<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 2 As 43/2015- 51 - text</title> </head> <body> ÿþ2 As 43/2015 - 58<br/>pokra ování<br/><br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>R O Z S U D E K<br/>J M É N E M R E P U B L I K Y<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senátu slo~eném z pYedsedy JUDr. Karla `imky a soudkyH JUDr. Miluae Doakové a Mgr. Evy `onkové v právní vci ~alobkyn: Pecka, spol. s r.o. v likvidaci, se sídlem Korunní 810/104, Praha 10, zastoupené JUDr. Petrem Neubauerem, advokátem se sídlem Na Sadech 4/3, eské Budjovice, proti ~alovanému: Ministerstvo ~ivotního prostYedí, se sídlem Vraovická 65, Praha 10, o ~alob proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 20. 10. 2010, . j. 47/500/10, 2634/ENV/10, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alobce proti rozsudku Mstského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2015, . j. 5 A 274/2010 - 42, <br/><br/><br/>t a k t o :<br/><br/><br/>I. Rozsudek Mstského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2015, . j. 5 A 274/2010 - 42, a rozhodnutí Ministerstva ~ivotního prostYedí ze dne 20. 10. 2010, . j. 47/500/10, 2634/ENV/10, s e z r u a u j í a vc s e v r a c í ~alovanému k dalaímu Yízení.<br/><br/>II. }alovaný j e p o v i n e n nahradit ~alobkyni k rukám advokáta JUDr. Petra Neubauera náklady Yízení o ~alob ve výai 7808 K  do 30 dno od právní moci tohoto rozsudku.<br/><br/>III. }alovaný j e p o v i n e n nahradit ~alobkyni k rukám advokáta JUDr. Petra Neubauera náklady Yízení o kasa ní stí~nosti ve výai 9114 K  do 30 dno od právní moci tohoto rozsudku.<br/> <br/><br/>O d o v o d n  n í :<br/><br/><br/>I. Rozhodnutí mstského soudu<br/><br/>[1] Rozsudkem ze dne 3. 2. 2015, . j. 5 A 274/2010 - 42, zamítl Mstský soud v Praze (dále jen  mstský soud ) ~alobu ~alobkyn proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 20. 10. 2010, . j. 47/500/10, 2634/ENV/10, jím~ bylo zamítnuto odvolání ~alobkyn a potvrzeno rozhodnutí eské inspekce ~ivotního prostYedí, Oblastního inspektorátu Praha, oddlení ochrany lesa (dále jen  I}P ), ze dne 16. 3. 2007, . j. 41/OOL/062218.13/07/PJO. Tímto rozhodnutím byla ~alobkyni ve výroku I. ulo~ena pokuta ve výai 600.000 K  podle ustanovení § 4 písm. c) zákona . 282/1991 Sb., o eské inspekci ~ivotního prostYedí a její posobnosti v ochran lesa, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  zákon . 282/1991 Sb. ). }alobkyn ke konci roku 2005 a v prvním pololetí roku 2006 provedla na svém majetku neodovodnné celoploané proYední lesních porosto pod zákonnou hranici 0,7 plného zakmenní v porostech mladaích ne~ 80 let na lesních pozemcích p. . 70, 71, 104/1 a PK 73/1 v k. ú. Neustupov a p. . 6 v k. ú. Hory u Votic, a vlastním zavinním tak vytvoYila podmínky pro posobení akodlivých biotických a abiotických initelo. Tím ~alobkyn poruaila § 11 odst. 1, 2, § 31 odst. 4 a § 32 odst. 5 zákona . 289/1995 Sb., o lesích a o zmn a doplnní nkterých zákono (dále jen  lesní zákon ). Ve výroku II. byla ~alobkyni ulo~ena pokuta ve výai 30.000 K  podle ustanovení § 4 písm. a) zákona . 282/1991 Sb. }alobkyn v zimním období 2005/2006 provedla nepovolené terénní úpravy a odt~ení porostu mladaího ne~ 80 let ( ím~ vytvoYila to nu pro harvestor) na pozemku p. . 71 v k. ú. Neustupov. Tímto ~alobkyn poruaila § 11 odst. 1, 4 a § 13 odst. 1 lesního zákona. Dále bylo ~alobkyni ulo~eno nahradit náklady Yízení ve výai 2500 K . <br/><br/>[2] Mstský soud nepYisvd il ~ádnému z ~alobních bodo a ~alobu zamítl jako nedovodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 zákona . 150/2002 Sb., soudní Yád správní, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  s. Y. s. ). K námitce ~alobkyn smYující proti pokut ve výai 30.000 K  mstský soud konstatoval, ~e pokuta byla ulo~ena za poruaení obecných povinností uvedených v § 11 odst. 1, 4 a § 13 odst. 1 lesního zákona, které nelze poruaovat ani pYi hospodaYení v lese. <br/><br/>[3] Mstský soud se dále zabýval výpo tem zakmenní porosto ve vlastnictví ~alobkyn. Za neopodstatnnou pova~oval mstský soud námitku, ~e správní orgány nesprávn pou~ívaly pojmy  porost a  lesní porost . Podle mstského soudu lesní zákon sice pojmy definuje, dále je vaak voln zamHuje. Pojem  porost v ustanovení § 31 odst. 4 lesního zákona nelze vykládat jako základní jednotku porostového rozdlení lesa. Ohledn námitky ~alobkyn, ~e se zakmenní mlo zkoumat v celém porostu, mstský soud uvedl, ~e je logické, ~e znalec zkoumal zakmenní pouze v oblastech, kde probíhaly t~ební zásahy. Správnost mYení soud podpoYil mimo jiné tím, ~e se jednalo o oblasti o velikosti nkolika hektaro, a ne o zanedbatelnou ást lesa. V neposlední Yad mstský soud uvedl, ~e tvrzení, ~e k poruaení lesního zákona nedoalo, neboe promrné zakmenní celé porostní skupiny dosahuje hodnot ur ených zákonem, je v rozporu se základním smyslem a ú elem lesního zákona, jím~ je pé e o les a obnova lesa jako nenahraditelné slo~ky ~ivotního prostYedí a národního bohatství. <br/><br/>[4] K námitce ~alobkyn o nutnosti uplatnní 10% odchylky mYení soud poukázal na existenci dvou posudko. Odborného posudku Ústavu pro hospodáYskou úpravu leso, který uvedl toleranci odchylky +/-10%, a znaleckého posudku Ing. JiYího Hoffmana, který pou~il metodu s odchylkou +/-5%. Rozdíl v odchylkách pYesnosti mYení je podle mstského soudu dán jinou metodou mYení. Mstský soud zdoraznil, ~e sní~ení zakmenní pod zákonem stanovenou mez je prokazatelné i v pYípad, ~e se k namYeným hodnotám pYipo ítá odchylka 5% ve prospch ~alobkyn, neboe ze znaleckého posudku vyplývá, ~e namYený výsledek zakmenní je nadhodnocen zhruba o 2,4 %. Mstský soud odmítl námitku podlo~enou odbornou publikací, ~e znalcem pou~itá metoda dosahuje pYesnosti s odchylkou +/-10%. Podle mstského soudu ~alobkyn neodovodnila, pro  by jediná zmínka v tYicet let staré publikaci mla zpochybnit Yádn odovodnné závry znalce ve znaleckém posudku. <br/><br/>[5] Mstský soud odmítl, ~e by se ~alobkyn jako vlastník lesa mohla zbavit odpovdnosti za správní delikt ohro~ení a poakození ~ivotního prostYedí v lesích tím, ~e innost fakticky neprovedla. Mstský soud uvedl, ~e pYedpokladem vzniku deliktní odpovdnosti ~alobkyn byl její vdomý souhlas k rozsáhlé t~b. <br/><br/>[6] Mstský soud dále konstatoval, ~e to, ~e ~alobkyn vytvoYila podmínky pro posobení akodlivých biotických a abiotických initelo, je zYejmé mimo jiné z fotodokumentace I}P. Z fotodokumentace vyplývá, ~e akody na sousedních pozemcích, na kterých neprobhla tak rozsáhlá a intenzivní t~ba, byly po orkánu v lednu 2007, na rozdíl od akod na pozemcích ~alobkyn, minimální. Mstský soud odmítl tvrzení ~alobkyn o nepYesnosti srovnání poakozeného porostu se sousedním porostem, neboe alo o tvrzení velmi obecné, neodovodnné a nepodlo~ené. <br/><br/>[7] Ohledn námitky týkající se zavinní mstský soud odmítl tvrzení ~alobkyn, ~e nestanoví-li zákon výslovn jinak, musí jít o zavinní úmyslné. Podle mstského soudu je pojem zavinní airoký a obecný a zahrnuje jak zavinní úmyslné, tak zavinní nedbalostní. V daném pYípad alo o zavinní úmyslné, neboe ~alobkyn poruaila povinnosti vyplývající z ustanovení § 31 odst. 4 lesního zákona, podle nho~ je zakázáno sni~ovat úmyslnou t~bou zakmenní porostu pod sedm desetin plného zakmenní. <br/><br/>[8] Mstský soud nepYistoupil k moderaci pokuty podle § 78 odst. 2 s. Y. s. Vzhledem k vysoké záva~nosti protiprávního jednání a jeho následkom na stran jedné a ke snaze ~alobkyn se správními orgány komunikovat a situaci Yeait na stran druhé mstský soud uzavYel, ~e pokuta nebyla zjevn nepYimYená. Mstský soud neshledal pokutu likvida ní s ohledem na výai zisku, který ~alobkyni zpen~ení nat~eného dYíví pYineslo. <br/><br/>[9] Závrem mstský soud odmítl námitku ~alobkyn, ~e I}P ani ~alovaný nejsou pYísluaní rozhodovat o poruaení lesního zákona. Pravomoc I}P k ochran lesa je dána pYímo zákonem v pYípadech, kdy doalo k naplnní skutkové podstaty podle zákona . 282/1991 Sb. <br/> <br/><br/>II. Kasa ní stí~nost ~alobkyn a vyjádYení ú astníko Yízení<br/><br/>[10] }alobkyn (dále jen  st~ovatelka ) v kasa ní stí~nosti podané v zákonné lhot podYadila své námitky pod zákonné kasa ní dovody upravené v ustanoveních § 103 odst. 1, písm. a), b) a d) s. Y. s. St~ovatelka brojí proti závru mstského soudu, ~e jí byla pokuta ve výai 30.000 K  podle ustanovení § 4 písm. a) zákona . 282/1991 Sb. udlena za poruaení povinností uvedených v ustanoveních § 11 odst. 1 a odst. 4 a § 13 lesního zákona. St~ovatelka trvá na tom, ~e ji správní orgán sankcionoval za nepovolené terénní úpravy (to na pro harvestor) podle § 20 odst. 1 písm. b) lesního zákona. Podle § 20 odst. 3 lesního zákona se tento zákaz nevztahuje na innosti, které jsou provádny pYi hospodaYení v lese. Vybudování plochy pro otá ení lesní techniky pYitom vyu~itím plochy pro hospodaYení v lese je. Dále st~ovatelka upozorHuje na to, ~e nevyplývá z dokazo provedených ve správním Yízení, ~e terénní úpravy provádla st~ovatelka. <br/><br/>[11] St~ovatelka dále napadá závr mstského soudu, ~e svým souhlasem k t~b dYeva nese odpovdnost za sní~ení zakmenní porostu pod sedm desetin plného zakmenní, neboe t~ební spole nost, s ní~ smlouvu uzavYela, vyt~ila i stromy, které nebyly odborným lesním hospodáYem ozna eny. St~ovatelka dala t~ební práce zastavit ihned poté, co se o jednání t~ební spole nosti dozvdla. Z provedeného dokazování podle st~ovatelky nijak nevyplývá, ~e by zamýalela ohrozit i poakodit ~ivotní prostYedí nadmrnou t~bou. Nadlimitní t~ba probíhala bez souhlasu st~ovatelky. Rozsudek mstského soudu je podle st~ovatelky nepYezkoumatelný, neboe se mstský soud nevypoYádal se vaemi dokazy. Dále st~ovatelka poukazuje na znní ustanovení § 4 zákona . 282/1991 Sb., které umo~Huje ulo~it pokutu osobám, které svou inností ohrozí nebo poakodí ~ivotní prostYedí v lesích. <br/> <br/>[12] St~ovatelka namítá, ~e je sankcionována za proYední porosto pod zákonnou mez 0,7 plného zakmenní za situace, kdy tuto skute nost nebyl schopen zjistit ani Ústav pro hospodáYskou úpravu leso. Dále poukazuje na rozdíl mezi pojmy  porost a  lesní porost a tvrdí, ~e závr mstského soudu o splynutí tchto dvou pojmo v lesním zákon není správný. St~ovatelka uvádí, ~e  lesním porostem jsou podle § 2 písm. c) lesního zákona stromy a keYe lesních dYevin, které v daných podmínkách plní funkce lesa, zatímco  porost je podle § 2 písm. s) lesního zákona základní jednotkou prostorového rozdlení lesa identifikovatelnou v terénu a zobrazenou na lesnické map. Pojem porost je chápán jako ást lesa s ur itou výmrou. St~ovatelka uvádí, ~e z ustanovení § 4 odst. 2 vyhláaky . 84/1996 Sb. plyne, ~e ka~dý porost musí mít alespoH jednu porostní skupinu a ka~dá porostní skupina alespoH jednu etá~. Podle st~ovatelky mly správní orgány po ítat zakmenní z celého porostu, a ne pouze z porostní skupiny nebo etá~e. Vaechny plochy se zakmenním pod zákonnou mez uvedené v rozhodnutích správních orgáno jsou pouze porostními skupinami. <br/><br/>[13] St~ovatelka dále uvádí, ~e se mstský soud nevypoYádal s její námitkou, ~e je sankcionována i v pYípad porosto, kde k proYední pod zákonnou mez nedoalo. Soudní znalec zjistil zakmenní v rozmezí od 6,37 do 6,75, co~ iní pYi zapo ítání 5% odchylky od 6,6885 do 7,0875. <br/><br/>[14] Závrem st~ovatelka uvádí, ~e se mstský soud nevypoYádal s její ~ádostí o provedení dalaího znaleckého posudku ze dne 29. 4. 2011 a s jejími tvrzeními, ~e k poakození lesních porosto dochází v pruzích a ~e srovnávání pruhu lesního porostu s pruhem sousedního lesního porostu je zavádjící. <br/><br/>[15] }alovaný se ve svém vyjádYení vymezuje vo i tYem hlavním námitkám uvedeným st~ovatelkou v kasa ní stí~nosti. K první námitce st~ovatelky týkající se nepovolených terénních úprav ~alovaný uvádí, ~e hospodaYením v lese se podle § 2 písm. d) lesního zákona rozumí  obnova, ochrana, výchova a t~ba lesních porosto a ostatní innosti zabezpe ující plnní funkcí lesa . VytvoYením to ny pro harvestor postupovala st~ovatelka v rozporu s primárním cílem hospodaYení v lese, tj. zabezpe ení funkcí lesa. Rozsah a zposob provedení navíc neodpovídaly tomu, jak by ml odpovdný vlastník lesa postupovat. }alovaný se zcela ztoto~Huje se závrem mstského soudu, ~e hospodaYením v lese nelze ospravedlnit ka~dé poakození lesa.<br/><br/>[16] K námitce st~ovatelky, ~e t~bu dYíví ani terénní úpravy neprovádla, ~alovaný uvádí, ~e pYedpokladem vzniku deliktní odpovdnosti byl souhlas st~ovatelky k rozsáhlé t~b a smluvní vztah mezi st~ovatelkou a t~ební spole ností. }alovaný uvádí, ~e v Yízení nebylo zjiatno, ~e by byl ne~ádoucí stav na lesních pozemcích st~ovatelky zposoben inností, která by nebyla pokryta smlouvou mezi st~ovatelem a t~ební spole ností. <br/><br/>[17] Ohledn námitky st~ovatelky týkající se rozdílu mezi pojmy  porost a  lesní porost se ~alovaný ztoto~Huje se závrem mstského soudu. }alovaný uvádí, ~e opa ný výklad by umo~nil provádní intenzivní t~by na ásti lesní plochy, co~ by mlo ne~ádoucí dosledky pro zachování funkcí lesa. Dále ~alovaný ohledn námitek týkajících se pYesnosti mYení odkazuje na argumenty uvedené v rozsudku mstského soudu. <br/><br/>[18] }alovaný dále uvádí, ~e neprovedení znaleckého posudku mstským soudem lze pova~ovat za pochybení, nejde vaak o vadu rozhodnutí ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. Y. s. Skutkový stav byl v rámci Yízení dostate n zjiatn a ohledn rozsahu a pravdivosti zjiatných skute ností nevyvstaly ~ádné pochybnosti. Dále ~alovaný konstatuje, ~e ustanovení nového znalce mstským soudem by bylo v rozporu s ustanovením § 76 odst. 1 s. Y. s., neboe by vycházel ze skute ností, které od doby rozhodování správního orgánu mohly dojít podstatných zmn. Ohledn námitky st~ovatelky, ~e se mstský soud nevypoYádal s jejím tvrzením, ~e k poakození lesních porosto dochází v pruzích a ~e srovnávání pruhu lesního porostu s pruhem sousedního lesního porostu je zavádjící, odkazuje ~alovaný na str. 6 rozsudku a s uvedenými argumenty se ztoto~Huje. <br/><br/>[19] V duplice k vyjádYení ~alovaného st~ovatelka uvádí, ~e není odpovdná za exces t~ební spole nosti, která provedla t~ební práce nad rámec pokyno odborného lesního hospodáYe. St~ovatelka uvádí, ~e ve správním Yízení nebylo prokázáno, ~e by t~ební spole nost realizovala t~bu v tom rozsahu, ve kterém ji ozna il odborný hospodáY. St~ovatelka se v tomto ohledu dovolává zásady in dubio pro reo. <br/><br/><br/>III. Posouzení vci Nejvyaaím správním soudem<br/><br/>[20] Nejvyaaí správní soud pYezkoumal na základ kasa ní stí~nosti napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. Y. s., vázán rozsahem a dovody, které uplatnila st~ovatelka v podané kasa ní stí~nosti. Shledal pYitom také vady uvedené v § 109 odst. 4 s. Y. s., k nim~ musel pYihlédnout z úYední povinnosti. Napadený rozsudek trpí vadou, která mla za následek nezákonné rozhodnutí o vci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s.].<br/><br/>[21] Nejvyaaí správní soud v prvé Yad uvádí, ~e rozhodnutí je nepYezkoumatelné podle §103 odst. 1 písm. d) s. Y. s., neboe mstský soud neprovedl dokaz znaleckým posudkem, o který st~ovatelka ~ádala pYípisem ze dne 29. 4. 2011, a ani se nevypoYádal s tím, pro  tak neu inil. Podle konstantní judikatury Nejvyaaího správního soudu jde o tzv. opomenutý dokaz, neprovede-li soud navr~ený dokaz a ani nevylo~í, z jakého dovodu tak neu inil (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu 12. ledna 2012, . j. 9 As 62/2011 - 103). To vaak neznamená, ~e soud musí provést ka~dý dokaz, který ú astník Yízení navrhne. Podle ustanovení §52 odst. 1 s. Y. s. je na úvaze soudu, které z navr~ených dokazo provede a které ne. Soud tedy není povinen provést vaechny navr~ené dokazy, nicmén musí v~dy pYezkoumatelným zposobem vylo~it, pro  jejich provedení není v konkrétním pYípad nutné (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 20. 2. 2012, . j. 2 As 102/2011 - 121). Podle konstantní judikatury Ústavního soudu (srov. napY. nález ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01) lze provedení dokazu odmítnout ze tYí dovodo, tj. pro jeho irelevantnost ve vztahu k pYedmtu Yízení, pro jeho nedostate nou vypovídací hodnotu nebo pro jeho nadbyte nost.<br/><br/>[22] St~ovatelka pYípisem mstskému soudu ze dne 29. 4. 2011 v reakci na vyjádYení ~alovaného uvedla, ~e  podle dostupné odborné literatury je i v pYípad pou~ité metody u druhého posudku odchylka +/- 10%, nikoli tedy 5%. Za ú elem správného ur ení odchylky st~ovatelka navrhla, aby soud ustanovil znalce, který by tuto otázku vyjasnil. V napadeném rozsudku se mstský soud k ustanovení druhého znalce nevyjádYil a neprovedení dokazu výslovn nezdovodnil. <br/><br/>[23] V souladu s judikaturou Ústavního soudu a Nejvyaaího správního soudu nemusí jít v pYípad opomenutého dokazu v~dy o poruaení základních práv ú astníka Yízení i o nepYezkoumatelnost rozhodnutí, lze-li dovodit, ~e soud provedl implicitní odovodnní toho, pro  dokaz neprovedl (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. II. ÚS 744/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, a rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 23. 10. 2008, . j. 8 Afs 17/2007 - 100). Mstský soud k námitce st~ovatelky ohledn odchylky mYení u metody pou~ité znalcem uvedl, ~e st~ovatelkou uvedená publikace byla vydána pYed více jak tYiceti lety a je tedy pravdpodobné, ~e tehdejaí metodika mYení nebyla tak pYesná jako v sou asnosti. Dále uvedl, ~e st~ovatel ina námitka je pouze obecná a ~e o odborné kvalit publikace není nic bli~aího známo. Podle konstantní judikatury Nejvyaaího správního soudu musí správní orgány  pYi své innosti v~dy vycházet z nejnovjaích odborn relevantních trendo a pYitom musí stále zkoumat, zda je jejich dosavadní praxe v souladu s aktuálním stavem vdeckého poznání v daném oboru, a pokud nikoli, jsou povinny ji novým vdeckým poznatkom pYizposobit (srov. napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 13. 8. 2009, . j. 7 As 43/2009 - 52 a rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 7. 2. 2012, . j. 8 As 12/2010 - 113). Byl-li mstský soud konfrontován s odbornou publikací, která zpochybHuje pYesnost metody pou~ité ve znaleckém posudku, ml povinnost zkoumat, zda je rozhodnutí správního orgánu v souladu s aktuálním stavem vdeckého poznání. Ni ím nepodlo~ený závr o zastaralosti i neodbornosti publikace nelze pova~ovat za dostate né odovodnní neprovedení dokazu.<br/><br/>[24] Ve vztahu k námitce st~ovatelky, ~e správní orgán ml zjiaeovat míru zakmenní ve vztahu k porostom, a ne pouze k jeho ástem, tj. porostním skupinám, se Nejvyaaí správní soud ztoto~Huje se st~ovatelkou. Ustanovení § 31 odst. 4 lesního zákona, za jeho~ poruaení je st~ovatelka sankcionována, zakazuje sni~ovat úmyslnou t~bou zakmenní porostu pod sedm desetin plného zakmenní. Ustanovení § 2 písm. s) lesního zákona definuje  porost jako základní jednotku prostorového rozdlení lesa identifikovatelnou v terénu a zobrazenou na lesnické map. Ustanovení § 6 odst. 3 vyhláaky Ministerstva zemdlství . 84/1996 Sb., o lesním hospodáYském plánování (dále jen  vyhláaka . 84/1996 Sb. ), uvádí, ~e jednotkami prostorového rozdlení lesa jsou oddlení, dílec, porost, porostní skupina a etá~. Ustanovení § 6 odst. 6 vyhláaky . 84/1996 Sb. pojem  porost konkretizuje a uvádí, ~e porosty se vymezují jako ploan souvislé ásti lesa, odliaující se od sebe druhovou, vkovou i porostovou skladbou, kategorií leso nebo vy~adující odliané hospodaYení. Výmra porostu musí podle citovaného ustanovení pYesahovat 0,2 ha. Systematickým výkladem je tedy tYeba dojít k závru, ~e k poruaení povinnosti zakotvené v ustanovení §31 odst. 4 lesního zákona dojde tehdy, sní~í-li se úmyslnou t~bou zakmenní pod sedm desetin plného zakmenní na pYedem vymezené ploae lesa, která je identifikovatelná v terénu a je zobrazena na lesnické map. V rozporu se závrem mstského soudu je naopak logické, ~e ú elem ustanovení § 31 odst. 4 lesního zákona je vymezit pYedem pYesn a jasn identifikovatelnou prostorovou jednotku, na které bude mYení zakmenní probíhat. Nejvyaaí správní soud kvituje doraz mstského soudu na ú el a smysl lesního zákona. Lesní zákon je vskutku tYeba v~dy vykládat s ohledem na jeho ú el, jím~ je pé e o les a obnova lesa jako nenahraditelné slo~ky ~ivotního prostYedí a národního bohatství. V pYípad správního trestání je vaak tYeba dodr~ovat obdobné principy a zásady jako v pYípad trestání trestných ino (srov. napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 24. 1. 2014, . j. 7 As 34/2013  29). Jak vyplývá z konstantní judikatury Ústavního soudu, v~dy je tYeba pomYovat a vyva~ovat ochranu veYejného zájmu (v tomto pYípad ochrana ~ivotního prostYedí v lesích) se základními právy a svobodami pachatele (srov. napY. nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 3/09, nebo nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 83/06). Teleologický výklad zákona tak nelze provádt na úkor dodr~ování zásady zákonnosti, jedné ze základních zásad trestání. <br/><br/>[25] Dosavadní judikatura Nejvyaaího správního soudu se k uvedené právní otázce zatím nijak nevyslovila. V rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, . j. 7 A 82/2002 - 40, který se po skutkové i právní stránce zabýval vcí velmi podobnou vci nyní projednávané, uvedená otázka nebyla soudem pYímo Yeaena. <br/><br/>[26] Z výae uvedeného tedy vyplývá, ~e § 31 odst. 4 lesního zákona je nutno vykládat v tom smyslu, ~e zakmenní je tYeba mYit vzhledem k celé ploae porostu, a ne pouze k jeho ástem. <br/><br/>[27] Z odborného posudku Ústavu pro hospodáYskou úpravu leso ze dne 17. 8. 2006 a ze znaleckého posudku . 100/2006 Ing. JiYího Hoffmana ze dne 11. 12. 2006 je ovaem patrné, ~e v obou pYípadech bylo sou ástí zadání ze strany I}P zmYit zakmenní ve vybraných porostních skupinách nebo jejich ástech. V pYípad odborného posudku alo o porostní skupiny 4Aa4, 4Aa6, 4Aa8, 5Ba4, 5Ca7, 6Ba7, 6Ab8a, 6Aa8b, 6Ca5. V pYípad znaleckého posudku alo o porostní skupiny 4Aa4, 4Aa6, 5Ca7, 6Aa8b, 6Aa8a. V nálezu znaleckého posudku se uvádí, ~e  bylo se zadavatelem dohodnuto, ~e se aetYení zamYí jen na vtaí, siln zYedné, na map i v terénu jednozna n oddlitelné ásti porosto (viz str. 4 znaleckého posudku . 100/2006 Ing. JiYího Hoffmana ze dne 11. 12. 2006). Také závr znaleckého posudku jednozna n uvádí, ~e zakmenní bylo prokazateln sní~eno pod 0,7 plného zakmenní  na zkoumaných ástech porosto (viz str. 5 znaleckého posudku . 100/2006 Ing. JiYího Hoffmana ze dne 11. 12. 2006). Z Protokolu o výsledku inspek ní innosti  ProvYení stavu lesa, v etn ochrany lesa v lesích, které jsou majetkem spole nosti Pecka, spol. s.r.o. na LHC  Lesní hospodáYství Neustupov vyplývá, ~e zjiatné zakmenní bylo zpromrované v rámci porostních skupin (viz str. 5 Protokolu o výsledku inspek ní innosti  ProvYení stavu lesa, v etn ochrany lesa v lesích, které jsou majetkem spole nosti Pecka, spol. s. r. o., na LHC  Lesní hospodáYství Neustupov ). Kone n v rozhodnutí ze dne 16. 3. 2007, . j. 41/OOL/062218.13/07/PJO I}P uvádí, ~e  nové mYení zakmenní bylo provedeno na vtaích, silnji proYedných, na map i v terénu jednozna n oddlitelných (identifikovatelných) ástech porosto. Správní orgán ve svém rozhodnutí uvedl 5 porostních skupin, jejich~ zakmenní bylo sní~eno pod sedm desetin plného zakmenní, jejich plochy se etl a uvedl, ~e zakmenní bylo prokazateln sní~eno pod sedm desetin plného zakmenní na celkové ploae 22, 9 ha. V daném pYípad nejde o pouhé nesprávné zamHování zákonného pojmu  porost za pojem  porostní skupina , které by nemlo vliv na závr ohledn správn právní odpovdnosti st~ovatelky (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 25. listopadu 2003, . j. 7 A 82/2002 - 40). Je hypoteticky mo~né, ~e na ostatních ástech porostu doalo k menaímu proYední a míra zakmenní na celém porostu ve výsledku pYesahuje sedm desetin plného zakmenní. I}P v rozhodnutí ze dne 16. 3. 2007 uvedla, ~e zakmenní je mYitelné v ka~dé ásti lesních porosto. To je zajisté pravda. Lesní zákon vaak vymezuje v ustanovení §31 odst. 4 konkrétní povinnost nesni~ovat úmyslnou t~bou zakmenní porostu pod sedm desetin plného zakmenní. Subjekt veYejnoprávní povinnosti je tím chránn pYed libovolným mYením zakmenní na jakékoli ploae lesního porostu a pYed právní nejistotou ohledn obsahu své právní povinnosti. Ze znaleckého posudku ani ze zbývajících ástí spisu správního orgánu není zYetelné vyzna ení porosto v lesích ve vlastnictví st~ovatelky. V dodatku ke znaleckému posudku . 100/2006 je uvedeno, ~e na mapách Lesního hospodáYského plánu chybí ozna ení porosto. Ve spise, tak jak byl pYedán Nejvyaaímu správnímu soudu, je obsa~ena pouze hospodáYská kniha a v rozporu s ustanovením § 2 vyhláaky . 84/1996 Sb. chybí textová ást a lesnické mapy lesního hospodáYského plánu. Závr I}P, ~e  zmYené zakmenní porosto je zcela objektivní a mapuje stav lesa na daném majetku v porostech mladaích ne~ 80 let není podlo~en dokazy. <br/><br/>[28] K námitce st~ovatelky týkající se zavinní a odpovdnosti za sní~ení zakmenní pod sedm desetin plného zakmenní v situaci, kdy t~bu nevykonávala sama st~ovatelka jako vlastník lesa, ale t~ební spole nost Holzbeschaffungs  und Logistik GmbH, se kterou st~ovatelka uzavYela smlouvu o provedení t~by, uvádí Nejvyaaí správní soud následující. <br/><br/>[29] Podle konstantní judikatury Nejvyaaího správního soudu nedochází smluvním ujednáním k pYenosu veYejnoprávní odpovdnosti vlastníka na jiný subjekt. Druhý zmiHovaný je v pozici povinného ze smlouvy a dopadá na nj pYípadný smluvní regresní nárok. Povinnosti tohoto subjektu jsou vaak ryze soukromoprávní povahy (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 22. 10. 2008, . j. 1 As 15/2007 - 149, rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, . j. 7 As 4/2009 - 67, a rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 12. 1. 2012, . j. 7 As 110/2011 - 59). Pokud vaak správní orgán posuzuje deliktní odpovdnost konkrétní osoby, musí být její vlastní jednání naplHující znaky skutkové podstaty správního deliktu prokazováno v kontextu vaech u inných kroko, tedy i zkoumáním existujících smluvních vztaho a jednáním smluvních partnero v probhu rozhodného období (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 22. 10. 2008, . j. 1 As 15/2007 - 149).<br/><br/>[30] Podle § 4 písm. c) zákona . 282/1991 Sb. ulo~í I}P pokutu právnické nebo fyzické osob, která svou inností ohrozí nebo poakodí ~ivotní prostYedí v lesích tím, ~e vlastním zavinním vytvoYí podmínky pro posobení akodlivých biotických a abiotických initelo.<br/><br/>[31] Podle konstantní judikatury Nejvyaaího správního soudu (viz napY. usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 17. 7. 2008, . j. 1 As 15/2007  141) platí, ~e  [k]e spáchání správního deliktu a vzniku odpovdnosti vlastníka lesa dle zákona o inspekci musí být mj. naplnny vaechny znaky skutkové podstaty [& ]. To znamená, ~e musí být naplnna zejména objektivní stránka deliktu, jejími~ obligatorními znaky jsou jednání, následek a pYí inná souvislost, a v pYípad citované skutkové podstaty i znak zavinní (viz napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 22. 10. 2008, . j. 1 As 15/2007 - 153). Z výae uvedeného vyplývá, ~e správní orgán musí prokázat, ~e konkrétní osoba svou inností nebo ne inností vytvoYila podmínky pro posobení akodlivých biotických a abiotických initelo (jednání), ~e se tak stalo jejím vlastním zavinním a ~e doalo k zákonem pYedvídanému následku, tedy ~e ~ivotní prostYedí bylo ohro~eno i poakozeno (viz napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 4. 2. 2011, . j. 3 As 11/2011 - 74). PYedmtem dokazování musí tedy být nejenom sankcionované jednání a zposobený následek, ale sou asn je v~dy tYeba dokazu o tom, ~e jak jednání, tak i následek vznikly zavinn (viz napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 22. 10. 2008, . j. 1 As 15/2007 - 149). V citovaném rozhodnutí s odkazem na usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 17. 7. 2008, . j. 1 As 15/2007  141 byl pYekonán judikaturní závr uvedený v rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, . j. 7 A 165/2002 - 25, který mstský soud ve svém rozsudku citoval.<br/><br/>[32] Zavinní mo~e být bu nedbalostní, nebo úmyslné a skládá se ze slo~ky intelektuální a slo~ky volní. Obsah i absence ka~dé z nich pak ur uje konkrétní závr o form zavinní (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 22. 10. 2008, . j. 1 As 15/2007 - 149). <br/><br/>[33] V pYípad úmyslného zavinní, které ve svém rozhodnutí zmínil mstský soud, by správní orgán musel dokázat, ~e st~ovatelka svým jednáním chtla zposobit zákonem sankcionovaný následek nebo ~e o následku vdla a pro pYípad, ~e k následku dojde, byla s tím srozumna (srov. analogicky §4 odst. 2 zákona . 200/1990 Sb., o pYestupcích, ve znní pozdjaích zákono). To znamená, ~e z provedených dokazo by muselo jasn vyplývat, ~e st~ovatelka zadáním t~by t~ební spole nosti chtla zposobit podmínky pro posobení akodlivých biotických a abiotických initelo a chtla tím ohrozit i poakodit ~ivotní prostYedí v lesích nebo ~e vdla, ~e ke zposobení podmínek pro posobení akodlivých biotických a abiotických initelo a k poakození nebo ohro~ení ~ivotního prostYedí v lesích dojít mo~e, a byla s tím srozumna. <br/><br/>[34] Ve správním trestání vaak sta í zavinní z nedbalosti, nevyplývá-li z dikce zákona, ~e je tYeba zavinní úmyslného (srov. rozsudek ze dne 30. 6. 2004, . j. 7 A 165/2002 - 25). V pYípad vdomé nedbalosti musí správní orgán dokázat, ~e st~ovatelka vdla, ~e svým jednáním mo~e zposobit zákonem sankcionovaný následek, ale bez pYimYených dovodo spoléhala na to, ~e chránný zájem neporuaí; srov. analogicky § 4 odst. 1 písm. a) zákona . 200/1990 Sb., o pYestupcích. Vdomost st~ovatelky o mo~nosti zposobení následku je dovozována z jejího postavení vlastníka lesa a po~adavku znalosti pYísluané právní úpravy, která stanoví povinnosti a sankce za jejich poruaování (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 22. 10. 2008, . j. 1 As 15/2007 - 149). Vdomá nedbalost závisí podle judikatury Nejvyaaího správního soudu (viz. napY. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 22. 10. 2008, . j. 1 As 15/2007 - 149) na schopnosti rozpoznat a zhodnotit okolnosti, které vytváYejí nebezpe í pro chránný zájem. Je tYeba dokázat, ~e delikvent podcenil reálnou mo~nost vzniku následku. V dokazování je tYeba zhodnotit dovody, na kterých delikvent zalo~il svou domnnku, ~e následek nenastane, a jejich pYimYenost. Posouzení konkrétního obsahu smluvního vztahu a jeho srovnání s faktickým jednáním st~ovatelky a druhé smluvní strany je pro posouzení existence vdomé nedbalosti na stran st~ovatelky rozhodující. Je tYeba zkoumat, jaká opatYení st~ovatelka k plnní svých povinností jako vlastníka lesa pYijala, zda tato opatYení provádla s nále~itou pé í a zda dostate n pe liv kontrolovala plnní smlouvy druhou smluvní stranou. Podobn u nedbalosti nevdomé by bylo tYeba prokázat, ~e st~ovatelka nevdla, ~e svým jednáním mo~e poruait nebo ohrozit zájem chránný zákonem, a  to vzhledem k okolnostem a svým osobním pomrom vdt mla a mohla; srov. analogicky § 4 odst. 1 písm. b) zákona . 200/1990 Sb., o pYestupcích. K neobeznámení se st~ovatelky s tím, ~e t~bou provádnou t~ební spole ností na základ smluvního ujednání mo~e dojít i u~ dokonce doalo k zákonem zakázanému akodlivému následku, by mohlo dojít napYíklad nedostate ným prob~ným dohledem st~ovatelky jako objednatele nad inností t~ební spole nosti.<br/><br/>[35] St~ovatelka uvádí, ~e veakerou t~ební innost provedla spole nost Holzbeschaffungs  und Logistik GmbH, která podle tvrzení st~ovatelky mla provést pouze t~bu vyzna enou odborným lesním hospodáYem. Dále st~ovatelka uvádí, ~e jakmile byla odborným lesním hospodáYem upozornna na skute nost, ~e doalo k nadlimitní t~b, nechala t~bu ukon it. Obojí st~ovatelka dokládala dopisem odborného lesního hospodáYe ze dne 15. 5. 2006. I}P v rozhodnutí ze dne 16. 3. 2007 uvedla, ~e za provedení t~ebního zásahu je odpovdný vlastník, pokud v souladu s ustanovením § 58 odst. 1 lesního zákona nebyla uzavYena nájemní nebo podnájemní smlouva. Podle I}P dle vyjádYení ú astníka pYi projednávání protokolu nebyla ~ádná taková smlouva s t~ební spole ností uzavYena. Z uvedeného vyplývá, ~e se správní orgán zabýval pouze otázkou, zda s t~ební spole ností byla, nebo nebyla uzavYena nájemní smlouva. Nezabýval se vaak tím, zda lze st~ovatelce prokázat zavinní ve vztahu k sankcionovanému jednání a následku za situace, kdy podle tvrzení st~ovatelky t~ební spole nost poruaila své smluvní povinnosti, kdy~ t~ila i neozna ené stromy. V napadeném rozsudku mstský soud uvedl, ~e pYedpokladem vzniku deliktní odpovdnosti st~ovatelky byl její souhlas k rozsáhlé t~b. St~ovatelka podle mstského soudu umo~nila i t~bu lesního porostu, který nebyl lesním hospodáYem ur en k t~b. Mstský soud pYipouatí, ~e se správní orgány nevnovaly tomu, která forma zavinní byla u ~alobkyn pYítomná. Uvádí vaak, ~e správní orgány mly zYejm na mysli úmyslné zavinní. Ani mstský soud se tak nezabýval otázkou, zda pouhý souhlas k t~b sta í k dovození zavinní za situace, kdy podle tvrzení st~ovatelky t~ební spole nost poruaila své smluvní povinnosti, kdy~ t~ila i neozna ené stromy. Nejvyaaí správní soud podotýká, ~e z relevantních dokazo je ve spise správního orgánu uveden pouze dopis odborného lesního hospodáYe ze dne 15. 5. 2006 a dále dokument v nmeckém jazyce, který je zYejm ástí smlouvy mezi st~ovatelkou a t~ební spole ností a který je uveden a~ ve spise mstského soudu. Podle aktuální judikatury Nejvyaaího správního soudu je  [p]rovedení dokazu cizojazy nou listinou, ani~ by byl proveden její pYeklad do eského jazyka, ve správním Yízení pYípustné, není-li o jejím obsahu v Yízení sporu a  [n]eopatYení pYekladu cizojazy né listiny, jí~ je provádn dokaz, mo~e pYedstavovat vadu Yízení, jestli~e ú astník v Yízení pYed správním orgánem namítl, ~e tato skute nost bránila uplatnní jeho práva vyjádYit se k podkladu rozhodnutí. K takové vad soud pYihlí~í jen k námitce (viz usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 14. 4. 2015, . j. 9 As 12/2014  60). Provedení dokazu cizojazy nou listinou nebylo st~ovatelkou v kasa ní stí~nosti namítáno a ani není zYejmé, ~e by o obsahu dokumentu bylo v Yízení sporu. Nejde tedy o vadu Yízení, kterou by se musel Nejvyaaí správní soud zabývat. Nejvyaaí správní soud podotýká, ~e správní orgán podle §16 správního Yádu mo~e provést dokaz pYedlo~ený ú astníkem Yízení v jiném ne~ eském jazyce. Z odovodnní rozhodnutí ani z provedených dokazo vaak není zYejmé, ~e by se správní orgán a mstský soud tímto dokumentem zabývaly, pYi em~ jde dle názoru Nejvyaaího správního soudu o dokaz st~ejní. <br/><br/>[36] K námitce st~ovatelky týkající se doslovného znní ustanovení § 4 zákona . 282/1991 Sb. Nejvyaaí správní soud uvádí, ~e citované ustanovení v návtí sice ve znní platném v dob spáchání deliktu u~ívalo pojmu  innost , judikatura Nejvyaaího správního soudu, pYedevaím usnesení rozaíYeného senátu ze dne 17. 7. 2008, . j. 1 As 15/2007 - 141, vaak dovodila, ~e  správní delikty dle uvedeného ustanovení mohou být spáchány i opomenutím takového konání, k nmu~ byl subjekt povinen. <br/><br/>[37] Co se tý e zákonnosti ulo~ených sankcí, je tYeba zdoraznit, ~e i v oblasti správních delikto se uplatní analogicky základní trestnprávní zásady a principy (viz rozsudek ze dne 31. 5. 2007, . j. 8 As 17/2007 - 121, publ. pod . 1338/2007 Sb. NSS, a rozsudek ze dne 24. 1. 2014, . j. 7 As 34/2013 - 29). Ukládá- li správní orgán v jednom Yízení pokutu za více správních delikto, je povinen analogicky dodr~et absorp ní zásadu zakotvenou v ustanovení § 12 odst. 2 zákona . 200/1990 Sb., ve znní pozdjaích pYedpiso, nestanoví-li pYísluaný právní pYedpis jinak (viz rozsudek ze dne 24. 1. 2014, . j. 7 As 34/2013 - 29). Podstatu uplatnní absorp ní zásady v oblasti správního trestání vystihl Nejvyaaí správní soud v rozsudku ze dne 22. 9. 2005, . j. 6 As 57/2004 - 54, publ. pod . 772/2006 Sb. NSS, kde uvedl, ~e  [j]ejí podstata tkví v absorpci sazeb (tedy pYísnjaí trest pohlcuje mírnjaí). Sbíhající se delikty jsou tak posti~eny pouze trestem stanoveným pro nejt~aí z nich, co~ pYi stejných sazbách pokut znamená, ~e správní orgán posoudí záva~nost deliktu a úhrnný trest ulo~í podle sazby za nejzáva~njaí z tchto delikto (záva~nost pak nutno posuzovat pYedevaím s ohledem na charakter individuálního objektu deliktu, tedy, zájem, proti kterému delikt smYuje a k jeho~ ochran je pYísluané ustanovení pYedevaím ur eno). Konkrétní výai sankce je pak tYeba vymYit s ohledem na to, ~e  jednáním i opomenutím byla naplnna skutková podstata více delikto, pYi em~ tato skute nost obvykle zvyauje záva~nost sankcionovaného protiprávního jednání i opomenutí a projevuje se zpravidla pYísnjaí sankcí (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 12. 1995, . j. 6 A 216/93 - 34, publ. pod . 182/1998 v asopisu Soudní judikatura ve vcech správních). Není tedy mo~né stanovit pokuty za jednotlivé delikty a ty následn s ítat, jeliko~ takový postup je výrazem zásady kumulativní, která je naaemu právnímu Yádu cizí (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 12. 1995, . j. 6 A 216/93 - 34, publ. pod . 182 soudní judikatury ve vcech správních). Je nutno zdoraznit, ~e pou~ití absorp ní zásady se vztahuje pouze k výmYe úhrnné sankce, co~ nic nemní na skute nosti, ~e delikvent je uznán vinným ze spáchání více delikto. <br/><br/>[38] St~ovatelka byla správním orgánem sankcionována pokutou ve výai 600.000 K  za správní delikt podle ustanovení § 4 písm. c) zákona . 282/1991 Sb. a ve druhém výroku jí byla ulo~ena pokuta ve výai 30.000 K  za správní delikt podle ustanovení § 4 písm. a) zákona . 282/1991 Sb. Obecn vzato (tj. pokud by st~ovatelka pYísluané delikty vskutku spáchala) by bylo zcela v poYádku, pokud by I}P ve správním Yízení vydala rozhodnutí, ~e se st~ovatelka dopustila více správních delikto. PYi ukládání sankce bylo vaak povinností I}P uplatnit absorp ní zásadu a ulo~it sankci pouze za správní delikt nejpYísnji posti~itelný. Skute nost, ~e se st~ovatelka dopustila více správních delikto, bylo nutno zohlednit teprve pYi rozhodování o konkrétní výai ukládané sankce v mezích stanovených zákonem (viz rozsudek ze dne 24. 1. 2014, . j. 7 As 34/2013 - 29). Správní orgán prvního stupn ani odvolací orgán se s tmito otázkami nijak nevypoYádaly. Z konstantní judikatury Nejvyaaího správního soudu (rozsudek ze dne 31. 5. 2007, . j. 8 As 17/2007 - 121, publ. pod . 1338/2007 Sb. NSS) vyplývá, ~e rozhodnutí správních orgáno obou stupHo, která se s uvedenými otázkami vobec nevypoYádala a zcela je pominula, jsou nepYezkoumatelná pro nedostatek dovodo [§ 76 odst. 1 písm. a) s. Y. s.] a mstský soud je ml tedy zruait, a to i bez návrhu. Pokud tak ~alovaný neu inil, pochybil a jeho rozhodnutí je zatí~eno vadami, které mly za následek nezákonné rozhodnutí o vci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s.]. K tmto vadám musel Nejvyaaí správní soud pYihlí~et z úYední povinnosti [§ 109 odst. 4 s. Y. s.].<br/> <br/>[39] Proti druhému výroku I}P v rozhodnutí ze dne 16. 3. 2007, . j. 41/OOL/062218.13/07/PJO, kterým byla st~ovatelce ulo~ena pokuta ve výai 30.000 K  podle ustanovení § 4 písm. a) zákona . 282/1991 Sb., brojí st~ovatelka dvma námitkami. Ani s jednou se Nejvyaaí správní soud neztoto~nil. St~ovatelka za prvé uvedla, ~e podle ustanovení § 20 odst. 1, 3 a 4 lesního zákona se zákaz provádt terénní úpravy nevztahuje na innosti, které jsou provádny pYi hospodaYení v lesích. Mstský soud správn uvedl, ~e pYi hospodaYení v lese nelze opomíjet obecné povinnosti ulo~ené lesním zákonem a ~e jednotlivá ustanovení lesního zákona nelze vykládat takovým zposobem, ~e by innost provádná pYi hospodaYení v lese mohla ospravedlnit ka~dé poakození lesa. Ú elem lesního zákona je podle § 1  zachování lesa, pé e o les a obnova lesa jako národního bohatství, tvoYícího nenahraditelnou slo~ku ~ivotního prostYedí, pro plnní vaech jeho funkcí a pro podporu trvale udr~itelného hospodaYení v nm. Ozna ením lesa za národní bohatství a nenahraditelnou slo~ku ~ivotního prostYedí zákonodárce zdoraznil jeho mimoYádný spole enský význam, který pYesahuje pojetí lesa jako pYedmtu vlastnictví (srov. DROBNÍK, J., DVOXÁK, P.: Lesní zákon, komentáY, Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2010, s. 304). Ustanovení § 11 a 13 lesního zákona stanoví základní povinnosti, které je v souladu se systematikou zákona nutné dodr~ovat pYi ka~dé innosti v lese. Ustanovení § 20 lesního zákona je Yazeno do hlavy tYetí týkající se obecného u~ívání lesa. Nkteré innosti jsou z obecného zákazu vyHaty za ú elem mo~nosti hospodaYení v lese. HospodaYit v lese vaak lze pouze v souladu s ú elem lesního zákona, pYi dodr~ení základních povinností uvedených ve výae citovaných ustanoveních a pYi dodr~ení zvláatních povinností uvedených v hlav páté lesního zákona týkající se hospodaYení v lese. V souvislosti s t~bou lze zmínit napY. ustanovení § 33 odst. 4 lesního zákona, který zakazuje provádt t~bu mýtní úmyslnou v lesních porostech mladaích 80 let nebo povinnost uvedenou v ustanovení § 33 odst. 5 lesního zákona provádt t~ební práce takovým zposobem, který minimalizuje negativní dopady na lesní ekosystém v daném prostYedí. St~ovatelkou navrhovaný výklad ustanovení § 20 lesního zákona je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97, uvedl, ~e mechanická aplikace abstrahující smysl a ú el právní normy  iní z práva nástroj odcizení a absurdity . I}P v odovodnní ze dne 16. 3. 2007, . j. 41/OOL/062218.13/07/PJO jasn uvedla, ~e k poruaení povinností stanovených v lesním zákon doalo jednak smýcením porosto mladaích 80 let na ploae 0,05 ha, pYi em~ vk porostu v porostní skupin 5Ca7 nechala ovYit znaleckým posudkem (viz str. 5 znaleckého posudku . 100/2006 Ing. JiYího Hoffmana ze dne 11. 12. 2006). Dále I}P uvedla, ~e doalo k nahrnutí paYezo a zeminy do kraje porostu na oddenky stromo, v em~ vidí poruaení ustanovení § 11 odst. 1 lesního zákona. Správní orgán tak v rozhodnutí jasn uvedl, v em spatYuje poruaení lesního zákona, a své závry odovodnil. <br/> <br/>[40] Ve své druhé námitce st~ovatelka uvádí, ~e terénní úpravy, které vedly k poruaení povinností podle lesního zákona, neprovádla ona, ale t~ební spole nost Holzbeschaffungs  und Logistik GmbH. Jak ji~ bylo podrobn rozebráno výae, veYejnoprávní odpovdnost vlastníka lesa nelze pYevést na jiný subjekt. V pYípad správního deliktu podle § 4 písm. a) lesního zákona jde o odpovdnost objektivní, kdy subjekt odpovídá za zposobený následek bez ohledu na zavinní (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 22. 10. 2008, . j. 1 As 15/2007 - 149). Není tak tYeba zkoumat obsah smluvního ujednání pro ú ely prokázání zavinní st~ovatelky. St~ovatelka je odpovdná za následek ohro~ení nebo poruaení ~ivotního prostYedí v lesích, který vznikl na základ t~by, kterou st~ovatelka smluvn sjednala s výae uvedenou t~ební spole ností. <br/><br/>[41] S námitkou st~ovatelky, ~e se mstský soud nevypoYádal s jejím tvrzením, ~e k poakození lesních porosto dochází v pruzích a ~e srovnání pruhu lesního porostu s pruhem sousedního lesního porostu je zavádjící, se Nejvyaaí správní soud neztoto~Huje. Podle konstantní judikatury Nejvyaaího správního soudu je  primárn dokazní bYemeno na správním orgánu, pokud je vaak tvrzením delikventa nkterý z dokazo zpochybnn, pYesouvá se dokazní bYemeno na jeho stranu a je pouze na nm, aby svá tvrzení prokázal (viz rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 2. 5. 2013, . j. 3 As 9/2013 - 35). I}P své rozhodnutí odovodnila dokazem ohledáním pozemko st~ovatelky, který podpoYila i podrobnou fotodokumentací. I}P své rozhodnutí dále odovodnila srovnáním akod na pozemcích st~ovatelky a na sousedních pozemcích. Mstský soud správn uvedl, ~e z fotodokumentace vyplývá, ~e  akody na sousedních pozemcích, na nich~ neprobíhala tak intenzivní t~ba, byly po orkánu minimální. Rozsáhlé akody zposobené orkánem tak byly pYímým dosledkem neoprávnného t~ebního zásahu. Nejvyaaí správní soud se ztoto~Huje s konstatováním mstského soudu, ~e namítané tvrzení st~ovatelky je velmi obecné, st~ovatelka neuvádí, v em údajná nepYesnost srovnání spo ívá a pro  by soud ml pYistoupit na tvrzení, ~e hranice mezi pásy lesa, v nich~ vítr akodil, byly shodné s hranicemi mezi pozemky. Nejvyaaí správní soud tak uzavírá, ~e st~ovatelka v souladu s výae uvedenou judikaturou neunesla své dokazní bYemeno.<br/><br/>[42] K námitce st~ovatelky, ~e se mstský soud nevypoYádal s její námitkou, ~e je sankcionována i v pYípad porosto, kde k proYední pod zákonnou mez nedoalo, Nejvyaaí správní soud odkazuje na podrobné odovodnní mstského soudu na stran 6 rozsudku. Mstský soud v této ásti uvedl:  Na zákonné hranici se pYi pYipo tení tolerované odchylky pohybovaly dv porostní skupiny; u ostatních porostních skupin bylo zmYeno zakmenní pod zákonnou hranicí. I u výae uvedených dvou porostních skupin vaak bylo v dob t~ebního zásahu zakmenní ni~aí, ne~ povoluje zákon. Na to lze usuzovat ze znaleckého posudku, v nm~ znalec jednozna n konstatoval, ~e namYený výsledek zakmenní je nadhodnocen (asi o 2,4%) pYírostkem za poslední vegeta ní období a pou~itím speciálního pásma k mYení promro. Nejvyaaí správní soud k tomu uvádí, ~e mstský soud se s ~alobním bodem vypoYádal Yádným a vy erpávajícím zposobem a uvedl, pro  argumentaci ~alobkyn nepova~uje za dovodnou (srov. rozsudek Nejvyaaího správního soud ze dne 10. 9. 2013, . j. 3 Ads 11/2013 - 51). Kasa ní námitka st~ovatelky je tedy nedovodná. <br/><br/>[43] Námitka st~ovatelky týkající se nemo~nosti zjistit zakmenní porosto v situaci, kdy tuto skute nost nebyl schopen zjistit ani Ústav pro hospodáYskou úpravu leso, je zjevn mylná. Ze spisu správního orgánu vyplývá, ~e Ústav pro hospodáYskou úpravu leso vypracoval odborný posudek týkající se zakmenní konkrétních porostních skupin pomocí relaskopické metody. Z posudku v ~ádném pYípad nevyplývá, ~e Ústav pro hospodáYskou úpravu leso nebyl zakmenní porostní skupiny schopen zjistit. K námitce st~ovatelky správní orgán ustanovil znalce, aby závry odborného posudku pouze upYesnil pomocí metody vykazující menaí odchylku nepYesnosti mYení. <br/><br/><br/>IV. Závr a náklady Yízení<br/><br/>[44] Z výae uvedených dovodo proto Nejvyaaí správní soud podle ustanovení § 110 odst. 1 s.Y.s. napadený rozsudek mstského soudu zruail. Jeliko~ také ~alobou napadené správní rozhodnutí trpí podstatnou vadou, která zposobuje jeho nezákonnost, pro kterou bylo rozhodnutí mo~no zruait ji~ v Yízení pYed mstským soudem, rozhodl Nejvyaaí správní soud tak, ~e se za pou~ití ustanovení § 110 odst. 2 písm. a) s. Y. s. sou asn zruauje také rozhodnutí ~alovaného a vc se vrací ~alovanému k dalaímu Yízení. <br/><br/>[45] Výrok o náhrad náklado Yízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 vta první s. Y. s., podle nho~, nestanoví-li tento zákon jinak, má ú astník, který ml ve vci plný úspch, právo na náhradu náklado Yízení pYed soudem, je~ dovodn vynalo~il proti ú astníkovi, který ve vci úspch neml. St~ovatelka mla ve vci plný úspch, proto má právo na náhradu náklado Yízení pYed mstským soudem a Nejvyaaím správním soudem.<br/><br/>[46] Náklady Yízení o ~alob sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výai 2000 K  a odmny za právní zastoupení za 2 úkony právní slu~by (pYevzetí a pYíprava zastoupení a písemné podání ve vci samé) ve výai 2 x 2100 K  [§ 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhláaky . 177/1996 Sb., ve znní ú inném do 31. 12. 2012, (dále jen  vyhláaka )] a náhrady hotových výdajo ve výai 2 x 300 K  (§ 13 odst. 3 vyhláaky). Zástupce ~alobkyn dolo~il, ~e spole nost s ru ením omezeným, v ní~ vykonává advokacii, je plátcem dan z pYidané hodnoty. Náhrada náklado za zastoupení byla proto zvýaena o 1008 K  (21% DPH). Náhrady náklado za Yízení o ~alob tedy iní celkem 7808 K .<br/><br/>[47] Náklady Yízení o kasa ní stí~nosti sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za kasa ní stí~nost ve výai 5000 K  a odmny za 1 úkon právní slu~by (písemné podání ve vci samé) ve výai 3100 K  [§ 1 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. d) vyhláaky] ve znní ú inném od 1. 1. 2014 a náhrady hotových výdajo 300 K  (§ 13 odst. 3 vyhláaky). Zástupce st~ovatelky dolo~il, ~e spole nost s ru ením omezeným, v ní~ vykonává advokacii, je plátcem dan z pYidané hodnoty. Náhrada náklado za zastoupení byla proto zvýaena o 714 K  (21% DPH). Náhrada náklado za Yízení o kasa ní stí~nosti tedy iní celkem 9114 K . <br/><br/><br/>P o u  e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostYedky pYípustné. <br/><br/><br/>V Brn dne 28. srpna 2015<br/><br/><br/>JUDr. Karel `imka<br/> pYedseda senátu<br/><br/><br/></body> </html>