<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 1 As 113/2012- 133 - text</title> </head> <body> ÿþpokra ování 1 As 113/2012  145<br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>R O Z S U D E K<br/>J M É N E M R E P U B L I K Y<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedkyn JUDr. Marie }iakové a soudco JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. ZdeHka Kühna v právní vci ~alobce: Ing. Bc. Frantiaek Rynea, bytem L. Pokorného 46/43, TYebí , zastoupen JUDr. MgA. Michalem `alomounem, advokátem se sídlem Bráfova tY. 52, TYebí , proti ~alovanému: ÚYad pro ochranu osobních údajo, se sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7, proti rozhodnutí pYedsedy ~alovaného ze dne 5. 1. 2009, zn. SPR-1995/08-19, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alobce proti rozsudku Mstského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2012, . j. 9 Ca 41/2009 - 60,<br/><br/><br/>t a k t o :<br/><br/><br/>I. Rozsudek Mstského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2012, . j. 9 Ca 41/2009 - 60, s e r u a í .<br/><br/>II. Rozhodnutí pYedsedy ~alovaného ze dne 5. 1. 2009, zn. SPR-1995/08-19, a rozhodnutí ~alovaného ze dne 4. 8. 2008, zn. SPR-1995/08-10, se ruaí a vc se vrací ~alovanému k dalaímu Yízení.<br/><br/>III. }alovaný j e p o v i n e n zaplatit ~alobci na náhrad náklado Yízení ástku 35.309,30 K , a to do 30 dno od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. MgA. Michala `alomouna, advokáta.<br/><br/><br/>O d o v o d n  n í :<br/><br/><br/>I. Vymezení vci<br/><br/>[1] }alobce na dom ve vlastnictví své man~elky v TYebí i nainstaloval v Yíjnu 2007 kamerový systém. Ze správního spisu plyne, ~e to bylo poté, co neznámé osoby nkolik let opakovan úto ily na nj osobn (29. 8. 2006, fyzický útok a následné shození ~alobce do Yeky Jihlavy v TYebí i, opakované výhro~né SMS), na majetek (opakované rozbití okna prakem a obdobnými zaYízeními v lét 2005, dvakrát v dubnu 2007 atd.) a na leny jeho rodiny (pYímé ohro~ení zdraví leno rodiny v souvislosti s prostYely okna).<br/><br/>[2] V noci z 6. 10. na 7. 10. 2007 doalo k dalaímu útoku na majetek, toti~ k rozbití okna výstYelem z praku. Díky kamerovému systému se podaYilo identifikovat dv podezYelé osoby. Jeden z podezYelých dal následn podnt Policii R k provYení provozu kamerového systému ~alobce a vyslovil podezYení, ~e jeho provozem dochází k poruaování zákona . 101/2000 Sb., o ochran osobních údajo a o zmn nkterých zákono. Policie vc týkající se provozu kamerového systému postoupila ~alovanému ÚYadu pro ochranu osobních údajo. <br/><br/>[3] }alovaný své úvahy o provozu kamerového systému v podstat opYel o zábry z reportá~e eské televize v poYadu ReportéYi T odvysílané dne 15. 10. 2007. Z ní plyne, ~e kamera zabírala celou aíYi pYilehlé ulice v etn vstupu do protilehlého domu. }alovaný v rozhodnutí ze dne 4. 8. 2008 dospl k závru, ~e ~alobce spáchal pYestupky podle § 44 odst. 2 písm. e), f) a i) zákona o ochran osobních údajo. Tch se dopustil tím, ~e <br/><br/>(i) jako správce osobních údajo shroma~oval prostYednictvím kamerového systému instalovaného na svém dom osobní údaje osob pohybujících se po ulici pYed domem a vstupujících do domu na druhé stran ulice, a to bez jejich souhlasu a ani~ by bylo naplnno nkteré z ustanovení § 5 odst. 2 písm. a) a~ g) zákona o ochran osobních údajo, <br/>(ii) dále tyto osoby o tomto zpracování osobních údajo nijak neinformoval a ani jiným zposobem nesplnil povinnost stanovenou v § 11 odst. 1 tého~ zákona, tedy povinnost správce pYi shroma~ování osobních údajo informovat subjekt údajo mj. o tom, v jakém rozsahu a pro jaký ú el budou osobní údaje zpracovávány, kdo a jakým zposobem bude osobní údaje zpracovávat a komu mohou být osobní údaje zpYístupnny, <br/>(iii) jako správce osobních údajo nesplnil oznamovací povinnost o tomto zpracování vo i ~alovanému podle § 16 odst. 1 tého~ zákona. <br/><br/>Za to byla ~alobci podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona . 200/1990 Sb., o pYestupcích, ve spojení s § 44 odst. 5 zákona o ochran osobních údajo, ulo~ena pokuta ve výai 1.500 K . <br/><br/>[4] PYedseda ~alovaného zmnil rozhodnutím ze dne 5. 1. 2009 výrok prvostupHového rozhodnutí tak, ~e jej doplnil o vymezení doby, v ní~ se ~alobce vytýkaného protiprávního jednání dopouatl (prokazateln v dob od 5. 10. 2007 do 11. 4. 2008).<br/><br/>[5] }alobce napadl rozhodnutí pYedsedy ~alovaného ~alobou u mstského soudu. Ten ~alobu kasa ní stí~ností napadeným rozsudkem ze dne 25. 4. 2012 jako nedovodnou zamítl. Mstský soud se ve svém odovodnní pln ztoto~nil se závry pYedsedy ~alovaného. Námitky ~alobce smrující proti posobnosti ~alovaného a proti aplikaci zákona o ochran osobních údajo shledal jako neopodstatnné. Dále uvedl, ~e o výjimku z aplikace zákona o ochran osobních údajo dle § 3 odst. 3 (zpracování osobních údajo výlu n pro vlastní potYebu) se jednat nemo~e. Výjimka podle § 5 odst. 2 písm. e) tého~ zákona, podle ní~ je správce oprávnn i bez souhlasu subjekto zpracovávat jejich osobní údaje, nemo~e být dána, proto~e ~alobce pYi ochran svých majetkových zájmo neoprávnn zasahoval do práv tYetích osob a záva~n tak naruail jejich osobní a soukromý ~ivot. Není dán ani dovod výjimky z plnní informa ní povinnosti vo i subjektu [dle § 11 odst. 3 písm. b)] ani výjimky z oznamovací povinnosti vo i ~alovanému [dle § 18 odst. 1 písm. b)], proto~e ~alobce získával osobní údaje pYímo od subjekto údajo, a proto~e zaznamenané osobní údaje drtivé vtainy snímaných osob k uplatnní svých práv a povinností vobec nepotYeboval.<br/><br/><br/>II. Stru né shrnutí základních argumento uvedených v kasa ní stí~nosti<br/><br/>[6] }alobce (dále  st~ovatel ) napadl rozsudek mstského soudu v asnou kasa ní stí~ností. V ní namítá, ~e jsou dány dovody podle § 103 odst. 1 písm. a) a písm. b) s. Y. s., tj. nezákonnost spo ívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v pYedcházejícím Yízení a vady Yízení spo ívající v tom, ~e skutková podstata, z ní~ správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu.<br/><br/>[7] St~ovatel uvádí, ~e nemo~e být za instalaci kamerového systému posti~en jako správce osobních údajo, neboe záznamy kamerového systému neobsahují osobní údaje. St~ovatel nesouhlasí ani s právním posouzením otázky aplikace výjimky dle § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochran osobních údajo. Ta podle nj umo~Huje zpracovávat osobní údaje subjekto bez jejich souhlasu, pokud ú el zpracování osobních údajo pYedstavuje ochrana majetku, zdraví a ~ivota jeho a jeho rodiny. Závr mstského soudu, ~e provozovaný kamerový systém zasahuje do práv tYetích osob a pYedstavuje tak rozpor s právem na ochranu osobního a soukromého ~ivota, st~ovatel zpochybHuje tvrzením, ~e kamera nesnímala nic ze soukromého ~ivota. `lo o záznam veYejného prostranství a nikoliv prostoru vyhrazeného k soukromým aktivitám osob. Mstský soud rovn~ dle st~ovatele nesprávn vylo~il zásadu proporcionality, kterou bylo tYeba v daném pYípad pou~ít. VyjádYení soudu o tom, ~e st~ovatelova snaha chránit svoj majetek je pochopitelná, jako~ i vyjádYení pYedsedkyn senátu pYi vyhláaení rozhodnutí ( Mrzí nás to, ale ~alobu musíme zamítnout. Soud pYisvd uje ~alobci, ~e jeho po ínání je logické a odovodnné a chápe celou situaci, ale je tYeba postupovat podle zákona. ) svd í o tom, ~e soud podle zásady proporcionality vobec nepostupoval a naopak rozhodl ryze formalisticky.<br/><br/>[8] St~ovatel se dále nemohl ztoto~nit s názorem mstského soudu, ~e byl povinen plnit povinnosti uvedené v § 11 odst. 1 zákona o ochran osobních údajo, proto~e nesplnil kumulativní podmínky výjimky § 11 odst. 3 písm. b) tohoto zákona. Informace a pou ení není správce povinen poskytovat, pokud (a) osobní údaje nezískal od subjektu údajo, a (b) takových údajo je tYeba k uplatnní práv a povinností vyplývajících ze zvláatních zákono. Podle st~ovatele ka~dý kamerový systém získává osobní údaje pYímo od subjekto, co~ by znamenalo, ~e ka~dý správce provozující kamerový systém by byl nucen plnit povinnosti § 11 odst. 1 zákona o ochran osobních údajo. Takovouto interpretaci zákona soudem navrhuje st~ovatel za pomoci teleologické a historické interpretace odmítnout. K druhé podmínce st~ovatel namítá a~ pYília formalistické pojetí práva: mstský soud vychází pouze z toho, ~e ~alobu na náhradu akody lze formáln podat i bez poYízení záznamu kamerového systému, a ten tak není nutnou podmínkou k uplatnní práv a povinností vyplývajících ze zvláatních zákono. Mstský soud se vaak vobec nezamýalí, zda je praktická realizace a domo~ení se práva na náhradu akody zposobené v no ních hodinách na liduprázdné ulici vobec realizovatelné.<br/><br/>[9] St~ovatel brojí i proti oznamovací povinnosti vo i ~alovanému uvedené v § 16 zákona o ochran osobních údajo. Právní názor mstského soudu není podle st~ovatele správný pro shodné dovody, jaké uvedl i pYi aplikaci výjimky z informa ní povinnosti (viz bod [7] shora). Svou argumentaci st~ovatel rozvíjí a uvádí, ~e z výjimky § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochran osobních údajo lze logicky vyvodit i výjimku z registra ní povinnosti dle § 18 odst. 1 písm. b). Ochrana majetku je dostate ným dovodem k tomu, aby byly jak zpracování osobních údajo bez souhlasu subjektu údajo, tak existence výjimky z registra ní povinnosti naplnny.<br/><br/>[10] St~ovatel obsáhle cituje názory ~alovaného prezentované v nkolika jeho materiálech. Tmi poukazuje na rozpornou aplikaci a výklad pojmu  zpracování osobních údajo pro osobní potYebu dle § 3 odst. 3 zákona o ochran osobních údajo. Dle st~ovatele tak závr mstského soudu, ~e provozování kamerového systému k ochran vlastního majetku není zpracováním osobních údajo pro osobní potYebu, spo ívá v nesprávném posouzení právní otázky v pYedcházejícím Yízení, neboe se v podstatné míYe rozchází s vlastním právním názorem ~alovaného, který veYejn prezentuje ve své výro ní zpráv z roku 2011.<br/><br/>[11] Ze vaech shora uvedených dovodo st~ovatel navrhl, aby Nejvyaaí správní soud rozsudek mstského soudu zruail a vc mu vrátil k dalaímu Yízení.<br/><br/>III. VyjádYení ~alovaného ke kasa ní stí~nosti<br/><br/>[12] }alovaný ve svém vyjádYení ke kasa ní stí~nosti zdorazHuje, ~e posuzoval provoz kamerového systému jako celku po celou dobu, kdy st~ovatel prokazateln poYizoval záznam. Pro posouzení, zda st~ovatel zpracovával osobní údaje, není rozhodující jeden jediný záznam konkrétního incidentu a jeho vyhodnocení Okresním soudem v TYebí i, ale umístní kamery a kvalita jejího záznamu, které ~alovaný posoudil jako dostate né pro identifikaci alespoH nkterých osob. Ke st~ovatelem zpochybnnému postupu mstského soudu ~alovaný uvádí, ~e soud jednal v rámci § 77 a § 78 odst. 2 s. Y. s. Skutková zjiatní u inná soudem pouze nepodstatn doplHují ji~ ~alovaným uvedené závry ohledn identifikovatelnosti zaznamenávaných osob.<br/><br/>[13] Podle ~alovaného se st~ovatel mýlí, pokud uvádí, ~e soud nesprávn aplikoval test proporcionality, a tím shledal zpracování osobních údajo v rozporu s § 5 odst. 2 zákona o ochran osobních údajo. Dle ~alovaného nelze pYipustit, aby si kdokoliv nepYetr~it poYizoval záznamy z veYejné ulice a sou asn zaznamenával pohyb sousedo. PYi ochran vlastního majetku je nezbytné respektovat právo na soukromí a osobní ~ivot dot ených osob. Na okraj ~alovaný dodává, ~e pokud by st~ovatel sklopil kameru tak, aby zábr z ní nezabíral podstatnou ást veYejné ulice a pYedevaím prostor u vchodu do cizích domo, byl by ~alovaným akceptován jako pYimYený. <br/><br/>[14] Za nelogickou pova~uje ~alovaný podmínku teleologické redukce v pYípad aplikace výjimky z informa ní povinnosti dle § 11 odst. 3 písm. b) zákona o ochran osobních údajo. Uvedené ustanovení je dle ~alovaného jednozna né a vztahuje se na pYípady, kdy správce získá osobní údaje od osoby odliané od subjektu údajo. }alovaný rovn~ uvádí, ~e informa ní podmínku § 11 odst. 1 zákona o ochran osobních údajo lze jednoduae splnit umístnním informa ní cedulky pYi hranici vstupu do sledovaného prostoru, ze které bude zYejmé v jakém rozsahu, pro jaký ú el, kdo a jakým zposobem bude osobní údaje zpracovávat a komu mohou být osobní údaje zpYístupnny, jako~ i povinnost informovat o dalaích právech stanovených v § 21 tohoto zákona.<br/><br/>[15] }alovaný ke st~ovatelem po~adované aplikaci výjimky z registrace dle § 18 odst. 1 písm. b) zákona o ochran osobních údajo uvádí, ~e jí na pYedmtné zpracování osobních údajo nelze uplatnit, neboe naprostou vtainu jím zpracovaných osobních údajo nelze vyu~ít pro uplatnní práv vyplývajících ze zvláatního zákona. }alovaný nesouhlasí s argumentací st~ovatele, ~e ochrana majetku je dostate ným dovodem k tomu, aby byly jak zpracování osobních údajo bez souhlasu subjektu údajo, tak existence výjimky z registra ní povinnosti naplnny. Zatímco výjimka uvedená v § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochran osobních údajo umo~Huje zpracovávat osobní údaje bez souhlasu subjektu, pokud zpracování nutn slou~í k ochran práv správce, pYíjemce nebo jiné dot ené osoby, registra ní výjimka dle § 18 odst. 1 písm. b) tohoto zákona ve své druhé ástí uvádí nutnost vyu~ít konkrétní osobní údaj, nikoliv zpracování jako takové.<br/><br/>[16] }alovaný proto navrhuje, aby zdejaí soud kasa ní stí~nost zamítl jako nedovodnou.<br/><br/>IV. Xízení o pYedb~né otázce pYed Soudním dvorem Evropské unie<br/><br/>[17] Nejvyaaí správní soud svým usnesením ze dne 20. 3. 2013, . j. 1 As 113/2012 - 59, pYeruail Yízení ve vci st~ovatelovy kasa ní stí~nosti. Dovodem bylo pYedlo~ení pYedb~né otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. Konkrétn polo~il Soudnímu dvoru otázku, zda lze provozování kamerového systému umístného na rodinném dom za ú elem ochrany majetku, zdraví a ~ivota majitelo domu podYadit pod zpracování osobních údajo  provádné fyzickou osobou pro výkon výlu n osobních i domácích inností ve smyslu l. 3 odst. 2 Smrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. Yíjna 1995 o ochran fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajo a o volném pohybu tchto údajo (ÚY. vst. L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355), tYeba~e takovýto systém zabírá té~ veYejné prostranství.<br/><br/>[18] Rozsudkem ze dne 11. 12. 2014 ve vci Rynea proti ÚYadu pro ochranu osobních údajo, C212/13, ECLI:EU:C:2014:2428, tvrtý senát Soudního dvora Evropské unie odpovdl na pYedb~nou otázku takto:  lánek 3 odst. 2 druhá odrá~ka smrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. Yíjna 1995 o ochran fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajo a o volném pohybu tchto údajo musí být vykládán v tom smyslu, ~e provozování kamerového systému  pYi kterém je obrazový záznam zachycující osoby ukládán formou nekone né smy ky do takového nahrávacího zaYízení, jako je pevný disk  umístného fyzickou osobou na jejím rodinném dom za ú elem ochrany majetku, zdraví a ~ivota majitelo domu, pYi em~ takový systém zabírá té~ veYejné prostranství, nepYedstavuje zpracování údajo pro výkon výlu n osobních i domácích inností ve smyslu uvedeného ustanovení. <br/><br/>[19] Usnesením ze dne 22. 12. 2014, . j. 1 As 113/2012 - 103, Nejvyaaí správní soud pYedsedkyní senátu vyslovil, ~e se v Yízení pokra uje a vyzval ú astníky Yízení k vyjádYení ve lhot jednoho msíce od doru ení usnesení.<br/><br/>[20] St~ovatel ve svém vyjádYení uvedl, ~e rozhodnutí Soudního dvora znamená pouze jednu vc, a to, ~e vyhovt kasa ní stí~nosti na základ toho, ~e se na provozování kamerového systému st~ovatelem zákon o ochran osobních údajo nevztahuje, nelze. St~ovatel nicmén odkazuje na dalaí body své kasa ní stí~nosti. Dále vyzývá zdejaí soud k aplikaci principu proporcionality, tedy ke zvá~ení,  zda je potYebnjaí chránit (ne)vdomost st~ovatele o tom, jaké boty má jeho soused, pYed tím poskytnout mu ochranu pYed vandaly, kteYí mu rozbíjejí okna a hází do Yeky Jihlavy, kde se mo~e utopit. Dále cituje rozsudek Soudního dvora, zvláat jeho body 33 a 34, a zdorazHuje, ~e zde Soudní dvor v podstat potvrdil jeho argumentaci.<br/><br/>[21] }alovaný podal k vyjádYení st~ovatele obsáhlou repliku. }alovaný souhlasí se st~ovatelem, ~e za klí ové lze pova~ovat posouzení principu proporcionality na  nasazení kamerového systému st~ovatelem a obecn kýmkoliv, kdo by kamerou monitoroval veYejný prostor za ú elem ochrany svého majetku. }alovaný se domnívá, ~e akceptace názoru st~ovatele, podle kterého je sledování soukromých prostor tYetích osob (zde vstup do cizího obydlí) za ú elem ochrany vlastního majetku pYimYené, by fakticky vedla k popYení principu proporcionality na posuzování takových kamer. Uvedené by znamenalo, ~e si kdokoliv mo~e bez omezení instalovat kameru a sledovat jí ni ím neomezenou oblast. ÚYad pro ochranu osobních údajo by ji~ neml mo~nost posuzovat pYimYenost zpracovávaných osobních údajo, pokud by soud shledal jako pYimYené sledování cizího vstupu do obydlí, tedy shroma~ování osobních údajo o sousedech v rozsahu kdy chodí domo, s kým chodí domo atd. Takový výklad je podle ~alovaného popYením práva na soukromí, tak, jak je garantováno l. 10 Listiny základních práv a svobod a také zákonem o ochran osobních údajo.<br/><br/>[22] K bodu 34 rozsudku Soudního dvora cit. v bod [18] ~alovaný upYesHuje, ~e Soudní dvor pYi formulaci jeho názoru vycházel z jemu dostupných informací. V pYedkládacím usnesení Nejvyaaího správního soudu ( . j. 1 As 113/2012 - 59) se toti~ neobjevila informace o tom, ~e ~alobce monitoroval kamerou nejenom veYejné prostranství (ulici), ale i vstup do cizího domu. Tato informace poté nezaznla ani pYi pYednesu Ye í pYed Soudním dvorem. Soudní dvor tedy  myln vycházel z názoru, ~e kamera sleduje pouze veYejný prostor pYed domem st~ovatele a nezasahuje do práv jiných osob ne~ veYejnosti, která pYed domem projde. PYitom takto instalované a provozované kamery ~alovaný ve své dozorové innosti b~n akceptuje, pokud je zachována pYimYenost a nezbytnost zpracování osobních údajo (tj. kamera sleduje nezbytný prostor pYed  chránnou budovou, ale ne ji~ celou ulici, atd.).<br/><br/>[23] }alovaný dále uvádí, ~e problematikou kamerových systémo a rozsahu sledování (zpracování osobních údajo) se ji~ Nejvyaaí správní soud ve své rozhodovací innosti zabýval. V rozsudku ze dne 30. 7. 2014, . j. 3 As 124/2013 - 34, akceptoval zákaz ~alovaného zpracovávat osobní údaje z kamer sledujících pYístupové veYejné komunikace k bytovému domu a dále kamery sledující nadbyte né veYejné prostory pYímo nesouvisející s majetkem provozovatele kamerového systému. Lze také odkázat na závry vyplývající z rozsudku ze dne 23. 8. 2013, . j. 5 As 158/2012 - 49, a ze dne 28. 6. 2013, . j. 5 As 1/2011 - 156, ve kterých soud odmítl kamerový systém v hotelu a pYed hotelem jako nepYimYený zposob zpracování osobních údajo. <br/><br/>[24] Po~adavek ~alovaného na informování v pYípad kamerových systémo prostYednictvím informa ní cedulky obsahující údaj o tom, ~e dochází ke zpracování osobních údajo, kým a kde lze získat plné informace dle § 11 odst. 1 zákona o ochran osobních údajo, akceptoval Nejvyaaí správní soud v rozsudku . j. 3 As 124/2013 - 34.<br/><br/>V. Právní názor Nejvyaaího správního soudu<br/><br/>[25] Nejvyaaí správní soud pYi posuzování kasa ní stí~nosti hodnotil, zda jsou splnny podmínky Yízení, pYi em~ dospl k závru, ~e kasa ní stí~nost má po~adované nále~itosti, byla podána v as a osobou oprávnnou, a není na míst kasa ní stí~nost odmítnout pro nepYípustnost. Dovodnost kasa ní stí~nosti posoudil Nejvyaaí správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatnných dovodo; zkoumal pYitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nim~ je povinen pYihlédnout z úYední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. Y. s.).<br/><br/>[26] Kasa ní stí~nost je dovodná.<br/><br/>[27] St~ovatel uplatnil Yadu kasa ních dovodo. Soud je strukturoval podle jednotlivých okruho pYedestYených právních otázek. Nejprve zvá~il námitky proti posobnosti ~alovaného a aplikaci zákona o ochran osobních údajo, tedy to, zda st~ovatel vskutku shroma~oval osobní údaje [V.A., dovod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s.] a zda lze jím provozovanou innost vztáhnout pod výjimku z aplikovatelnosti zákona o ochran osobních údajo dle jeho § 3 odst. 3 [V.C., dovod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s.]; v této souvislosti hodnotil té~ namítané procesní pochybení mstského soudu [V.B., dovod dle § 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s.]. Dále zvá~il k námitce st~ovatele konzistenci správní praxe ~alovaného ve vztahu k obsahov neur itému zákonu o ochran osobních údajo [V.D., dovod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s.], a výklad § 5 odst. 2 zákona o ochran osobních údajo [V.E., dovod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s.]. Kone n pak soud hodnotil námitky smYující proti interpretaci § 11 odst. 1 a § 16 odst. 1 zákona o ochran osobních údajo [V.F., dovody dle § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s.].<br/><br/><br/>V.A. PodYazení pod pojem  osobní údaj a jeho zpracování<br/><br/>[28] St~ovatel pYedevaím opakovan tvrdí, ~e posobnost ~alovaného nebyla dána, neboe jeho kamerový systém nepoYizoval údaje, které by byly zposobilé ke ztoto~nní osob. Osobním údajem dle zákona o ochran osobních údajo je jakákoliv informace týkající se ur eného nebo ur itelného subjektu údajo. Pakli~e Okresní soud v TYebí i ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 2 T 220/2007, dospl k závru, ~e osoby na záznamu kamerového systému st~ovatele nejsou identifikovatelné, tak v daném pYípad nemohlo dojít ani k poruaení zákona o ochran osobních údajo. Pokud ~alovaný tvrdí opak, vychází ze skutkové podstaty, která nemá oporu ve správním spise. Nikdy toti~ neuvedl konkrétní osobu, její~ osobní údaje by st~ovatel zpracovával. Vychází tak z toho, ~e ka~dý záznam osoby je osobním údajem ve smyslu zákona. <br/><br/>[29] Ze správního spisu plyne, ~e st~ovatel provozoval v období nejpozdji od 5. 10. 2007 do 11. 4. 2008 na svém dom kamerový systém. Podle jeho tvrzení to inil z dovodu ochrany majetku, zdraví a ~ivota svého a své rodiny. Kamerový systém se skládal z jedné kamery, umístné pod Yímsou stYechy. Kamera snímala vstup do domu st~ovatele, veYejnou ulici a vstup do sousedícího domu naproti. Kamerový systém byl zabudován pracovníky spole nosti SOBES TYebí . Systém umo~Hoval jen obrazový záznam, který byl ukládán do nahrávacího zaYízení formou nekone né smy ky: záznam se prob~n nahrával na harddisk a pYi naplnní jeho kapacity se optovn pYemazával novým záznamem. U nahrávacího zaYízení nebyl instalován monitor, tak~e si obraz nebylo mo~no prob~n prohlí~et. Kamera byla stacionární bez mo~nosti natá ení. <br/><br/>[30] Dne 7. 10. 2007 v dob od 00:20 do 00:40 hodin doalo k útoku na dom st~ovatele. PoYízený záznam z inkriminované doby byl pYedán Policii R k dalaímu aetYení. Na záznamu byly policií identifikovány dv osoby. Následné trestní Yízení skon ilo rozsudkem Okresního soudu v TYebí i ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 2 T 220/2007. Jím byl ob~alovaný zproatn ob~aloby z trestného inu výtr~nictví proti majetku st~ovatele, a to s odovodnním, ~e soud  [z] poYízeného záznamu zjistil, ~e v pYedmtné dob se pYed domem poakozeného [st~ovatele] nacházely dv postavy zYejm mu~ského pohlaví, které nebylo mo~no ztoto~nit [& ]. Okresní soud tedy nebyl schopen na záznamu identifikovat ur itou osobu.<br/><br/>[31] Zmínný rozsudek Okresního soudu v TYebí i je st~ovatelem vykládán tak, ~e osoby zaznamenané kamerovým systémem nebylo mo~no pYímo i nepYímo ztoto~nit. O osobní údaje dle § 4 písm. a) zákona o ochran osobních údajo se prý nejedná. Tím se evidentn vylu uje aplikace tohoto zákona. St~ovatel nemo~e být za instalaci kamerového systému posti~en jako správce osobních údajo. <br/><br/>[32] Mstský soud k srovnatelné námitce ve svém rozsudku uvedl, ~e cit. rozsudek okresního soudu se zabýval pouze jednou konkrétní ásti poYízeného záznamu a konstatoval nemo~nost identifikace pouze dvou jmenovaných osob. Identifikací jiných osob se okresní soud nezabýval a zabývat samozYejm ani nemusel, proto~e neYeail otázku aplikovatelnosti zákona o ochran osobních údajo. Mstský soud navíc upozornil, ~e jiná osoba (soused st~ovatele) byla na záznamu identifikována. Ze vaech uvedených dovodo obsahuje daný záznam informace týkající se ur itelných subjekto údajo, tedy osobní údaje dle § 4 písm. a) zákona o ochran osobních údajo.<br/><br/>[33] Nejvyaaí správní soud posoudil tuto kasa ní námitku jako nedovodnou.<br/><br/>[34] Pojem  osobní údaj je ústYedním pojmem zákona o ochran osobních údajo. Podle jeho § 4 písm. a) je osobním údajem jakákoliv informace týkající se ur eného nebo ur itelného subjektu údajo. Subjekt údajo se pova~uje za ur ený nebo ur itelný, jestli~e lze subjekt údajo pYímo i nepYímo identifikovat zejména na základ ísla, kódu nebo jednoho i více prvko, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu. Nejvyaaí správní soud v rozsudku ze dne 10. 8. 2004, . j. 2 As 6/2004 - 49, uvádí, ~e o osobní údaj jde,  jestli~e lze na základ jednoho i více osobních údajo zjistit pYímo nebo nepYímo jeho identitu; o osobní údaj se naopak nejedná, pokud je ke zjiatní identity subjektu údajo tYeba nepYimYené mno~ství asu, úsilí i materiálních prostYedko. <br/><br/>[35] Osobní údaj je tedy jakýkoliv údaj, který se musí týkat fyzické osoby (subjektu údajo) a tato fyzická osoba je nebo mo~e být pYímo ze shromá~dných údajo nebo na jejich základ jiným zposobem (nepYímo) identifikována. Zákon si tak vaímá jenom skute nosti, zda zaznamenávané údaje lze ztoto~nit s konkrétní osobou. Blí~e k pojmu  identifikované/identifikovatelné pak uvádí bod 26 odovodnní smrnice 95/46/ES: zásady ochrany se musí vztahovat na veakeré informace týkající se identifikované i identifikovatelné osoby; [& ] pro ur ení, zda je osoba identifikovatelná, je tYeba pYihlédnout ke vaem prostYedkom, které mohou být rozumn pou~ity jak správcem, tak jakoukoli jinou osobou pro identifikaci dané osoby. O osobní údaj tedy nepojde, jestli~e s pYihlédnutím ke  vaem prostYedkom, které mohou být rozumn pou~ity mo~nost ur ení osoby neexistuje nebo je zanedbatelná.<br/><br/>[36] Podstatou zde Yeaeného problému je fungování, charakter a schopnost kamerového systému zpracovávat osobní údaje. Obecn lze kamerový systém charakterizovat jako  [a]utomaticky provozovaný stálý technický systém umo~Hující poYizovat a uchovávat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy ze sledovaných míst, a to napY. formou pasivního monitorování prostoru nebo poYizování cílených zábro (zachycování pohybu) anebo reportá~ním zposobem (Bartík, V. - Jane ková, E. Zákon o ochran osobních údajo. S komentáYem. Olomouc: ANAG, 2010, s. 46). K uvedené definici kamerového systému zdejaí soud dodává, ~e jeho provozem dochází ke shroma~ování údajo vá~ících se k lidem, jejich innosti a vystupování, které pak mohou být vyhodnoceny nebo pYiYazeny konkrétní osob v konkrétním ase a v konkrétním prostoru. Práv svázání výskytu, chování, fyzických, fyziologických a obdobných znako ur ité osoby s konkrétním asem a prostorem, pYedstavuje sbírku osobních informací, které se vá~í ke snímané osob. Jejich vyhodnocením mo~e dojít k identifikaci subjektu údajo.<br/><br/>[37] St~ovatel opakovan zdorazHuje, ~e v souvisejícím trestním Yízení se nepodaYilo dv osoby pro ú ely jejich trestní odpovdnosti ztoto~nit. S tím lze sice souhlasit, nelze z toho vaak vyvozovat vtaí závry ve vztahu k aplikovatelnosti zákona o ochran osobních údajo. Ztoto~nní zobrazených osob nebude v~dy mo~né, napYíklad z dovodu maskování tchto osob nebo negativních pozorovacích podmínek (noc, mlha atp.). Jen proto, ~e v nkterých pYípadech kamera nezachytí osobu tak, aby jí bylo mo~no ztoto~nit, vaak nebude obecn vylou ena aplikovatelnost zákona o ochran osobních údajo. Pokud by snad kamera nebyla s to zachytit identifikovatelným zposobem ~ádnou osobu, bylo by nesmyslné, aby si jí st~ovatel vobec poYizoval a více ne~ pol roku jí provozoval za ú elem ochrany vlastního majetku. <br/><br/>[38] Obdobn uvedl zdejaí soud ji~ v rozsudku ze dne 28. 6. 2013, . j. 5 As 1/2011 - 56, ve vci Evropský investi ní holding, ~e ú elem dohledu pomocí videokamer  je práv identifikace osob zachycených na záznamu ve vaech pYípadech, kdy to správce pokládá za nezbytné. Celý systém jako takový se proto musí pova~ovat za zpracovávání údajo o identifikovatelných osobách, i kdy~ napY. nkteré nato ené osoby v praxi identifikovatelné nemusí být. <br/><br/>[39] Shodný závr ostatn zaujal v této vci i Soudní dvor, který v rozhodnutí Rynea jasn uvedl, ~e  [m]onitorování prostYednictvím obrazového záznamu zachycujícího osoby, k jakému docházelo ve vci v povodním Yízení, ukládaného formou nekone né smy ky do nahrávacího zaYízení, a sice na pevný disk, pYitom pYedstavuje v souladu s l. 3 odst. 1 smrnice 95/46 automatizované zpracování osobních údajo (bod 25).<br/><br/>[40] Námitka tedy není dovodná.<br/><br/>V.B. Vytýkaná vada Yízení pYed soudem<br/><br/>[41] St~ovatel dále namítal, ~e Yízení pYed soudem trpí jinou vadou, neboe teprve mstský soud zdovodnil, pro  záznam st~ovatele obsahuje osobní údaje. Tím prý ale pYekro il svou roli v rámci správního soudnictví a u inil skutková zjiatní, která ~alovaný ze shodného záznamu neu inil.<br/><br/>[42] Nejvyaaí správní soud shledává i tuto kasa ní námitku nedovodnou.<br/><br/>[43] Skutkové zjiatní, které mstský soud z poYízeného videozáznamu u inil, nemo~e zalo~it st~ovatelem namítanou vadu Yízení. To ze dvou hlavních dovodo. <br/><br/>[44] Za prvé, pro posouzení otázky, zda st~ovatel kamerovým systémem osobní údaje zpracovával i nikoliv, je v zásad bez významu, zda práv ten i onen záznam obsahuje osobní údaje konkrétních osob (srov. výae body [37] a [38]). Za druhé, mstský soud jednal v mezích zákona a nijak nepYekro il svoji roli v rámci správního soudnictví. Postupoval v souladu s § 77 s. Y. s., podle nho~ soud mo~e zopakovat nebo doplnit dokazy provedené správním orgánem. Tato norma zakládá pravomoc soudu dokazováním ujasnit nebo upYesnit, jaký byl skutkový stav, ze kterého správní orgán ve svém rozhodnutí vycházel. Pokud soud dokazování doplHuje, tedy provádí dokazy nové, v pYedchozím Yízení neprovedené, musí dbát pYedevaím na to, aby nov provedené dokazy smYovaly k objasnní skutkového stavu, který zde byl v dob rozhodování správního orgánu. Rovn~ musí zva~ovat rozsah doplHování dokazování, aby svou inností nenahrazoval innost správního orgánu (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 4. 2005, . j. 5 Afs 147/2004 - 89, . 618/2005 Sb. NSS).<br/><br/>[45] Z uvedeného plyne, ~e nedostatky v odovodnní svého rozhodnutí nemo~e správní orgán zhojit vyjádYeními a dokazními návrhy podanými v probhu soudního Yízení (shodn rozsudek NSS ze dne 13. 10. 2004, j. 3 As 51/2003-58, a konstantní judikatura). V daném pYípad se vaak o ~ádné nedostatky odovodnní rozhodnutí ~alovaného nejedná. Mstský soud pYedn vyael z pYezkoumatelné argumentace ~alovaného. Dále se sna~il k ~alobní námitce co nejjednoduaaím a zcela srozumitelným zposobem na st~ovatelem pou~itém pYíklad  ukázat , ~e z dat kamerového systému bylo mo~né snadno rozeznat konkrétní osobu (zde st~ovatelova souseda). <br/><br/>V.C. Zpracování osobních údajo výlu n pro osobní potYebu<br/><br/>[46] St~ovatel dále tvrdí, ~e mstský soud ml posoudit zpracovávání osobních údajo provádné st~ovatelem jako  zpracovávání osobních údajo fyzickou osobou výlu n pro osobní potYebu (§ 3 odst. 3 zákona o ochran osobních údajo). Proto neml být zákon o ochran osobních údajo na vc vobec aplikován. Pokud tvrdí ~alovaný opak, je jeho názor v pYímém rozporu s jinými názory veYejn prezentovanými práv ~alovaným.<br/><br/>[47] Uvedenou námitku rozdlil Nejvyaaí správní soud do dvou ástí. PYedn zvá~il, zda je dovod aplikovat na vc výjimku podle § 3 odst. 3 zákona o ochran osobních údajo. Dále pak zvá~il, zda je praxe ~alovaného vskutku nekonzistentní, jak tvrdí st~ovatel (viz dále V.D.).<br/><br/>[48] První otázku jednozna n rozYeail Soudní dvor Evropské unie. Ten ve svém rozhodnutí cit. v bod [18] shora, odpovídajícím na pYedb~nou otázku v této vci, dospl k závru, ~e provozování kamerového systému  pYi kterém je obrazový záznam zachycující osoby ukládán formou nekone né smy ky do takového nahrávacího zaYízení, jako je pevný disk  umístného fyzickou osobou na jejím rodinném dom za ú elem ochrany majetku, zdraví a ~ivota majitelo domu, pYi em~ takový systém zabírá té~ veYejné prostranství, nepYedstavuje zpracování údajo pro výkon výlu n osobních i domácích inností ve smyslu l. 3 odst. 2 druhé odrá~ky smrnice 95/46/ES. Proto~e l. 3 odst. 2 smrnice je pYedobrazem § 3 odst. 3 zákona o ochran osobních údajo, je patrné, ~e výjimka z aplikovatelnosti zákona na st~ovatelovu situaci nedopadá.<br/><br/>[49] Námitka je tedy nedovodná.<br/><br/>V.D. Konzistentnost správní praxe ~alovaného<br/><br/>[50] Nejvyaaí správní soud dále zvá~il, zda byla správní praxe ~alovaného skute n tak roztYíatná, jak tvrdí st~ovatel, respektive pokud byla roztYíatná, jaké dopady to má na nynjaí kauzu. Podle st~ovatele toti~ závr ~alovaného, ~e kamerový systém st~ovatele neslou~í výlu n k uspokojení jeho osobních potYeb, je v rozporu s vlastními, veYejn prezentovanými názory ~alovaného. <br/><br/>[51] Nejvyaaí správní soud zdorazHuje, ~e pochyby o významu l. 3 odst. 2 druhé odrá~ky smrnice 95/46/ES, tedy pYedobrazu § 3 odst. 3 zákona o ochran osobních údajo, panovaly té~ na evropské úrovni. V Yízení ve vci Rynea pYed Soudním dvorem mla eská, italská, polská a britská vláda za to, ~e na tuto vc se uplatní cit. lánek smrnice, a tedy smrnice nebude na takto provozovaný kamerový systém vobec aplikovatelná (bod 42 stanoviska generálního advokáta). Teprve Soudní dvor tyto pochybnosti odstranil a l. 3 odst. 2 jasn vylo~il. <br/><br/>[52] eská situace se navíc liaila i od situace v nkterých jiných lenských státech Evropské unie. eský zákon o ochran osobních údajo je velmi stru ný a o kamerových systémech neYíká vobec nic. Neur itost práva EU, jmenovit smrnice 95/46/ES, tedy domácí právo nijak nevyjasHuje. Naproti tomu napYíklad rakouské právo (spolkový zákon o ochran osobních údajo, Bundesgesetz über den Schutz personenbezogener Daten, Datenschutzgesetz 2000 - DSG 2000, ze dne 17. 8. 1999, BGBl. I Nr. 165/1999, v platném znní) Dostupný v nmecko-anglické bilingvální verzi na https://www.ris.bka.gv.at/Dokumente/Erv/ERV_1999_1_165/ERV_1999_1_165.html.<br/> je detailní a regulaci kamerových systémo vnuje celou jednu samostatnou ást ( ást 9a, §§ 50a a násl.). Ostatn asi i proto mla rakouská vláda v otázce výkladu l. 3 odst. 2 druhé odrá~ky smrnice 95/46/ES jasno, a na rozdíl od eské vlády a nkolika dalaích vlád zastávala názor o aplikovatelnosti smrnice na tyto typové situace (viz bod 42 stanoviska generálního advokáta Jääskinena). Rovn~ nmecký spolkový zákon o ochran údajo ze dne 14. 1. 2003 (Bundesdatenschutzgesetz, ze dne 14. 1. 2003, BGBl. I s. 66, v platném znní Dostupný na http://www.gesetze-im-internet.de/bdsg_1990/BJNR029550990.html<br/>) na pozorování veYejn pYístupných míst kamerovými systémy výslovn pamatuje, a to v § 6b.<br/><br/>[53] elil-li tedy st~ovatel nejasné zákonné norm, která mla svoj pYedobraz v obsahov neur ité norm práva EU, na její~ výklad panoval rozpor mezi jednotlivými lenskými státy Unie, bylo dole~ité, aby na vnitrostátní úrovni tuto nejasnost odstranila konzistentní praxe ~alovaného. Jak zdejaí soud vysvtlí dále, správní praxe ~alovaného má k jednozna nosti velmi daleko. <br/><br/>[54] Nejvyaaí správní soud se ztoto~Huje se st~ovatelem v tom, ~e právní názor vyjádYený v rozhodnutí ~alovaného, v rozhodnutí jeho pYedsedy i v rozsudku mstského soudu je v pYímém rozporu s jinými navenek prezentovanými názory ~alovaného. Daný rozpor se týká výkladu a aplikace § 3 odst. 3 zákona o ochran osobních údajo, konkrétn pojmu  výlu n pro osobní potYebu . Pokud se ~alovaný vyjádYil, ~e st~ovatelem uvedené citace jsou vytr~ené z kontextu, Nejvyaaí správní soud tyto citace doplHuje, vysvtluje a zasazuje do konkrétní aplika ní praxe ~alovaného.<br/><br/>[55] Policie R, Okresní Yeditelství TYebí , dne 28. 11. 2007 zformulovala dotaz, zda provoz kamerového systému st~ovatele spadá do posobnosti zákona o ochran osobních údajo, a zda je provozován legáln. Základní charakteristiky a funkce, i to jakou lokalitu pYedmtný kamerový systém snímá, popsala policie shodn, jak je uvedeno v bod [29] tohoto rozsudku. }alovaný ve své odpovdi ze dne 18. 12. 2007, sepsané vedoucím samostatného oddlení registra ního (pYíloha 1, s. 9 správního spisu), k dopisu uvádí: <br/> Kamerový systém zposobem, jaký je popsán ve Vaaem dopisu, provozovat z pohledu a ve smyslu [zákona o ochran osobních údajo] lze. Takto provozovaný kamerový systém sám o sob nepodléhá re~imu [zákona o ochran osobních údajo], jeliko~ se jedná o zpracování osobních údajo pro osobní potYebu ve smyslu § 3 odst. 3 [zákona o ochran osobních údajo]. Co se tý e Vámi popsaného skutkového stavu, pak lze konstatovat, ~e ob an registra ní povinnost dle [zákona o ochran osobních údajo] neml. Tato povinnost mu vznikla a~ v okam~iku, kdy~ doalo k pYedání kamerového záznamu eské televizi, a to pouze za podmínky, ~e na záznamu pYedaného eské televizi byly zachycené osoby identifikovatelné ve smyslu § 4 písm. a) [zákona o ochran osobních údajo]. Ve chvíli pYedání takového záznamu se posobnost [zákona o ochran osobních údajo] za ala na ob ana vztahovat. <br/>(zvýraznní pYidal NSS) <br/><br/>[56] V tomto stanovisku tedy ~alovaný dovodil aplikovatelnost zákona o ochran osobních údajo nikoliv z toho dovodu, co st~ovatel nahrával, ale proto, co se záznamem dlal posléze. Klí ovou vcí mlo být dle ~alovaného pYedání záznamu eské televizi. Samotné provozování kamerového systému nebylo podYaditelné pod re~im zákona o ochran osobních údajo.<br/><br/>[57] V prvostupHovém rozhodnutí v této vci ze dne 4. 8. 2008 ~alovaný naproti tomu píae:<br/> Správní orgán pova~uje za ur ující, je-li zpracování osobní potYebou ve smyslu [zákona o ochran osobních údajo] i nikoliv, to, zda jej lze pova~ovat za legální (tzn., zda je v souladu s dalaími právními pYedpisy) a zda je stanovený ú el legitimní, tj. zejména tedy pYi jejím plnní nesmí docházet k neoprávnnému zásahu do práv jiných osob. Ochrana vlastního majetku je pYitom ú elem nepochybn legitimním. Sou asn ovaem § 12 odst. 1 [starého ob anského zákoníku], stanoví, ~e obrazové snímky a obrazové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevo osobní povahy smjí být poYízeny nebo pou~ity jen s jejím svolením; svolení není dle § 12 odst. 2 a 3 [starého ob anského zákoníku] tYeba, pou~ijí-li se k úYedním ú elom na základ zákona, pro vdecké a umlecké ú ely, a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. V daném pYípad je zjevné, ~e poYizování obrazových záznamo osob z veYejn pYístupného místa (ulice) je v rozporu s [ob anským zákoníkem], neboe obvinný jej provádl bez souhlasu monitorovaných osob, a nelze jej tedy pova~ovat za legální innost. V souladu se shora uvedeným proto správní orgán dospl k závru, ~e pYedmtné zpracování osobních údajo není zpracováním provádným pro osobní potYebu obvinného [...]. <br/><br/>[58] V tomto rozhodnutí tedy ~alovaný naopak dovozuje aplikovatelnost zákona o ochran osobních údajo ji~ jen proto, co st~ovatel dlal  nahrával osoby na veYejn pYípustném míst. Klí ovým dovodem aplikovatelnosti zákona o ochran osobních údajo pak ml být rozpor aktivity st~ovatele s ob anským zákoníkem (tehdy platným § 12 zákona . 40/1964 Sb., ob anský zákoník, ve znní do 31. 12. 2013). <br/><br/>[59] Rozpory v názorech ~alovaného lze zasadit i do airaího kontextu, a to ukázkou dalaích, navenek projevených právních závro. Z dále uvedeného plyne, ~e nekonzistence ve výkladu § 3 odst. 3 zákona o ochran osobních údajo nebyla jen chvilkovou zále~itostí let 2007 a 2008, ale pokra ovala a gradovala v dalaích letech. <br/><br/>[60] Ve výro ní zpráv za rok 2008, s. 42, tedy za rok, ve kterém rozhodl v této vci v prvém stupni, ~alovaný uvádí: <br/> Na provozovatele kamerového systému se zákon o ochran osobních údajo vztahuje za pYedpokladu, ~e systematicky zpracovává získávané informace ve smyslu § 4 písm. e) tohoto zákona. Je tomu tak v~dy, kdy~ [...] dochází k systematickému shroma~ování snímko osob nacházejících se v ur itém asovém úseku v monitorovaném prostoru. V uvedených souvislostech lze nadto vyslovit i jistou presumpci dalaího vyu~ívání tchto zábro; v opa ném pYípad (pokud by zábry nemly být nijak vyu~ívány) by záznamové zaYízení postrádalo jakýkoli smysl. <br/><br/>[61] Zde tedy ~alovaný dovozuje posobnost zákona o ochran osobních údajo, pravdpodobn s ohledem na to, ~e kamerovým systémem shromá~dné zábry budou dále pou~ity.<br/><br/>[62] Tento závr je nicmén v naprostém rozporu s jinou, st~ovatelem opakovan citovanou, výro ní zprávou za rok 2011. V ní na s. 28 ~alovaný Yíká: <br/><br/> Podle § 3 odst. 3 se zákon o ochran osobních údajo nevztahuje na zpracování osobních údajo, které provádí fyzická osoba výlu n pro osobní potYebu. Typickým pYíkladem je vyu~ití kamerových systémo k ochran vlastního majetku, nej astji soukromých domo. Ochrana soukromého majetku je nezadatelné ústavní právo ka~dého ob ana. ÚYad vaak nemo~e nahrazovat posobnost orgáno inných v trestním Yízení, ob anskoprávních soudo ani vcn pYísluaných správních orgáno mj. proto, ~e není vybaven kompetencemi ke vstupu do soukromého obydlí a ke kontrole z nho poYízených kamerových záznamo. Vzhledem k uvedenému ÚYad deklaruje, ~e nadále nebude Yeait sousedské spory typu: Policie R postoupila mstskému úYadu oznámení o spáchání pYestupku, kterého se mla dopustit fyzická osoba tím, ~e dlouhodob natá ela videokamerou a mobilním telefonem svého souseda na jeho pozemku, a mstský úYad oznámení dále postoupil ÚYadu. Potenciální pachatel pYestupku zaslal ÚYadu mnohostránkovou stí~nost na oznamovatele, který vyu~ívá kamerový systém k monitorování jeho pozemku, a veYejné cesty, o její~ vlastnictví vedou ob strany nkolikaletý spor a poYízené záznamy vyu~ívají jako dokazní prostYedky. <br/>(zvýraznní pYidal NSS)<br/><br/>[63] V roce 2011, za naprosto nezmnného právního stavu, tedy ~alovaný dokonce tvrdí, ~e snímání veYejné cesty kamerovým systémem nepodléhá posobnosti zákona o ochran osobních údajo vobec, a to s odkazem na jeho § 3 odst. 3 zákona o ochran osobních údajo. V tém~e roce probíhá Yízení pYed mstským soudem o ~alob st~ovatele, kde ~alovaný hájí diametráln odlianý právní názor.<br/><br/>[64] Ze vaech výae citovaných právních názoro, konstatování a správní praxe Nejvyaaí správní soud dovozuje naprostou rozpornost a nesrozumitelnost dosavadní praxe ~alovaného pYi výkladu a aplikaci § 3 odst. 3 zákona o ochran osobních údajo. Schizofrenn posobící právní názor ~alovaného zalo~il situaci, v ní~ dle jeho libovole zcela nepYedvídateln docházelo k aplikaci nebo neaplikaci § 3 odst. 3 zákona o ochran osobních údajo.<br/><br/>[65] Zatímco ve své odpovdi na dopis policie ze dne 28. 11. 2007 (viz bod [55] shora) ~alovaný uvádí, ~e kamerový systém provozovaný st~ovatelem nepodléhá re~imu zákona o ochran osobních údajo, jeliko~ se jedná o zpracování osobních údajo výlu n pro osobní potYebu, ve svém rozhodnutí ze dne 4. 8. 2008 neshledal zpracování st~ovatele za zpracování dle § 3 odst. 3 zákona o ochran osobních údajo výlu n pro osobní potYebu. }alovaný ml pYitom v~dy k dispozici stejné technické parametry, informace o nastavení kamerového systému, popis snímaného prostoru a kvalifikaci ú elu zpracování. Jen pro poYádek zdejaí soud pYipomíná, ~e snímání vchodu protjaího domu nehrálo pYi ne/aplikaci § 3 odst. 3 ~ádnou roli.<br/><br/>[66] Zdejaí soud neshledává ani ~ádný rozdíl ve vci st~ovatele, který svým kamerovým systémem systematicky a automatizovan snímá prostor veYejné ulice a vchod do obytného domu stojícího naproti, a skutkovým stavem vylí eným ve výro ní zpráv za rok 2011 (viz bod [62] shora). Ob zpracování pYitom slou~ila k srovnatelnému ú elu (ochrana majetku a zdraví ve vci st~ovatele, majetkoprávní spory ve vci uvádné ve výro ní zpráv za rok 2011). Zdejaímu soudu proto není zYejmé, kdy provozování kamerového systému k ochran majetku bylo dle ~alovaného zpracováním  výlu n pro osobní potYebu , a kdy naopak nebylo. Dovody a argumenty, o které by se ~alovaný opíral pYi provedení té i oné subsumpce, se zdejaímu soudu nepodaYilo zjistit, a to ani z výro ní zprávy za rok 2008 ani za rok 2011. <br/><br/>[67] Nezbývá proto ne~ konstatovat, ~e rozhodování v tchto typových vcech bylo nepYedvídatelné a svévolné. }alovaný se sám dle své libovole rozhodoval, které konkrétní zpracování osobních údajo za pomoci kamerového systému pro ú ely ochrany majetku pod § 3 odst. 3 zákona o ochran osobních údajo podYadí, a které nikoliv. <br/><br/>[68] Práv uvedené mlo fatální dopad na právní jistotu st~ovatele. St~ovatel s ohledem na nejasnost právní úpravy a naprosto nekonzistentní praxi ~alovaného nemohl dost dobYe pYedem ur it, zda jeho po ínání je zákonem dovolené i naopak zakázané. Podle l. 7 odst. 1 Úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod nikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v dob, kdy bylo spácháno, nebylo podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestným inem.  Trestný in upravený Úmluvou má vo i kategoriím domácího práva autonomní povahu, a je nesporné, ~e na st~ovatele aplikovaný pYestupek je  trestným inem ve smyslu l. 7 odst. 1 (k tomu obecn srov. rozsudek NSS ze dne 20. 1. 2006, j. 4 As 2/2005-62, . 847/2006 Sb. NSS, pYíp. Engel a dalaí proti Nizozemsku, rozsudek ESLP, 8. 6. 1976, . 5100/71 a~ 5102/71, 5354/72 a 5370/72, k dopadom l. 6 a 7 Úmluvy na Yízení o pYestupku, kde byl pachatel potrestán pokutou ve srovnatelné výai, srov. zejména rozsudky ESLP ve vcech Kadubec proti Slovensku, 2. 9. 1995, . 27061/95 a Lauko proti Slovensku, 2. 9. 1995, . 26138/95).<br/><br/>[69] Po~adavek Úmluvy se nicmén nevy erpává jen tím, ~e postihnutí protiprávního jednání má základ v zákon. Zákony mohou a asto musí být formulovány abstraktn, aby se vyhnuly pYília rigidní aplikaci a aby se mohly pYizposobit mnícím se okolnostem. Výklad a pYedvídatelnost takových právních texto pak logicky závisí na praxi (viz Cantoni proti Francii, rozsudek velkého senátu ESLP, 15. 11. 1996, . 17862/91, § 31). Zákon spole n se správní a justi ní praxí jej vykládající tvoYí tzv.  zákon v materiálním smyslu , jeho~ pYedvídatelnost je pro trestní sankci klí ová. Nejvyaaí správní soud pYipouatí, ~e obecn formulované zákony vytváYí ur ité aedé zóny na okrajích jejich definice. Judikatura ESLP pYitom jasn Yíká, ~e pochyby ohledn hrani ních pYípado samy o sob nesta í k tomu, aby dané ustanovení u inily neslu itelným s l. 7, pokud se takové ustanovení jeví být dostate n jasné ve velké vtain pYípado (viz Cantoni proti Francii, § 32 a násl.). V nynjaím pYípad vaak správní praxe aplikující § 3 odst. 3 zákona o ochran osobních údajo odHala tomuto ustanovení ur itost v naprosto b~ných a rutinn se vyskytujících situacích. A~ do konce roku 2014 toti~ nebylo vobec jasné, zda eský zákon dopadá na tak obvyklé situace, jako byla instalace kamerového systému snímajícího veYejné prostranství za ú elem ochrany majetku a jiných hodnot majitele rodinného domu. <br/><br/>[70] Kasa ní námitka je tedy dovodná; postih st~ovatele nebyl zalo~en na zákon v materiálním slova smyslu, a proto byl tento postih v rozporu s l. 7 odst. 1 Úmluvy.<br/><br/>[71] Nejvyaaí správní soud nad rámec nezbytn nutného poznamenává, ~e ~alovaný dokonce i v tch pYípadech, kde vylo~il § 3 odst. 3 zákona o ochran osobních údajo  správn (tedy v souladu s názorem Soudního dvora), argumentoval nesprávnými dovody. Z hlediska práva EU je nerozhodné, jak správce nebo zpracovatel s osobními údaji nalo~í, zda je zpYístupní tYetím osobám, zda se tak stane po právu i proti právu. Je evidentní, ~e Soudní dvor zvolil ve svém rozhodnutí objektivní standard  rozhodující pro aplikaci výjimky z dopadu smrnice, a tedy i eského zákona, je charakter a zposob zpracování, nikoliv jeho motivace (viz pasá~ rozsudku Rynea cit. v bod [48] shora). Jak lapidárn Yekl generální advokát Jääskinen ve svém stanovisku v této vci ze dne 10. 7. 2014,  [n]ásledné pou~ití zaznamenaného obrazového materiálu proto podle mého názoru nemo~e být rozhodující pro Yeaení otázky samotné pou~itelnosti uvedené smrnice. Právní kvalifikace kamerového sledování provádného F. Ryneaem se nemo~e liait podle toho, zda byl obrazový materiál pozdji zni en, anebo uchován (bod 20 stanoviska). <br/><br/>[72] Nejvyaaí správní soud proto nesouhlasí ani se závrem mstského soudu, vysloveným v napadeném rozsudku, který jako klí ový dovod pro neaplikaci výjimky uvedené v § 3 odst. 3 zákona o ochran osobních údajo dovodil, ~e toto ustanovení nebylo aplikovatelné ji~ jen proto, ~e st~ovatel shroma~oval údaje za ú elem jejich dalaího pYedání policejním orgánom. Monitorování kamerovým systémem za ú elem ochrany majetku, zdraví a ~ivota bezesporu splHuje svoj smysl jen tehdy, pokud správce poYizuje záznam za ú elem vyhotovení dokazního materiálu, kterým by identifikoval potenciálního pachatele trestného inu a slou~il by tak k jeho potrestání. Pokud shromá~dný záznam obsahuje fakta o trestném inu, je pYirozené, ~e jej st~ovatel pYedá orgánom inným v trestním Yízení. K pYedání osobních údajo získaných kamerovým systémem pro ú ely trestního Yízení existuje zákonné zmocnní  viz § 89 odst. 2 trestního Yádu, podle nho~ za dokaz mo~e slou~it vae, co mo~e pYispt k objasnní vci [ve vztahu k audiovizuálním nahrávkám kamerových systémo srov. usnesení NS ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. 3 Tdo 593/2009, . 22/2010 Sb. rozh. tr., respektive nález ÚS ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1526/08 (N 188/51 SbNU 301) nebo usnesení ÚS ze dne 8. 2. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2425/09 (U 4/56 SbNU 841)]. V ka~dém pYípad tyto otázky nejsou pro aplikovatelnost § 3 odst. 3 zákona o ochran osobních údajo relevantní. <br/><br/>V.E. Výklad § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochran osobních údajo<br/><br/>[73] Nejvyaaí správní soud vylo~il, ~e je nepochybné, ~e st~ovatel zpracovával osobní údaje podle § 3 odst. 1, 2 a § 4 písm. a) a e) zákona o ochran osobních údajo. Provoz kamerového systému byl proto podmínn souhlasem subjektu údajo tak, jak to stanoví § 5 odst. 2 vta první zákona o ochran osobních údajo. <br/><br/>[74] St~ovatel nicmén tvrdí, ~e i kdyby snad byla dovozena aplikovatelnost zákona o ochran osobních údajo, a i kdyby snad proto byl pova~ován za správce osobních údajo, je tYeba na jeho vc aplikovat výjimku z povinnosti zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajo, a to dle § 5 odst. 2 písm. e) zákona, neboe provozování kamerového systému bylo nezbytné pro ochranu práv a právem chránných zájmo správce; ú elem zpracování byla toti~ ochrana jeho majetku a zdraví, jako~ i jeho rodiny. St~ovatel má za to, ~e svým kamerovým systémem nezaznamenával nic, co by mohlo být v rozporu s právem subjektu údajo na ochranu jeho soukromého a osobního ~ivota [§ 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochran osobních údajo]. Nesnímal nic ze soukromého ~ivota subjekto, jednalo se jen o záznamy z veYejného prostranství. Právní názor mstského soudu, ~e výjimka zakotvená v § 5 odst. 2 písm. e) nebyla v pYípad st~ovatele splnna, se zakládá na nesprávném výkladu zásady proporcionality. Ve svém vyjádYení k rozsudku Soudního dvora dále odkazuje zejména na jeho bod 34, podle nho~ pYi uplatHování smrnice je tYeba zohlednit oprávnné zájmy správce spo ívající mimo jiné, stejn jako ve vci v povodním Yízení, v ochran majetku, zdraví a ~ivota tohoto správce a jeho rodiny.<br/><br/>[75] Nejvyaaí správní soud zdorazHuje, ~e zákon zásadn vy~aduje souhlas subjektu údajo se zpracováním údajo (§ 5 odst. 2 vta prvá zákona o ochran osobních údajo). V daném pYípad je evidentní, ~e souhlas osob snímaných na veYejném prostranství není mo~né objektivn získat, neboe mno~ina takovýchto osob je neur itá a jejich identitu nelze pauaáln pYedem vobec ur it. Uvedený zákon nicmén dále v § 5 odst. 2 vta druhá pYipouatí Yadu výjimek z povinnosti souhlasu. <br/><br/>[76] St~ovatel se konkrétn dovolává výjimky uvedené v § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochran osobních údajo, podle ní~ bez souhlasu subjektu údajo mo~e správce údaje zpracovávat, pokud je to nezbytné pro ochranu práv a právem chránných zájmo správce, pYíjemce nebo jiné dot ené osoby; takové zpracování osobních údajo vaak nesmí být v rozporu s právem subjektu údajo na ochranu jeho soukromého a osobního ~ivota. <br/><br/>[77] }alovaný odmítl aplikovat § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochran osobních údajo s tím, ~e kamera zabírala rovn~ vstupní dveYe protjaího domu. Dle ~alovaného se proto jednalo o tak záva~ný zásah do práv tYetích osob, tj. obyvatelo a návatvníko tohoto domu, který bez dalaího vylu oval aplikaci § 5 odst. 2 písm. e). }alovaný tedy vylo~il § 5 odst. 2 písm. e) in fine tak, ~e jakékoliv snímání vchodových dveYí jiného domu je bez dalaího v rozporu s právem subjektu údajo na ochranu jeho soukromého a osobního ~ivota. Takováto úvaha je nicmén podle zdejaího soudu jednak neúnosn zkratkovitá, jednak je nesprávným výkladem § 5 odst. 2 písm. e) in fine.<br/><br/>[78] Smysl a ú el § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochran osobních údajo lze vyvodit ji~ z odovodnní smrnice 95/46/ES. Podle ní jakékoli zpracování osobních údajo musí být provádno zákonným a korektním zposobem vo i dot eným jednotlivcom; musí se zejména týkat údajo pYimYených, podstatných a v mno~ství úmrném ú elom zpracování; ~e tyto ú ely musí být výslovné a legitimní a musí být stanoveny pYi sbru údajo; ú ely zpracování údajo následujícího po jejich sbru nesmjí být neslu itelné s povodn stanovenými ú ely (bod 28 odovodnní smrnice). Zpracování osobních údajo musí být, aby bylo zákonné, také provádno se souhlasem subjektu údajo, leda~e je takové zpracování nezbytné pro výkon právního zájmu fyzické i právnické osoby za podmínky, ~e zájmy nebo práva a svobody subjektu údajo nejsou pYeva~ující (bod 30 odovodnní smrnice). Je tedy tYeba spravedliv zhodnotit ka~dou konkrétní situaci, která se týká zpracování osobních údajo, a to tak, aby byla zachována spravedlivá rovnováha mezi jednotlivými základními právy.<br/><br/>[79] Ostatn pYesn k tomu vyzývá rovn~ Soudní dvor, který v bod 34 rozsudku ve vci st~ovatele jasn Yekl, ~e pYi uplatHování ustanovení smrnice 95/46/ES je tYeba  pYípadn zohlednit, zejména v souladu s l. 7 písm. f), l. 11 odst. 2 a l. 13 odst. 1 písm. d) a g) uvedené smrnice, oprávnné zájmy správce spo ívající mimo jiné, stejn jako ve vci v povodním Yízení, v ochran majetku, zdraví a ~ivota tohoto správce a jeho rodiny. Není pYitom pravda, jak podsouvá Soudnímu dvoru ~alovaný, ~e by Soudní dvor neznal vaechna relevantní fakta, respektive ~e by mu snad zdejaí soud  zatajil , ~e st~ovatel zabíral kamerou i vstup do cizího domu. Opak je pravdou; Soudní dvor i generální advokát s touto informací opakovan pracují. Tuto skute nost Soudní dvor uvádí v popisu skutkového stavu, a to v bod 13 druhá vta svého rozsudku:  Kamera byla napevno zabudovaná, bez mo~nosti otá ení, a snímala vstup do tohoto domu, veYejnou ulici a vstup do protjaího domu. Stejná informace se objevila v usnesení zdejaího soudu ze dne 20. 3. 2013, . j. 1 As 113/2012 - 59, v bod 2; hovoYí o ní, dokonce opakovan, té~ generální advokát ve svém stanovisku (bod 12, bod 30 atd.). Zdá se tedy, ~e se ~alovaný doposud neseznámil s celým textem rozsudku Soudního dvora ani se stanoviskem generálního advokáta.<br/><br/>[80] Zpracování osobních údajo provádné st~ovatelem je tak tYeba hodnotit dle zásady proporcionality. V tomto pYípad jde o posouzení konfliktu jednoho ze základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, tedy práva na ochranu soukromí ( l. 7 odst. 1 Listiny, l. 10 Listiny), na stran jedné, a ochrany ~ivota a majetku správce kamerového systému ( l. 6 odst. 1 a l. 11 odst. 1 Listiny), na stran druhé. Základní právo stojící na stran st~ovatele se prolíná s ústavn chránným zájmem spole nosti na ochran pYed deliktním jednáním a na tom, aby tato jednání byla odhalena a potrestána. <br/><br/>[81] Princip proporcionality pYikazuje, aby v ka~dém konkrétním pYípad doalo jen k takovému omezení práva, které je nutné, a které lze spravedliv po~adovat tak, aby byl jeat naplnn ú el omezení (ochrana majetku, zdraví a ~ivota). Dnes ji~ ustálená judikatura Ústavního soudu jasn stanoví, ~e pYi posuzování mo~nosti omezení základního práva i svobody ve prospch jiného základního práva, respektive svobody, lze stanovit tyto podmínky, za jejich~ splnní má prioritu jedno základní právo i svoboda:  První podmínkou je jejich vzájemné pomYování, druhou je po~adavek aetYení podstaty a smyslu omezovaného základního práva resp. svobody ( l. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Vzájemné pomYování ve vzájemné kolizi stojících základních práv a svobod spo ívá v následujících kritériích: Prvním je kritérium vhodnosti, tj. odpov na otázku, zdali institut, omezující ur ité základní právo, umo~Huje dosáhnout sledovaný cíl (ochranu jiného základního práva). [& ] Druhým kritériem pomYování základních práv a svobod je kritérium potYebnosti, spo ívající v porovnávání legislativního prostYedku, omezujícího základní právo resp. svobodu, s jinými opatYeními, umo~Hujícími dosáhnout stejného cíle, avaak nedotýkajícími se základních práv a svobod. [& ] TYetím kritériem je porovnání záva~nosti obou v kolizi stojících základních práv [nález ze dne 12. 10. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94 (N 46/2 SbNU 57; 214/1994 Sb.), Pou~ití dokazu anonymního svdka v rámci trestního Yízení].<br/><br/>[82] Kritérium vhodnosti ur uje, zdali opatYení, omezující základní právo, umo~Huje dosáhnout sledovaný cíl. St~ovateli lze pYiznat, ~e jím provozovaný kamerový systém je vhodným prostYedkem, který ho mo~e ochránit pYed útoky na jeho obydlí, majetek, zdraví a ~ivot. Samotný kamerový systém nedoká~e zabránit v dokonání konkrétního inu pYípadného pachatele, podstatou jeho innosti je vaak vyhotovit záznam takového jednání, který následn mo~e vést k jeho identifikaci a posléze eventuáln i k odsouzení. Tím bude zamezeno v pokra ování této trestné nebo jiné protiprávní innosti. Kamerové systémy pYedstavují rovn~ významný odstraaující prvek: je-li si delikvent vdom toho, ~e jeho jednání je snímáno, je dost pravdpodobné, ~e se zakázaného jednání vobec nedopustí.<br/><br/>[83] Kritérium potYebnosti porovnává st~ovatelem zvolený prostYedek k ochran jeho základních práv s jinými v úvahu pYipadajícími opatYeními, umo~Hujícími dosáhnout stejného cíle, avaak nedotýkajícími se základních práv a svobod, respektive zasahujícími do konfliktních práv v menaí míYe. St~ovateli lze pYiznat, ~e jím provozovaný kamerový systém byl pro dosa~ení ochrany majetku, zdraví a ~ivota st~ovatele i jeho rodiny v porovnání s jinými v úvahu pYicházejícími prostYedky potYebný. Zdejaí soud pYitom vycházel z tvrzení st~ovatele, která nebyla v rámci celého Yízení zpochybnna. <br/><br/>[84] St~ovatel dosledn dbal principu proporcionality v jeho kritériu potYebnosti. Nejprve Yeail svou situaci, plnou opakovaných a systematických útoko na majetek, zdraví a ~ivot svoj a své rodiny opatYeními nezasahujícími základní práva jiných subjekto. Po útocích v ervnu roku 2005 nechal okenní tabule svého domu osadit bezpe nostním sklem a nad okno nechal namontovat atrapu bezpe nostní kamery s pohybovým idlem, které rozsvcovalo halogenový reflektor. TYi týdny na to byl spáchán dalaí útok, kdy byla tabule s bezpe nostním sklem prora~ena. Na to nechal st~ovatel zvýait ochrannou ze v zadní ásti domu o cca. 90 cm, zároveH pYed okno nechal namontovat t~kou ~aluzii, kterou po setmní stahoval. Poté doalo k fyzickému napadení st~ovatele a ke tYem dalaím prostYelom okenních tabulí. V jednom pYípad sedla v dob útoku celá rodina u stolu v jídeln a lze hovoYit o skute ném atstí, ~e stYela nikoho nezasáhla. Ani jeden z výae uvedených útoko nebyl Policií R doaetYen, nikdo nebyl z daných útoko obvinn. St~ovatel se teprve poté rozhodl nechat si na dom nainstalovat promyslovou kameru se záznamem. V poYadí aestý prostYel okna byl tímto kamerovým systémem zaznamenán a v kone ném dosledku vedl poprvé v dlouhé historii útoko k obvinní konkrétní osoby ze spáchání trestného inu výtr~nictví proti majetku st~ovatele. Vysvtlení st~ovatele, pro  kamera zabírala ulici i vchod do protjaího domu, je pYitom naprosto logické: pokud by byla kamera  sklopena a zabírala napYíklad jen obvodovou ze st~ovatelova domu, funkce kamery by se míjela svým ú inkem, neboe by potencionálního úto níka nikdy nezaznamenala. Pokud ~alovaný  radí st~ovateli opak, je to smutný dokaz toho, ~e je naprosto odtr~en od reálií b~ného ~ivota.<br/><br/>[85] Soud zdorazHuje, ~e st~ovatel provozoval svoj kamerový systém v dosledku konkrétního a skute ného ohro~ení. Opakovan byly páchány útoky na jeho osobu, obydlí, majetek, rodinu, zdraví a ~ivot. V ka~dém pYípad se jedná o policejn zdokumentované pYípady, co~ ~alovaný ani nezpochybHuje. Zpracování osobních údajo tak neslou~ilo k odvrácení hypotetické a nepravdpodobné hrozby, která by snad mohla za neur itých okolností nkdy v budoucnu nastat, ale k identifikaci konkrétního pachatele a odvrácení skute ného ohro~ení. Je rovn~ zjevné, ~e kamerový systém byl viditeln umístn na dom st~ovatele a nedocházelo tak k utajenému snímání. <br/><br/>[86] }alovaný musí pYi posuzování obdobných pYípado, kde shroma~ování osobních údajo zasahuje do soukromí tYetích osob, brát v~dy do úvahy, zda instalace a provozování kamery je prevencí pYed útoky, které v tomto míst hrozí, pYípadn zda snad dokonce pYedstavuje reakci na opakované útoky na majetek i jiné ústavn chránné hodnoty, i naopak zda osoba instaluje kamerový systém z obavy pYed protiprávní inností, která je vaak hypotetická a s ohledem na vaechny okolnosti spíae nepravdpodobná i iluzorní.<br/><br/>[87] Situace v nynjaí kauze byla zcela extrémní. St~ovatel zcela nepYijateln trpl po dobu nkolika let útoky na svou osobu, rodinu a majetek. PYitom bhem celé této doby vyu~il vaech jemu dostupných prostYedko nezasahujících do práv a svobod jiných osob za ú elem ochrany svých práv, a to zcela bezvýsledn. Teprve záznam z kamerového systému umo~nil obvinní konkrétní osoby, proto lze na instalovanou kameru na dom st~ovatele nahlí~et jako na potYebnou v porovnání s jinými (st~ovatelem ostatn bezvýsledn vyu~itými) opatYeními. }ádná jiná, do práv na soukromí tYetích osob mén invazivní varianta neexistovala, pomine-li soud varianty neúnosn drahé (napY. placení si soukromé bezpe nostní slu~by, co~ je u normálních smrtelníko vylou eno ji~ jen pro nákladnost takové slu~by). <br/><br/>[88] Kone n tYetí kritérium porovnání ur uje záva~nost obou v kolizi stojících práv. Hlavní otázkou posouzení tak bude, zda a jak intenzívn zasahoval zpracováváním osobních údajo st~ovatel do soukromého a osobního ~ivota jiných lidí [§ 5 odst. 2 písm. e) vta za stYedníkem zákona o ochran osobních údajo]; ím více osobních dat z intimní sféry cizích lidí bude zpracovávat, tím pYísnjaí budou nároky kladené na provoz kamerového systému. Nejvyaaí správní soud tak pYistoupil ke zhodnocení konfliktu obou práv a dospl k závru, ~e st~ovatel provozoval svoj kamerový systém v souladu s § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochran osobních údajo; za pYestupek podle § 44 odst. 2 písm. e) tohoto zákona tak neml být sankcionován, a to z následujících dovodo.<br/><br/>[89] Dle názoru Nejvyaaího správního soudu byl st~ovatelem snímán jen veYejný prostor, a to v efektivní míYe a rozsahu. Jak uvádí rozsudek NSS ze dne 18. 11. 2011, . j. 2 As 45/2010  68, . 2518//2012 Sb. NSS,  b~ný provoz bezpe nostních kamer sám o sob, ae u~ na ulici nebo ve veYejných prostorách, jako jsou obchodní centra nebo policejní stanice, neaktivuje u~ití c l. 8 Úmluvy, neboe slou~í legitimnímu a pYedvídatelnému ú elu. [& ]. Dole~itým faktorem pro posouzení toho, zda je ur itá skute nost chránna c l. 8 Úmluvy, je pak i posouzení, nakolik je daná aktivita zaznamenávané osoby veYejná, respektive veYejnosti pYístupná; obecn platí, ~e dle ESLP nelze o existenci soukromí na ulicích (jak je tomu i v nyní posuzovaném pYípad) prakticky hovoYit . <br/><br/>[90] St~ovatel snímal ást ulice, která je nepochybn veYejným prostranstvím. Sou asn snímal také vchod do protjaího domu, co~ dokazuje i záznam ulo~ený ve spise. Co se tý e vstupu, je nutno rozliaovat vstup do bytu nebo vstup pYímo do obydlí na stran jedné, a vstup do bytového domu z veYejné ulice, který je pYístupný airaí veYejnosti, a který vede do spole ných prostor, kde se bezprostYedn nachází schránky, schodiat atd., na stran druhé. Po~adavky na snímání vstupu do obydlí budou jist pYísnjaí ne~ po~adavky na snímání vstupu do spole ných prostor bytového domu, který zdaleka svým adresátom neposkytuje takovou míru soukromí.<br/><br/>[91] Jak vyplývá z poYízeného záznamu, pYízemí protjaího domu tvoYí nebytové prostory, mající charakter výklado (slou~í k provozu kavárny a obchodu). UprostYed snímaného domu se nachází vchod, který slou~í ke vstupu do vnitYního dvora obytného domu, nikoliv ke vstupu do konkrétního bytu nebo obydlí. Nemo~e tedy jít o výsostn intimní nebo osobní prostor obyvatel tohoto obytného domu, který by byl srovnatelný se vstupem do bytu nebo obydlí. <br/><br/>[92] Kamerový systém byl nastaven efektivn, snímal tu ást veYejného prostranství, z ní~ vycházely útoky na dom st~ovatele. Sklopení nebo zmenaení úhlu snímání by mlo za následek zbyte nost provozovaného systému, neboe ten by nebyl vobec s to zachytit pYípadné útoky. Nastavení kamery, která snímá veYejný prostor, musí umo~nit dosa~ení ú elu snímání. St~ovatel svým kamerovým systémem nepYekro il oblast, která by byla neúmrná ve vztahu k dosa~enému cíli (ochrany majetku a tlesné integrity). Snímal pYímo tu oblast, ze které vzealy jak pYedcházející, tak poslední útok. Snímání menaí oblasti by se minulo svým cílem, neboe zde bylo evidentní, ~e pachatelé ostYelovali jeho dom z vtaí vzdálenosti.<br/><br/>[93] Posledním po~adavkem, který zdejaí soud shledal rovn~ za splnný, je respektování l. 4 odst. 4 Listiny spo ívající v aetYení podstaty a smyslu omezovaného základního práva. Svým technickým Yeaením, pYístupem a dalaími výae uvedenými okolnostmi provozoval st~ovatel svoj kamerový systém k ú elu stanovenému, legitimnímu, pYedvídatelnému, a to zposobem, který nezasahoval nepYimYen do základních práv a svobod snímaných osob. PYi dosa~ení svého cíle tak aetYil jak podstatu, tak smysl práv ( l. 7 odst. 1 a l. 10 odst. 2 a 3 Listiny).<br/><br/>[94] }alovaný ve svém vyjádYení odkazuje na rozsudek ze dne 30. 7. 2014, . j. 3 As 124/2013  34 (vc 3 D Production), kterým prý zdejaí soud akceptoval zákaz zpracovávat osobní údaje z kamer sledujících pYístupové veYejné komunikace k bytovému domu a dále kamery sledující nadbyte né veYejné prostory pYímo nesouvisející s majetkem provozovatele kamerového systému. Nic takového ovaem z rozsudku ve vci 3 D Production neplyne. PYedevaím nutno Yíci, ~e kasa ní stí~nost ve vci 3 D Production namítala vady kontroly ze strany ~alovaného, tvrdila, ~e prostory vobec nebyly nahrávány, ale toliko prob~n monitorovány, argumentovala neur itostí vymezení prostor, na kterých nesmí být provádno kamerové snímání, a kone n tvrdila, ~e vaechny snímané osoby vyslovily se shroma~ováním osobních údajo souhlas. Takto vymezeným kasa ním námitkám odpovídá i stru ný rozsudek Nejvyaaího správního soudu. Zdejaí soud vaak nevyslovil naprosto ~ádný právní názor o zákonnosti zákazu snímat veYejné komunikace. Správní soudy zásadn hodnotí toliko argumenty snesené ~alobou nebo, v pYípad Nejvyaaího správního soudu, kasa ní stí~ností. Pokud správní soud nezruaí rozhodnutí správního orgánu, iní tak proto, ~e se neztoto~nil s dovody ~aloby i kasa ní stí~nosti. Rozhodn to ale neznamená, ~e by správní soud schválil zákonnost tch ástí rozhodnutí správního orgánu, které nebyly kvalifikovaným zposobem zpochybnny.<br/><br/>[95] }alovaný dále odkazuje na rozsudek ve vci Evropský investi ní holding, cit. v bod [38] shora, a rozsudek ve vci tého~ st~ovatele ze dne 23. 8. 2013, . j. 5 As 158/2012 - 49, ve kterých zdejaí soud schválil posouzení umístní kamer v prostorách hotelu. Oba judikáty vaak neobsahují ~ádné zobecnitelné závry, které by byly pYenositelné z oblasti hotelových kamerových systémo na kamerové systémy pou~ívané na rodinných i bytových domech. V obou vcech navíc reagoval Nejvyaaí správní soud na test proporcionality provedený ~alovaným, a s tímto testem se ztoto~nil. V nyní Yeaené vci naopak ~alovaný provedl test proporcionality zkratkovit a schematicky, s argumentem, ~e jakékoliv snímání vchodu do jiného domu je v~dy rozporné se zákonem. Pro  je takovýto závr protiústavn pauaalizující, zdejaí soud vysvtlil shora.<br/><br/>[96] }alovaný kone n odkazuje na  judikaturu obecných soudo , konkrétn na rozsudek Krajského soudu v Brn ze dne 6. 11. 2009, sp. zn. 24 C 45/2007, který naYídil odstranní kamer umístných v dom jejich majiteli (rozsudek ~alovaný pYipojil). Pokud tedy dle ~alovaného nemohou zasahovat do soukromí obyvatel majitelé domo, tím spía nemohou obdobným zposobem zasahovat do soukromí obyvatel domo tYetí osoby, které k tomuto domu nemají ~ádný vztah. <br/><br/>[97] Ani s tímto argumentem ~alovaného Nejvyaaí správní soud nesouhlasí. Rozsudek Krajského soudu v Brn sp. zn. 24 C 45/2007 je rozsudkem prvostupHového soudu, nepYedstavuje tedy v ~ádném pYípad  judikaturu obecných soudo , jak o ní hovoYí ~alovaný. Navíc je z jeho odovodnní zYejmé, ~e Krajský soud v Brn neaspiroval na njaké obecnjaí právní závry, ale reagoval na individuální jedine nou skutkovou situaci, ve které nebyli provozovatelé kamerového systému v bytovém dom s to jakkoliv jeho provozování rozumn vysvtlit, respektive ho vysvtlovali zposobem zjevn aikanózním a l~ivým. Z tohoto rozhodnutí rozhodn neplyne závr, který v nm myln hledá ~alovaný, toti~ ~e by v bytových domech mohl kdokoliv kdykoliv po~adovat odstranní kamerového systému ve spole ných prostorách domu.<br/><br/>[98] Kasa ní námitka je tedy dovodná, na vc vskutku dopadá § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochran osobních údajo, neboe provozování kamerového systému bylo nezbytné pro ochranu práv a právem chránných zájmo správce, ani~ by zpracování osobních údajo bylo v rozporu s právem subjektu údajo na ochranu jeho soukromého a osobního ~ivota.<br/><br/>V.F. Informa ní povinnost podle § 11 odst. 1 zákona o ochran osobních údajo a povinnost oznámit zpracování osobních údajo ~alovanému podle § 16 odst. 1 tého~ zákona<br/><br/>[99] St~ovatel smYuje své kasa ní námitky proti povinnosti informovat subjekt údajo o zpracovávání (§ 11 odst. 1 zákona o ochran osobních údajo) a proti povinnosti písemn oznámit ~alovanému, ~e hodlá jako správce zpracovávat osobní údaje (§ 16 odst. 1 tého~ zákona). Uvádí, ~e zmínné povinnosti nemá, a to na základ výjimky uvedené v § 11 odst. 3 písm. b) zákona o ochran osobních údajo (výjimka z povinnosti informovat) a v § 18 odst. 1 písm. b) tohoto zákona (výjimka z oznamovací povinnosti). Zdejaí soud projednal ob námitky spole n, neboe mstský soud i st~ovatel pou~ívají shodnou argumentaci v pYípad obou výjimek.<br/><br/>[100] Mstský soud ve svém rozsudku potvrdil povinnost st~ovatele jako~to správce kamerového systému informovat subjekt údajo dle § 11 odst. 1 zákona o ochran osobních údajo o zpracování, proto~e zaznamenával bezprostYedn subjekty údajo, co~ znamená, ~e první podmínka výjimky (návtí § 11 odst. 3 zákona o ochran osobních údajo) nebyla splnna. Ani druhá podmínka výjimky z povinnosti informovat subjekt údajo uvedená v § 11 odst. 3 písm. b) zákona o ochran osobních údajo nebyla st~ovatelem splnna, neboe zpracování osobních údajo osob vyskytujících se na ulici pYed jeho domem st~ovateli nebylo tYeba k uplatnní práv a povinností vyplývajících ze zvláatního zákona. Právo na náhradu akody lze uplatnit i bez poYízeného záznamu, pYi em~ osobní údaje valné vtainy snímaných osob st~ovatel vobec nepotYeboval k uplatnní práva na náhradu akody. Obdobné platí i v pYípad výjimky z oznamovací povinnosti vo i ~alovanému uvedené v § 18 odst. 1 písm. b) zákona o ochran osobních údajo. Mstský soud tak dovodil, ~e st~ovatel se dopustil pYestupko podle § 44 odst. 2 písm. f) a i) zákona o ochran osobních údajo, za co~ byl ~alovaným právem sankcionován.<br/><br/>[101] Nejvyaaí správní soud shledává kasa ní námitky st~ovatele nedovodnými.<br/><br/>[102] Korektní zpracovávání osobních údajo pYedpokládá, ~e subjekty údajo jsou informovány o probíhajícím zpracování, a ~e mají nárok, pokud jsou údaje získávány od nich, na pYesné a úplné informace o okolnostech tohoto shroma~ování (bod 38 odovodnní smrnice 95/46/ES). Zpracování osobních údajo prostYednictvím kamerového systému musí být za ka~dých okolností transparentní. Jak stanoví § 11 odst. 1 zákona o ochran osobních údajo, správce je pYi shroma~ování osobních údajo povinen subjekt údajo informovat o tom, v jakém rozsahu a pro jaký ú el budou osobní údaje zpracovány, kdo a jakým zposobem bude osobní údaje zpracovávat a komu mohou být osobní údaje zpYístupnny, nejsou-li subjektu údajo tyto informace ji~ známy. Správce musí subjekt údajo informovat o jeho právu pYístupu k osobním údajom, právu na opravu osobních údajo, jako~ i o dalaích právech stanovených v § 21. Podle § 11 odst. 3 písm. b) informace a pou ení podle odstavce 1 není povinen správce poskytovat v pYípadech, kdy osobní údaje nezískal od subjektu údajo, pokud zpracování osobních údajo mu ukládá zvláatní zákon nebo je takových údajo tYeba k uplatnní práv a povinností vyplývajících ze zvláatních zákono.<br/><br/>[103] Nejvyaaí správní soud souhlasí se závrem ~alovaného, vyjádYeným v jeho prvostupHovém rozhodnutí ze dne 4. 8. 2008 na s. 8, ~e st~ovatel ml dle § 11 odst. 1 zákona o ochran osobních údajo povinnost umístit na viditelném míst na svém dom tabulku s informací o provozování kamery se záznamem (dle zdejaího soudu posta í tYebas i piktogram kamery), uvedením správce osobních údajo a kontaktu, kde budou poskytnuty veakeré informace vy~adované dle § 11 odst. 1 zákona (webová stránka správce, e-mailový i telefonický kontakt na povYenou osobu atd.).<br/><br/>[104] St~ovatel namítá, ~e na informa ní povinnost v tomto pYípad dopadá výjimka dle § 11 odst. 3 písm. b) vta první zákona o ochran osobních údajo. Tvrdí, ~e nezískával osobní údaje pYímo od subjekto údajo (viz návtí § 11 odst. 3). Navíc opa ný závr je dle st~ovatele nutno za pomoci teleologické redukce odmítnout, neboe by znamenal, ~e ka~dý správce kamerového systému by musel plnit oznamovací povinnost podle § 11 odst. 1 zákona o ochran osobních údajo; v pYípad kamerových systémo se jedná o nesplnitelnou podmínku. Mstský soud prý rovn~ nesprávn posoudil i druhou podmínku (§ 11 odst. 3 písm. b) zákona o ochran osobních údajo); mstský soud se spokojil s faktem, ~e formáln ~alobu na náhradu akody podat lze, ale reálné vymo~ení práva na náhradu akody bez pomoci kamerového systému nijak nezohlednil. <br/><br/>[105] Nejvyaaí správní soud k tomu uvádí, ~e je nepochybné, ~e st~ovatel kamerovým systémem zaznamenával bezprostYedn subjekty údajo. Výjimka z informa ní povinnosti se proto neuplatní ji~ jen proto, ~e osobní údaje získal od subjektu údajo, tedy nesplnil podmínku v návtí § 11 odst. 3 zákona o ochran osobních údajo. Takovýto výklad neukládá st~ovateli ani ~ádnou nesplnitelnou podmínku a nepopírá jeho právo provozovat kamerový systém. Informa ní cedule ve smyslu § 11 odst. 1 není ni ím, co by nad pYimYenou míru omezovalo mo~nost kamerový systém provozovat. Navíc je tYeba pYedpokládat, ~e informace o provozování kamerového systému mo~e mít i zna ný preventivní a odstraaující význam. Jinými slovy informa ní cedule ve skute nosti posílí ú innost kamerového systému v jeho základní funkci  ochran majetku a zdraví správce i jiných osob. <br/><br/>[106] St~ovatel dále tvrdí, ~e neml vo i ~alovanému ani oznamovací povinnost. V pYípad výjimky z oznamovací povinnosti je podmínka shodná s podmínkou § 11 odst. 3 písm. b) zákona o ochran osobních údajo, proto st~ovatel odkazuje na pYedealou argumentaci. Na závr jeat dodává, ~e z výjimky uvedené v § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochran osobních údajo lze dovodit i výjimku z registra ní povinnosti. Stylizace obou výjimek je pro st~ovatele toto~ná, a proto je ochrana majetku dostate ným dovodem pro pYiznání výjimky z registra ní povinnosti uvedené v § 18 odst. 1 písm. b) zákona o ochran osobních údajo. <br/><br/>[107] Nejvyaaí správní soud k tomuto zvá~il následující.<br/><br/>[108] Podle § 16 odst. 1 zákona o ochran osobních údajo ten, kdo hodlá jako správce zpracovávat osobní údaje nebo zmnit registrované zpracování podle tohoto zákona, s výjimkou zpracování uvedených v § 18, je povinen tuto skute nost písemn oznámit ÚYadu pYed zpracováváním osobních údajo. Cílem oznamovací povinnosti je zveYejnní ú elu zpracování, jako~ i jeho základních vlastností, aby byla umo~nna kontrola jeho souladu s vnitrostátními pYedpisy pYijatými k provedení této smrnice (bod 48 odovodnní smrnice 95/46/ES). Smrnice 95/46/ES (bod 49 odovodnní) umo~Huje lenským státom zavést výjimky z oznamovací povinnosti a zjednoduaení po~adovaného oznámení v pYípadech, kdy zpracování údajo nejsou zposobilá poakodit práva a svobody subjekto údajo, za podmínky, ~e jsou v souladu s opatYením c lenského státu, které upYesHuje pYísluané meze. <br/><br/>[109] eský zákon o ochran osobních údajo je v tomto smru velmi strohý a ~ádnou zvláatní výjimku z registra ní povinnosti jmenovit pro kamerové systémy nezná. Tím se pauaalizující eská úprava liaí od sofistikovaných a mnohem detailnjaích úprav zahrani ních. Jako pYíklad lze uvést rakouský spolkový zákon o ochran osobních údajo, ji~ cit. v bod [52] shora, který upravuje speciální ustanovení pro kamerové systémy v ásti 9a a v § 50c odst. 2 pYímo uvádí, ~e v pYípad (a) kamerového systému bez záznamu a (b) v pYípad, ~e záznam z kamerového systému je uchováván na analogové úlo~ní médium, nebude takovýto kamerový systém podléhat registra ní povinnosti, co~ nezbavuje správce dalaích povinností vyplývajících z tohoto zákona. <br/><br/>[110] St~ovatel se dovolává aplikace obecné výjimky z registra ní povinnosti dle § 18 odst. 1 písm. b) podle nho~ se oznamovací povinnost podle § 16 nevztahuje na zpracování osobních údajo, které správci ukládá zvláatní zákon nebo je takových osobních údajo tYeba k uplatnní práv a povinností vyplývajících ze zvláatního zákona. Odvolává se pYitom na svou argumentaci k § 5 odst. 2 písm. e). Ke st~ovatelem tvrzené podobnosti mezi formulací výjimky § 5 odst. 2 písm. e) (k tomu blí~e V.E.) a výjimky z registra ní povinnosti dle § 18 odst. 1 písm. b) zákona o ochran osobních údajo, lze uvést, ~e jde o odlianá ustanovení s odlianým smyslem a funkcí. Výjimka podle § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochran osobních údajo umo~Huje st~ovateli snímat svým kamerovým systémem veYejný prostor, ani~ by potYeboval souhlas snímaných subjekto údajo, tudí~ ho opravHuje k ur itému jednání. Formalistický výklad této výjimky tak, jak jej u inil ~alovaný, by vedl k nemo~nosti provozovat valnou vtainu kamerových systémo, co~ je samozYejm výklad neudr~itelný. Naproti tomu výjimka podle § 18 odst. 1 písm. b) zákona o ochran osobních údajo správce potenciáln zbaví ur ité povinnosti, a to jen v pYípad, ~e konkrétní osobní údaj (údaje) je nutný a potYebný k uplatnní práv. <br/><br/>[111] Jak správn uvedl ~alovaný ve svém vyjádYení ke kasa ní stí~nosti, argument st~ovatele by absurdn vedl k vyntí z registra ní povinnosti vaech zpracování podle § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochran osobních údajo, tedy zpracování, která jsou realizována bez souhlasu subjektu údajo. Jsou to ovaem práv tato zpracování, která jsou svou povahou asto riziková a na hran proporcionality zasahují do práv subjekto. Bylo by tedy popYením smyslu vykládaného zákona, pokud by aplikace jedné výjimky, která by zalo~ila právo zpracovávat údaje bez souhlasu jejich subjekto, automaticky aktivovala dalaí výjimku, toti~ vyntí z registra ní povinnosti. Práv naopak, pokud zákon nestanoví jinak, v tchto pYípadech by samotní správci mli dbát své povinnosti a jeat pYed samotným zpracováním nechat svoj systém posoudit ~alovaným.<br/><br/>[112] Celý komplex tchto kasa ních námitek je tedy nedovodný.<br/><br/>VI. Závr a rozhodnutí o nákladech Yízení<br/><br/>[113] Nejvyaaí správní soud shrnuje, ~e z dovodo uvedených v ásti V.E. dospl k závru, ~e st~ovatel provozoval svoj kamerový systém v souladu s § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochran osobních údajo. Proto st~ovatel nemohl být vobec posti~en za pYestupek podle § 44 odst. 2 písm. e) tohoto zákona; zpracovával toti~ osobní údaje sice bez souhlasu subjektu údajo, ovaem za splnní podmínek uvedených v § 5 odst. 2 písm. e). St~ovatel naproti tomu poruail ve vztahu ke snímaným osobám svou povinnost informa ní dle § 11 zákona o ochran osobních údajo, pro e~ mohl být posti~en dle § 44 odst. 2 písm. f) tohoto zákona, respektive ve vztahu k ~alovanému svou povinnost oznamovací dle § 16 odst. 1, pro e~ mohl být posti~en dle § 44 odst. 2 písm. i) cit. zákona. PYesto nelze st~ovatele za jeho opomenutí postihnout, a to se zYetelem na situaci naprosté právní nejistoty vytvoYené nejasným právem Evropské unie a toto právo implementujícím obsahov nejasným eským zákonem, v kombinaci s celkov nekonzistentní správní praxí ~alovaného; postih st~ovatele byl proto v rozporu s l. 7 odst. 1 Úmluvy (viz k tomu ást V.D.).<br/><br/>[114] Nejvyaaí správní soud na základ shora pYedestYené argumentace dospl k závru, ~e kasa ní stí~nost je dovodná. Proto soud napadený rozsudek podle § 110 odst. 1 s. Y. s. zruail. S ohledem na dovody zruaení rozsudku mstského soudu pYistoupil Nejvyaaí správní soud podle § 110 odst. 2 písm. a) s. Y. s. ve spojení s § 78 odst. 1 s. Y. s. také ke zruaení ~alobou napadeného rozhodnutí ~alovaného a jemu pYedcházejícího prvostupHového rozhodnutí. Podle § 110 odst. 2 písm. a) s. Y. s. ve spojení s § 78 odst. 4 s. Y. s. pak vrátil vc ~alovanému k dalaímu Yízení. <br/><br/>[115] O náhrad náklado Yízení rozhodl Nejvyaaí správní soud v souladu s § 60 odst. 1 s. Y. s. (ve spojení s § 120 s. Y. s.). }alovaný ve vci úspch neml, proto nemá právo na náhradu náklado Yízení. St~ovatel ml v Yízení o kasa ní stí~nosti i v Yízení o ~alob úspch, a má tedy právo na náhradu náklado tchto Yízení. Zdejaí soud je posledním soudem, který o vci rozhodl; proto musí ur it náhradu náklado celého soudního Yízení.<br/><br/>[116] V Yízení o ~alob pYedstavovaly náklady Yízení st~ovatele zaplacený soudní poplatek ve výai 2000 K  a odmnu a náhradu hotových výdajo jejího zástupce. Odmna zástupce nále~í celkem za tyYi úkony právní slu~by [pYevzetí a pYíprava zastoupení pYed podáním ~aloby, podání ~aloby ze dne 9. 2. 2009, replika k vyjádYení ~alovaného ze dne 8. 7. 2009, ú ast na soudním jednání dne 25. 4. 2012; § 1 odst. 1, § 7, § 9 odst. 3 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhláaky . 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znní platném do konce roku 2012], a to v hodnot 2.100 K  za ka~dý úkon právní slu~by, celkem ástku 8.400 K . K tomu je tYeba pYipo íst 4 × re~ijní pauaál po 300 K . Pokud jde o náklady spojené s ústním jednáním, zástupce st~ovatele pou~il na cestu z TYebí e do Prahy osobní voz Chrysler Voyager Combi. Zástupci st~ovatele proto nále~í náhrada 1.332 K  [360 km × 3,70 K ; viz § 1 písm. b) vyhláaky . 429/2011 Sb.], dále mu soud té~ pYiznal ástku 1.049,30 K  za spotYebované pohonné hmoty [360 km × promrná spotYeba automobilu dle dolo~eného technického prokazu 8,4 l/100 km × cena motorové nafty dle § 4 písm. c) vyhláaky . 429/2011 Sb. ve výai 34,70 K /l] a kone n pYiznal i náhradu za ztracený as za celkem 5 hodin ve výai 1.000 K  [10 × 100 K , § 14 advokátního tarifu ve znní platném do konce roku 2012]. Celkové náklady Yízení pYed mstským soudem tedy iní 14.981,30 K . <br/><br/>[117] V Yízení o kasa ní stí~nosti pYedstavovaly náklady Yízení st~ovatele zaplacený soudní poplatek ve výai 5.000 K  a odmnu a náhradu hotových výdajo jeho zástupce. Odmna zástupce iní za jeden úkon právní slu~by ástku 2.100 K , byl-li úkon u inn do 31. 12. 2012, resp. 3.100 K  za ka~dý úkon právní slu~by u inný po tomto datu. Nejvyaaí správní soud pYiznal st~ovateli jeden úkon po 2.100 K  (podání kasa ní stí~nosti dne 4. 7. 2012), a dále jeden úkon po 3.100 K , spo ívající ve vyjádYení st~ovatele po rozhodnutí Soudního dvora ze dne 13. 1. 2015 [§ 1 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Náhrada hotových výdajo pak sestává z pauaální ástky 2 × 300 K  (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy iní náklady st~ovatele v Yízení pYed Nejvyaaím správním soudem ástku 10.800 K . <br/><br/>[118] Kone n v souladu s pokynem Soudního dvora (bod 36 rozhodnutí cit. v bod [18] shora) soud st~ovateli pYiznal i ástku 3.100 K  za jeden úkon právní slu~by spo ívající v podání ve vci samé  vyjádYení v Yízení pYed Soudním dvorem EU ze dne 15. 7. 2013 [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu; k tomu viz té~ rozsudek NSS ze dne 24. 7. 2014, . j. 1 Afs 38/2012 - 127, . 3108/2014 Sb. NSS, vc ACO Industries Tábor, bod 46]. K tomu ovaem bylo tYeba pYipo íst i náhradu hotových výdajo sestávající z pauaální ástky 300 K  (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy iní náklady st~ovatele v Yízení pYed Soudním dvorem ástku 3.400 K .<br/><br/>[119] Celkové náklady st~ovatele v Yízení pYed mstským soudem, Nejvyaaím správním soudem a Soudním dvorem Evropské unie tedy iní 29.181,30 K . <br/><br/>[120] Vzhledem k tomu, ~e advokát prokázal, ~e je plátcem dan z pYidané hodnoty, zvyauje se jeho nárok vo i státu o ástku odpovídající dani, kterou je povinen z odmny za zastupování a z náhrady hotových výdajo odvést podle zákona . 235/2004 Sb., o dani z pYidané hodnoty. ástka dan vypo tená podle § 37 odst. 1 a § 47 odst. 4 zákona . 235/2004 Sb., o dani z pYidané hodnoty, iní 6.128 K . <br/><br/>[121] }alovaný je tedy celkem povinen nahradit st~ovateli k rukám jeho advokáta ástku ve výai 35.309,30 K . <br/><br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn 25. února 2015 <br/><br/><br/>JUDr. Marie }iaková pYedsedkyn senátu<br/><br/><br/><br/><br/><br/></body> </html>