ani ist jazykový výklad uvedených ustanovení nesvd í tak zcela právnímu názoru ~alovaného i krajského soudu. Je pravdou, ~e za maYení sou innosti pova~uje § 31 písm. c) zákona o zamstnanosti i nedostavení se na krajskou pobo ku ÚYadu práce ve stanoveném termínu bez vá~ných dovodo. Pokud vaak jde o identifikaci onch vá~ných dovodo, nepodává § 5 písm. c) tohoto zákona exaktní definici tohoto pojmu, ani neuvádí taxativní vý et, jaké skute nosti tmito vá~nými dovody mohou být. Vá~né dovody jsou zde vymezeny ve dvou skupinách  první skupina uvádí vá~né osobní dovody, které jsou zde také demonstrativn vypo teny, druhou skupinu pak tvoYí dovody hodné zvláatního zYetele, které nejsou blí~e vymezené vobec. Práv tato ást ustanovení vaak podle názoru Nejvyaaího správního soudu vytváYí správnímu orgánu právní prostor pro to, aby zvá~il vaechny okolnosti pYípadu a aby rozhodnutí o vyYazení z evidence uchaze o o zamstnání odpovídalo míYe poruaení povinností ze strany uchaze e (nejedná se zde o správní uvá~ení, jak opakovan ve svém vyjádYení uvádí ~alovaný, ale o výklad neur itého právního pojmu). Zde je nutno podotknout, ~e výkladem tohoto ustanovení, pYedevaím v tom smru, co lze pova~ovat za dovody hodné zvláatního zYetele, se krajský soud ani ~alovaný nijak nezabývali.<br/><br/>[22] K Yádnému vymezení tohoto pojmu je vaak, krom výkladu jazykového, nutno pou~ít i dalaí výkladové metody (systematický, historický i teleologický). Ji~ výae bylo uvedeno, ~e pYedchozí zákon . 1/1991 Sb., o zamstnanosti (§ 7 odst. 3) umo~Hoval vyYadit uchaze e o zamstnání z evidence tehdy, pokud maYil sou innost s ÚYadem práce úmysln, a to na dobu tYí msíco, pYi em~ pojem maYení zde nebyl definován. Zákon . 435/2004 Sb., o zamstnanosti, je v tomto ohledu pYísnjaí a také podrobnjaí. Místo mo~nosti vyYadit uchaze e z evidence uchaze o o zamstnání ukládá krajským pobo kám ÚYadu práce pYímo povinnost tak u init, jsou-li pro to splnny zákonem stanovené podmínky; dále provádí ur itou diferenciaci jednotlivých poruaení povinností a podle jejich záva~nosti stanovuje pro nkteré z nich sankci (tento pojem je zde u~it jeho u~aím slova smylsu) v podob vyYazení z evidence uchaze o o zamstnání na dobu aesti msíco, u nkterých je ponechána povodní sazba tYí msíco. Pojem maYení sou innosti s ÚYadem práce také nový zákon o zamstnanosti blí~e definuje a zaYazuje ho (v etn nedostavení se na krajskou pobo ku ÚYadu práce v dohodnutém termínu bez vá~ného dovodu) mezi záva~njaí poruaení povinností, které je sankcionováno vyYazením z evidence minimáln na dobu aesti msíco. Zákon zároveH ji~ nepo~aduje, aby k maYení sou innosti doalo úmysln, ale k pou~ití sankce sta í maYení z nedbalosti. MaYení sou innosti s ÚYadem práce je tedy skute n postaveno na roveH tak záva~ným poruaením zákona, jako je nelegální zamstnání, odmítnutí nastoupit do vhodného zamstnání i odmítnutí nastoupit na dohodnutou rekvalifikaci. <br/><br/>[23] Dle názoru Nejvyaaího správního soudu je proto nutné pYi hodnocení toho, zda doalo k maYení sou innosti s ÚYadem práce ji~ jen samotným nedostavením se na pYísluanou pobo ku ÚYadu práce, velmi dbát o to, aby byla pYi posuzování vci zachována proporcionalita mezi mírou poruaení povinnosti a tvrdostí sankce, která za toto poruaení následuje, a aby byly v~dy citliv zvá~eny vaechny okolnosti daného pYípadu. V tomto smru byla nová právní úprava maYení sou innosti obsa~ená v zákon . 435/2004 Sb., o zamstnanosti v~dy ponkud problematická. Toho si byl zYejm vdom i sám zákonodárce, co~ se projevilo tím, ~e i ustanovení § 5 písm. c) zákona o zamstnanosti prodlalo ur itý legislativní <br/>vývoj  v povodním znní toti~ zahrnovalo pouze první skupinu dovodo, ta druhá byla do zákona o zamstnanosti inkorporována a~ zákonem . 382/2008 Sb. s ú inností od 1. 1. 2009. Dovodová zpráva k této zmn uvádí, ~e  [P]latná právní úprava umo~Huje úYadom práce zohlednit jiné vá~né osobní dovody, které brání uchaze i o zamstnání v plnní jeho povinností. Navrhovaná zmna umo~ní, aby úYady práce mohly zohlednit i dovody hodné zvláatního zYetele, které nemají osobní charakter a objektivn brání uchaze i o zamstnání v plnní jeho povinností. Jedná se napY. o dopravní kalamitu, ~ivelné pohromy apod. Jednalo se tedy o ur ité zmk ení právní normy a lze dovodit, ~e tato úprava byla, mimo jiného, i reakcí na dosavadní judikaturu správních soudo, která tvrdým výkladom zákona zastávaným a~ doposud ~alovaným nebyla pYília naklonna.<br/><br/>[24] Judikatura Nejvyaaího správního soudu vaak pYi výkladu uvedeného ustanovení zachází jeat dále ne~ dovodová zpráva k zákonu a uvedená ustanovení § 31 písm. c) a § 5 písm. c) bod 7 zákona o zamstnanosti vykládá extenzivnji, a to tak, aby byla nastolena rovnováha mezi mírou záva~nosti poruaení povinnosti ze strany uchaze e o zamstnání a sankcí, která ho za to stíhá. V této souvislosti lze st~ovateli pYisvd it v tom, ~e jednotlivé judikáty, jich~ se v kasa ní stí~nosti dovolává, mají obecnjaí platnost a nelze je pova~ovat za pouhou kazuistiku, od ní~ se lze i v pYípad malých rozdílo ve skutkovém stavu jednotlivých pYípado odliait. Zvláat v rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 30. 4. 2014, <br/> . j. 4 Ads 109/2013  28 byl alespoH v obecné rovin uveden návod, jak pojem maYení sou innosti spo ívající v nedostavení se v dohodnutém termínu na pYísluanou pobo ku ÚYadu práce posuzovat. Nejvyaaí správní soud zde uvedl, ~e  Nelze (& ) v rámci jednoho rozsudku stanovit jasný a jednozna ný návod, jak mají být správními orgány vaechny pYípady posouzeny, Nejvyaaí správní soud je vaak pYesvd en, ~e správní orgány by mly v~dy citliv posoudit situace, ke kterým v lidském ~ivot b~n dochází a které znemo~Hují uchaze om o zamstnání dostavit se v as na jednání k úYadu práce, pYi em~ mají zohlednit to, jestli se nejedná o ú elové a úmyslné vyhýbání se povinnostem uchaze e o zamstnání a zda se uchaze  aktivn sna~í vzniklou situaci adekvátními prostYedky Yeait. Absolutní trvání správních orgáno na tom, ~e uchaze i musí být pYítomni v daném termínu na úYadu práce, bez ohledu na okolnosti daného pYípadu s argumentem, ~e Yada vcí je  rozumn pYedvídatelná , je zjevn pYehnané a neadekvátní. Tím, ~e správní orgány pYihlédnou k okolnostem a zposobu jednání uchaze e o zamstnání, nezmírní dopady zákona o zamstnanosti, jak nesprávn st~ovatel dovozuje, ale citliv napomo~e posoudit pYípad ve vaech jeho souvislostech a rozhodnout spravedliv tak, ~e vyYadí z evidence uchaze o o zamstnání pouze ty, kteYí maYí sou innost s úYadem práce bez vá~ných dovodo a kteYí tak neplní své povinnosti vyplývající ze zákona o zamstnanosti.<br/><br/>[25] Tato obecná teze dopadá i na projednávaný pYípad. Není zajisté sporu o tom, ~e st~ovatel pochybil, pokud si nesprávn zaznamenal datum domluvené schozky. ZároveH je vaak zYejmé, ~e se aktivn sna~il svoje pochybení napravit, ~e za pomrn dlouhou dobu vedení v evidenci uchaze o o zamstnání (od 27. 7. 2015 do 17. 10. 2016) si svoje povinnosti plnil a ~e jeho pochybení nenese ~ádné znaky ú elového vyhýbání se zákonem stanoveným povinnostem. Ve shod s názorem st~ovatele i se svojí pYedchozí judikaturou má i Nejvyaaí správní soud za to, ~e pYi posuzování otázky, zda v daném pYípad skute n doalo k naplnní dispozice § 31 písm. c) zákona o zamstnanosti, je tYeba vzít v úvahu jak zcela minimální míru poruaení povinností ze strany st~ovatele, tak i jeho dosavadní chování a dalaí výae popsané okolnosti pYípadu a teprve po jejich vyhodnocení lze u init závr, zda jednáním st~ovatele doalo k maYení sou innosti s ÚYadem práce i nikoliv.<br/><br/>[26] K tomu Nejvyaaí správní soud zdorazHuje, ~e nesdílí názor ~alovaného, podle nho~ intenzita poruaení povinnosti nehraje ~ádnou roli a pYi jakémkoliv poruaení povinnosti (napY. i pYi zpo~dní patnácti minut na domluvenou schozku) automaticky následuje sankce v podob vyYazení z evidence uchaze o o zamstnání. Zde je tYeba znovu pYipomenout, ~e vyYazení z evidence uchaze o o zamstnání má pro uchaze e dosti tvrdé právní dosledky, a to nejen v oblasti realizace jeho ústavního práva na práci tím, ~e je mu odepYena pomoc pYi zajiatní zamstnání a eventuáln i hmotné zabezpe ení v podob podpory v nezamstnanosti (jak bylo uvedeno v rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, . j. 4 Ads 20/2008  58), ale i v oblasti ú asti na dochodovém a v oblasti úhrady zdravotního pojiatní. Takováto sankce, navíc ve vyaaí sazb, by tedy mla být uplatHována pYimYen, v~dy s ohledem na povahu a intenzitu poruaení povinnosti tak, aby ve výsledku nedocházelo k vydávání zjevn nespravedlivých a ve svých dosledcích absurdních rozhodnutí. <br/><br/>[27] Nejvyaaí správní soud zde nikterak nezpochybHuje, ~e uchaze i o zamstnání si musí plnit své zákonné povinnosti a spolupracovat s ÚYadem práce v takové míYe, aby i on mohl dostát povinnostem svým, tj. ú inn jim pomáhat se zajiatním zamstnání. ZároveH ovaem je tYeba mít na zYeteli, ~e ÚYad práce je institucí, jejím~ prostYednictvím lidé realizují svoje právo vyplývající z Listiny a z mezinárodních smluv, jimi~ je eská republika vázána a jeho role tedy spo ívá pYedevaím v pomoci potYebným, nikoliv v tvrdém trestání a odmítáním pomoci ka~dému, kdo bye jen nepatrn pochybil. V tomto smru vykládá ~alovaný zákon opakovan (viz citované rozsudky Nejvyaaího správního soudu) v rozporu se smyslem a ú elem práva, k jeho~ realizaci slou~í, tedy v rozporu s l. 4 odst. 4 Listiny.<br/><br/>[28] S ohledem na skutkové okolnosti pYípadu a výae uvedené úvahy má tak Nejvyaaí správní soud za to, ~e v projednávané vci nedosáhlo poruaení povinností ze strany ~alobce, spo ívající v nedostavení se na pYísluanou pobo ku ÚYadu práce ve sjednaném termínu, takové intenzity, aby bylo mo~no hovoYit o maYení sou innosti s ÚYadem práce. Nedostatek intenzity poruaení povinnosti pak Nejvyaaí správní soud pova~uje za jiný dovod hodný zvláatního zYetele ve smyslu § 5 písm. c) bodu 7 zákona o zamstnanosti.<br/><br/>[29] Nejvyaaí správní soud tak uzavírá, ~e rozsudek Krajského soudu v eských Budjovicích je zatí~en vadou nesprávného posouzení právní otázky ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s. Touté~ vadou je vaak zatí~eno i rozhodnutí ~alovaného, Nejvyaaí správní soud proto podle § 110 odst. 2, písm. a) s. Y. s. zruail jak napadený rozsudek tak i rozhodnutí ~alovaného a vc vrátil ~alovanému k dalaímu Yízení. V nm je ~alovaný podle § 110 odst. odst. 4 s. Y. s. v návaznosti na § 78 odst. 5 s. Y. s. a ve spojení s § 120 s. Y. s. vázán právním názorem Nejvyaaího správního soudu tak, ~e k vyYazení ~alobce z evidence uchaze o o zamstnání z dovodu jeho maYení sou innosti s ÚYadem práce nebyly dány zákonné dovody.<br/><br/>[30] St~ovatel ml ve vci úspch, s ohledem na výrok rozsudku mu tak vzniklo právo na náhradu náklado Yízení jak za Yízení o kasa ní stí~nosti, tak za Yízení o ~alob (§ 60 odst. 1 s. Y. s. ve spojení s § 120 s. Y. s.). Náklady st~ovatele spo ívají v nákladech jeho právního zastoupení, kdy zástupce st~ovatele advokát Mgr. OndYej Vokál u inil ve vci tYi hlavní úkony právní slu~by, za co~ mu nále~í odmna podle § 7 a § 9 odst. 2 vyhl. . 177/1996 Sb. v celkové výai 9 300 K  a náhrada hotových výdajo podle § 13 odst. 3 cit. vyhl. v celkové výai 900 K , úhrnem tedy 10 200 K . Vzhledem k tomu, ~e jmenovaný je plátcem DPH, navyauje se uvedená ástka s pou~itím § 57 odst. 2 s. Y. s. o 21%, tak~e celkov bylo pYiznáno k úhrad 12 342 K . Tuto ástku je ~alovaný povinen zaplatit k rukám zástupce st~ovatele do patnácti dno od právní moci tohoto rozsudku.<br/><br/><br/>P o u  e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u pYípustné opravné prostYedky (§ 53 odst. 3 s. Y. s.).<br/><br/><br/>V Brn dne 4. dubna 2019<br/><br/>JUDr. Jaroslav Vlaaín<br/>pYedseda senátu<br/></body> </html>