<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 6 Afs 85/2014- 39 - text</title> </head> <body> ÿþpokra ování 6 Afs 85/2014 - 45<br/><br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>R O Z S U D E K<br/>J M É N E M R E P U B L I K Y<br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedy a soudce zpravodaje JUDr. Karla `imky a soudco JUDr. Petra Prochy a JUDr. Tomáae Langáaka v právní vci ~alobkyn: Mgr. J. M., zastoupena Mgr. Jaroslavem Marténkem, advokátem, se sídlem Slovákova 11, Brno, proti ~alovanému: Odvolací finan ní Yeditelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, týkající se ~aloby ~alobkyn proti rozhodnutí Finan ního Yeditelství v Brn ze dne 29. 6. 2012, . j. 9748/12-1101-700366, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti rozsudku Krajského soudu v Brn ze dne 20. 3. 2014, . j. 62 Af 87/2012 - 39, <br/><br/><br/>t a k t o :<br/><br/><br/>I. Rozsudek Krajského soudu v Brn ze dne 20. 3. 2014, . j. 62 Af 87/2012 - 39, a rozhodnutí Finan ního Yeditelství v Brn ze dne 29. 6. 2012, . j. 9748/12-1101-700366, s e z r u a u j í a vc s e v r a c í ~alovanému k dalaímu Yízení.<br/><br/>II. }alovaný j e p o v i n e n nahradit ~alované k rukám advokáta Mgr. Jaroslava Marténka náklady Yízení o ~alob ve výai 9.800 K  do 30 dno od právní moci tohoto rozsudku.<br/><br/>III. }alovaný j e p o v i n e n nahradit ~alované k rukám advokáta Mgr. Jaroslava Marténka náklady Yízení o kasa ní stí~nosti ve výai 8.400 K  do 30 dno od právní moci tohoto rozsudku.<br/><br/><br/>O d o v o d n  n í :<br/><br/><br/>I. Rozhodnutí krajského soudu<br/><br/>[1] Rozsudkem ze dne 20. 3. 2014, . j. 62 Af 87/2012 - 39, zamítl Krajský soud v Brn ~alobu, kterou ~alobkyn (dále jen  st~ovatelka ) brojila proti rozhodnutí Finan ního Yeditelství v Brn ze dne 29. 6. 2012, . j. 9748/12-1101-700366, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí - platební výmr Finan ního úYadu v Boskovicích ze dne 28. 11. 2011, . j. 132736/11/284921700746, jím~ byla st~ovatelce vymYena daH z pYíjmo fyzických osob ze závislé innosti a z funk ních po~itko za zdaHovací období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009 ve výai 118.056 K  spolu s penále ve výai 23.611 K . <br/><br/>[2] V odovodnní napadeného rozsudku dospl krajský soud k závru, ~e st~ovatelka byla informována o povinnosti prokázat svoje tvrzení v daHové kontrole a byla i Yádn seznámena se zprávou o daHové kontrole. Také byla zohlednna její tvrzení a návrhy na provedení dokazo. Krajský soud se pak pYedevaím ztoto~nil se závry správce dan, ~e odmny vyplácené st~ovatelkou jejím obchodním zástupcom A. B. a P. H. mly být zdanny jako pYíjmy ze závislé innosti dle § 6 odst. 1 písm. a) zákona . 586/1992 Sb., o daních z pYíjmo, v tehdy platném znní (dále jen  zákon o daních z pYíjmo ). Z dikce zákona vyplývá, ~e pYíjmy ze závislé innosti jsou pYíjmy bez ohledu na to, jak byla tato závislá innost mezi stranami smluvn upravena (srov. pracovnprávní, slu~ební, lenský a obdobný pomr). PYi posuzování toho, zda se jedná o pYíjmy ve smyslu § 6 odst. 1 písm. a) zákona o daních z pYíjmo, tak není podstatné, zda mezi stranami byla uzavYena pracovní i jiná smlouva, ale to, zda byl mezi stranami materiáln zalo~en závislý vztah. Skute nost, ~e se v pYípad A. B. a P. H. jednalo o osoby samostatn výdle n inné, není z tohoto pohledu právn významná. Správce dan pYitom nehodnotil, zda je takto uzavYený vztah formáln v souladu s právním Yádem, neboe byl pro nj dole~itý obsah tohoto právního vztahu. Tvrzení st~ovatelky, ~e tzv. avarcsystém byl v pYedmtném zdaHovacím období legální, je tak bezpYedmtné. innost A. B. i P. H., kterou pro st~ovatelku vykonávali a za ni~ obdr~eli provize, splHuje znaky závislé innosti; oba na základ smlouvy o zprostYedkování pravideln docházeli do provozovny st~ovatelky, kde denn pracovali cca 9 hodin. Na rozdíl od ostatních obchodních zástupco vykonávali práci pYevá~n v kanceláYi, kde vystavovali faktury, balili zbo~í a vykonávali i dalaí innosti, napY. pYipravovali katalogy, objednávali materiál. K tomu vyu~ívali kanceláYské vybavení ve vlastnictví st~ovatelky i její automobily. Navenek jednali jménem st~ovatelky, která jim byla fakticky nadYízena, a na její odpovdnost. Bye P. H. výslovn neuvedl, ~e mu st~ovatelka dávala pYíkazy, byl krajskému soudu z okolností daného pYípadu vztah nadYízenosti zYejmý. Nic na práv uvedeném nemo~e zmnit ani tvrzení st~ovatelky, ~e prostory, kde byla práce vykonávána, nejsou v jejím vlastnictví. Není toti~ sporu, ~e se tam fakticky provozovna st~ovatlky nacházela a A. B. i P. H. tam pracovali. Rovn~ není rozhodné, ~e A. B. pou~íval svoj mobilní telefon. Tato skute nost toti~ nijak nevyvrací, ~e veakeré ostatní pracovní pomocky, které A. B. pou~íval, byly ve vlastnictví st~ovatelky. P. H. i A. B. tak nekonali innost nezávisle (tedy vlastními prostYedky, na vlastní odpovdnost), ale byli závislí na st~ovatelce, a to práv potYebným zázemím pro svoji innost, druhem innosti, je~ pYesahovala rámec smlouvy o zprostYedkování (tedy i pokyny st~ovatelky), a pYíjmem (provizí), kterou od st~ovatelky získávali.<br/><br/>II. Kasa ní stí~nost a vyjádYení ~alovaného k ní<br/><br/>[3] St~ovatelka v kasa ní stí~nosti podané v zákonné lhot uplatnila dovod podle ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s. Namítá, ~e závry ohledn její daHové povinnosti byly vysloveny za stavu, kdy správce dan nezjistil co nejúplnji skute nosti rozhodné pro stanovení daHové povinnosti. Nebyla zohlednna tvrzení st~ovatelky a provedeny k tomu navrhované dokazy navrhované st~ovatelkou v podání ze dne 27. 10. 2011, v odvolání ze dne 29. 12. 2011, v doplnní odvolání ze dne 27. 1. 2012 a v ~alob. V rámci své innosti uzavírala st~ovatelka obchodn právní vztahy ve smyslu zákona . 513/1991 Sb., obchodní zákoník, které formou outsourcingu zajiaeovaly innosti potYebné pro chod jejího podniku. St~ovatelka odkazuje na závry rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 24. 2. 2005, . j. 2 Afs 62/2004 - 70, podle kterých stát nemá právo nutit pracovníka a firmu, aby spolu uzavírali výhradn zamstnanecký pomr. Pokud projeví oboustranný zájem pracovat ve volnjaím vztahu na ~ivnostenský list, mají na to právo. `varcsystém má být potírán tam, kde jsou k nmu pracovníci proti své svobodné voli nuceni. Tento zposob zamstnávání nebyl v rozhodné dob nijak zakázán. Uplatnní v sou asnosti platné právní úpravy je proto nepYípustným zposobem retroaktivního uplatnní pYedpiso k tí~i st~ovatelky, které mní pro její podnikatelskou innost. Konkrétn st~ovatelka namítá, ~e krajský soud ani správce dan se nedostate n zabývali splnním základních znako závislé innosti. Nesprávn vylo~ili a v nkterých pYípadech nepYípustn bagatelizovali provedené dokazy k povaze vykonávané práce. K tomu st~ovatelka zdorazHuje pomíjené ásti výslecho jmenovaných, aby byly snadno srovnatelné s obsahem ástí zdorazHovaných soudem v pYedchozím Yízení.<br/><br/>[4] Z výslechu A. B. st~ovatelka poukazuje na následující otázky správce dan a pYísluané odpovdi: a)  Kdo dával pYíkazy Yidi om a závozníkom, co mají na pracovní cest vykonat?  To si Yeaili obchodní zástupci, oni objí~dli zákazníky a nikdo jim neur oval, za kterým zákazníkem mají ten den jet. b)  Vedl jste si evidenci docházky  po tu odpracovaných hodin?  Nebylo potYeba vést evidenci, proto~e vlastn naae dohoda ve vzore ku se odvíjela od odpracovaných dno a nebylo potYeba vést pYesn odpracované hodiny. c)  Která osoba ve firm Mgr. J. M. dávala pYíkazy Vám a která osoba organizovala Vaai práci?  PYíkazy spo ívaly v tom, ~e jsem se rozhodoval, kterého zákazníka budeme posílat pYepravní slu~bou, rozhodovalo se, co se nakoupí, v jakém po tu, to je tak asi vae. Z této odpovdi podle st~ovatelky vyplývá, ~e se pan B. samostatn rozhodoval, kterého svého zákazníka kompletn obslou~í, aby ml smluvní provizi. Kdyby tak neu inil, nikdo by ho k tomu nenutil, ale neml by svoji provizi. K otázce a) svdek dodal  Ka~dý ml svoje zákazníky. , z eho~ lze podle st~ovatelky dovodit, ~e pYi jednání se  svými zákazníky jednali obchodní zástupci vlastním jménem, pod kterým zprostYedkovávali pro st~ovatelku obchody. Z výslechu P. H. st~ovatelka poukazuje na následující otázky správce dan a pYísluané odpovdi: a)  Kdo tyto dalaí osoby Yídil a kdo organizoval jejich práci?  Bylo to na vzájemné domluv tch lidí. K tomu st~ovatelka uvádí, ~e správce dan se vobec nezajímal ani o to, má-li pan H. njaké vlastní vybavení (telefon, automobil, vlastní notebook, kanceláYský nábytek aj.), které vyu~ívá pro své podnikání. Dotázal se jen, jaké prostYedky st~ovatelky ke své innosti pou~íval. Na to svdek odpovdl:  Auta, mobil, místo v kanceláYi, kde mám kdykoliv k dispozici po íta , tiskárnu, papíry. To, ~e samotná kanceláY ale není v majetku ani pronájmu st~ovatelky, a jaké své prostYedky pou~ívá, u~ správce dan vobec nezajímalo.<br/><br/>[5] St~ovatelka navrhla, aby Nejvyaaí správní soud zruail napadený rozsudek krajského soudu a vrátil mu vc k dalaímu Yízení.<br/><br/>[6] Ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti se ~alovaný ztoto~nil s právním názorem krajského soudu. Z napadeného rozsudku je podle nj zYejmé, z jakého skutkového stavu krajský soud vyael. St~ovatelka pouze ú elov vybírá ásti ze svdeckých výpovdí vytr~ené z kontextu ústních jednání. V daném pYípad se nejednalo pouze o zprostYedkování obchodu dle smlouvy o zprostYedkování, ale také o zajiatní prací souvisejících s vyYízením jednotlivých zakázek, práce od pYijetí objednávky a~ po balení a dodání objednaného zbo~í zákazníkovi, v etn vyYízení pYípadné reklamace. Tyto práce byly pravidelné, opakované, soustavné a dlouhodobé, podle potYeb firmy a v ur eném, resp. v dohodnutém rozsahu, podle pokynu, v prostorách st~ovatelky a vyu~ití vybavení pracoviat st~ovatelky. Skute ným obsahem byl tedy výkon závislé innosti - vztah trvající povahy, úplatný, z hlediska ekonomického vzájemný a podle pokyno. Rozhodná pro stanovení veYejnoprávní daHové povinnosti je pYitom definice obsahu takového úkonu v právu veYejném. Zatímco pYedpisy soukromého práva umo~Hují subjektom zvolit si, jakým právním úkonem zamýalený právní vztah zalo~í, veYejnoprávní pYedpisy jim nedávají volbu v tom, jakým zposobem mohou pYíjem z uzavYeného právního vztahu zdanit. Shodný názor vyplývá mimo jiné z judikatury Nejvyaaího správního soudu i z judikatury Ústavního soudu. Judikatura, na kterou odkazuje st~ovatelka, je v dané vci nepYípadná, s odkazem na tam projednávané práce (sezónní zednické a stavební práce, práce krátkodobého nesoustavného pronájmu pracovní síly) i pYi posuzování námitek k povaze simulovaného právního úkonu.<br/> <br/>[7] }alovaný navrhl, aby Nejvyaaí správní soud kasa ní stí~nost jako nedovodnou zamítl. <br/><br/>III. Posouzení vci Nejvyaaím správním soudem<br/><br/>[8] Nejvyaaí správní soud pYezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. § 109 odst. 3 a 4 s. Y. s., vázán rozsahem a dovody, které uplatnila st~ovatelka v podané kasa ní stí~nosti, a pYitom sám neshledal vady uvedené v odst. 4, k nim~ by musel pYihlédnout z úYední povinnosti.<br/><br/>[9] Zásadní spornou právní otázkou v daném pYípad je povaha innosti, kterou A. B. a P. H. vykonávali ve prospch st~ovatelky, konkrétn rozliaení, zda se jednalo o innost závislou ve smyslu § 6 odst. 1 písm. a) zákona o dani z pYíjmo, podle kterého se pYíjmy ze závislé innosti rozumí: a) pYíjmy ze sou asného nebo dYívjaího pracovnprávního, slu~ebního nebo lenského pomru a obdobného pomru, v nich~ poplatník pYi výkonu práce pro plátce pYíjmu je povinen dbát pYíkazo plátce.<br/><br/>[10] Výkladem tohoto ustanovení se zdejaí soud opakovan zabýval. V rozsudku ze dne 14. 12. 2006, . j. 7 Afs 143/2005 - 67, dospl k názoru, ~e pro posouzení závislosti poskytované innosti nejsou rozhodné formální znaky vztahu mezi poskytovatelem a pYíjemcem práce, tzn. smluvní typ podle soukromého práva, není relevantní:  Právn relevantní skute ností pro posouzení charakteru pYíjmu je ve smyslu zákona o daních z pYíjmo vzájemný vztah plátce a poplatníka, nikoli právní dovod vzniku právního vztahu mezi nimi. A dále:  Zatímco pYedpisy soukromého práva umo~Hují subjektom zvolit si, jakým právním úkonem zamýalený právní vztah zalo~í, tj. zda uzavYou napY. smlouvu o dílo, smlouvu o obstarání vci, smlouvu mandátní, smlouvu o pracovní innosti, smlouvu o provedení práce, apod., ale veYejnoprávní pYedpisy nedávají ji~ subjektom volbu v tom, jakým zposobem pYíjem z uzavYeného právního vztahu mohou zdanit. Tento závr pozdji potvrdil i rozaíYený senát Nejvyaaího správního soudu, který se v usnesení ze dne 16. 11. 2010, . j. 6 Ads 48/2009 - 87, publ. pod . 2216/2011 Sb., zabýval otázkou, zda odpovdný zástupce pro ú ely ~ivnostenského zákona mo~e svoji innost konat na základ dohody o provedení práce:  Bylo na jejich voli, zda ze smluvních typo, které pYipadaly vzhledem k povaze vci v úvahu, zvolí takový, který zamstnanci pYinese i benefit spo ívající v ú asti na veYejnoprávním sociálním pojiatní, avaak zároveH s tím spojenou povinnost zamstnance a zamstnavatele platit pojistné na sociální zabezpe ení a pYíspvek na státní politiku zamstnanosti (co~ zvýaí celkové mzdové náklady zamstnavatele a pravdpodobn povede k tomu, ~e zamstnanec obdr~í adekvátn menaí odmnu), anebo zda zvolí smluvní typ, který zamstnanci neposkytne benefit spo ívající v ú asti na pojiatní, avaak poskytne mu oproti tomu vtaí odmnu pYi jinak stejných mzdových nákladech zamstnavatele. <br/><br/>[11] V rozsudku ze dne 24. 2. 2005, . j. 2 Afs 62/2004 - 70, publ. pod . 572/2005 Sb. NSS, pak Nejvyaaí správní soud stanovil materiální kritéria, je~ musí být splnna, aby mohla být ur itá innost pro ú ely zákona o daních z pYíjmo ozna ena za závislou:  Vymezení pojmu  závislá innost podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) ZDP nemo~e být redukováno toliko na innost vykonávanou podle pYísluaných pokyno, nýbr~ se musí jednat o innost skute n závislou na osob plátce. Defini ní prvek závislosti tak bude dán zejména povahou vykonávané innosti (typicky práce vykonávaná na jednom míst výhradn pro jednoho zamstnavatele) a také tehdy, pokud se bude jednat o innost dlouhodobou a pokud k uzavYení pracovnprávního vztahu mlo dojít pYedevaím v zájmu osoby tuto innost vykonávající, její~ právní sféru neuzavYení tohoto vztahu v kone ném dosledku poakozuje. Krom vymezení innosti prostYednictvím plnní pYíkazo plátce tak musí v daném vztahu existovat prvek skute né závislosti na osob plátce. Ten je podle NSS pYítomen tehdy, pokud se jedná o innost dlouhodobou a pokud k uzavYení pracovnprávního vztahu mlo dojít pYedevaím v zájmu osoby vykonávající danou innost:  (D)efini ní prvek závislosti tak bude dán zejména povahou vykonávané innosti (typicky práce vykonávaná na jednom míst výhradn pro jednoho zamstnavatele) a také tehdy, pokud se bude jednat o innost dlouhodobou a kdy k uzavYení pracovnprávního vztahu mlo dojít pYedevaím v zájmu osoby, tuto innost vykonávající, jeliko~ neuzavYení tohoto vztahu v kone ném dosledku její právní sféru poakozuje. ... Jinak Ye eno: zvyaování zamstnanosti nástroji posobení státu, a to i daHovými, nemo~e ve svých dosledcích vést k tomu, aby bylo za ~ádoucí pova~ováno uzavírání pracovních vztaho i tehdy, jestli~e na jejich uzavYení není dán oboustranný zájem. Naopak o závislou innost zpravidla nejde,  jedná-li se o specializovanou innost vykonávanou pouze krátkodob i nesoustavn, její~ výkon je podmínn faktory do zna né míry nezávislými na voli zadavatele (napY. sezónní práce, práce závislé na po así, práce podmínné realizací jednorázov získané zakázky apod.). Tyto skute nosti musí akceptovat i aplikace daHových pYedpiso, neboe v opa ném pYípad by pYedstavovala nelegitimní zat~ující prvek soukromé sféry. Zvyaování zamstnanosti nástroji posobení státu, a to i daHovými, toti~ ve svých dosledcích nemo~e vést k tomu, aby byly uzavírány pracovní vztahy i tehdy, jestli~e na jejich uzavYení není dán oboustranný zájem. Takovýto výklad by popíral i samotnou soukromoprávní podstatu pracovního práva. <br/><br/>[12] Citované závry potvrdil a rozvedl zdejaí soud v dalaích posuzovaných pYípadech. NapYíklad v rozsudku ze dne 15. 1. 2009, . j. 7 Afs 72/2008 - 97, který se týkal posuzování innosti fakturujících kovoobráb o z ciziny, uvedl:  (& ) zahrani ní pracovníci pracovali po dobu minimáln dvou let, a to pYibli~n 15 kalendáYních dno msí n, pYi em~ jejich smny pYesahovaly osmihodinovou pracovní dobu. (& ) je naprosto nepochybné, ~e i mezi podnikateli vznikají vztahy trvající povahy. Mo~e se tak dít z dovodu oboustranné prospanosti nebo proto, ~e v okolí tchto podnikatelo není k dispozici jiný vhodný smluvní partner (viz rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 27. 7. 2006, . j. 2 Afs 173/2005 - 69). To, ~e se jedná o vztah trvající povahy, jeat neznamená, ~e se nutn musí jednat o závislou innost. A dále:  (& ) malý podnikatel, který nemá zamstnance, má velmi podobný fond pracovní doby, respektive fond své podnikatelské innosti, kterou má k dispozici zamstnanec. Na uvedeném nic nemní ani fakturace za provedení díla podle hodin, které na nm zhotovitel pracoval, neboe stanovení platebních podmínek je podle obchodního zákoníku pln v dispozici smluvních stran. Aby mohla být innost pova~ována za závislou, musí být vztah podYízenosti zalo~en pYímo, tj. obsahem dvoustranného právního vztahu. V uvedených smluvních vztazích nebyla koordinace a kontrola provádní díla zhotoviteli st~ovatelem provádna z titulu nadYízeného postavení smluvních stran. <br/><br/>[13] Je tedy zYejmé, ~e i pYi splnní nkterých znako závislé innosti je tYeba se zabývat postavením obou stran závazku za konkrétních skutkových okolností, neboe vynucení zposobu poskytování práce je tím rozhodujícím faktorem, který prokazuje závislost innosti. V rozsudku ze dne 27. 7. 2006, . j. 2 Afs 173/2005 - 69, k tomu Nejvyaaí správní soud uvedl:  Pokud se smluvní strany rozhodnou, v souladu s obecnými principy smluvního práva (smluvní svoboda, dobrá víra, nezneu~ívání ekonomicky silnjaího postavení apod.) do tohoto smluvního vztahu vstoupit a dojde k jeho skute né realizaci, nejedná se o právní úkon zastYený. Jinak by tomu ovaem bylo, pokud by ~alobce pYiml k uzavYení tohoto typu smluv o dílo své smluvní partnery za pomocí ekonomického nátlaku, zneu~ívaje jejich faktické ekonomické závislosti na nich, a pYiml je tak uzavYít takovou smlouvu, kterou ve skute nosti nemli zájem uzavYít. (& ) Snaha o minimalizaci náklado a maximalizaci zisku, realizovaná tím, ~e podnikatel zajiaeuje specifické innosti pomocí smluv o dílo uzavYených s reáln ekonomicky samostatnými, i kdy~ z hlediska objemu tr~eb a vlastního kapitálu nepomrn slabaími zhotoviteli, je racionálním, nikoho nepoakozujícím, a tedy i právem dovoleným vzorcem chování a slou~í k rozumnému uspoYádání spole enských vztaho. <br/><br/>[14] Vedle kritéria, ~e volba smluvního typu v re~imu samostatné innosti se musí dít za absence nátlaku na strany smlouvy, odliaila judikatura jeat druhé klí ové kritérium, a to v návaznosti na ustanovení § 2 odst. 3 zákona . 262/2006 Sb., zákoník práce, podle kterého za závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadYízenosti zamstnavatele a podYízenosti zamstnance, se pova~uje výlu n osobní výkon práce zamstnance pro zamstnavatele, podle pokyno zamstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odmnu za práci, v pracovní dob nebo jinak stanovené nebo dohodnuté dob na pracoviati zamstnavatele, popYípad na jiném dohodnutém míst, na náklady zamstnavatele a na jeho odpovdnost. Podle ustanovení § 3 stejného zákona pak platí, ~e závislá práce mo~e být vykonávána výlu n v pracovnprávním vztahu podle tohoto zákona, není-li upravena zvláatními právními pYedpisy. Základními pracovnprávními vztahy podle tohoto zákona jsou pracovní pomr a právní vztahy zalo~ené dohodami o pracích konaných mimo pracovní pomr. Lze tedy rozliaovat tYi typy inností. V prvním pYípad se jedná o innosti provozovatelné výlu n jako nezávislá innost, ae ji~ kvoli zákonné úprav (napY. soudní exekutor, notáY) i z povahy vci (s ohledem na rozsah, druh innosti, napY. komplexní výrobní innosti, ur ité typy obchodní innosti, velká realitní kanceláY aj.). Ve druhém pYípad jde o innosti  obojetné povahy (drtivá vtaina menaích ~ivnostníko jako zedník, instalatér; svobodná povolání, asisten ní innosti; nejroznjaí slu~by jako ú etní, kadeYník atd.), ve tYetím pak o innosti ryze závislé (napY. pokladní supermarketu). Judikatura postupn dospla k závru, ~e innosti  obojetné povahy nespadají daHovprávn do kategorie nedovoleného  avarcsystému . Nesmí vaak jít o pYedstírání samostatnosti a zastírání skute ného stavu spo ívajícího v ryze závislé innosti a ani o zneu~ití práva. V tomto smru je rozhodující zposob zabezpe ování b~ných úkolo vyplývajících z pYedmtu innosti pYíjemce prací, které by nemlo probíhat napYíklad outsourcingem typicky závislých (zejména dlnických) inností. V tomto smru lze odkázat na závry zdejaího soudu v rozsudku ze dne 17. 12. 2003, . j. 5 A 39/2001 - 41, publ. pod . 168/2004 Sb. NSS:  Zajiaeuje-li osoba provozující cestovní kanceláY v etn provodcovské innosti tuto provodcovskou innost jen osobami vykonávajícími innost na základ ~ivnostenského oprávnní, poruauje tímto jednáním § 1 odst. 4 zákona . 1/1991 Sb., o zamstnanosti, neboe se jedná o plnní b~ných úkolo vyplývajících z pYedmtu innosti cestovní kanceláYe. V rozsudku ze dne 11. 11. 2003, . j. 5 A 176/2000 - 37, pak uvedl:  Úklidové práce jsou v restaura ním zaYízení b~ným úkolem vyplývajícím z pYedmtu innosti, neboe souvisejí s poskytovanými slu~bami. Zamstnavatel je tedy dle ustanovení § 1 odst. 6 zákona . 1/1991 Sb., o zamstnanosti, ze znní zákona . 578/1991 Sb. a zákona . 167/1999 Sb., povinen zabezpe it je svými zamstnanci. ProstYednictvím osoby samostatn výdle n inné by mohl uvedené innosti zajistit pouze tehdy, pokud by se jednalo o krátkodobé nárazové práce pYevyaující kapacitní mo~nosti jeho zamstnanco, pYípadn pokud by alo o krátkodobé speciální úklidové úkony vy~adující vyaaí odbornost a slo~ité technické vybavení. V rozsudku ze dne 14. 11. 2007, . j. 3 Ads 32/2007  66, zdejaí soud posuzoval pYípad, ve kterém na pile pracovaly osoby, které nebyly zamstnanci kontrolovaného zamstnavatele, ale pracovaly na základ jednotliv uzavYených smluv o dílo, v nich~ bylo pYedmtem smlouvy provedení prací v dYevaYské výrob. Dospl k závru, ~e alo o hlavní zposob, kterým je zajiaeováno plnní b~ných úkolo vyplývajících z pYedmtu innosti kontrolovaného soukromého zamstnavatele:  (& ) práce vykonávané zamstnanci st~ovatele pYímo souvisejí se zajiatním provozu pily a byly provádny v zaYízeních ur ených pro tyto innosti na vlastní odpovdnost st~ovatele, který celý provoz organizoval a Yídil <br/><br/>[15] V rozsudku ze dne 29. 11. 2011, . j. 2 Afs 16/2011 - 78, k tomu zdejaí soud uvedl:  podle zákoníku práce by se tento vztah musel Yídit tehdy, pakli~e by jeho povaha jednozna n odpovídala zákonné definici závislé innosti a pYípadn ani neumo~Hovala výkon této innosti osobou samostatn výdle n innou. Pokud vaak povaha innosti umo~Hovala v rovin soukromého práva zvolit vícero alternativních smluvních úprav, pak bylo pouze na smluvních stranách, aby tuto volbu za zohlednní výhod a nevýhod toho i onoho smluvního typu, v etn zohlednní efekto daHových, u inily (srov. k tomu obdobn oddíl III. 3 - Smysl a ú el dohody o provedení práce s pYihlédnutím k hodnotám chránným ústavním poYádkem usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, . j. 6 Ads 48/2009  87, publ. pod . 2216/2011 Sb. NSS, zejména pak bod 21 uvedeného usnesení). A dále ~e  pYi hodnocení tohoto ujednání, u nho~ nemá ~ádné pochybnosti co do svobody projevené vole obou smluvních aktéro, je namíst zdr~enlivost státních orgáno. Na rozdíl od krajského soudu se tedy nedomnívá, ~e v tomto konkrétním pYípad lze obma kontrahentom podsouvat zámr uzavYít ve skute nosti pracovní smlouvu. Mezí pYípustnosti pYijímání práce mimo závislou innost je tak zejména kombinace  podezYelých inností (typicky závislých dlnických inností) a ekonomického nátlaku na slabaí stranu (typická situace pYechodu pracovních vztaho s dYívjaími zamstnanci na jiné formy poskytování práce). V judikatuYe zdejaího soudu tento závr dobYe ilustrují výpovdi svdko reprodukované v rozsudku ze dne 13. 4. 2010, . j. 1 Afs 124/2009  75:  Pomrn lapidárn celou vc hodnotil svdek K. st., který chtl být u ~alobkyn zamstnán jako traktorista, ale ~alobkyn mla "podmínku, ~e budu na ~ivnoseák, tak jsem si ho musel zaYídit, proto~e jsem skon il v sodovkárn a shánl si novou práci" (& ). Co se tý e nájmu traktoru, K. st. uvedl: "Kdy~ jsem chtl dlat, tak jsem si musel vzít traktor do pronájmu, co mi zbývalo. i podobn:  V obdobném duchu hovoYí svdek K. D., podle nho~ "museli podnikat nebo odejít. }ivnostenský list nám zaYídili sami [roz. právní pYedchodce ~alobkyn] . Podobn lze odkázat i na rozsudek ze dne 13. 10. 2010, . j. 1 Afs 71/2010  136, a judikaturu navazující ( AGRA Deatná I a II).<br/><br/>[16] Závislost na zamstnavateli konkrétn vymezují definice, které se staly sou ástí argumentace zdejaího soudu v rozsudku ze dne 13. 2. 2014, . j. 6 Ads 46/2013  35, 13. 2. 2014:  V odborném tisku z doby pYed výae citovanou novelou zákoníku práce lze nicmén dohledat pYinejmenaím jeden kvalifikovaný pokus o novou definici závislé práce, odlianou od té zákonné a vycházející z nmecké právní doktríny (Bezouaka, P. Závislá práce, Právní rozhledy . 16/2008). Podle ní je klí ovým znakem závislé práce osobní závislost zamstnance na zamstnavateli. Na pYítomnost tohoto znaku ukazují nkteré typické objektivní okolnosti, zejména vázanost pokyny zamstnavatele a za lenní zamstnance do zamstnavatelovy organiza ní struktury. Dalaími (pomocnými) kritérii mohou být kontrolní a disciplinární oprávnní zamstnavatele, výkon práce zamstnancem na ú et zamstnavatele a s vyu~itím jeho prostYedko a stálost pracovního pomru. A dále:  Na závislou práci lze pohlí~et také tak, ~e jde o závislost hospodáYskou  zamstnavatel na sebe pYebírá hospodáYské riziko (ve smyslu nebezpe í, ~e se dosa~ené výsledky podnikání budou odchylovat od výsledko pYedpokládaných) a zamstnanec se na oplátku dobrovoln zYíká svobody vyu~ívat ve svoj prospch aance, které se na trhu nabízejí (neobchoduje na vlastní ú et). Autor uzavírá:  Musíme se dívat velmi pozorn, abychom poznali, kdy právní vztah dosáhne takového stavu, který pYipouatí závr, ~e jedna osoba skute n nakládá s pracovní silou druhé. Z výae uvedeného lze dovodit, ~e odmna za práci není (resp. nemá být) samostatným znakem závislé práce, ale spíae jednou z  okolností , z nich~ lze usuzovat na vztah osobní i hospodáYské závislosti. (& ) Aplikaci tchto závro v konkrétním pYípad ukazuje napYíklad ji~ zmínný rozsudek zdejaího soudu ze dne 29. 11. 2011, . j. 2 Afs 16/2011 - 78, který se týkal posouzení vztahu mezi hokejovým hrá em a jeho klubem:  V nyní projednávaném pYípad neshledal zdejaí soud sebemenaí dovod pro domnnku, ~e by bylo v zájmu st~ovatele (a koneckonco i hokejového klubu) uzavYít pracovní smlouvu, resp. smlouvu obdobnou pracovní smlouv, stejn jako neshledal dovodu pochybovat o tom, ~e smlouva mezi st~ovatelem a klubem byla  i pYes ekonomický nepomr mezi smluvními stranami  uzavYena zcela svobodn. Konkrétní okolnosti tohoto pYípadu ostatn dostate n pYesvd iv ukazují, ~e smlouva vykládaná krajským soudem jako smlouva obdobná smlouv pracovní by pYinejmenaím v tomto ohledu pro st~ovatele výhodná nebyla. Jak bylo ostatn zjiatno v probhu místního aetYení, st~ovateli kupY. nebyly ani vypláceny cestovní náhrady pYi jeho ú asti na trénincích; tyto si hradil sám. <br/><br/>[17] V nyní posuzované vci ze spisu vyplynulo, ~e kontrolou dan z pYíjmo fyzických osob ze závislé innosti a z funk ních po~itko za zdaHovací období roku 2009, provedenou místn pYísluaným finan ním úYadem, bylo zjiatno, ~e st~ovatelce byly v roce 2009 A. B. tvrtletn fakturovány a vyplaceny provize dle smlouvy o zprostYedkování obchodu v celkové výai 439.000 K . Dále byly ve stejném období vyplaceny provize P. H. celkem ve výai 230.000 K . Správce dan posoudil tyto pYíjmy ve výai vyplacených provizí za práce provádné pro st~ovatelku jako pYíjmy ze závislé innosti.<br/><br/>[18] Ze spisu je také zYejmé, ~e pYedmtem innosti st~ovatelky v kontrolovaném období bylo mimo jiných zprostYedkování obchodu a slu~eb, velkoobchod a maloobchod, konkrétn se jednalo o provozování velkoobchodu voda-topení-plyn, sanita pYevá~n formou internetového obchodu. A. B. disponoval ~ivnostenským oprávnním s pYedmtem podnikání zprostYedkování obchodu a slu~eb; velkoobchod a maloobchod; skladování, balení zbo~í, manipulace s nákladem a technické innosti v doprav. P. H. bylo vydáno dne 22. 6. 2009 ~ivnostenské oprávnní na innosti: zprostYedkování obchodu a slu~eb; velkoobchod a maloobchod; poradenská a konzulta ní innost, zpracování odborných studií a posudko.<br/><br/>[19] Prvn Nejvyaaí správní soud posoudil skutkový stav za dostate n zjiatný. S obecnými námitkami, uplatnnými v tomto smru v kasa ní stí~nosti, se ji~ pomrn obsáhle zabývalo finan ní Yeditelství a krajský soud tyto závry citoval i v odovodnní napadeného rozsudku. Jejich podstatou je neú elnost provádní st~ovatelkou navr~ených dokazo, neboe by ji~ nepYinesly nic ke zjiaeovaným skute nostem nic nového. S tímto závrem se zdejaí soud ztoto~Huje. A. B. i P. H. byli v daHovém Yízení vyslechnuti, tak~e provedení jejich dalaího výslechu nebylo zapotYebí. Ohledn výslechu své osoby, M. M. a Ing. V. M. st~ovatelka neuvedla, co by tyto výslechy mly potvrdit i vyvrátit, a z provedených výslecho potYeba doplnní dalaího dokazování nevyvstala, neboe vae podstatné ji~ bylo ve vztahu k innostem vykonávaným A. B. a P. H. zjiatno pYedevaím z výpovdí tchto osob a Ing. V. M..<br/><br/>[20] St~ovatelka v kasa ní stí~nosti akcentuje ásti svdeckých výpovdí, které podle ní svd í opa nému závru, ne~ ke kterému dosplo finan ní Yeditelství a po nm i krajský soud. Podle zdejaího soudu je sporné práv toto posouzení, neboe z odovodnní správního rozhodnutí je patrné, ~e se finan ní Yeditelství výpovmi svdko komplexn zabývalo. <br/><br/>[21] Na základ provedených svdeckých výpovdí a dalaích zjiatných skute ností je mo~né popsat innost st~ovatelky takto: St~ovatelka podnikala bez stálých zamstnanco, za ú elem uzavírání a vyYizování zakázek vyu~ívala nkolik obchodních zástupco, z nich~ A. B. a P. H. zajiaeovali i nkteré práce nad rámec této innosti. S vtainou obchodních zástupco uzavYela st~ovatelka smlouvu o zprostYedkování. V pYípad A. B. byl pYedmtem smlouvy závazek zástupce zprostYedkovávat a uzavírat smlouvy (faktury), jak jsou vymezeny dále ve smlouv. Ú elem smlouvy pak byla úprava vzájemného vztahu mezi zastoupeným a zástupcem, který se zavazuje k podnikání vaech kroko za ú elem zprostYedkování  uzavírání obchodo zastoupeného, blí~e specifikovaných v ustanovení v pYedcházející ásti této smlouvy se tYetími osobami. Obchodní zástupce se zavázal vyvíjet innost smYující k uzavírání obchodo a vystavení faktur odbratelom; pYi em~ byl povinen dbát zájmo zastoupeného, jednat výlu n v souladu se zájmy zastoupeného a dbát jeho pokyno, zástupce se zavazuje informovat zastoupeného o vaech rozhodných skute nostech, o kterých se v rámci plnní závazko, vzniklých z této smlouvy, dozví. Výpo et provize provádla st~ovatelka podle vzorce P = (W x A x B), kde W je koeficient 8; A odpracované dny za kalendáYní msíc; B rozdíl prodejních a nákupních cen (bez DPH) za kalendáYní msíc v tisících K .<br/><br/>[22] Zplnomocnný zástupce st~ovatelky Ing. V. M. pYi ústním jednání dne 3. 6. 2011 do protokolu . j. 69419/11/284931702429 uvedl, ~e podnikání st~ovatelky v letech 2008 a 2009 jeat nefungovalo jako internetový e-shop, na internetu byl umiseován seznam sortimentu v etn zobrazení a cen, objednávky byly telefonické, faxové nebo emailem. Objednávky byly zpracovány a expedovány do 24 hodin vlastními vozy u vtaích objednávek zbo~í nebo pYedány pYepravní slu~b, která má denní svoz zásilek. Ing. V. M. dále uvedl, ~e obchodní zástupci mají za povinnost oslovovat nové zákazníky, starat se o stávající zákazníky, pYijímat objednávky, vyYizovat reklamace, zajiaeovat rozvoz zbo~í, zajiaeovat fakturaci a s tím spojené vci. Zákazníky mají rozdlené a barevn odliaené. Od tchto zákazníko se odvíjí provize obchodních zástupco, podle mno~ství odebraného zbo~í. Provize je vypo tena na základ vzorce uvedeného ve smlouv. Nkdy mají obchodní zástupci bonusy za dovoz t~kého zbo~í a jeho ulo~ení ve skladu, za sobotní práci, atd. Obchodní zástupci jezdí za zákazníky bu se zbo~ím, nebo s ceníkem i ak ní nabídkou, popY. vyYizovat reklamaci, a to vtainou firemními auty. V pYípad, ~e jede obchodní zástupce získat nového zákazníka, jede svým autem. Ing. V. M. dále správci dan sdlil, ~e práci ve firm organizuje on a A. B.. Jedná se o správný pYíjem objednávky a její vyYízení, resp. vyYízení reklamace. Ve smlouv o zprostYedkování nejsou vyjmenováni konkrétní zákazníci a konkrétní obchody, proto~e není pYedem známo, kteYí zákazníci, stávající i noví, budou zbo~í objednávat. Smlouva o zprostYedkování je uzavírána na rok a pro ka~dý rok je pYípadn upraven koeficient. A. B. jako jediný má jiný koeficient (dvojnásobné provize) ne~ ostatní obchodní zástupci, proto~e je nepostradatelným obchodním zástupcem s nejvtaími zkuaenostmi. K innosti P. H. zástupce daHového subjektu sdlil, ~e vykonával stejné práce jako ostatní obchodní zástupci. Provize byla vypo tena na základ innosti obchodního zástupce podobn jako u ostatních, ale byla to provize dohodnutá.<br/><br/>[23] Výae uvedenému popisu odpovídají i výpovdi A. B. a P. H.. A. B. do protokolu o výslechu svdka . j. 77085/11/284931702429 dne 12. 7. 2011 uvedl, ~e v letech 2008 a 2009 pracoval pouze pro st~ovatelku, denn docházel do kanceláYe, kde jeho úkolem bylo pYijímat objednávky od zákazníko daHového subjektu, které pYicházely faxem nebo emailem, tyto objednávky vyYizovat, objednávat zbo~í od dodavatelo, vystavovat faktury, pYipravovat zbo~í k odeslání zákazníkom daHového subjektu, denn balit balíky zbo~í na základ doalých objednávek a pYedávat je pYepravní firm, která si pro n do kanceláYe daHového subjektu pYijela, vytváYet katalogy, cenové nabídky, Yeait reklamace zákazníko, tvoYit webové stránky a výjime n rozvá~et zbo~í zákazníkom. Jeho pracovní doba byla v pondlí a~ pátek od 8.00 hodin do 17.00 hodin nebo do 18.00 hodin dle potYeb st~ovatelky. Soboty a nedle ml volné, eventuáln se zabýval tvorbou katalogo a webových stránek daHového subjektu. Po íta , software i kanceláYský papír byly majetkem st~ovatelky, mobil pou~íval vlastní a nesl sám náklady na jeho provoz. Evidenci odpracovaných hodin nevedl, proto~e nebyla potYeba, neboe se jeho odmna za práci pro daHový subjekt odvíjela od odpracovaných dno. Jeho práci organizoval vtainou Ing. V. M. a áste n st~ovatelka, pYi em~ pYíkazy spo ívaly v tom, které zbo~í a v jakém mno~ství se bude kupovat a kterému zákazníkovi se bude objednávka vyYizovat pYepravní slu~bou. A. B. správci dan dále sdlil, ~e vtainou vyYizoval objednávky a vystavoval faktury. S Ing. M. rozhodoval o rozvozu objednávek vozidly st~ovatelky. Obchodní zástupci podle nj objí~dli zákazníky, nikdo jim neur oval, za kterým zákazníkem mají ten den jet. Zbo~í dle objednávky pro zákazníky vzal ten obchodní zástupce, který je ml pYi cest. A. B. vystavoval za st~ovatelku faktury pro odbratele, jménem st~ovatelky (firmy) je podepisoval.<br/><br/>[24] P. H. do protokolu o výslechu svdka . j. 77089/11/284931702429 dne 12. 7. 2011 uvedl, ~e pracoval pouze pro st~ovatelku jako obchodní zástupce na ~ivnostenský list a jeho pracovní doba byla od pondlí do pátku od 7.00 do 16.00 hodin. Podle potYeb st~ovatelky pracoval i déle nebo byl vydat zbo~í i v sobotu nebo v nedli. Do kanceláYe docházel denn, jeho úkolem bylo pYijímat objednávky od zákazníko daHového subjektu, vyYizovat tyto objednávky, objednávat chybjící zbo~í, pYijímat faktury od dodavatelo daHového subjektu, balit balíky zbo~í a pYipravovat je k expedici zákazníkovi, vystavovat faktury jménem daHového subjektu, pYipravovat katalogy zbo~í daHového subjektu, vyhledávat zákazníky, prezentovat zbo~í daHového subjektu, jezdit auty daHového subjektu. K tomu ml k dispozici místo v kanceláYi, po íta , tiskárnu, papíry, vozidla a mobil st~ovatelky. Po nástupu do firmy shánl zákazníky, dlal si rozvrh práce a práci si organizoval sám, pozdji objednával materiál, vystavoval i pYijímal faktury. Podle nj se obchodní zástupci mezi sebou domlouvali, co kdo bude dlat. <br/><br/>[25] Z výae uvedeného je patrné, ~e A. B. i P. H. vykonávali práci z velké míry samostatn. Rozhodovali se, za kterými zákazníky pojedou, jak budou získávat zákazníky nové. Dostávali pouze rámcové úkoly ohledn získávání zákazníko a vyYizování objednávek, pYesnjaí pokyny pak k tomu, co bylo nutno ad hoc zaYídit pro chod firmy. Práci vykonávali pravideln v kanceláYi, pYi em~ není rozhodné, zda se jednalo o kanceláY ve vlastnictví i pronájmu st~ovatelky. Jednalo se bezpochyby o místo k tomu st~ovatelkou ur ené a jí vybavené; obchodní zástupci si tyto prostory nezajiaeovali sami. Ve vztahu k povaze práce obchodních zástupco je zYejmé, ~e kanceláY plnila roli jakési centrály, která slou~ila k shroma~ování a vyYizování informací o zákaznících, objednávkách i nákupech. Nejednalo se vaak o klasické pracoviat, o em~ svd í skute nost, ~e dalaí z obchodních zástupco, který pro st~ovatelku pracoval, pracoval ze svého bydliat. Z citovaných svdeckých výpovdí je zYejmé, ~e jedním z dovodo, pro  A. B. a P. H. trávili v kanceláYi více asu, je výpomoc s dalaími pracemi, pYi em~ se asto jedná o práce, které vy~adují ur ité znalosti nebo schopnosti  v pYípad A. B. to je vytváYení katalogo nebo tvorba webových stránek. Dovodem setrvávání v kanceláYi tak nebyla v~dy jen innost obchodních zástupco, ale schopnost poskytnout dalaí slu~bu. Spojení s pracoviatm tak nebylo nutn dáno.<br/><br/>[26] Co se tý e vztahu mezi st~ovatelkou a A. B. a P. H., z ni eho nevyplynulo, ~e by nkterý z tchto obchodních zástupco byl ke zvolené form poskytování práce donucen. Naopak, skute nost, ~e st~ovatelka provozovala podnikatelskou innost prostYednictvím webového obchodu, nasvd uje tomu, ~e obchodní zástupce nutn ke své innosti nutn nepotYebovala, nicmén jí pYináaeli u~itek pYi zajiaeování nových zákazníko a vyYizování objednávek. Také flexibilní výpo et sjednané odmny, který se odvíjí od po tu sjednaných zakázek, poukazuje na racionální jednání st~ovatelky. innost obchodního zástupce je toti~ typickou prací orientovanou na výsledek, na výkon, kdy zpravidla pouze získaní zákazníci a uzavYené zakázky pYedstavují pro zastupovaného podnikatele zisk. Lze tudí~ tolerovat i takové ohodnocení innosti obchodních zástupco, které z této skute nosti vychází. Pokud v posuzované vci obchodní zástupci ~ádnou zakázku nezískali, odmnu nedostali  a naopak je zjevné, ~e pYi úspaném výkonu práce byli odmHováni adekvátn. Zde je mo~no odkázat na obecné závry, ke kterým dospl zdejaí soud v rozsudku ze dne 27. 7. 2006, . j. 2 Afs 173/2005  69:  Racionálním ekonomickým chováním podnikatele je i snaha o minimalizaci náklado a maximalizaci zisku. PYirozeným projevem tohoto chování je i snaha o optimalizaci povinností vo i státu (napY. dan, odvody na zdravotní a sociální pojiatní). Pokud se tak dje legáln, tedy v souladu nejen s obchodním zákoníkem a daHovými pYedpisy, ale i napY. zákonem o zamstnanosti, nelze za to podnikatele postihovat. Vztah obchodních zástupco a st~ovatelky lze proto pova~ovat za innost  obojetné povahy, která umo~Huje výkon jak v pracovním pomru, tak i mimo nj. ZároveH obchodní zástupci nebyli nijak nuceni k form vzájemného vztahu, kterou zvolili. Nejednalo se tak o vztah obdobný vztahu pracovnprávnímu ve smyslu § 6 odst. 1 písm. a) zákona o dani z pYíjmo, jak usoudil správce dan, tak~e ani provize vyplácené st~ovatelkou A. B. a P. H. netvoYily pYíjmy ze závislé innosti, které by podléhaly dani z pYíjmo v pYípad st~ovatelky.<br/><br/>IV. Závr a náklady Yízení<br/><br/>[27] Z výae uvedeného vyplývá, ~e kasa ní stí~nost je dovodná. Správce dan Yádn zjistil skutkový stav, vyvodil z nj ovaem chybné závry ohledn povahy vztahu mezi st~ovatelkou a obchodními zástupci A. B. a P. H.. Stejným pochybením zatí~il svoj rozsudek i krajský soud, který se pYiklonil k závrom finan ního Yeditelství. Proto Nejvyaaí správní soud napadený rozsudek krajského soudu zruail. Jeliko~ také napadené správní rozhodnutí trpí podstatnou vadou, která zposobuje jeho nezákonnost, pro kterou bylo rozhodnutí mo~no zruait ji~ v Yízení pYed krajským soudem, rozhodl Nejvyaaí správní soud tak, ~e se za pou~ití ust. § 110 odst. 2 písm. a) s. Y. s. sou asn zruauje také rozhodnutí finan ního Yeditelství, a vc se vrací ~alovanému k dalaímu Yízení.<br/><br/>[28] Výrok o náhrad náklado Yízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 vta první s. Y. s., podle nho~, nestanoví-li tento zákon jinak, má ú astník, který ml ve vci plný úspch, právo na náhradu náklado Yízení pYed soudem, je~ dovodn vynalo~il proti ú astníkovi, který ve vci úspch neml. St~ovatel ml ve vci plný úspch, proto má právo na náhradu náklado Yízení pYed mstským soudem a Nejvyaaím správním soudem.<br/><br/>[29] Náklady Yízení o ~alob sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výai 3.000 K  a odmny za právní zastoupení za 2 úkony právní slu~by ve výai 2 x 3.100 K  (pYevzetí a pYíprava zastoupení, ú ast na jednání [§ 11 odst. 1 písm. a) a g) vyhláaky . 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen  advokátní tarif )], a náhrady hotových výdajo ve výai 2 x 300 K  (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Náhrada náklado za Yízení o ~alob tedy iní celkem 9.800 K . Náklady Yízení o kasa ní stí~nosti sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za kasa ní stí~nost ve výai 5.000 K  a odmny za 1 úkon právní slu~by ve výai 3.100 K  (písemné podání ve vci samé) a náhrady hotových výdajo 300 K  podle advokátního tarifu. Náhrada náklado za Yízení o kasa ní stí~nosti tedy iní celkem 8.400 K .<br/><br/><br/>P o u  e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostYedky pYípustné. <br/> <br/><br/>V Brn dne 28. srpna 2014<br/><br/><br/> JUDr. Karel `imka<br/> pYedseda senátu<br/> <br/><br/><br/><br/><br/><br/><br/><br/><br/><br/><br/><br/><br/><br/><br/><br/><br/><br/>O P R A V N É U S N E S E N Í<br/><br/><br/><br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl pYedsedou senátu JUDr. Karlem `imkou v právní vci ~alobkyn: Mgr. J. M., zastoupena Mgr. Jaroslavem Marténkem, advokátem, se sídlem Slovákova 11, Brno, proti ~alovanému: Odvolací finan ní Yeditelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, týkající se ~aloby ~alobkyn proti rozhodnutí Finan ního Yeditelství v Brn ze dne 29. 6. 2012, . j. 9748/12-1101-700366, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti rozsudku Krajského soudu v Brn ze dne 20. 3. 2014, . j. 62 Af 87/2012 - 39,<br/><br/><br/>t a k t o :<br/><br/><br/>Rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, . j. 6 Afs 85/2014 - 39, s e o p r a v u j e tak, ~e ve výroku . II se místo ástky  9.800 K  uvádí ástka  7.800 K  .<br/><br/><br/>O d o v o d n  n í :<br/><br/><br/>V projednávané vci Nejvyaaí soud rozhodl o zruaení kasa ní stí~ností napadeného rozsudku Krajského soudu v Brn a rozhodnutí Finan ního Yeditelství v Brn ze dne 29. 6. 2012, . j. 9748/12-1101-700366. PYi vyhotovení znní rozsudku doalo ke zYejmé nesprávnosti spo ívající v chyb v po tech ohledn náklado Yízení o ~alob. Náklady Yízení o ~alob sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výai 3.000 K  a odmny za právní zastoupení za 2 úkony právní slu~by ve výai 2 x 2.100 K  (pYevzetí a pYíprava zastoupení, písemné podání ve vci samé [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhláaky . 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen  advokátní tarif )], a náhrady hotových výdajo ve výai 2 x 300 K  (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Náhrada náklado za Yízení o ~alob tedy správn inila celkem 9.800 K .<br/><br/>Podle ustanovení § 54 odst. 4 s. Y. s. opraví pYedseda senátu v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a po tech, jako~ i jiné zYejmé nesprávnosti. V souladu s citovaným ustanovením pYedsedkyn senátu bez návrhu opravila zYejmou nesprávnost v chybném znní výroku.<br/><br/><br/>P o u  e n í: Proti tomuto usnesení n e j s o u pYípustné opravné prostYedky. <br/><br/><br/>V Brn dne 30. záYí 2014<br/><br/><br/>JUDr. Karel `imka<br/>pYedseda senátu<br/><br/><br/></body> </html>