<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 2 As 324/2015- 16 - text</title> </head> <body> ÿþ 2 As 324/2015 - 20<br/>pokra ování<br/>[OBRÁZEK]<br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>R O Z S U D E K<br/>J M É N E M R E P U B L I K Y<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senátu slo~eném z pYedsedkyn JUDr. Miluae Doakové a soudco Mgr. Evy `onkové a Mgr. Marka BedYicha v právní vci ~alobkyn: B. N., zastoupené JUDr. Sylvou Chalupovou, advokátkou, se sídlem Horní lán 1210/29, Olomouc, proti ~alovanému: Krajský úYad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc, proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 29. 4. 2014, . j. KUOK 39119/2014, o kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti rozsudku Krajského soudu v Ostrav  pobo ka v Olomouci ze dne 12. 11. 2015, . j. 65 A 12/2014 - 36,<br/><br/><br/>t a k t o :<br/><br/><br/>I. Rozsudek Krajského soudu v Ostrav  pobo ka v Olomouci ze dne 12. 11. 2015, . j. 65 A 12/2014  36, s e z r u a u j e . <br/><br/>II. Rozhodnutí Krajského úYadu Olomouckého kraje ze dne 29. 4. 2014, . j. KUOK 39119/2014, s e z r u a u j e a vc s e v r a c í ~alovanému k dalaímu Yízení. <br/><br/>III. }alovaný j e p o v i n e n zaplatit ~alobkyni náhradu náklado Yízení ve výai 13 600 K  do 30 dno od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyn JUDr. Sylvy Chalupové, advokátky. <br/> <br/><br/>O d o v o d n  n í :<br/><br/><br/>I. Vymezení vci<br/><br/>[1] }alobkyn je matkou tyY dtí, pYi em~ dcery M. K. a B. V. N. jsou ji~ zletilé a synom T. N. a V. R. S. bylo v dob rozhodování Magistrátu msta Olomouce jako správního orgánu prvního stupn (dále jen  matri ní úYad ) sedmnáct a tYináct let. }alobkyn po ukon ení rozvodového Yízení se svým druhým man~elem dne 27. 1. 2014 oznámila matri nímu úYadu, ~e pYijímá své dYívjaí pYíjmení N. místo pYíjmení S. N. Dne 4. 2. 2014 po~ádala matri ní úYad o zmnu svého pYíjmení z dosavadního N. na S. N., co~ odovodnila tím, ~e své rodné pYíjmení pYijala v siln rozruaeném stavu ze skon eného rozvodového Yízení a neuvá~ila veakeré dosledky, pYedevaím zájem svých dtí. V pYíjmení, ke kterému se chce vrátit, jsou obsa~ena pYíjmení vaech jejích dtí, a ~ádné se tak nemo~e cítit méncenné.<br/><br/>[2] Rozhodnutím ze dne 19. 3. 2014, . j. SMOL/026438/2014/OSPR/MATR/Sme, matri ní úYad nevyhovl ~ádosti ~alobkyn. Odvolání ~alobkyn bylo zamítnuto a rozhodnutí matri ního úYadu potvrzeno rozhodnutím ~alovaného ze dne 29. 4. 2014, . j. KUOK 39119/2014 (dále jen  napadené rozhodnutí ). <br/><br/>[3] Proti napadenému rozhodnutí brojila ~alobkyn ~alobou, kterou Krajský soud v Ostrav  pobo ka v Olomouci rozsudkem ze dne 12. 11. 2015, . j. 65 A 12/2014  36 (dále jen  krajský soud a  napadený rozsudek ), zamítl. Posuzoval, zda zájem dtí ~alobkyn a kontinuita pou~ívání pYíjmení pYed orgány veYejné moci tvoYí vá~né dovody pro zmnu pYíjmení ve smyslu § 72 odst. 2 zákona . 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a pYíjmení a o zmn nkterých souvisejících zákono, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  zákon o matrikách ), které by pYevá~ily nad veYejným zájmem na stálosti pYíjmení. S odkazem na rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 11. 5. 2011, . j. 1 As 26/2011  55, publ. pod . 2352/2011 Sb. NSS (vaechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), doael k závru, ~e ~alobkyn vá~né dovody pro zmnu pYíjmení sice tvrdila, ale neprokázala. Podle krajského soudu alo pouze o subjektivní dojmy a pocity ~alobkyn. <br/><br/>[4] K ochran dtí pYed negativními následky plynoucími ze zmny pYíjmení ~alobkyn krajský soud uvedl, ~e zprávy z krizové intervence psychologické ambulance HELP s. r. o. pYedlo~ené ~alobkyní ve správním Yízení pojednávají o mo~ných dosledcích rozvodu a zmny pYíjmení na psychiku nezletilých syno pouze hypoteticky, ani~ by bylo prokázáno, ~e zmna pYíjmení oba chlapce skute n traumatizovala. }alovaný tedy podle krajského soudu tyto zprávy správn zohlednil pouze v obecné rovin. ZároveH podotkl, ~e zmna pYíjmení i jména není v rodin novou skute ností, neboe u ~alobkyn nastala zmna pYíjmení opakovan a dti u~ívají pYíjmení K., N., N. a S. PYíjmení dtí T. a B. V. doznalo zmny v roce 2000. <br/><br/>[5] Ohledn dovodu týkajícího se pou~ívání pYíjmení pYed orgány veYejné moci uzavYel krajský soud, ~e ~alobkyn ~ádné komplikace bhem soudního sporu v Nmecku neprokázala. Dále upozornil na to, ~e o stabilit pou~ívání pYíjmení pYed orgány veYejné moci nelze hovoYit. Naopak ty jsou na zmnu pYíjmení ~alobkyn zvyklé, neboe se postupn jmenovala N., K., N., S. N. a nyní opt N. Závrem krajský soud uvedl, ~e zákon o matrikách nezná institut zptvzetí úkonu, matri ní úYad i ~alovaný proto podání ~alobkyn správn posoudili jako ~ádost o zmnu pYíjmení ve smyslu § 72 zákona o matrikách. NepYezkoumatelnost napadeného rozhodnutí krajský soud neshledal, s odvolacími námitkami se ~alovaný dle názoru krajského soudu vypoYádal. Krajský soud akceptoval i hodnocení prvé zprávy z krizového centra tak, ~e ~alovaný se ztoto~nil se souvisejícími závry matri ního úYadu a nová zpráva opt neobsahovala konkrétní dosledky zmny pYíjmení ~alobkyn a zostala v hypotetické rovin. <br/><br/><br/>II. Obsah kasa ní stí~nosti a vyjádYení ~alovaného<br/><br/>[6] Proti napadenému rozsudku podala ~alobkyn (dále jen  st~ovatelka ) kasa ní stí~nost, v ní~ upozorHuje, ~e zatímco matri ní úYad a ~alovaný doali k závru, ~e netvrdila vá~ný dovod opodstatHující zmnu pYíjmení ve smyslu § 72 odst. 2 zákona o matrikách, krajský soud vá~né dovody shledal, avaak dovodil, ~e namítané dovody nebyly st~ovatelkou dostate n prokázány. Krajský soud ml tedy rozhodnutí ~alovaného zruait. <br/><br/>[7] K závru krajského soudu, ~e vá~né dovody pro zmnu pYíjmení neprokázala, uvádí st~ovatelka, ~e ji~ v ~alob namítala, ~e matri ní úYad poruail zásadu materiální pravdy zakotvenou v § 3 zákona . 500/2004 Sb., správní Yád, ve znní pozdjaích pYedpiso. Dále st~ovatelka poukazuje na svou specifickou situaci, kdy ~ádala, aby jí bylo umo~nno pou~ívat pYíjmení, které a~ do dne 27. 1. 2014 po dobu 12 let u~ívala. Ve své podstat tedy ~ádosti st~ovatelky svd í veYejný zájem na stálosti pYíjmení, neboe jde o návrat z excesu do normálu. St~ovatelka uvádí, ~e matri ní úYad, ~alovaný ani krajský soud tuto skute nost nevzali v úvahu, i kdy~ ji st~ovatelka v ~alob zdorazHovala. Závrem st~ovatelka rozporuje závr krajského soudu, ~e neprokázala komplikace pYi jednání se správními orgány a poukazuje na k ~alob pYilo~ené pYípisy od rozli ných správních orgáno, ve kterých je stále oslovována pYíjmením S. N. <br/><br/>[8] Ve svém vyjádYení ke kasa ní stí~nosti ~alovaný odkázal na napadené rozhodnutí a vyjádYení k ~alob a zdoraznil, ~e § 70 odst. 1 zákona o matrikách taxativn stanovuje podmínky, za jakých mo~e ob an u~ívat více pYíjmení. St~ovatelka ~ádnou z nich nesplHovala. <br/><br/><br/>III. Posouzení kasa ní stí~nosti Nejvyaaím správním soudem<br/><br/>[9] Nejvyaaí správní soud se kasa ní stí~ností zabýval nejprve z hlediska splnní formálních nále~itostí. Konstatoval, ~e st~ovatelka je osobou oprávnnou k podání kasa ní stí~nosti, neboe byla ú astníkem Yízení, z nho~ napadený rozsudek vzeael [§ 102 zákona . 150/2002 Sb., soudní Yád správní, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  s. Y. s. )]. Kasa ní stí~nost byla podána v as (§ 106 odst. 2 s. Y. s.) a st~ovatelka je zastoupena advokátkou (§ 105 odst. 2 s. Y. s.). Kasa ní stí~nost je tedy pYípustná.<br/><br/>[10] Nejvyaaí správní soud poté posoudil dovodnost kasa ní stí~nosti. Zkoumal pYitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, které by musel zohlednit z úYední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. Y. s.). Nejvyaaí správní soud byl proto povinen pYihlédnout k pYípadné nepYezkoumatelnosti napadeného rozsudku [§ 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s.]. Zdejaí soud konstantn judikuje, ~e pYezkoumá-li krajský soud rozhodnutí ~alovaného, které pro absenci odovodnní nebylo pYezkoumání vobec zposobilé, zatí~í vadou nepYezkoumatelnosti i své rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 13. 6. 2007, . j. 5 Afs 115/2006  91; rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 28. 1. 2009, . j. 1 As 110/2008  99). St~ovatelka nepYezkoumatelnost napadeného rozhodnutí namítala ve své ~alob, krajský soud nicmén její námitce nepYisvd il. Shledal-li by nyní Nejvyaaí správní soud, ~e napadené rozhodnutí skute n bylo nepYezkoumatelným pro nedostatek dovodo, byl by dán dovod pro zruaení napadeného rozsudku i napadeného rozhodnutí. <br/><br/>[11] Podle judikatury Ústavního soudu je smyslem a ú elem odovodnní pYedevaím ozYejmit, pro  správní orgán rozhodl, jak rozhodl, neboe jen tak lze ovYit, ~e dovody rozhodnutí jsou v souladu s právem a nejsou zalo~eny na libovoli (nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 1997, sp. zn. III. ÚS 271/96, vaechna zde uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.ussoud.cz). Z ustálené judikatury Nejvyaaího správního soudu vyplývá, ~e z odovodnní správního rozhodnutí musí být seznatelné, pro  správní orgán pova~uje námitky ú astníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skute nosti vzal za podklad svého rozhodnutí, pro  pova~uje skute nosti pYedestYené ú astníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými Yádn provedenými dokazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se Yídil pYi hodnocení dokazo. Rozhodnutí, jeho~ odovodnní obsahuje pouze obecný odkaz na to, ~e napadené rozhodnutí bylo pYezkoumáno a jeho dovody shledány správnými, je nepYezkoumatelné, neboe dovody, o n~ se výrok opírá, zcela chybjí (viz napY. rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 13. 6. 2007, . j. 5 Afs 115/2006  91, ze dne 19. 12. 2008, . j. 8 Afs 66/2008 - 71, ze dne 17. 1. 2013, . j. 1 Afs 92/2012 - 45). NevypoYádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostYedku se vaemi uplatnnými námitkami, zposobuje to nepYezkoumatelnost rozhodnutí spo ívající v nedostatku jeho dovodo (rozsudky Nejvyaaího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, . j. 8 Afs 66/2008  71, nebo té~ ze dne 17. 1. 2013, . j. 1 Afs 92/2012  45). NepYezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nedostatek dovodo nelze zhojit ve vyjádYení k ~alob (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, . j. 8 Afs 66/2008  71 i ze dne 28. 1. 2009, . j. 1 As 110/2008  99).<br/><br/>[12] }alovaný se nevypoYádal ani s jednou z námitek uvádných st~ovatelkou v odvolání. Ve svém právním posouzení, které z celkových pti stránek napadeného rozhodnutí zaujímá dva stru né odstavce, pouze prohlásil, ~e dovody uvádné st~ovatelkou pro zmnu jejího pYíjmení neshledal natolik vá~nými, aby odovodHovaly po~adovanou zmnu pYíjmení, ani~ by uvedl, jakými úvahami se Yídil pYi hodnocení dokazo i výkladu pYedmtných právních pYedpiso. Námitku st~ovatelky týkající se vlivu po rozvodu pYijatého pYíjmení na psychiku nezletilých syno ~alovaný bagatelizoval a konstatoval, ~e  zmna pYíjmení matky z jednoho pYíjmení na dv pYíjmení by nebyla natolik podstatnou zmnou pomro v rodin, která by mohla vést ke vzniku nejistoty postavení dtí v rodin, proto~e u~ívání rozných pYíjmení nebude pro ~ádného lena rodiny novou situací . Takové tvrzení posobí ponkud nesrozumiteln, neboe zmna pYíjmení nemla zposobit nejistotu, ale naopak zabezpe it, aby se ~ádné z dtí necítilo méncenné, pYi em~ podstata ~ádosti st~ovatelky tkví v tom, ~e návrat ke dvma pYíjmením (v podob, jakou u~ívala 12 let) je pro její dti lepaí, ne~ neuvá~en zvolený návrat k pYíjmení N., je~ u~ívají jen dv z nich. Krom toho ji~ jen dodal, ~e pYíjmení S. N. bylo umle vytvoYeno pYi uzavYení sHatku a nejedná se tedy o pYíjmení, které by v rodin nkdo v minulosti u~íval, a které by tak navazovalo na rodovou tradici.<br/><br/>[13] }alovaný se nijak nevypoYádal se st~ovatelkou nov pYedlo~eným dokazem, konkrétn zprávou z krizové intervence ze dne 15. 4. 2014. Nejvyaaí správní soud si je vdom toho, ~e odvolací Yízení je ve smyslu § 82 odst. 4 správního Yádu ovládáno koncentra ní zásadou. V Yízení o ~ádosti s jediným ú astníkem Yízení by vaak s ohledem na efektivitu Yízení ml odvolací orgán k nov uplatnným skute nostem pYihlédnout a ~ádosti vyhovt, pokud to nové skute nosti umo~Hují (VEDRAL, Josef. Správní Yád: komentáY. Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 728). Posouzení, jak s nov uplatnným dokazem nalo~it, zále~í na konkrétních okolnostech pYípadu. V ka~dém pYípad je vaak odvolací orgán povinen se s navrhovaným dokazem vypoYádat. }alovaný se k navrhovanému dokazu vyslovil a~ ve svém vyjádYení k ~alob, co~ je s ohledem na shora citovanou judikaturu nepYípustné. <br/><br/>[14] Absence jakékoli právní argumentace a nevypoYádání st~ovatel iných odvolacích námitek hrani í s libovolí orgánu veYejné moci, která je v právním stát nepYípustná. Nejvyaaímu správnímu soudu není zYejmé, jakým zposobem krajský soud napadené rozhodnutí pYezkoumal, neboe rozhodovací dovody z nj nejsou vobec patrné. Podle krajského soudu se ~alovaný s námitkami st~ovatelky vypoYádal tím, ~e uvedl závry matri ního úYadu, s nimi~ se ztoto~nil. Nejvyaaí správní soud vaak zdorazHuje, ~e jakkoliv se ~alovaný mohl s právním názorem matri ního úYadu ztoto~nit, je jeho povinností zabývat se jednotlivými námitkami st~ovatelky a uvést, pro  je pova~uje za nedovodné. Odpov na odvolací námitky (to jest napYíklad poruaení zásady materiální pravdy, chybný závr ohledn mo~nosti zmny pYíjmení na S. i argumentace komplikacemi pYi soudním Yízení v Nmecku), vaak v napadeném rozhodnutí zcela chybí. Výsledkem Yízení o ~alob tedy mlo být zruaení napadeného rozhodnutí na základ § 76 odst. 1 písm. a) s. Y. s. Jeliko~ tak krajský soud neu inil, zatí~il i napadený rozsudek vadou nepYezkoumatelnosti, a tím je dán kasa ní dovod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s. <br/><br/>[15] Nejvyaaí správní soud se za této situace musel zabývat tím, zda je povinen nyní vypoYádat stí~ní námitky. PYi Yeaení této otázky aplikoval usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, . j. 7 Afs 212/2006 - 74, publ. pod . 1566/2008 Sb. NSS, podle nho~  [k]a~dý z orgáno, které se otázkou nepYezkoumatelnosti zabývají, proto má povinnost postupovat tak, aby, je-li to bye i jen ve vztahu k ásti dovodo pYezkoumávaného rozhodnutí mo~né, se v co nejvtaí míYe zabýval podstatou tchto dovodo. [& ] Jinak Ye eno, krajský soud v Yízení o ~alob proti rozhodnutí správního orgánu (podobn té~ Nejvyaaí správní soud v Yízení o kasa ní stí~nosti) není oprávnn vyhnout se hodnocení tch skutkových a právních otázek, které, jeliko~ se jimi orgán i soud, jeho~ rozhodnutí se pYezkoumává, v potYebné míYe zabýval, samy o sob pYedmtem pYezkumu být mohou, poukazem na to, ~e ve vztahu k jiným skutkovým i právním otázkám, od pYedchozích oddlitelným, je napadené rozhodnutí nepYezkoumatelné. <br/><br/>[16] St~ovatelka formáln nepodYadila konkrétní stí~ní námitky zákonem stanoveným dovodom, pro n~ lze kasa ní stí~nost podat (§ 103 odst. 1 s. Y. s.). Nejvyaaí správní soud nicmén ustálen judikuje, ~e kasa ní stí~nost obstojí, pokud jsou z ní její dovody seznatelné v dostate né míYe konkrétnosti a odpovídají zákonným kasa ním dovodom. Není rozhodující, ~e st~ovatelka sama své dovody nepodYadila jednotlivým zákonným ustanovením (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, . j. 2 Afs 7/2003  50, publ. pod . 161/2004 Sb. NSS). St~ovatelka své námitky v jejich souhrnu smYuje proti nesprávnému výkladu a aplikaci § 72 odst. 2 zákona o matrikách, kdy~ nejprve polemizuje s výkladem neur itého pojmu vá~né dovody ve smyslu citovaného ustanovení, následn s tím, do jaké míry je tYeba tyto dovody prokázat a závrem brojí proti zposobu aplikace citovaného ustanovení na svoj pYípad. Dovodnost kasa ní stí~nosti tedy opírá o § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s. Z napadeného rozhodnutí, jako~ i z rozhodnutí matri ního úYadu, je i pYes Nejvyaaím správním soudem vytýkané nedostatky v základu seznatelný pYístup správních orgáno k výkladu § 72 odst. 2 zákona o matrikách, který pYezkoumával i krajský soud v napadeném rozsudku. Nejvyaaí správní soud se proto v míYe, v jaké mu to umo~nila formulace dovodo, na nich~ spo ívají rozhodnutí správních orgáno, vyjádYil i k obecným východiskom výkladu. U inil tak s ohledem na to, ~e vc se vrací správnímu orgánu k dalaímu Yízení a z hlediska efektivity soudního Yízení je ~ádoucí, aby Nejvyaaí správní soud ozYejmil svoj pohled na otázky interpretace aplikovaných zákonných ustanovení, je~ áste n (pro tuto vc vaak nedostate n) Yeaily správní orgány. <br/><br/>[17] Nejvyaaí správní soud pYedn uvádí, ~e pYíjmení jednotlivce je ústavn chránno l. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen  Listina ). Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 2. 1994 ve vci Burghartz proti `výcarsku, . 16213/90, § 24, vaechna zde uvedená rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva jsou dostupná z http://hudoc.echr.coe.int) je ochrana pYíjmení sou ástí práva na ochranu soukromého a rodinného ~ivota ve smyslu l. 8 Úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod (dále jen  Úmluva ). Z tohoto práva vyplývá státu nejen negativní závazek nezasahovat do pYíjmení jednotlivco (stát jednotlivci nesmí naYizovat zmnu pYíjmení), ale i pozitivní závazek umo~nit jednotlivci zmnu pYíjmení, pakli~e tomu nebrání veYejný zájem (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 11. 1994 ve vci Stjerna proti Finsku, . 18131/91, § 38). ZároveH je vaak tYeba zdoraznit, ~e Evropský soud pro lidská práva dává vnitrostátnímu zákonodárci airoký prostor pro uvá~ení, neboe je vcí zákonodárce, aby v ústavou vyty ených mantinelech rozhodl o vnitrostátní politice úpravy jmen a pYíjmení. Jak upozorHuje Evropský soud pro lidská práva, právní úprava zmny jmen a pYíjmení je mezi lenskými státy zna n odlianá (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 11. 1994 ve vci Stjerna proti Finsku, . 18131/91, § 39).<br/><br/>[18] Nevyhovní ~ádosti o zmnu pYíjmení nicmén nemusí zalo~it poruaení tohoto ústavn chránného práva (ji~ zmiHovaný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve vci Stjerna proti Finsku, § 38; podobn té~ ji~ zmiHovaný rozsudek Nejvyaaího správního soudu, . j. 1 As 26/2011  55). V souladu s ustálenou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva je tYeba v ka~dém jednotlivém pYípad hledat spravedlivou rovnováhu mezi zájmy individuálními a zájmy veYejnými. VeYejným zájmem, který mo~e odovodHovat nevyhovní ~ádosti o zmnu pYíjmení, je napYíklad zájem na jednozna né identifikaci osob, Yádné vedení evidence obyvatelstva nebo pYiYazení osoby k rodin nesoucí shodné pYíjmení (ji~ zmiHovaný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve vci Stjerna proti Finsku, § 38 - 39; obdobn té~ rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 6. 9. 2007 ve vci Johansson proti Finsku, . 10163/02, § 34 - 35). Podobn té~ Ústavní soud ustálen judikuje, ~e veYejná moc je oprávnna zasahovat do základních práv jednotlivce pouze ve výjime ných pYípadech a je-li takový zásah  ospravedlnn ur itým veYejným zájmem, který vaak musí vést v konkrétním pYípad k proporcionálnímu omezení pYísluaného základního práva (nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. I. ÚS 167/04). <br/><br/>[19] Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je tYeba  [z]mnoha myslitelných výklado zákona [& ] v ka~dém pYípad pou~ít pouze takový, který respektuje ústavní principy (nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 19/98). Orgány veYejné moci mají povinnost  interpretovat a aplikovat právo pohledem ochrany základních práv a svobod (nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 1998, sp. zn. III. ÚS 139/98). S ohledem na princip ústavn konformního výkladu a princip prozaYování základních lidských práv je tYeba ustanovení § 72 odst. 2 zákona o matrikách vykládat v souladu s výae uvedenou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu. <br/><br/>[20] Dle § 72 odst. 2 zákona o matrikách se zmna pYíjmení povolí zejména tehdy, jdeli o pYíjmení hanlivé, nebo smané, nebo je-li pro to vá~ný dovod. V souladu s výae uvedenými ústavními východisky vykládá Nejvyaaí správní soud ve své ustálené judikatuYe neur itý pojem vá~ný dovod tak, ~e  umo~Huje zohlednit okolnosti konkrétního pYípadu a nalézt spravedlivou rovnováhu mezí volí ~adatele smYující ke zmn pYíjmení a veYejným zájmem . S ohledem na striktní pYístup zákonodárce k mo~nosti u~ívat více pYíjmení, který je vyjádYen taxativním vý tem v § 70 odst. 1 zákona o matrikách, dovodil Nejvyaaí správní soud, ~e v pYípadech, kdy jde o zmnu pYíjmení na více pYíjmení, je tYeba zkoumat, zda  po~adovaná zmna je odovodnna výjime nými skute nostmi, pro n~ neposta í zmna pYíjmení na jiné jediné pYíjmení (ji~ zmiHovaný rozsudek Nejvyaaího správního soudu . j. 1 As 26/2011  55).<br/><br/>[21] Mo~ná psychická újma nezletilých syno st~ovatelky typov mo~e pYedstavovat vá~ný dovod pro zmnu pYíjmení st~ovatelky. V ~ádném pYípad nelze akceptovat výklad, k nmu~ se pYiklonil ~alovaný, který za vá~ný dovod pro zmnu pYíjmení pova~uje zYejm pouze navázání na rodovou tradici. Nejvyaaí správní soud ve svém ji~ citovaném rozsudku . j. 1 As 26/2011  55 uvedl, ~e dovody pro zmnu pYíjmení mohou být rozli né a navázání na rodovou tradici zmínil pouze jako pYíklad naplHující podmínku § 72 odst. 2 zákona o matrikách. Nejvyaaí správní soud ji~ ve své judikatuYe pYipustil, ~e psychické potí~e nezletilého mohou pYedstavovat vá~ný dovod ve smyslu § 72 odst. 2 zákona o matrikách (rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 17. 2. 2015, . j. 2 Azs 225/2014 - 20). Zde uvedl, ~e v tchto pYípadech je tYeba postupovat obzvláat pe liv a citliv a v ~ádném pYípad nelze tvrzené potí~e nezletilého bez odpovídajícího odovodnní bagatelizovat. }alovaný vaak v napadeném rozhodnutí postupoval pYesn opa n. VyjádYení psychologa nahradil svým neodborným uvá~ením, ~e zmna pYíjmení matky by nemohla vést ke vzniku nejistoty ohledn postavení dtí v rodin,  proto~e u~ívání rozných pYíjmení nebude pro ~ádného lena rodiny novou situací . Krajský soud naproti tomu správn pova~oval mo~né psychické potí~e nezletilých syno st~ovatelky za vá~ný dovod ve smyslu § 72 odst. 2 zákona o matrikách. Jak vaak upozorHuje st~ovatelka, rozhodnutí ~alovaného nezruail, neboe doael k závru, ~e tvrzený vá~ný dovod nebyl st~ovatelkou prokázán.<br/> <br/>[22] Nejvyaaí správní soud konstatuje, ~e pYi hledání spravedlivé rovnováhy mezi individuálními a veYejnými zájmy nelze pauaáln a bez uvedení dovodo usuzovat na existenci veYejného zájmu na stálosti pYíjmení. V konkrétním pYípad je tYeba posoudit nejenom zájem jednotlivce, ale i veYejný zájem, který ospravedlHuje zásah do základního práva jednotlivce. V nyní posuzovaném pYípad st~ovatelka ~ádala o zmnu pYíjmení na S. N., jméno, které ji~ dYíve po dobu 12 let pou~ívala a které ji spojuje s jejími dtmi, s nimi~ ~ije ve spole né domácnosti. Své rodné pYíjmení N. pYijala a~ po rozvodu pouhých nkolik dní pYed podáním ~ádosti o zmnu pYíjmení. Zvolené pYíjmení ji tedy dostate n identifikuje, ne iní potí~e pYi vedení evidence obyvatelstva a lépe ne~ dosavadní pYíjmení ji pYiYazuje k její rodin. VeYejný zájem, který by ospravedlHoval zamítnutí ~ádosti o zmnu pYíjmení, je tedy v pYípad st~ovatelky zna n oslaben. Tyto skute nosti je tYeba zohlednit i pYi vá~ení existence výjime né situace odovodHující zmnu pYíjmení na více pYíjmení ve smyslu ji~ zmiHovaného rozsudku, . j. 1 As 26/2011  55. Matri ním úYadem navrhovaná zmna pYíjmení na pouze jedno pYíjmení, Schilke, naruauje veYejný zájem silnji ne~ st~ovatelkou zvolené pYíjmení, neboe neumo~Huje posílit i udr~et st~ovatel ino pYiYazení k rodin a oslabuje mo~nost st~ovatelku, která se doposud nikdy S. nejmenovala, Yádn identifikovat. Nejvyaaí správní soud pova~uje za nutné zdoraznit, ~e je nevhodné, aby orgán veYejné moci jednotlivci podsouval, jaké pYíjmení by pro sebe ml zvolit. V takovém pYípad by mohlo jít o poruaení negativního závazku nezasahovat do práva na jméno, které nelze ospravedlnit ani veYejným zájmem (ji~ zmiHovaný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve vci Stjerna proti Finsku, § 38). <br/><br/>[23] Podle názoru Nejvyaaího správního soudu byly na st~ovatelku kladeny nepYimYené nároky ohledn prokázání vá~ného dovodu pro zmnu pYíjmení. Podle judikatury Nejvyaaího správního soudu je sice tYeba vá~né dovody  nejen tvrdit, ale i prokázat (ji~ zmiHovaný rozsudek Nejvyaaího správního soudu . j. 1 As 26/2011  55), nelze vaak opomíjet, ~e pYi nevyhovní ~ádosti o zmnu pYíjmení jde primárn o zásah orgáno veYejné moci do základního práva jednotlivce, které je tYeba ospravedlnit veYejným zájmem. <br/><br/>[24] Podle § 3 správního Yádu postupuje správní orgán tak, aby byl zjiatn stav vci, o nm~ nejsou dovodné pochybnosti. Zásadu materiální pravdy je ovaem nutné vykládat v souvislosti s § 50 a 52 správního Yádu. Z racionalizované zásady materiální pravdy vyplývá nejen povinnost správního orgánu opatYovat si podklady pro vydání rozhodnutí, ale také povinnost ú astníko Yízení pYi opatYování tchto podklado poskytovat správnímu orgánu veakerou potYebnou sou innost (§ 50 odst. 2 správního Yádu) a povinnost ú astníko Yízení ozna it dokazy na podporu svých tvrzení (§ 52 správního Yádu). Tuto povinnost vaak nelze vykládat ve smyslu neunesení dokazního bYemene, institutu civilního procesu, který je zalo~en na zásad formální pravdy (VEDRAL, Josef. Správní Yád: komentáY. Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 523). V souhrnu lze konstatovat, ~e smyslem racionalizované zásady materiální pravdy je, aby ú astník Yízení a správní orgán postupovali ve vzájemné sou innosti za ú elem zjiatní vaech dole~itých okolností. <br/><br/>[25] Uvedla-li st~ovatelka ve své ~ádosti, v em konkrétn spatYuje nebezpe í vzniku psychických potí~í svých nezletilých syno, a tuto skute nost dolo~ila vyjádYením psychologa, splnila svou povinnost ozna it dokazy na podporu svých tvrzení ve smyslu § 52 správního Yádu. Ml-li matri ní úYad pochybnosti týkající se vyjádYení, byl povinen st~ovatelku vyzvat k doplnní dokazo. Matri ní úYad vaak pouze ve svém rozhodnutí konstatoval, ~e  ze zprávy nikterak nevyplývá, ~e by se tyto poznatky opíraly o odborné vyaetYení syna ~adatelky V. R. i syna T. . Rezignoval tak na svou povinnost zjistit stav vci, o nm~ nejsou dovodné pochybnosti, neboe tvrzení mo~né psychické újmy nezletilých syno st~ovatelky zavrhl, ani~ by je jakkoli provYil. <br/><br/>[26] Ve vztahu k druhému st~ovatelkou uvádnému dovodu pro zmnu pYíjmení, tj. komplikacemi pYi jednání s orgány veYejné moci, se Nejvyaaí správní soud ztoto~Huje se závry krajského soudu. Skute nost, ~e je st~ovatelka v pYípisu úYadu práce oslovena svým jménem pYed rozvodem, mo~e sice být podle okolností nepYíjemná, není vaak nijak mimoYádná, a nezposobuje st~ovatelce ~ádnou prokazatelnou újmu. <br/><br/>[27] Nejvyaaí správní soud nemo~e pYi svém rozhodování nahrazovat innost správních orgáno. Je tedy na ~alovaném, aby znovu zhodnotil vaechny okolnosti daného pYípadu a své rozhodnutí Yádn odovodnil, pYi em~ se bude Yídit závazným právním názorem vysloveným Nejvyaaím správním soudem a argumenta ním postupem v tomto rozsudku nastínným. PYedevaím je tYeba pYi posuzování ~ádosti st~ovatelky vycházet z toho, ~e pYíjmení jednotlivce je ústavn chránno. Do základního práva jednotlivce lze zasáhnout pouze v pYípadech, jeli takový zásah ospravedlnn konkrétním veYejným zájmem, který vaak musí vést k proporcionálnímu omezení pYísluaného základního práva. Bude proto tYeba, aby ~alovaný identifikoval konkrétní veYejný zájem, který ve st~ovatel in pYípad brání vyhovní ~ádosti o zmnu pYíjmení, a míru jeho poruaení. Dále ~alovaný v souladu se závry v tomto rozsudku vyslovenými znovu zhodnotí st~ovatelkou uvádné dovody pro zmnu pYíjmení a dosledn vypoYádá její odvolací námitky. Po zvá~ení vaech relevantních skute ností ~alovaný ~ádosti vyhoví, dojde-li k závru, ~e individuální zájmy st~ovatelky pYevyaují dot ený veYejný zájem. <br/><br/><br/>IV. Závr a náklady Yízení<br/><br/>[28] Nejvyaaí správní soud z výae uvedených dovodo dospl k závru, ~e kasa ní stí~nost je dovodná, a proto napadený rozsudek zruail (§ 110 odst. 1 vta první s. Y. s.). Proto~e ji~ v Yízení pYed krajským soudem byly dány dovody pro zruaení napadeného rozhodnutí, rozhodl Nejvyaaí správní soud tak, ~e za pou~ití § 110 odst. 2 písm. a) s. Y. s. sou asn zruail i je a vc vrátil ~alovanému k dalaímu Yízení (§ 78 odst. 3 a 4 s. Y. s.). Zruaí-li Nejvyaaí správní soud i rozhodnutí správního orgánu a vrátí-li mu vc k dalaímu Yízení, je tento správní orgán vázán právním názorem vysloveným Nejvyaaím správním soudem ve zruaovacím rozhodnutí [§ 110 odst. 2 písm. a) s. Y. s. ve spojení s § 78 odst. 5 s. Y. s.]. <br/><br/>[29] Nejvyaaí správní soud je posledním soudem, který o vci rozhodl, a proto musí ur it náhradu náklado celého soudního Yízení. Vzhledem k tomu, ~e st~ovatelka se ~alobou domáhala zruaení napadeného rozhodnutí, je nutno pova~ovat ji za úspaného ú astníka. Podle § 60 odst. 1 s. Y. s. ve spojení s § 120 s. Y. s. má úspaný st~ovatel právo na náhradu dovodn vynalo~ených náklado proti ú astníkovi, který ve vci úspch neml. V nyní posuzované vci byly provedeny tyYi úkony právní slu~by podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhláaky . 177/1996 Sb., o odmnách advokáto a náhradách advokáto za poskytování právních slu~eb (advokátní tarif), ve znní pozdjaích pYedpiso. Mezi tyto úkony spadá pYevzetí a pYíprava zastoupení na základ smlouvy o poskytnutí právních slu~eb [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu], podání ~aloby ze dne 20. 5. 2014 a repliky ze dne 8. 9. 2014 jako~to písemných podání ve vci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], je~ u inila zástupkyn st~ovatelky v Yízení pYed krajským soudem. V rámci Yízení o kasa ní stí~nosti pYiznal Nejvyaaí správní soud st~ovatelce náhradu náklado Yízení za jeden úkon ve vci samé  kasa ní stí~nost ze dne 22. 12. 2015 [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za jeden úkon pYísluaí ástka 3100 K  [§ 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a náhrada hotových výdajo iní podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu 300 K  za jeden úkon. St~ovatelka byla usnesením krajského soudu ze dne 24. 6. 2014, . j. 65 A 12/2014  27 osvobozena od soudních poplatko podle § 36 odst. 3 s. Y. s., které se vztahuje i na Yízení o kasa ní stí~nosti [§ 36 odst. 3 s. Y. s. in fine]. Celkem tak náklady Yízení tvoYí 13 600 K  za právní slu~by ( tyYikrát 3400 K ). Jeliko~ zástupkyn st~ovatelky nedolo~ila, ~e by byla plátcem dan z pYidané hodnoty, nezvyaují se náklady zastoupení o ástku odpovídající této dani. Celkovou ástku náklado Yízení ve výai 13 600 K  je ~alovaný povinen zaplatit st~ovatelce v pYimYené lhot 30 dno od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyn. <br/><br/><br/>P o u  e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostYedky pYípustné. <br/><br/> <br/>V Brn dne 25. února 2016<br/><br/><br/>JUDr. Miluae Doaková <br/> pYedsedkyn senátu<br/> <br/> <br/></body> </html>