<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 5 As 140/2014- 85 - text</title> </head> <body> ÿþ5 As 140/2014 - 88<br/>pokra ování<br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>R O Z S U D E K<br/>J M É N E M R E P U B L I K Y<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senátu slo~eném z pYedsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudco JUDr. Pavla Molka a JUDr. Lenky Matyáaové ve vci ~alobce: J. H., zastoupený JUDr. Janou Holubcovou, advokátkou se sídlem Dolní Be va 494, proti ~alovanému: Krajský úYad Zlínského kraje, se sídlem tYída Tomáae Bati 21, Zlín, za ú asti osob zú astnných na Yízení: I. J. F., II. Ing. P. L., III. A. D., v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostrav ze dne 27. 6. 2014, . j. 22 A 108/2012 - 84,<br/><br/><br/>t a k t o :<br/><br/><br/>Rozsudek Krajského soudu v Ostrav ze dne 27. 6. 2014, . j. 22 A 108/2012 - 84, s e z r u a u j e a vc s e v r a c í tomuto soudu k dalaímu Yízení. <br/> <br/> <br/>O d o v o d n  n í :<br/> <br/><br/>I. Dosavadní probh Yízení<br/><br/> K ~ádosti osoby zú astnné na Yízení 1) zahájil Obecní úYad Hutisko-Solanec (dále jen  obecní úYad ) Yízení ve vci ur ení existence veYejn pYístupné ú elové komunikace na pozemku parc. . X v k. ú. H. podle § 142 odst. 1 zákona . 500/2004 Sb., správní Yád (dále jen  správní Yád ).<br/><br/>Rozhodnutím ze dne 5. 12. 2011, . j. 5/XII/2011-Rozh., obecní úYad rozhodl, ~e na pozemku parc. X v k. ú. H. v úseku od napojení na veYejn pYístupnou ú elovou komunikaci na parc. . X v k. ú. H. a~ po veYejn pYístupnou ú elovou komunikaci na pozemku parc. . X v k. ú. H. existuje veYejn pYístupná ú elová komunikace. <br/><br/>Proti tomuto rozhodnutí podal ~alobce (dále  st~ovatel ), coby vlastník pYedmtného pozemku, odvolání. Rozhodnutím ze dne 6. 4. 2012, . j. KUZL - 4057/2012, ~alovaný zamítl st~ovatelovo odvolání a rozhodnutí obecního úYadu potvrdil. <br/><br/>Krajský soud v Ostrav (dále jen  krajský soud ) zamítl ~alobu st~ovatele proti rozhodnutí ~alovaného. Z § 2 odst. 1 zákona . 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen  zákon o pozemních komunikacích ), dovodil, ~e prvním defini ním znakem ú elové pozemní komunikace je znatelnost cesty v terénu a její u~itelnost dopravními vozidly. Tento znak ml za splnný, neboe obecní úYad provedl místní aetYení, pYi nm~ konstatoval, ~e cesta je v terénu znatelná  jedná se o polní cestu o aíYce cca 2,5 metro s místy kamenitým povrchem. St~ovatel tvrdil protiprávnost zalo~ení cesty, neboe zde ml tehdejaí národní výbor neoprávnn nasypat vrstvu makadamu; podle krajského soudu ale nejsou okolnosti samotného zYízení cesty v Yízení podle § 142 správního Yádu relevantní z hlediska posouzení jejího charakteru jako~to veYejn pYístupné ú elové komunikace. Navíc z výpovdi svdko B., U., R. a V. vyplynulo, ~e cesta v daném míst existovala nejpozdji v roce 1943, zatímco ke st~ovatelem zmínnému násypu makadamu doalo a~ v osmdesátých letech 20. století. Tvrzení osoby zú astnné na Yízení 3), ~e v uvedeném míst cesta nikdy nebyla, ml krajský soud za vyvrácené ostatními dokazy, zejména výpovmi ostatních svdko. Druhým defini ním znakem ú elové pozemní komunikace, vyplývajícím z § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, byla podle krajského soudu funkce komunikace jako~to spojnice pro vlastníky sousedních nemovitostí. I tento znak byl splnn, neboe zjiatní obecního úYadu, ~e cesta spojuje nemovitosti dot ených osob s centrem obce, zostalo nezpochybnno. TYetím defini ním znakem veYejn pYístupné ú elové komunikace byl podle krajského soudu souhlas jejího vlastníka, co~ je dovozováno judikaturou Ústavního soudu i obou nejvyaaích soudo z § 19 zákona o pozemních komunikacích. Tento souhlas mo~e být dán i konkludentn, absencí aktivního bránní u~ívání komunikace. Podle usnesení Nejvyaaího soudu ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1173/2005, takový souhlas v zásad pYechází i na pozdjaího vlastníka. V posuzovaném pYípad krajský soud zjistil, ~e pYi ústním jednání pYed obecním úYadem osoba zú astnná na Yízení 2) a V. L. shodn uvedly, ~e cestu u~ívaly od roku 1983 jako jedinou mo~nou pYíjezdovou komunikaci ke své nemovitosti po výslovn udleném souhlasu tehdejaích vlastníko pozemko, jen~ byl udlen za pYítomnosti E. B. i samotného st~ovatele. Ten k u~ívání neml výhrady a~ do roku 2007, kdy za al cestu zahrazovat. M. a A. U. vypovdli, ~e cestu u~ívali jako jedinou pYíjezdovou komunikaci ke svému domu od roku 1966 a ~e od roku 1988, kdy za ali stavt chalupu, matka st~ovatele projezdu nikdy nebránila. I oni uvedli, ~e pokojný stav trval do roku 2007. Svdek R. uvedl, ~e tam cesta byla  v~dycky , svdek B., ~e tam byla ji~ v roce 1943, a svdkyn V. (narozena v roce 1959), ~e tam byla od jejího dtství. Tuto cestu u~ívali s vdomím vlastníko pozemku a bez výhrad z jejich strany. St~ovatel ani osoba zú astnná na Yízení 3) nesdlili, jakým zposobem mli jejich právní pYedchodci projevovat nesouhlas s u~íváním pozemku osobami odlianými od pracovníko JZD. Krajský soud na tomto skutkovém základ dovodil, ~e právní pYedchodci konkludentn vyjádYili souhlas s u~íváním komunikace. K otázce nezbytnosti komunika ní potYeby krajský soud konstatoval, s odkazem na rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 16. 5. 2011, . j. 2 As 44/2011 - 99, publ. pod . 2370/2011 Sb. NSS, ~e pYi nesporném prokázání souhlasu s veYejným u~íváním ú elové komunikace je v Yízení o vydání deklaratorního rozhodnutí podle § 142 odst. 1 správního Yádu nadbyte né tuto otázku zkoumat. Správní orgány tak inily toliko pro pYesvd ivost argumentace. Závrem krajský soud poznamenal, ~e pokud doalo od skon ení správního Yízení ke zmnám, napYíklad vybudování dalaích cest, má st~ovatel mo~nost iniciovat Yízení o úprav i omezení veYejného pYístupu na ú elovou komunikaci podle § 7 odst. 1 vty druhé zákona o pozemních komunikacích. <br/><br/><br/>II. Obsah kasa ní stí~nosti<br/><br/> St~ovatel napadl rozsudek krajského soudu kasa ní stí~ností, odkazující na kasa ní dovod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s. Namítá, ~e v ásti týkající se konkludentního souhlasu právních pYedchodco st~ovatele a v ásti týkající se viditelnosti cesty na pYedmtném pozemku není právní posouzení krajského soudu skutkov podlo~ené. O konkludentním souhlasu právních pYedchodco st~ovatele lze mít oprávnné a opodstatnné pochyby s ohledem na spole enské pomry do roku 1989 a poté a~ do roku 1993, kdy dYívjaí JZD vydalo nemovitosti k zemdlskému hospodaYení. Nelze pYijmout bez pochybností závr, ~e pYedchodci st~ovatele se zpYístupnním cesty konkludentn souhlasili. Oproti tvrzení svdko B. a R. o dlouholeté existenci cesty stojí tvrzení svdkyn V., podle ní~ byla bez vdomí st~ovatele cesta upravena. St~ovatel v ~alob poukazoval na jiné mo~nosti pYístupu k sousedním nemovitostem, které byly reálné a vyu~itelné. Osoby zú astnné na Yízení 1) a 2) jezdily ke svým nemovitostem jinou cestou. Dle tvrzení st~ovatele mu JUDr. M. H., který je jako oprávnná úYední osoba podepsán pod rozhodnutím ~alovaného, dne 21. 3. 2012 telefonicky sdlil, ~e pokud by zástupci obce Hutisko-Solanec uvedli, ~e existují i jiné mo~nosti pYístupu a pYíjezdu k sousedícím nemovitostem, rozhodl by ve vci jinak. Podmínka nutné komunika ní potYeby tak nemohla být z výae uvedených dovodo naplnna. Pozemek slou~í k výkonu jeho zemdlského podnikání i k ob~iv jeho syna a snachy. Napadeným rozsudkem nebylo dosledn zkoumáno, zda nedochází k neodovodnnému omezení jeho vlastnického práva. Krajský soud se blí~e nezabýval tím, ~e pYedmtná ú elová komunikace prochází souborem budov tvoYících statek st~ovatele, majících charakter uzavYeného objektu ve smyslu § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Z uvedených dovodo st~ovatel navrhl zruaení rozsudku krajského soudu a vrácení mu vci k dalaímu Yízení.<br/><br/><br/>III. VyjádYení ke kasa ní stí~nosti a dalaí podání<br/><br/> Osoba zú astnná na Yízení 1) ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti uvedla, ~e o neexistenci jiné komunika ní alternativy svd í fakt, ~e obec Hutisko-Solanec má vybudovat njakou novou cestu. To bylo potvrzeno i v probhu místního aetYení. Komunikace zobrazené v mapách pYedlo~ených st~ovatelem existují pouze na papíYe. Soubor staveb, které st~ovatel nazývá statkem, zahrnuje tYi rodinné domy, dva chlévy a stodolu. Jedná se o dYíve samostatné budovy nkolika povodních vlastníko, které mají dodnes samostatná ísla popisná. St~ovatel od roku 2007 a~ do sou asnosti, navzdory správním i soudním rozhodnutím, stále verbáln napadá vaechny, kteYí tuto veYejn pYístupnou ú elovou komunikaci pou~ívají, klade na ni pYeká~ky a znemo~Huje její údr~bu a opravu. Tato komunikace je jedinou pYíjezdovou cestou k domu osoby zú astnné na Yízení 1). <br/><br/> Osoba zú astnná na Yízení 2) ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti tvrdila, ~e souhlas právních pYedchodco st~ovatele s u~íváním pYedmtné ú elové komunikace byl udlen ústn, nikoli jen konkludentn, a to pYi místním aetYení v dob nabytí sousední nemovitosti otcem osoby zú astnné na Yízení 2). Dalaí ústní souhlas udlila právní pYedchodkyn st~ovatele v dob, kdy za aly konflikty se st~ovatelem. Kdy~ se osoba zú astnná na Yízení 2) pokusila o dohodu se st~ovatelem a navrhla zYízení vcného bYemene, pYípadn nájemní smlouvy, odmítl ji st~ovatel se slovy  Jezdía? Jezdía! Tak není co zYizovat . Viditelnost cesty byla potvrzena pYi místním aetYení obecním úYadem. Xeaení navrhované st~ovatelem není vyhovující, neboe uvedené cesty vedou pYes místy podmá ené louky a strmé lesní stezky. Cesta provizorn vyu~ívaná osobou zú astnnou na Yízení 2) kon í 150 metro vzduanou arou od jejího pozemku; pYístup k pozemku je tak mo~ný pouze paky, strmou lesní cestou. Cestu pYes dvor st~ovatele vyu~ívá omezen vzhledem k tomu, ~e ji st~ovatel ohro~oval nejen slovn, ale i vidlemi a házením smrkových kolo pod kola vozidla. PYitom osoba zú astnná na Yízení 2) tuto komunikaci vyu~ívala bez jakýchkoli výhrad od roku 1983 do roku 2007. Charakter a po et budov se od roku 1983 nezmnil. <br/><br/> Osoba zú astnná na Yízení 3) vyjádYila podiv nad tím, ~e její výpov byla krajským soudem vyhodnocena jako nevrohodná. Trvá na tom, ~e v dob, kdy vyrostala, kon ila cesta pod chlévem pYinále~ejícím k nemovitostem . p. X a . p. X a dále pokra ovala louka. Po louce sousedé chodili a slou~ila i ke svozu sena z luk i dYeva z leso. V rámci kolektivizace zemdlství jim byl majetek odebrán a pYidlen JZD k u~ívání. V té dob jejich louku pou~ívali i sousedé k projezdu ke svým nemovitostem; jakákoli reakce by byla z jejich strany bezpYedmtná, stejn jako v pYípad, kdy se bez jejich souhlasu rozhodl národní výbor nasypat na ást louky makadam. }alovaný se podle ní nezabýval jinými komunika ními alternativami.<br/><br/> St~ovatel ve svém dalaím podání rozporoval tvrzení uvedená ve vyjádYeních osob zú astnných na Yízení 1) a 2). Dále sdlil, ~e má obavu z chování osoby zú astnné na Yízení 1) a jejího syna a z toho, ~e spole nost LINESSA Medical s.r.o., vlastnící pozemky nad jeho pozemky, za ne podnikat v oblasti ubytování osob, co~ by mohlo vést k zániku jeho podnikání.<br/><br/> Na to jeat zareagovala osoba zú astnná na Yízení 2), která trvala na pravdivosti svých tvrzení. <br/><br/> }alovaný se ke kasa ní stí~nosti nevyjádYil.<br/><br/><br/>IV. Xízení pYed rozaíYeným senátem Nejvyaaího správního soudu<br/><br/> PYi pYedb~ném posouzení kasa ní stí~nosti dospl pátý senát Nejvyaaího správního soudu k závru, ~e existuje rozporná judikatura Nejvyaaího správního soudu k otázce, zda je pYi zjiaeování veYejn pYístupné ú elové komunikace ve smyslu § 7 zákona o pozemních komunikacích nezbytné posoudit nutnost komunika ní potYeby i v pYípad, ~e byl dán souhlas vlastníka, respektive jeho právních pYedchodco, s obecným u~íváním cesty, a proto vc pYedlo~il podle § 17 s. Y. s. rozaíYenému senátu Nejvyaaího správního soudu usnesením ze dne 26. 5. 2016, . j. 5 As 140/2014 - 53.<br/><br/> St~ovatel ve vyjádYení ze dne 7. 6. 2016 ozna il pYedlo~ení vci rozaíYenému senátu za vhodné. V dalaím vyjádYení ze dne 12. 8. 2016 popYel, ~e by souhlas s u~íváním cesty mohli dát jeho právní pYedchodci, co~ vyplývá i z listin zalo~ených ve spise. Navíc je nutno vzít v potaz, ~e dYíve byl pYíjezd k nemovitostem uskute Hován jinak ne~ autem, tYeba koHským povozem i na saních. St~ovatel také podotkl, ~e E. B. nikdy nebyl vlastníkem uvedeného pozemku, ili jeho pYípadný souhlas byl bez významu.<br/><br/> Na toto vyjádYení zareagovala osoba zú astnná na Yízení 2) podáním ze dne 21. 8. 2016, v nm~ uvedla, ~e souhlas s u~íváním cesty byl udlen právními pYedchodci st~ovatele ústn a ~e tuto cestu pravideln u~ívá její rodina od roku 1983. Krom její rodiny u~ívaly pravideln cestu i dalaí osoby. Proti tomuto u~ívání cesty st~ovatel ani jeho právní pYedchodci od roku 1983 do roku 2007 nikdy nevznesli ~ádnou stí~nost. <br/><br/> RozaíYený senát Nejvyaaího správního soudu v usnesení ze dne 2. 2. 2017, . j. 5 As 140/2014 - 76, dospl k závru, ~e judikatura Nejvyaaího správního soudu byla skute n nejednotná v odpovdích na pYedlo~enou otázku. PYesto shledal nedostatek své pravomoci k jejímu vcnému zodpovzení, neboe odpov ji~ podle rozaíYeného senátu poskytla konzistentní nálezová judikatura Ústavního soudu, pYedstavovaná zejména nálezy ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 268/06, a ze dne 15. 3. 2011, sp. zn. III. ÚS 2942/10. Z tchto rozhodnutí vyplývá, ~e i v pYípad udlení souhlasu s veYejným u~íváním pozemku jako komunikace je nezbytné zkoumat naplnní podmínky nutné a ni ím nenahraditelné komunika ní potYeby. Podle rozaíYeného senátu byla tedy pYedlo~ená otázka autoritativn vyYeaena Ústavním soudem. Rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu vydaná po tchto nálezech, zastávající opa ný názor, ozna il rozaíYený senát za ojedinlá, opomíjející citovanou judikaturu Ústavního soudu a nikterak s ní nepolemizující, z eho~ dovodil, ~e tato rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu nebyla zposobilá zalo~it jeho pravomoc k vcnému posouzení pYedlo~ené otázky. Z uvedených dovodo rozaíYený senát vrátil vc pátému senátu k rozhodnutí ve vci samé. <br/><br/><br/>V. Vcné posouzení kasa ní stí~nosti<br/><br/> Nejvyaaí správní soud posoudil kasa ní stí~nost v mezích jejího rozsahu a uplatnných dovodo a zkoumal pYitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nim~ by musel pYihlédnout z úYední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. Y. s.). <br/><br/> Kasa ní stí~nost je dovodná.<br/><br/> St~ovatel v kasa ní stí~nosti namítl, ~e krajský soud ml posoudit, zda existují jiné mo~né pYístupové cesty pro vlastníky sousedních pozemko. Krajský soud tak neu inil, neboe s odkazem na rozsudek Nejvyaaího správního soudu . j. 2 As 44/2011  99, dospl k závru, ~e takové posouzení je nadbyte né v situaci, kdy byl jednozna n prokázán konkludentní souhlas právních pYedchodco st~ovatele s veYejným u~íváním cesty (viz bod 41 rozsudku krajského soudu).<br/><br/> Jak ale vyplývá z usnesení rozaíYeného senátu a jím odkazovaných nálezo Ústavního soudu, uvedený právní názor Nejvyaaího správního soudu, pYevzatý poté krajským soudem, odporuje nálezové judikatuYe Ústavního soudu, která pro soulad s l. 11 Listiny základních práv a svobod vy~aduje posouzení naplnní podmínky nutné komunika ní potYeby v~dy, v etn situace, kdy je souhlas s u~íváním cesty jako veYejné komunikace dán nade vaí pochybnost. V nálezu sp. zn. II. ÚS 268/06 Ústavní soud uvedl, ~e  vedle nezbytného souhlasu vlastníka je podmínkou veYejného u~ívání soukromého pozemku té~ existence nutné a ni ím nenahraditelné komunika ní potYeby. Z dneaních hledisek posuzování legitimních omezení základních práv se toti~ jedná o nezbytnou podmínku proporcionality omezení. Zjednoduaen Ye eno, existují-li jiné zposoby, jak dosáhnout sledovaného cíle (zajiatní komunika ního spojení nemovitostí), ani~ by doalo k omezení vlastnického práva, je tYeba dát pYed omezením vlastnického práva pYednost tmto jiným zposobom (bod 34). Tý~ závr Ústavní soud zopakoval v nálezech ze dne 15. 3. 2011, sp. zn. III. ÚS 2942/10, ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. II. ÚS 3608/10, a ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 263/11, a odkázal na nj i v usnesení ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. II. ÚS 136/15.<br/><br/>Pátému senátu je známo i usnesení ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. II. ÚS 553/14, v nm~ Ústavní soud konstatoval:  [J]e tYeba zdoraznit, ~e judikaturní závr kasa ního soudu [vyjádYený v rozsudku ze dne 20. 12. 2013, . j. 7 As 94/2013 - 37] o tom, ~e v tomto pYípad je nadbyte né zkoumat tzv. komunika ní potYebu, nelze pokládat za ústavn nekonformní, jsoucí v rozporu s pYedmtným nálezem Ústavního soudu [sp. zn. II. ÚS 268/06], proto~e existence komunika ní potYeby tu je fakticky konzumována volí vlastníka dot eného pozemku, který takovou pozemní komunikaci zYídil nebo s jejím zYízením souhlasil. (& ) Pakli~e tedy Nejvyaaí správní soud ze zjiatného skutkového stavu dovodil, ~e ú elová pozemní komunikace byla zYízena vlastníkem pozemko, resp. vlastník pozemko vdom strpl u~ívání pozemko jako veYejn pYístupnou ú elovou komunikaci, nic nebránilo tomu, aby se spole n se vznikem i zYízením této ú elové pozemní komunikace aktivoval re~im jejího obecného u~ívání, s tím, ~e v Yízení o vydání deklaratorního rozhodnutí tak bylo nadbyte né zkoumat nutnou a nenahraditelnou komunika ní potYebu, nepostupoval v rozporu s východisky citovaného nálezu . <br/><br/>Ústavní soud v citovaném usnesení interpretoval nález sp. zn. II. ÚS 268/06 tak, ~e z nj nevyplývá povinnost zkoumat nutnou komunika ní potYebu, pokud byl udlen souhlas s u~íváním cesty jako veYejn pYístupné ú elové komunikace. Uvedený závr vaak podle Nejvyaaího správního soudu nekoresponduje s jasným znním nálezu, neboe v nm je jednozna n stanoveno, ~e  vedle nezbytného souhlasu vlastníka je podmínkou veYejného u~ívání soukromého pozemku té~ existence nutné a ni ím nenahraditelné komunika ní potYeby . Pokud tedy Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 268/06 postavil vedle sebe dv kumulativní podmínky ústavní konformity existence veYejn pYístupné ú elové komunikace, nelze podle Nejvyaaího správního soudu z nálezu dovodit, ~e druhou podmínku lze fakticky konzumovat splnním podmínky prvé. Pak by ostatn bylo posouzení podmínky nutné komunika ní potYeby irelevantní: bu by byla splnna podmínka souhlasu, a tedy by bylo mo~né deklarovat veYejn pYístupnou ú elovou komunikaci (bez ohledu na naplnní podmínky komunika ní potYeby), anebo by nebyla splnna podmínka souhlasu, a nemohlo by se tak jednat o veYejn pYístupnou ú elovou komunikaci (opt bez ohledu na naplnní podmínky komunika ní potYeby). Tento závr Nejvyaaího správního soudu potvrzuje i právní vta k nálezu zn. II. ÚS 268/06, která uzavírá, ~e  jediný ústavnkonformní výklad je ten, ~e s takovým omezením vlastnického práva musí vlastník pYísluaného pozemku souhlasit. Vedle nezbytného souhlasu vlastníka je podmínkou veYejného u~ívání soukromého pozemku té~ existence nutné a ni ím nenahraditelné komunika ní potYeby. Z dneaních hledisek posuzování legitimních omezení základních práv se toti~ jedná o nezbytnou podmínku proporcionality omezení . Takto ostatn interpretoval Ústavní soud tento nález ve své navazující nálezové judikatuYe, napY. v nálezu ze dne 15. 3. 2011, sp. zn. III. ÚS 2942/10, kde také dospl k závru, ~e  obecný soud v rámci ústavn konformní interpretace § 7 odst. 1 zákona . 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, na základ dokazního Yízení musí mít za prokázané, ~e vlastník poskytl - výslovn anebo konkludentn - souhlas s veYejným u~íváním ú elové komunikace a dále musí mít za prokázánu podmínku potYebnosti (podtr~ení doplnna Nejvyaaím správním soudem).<br/><br/>Citované nálezy Ústavního soudu, na jejich~ jednozna né znní poukázal i rozaíYený senát a jejich~ preceden ní síla je vyaaí ne~ usnesení (k jejich síle viz napY. nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05, body 85 92), nutn vedou Nejvyaaí správní soud k závru, ~e pYi zkoumání existence veYejn pYístupné ú elové komunikace ve smyslu § 7 zákona o pozemních komunikacích je nezbytné posoudit nutnost komunika ní potYeby i v pYípad, ~e byl dán souhlas vlastníka, respektive jeho právních pYedchodco, s obecným u~íváním cesty. Krajský soud se splnním podmínky nutné komunika ní potYeby nezabýval, proto~e její zkoumání pova~oval v souladu s rozsudkem Nejvyaaího správního soudu . j. 2 As 44/2011 - 99 za nadbyte né. Tento právní názor vaak nemo~e ve svtle výae citovaných nálezo Ústavního soudu obstát, a je tedy dán dovod pro zruaení napadeného rozsudku krajského soudu a vrácení mu vci k dalaímu Yízení podle § 110 odst. 1 vty první s. Y. s. <br/><br/>St~ovatel dále zpochybnil závr krajského soudu o konkludentním udlení souhlasu s veYejným u~íváním cesty právními pYedchodkynmi st~ovatele. Tento závr ~alovaný i krajský soud opYeli o výpovdi celé Yady svdko, kteYí shodn uvedli, ~e cesta existovala mnoho desetiletí a ~e jejímu veYejnému u~ívání za al bránit a~ st~ovatel v roce 2007, tedy po desítkách let veYejného u~ívání (viz body 31 32 rozsudku krajského soudu). Opa n vypovídala jen osoba zú astnná na Yízení 3), je~ ani neuvedla, jakým zposobem mly právní pYedchodkyn st~ovatele veYejnému u~ívání cesty bránit (bod 34 rozsudku krajského soudu). Nejvyaaí správní soud nemá uvedeným závrom, které jsou pYesvd iv odovodnny a mají oporu ve správním spise, co vytknout. Ostatn st~ovatel ani ~ádné konkrétní pochybení krajského soudu v tomto ohledu nenamítl. Tvrzení, ~e o souhlasu lze mít pochyby, proto~e ml být udlen pYed rokem 1989, tedy v nedemokratických pomrech, je v daném pYípad irelevantní, proto~e podle skutkových zjiatní s u~íváním cesty veYejností nikdo neprojevil nesouhlas ani po roce 1989, a to a~ do roku 2007 (viz té~ bod 32 napadeného rozsudku). Pokud D. V. vypovdla, ~e cesta byla bez vdomí právních pYedchodkyH st~ovatele upravena, nestojí toto její tvrzení v opozici k tvrzení naprosté vtainy svdko o dlouhodobém u~ívání cesty bez námitek právních pYedchodkyH st~ovatele, jak je v kasa ní stí~nosti nazna eno.<br/><br/>St~ovatel dále bez jakéhokoli bli~aího zdovodnní své námitky tvrdil, ~e skutkov podlo~ený není ani závr o zYetelnosti cesty v terénu. Nejvyaaí správní soud odkazuje na bod 19 napadeného rozsudku, kde se krajský soud s touto námitkou pYesvd iv a podrobn vypoYádává, mimo jiné odkazem na závry místního aetYení konaného dne 11. 3. 2011.<br/><br/>St~ovatel na závr kasa ní stí~nosti uvedl, ~e se krajský soud nezabýval podstatnou okolností uvedenou v ~alob, toti~ tím, ~e pYedmtná cesta prochází souborem budov tvoYících statek st~ovatele, majících charakter uzavYeného objektu ve smyslu § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Nejvyaaí správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, ~e st~ovatel námitku poruaení § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích v ~alob nevznesl, neboe k této vci pouze na stran 3 ~aloby uvedl, ~e  [z]bytky asfaltu se nachází na pYedmtném míst akorát ve dvoYe  statku ~alobce p. H., mezi jeho budovami a chlévy . Skute nou ~alobní námitku vaak st~ovatel k charakteru uzavYeného objektu neuplatnil. Tudí~ je logické, ~e se jí krajský soud nezabýval (§ 75 odst. 2 s. Y. s.). Za této situace se námitkou uzavYenosti objektu ve smyslu citovaného ustanovení nemo~e zabývat ani Nejvyaaí správní soud (§ 104 odst. 4 s. Y. s.)<br/><br/> Nejvyaaí správní soud pro dovodnost výae uvedené první kasa ní námitky rozsudek krajského soudu zruail podle § 110 odst. 1 vty první s. Y. s. a vc mu vrátil k dalaímu Yízení, ve kterém bude krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyaaím správním soudem v tomto rozhodnutí (§ 110 odst. 4 s. Y. s.). Hlavním úkolem krajského soudu tedy bude posoudit naplnní podmínky nutné komunika ní potYeby ve svtle argumentace uplatnné st~ovatelem. <br/><br/>O náhrad náklado Yízení o kasa ní stí~nosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. Y. s.).<br/><br/><br/>P o u  e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/> <br/>V Brn dne 30. bYezna 2017<br/><br/><br/><br/>JUDr. Jakub Camrda<br/> pYedseda senátu<br/><br/><br/></body> </html>