<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 2 As 134/2011- 200 - text</title> </head> <body> ÿþ 2 As 134/2011 - 211<br/>pokra ování<br/>[OBRÁZEK]<br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>R O Z S U D E K<br/>J M É N E M R E P U B L I K Y<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedy JUDr. Vojtcha `imí ka a soudco Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluae Doakové v právní vci ~alobce Mgr. M. `., proti ~alovanému Magistrátu hlavního msta Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské námstí 2, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2011, . j. 44 A 47/2010 - 106, <br/><br/><br/>takto:<br/> <br/><br/>I. Kasa ní stí~nost s e z a m í t á .<br/><br/>II. }alobce n e m á právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti. <br/><br/>II. }alovanému s e náhrada náklado Yízení o kasa ní stí~nosti n e p Y i z n á v á . <br/><br/><br/>O d o v o d n  n í :<br/><br/><br/>Rozhodnutím ze dne 8. 1. 2010, . j. S-MHMP 1019751/2009, ve znní opravného usnesení ze dne 19. 7. 2010, . j. S-MHMP 1019751/2009-B, (dále jen  napadené rozhodnutí ) zamítl ~alovaný odvolání ~alobce a potvrdil rozhodnutí ÚYadu mstské ásti Praha 2 (dále jen  správní orgán prvého stupn ) ze dne 9. 10. 2009, . j. R-420/09/OSA-OPX/Jích. ProvstupHovým rozhodnutím bylo podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona . 200/1990 Sb., o pYestupcích, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  zákon o pYestupcích ), zastaveno Yízení o pYestupku proti ob anskému sou~ití podle § 49 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, kterého se ml dopustil JUDr. Jan Kláaterka, soudce Mstského soudu v Praze, tím, ~e ml dne 13. 5. 2009 v budov Mstského soudu v Praze, Spálená 2, pYi jednání ve vci vedené pod sp. zn. 58 Co 237/2007, jednáním blí~e popsaným ve výroku rozhodnutí, urazit Mgr. M. `. a vydat ho v posmch, ím mu ml ublí~it na cti. Dovodem zastavení Yízení bylo zjiatní, ~e posuzovaný skutek není pYestupkem. Podle § 79 odst. 1 zákona o pYestupcích byla ~alobci sou asn ulo~ena povinnost k náhrad náklado Yízení ve výai 1 000 K . Rozhodnutí ~alovaného napadl ~alobce ~alobou u Mstského soudu v Praze. Usnesením Nejvyaaího správního soudu ze dne 14. 5. 2010, . j. Nad 21/2010  76, byla vc pYikázána k rozhodnutí Krajskému soudu v Praze; ten rozsudkem ze dne 25. 5. 2011, . j. 44 A 47/2010 - 106, ~alobu zamítl. <br/><br/>Krajský soud v odovodnní napadeného rozsudku nejprve vypoYádal námitku nepYezkoumatelnosti napadených rozhodnutí, kterou ~alobce spojoval s tvrzením, ~e správní orgán prvého stupn rozhodl, ani~ by z provedených dokazo u inil potYebné skutkové závry, na kterých by bylo teprve mo~no zalo~it právní hodnocení vci. Krajský soud pYipustil, ~e správní orgán prvého stupn závr o skutkovém stavu neformuloval zcela jasn, avaak jeho právní argumentace obstojí i na základ skutkového stavu odpovídajícího tvrzením ~alobce. Správní orgán prvého stupn potYeboval provedenými dokazy pouze potvrdit klí ový výchozí bod právních úvah, tj. ~e k danému skutku mlo dojít pYi Yízení soudního jednání. Toto zjiatní bylo provedenými dokazy potvrzeno a trvat na tom, aby správní orgán v odovodnní rozhodnutí pouze konstatoval shodu výpovdí, by bylo pYília formalistické. Tato skute nost by nemohla být zpochybnna ani namítaným chybjícím výslechem soudkyH, které se jednání ú astnily; jejich výslech by byl proto nadbyte ný. Krajský soud pYisvd il ~alovanému, ~e vynucování výpovdí dalaích svdko za situace, kdy je zYejmé, ~e by z výpovdí nebylo lze získat nové významné poznatky, by bylo nadu~íváním státní moci. Zdoraznil pYitom, ~e správní orgán je oprávnn uvá~it, zda provedení ur itého dokazu pova~uje za nezbytné i nikoliv. Ve vztahu k soudkyním byl navíc správní orgán povinen postupovat citliv a restriktivn, s ohledem na potYebu respektovat ústavní zásadu dlby mocí ve stát. Mo~nost správního orgánu vést pYestupkové Yízení proti soudci toti~ nepYedstavuje ústavou aprobovaný prvek systému brzd a protivah, který by mla exekutiva vo i soudní moci voln k dispozici.<br/><br/>Dále se krajský soud zabýval námitkou procesního pochybení, spo ívajícího v tom, ~e o námitce podjatosti uplatnné ~alobcem nebylo rozhodnuto samostatným usnesením podle § 14 odst. 2 zákona . 500/2004 Sb., správního Yádu, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  správní Yád ). Krajský soud konstatoval, ~e má-li být vydáno samostatné usnesení o námitce podjatosti, (je~ by mohlo být samostatn pYezkoumáno v odvolacím Yízení), musí ú astník uplatnit námitku bez zbyte ného odkladu poté, kdy se o mo~né podjatosti úYední osoby dozvdl; v opa ném pYípad se samostatné usnesení nevydává a tato otázka se pYezkoumá a~ v souvislosti s pYípadnými opravnými prostYedky, ve vztahu k meritornímu rozhodnutí. O takový pYípad se jednalo i v nyní posuzované vci, kdy byla námitka proti pracovníkom prvostupHového orgánu vznesena a~ po vydání prvostupHového rozhodnutí. Závr ~alovaného, ~e není v tchto pYípadech vobec orgánem pYísluaným se otázkou podjatosti úYední osoby zabývat, je tak nesprávný; ~alovaný pouze nebyl pYísluaný k vydání samostatného usnesení podle § 14 odst. 2 správního Yádu. PYípadná podjatost osoby podílející se na vydání rozhodnutí je nicmén v~dy vadou Yízení, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí a podle § 89 odst. 2 správního Yádu se tak odvolací orgán takovou námitkou zabývat musí. Pokud by se ~alovaný k námitce podjatosti v napadeném (meritorním) rozhodnutí nevyjádYil, bylo by na míst jeho rozhodnutí pro nepYezkoumatelnost zruait, ~alovaný nicmén alespoH jako obiter dictum uvedl, ~e námitku pova~uje za opo~dnou (co~ ovaem pro její vcné posouzení nemlo být pYeká~kou). Rovn~ konstatoval, ~e správní orgán nemo~e odpovídat za to, komu tYetí osoby zaalou své podání ve vci pYestupkového Yízení a ~e z ni eho nevyplývá ani náznak, ~e by pYípis pYedsedy Mstského soudu v Praze, adresovaný nikoliv úYední osob, nýbr~ starostce mstské ásti Praha 2 a vedoucí odboru kanceláYe tajemníka úYadu, ovlivnil probh Yízení nebo dokonce jeho výsledek. Krajský soud zdoraznil, ~e ~alobce uplatnil námitku podjatosti proti pracovníkom správního orgánu prvého stupn a~ poté, co tito pracovníci ji~ v Yízení neprovádli ~ádné úkony (pouze zaslali ~alovanému stanovisko k doplnnému odvolání), proto, i kdyby byla námitka podjatosti v asná a bylo na míst o ní rozhodovat samostatným usnesením, jednalo by se o vadu Yízení, která nemla vliv na zákonnost rozhodnutí, proto~e v dob uplatnní námitky podjatosti ji~ bylo rozhodnutí správního orgánu prvého stupn dokon eno. Krajský soud tak uzavYel, ~e právo na spravedlivý proces nebylo poruaeno, neboe ~alovaný byl povinen se námitkou podjatosti zabývat a také tak u inil.<br/><br/>Krajský soud se vyjádYil i k podstat námitky podjatosti, pYi em~ uvedl, ~e správní Yízení a Yízení soudní se liaí intenzitou po~adavko na nezávislost a nestrannost rozhodujícího orgánu. Nelze proto judikaturu Ústavního soudu, vztahující se k otázce podjatosti soudních osob, bez dalaího aplikovat i na úYední osoby. Podle § 14 odst. 1 správního Yádu je podjatý ten, u nho~ se vedle dovodn pYedpokládaného vztahu k vci, ú astníkom nebo jejich zástupcom, po~aduje takté~ dovodné podezYení, ~e takový vztah by mohl ovlivnit rozhodování této úYední osoby. Dle názoru krajského soudu nelze ze samotného faktu, ~e se pYedseda Mstského soudu v Praze obrátil se svým pYípisem na vedoucí odboru kanceláYe tajemníka úYadu mstské ásti, která nebyla oprávnnou úYední osobou pro pYestupkové Yízení, bez dalaího dovozovat podjatost oprávnných úYedních osob. Jednalo se o kontakt písemný, zprostYedkovaný, týkající se vci samé, kdy byl pYedseda mstského soudu po~ádán o poskytnutí dokazních prostYedko pro ú ely pYestupkového Yízení; otázkou, do jaké míry byl oprávnn této ~ádosti nevyhovt, se krajský soud nezabýval. Pokud ~alobce dále z pochybení pracovníka správního orgánu prvého stupn pYi poskytování kopií listin ze spisu (v nich~ zne itelnil e-mailové adresy) dovozoval existenci komplotu mezi vedením Mstského soudu v Praze a vedoucí odboru kanceláYe tajemníka úYadu, jde o tvrzení neudr~itelné, neboe pYedmtné listiny by v takovém pYípad do spisu nejspía nebyly zalo~eny, respektive by pYi jejich tisku byly odstranny problematické údaje (e-mailové adresy). Krajský soud tak uzavYel, ~e pova~uje závr ~alovaného, ~e oprávnné úYední osoby správního orgánu prvého stupn nebyly podjaté, za správný.<br/><br/>}alobce rozporoval i to, ~e správní orgán prvého stupn vycházel pYi svém rozhodování z právního názoru, obsa~eného v rozhodnutí ~alovaného v jiné právní vci, na co~ ~alobce nemohl reagovat. Krajský soud k tomu uvedl, ~e správní orgán není povinen seznamovat ú astníky pYedem se vaemi právními úvahami, které na vc dopadají, ani s rozhodovací praxí správních orgáno a soudo. Ve smyslu § 36 odst. 3 správního Yádu je za podklady Yízení, se kterými musí být ú astník seznámen, tYeba pova~ovat výsledky dokazování a relevantní vyjádYení ostatních ú astníko Yízení, nikoliv samotnou právní úpravu a její výklad. Stanovisko správního orgánu prvého stupn k obsahu odvolání dle § 88 odst. 1 správního Yádu není sou ástí rozhodnutí a nemo~e jej nikterak modifikovat, i dodate n napravovat chyby v nm u inné. Odvolací orgán pYezkoumává napadené prvostupHové rozhodnutí, nikoliv stanovisko k odvolání.<br/><br/>K námitkám týkajícím se tvrzených vad doru ování napadeného rozhodnutí krajský soud uvedl, ~e i kdyby napadené rozhodnutí nebylo formáln správn doru eno, ml jej ~alobce fakticky k dispozici a znal jeho obsah. Z doru enky je zYejmé, ~e dne 2. 2. 2010 zásilku osobn pYevzal a pYípadn vadným doru ením tak nebylo jakkoliv dot eno jeho právo podat ~alobu. Pokud jde o absenci vyzna ení data vypravení na obou správních rozhodnutích, krajský soud konstatoval, ~e jde o pouhé úYední konstatování ur ité skute nosti související s rozhodnutím (data jeho pYedání doru ujícímu orgánu), které má povahu vyvratitelné právní domnnky. Pokud v rozporu s § 71 odst. 2 písm. a) správního Yádu odpovídající dolo~ka na rozhodnutí chybí nebo je nesprávná, lze datum vypravení v pYípad potYeby zjiaeovat a prokazovat i jiným zposobem. Neuvedení této dolo~ky nemá vliv na zákonnost rozhodnutí a mo~e jít pouze o nesprávný úYední postup správního orgánu.<br/><br/>Pokud jde o samotné meritum vci, krajský soud konstatoval, ~e zásadní otázkou je, zda se soudce mo~e dopustit pYestupku pYi vedení soudního jednání, tedy zda tato odpovdnost není vylou ena soub~n existující kárnou odpovdností. Obecn platí, ~e soudce není vyHat z pravomoci pYestupkových orgáno, tj. není nadán pYestupkovou imunitou. Kárné Yízení pYitom nelze pova~ovat za Yízení o trestním obvinní, které by zakládalo pYeká~ku ne bis in idem; jedná se o Yízení disciplinární (nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 33/09, vaechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz). Odpovdnost soudce za pYestupek a jeho kárná odpovdnost, existují soub~n vedle sebe a navzájem se nevylu ují. Skute nost, ~e postihované jednání je zároveH kárným provinním, nemá na existenci pYestupkové odpovdnosti ~ádný vliv a neplatí zde zákaz dvojího postihu [§ 15 odst. 2 zákona . 7/2002 Sb., o Yízení ve vcech soudco, státních zástupco a soudních exekutoro, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  zákon . 7/2002 Sb. )]. <br/><br/>Krajský soud dále rozebral, ~e soudce mo~e být stíhán i trestn; právní úprava vaak rozliauje, zda jde o skutek spáchaný pYi výkonu funkce nebo v pYímé souvislosti s ním; v takových pYípadech je nutné pYedem vy~ádat souhlas prezidenta republiky se zahájením trestního stíhání [§ 76 odst. 1 zákona . 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, pYísedících a státní správ soudo a o zmn nkterých dalaích zákono, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  zákon o soudech a soudcích )]. Skutky, jich~ se ml soudce dopustit bez souvislosti s vykonávanou funkcí, jsou pak bez dalaího trestn posti~itelné. Toto rozdlení dle krajského soudu reflektuje fakt, ~e si je zákonodárce vdom potenciálního ohro~ení nezávislosti soudního rozhodování; jde o pojistku v podob nutnosti pYedchozího souhlasu jiného ústavního initele. Ve vztahu k pYestupkové odpovdnosti pYedstavovala tuto pojistku právní úprava § 90 odst. 2 a 3 zákona o soudech a soudcích a § 9a zákona o pYestupcích, která vaak byla k 1. 10. 2008 zruaena. Tato úprava umo~Hovala soudcom po~ádat o projednání skutku, který má znaky pYestupku, v kárném Yízení. ZmiHovaná ustanovení byla z obou zákono odstranna pozmHovacím návrhem k zákonu . 314/2008 Sb.; na vlastní odpovdnosti soudce za pYestupek se vaak nic nezmnilo. PYi zohlednní dosledko novely . 314/2008 Sb. dospl krajský soud k závru, ~e se pYedstavitelé soudní moci dostali do zna n znevýhodnné pozice. Krajský soud provedl srovnání postavení soudco s postavením ústavních a jiných veYejných initelo, z nho~ plyne, ~e prezident i soudci Ústavního soudu po~ívají úplnou pYestupkovou imunitu; poslanci a senátoYi mohou po~ádat o projednání pYestupku mandátový a imunitní výbor pYísluané komory Parlamentu R (§ 9 odst. 3 zákona o pYestupcích); pYestupky vojáko z povolání, policisto, hasi o, celníko, pYísluaníko vzeHské slu~by, justi ní stra~e i pYestupky osob ve výkonu trestu odntí svobody nebo zabezpe ovací detence se projednávají ve zvláatním kázeHském Yízení (§ 10 zákona o pYestupcích). U tchto osob nepYichází v úvahu dvojí postih a dvojí Yízení o deliktu. Soudce vaak lze za jediné jednání postihnout jak v Yízení pYestupkovém, tak v Yízení kárném. Zatímco pYedstavitelé moci zákonodárné jsou pYed eventuálními útoky exekutivy chránni, reprezentanti moci soudní (s výjimkou soudco Ústavního soudu) byli mo~nosti ochránit se pYed pYípadným excesem exekutivy zbaveni; soudce je mo~ností dvojího postihu postaven do horaí situace ne~ napYíklad osoba odsouzená k výkonu trestu odntí svobody. Krajský soud nahlédl i do dovodové zprávy k zákonu . 314/2008 Sb., která vaak ke zruaení sledovaných ustanovení ml í. Na základ pYedestYených úvah dovodil, ~e zruaení § 90 odst. 2 a 3 zákona o soudech a soudcích a § 9a zákona o pYestupcích má diskrimina ní povahu, pYi em~ jeho dovody nejsou známy. Na stran druhé, dovody, pro  mohl soudce po~ádat o projednání pYestupku v kárném Yízení, jsou pomrn zYejmé. V demokratickém právním stát, který je zalo~en na dlb státní moci, pYedstavovala tato mo~nost legitimní opatYení, které preventivn bránilo ingerenci moci výkonné do moci soudní (napYíklad proto, ~e správní orgán mo~e být podroben politické manipulaci).<br/><br/>Krajský soud konstatoval, ~e jakkoliv lze akceptovat chybjící korektiv § 9a zákona o pYestupcích u obecné pYestupkové agendy, postih soudce v pYestupkovém Yízení za jednání, které je v úzké souvislosti s rozhodovací inností soudu a probhem soudního Yízení, bez mo~nosti odklonu do kárného Yízení, se jeví jako ústavn neakceptovatelný. Z dovodu zamezení rizika nepYípustných zásaho exekutivy do samotného jádra výkonu soudní moci se krajský soud pYiklonil k závru, ~e po derogaci provedené zákonem . 314/2008 Sb., je nutno právní úpravu zákona o soudech a soudcích a zákona o pYestupcích ústavn konformn vykládat tak, ~e v pYestupkovém Yízení lze projednávat pouze takové skutky soudce, které nemají úzký vztah k výkonu soudní moci. V pYípadech, které se takto úzkým vztahem k výkonu soudní moci vyzna ují (co~ je i nyní projednávaný pYípad), je tYeba vycházet z toho, ~e ustanovení zákona o soudech a soudcích pYedstavují právní úpravu speciální, je~ má vo i ustanovením zákona o pYestupcích pYednost. Zatímco urá~livé jednání soudce vo i jiné osob (bye i ú astníkovi Yízení) na vesnické zábav mo~e být projednáváno jak v Yízení pYestupkovém, tak eventuáln i v Yízení kárném, postih za takové chování soudce v probhu soudního jednání, musí být pln podYízen odpovdností disciplinární; pYestupkové Yízení v takovém pYípad nepYichází do úvahy.<br/><br/>Dále krajský soud uvedl, ~e právo potrestat pachatele je vztahem veYejnoprávním, tedy vztahem mezi státem a pachatelem. Ustanovení § 81 odst. 4 zákona o pYestupcích, které umo~Huje navrhovateli pYestupku dosáhnout pYezkoumání výroku o vin obvinného, je v eském právním Yádu ojedinlé. Z tohoto procesního oprávnní navrhovatele vaak nelze dovozovat jeho hmotné subjektivní právo na potrestání pachatele. Krajský soud pYipodobnil pozici takové osoby, coby ~alobce v soudním Yízení správním, k pozici ekologických ob anských sdru~ení ve smyslu § 65 odst. 2 soudního Yádu správního (dále jen  s. Y. s. ). Návrhové oprávnní posti~ené osoby podle § 68 odst. 1 zákona o pYestupcích je dle krajského soudu jen projevem toho, ~e zájem státu na potrestání uvedených pYestupko je minimální. Toto oprávnní tak neznamená, ~e má navrhovatel na potrestání obvinného právo a ~e jej mo~e na správních orgánech vynucovat. Za pYípadný nepova~oval krajský soud ani odkaz ~alobce na nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. I. ÚS 310/05. V tomto nálezu sice Ústavní soud z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) dovodil, ~e do osobnostních práv lze zasáhnout i výkonem soudcovské innosti (odovodnním soudního rozhodnutí), nevyplývá z nj ale, ~e prostYedkem ochrany by v takovém pYípad mlo být pYestupkové Yízení. Za takový prostYedek je výslovn ozna eno podání ~aloby proti státu na náhradu nemajetkové újmy zposobené zásahem do osobnosti fyzické osoby (§ 11 ob anského zákoníku). Navrhovateli projednání pYestupku z jeho pozice pYísluaí podání stí~nosti podle § 164 a násl. zákona o soudech a soudcích; zahájení kárného Yízení proti soudci vaak v jeho dispozici není. Pokud ~alobce nesouhlasí s vyYízením stí~nosti, mo~e se obrátit na ministerstvo spravedlnosti, pYípadn té~ s podntem na prezidenta republiky. Krajský soud dodal, ~e pYípadné pYehlí~ení poklesko soudco pYedsedou soudu mo~e vést i k zahájení kárného Yízení proti nim samotným. O beztrestnosti soudce tak nelze hovoYit.<br/><br/>Závrem krajský soud uvedl, ~e za tohoto stavu ji~ nebylo nutné se blí~e vnovat námitce ~alobce stran nesprávného vyhodnocení záva~nosti jednání obvinného soudce v odovodnní napadeného rozhodnutí. Tato otázka byla ~alovaným uvedena pouze jako podporný argument, který vaak není tYeba zkoumat, jestli~e primární argument, na nm~ správní orgány zalo~ily svá rozhodnutí, obstál.<br/><br/>Rozsudek mstského soudu napadl ~alobce (dále jen  st~ovatel ) kasa ní stí~ností, opírající se o dovody podle § 103 odst. 1 písm. a), b), c), d) s. Y. s.<br/><br/>St~ovatel namítá pYedevaím zmate nost Yízení pYed krajským soudem, neboe se jednalo o pYezkum rozhodnutí o pYestupku, v nm~ je pYísluaný rozhodovat samosoudce. Vc vaak byla projednána a rozhodnuta senátn a soud byl tedy nesprávn obsazen. Z toho st~ovatel dovozuje poruaení l. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen  Listina ), neboe byl odHat svému zákonnému soudci. K tomu dochází i v pYípad, kdy místo samosoudce rozhodoval senát. Nejde pYitom jen o akademickou diskuzi, neboe obsahem práva na zákonného soudce je mimo jiné i to, aby v pYípadech, kdy projednání vcí ur itého druhu je v pravomoci samosoudce, rozhodoval pouze samosoudce a nikdo jiný. Rozhodnutí pYedmtné vci senátem mohlo mít vliv na výsledek hlasování a na pYijaté rozhodnutí.<br/><br/>Pokud jde o vypoYádání jednotlivých ~alobních námitek, st~ovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, vysloveným k mo~nosti uplatHování námitky podjatosti a zposobo jejího vyYizování. St~ovatel poukazuje na fakt, ~e námitku podjatosti nevznesl pYed vydáním rozhodnutí správního orgánu prvého stupn proto, ~e dovody podjatosti zjistil a~ v dob po vydání rozhodnutí, a to v souvislosti s tím, ~e se úYední osoba v poYízených kopiích ze spisu pokouaela zakrýt, mezi kým probíhala elektronická komunikace, tj. mezi pYedsedou Mstského soudu v Praze a starostkou a vedoucí kanceláYe tajemníka ÚYadu mstského ásti Praha 2, které nebyly oprávnnými úYedními osobami a byly nadYízené oprávnných úYedních osob. Podle § 14 správního Yádu má o námitce podjatosti rozhodnout bezodkladn usnesením slu~ebn nadYízený úYední osoby; proti tomuto usnesení je pYípustné odvolání, o kterém rozhoduje nadYízený správní orgán. Jde tedy o Yízení dvoustupHové a st~ovatel je pYesvd en, ~e na novou právní úpravu nelze vztahovat pYedchozí judikaturu, podle které má-li mít námitka podjatosti smysl, musí pYedcházet rozhodnutí o vci. St~ovatel má za to, ~e za pYedpokladu uplatnní námitky podjatosti bez zbyte ného odkladu, jakmile se ú astník o jejím dovodu dozví, ji lze uplatnit kdykoliv v probhu Yízení, a to a~ do doby vydání rozhodnutí ve druhém stupni, respektive pravomocného skon ení Yízení. Správní orgán ml tedy postupovat podle § 14 odst. 2 správního Yádu a slu~ebn nadYízený pracovník ml o námitce podjatosti rozhodnout usnesením, proti kterému by ml st~ovatel právo podat odvolání; pokud tak neu inil, jde o vadu Yízení. To platí tím spíae, ~e se ~alovaný v napadeném rozhodnutí vyjádYil tak, ~e není orgánem pYísluaným námitkou podjatosti se zabývat; v rozporu s tímto svým tvrzením pak pYesto námitku podjatosti hodnotil jako údajn opo~dnou a vyslovil se k ní i vcn, neboe ji ozna il za nedovodnou. Takový postup je nelogický, neboe jednotlivé závry se navzájem vylu ují a iní napadené rozhodnutí vnitYn rozporným, tedy nesrozumitelným. St~ovatel dále vytýká krajskému soudu, ~e se vyhnul posouzení, zda byla námitka podjatosti uplatnna opo~dn nebo v as. Závr ~alovaného o opo~dnosti je toti~ nesprávný, neboe dovody podjatosti úYední osoby se st~ovatel dozvídal postupn, po ínaje dnem 12. 11. 2009; dovraeny byly dne 8. 12. 2009, kdy obdr~el kopie listin ze správního spisu bez zne itelnných údajo. Námitku podjatosti st~ovatel uplatnil v podání ze dne 11. 12. 2009, tj. bez zbyte ného odkladu.<br/><br/>St~ovatel také namítá, ~e krajský soud bagatelizoval aktivity pYedsedy Mstského soudu v Praze a jejich dopad do probíhajícího Yízení. Naopak se odmítl zabývat tím, do jaké míry byl pYedseda Mstského soudu v Praze oprávnn nevyhovt ~ádosti správního orgánu o pYedlo~ení listin jako~to dokazních prostYedko, a nevypoYádal se s tím, ~e správní orgán proti pYedsedovi soudu nevyu~il ~ádných právních prostYedko, aby splnní této povinnosti vynutil.<br/><br/>Dále st~ovatel poukazuje na to, ~e správní orgán prvého stupn nijak nevynucoval svdecký výslech soudkyH JUDr. Vladimíry Kosovcové a JUDr. Nad~dy Zachystalové. První soudkyn se z ústního jednání omluvila s poukazem na erpání dovolené, co~ vaak nedolo~ila a správní orgán to ani neprovYoval. Druhá soudkyn se nedostavila bez omluvy. Správní orgán prvého stupn toto jednání svdkyH aproboval a od jejich svdeckých výpovdí upustil, ani~ by u~il poYádkové opatYení. Umo~nil tak svdkyním beztrestn poruait ustanovení § 55 odst. 1 správního Yádu. Krajský soud tento postup správního orgánu aproboval s tím, ~e jejich výslech by byl nadbyte ný, ani~ by ovaem vysvtlil, pro  nebyl nadbyte ný také výslech ostatních svdko. Stejn tak obvinný se k jednání nedostavil, pouze poslal své vyjádYení k vci prostYednictvím pYedsedy Mstského soudu v Praze; ani proti nmu nebylo u~ito poYádkových opatYení. <br/><br/>Rovn~ pYedseda Mstského soudu v Praze odmítl pYedlo~it správnímu orgánu listiny relevantní pro danou vc a v pYípise ze dne 1. 9. 2009 uvedl, ~e ~ádá, aby pYestupkové Yízení bylo zastaveno s tím, ~e ani jeden ze soudco se pYestupkového Yízení nezú astní. Z toho st~ovatel dovozuje, ~e pYedseda Mstského soudu v Praze nepYípustn zasahoval do probhu pYestupkového Yízení; svoj pYípis dokonce adresoval elektronicky starostce a vedoucí oboru kanceláYe tajemníka ÚYadu mstské ásti Praha 2, a koliv se nejednalo o oprávnné úYední osoby v této vci. OvlivHování pYestupkového Yízení ze strany pYedsedy Mstského soudu v Praze dovozuje st~ovatel i z dikce omluvy z jednání JUDr. Vladimíry Kosovcové, která se výslovn odvolala na dopis pYedsedy soudu ze dne 1. 9. 2009. Správní orgán proti postupu pYedsedy Mstského soudu v Praze nikterak nezakro il a za odmítnutí pYedlo~ení listin pYedsedu nijak nesankcionoval [§ 62 odst. 1 písm. c) správního Yádu]. PYitom tyto listiny (protokol o jednání ze dne 13. 5. 2009, kdy mlo k pYestupku dojít) mly význam pro zjiatní skutkového stavu vci. Z uvedeného st~ovatel dovozuje korup ní jednání, sledující ovlivnní výsledku pYestupkového Yízení.<br/><br/>Správní orgán tak zcela rezignoval na úplné a pYesné zjiatní skutkového stavu vci, nezjistil skutkový stav v souladu se zásadou materiální pravdy a nejednal v souladu se svými pravomocemi, nýbr~ tak jako by byl vo i Mstskému soudu v Praze v podYízeném postavení. Po ínání pYedsedy mstského soudu i správního orgánu budí pochybnosti o nestrannosti a nepodjatosti úYedních osob a o objektivit Yízení. Popsané aktivity a zásahy pYedsedy mstského soudu do pYestupkového Yízení nelze bagatelizovat tvrzením, ~e správní orgán nemo~e odpovídat za to, komu tYetí osoby zaalou své podání, a ~e nevyplývá jediný náznak, ~e by toto podání probh Yízení ovlivnilo. Dle st~ovatele podání pYedsedy mstského soudu na výsledek Yízení mlo, neboe správní orgán prvého stupn se neodvá~il trvat na pYítomnosti nedostavivaích se svdko ani na pYedlo~ení listin a samotný výsledek Yízení odpovídá tomu, co pYedseda mstského soudu po~adoval ve svém pYípise.<br/><br/>St~ovatel nesouhlasí ani s tím, ~e se krajský soud ztoto~nil s postupem správního orgánu prvého stupn, který pYi rozhodování vycházel z právního názoru ~alovaného vysloveného v jiném správním rozhodnutí, ani~ o tom st~ovatele v Yízení informoval a seznámil ho s tímto podkladem Yízení. St~ovatel trvá na tom, ~e tímto postupem byla atakována zásada pYedvídatelnosti rozhodování. Správní orgán poruail § 68 odst. 3 správního Yádu, neboe není mo~né, aby vycházel z právního názoru, který neuvede v odovodnní svého rozhodnutí; na takovou skute nost nelze upozorHovat toliko nadYízený orgán ve stanovisku k odvolání. St~ovatel je pYesvd en, ~e zatajená ást odovodnní, v rozhodnutí neuvedená a uvedená oddlen od rozhodnutí ve stanovisku k odvolání, poruauje právo na spravedlivý proces.<br/><br/>Krajský soud, dle st~ovatele, té~ bagatelizoval nedodr~ení § 71 odst. 2 písm. a) správního Yádu ze strany správních orgáno (nevyzna ení data vypravení rozhodnutí). St~ovatel sice souhlasí s tím, ~e nejde o vadu, která by sama o sob mla za následek nezákonnost rozhodnutí ve vci, nicmén krajský soud ml pYihlédnout k tomu, ~e celé správní Yízení bylo zatí~eno celou Yadou procesních vad, které ve svém souhrnu vypovídají o tom, ~e proces neml spravedlivý charakter, neboe správní orgány pYi nm nepostupovaly stanoveným zposobem ( l. 36 odst. 1 Listiny). Na základ nezákonn vedeného procesu nelze dospt k zákonnému výsledku.<br/><br/>Pokud jde o samotné meritum vci, st~ovatel pYedevaím nesouhlasí s výkladem § 68 odst. 1 zákona o pYestupcích, podaným krajským soudem. Tato argumentace by byla pYiléhavá spíae pro Yízení trestní, v nm~ lze trestné iny vyjmenované v § 163 odst. 1 trestního Yádu, spáchané vo i osobám blízkým pachateli, stíhat pouze se souhlasem poakozeného; toto ustanovení dává pYednost zájmom poakozeného pYed zájmy státu a poskytuje poakozenému výlu né právo zabránit potrestání pachatele. Ustanovení § 68 zákona o pYestupcích je ale formulováno jinak, neboe vymezuje pYestupky, které se projednávají jen na návrh posti~ené osoby. PYestupková právní úprava tedy nedává poakozenému právo zabránit potrestání pachatele, naopak vy~aduje od nj procesní aktivitu v podob podání návrhu. K zahájení návrhového pYestupkového Yízení je tedy tYeba návrhu poakozeného a navrhovatel je v takto zahájeném pYestupkovém Yízení dominus litis. V tom je rozdíl oproti § 163 trestního Yádu, kde poakozený pouze vyjadYuje své stanovisko (nepodává návrh); i v tomto pYípad je trestní Yízení ovládáno zásadou legality a oficiality. Krajský soud posoudil tuto otázku nesprávn, neboe § 68 zákona o pYestupcích, ve spojení s § 81 odst. 4 citovaného zákona (právo navrhovatele odvolat se i do výroku o vin obvinného), posunuje tzv. návrhové pYestupky do kategorie tzv. soukromo~alobních delikto. V takovém pYípad je prolomena zásada, v ní~ je trestnprávní vztah vztahem mezi státem a jednotlivcem a lze tak logicky uva~ovat o tom, ~e právo na potrestání pachatele výjime n nenále~í státu, ale navrhovateli (poakozenému), který jediný má právo docílit zahájení návrhového Yízení, popYípad pYezkoumání výroku o vin v odvolacím Yízení.<br/><br/>Krajský soud fakticky rozliail ob any na dv kategorie, kdy protiprávní jednání jedné skupiny podléhá re~imu návrhového pYestupku, zatímco toto~né jednání druhé skupiny tomuto re~imu nepodléhá. Takové rozliaení ovaem vobec nebere ohled na zruaený § 9a zákona o pYestupcích a na to, ~e zákon neposkytuje soudcom pYestupkovou imunitu; pYedevaím je ale v rozporu s principem rovnosti v právech ( l. 1 Listiny). Pokud krajský soud dovodil, ~e jednání soudce v nyní projednávaném pYípad lze postihnout toliko v disciplinárním Yízení jako kárné provinní, pak pYehlí~í, ~e kárné Yízení nelze vést z vlastní iniciativy, tj. na návrh poakozeného, nýbr~ ~e zále~í zcela na úvaze vedení soudu nebo dalaích oprávnných osob k podání kárného návrhu, zda takové Yízení zahájí i nikoliv. Poakozený mo~e podat pouze podnt pYedsedovi soudu nebo jinému orgánu; to ostatn st~ovatel u inil, avaak zcela bezvýsledn. Krajský soud tak zalo~il svou právní úvahou nerovnost osob pYed zákonem. Obava krajského soudu z toho, ~e by obvinný soudce mohl být potrestán dvakrát pro jedno a to samé jednání, je podle st~ovatele lichá (subjektivní lhota pro zahájení kárného Yízení proti obvinnému soudci ji~ stejn ubhla).<br/><br/>Porovnáním pojmových znako kárného provinní podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích a pYestupku podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o pYestupcích lze, dle názoru st~ovatele, nalézt podstatné rozdíly. Kárným provinním soudce je dot en veYejný zájem, zatímco pYestupkem proti ob anskému sou~ití je dot en zájem osobní. Pokud soudce svým nesluaným chováním ublí~í na cti jinému, mo~e naplnit jak skutkovou podstatu kárného provinní (byl dot en veYejný zájem na Yádném a dovryhodném výkonu funkce soudce), tak zároveH i pYestupku proti ob anskému sou~ití (byl dot en osobní zájem jednotlivce na ochran pYed nactiutrháním); pYestupek je pYitom projednatelný jen na návrh posti~ené osoby. Zatímco pachatelem kárného provinní mo~e být pouze soudce, pachatelem pYestupku mo~e být kdokoliv. Z posobnosti zákona o pYestupcích soudce vylou en není.<br/><br/>Dále st~ovatel podotýká, ~e pYesto~e správní orgány neprovedly úplné dokazování, je zYejmé, ~e skutek se stal a ~e jím bylo zasa~eno do st~ovatelových práv, chránných § 11 ob anského zákoníku; k takovému zásahu mo~e dojít i pYi výkonu soudcovské innosti, jak plyne z nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. I. ÚS 310/05). St~ovatel je pYesvd en, ~e pro posouzení odpovdnosti obvinného soudce za pYestupek není vobec rozhodující, zda se jej dopustil pYi výkonu soudcovské funkce nebo mimo ní (ve svém ob anském ~ivot), neboe ze zákona o pYestupcích ~ádná taková podmínnost nebo exempce nevyplývá.<br/><br/>Krajský soud podle st~ovatele té~ nedostate n vypoYádal, respektive vobec nevypoYádal, ~alobní argumentaci, dle které je skutková podstata kárného provinní konstruována jinak, ne~ skutková podstata trestného inu i pYestupku. St~ovatel odkazuje na rozhodnutí Nejvyaaího soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 1 Skno 17/2008, (dostupný z www.nsoud.cz), a na rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 23. 4. 2010, . j. 5 As 76/2009  69, publikovaný pod . 2236/2011 Sb. NSS (vaechna citovaná rozhodnutí zdejaího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), z nich~ se podává, ~e pokud je dána mnohost chránných zájmo, ustanovení o jednotlivých deliktech proti sob nemohou být v pomru speciality, a ~e pouhá skute nost, ~e se jedná o veYejného initele, sama o sob neznamená, ~e nelze pou~ít pYestupkový zákon. § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích a § 49 odst. 1 písm. a) zákona o pYestupcích vo i sob v pomru speciality nejsou. <br/><br/>St~ovatel nesouhlasí ani s názorem krajského soudu, ~e je nutné chránit soudce a jejich nezávislost pYed zásahy ze strany exekutivy. Obvinní z pYestupku se jednozna n týkalo excesu z výkonu práv a povinností obvinného soudce, tedy jednání, kterým zasáhl do práv st~ovatele chránných zákonem o pYestupcích; o nebezpe í nátlaku exekutivy vo i soudní moci nemo~e být vobec Ye . Je vcí zákonodárce, aby pYípadnou exempci soudco ze zákona o pYestupcích upravil v zákon, avaak není mo~no ji dovozovat výkladem, tak jak to u inil krajský soud. Znním zákona je soud vázán a má-li k nmu výhrady, mo~e postupovat jedin podle l. 95 odst. 2 Ústavy, tj. pYeruait Yízení a pYedlo~it vc Ústavnímu soudu s návrhem na zruaení zákona nebo jeho ásti.<br/><br/>St~ovatel tak uzavírá, ~e správní orgán ml k dispozici výpovdi st~ovatele a svdko i jejich stí~nosti adresované pYedsedovi Mstského soudu v Praze, které prokazují protiprávní jednání obvinného, jím~ bylo bezprostYedn zasa~eno do osobní sféry st~ovatele. Z rekapitulace výpovdí jednotlivých svdko vyplývá, ~e na míst st~ovatele by se cítili pYedmtným jednáním soudce poní~eni. Závr, ~e jednání soudce není pYestupkem, nemo~e obstát, neboe je v rozporu s provedenými dokazy a se skutkovými zjiatními.<br/><br/>}alovaný se ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti ztoto~nil se závry krajského soudu a navrhl kasa ní stí~nost zamítnout.<br/><br/>Nejvyaaí správní soud pYezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasa ní stí~nosti (§ 109 odst. 3, vta pYed stYedníkem s. Y. s.) a z dovodo v ní uvedených (§ 109 odst. 4, vta pYed stYedníkem s. Y. s.). Ve vci pYitom rozhodl bez naYízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, vty první s. Y. s.<br/><br/>Kasa ní stí~nost není dovodná.<br/><br/>Nejvyaaí správní soud se z logiky vci zabýval nejprve námitkou zmate nosti Yízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. c) s. Y. s. (nesprávné obsazení soudu, odntí ú astníka Yízení jeho zákonnému soudci), neboe v pYípad, ~e by tato námitka byla shledána dovodnou, nemohl by napadený rozsudek z hlediska zákona bez dalaího obstát. <br/><br/>Podle § 31 odst. 2 s. Y. s. platí, ~e ve vcech pYestupko rozhoduje ve správním soudnictví specializovaný samosoudce; v posuzované vci nicmén rozhodoval o ~alob senát krajského soudu 44 A, ve slo~ení JUDr. Vra `imonková, Olga Stránská a Mgr. Jitka ZavYelová. Je tedy nepochybné, ~e soud byl nesprávn obsazen, z této skute nosti vaak nelze dovozovat zmate nost Yízení. K této otázce se Nejvyaaí správní soud vyjádYil napYíklad v rozsudku ze dne 15. 10. 2003, . j. 3 Azs 5/2003  32, tak, ~e vydá-li rozhodnutí jiný samosoudce nebo senát, ne~ který k tomu byl povolán platným rozvrhem práce soudu, nebo rozhodoval-li místo senátu ve vci samosoudce, jedná se o rozhodování soudu v nesprávném obsazení zakládající zmate nost Yízení [§ 103 odst. 1 písm. c) s. Y. s.]. Jestli~e vaak místo samosoudce rozhodoval senát, jde sice také o nesprávné obsazení soudu, ale není to vadou takové intenzity, která by sama o sob byla dovodem pro zruaení rozhodnutí soudu prvého stupn. V takovém pYípad není ~alobce nikterak krácen na svých subjektivních právech veYejnoprávního charakteru. Podporn lze odkázat i na platnou právní úpravu ob anského soudního Yízení, podle které platí, ~e odvolací soud zruaí napadené rozhodnutí, jestli~e byl soud nesprávn obsazen, leda~e místo samosoudce rozhodoval senát [§ 219a odst. 1 písm. a) ob anského soudního Yádu]; shodn lze té~ odkázat na právní úpravu ~aloby pro zmate nost [§ 229 odst. 1 písm. f) ob anského soudního Yádu]. Nejvyaaí správní soud má tedy za to, ~e situaci, kdy místo samosoudce rozhodoval senát, nelze pova~ovat za poruaení práva na zákonného soudce a nezakládá zmate nost soudního Yízení pYed krajským soudem. K této otázce lze dále odkázat i na nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/96, ve kterém se vyslovil v tom smyslu, ~e  st~ovatel ani pYed procesním ani odvolacím soudem - u vdomí vaech okolností, na které poukazuje ve své ústavní stí~nosti (´zmna v osob soudce´) - námitkou poruaení zásad o zákonném soudci (ae dovodnou i nikoli) se nebránil a za svého výslovného souhlasu ( . l. 31 spisu Ústavního soudu) se projednávání vci pYed ´nov ustanoveným´ soudem sám aktivn zú astnil; vznáaí tudí~ zmínnou námitku ex post poté, co obecný soud ve vci v jeho neprospch pYedb~n rozhodl. Takovému postupu vaak podle pYesvd ení Ústavního soudu nelze ústavní ochranu pYiznat; ústavní imperativ, dle nho~ ´nikdo nesmí být odHat svému zákonnému soudci´ ( l. 38 odst. 1 al. 1 úst. zák. . 1/1993 Sb.), vylo~il Ústavní soud ji~ dYíve v nkolika nálezech (srov. napY. III. ÚS 23/93), a proto v zásad zcela posta í na tyto publikované nálezy odkázat a jen z hlediska postavení ú astníka v Yízení pYed (obecným) soudem dodat, ~e i kdy~ tento imperativ je ochranou pYedevaím proti libovolnému i ú elovému obsazení jednajícího soudu ad hoc, nelze jej zamHovat za procesní prostYedek, jím~ by mlo být ex post zvráceno ji~ vydané rozhodnutí, a to tím spíae, jestli~e jednající soudce byl k projednání vci ustanoven (povolán) rozvrhem práce platným pro ten který soud. Je proto na ú astníkovi soudního Yízení, aby námitku poruaení ústavní ochrany, plynoucí ze zásady o zákonném soudci, uplatnil bezprostYedn poté, co skute nosti ji odovodHující se mu staly známy. Uvedené závry pln dopadají i na nyní posuzovanou vc, neboe st~ovatel byl pYípisem ze dne 23. 6. 2010, . j. 44 A 47/2010  83, pou en, ~e jeho vc bude rozhodována senátem; mohl proto na tuto skute nost ji~ bezprostYedn reagovat a neuplatHovat tuto námitku a~ ex post. To vae za situace, kdy se st~ovatel k pou ení soudu ze dne 23. 6. 2010 výslovn vyjádYil ve svém podání ze dne 6. 9. 2010, v nm~ uvedl, ~e k osobám soudco senátu 44 A nemá ~ádné výhrady a námitku podjatosti vo i nim nevznáaí; minimáln v tomto pYípise mohl st~ovatel bezesporu vyjádYit svou pochybnost o správnosti obsazení soudu a nenechávat si ji v záloze a~ pro pYípadné kasa ní Yízení. Kasa ní dovod ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. c) s. Y. s., tak naplnn není. <br/><br/>Dále se Nejvyaaí správní soud zabýval námitkou ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s., v rámci které st~ovatel namítal, ~e se krajský soud nedostate n vypoYádal s jeho ~alobní argumentací stran konstrukce skutkové podstaty kárného provinní a skutkové podstaty pYestupku a ~e se vobec nevypoYádal s tím, ~e správní orgán nepou~il proti pYedsedovi Mstského soudu v Praze ~ádných právních prostYedko, aby splnil povinnost pYedlo~it listiny. Z rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 25. 3. 2010, . j. 5 Afs 25/2009  98, se k této problematice podává, ~e za nepYezkoumatelné pro nedostatek dovodo je tYeba pokládat  takové rozhodnutí krajského soudu, z jeho~ odovodnní není zYejmé, pro  soud nepova~oval za dovodnou právní argumentaci ú astníka Yízení v ~alob a pro  ~alobní námitky ú astníka pova~uje za liché, mylné nebo vyvrácené, zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na ní~ je postaven základ ~aloby. Soud, který se vypoYádává s takovou argumentací, ji nemo~e jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v em konkrétn její nesprávnost spo ívá (& ). Na druhou stranu podle ustálené judikatury nelze povinnost soudu Yádn odovodnit rozhodnutí chápat tak, ~e musí být na ka~dý argument strany podrobn reagováno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1903/07, nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 493/06, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 4. 1994, Van de Hurk v. Nizozemí, stí~nost . 16034/90, bod 61, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 9. 12. 1994, Ruiz Torija v. `panlsko, stí~nost . 18390/91, bod 29). Nejvyaaí správní soud má v posuzované vci za to, ~e ve svtle citované judikatury krajský soud odovodnil své rozhodnutí dosta ujícím zposobem a se snahou postihnout ~alobní body komplexn tak, aby reagoval na vaechny výtky st~ovatele proti napadenému rozhodnutí. Na ka~dé rozhodnutí je pYitom nutno nahlí~et jako na celek; není-li konkrétní ~alobní námitka vypoYádána samostatn (ale je sou ástí airaího hodnocení posuzované problematiky), nelze o nepYezkoumatelnosti takového rozsudku vobec uva~ovat. Pokud jde konkrétn o st~ovatelem navozenou otázku konstrukce kárného provinní a pYestupku, krajský soud nebyl povinen ji samostatn vypoYádat, neboe se podrobn a komplexn vnoval problematice pYestupkové odpovdnosti a kárné odpovdnosti soudce, pYi em~ tuto problematiku uchopil ze svého pohledu a odovodnní rozsudku je tYeba v tomto rozsahu pova~ovat za dosta ující. Z odovodnní rozsudku je zYejmé, ~e krajský soud uvedl srozumitelné a logicky na sebe navazující dovody ve prospch právního názoru, k nmu~ dospl, a vyjádYil se i ke st~ejním argumentom st~ovatele. Krajský soud sice výslovn nereagoval na ka~dý díl í argument st~ovatele, z jeho celkové úvahy je vaak zcela zYejmé, pro  se s právním názorem st~ovatele neztoto~nil. Nelze nicmén popYít, ~e se krajský soud skute n nevypoYádal s díl í námitkou, dle které správní orgán nepou~il vo i pYedsedovi Mstského soudu v Praze právní prostYedky k vynucení sou innosti. Tento deficit odovodnní rozsudku vaak zdejaí soud nepova~uje za natolik zásadní, aby ml vliv na zákonnost rozhodnutí jako celku. Tato otázka toti~ nepYedstavuje ratio decidendi vci; krom toho krajský soud, v souvislosti s ~alobní námitkou, poukazující na fakt, ~e stejn nebylo postupováno proti soudkyním mstského soudu, které mly být slyaeny jako svdci, uvedl, ~e je to správní orgán, kdo rozhoduje o tom, zda provedení ur itého dokazu pova~uje za nezbytné i nikoliv. Lze tak dovodn usuzovat, ~e toto obecné pravidlo by vztáhl i na skutkov velmi podobný pYípad pYedsedy mstského soudu. <br/><br/>S ohledem na shora uvedené je zYejmé, ~e naplnn není ani kasa ní dovod ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s. <br/><br/>V nyní projednávané vci je nicmén klí ové posouzení sporné právní otázky ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s., a sice zda vobec mo~e být soudce pYestupkov odpovdný za jednání, kterého se ml dopustit pYi výkonu své funkce; zde konkrétn v jednací síni pYi jednání. Krajský soud zaujal názor, ~e z dovodu zamezení rizika nepYípustných zásaho moci exekutivní do samotného jádra výkonu soudní moci je i po derogaci § 9a zákona o pYestupcích (provedené s ú inností od 1. 10. 2008 zákonem . 314/2008 Sb.), nutno právní úpravu kárné odpovdnosti soudco (zákon o soudech a soudcích) a odpovdnosti za pYestupky (zákon o pYestupcích) ústavn konformn vykládat tak, ~e v pYestupkovém Yízení lze projednávat pouze skutky soudce, které nemají úzký vztah k výkonu soudní moci; skutky, které jsou v úzké souvislosti s rozhodovací inností soudu a probhem soudního Yízení, lze, dle jeho názoru, projednávat pouze v kárném Yízení. S tímto zásadním argumentem se Nejvyaaí správní soud ztoto~Huje, bye nkteré úvahy, kterými se krajský soud k tomuto závru dobral, je tYeba áste n korigovat. <br/><br/>K otázce ústavn konformního výkladu právních ustanovení se vyjádYil Ústavní soud napYíklad v nálezu ze dne 2. 7. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 12/06 tak, ~e  zásada ústavn konformního výkladu zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení, resp. jiného právního pYedpisu má pYednost pYed jeho zruaením a (& ) je povinností vaech orgáno veYejné moci interpretovat a aplikovat právo se zYetelem na po~adavek ochrany základních práv a svobod. V situaci, kdy ur ité ustanovení právního pYedpisu umo~Huje dv rozné interpretace, pYi em~ jedna z nich je v souladu s ústavními zákony a mezinárodními smlouvami, jimi~ je eská republika vázána, a druhá nikoliv, není dán dovod ke zruaení takového ustanovení. PYi jeho aplikaci je úkolem vaech státních orgáno interpretovat dané ustanovení ústavn konformním zposobem (& ) v demokratickém právním stát, který je chápán pYedevaím jako materiální právní stát, nelze pYipustit u~ití platného zákonného ustanovení zposobem, který odporuje nkteré z fundamentálních ústavních zásad. Povinnost soudo nalézat právo neznamená pouze vyhledávat pYímé, konkrétní a výslovné pokyny v zákonném textu, ale té~ povinnost zjiaeovat a formulovat, co je konkrétním právem, i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem, ústavních zásad, ustanovení Listiny základních práv a svobod a závazko plynoucích z mezinárodních smluv. Z mnoha myslitelných výklado zákona je tedy tYeba v ka~dém pYípad pou~ít pouze takový výklad, který respektuje ústavní principy (je-li takový výklad mo~ný), a ke zruaení ustanovení zákona pro neústavnost pYistoupit teprve tehdy, nelze-li dot ené ustanovení pou~ít, ani~ by byla ústavnost poruaena (princip minimalizace zásahu do pravomoci jiných orgáno veYejné moci). <br/><br/>Z pohledu Yeaené problematiky je tedy zYejmé, ~e ústavn konformní výklad má místo v pYípad, kdy výklad konkrétních ustanovení zákona [zde § 49 odst. 1 písm. a), pota~mo § 2 odst. 1 pYestupkového zákona] nabízí minimáln dv srovnatelné (a primárn akceptovatelné) alternativy, k nim~ se orgán aplikující právo mohl dobrat za pou~ití rozných výkladových metod. Pak je namíst aplikovat alternativu více respektující ústavní principy a omezení; kritériem zde jist mo~e být i fakt, ~e jedna z nabízejících se alternativ výkladu by se dostala do kolize s ústavní zásadou, vyjádYenou v jiném ustanovení zákona. Práv taková situace nastala, dle názoru krajského soudu, v posuzované vci, kdy (za pou~ití historického výkladu, s poukazem na § 9a zákona o pYestupcích a § 90 odst. 2 a 3 zákona o soudech a soudcích, derogované k 1. 10. 2008) konstatoval zhoraení právního postavení soudco (ve srovnání s jinými kategoriemi osob v obdobném postavení), které bez racionálních dovodo zvyauje mo~nost ingerence exekutivy do výkonu soudní moci. Tento deficit pova~oval krajský soud za natolik vá~ný, ~e dosahuje protiústavní intenzity. <br/><br/>Závr krajského soudu (plynoucí ze srovnání posti~itelnosti soudco a jiných ústavních a veYejných initelo za poruaení povinností ulo~ených jim zákonem), ~e postavení soudco je (ve srovnání s jinými kategoriemi osob) zna n nerovné, pYi em~ není podepYeno srozumitelnými a racionálními dovody, zdejaí soud pln sdílí. Fakt, ~e zákon minimáln v pYípadech, kdy by pYedmtem posouzení mly být skutky, kterých se ml soudce dopustit pYi výkonu své funkce, i v úzké souvislosti s tím, nejen nezakládá jeho pYestupkovou imunitu, ale nedává ani mo~nost po~ádat o projednání jednání, které by mohlo být (obecn vzato) kvalifikováno jako pYestupek, toliko v kárném Yízení, tak vskutku navozuje otázku ústavn konformního výkladu zmiHovaných ustanovení zákona o pYestupcích. <br/><br/>Východiskem zde vaak nemo~e být premisa o pomru speciality zákona o soudech a soudcích ve vztahu k zákonu o pYestupcích. Ponechá-li Nejvyaaí správní soud stranou, ~e v pomru speciality nemohou být zpravidla zákony jako takové, ale jen jejich konkrétní ustanovení (deklarující spole ensky aprobovaná pravidla chování  právní normy), nelze pYehlédnout, ~e  [o] pomru speciality lze hovoYit tam, kde se jedná o právní ochranu tých~ zájmo. Tento závr byl vysloven v rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 23. 4. 2010, . j. 5 As 76/2009  69, publikovaném pod . 2236/2011 Sb. NSS, na který pYiléhav poukazuje i st~ovatel. V tomto rozsudku (jím~ byla Yeaena otázka mo~né aplikace dvou sank ních ustanovení rozdílné povahy na nevhodné jednání vo i osob v postavení veYejného initele) zdejaí soud dále uvedl, ~e  [z]ejména je v tomto ohledu dole~ité zodpovzení otázky, zda v obou pYípadech (& ) je zasa~en toto~ný chránný zájem (objekt), resp. je zasa~en zájem pouze jediný, nebo zda je dána mnohost tchto zájmo. V pYípad, ~e by doalo k zasa~ení zájmu pouze jediného a sou asn by se nejednalo o situaci, kdy by byl tento zájem chránný v rozných smrech, proti rozným aspektom tého~ skutku, bylo by tYeba hovoYit o deliktu pouze jediném. (& ) Pro posouzení existence pomru speciality v tomto pYípad je proto v souladu s výae uvedeným nezbytné porovnat ´objekt´, jen~ chrání ´skutkové podstaty´ dle ustanovení § 62 odst. 2 správního Yádu a ustanovení § 49 odst. 1 písm. a) zákona o pYestupcích. Pokud by byl objekt toto~ný, je tYeba zjistit, zda vaechny znaky ustanovení § 62 odst. 2 správního Yádu jsou obsa~eny ve znacích ustanovení § 49 odst. 1 písm. a) zákona o pYestupcích a zda ustanovení § 62 správního Yádu konkretizuje a rozvíjí ´obecnou skutkovou podstatu´ uvedenou v ustanovení § 49 odst. 1 písm. a) zákona o pYestupcích, popY. zda je toto~ný zájem chránný v rozných smrech, tj. proti rozným aspektom tého~ jediného skutku. <br/><br/> Podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích je kárným provinním soudce zavinné poruaení povinností soudce, jako~ i zavinné chování nebo jednání, jím~ soudce naruauje dostojnost soudcovské funkce nebo ohro~uje dovru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudo. Pod takto airoce a obecn koncipovanou skutkovou podstatu lze podYadit v podstat jakékoliv zavinné jednání soudce pYi výkonu jeho funkce i v ob anském ~ivot, poruaí-li povinnosti ulo~ené mu pYedevaím v § 79 a § 80 zákona o soudech a soudcích. Pokud by snad ( ist hypoteticky) bylo v nyní posuzované vci zahájeno kárné Yízení, alo by pravdpodobn o posouzení, zda kárn obvinný soudce neporuail svou povinnost zdr~et se projevo sympatií, náklonnosti nebo negativních postojo ve vztahu k zástupcom ú astníko Yízení (§ 80 odst. 6 zákona o soudech a soudcích); kárné Yízení by tak sledovalo ochranu veYejného zájmu na Yádném a dostojném výkonu funkce soudce.<br/> <br/> Podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o pYestupcích se pYestupku dopustí ten, kdo jinému ublí~í na cti tím, ~e ho urazí nebo vydá v posmch. Tato skutková podstata pYestupku je formulována naprosto obecn s tím, ~e pYestupku se mo~e dopustit jakákoliv osoba pYi jakékoli ~ivotní situaci. V daném pYípad tedy pYestupkový zákon sleduje ochranu jednotlivce pYed urá~kou na cti a posmchem. <br/><br/>Z podaného srovnání § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích a § 49 odst. 1 písm. a) zákona o pYestupcích je zYejmé, ~e objektem (spole ensky chránným zájmem) je v prvém pYípad veYejný zájem na Yádném a dostojném výkonu funkce soudce, zatímco v pYípad druhém je to naopak est jednotlivce napadená pachatelem pYestupku. V nyní projednávaném pYípad je tedy dána rozdílnost chránných zájmo, a zmiHovaná ustanovení vo i sob nejsou ve vztahu speciality. <br/><br/>I pYesto vaak má Nejvyaaí správní soud za to, ~e v nyní posuzovaném pYípad je pou~itelnost pYestupkového zákona na st~ovatelem tvrzené jednání soudce vylou ena. Krajský soud zcela správn identifikoval skute nost, ~e obecná povinnost soudce zdr~et se vaeho, co by mohlo naruait dostojnost soudcovské funkce nebo ohrozit dovru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudo (jak je v nejobecnjaí rovin zakotveno v ustanovení § 80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, a podrobnji rozvedeno v odst. 2 a~ 6 tohoto ustanovení), v sob zahrnuje prakticky veakerý ~ivot soudce odehrávající se ve veYejném prostoru, pYi em~ chování soudce pYi samotném výkonu soudcovské innosti má zcela specifickou povahu. Vlastní výkon soudcovské innosti, zahrnující rozhodování vcí, odovodHování vydaných rozhodnutí, vedení soudního jednání i jiného soudního roku, komunikaci s ú astníky a jejich zástupci, apod. pYedstavuje samotné jádro výkonu soudní moci. Na toto jádro navazuje innost soudce související s výkonem jeho funkce, kdy sice vystupuje jeat jako soudce, avaak jeho samotné jednání není vlastním výkonem soudcovské innosti. Pojde tak napYíklad o chování k ostatním soudcom a dalaím pracovníkom na pracoviati (srov. § 80 odst. 6 zákona o soudech a soudcích), vystupování na veYejnosti, kdy vystupuje jako soudce (napYíklad komentáY k vydanému rozhodnutí), apod. Na tuto sféru pak kone n navazuje b~ný ob anský ~ivot, kde (jak ji~ bylo uvedeno) si soudce musí takté~ po ínat v souladu s po~adavky ustanovení § 80 zákona o soudech a soudcích. V rámci této nejairaí sféry jsou pYitom na chování soudce kladeny pYísnjaí po~adavky, ne~ jaké jsou kladeny na b~né ob any; jednání, které by bylo mo~no jeat akceptovat v rámci b~ných mezilidských vztaho, tak v konkrétním pYípad nemusí být akceptovatelné v pYípad soudce, a to práv s ohledem na jeho zcela specifické postavení i v rámci kategorie veYejných initelo i veYejn inných osob. Z tohoto dovodu ostatn pYípadné závadné chování soudce v rámci této sféry jeho ~ivota mo~e být v~dy posti~eno cestou vyvození jeho kárné odpovdnosti; dosáhne-li potYebné intenzity spole enské nebezpe nosti i akodlivosti, pYi sou asném naplnní pYísluané skutkové podstaty konkrétního sank ního ustanovení, nic nebrání tomu, aby byl posti~en sou asn v rámci soudního i správního trestání, jako jakýkoli jiný ob an (princip ne bis in idem se zde neuplatní  viz podrobnji dále). <br/><br/>Zatímco ve zmiHované nejairaí sféYe vystupuje soudce jako b~ný ob an (bye jsou na jeho chování kladeny vyaaí nároky, pod hrozbou vyvození kárné odpovdnosti) a není tedy dovod vyjímat ho z dosahu sank ní odpovdnosti (v etn správního trestání), v oblasti samotného výkonu soudcovské funkce tomu tak ji~ není. Zde soudce vystupuje jako nositel jedné ze tYí (na sob nezávislých) mocí ve stát (viz napYíklad nález Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 18/06) a realizuje tak ústavn zakotvenou funkci soudnictví ( l. 81 Ústavy R). Jeho jednání je zde definováno jak pYísluanými procesními pYedpisy, tak pYedpisy upravujícími postavení soudco (zákon o soudech a soudcích). V tchto pYedpisech jsou po~adavky na nezávislý, nestranný a spravedlivý výkon funkce soudce (zahrnujíc v to napYíklad i povinnost zachovávat nále~itou úctu ke stranám sporu, nevystupovat pYedpojat, apod.) explicitn uvedeny (zákon o soudech a soudcích), i vyplývají z konkrétních povinností soudce pYi vedení Yízení (procesní pYedpisy). Obranou proti pYípadnému excesu z tchto povinností nabízejí jednak samotné pYedpisy upravující probh Yízení (napYíklad mo~nost vznést námitku podjatosti), tak i zákon o soudech a soudcích a na nj navazující zákon . 7/2002 Sb. V pYípad, kdy by se takové jednání dostalo do roviny posouzení mo~né kárné odpovdnosti soudce, obsahuje posledn zmiHovaná úprava speciální mechanismus, jak takové jednání projednat a pYípadn rozhodnout o ulo~ení kárného opatYení. Zde je tYeba pYipomenout, ~e posuzování mo~né kárné odpovdnosti soudce se neodehrává uvnitY uzavYeného systému justice; o tom svd í nejen okruh kárných ~alobco, zahrnující té~ prezidenta republiky a ministra spravedlnosti (ve vztahu ke vaem soudcom), pYípadn té~ VeYejného ochránce práv, jde-li o nkteré soudní funkcionáYe (viz § 8 zákona . 7/2002 Sb.), ale i samotná kreace kárného soudu, ve kterém je paritn zastoupena nejusti ní odborná veYejnost (srov. § 4 odst. 1 zákona . 7/2002 Sb.).<br/><br/>Dle názoru Nejvyaaího správního soudu je tedy úprava právního postavení soudco a jejich kárné odpovdnosti komplexní a poskytuje dostate né záruky Yádného výkonu soudcovské innosti, respektive efektivního a nezávislého postihu soudco, kteYí svým povinnostem nedostojí. Je sice pravdou, ~e pozitivní právní úprava nikde explicitn nevylu uje mo~ný soubh postihu kárného a  trestního (ve smyslu l. 6 odst. 1 Úmluvy o ochran základních práv a svobod, publikované pod . 209/1992 Sb.) i v pYípadech, kdy jde o jednání soudce pYi výkonu jeho funkce; to vaak neznamená, ~e by o vylou ení exekutivy (tedy jiné moci ve stát) coby orgánu stíhajícího takové jednání nemohlo být uva~ováno. Krajský soud zcela správn poukazuje na existenci pojistky proti nepYípustné ingerenci exekutivy do moci soudní, kterou je souhlas prezidenta republiky s trestním stíháním soudce pro iny spáchané pYi výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s výkonem této funkce (§ 76 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, § 63 odst. 2 Ústavy R). Jakkoli je prezident republiky v Ústav R zaYazen do ásti tYetí, nazvané moc výkonná, nelze na nj nahlí~et jako na ryze exekutivní orgán, neboe jde o ústavního initele, který, v souladu s ústavou, vykonává i nkteré pravomoci vcn nále~ející ostatním mocím ve stát (k tomu viz Sláde ek, V., Mikule, V., Syllová J., Ústava eské republiky. KomentáY. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 410 a násl.). Pokud tedy zákon v tchto pYípadech podmiHuje trestní stíhání soudce ze strany státního zastupitelství a policie (tedy orgáno exekutivních) souhlasem nejvyaaího ústavního orgánu, nutn se nabízí otázka, zda  stíhání soudce za jednání stejného charakteru, posuzované ovaem jako správní delikt (které le~í pln v rukou orgáno moci výkonné), nepodléhá ~ádnému omezení, pota~mo, zda je vobec pYípustné. Zde je nutno upozornit, ~e  rozhrani ení mezi trestnými (a tedy soudem posti~itelnými) delikty a delikty, které stíhají a trestají orgány exekutivy, je výrazem vole suverénního zákonodárce; není odovodnno pYirozenoprávními principy, ale daleko spíae je výrazem trestní politiky státu (viz rozsudek zdejaího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 6 A 126/2002), pYi em~ v praxi asto na po átku trestního i správního (pYestupkového) Yízení není zcela zYejmé, zda na vc bude dále nahlí~eno jako na trestný in i správní delikt. Konkrétní jednání soudce tak mo~e být, výlu n na základ rozhodnutí exekutivního orgánu, posouzeno v jednom pYípad jako trestný in, zatímco v jiném pYípad jako správní delikt (pYestupek); v prvním pYípad existuje proti zneu~ití této pravomoci pojistka ve form souhlasu prezidenta republiky, ve druhém pYípad by mohl orgán moci výkonné postupovat bez jakéhokoli omezení. Pro takové rozliaení nicmén nenachází Nejvyaaí správní soud rozumné dovody, neboe v obou pYípadech má být soudce stíhán pro jednání, kterého se dopustil pYi výkonu své ústavní funkce a v obou pYípadech tak musí po~ívat srovnatelné míry ochrany. <br/><br/>Nejvyaaí správní soud tedy souhlasí s názorem krajského soudu o vylou ení aplikace pYestupkového zákona na jednání soudce, kterého se ml dopustit pYi vlastním výkonu své funkce. Dovodem ovaem není pYednostní aplikace zákona o soudech a soudcích, pota~mo zákona . 7/2002 Sb., z dovodu speciality, jak ji~ bylo uvedeno výae, nýbr~ jde o praktické provedení ústavních záruk nezávislosti soudní moci, jak jsou deklarovány v l. 80 a l. 81 Ústavy R. Na tyto pYípady dopadá zvláatní re~im kárné odpovdnosti soudco, který je ve vztahu k samotnému výkonu soudcovské innosti konkretizací zmiHovaných ústavních záruk. Pokud by tomu tak nebylo, postrádal by systém kárné odpovdnosti soudco praktický smysl.<br/><br/>Je ovaem vhodné znovu zdoraznit, ~e tato faktická exempce se ji~ nevztahuje na jiná jednání soudce, k nim~ doalo mimo pYímý výkon jeho funkce (napYíklad nevhodné chování na veYejnosti v b~ném ob anském ~ivot). V tchto pYípadech se toti~ ji~ nejedná o samotný výkon soudní moci a není tak dovod soudce za jeho jednání vyjímat z obecné odpovdnosti za deliktní jednání. V tchto pYípadech se pln uplatní princip, ~e ani pYípadná kárná odpovdnost soudce za jednání, které by mohlo být posti~eno také jako správní delikt, nepYeká~í vedení pYestupkového Yízení; to ostatn zcela jasn deklaroval i krajský soud, s odkazem na závry plynoucí z nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 33/09. Zde Ústavní soud konstatoval, ~e kárné Yízení není Yízením o trestním obvinní podle l. 6 odst. 1 Úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod, a nemo~e tedy ani potenciáln zakládat pYeká~ku ne bis in idem, ve smyslu l. 4 dodatkového protokolu . 7 Úmluvy. Kárné provinní soudce má povahu disciplinárního deliktu a je výrazem zvláatního vztahu mezi ur itou skupinou osob a státem. Tento závr ostatn koresponduje i s recentní rozhodovací inností Evropského soudu pro lidská práva, která sice ji~ pYipouatí podYazení disciplinárních rozhodnutí soudnímu pYezkumu, avaak nikoli v rámci  trestní vtve l. 6 odst. 1 Úmluvy - viz napYíklad vc Eskelinen proti Finsku (rozhodnutí ze dne 19. 4. 2007, . 63235), i Ústavním soudem zmiHované rozhodnutí ve vci Oluji  proti Chorvatsku (ze dne 2. 2. 2009, . 22330/05). Je tedy zYejmé, ~e stran tého~ jednání (idem) vedle sebe mo~e existovat odpovdnost kárná i pYestupková. Argumentace krajského soudu tím, ~e jedin soudci mo~e (obecn) za toto~né jednání hrozit  dvojí postih , a to v Yízení pYestupkovém i kárném, není z tohoto pohledu zcela pYesná, jakkoli správn poukazuje na nevyvá~ené postavení soudco, ve srovnání s jinými skupinami osob, podléhajícími takté~ kárné odpovdnosti. Tento  dvojí postih nelze toti~ chápat jako poruaení zásady ne bis in idem, neboe  trestní sankce mo~e být ulo~ena toliko v Yízení pYestupkovém, zatímco v Yízení kárném se jedná o disciplinární opatYení pracovnprávního charakteru, které nemá povahu trestní sankce (bye jeho dosledky budou kárn posti~eným soudcem pocieovány stejn). Riziko soub~ného disciplinárního opatYení souvisí se zvýaenými po~adavky na osobnost soudce a výkon jeho funkce po profesní stránce, tak i s po~adavky na chování soudce v jeho ob anském ~ivot.<br/><br/>Argumentuje-li st~ovatel ve prospch (obecné) pYestupkové posti~itelnosti soudce tím, ~e osoba dot ená protiprávním jednáním soudce má subjektivní právo na potrestání pachatele pYedmtného pYestupku (bude-li jeho spáchání, pochopiteln, prokázáno), nelze s ním souhlasit. Ponechá-li Nejvyaaí správní soud stranou fakt, ~e výae konstatovaná exempce musí logicky dopadat na vaechny kategorie pYestupko, mají-li být spojeny s výkonem funkce soudce, nelze pYehlédnout, ~e st~ovatelem pYedestYenou myalenku ji~ v minulosti odmítl Ústavní soud, pokud jde o oblast soudního trestání (napYíklad usnesení ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. I. ÚS 249/2000); není pYitom dovod, pro  by tento názor neml dopadat i na oblast trestání správního. St~ovatel sice namítá rozdílnost mezi úpravou pYestupkového zákona (§ 68) a trestního Yádu (§ 163, § 163a), pokud jde oprávnní posti~ené, respektive poakozené osoby ovlivnit zahájení i dalaí pokra ování Yízení, tato argumentace vaak není správná. V Yízení o pYestupcích obecn platí, ~e pYestupky se projednávají z dovodu veYejného zájmu a z úYední povinnosti (zásady legality a oficiality). Princip legality je prolomen v pYípadech, kdy zákon o pYestupcích pYedpokládá zahájení Yízení pouze na návrh; u tchto  návrhových pYestupko (§ 68 odst. 1 zákona o pYestupcích) je oprávnna podat návrh pouze posti~ená osoba, pYípadn její zákonný zástupce nebo opatrovník (princip oficiality je aktivován a~ v pYípad, kdy je Yízení na návrh zahájeno). Bez návrhu takové osoby nebude jednání vykazující znaky konkrétn vyjmenovaných pYestupko z úYední povinnosti zkoumáno. Je-li v posuzovaném pYestupkovém Yízení princip legality zcela vylou en (princip oficiality se nicmén v pYípad zahájení Yízení pln uplatní), zatímco v soudním Yízení trestním je v tchto specifických pYípadech uplatnní obou zmiHovaných principo vázáno na vyjádYení (ne)souhlasu s jeho zahájením i dalaím pokra ováním, v obou pYípadech je pro tuto osobu výsledek principiáln stejný; v obou pYípadech toti~ závisí na její voli (projevené ve vztahu k orgánu veYejné moci), zda se povede Yízení, jeho~ cílem má být potrestání pachatele deliktního jednání, kterým byla tato osoba posti~ena, respektive poakozena. Není pYitom podstatné, zda je tento projev vole vyjádYen aktivn (návrh na zahájení Yízení, souhlas se zahájením, respektive pokra ováním v Yízení) i pasivn (indolence poakozeného, respektive osoby blízké, ve smyslu ustanovení § 163a trestního Yádu). Krajský soud správn dovodil, ~e zcela specifická konstrukce zahájení Yízení vyplývající z ustanovení § 68 odst. 1 zákona o pYestupcích je v pYípad pYestupku dle § 49 odst. 1 písm. a) tohoto zákona dána minimálním zájmem státu na jeho potrestání (viz s. 14 a 15 napadeného rozsudku), proto i samotná iniciace pYípadného Yízení byla ponechána na osob, která se cítí být jednáním jiné osoby posti~ena. Je pYitom vhodné znovu zopakovat, ~e celá kategorie pYestupko pYedstavuje zavinná protiprávní jednání menaí spole enské nebezpe nosti (ve smyslu, jakém je jim pYikládána aktuální trestní politikou státu), emu~ nepochybn odpovídá i ona specifická úprava zahajování Yízení posuzovaného pYestupku. Lze souhlasit s krajským soudem, ~e ustupuje-li v nkterých pYípadech pYestupkového jednání veYejný zájem na jeho projednání individuálnímu zájmu poakozené (dot ené) osoby, neznamená to, ~e pYípadn zahájené Yízení ji~ nemá vrchnostenskou povahu, tedy ~e nepojde o Yízení, kdy veYejná moc stíhá deliktní jednání konkrétní osoby. Správní orgán zde nevystupuje jako arbitr mezi zájmy stíhané osoby a osoby dot ené, ale je-li Yízení zahájeno, pln se v nm uplatHují principy legality a oficiality. Dot ená osoba vskutku tak ani v tchto pYípadech nemá ~ádné subjektivní právo na potrestání pachatele pYestupku. Ke kolizi ústavn garantovaného práva na nezávislý a nestranný výkon soudní moci s (neexistujícím) subjektivním právem posti~ené (poakozené) osoby na potrestání povodce takového jednání tedy nemo~e dojít. <br/><br/>Sluaí se kone n té~ uvést, ~e právo osoby dot ené na cti bránit se ataku na svou est a lidskou dostojnost bez ohledu na to, kdo je jeho povodcem, není shora uvedenými závry popYeno, bye taková ochrana nebude poskytnuta v rámci sank ního Yízení. Krajský soud zcela správn reflektoval fakt, ~e k zásahu do sféry osobnostních práv mo~e dojít i pYi výkonu soudcovské innosti (nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. I. ÚS 310/05); standardním prostYedkem ochrany pYed takovým jednáním ovaem není sank ní (zde pYestupkové) Yízení (je~ sleduje jeho potrestání), ale ~aloba pYed civilními soudy, z titulu zásahu do osobnostních práv dle ustanovení § 11 a násl. ob anského zákoníku. <br/><br/>Následn Nejvyaaí správní soud pYistoupil k vypoYádání námitek podYaditelných pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. Y. s. St~ovatel pYedevaím namítal, ~e správní orgán prvého stupn nedostate n zjistil skutkový stav vci, neformuloval jasn svoj závr o skutkovém stavu vci a rezignoval na úplné dokazování tím, ~e nevynucoval svdecký výslech pYedvolaných soudkyH, nevynucoval pYedlo~ení listin ze strany pYedsedy Mstského soudu v Praze a netrval ani na pYítomnosti obvinného na ústním jednání. <br/><br/>S ohledem na shora konstatovaný závr, ~e odpovdnost soudce za pYestupek, kterého se ml dopustit pYi soudním jednání, je bez dalaího vylou ena, je zYejmé, ~e skutkový stav vci ml být zjiaeován ve standardu odpovídajícím pYestupkovému Yízení primárn pouze potud, aby bylo ovYeno, zda k posuzovanému jednání doalo skute n pYi pYímém výkonu funkce soudce; za situace, kdy by tato premisa byla potvrzena, bylo by vedení dalaího dokazování (v rámci pYestupkového Yízení) zcela bezpYedmtné. <br/><br/>Krajskému soudu lze pYisvd it v tom, ~e je to správní orgán, kdo rozhoduje o tom, jaké dokazy budou v Yízení provedeny; v~dy vaak musí mít na zYeteli, ~e dokazováním má být zjiatn stav vci, o nm~ nejsou dovodné pochybnosti (§ 3 správního Yádu, § 52, vta druhá správního Yádu); v sank ním (tedy i pYestupkovém) Yízení musí být dokazování provádno i se zYetelem na ustanovení § 50 odst. 3 správního Yádu. Principáln tak nelze správnímu orgánu vytýkat, ~e neprovedl dokaz, jeho~ provedení se dovolával ú astník Yízení, i který se nabízel jinak, pokud na základ jiných provedených dokazo byl skutkový stav vci zjiatn v souladu se shora zmiHovanými ustanoveními správního Yádu. Na stran druhé vaak za situace, kdy správní orgán ji~ u inil kroky k tomu, aby konkrétní dokazy opatYil (zde pYedvolání svdkyH a ~ádost pYedsedovi Mstského soudu v Praze o pYedlo~ení listin), je zcela legitimní po~adovat, aby v odovodnní rozhodnutí uvedl, pro  od jejich provedení upustil. To v posuzovaném pYípad správní orgán prvého stupn neu inil. Nealo sice o dokazní návrhy oznamovatele pYestupku (§ 52 správního Yádu), nýbr~ o opatYování podklado z úYední povinnosti správního orgánu (§ 50 odst. 2 a 3 správního Yádu), to vaak nic nemní na tom, ~e popsaný postup v dokazování by ml být ú astníkom Yízení v odovodnní rozhodnutí objasnn. Z odovodnní obou správních rozhodnutí nicmén vyplývá, ~e správní orgán prvého stupn ustal s dokazováním proto, ~e dospl k závru, ~e posuzované jednání soudce nemo~e být pYestupkem, neboe k nmu mlo dojít pYi výkonu soudní moci; za této situace je pak zcela logické, ~e dalaí zjiaeování skutkových okolností by bylo bezpYedmtné, neboe i za situace, kdy by byl prokázán skutek tvrzený st~ovatelem, nemohl by být kvalifikován jako pYestupek per se. Rozsah provedeného dokazování tedy lze pova~ovat za dosta ující, neboe správní orgány pova~ovaly za dostate n prokázaný fakt, ~e ke st~ovatelem vytýkanému jednání mlo dojít pYi soudním roku, a to pYi výkonu funkce soudce.<br/><br/>Pokud jde dále o výtku st~ovatele, ~e správní orgány nepou~ily vo i svdkyním, obvinnému ani pYedsedovi mstského soudu poYádkových opatYení k vymo~ení jejich sou innosti, je tYeba nejprve uvést, ~e obvinný z pYestupku se ve svém vyjádYení k vci ze dne 28. 8. 2009 výslovn vyjádYil tak, ~e se ústního jednání nezú astní, a  byl Yádn pYedvolán. Za této situace byly splnny podmínky podle § 74 odst. 1 zákona o pYestupcích a správní orgán mohl rozhodnout v jeho nepYítomnosti. V tomto ohledu tedy nelze správnímu orgánu prvého stupn ni eho vytýkat. Co se tý e neuskute nného výslechu pYedvolaných svdkyH a nepYedlo~ené listiny ze strany pYedsedy Mstského soudu v Praze, výae ji~ bylo konstatováno, ~e správní orgán prvého stupn tyto dokazní prostYedky neprovádl, jeliko~ dospl k závru, ~e posuzované jednání nemo~e být pYestupkem; vynucovat za této situace splnní svdecké i imisní povinnosti by bylo vskutku nadbyte né. <br/><br/>St~ovatel dále nesouhlasil s tím, jakým zposobem krajský soud nalo~il s jeho argumentací ve vztahu k podjatosti úYedních osob. Zastává názor, ~e jím uplatnná námitka podjatosti nebyla opo~dná a mlo o ní být rozhodnuto postupem podle § 14 odst. 2 správního Yádu.<br/><br/>Není sporu o tom, ~e st~ovatel uplatnil své tvrzení o podjatosti úYedních osob správního orgánu prvého stupn v doplnní odvolání ze dne 11. 12. 2009, tj. v podání, kterým napadal zákonnost ji~ vydaného prvostupHového rozhodnutí. A  s tím st~ovatel nesouhlasí, je Nejvyaaí správní soud pYesvd en, ~e i na recentní úpravu správního Yízení lze uplatnit dosavadní judikaturu, která stojí na názoru, ~e má-li mít rozhodnutí o tom, zda je pracovník správního orgánu vylou en, smysl, musí pYedcházet rozhodnutí o vci samé; rozhodovat o této otázce dodate n zákon samostatn zptn neumo~Huje (viz napYíklad rozsudek Krajského soudu v Brn ze dne 10. 8. 1998, sp. zn. 29 Ca 200/96, in Soudní judikatura, sv. 4, ro ník 1999, s. 106, dostupné v ASPI). Opa ný pYístup by postrádal logiku, neboe smyslem institutu námitky podjatosti je vylou it mo~nost, aby se na výkonu pravomoci správního orgánu bezprostYedn podílely osoby, u nich~ lze dovodn pochybovat o jejich nepodjatosti; jeliko~ jde o institut správního Yízení, je zYejmé, ~e smYuje k tomu, aby pYípadná podjatost takových osob neatakovala ú el správního Yízení, kterým je vydání rozhodnutí (§ 9 správního Yádu). Jestli~e tedy ú elu správního Yízení bylo (bye zatím pouze nepravomocn) dosa~eno, je pojmov vylou eno, dovolávat se ex post aktivace mechanismu, který má jeho zatí~ení tímto t~kým deficitem bránit. O námitce podjatosti pracovníko orgánu prvého stupn, uplatnné st~ovatelem a~ po vydání prvostupHového rozhodnutí, tedy ji~ nebylo mo~né rozhodnout v re~imu § 14 správního Yádu.<br/><br/> Na tom nic nemní ani dvoustupHový systém rozhodování o námitce podjatosti, zavedený sou asným správním Yádem. St~ovatel se dovolává toho, ~e by si mohl proti usnesení ve vci rozhodnutí o námitce podjatosti podat samostatné odvolání; v tom spatYuje zásadní rozdíl oproti pYedchozí právní úprav, podle které nebylo mo~né si samostatné odvolání podat [§ 12 odst. 2 zákona . 71/1967 Sb., o správním Yízení (správní Yád), ve znní pozdjaích pYedpiso]. Nejvyaaímu správnímu soudu není jasné, v em by nov zavedená dvojinstan nost rozhodování o námitce podjatosti mohla zmnit výae konstatovaný základní fakt, a sice ~e samostatné rozhodování o námitce podjatosti poté, co bylo správním orgánem (proti jeho~ pracovníkom námitka smYuje) meritorn rozhodnuto, je z povahy vci vylou eno. Z pohledu posuzované problematiky je jedinou relevantní zmnou sou asné úpravy vta~ení dalaí odvolací instance do rozhodování o námitce podjatosti. Jeliko~ ani pYípadné odvolání proti usnesení podle § 14 odst. 2 správního Yádu nemá odkladný ú inek (§ 76 odst. 5 správního Yádu), správnímu orgánu, proti jeho~ pracovníkom byla námitka podjatosti vznesena, nic nebrání pokra ovat v Yízení ihned poté, co bude slu~ebn nadYízenou úYední osobou vysloveno, ~e tato námitka není dovodná (k tomu srov. rozsudek zdejaího soudu ze dne 14. 6. 2012, . j. 1 As 55/2012  32); z hlediska momentálního postupu v Yízení tak jde fakticky o stejnou situaci, jako za pYedchozí úpravy správního Yízení; v~dy je vaak podmínkou sine qua non uplatnní takové námitky v dob pYed vydáním rozhodnutí, co~ v posuzovaném pYípad splnno není. <br/><br/>Shora uvedené závry ovaem nelze interpretovat tak, ~e by snad námitka podjatosti uplatnná a~ po vydání rozhodnutí, mla být zcela bezpYedmtná. Krajský soud zcela správn dovodil, ~e ~alovaný byl povinen tuto námitku vypoYádat, ovaem nikoli jako námitku podjatosti (ve smyslu výae rozebraného procesního institutu), ale materiáln, tedy jako námitku odvolací. }alovaný tudí~ neml s uplatnným tvrzením o podjatosti úYedních osob nakládat jako s námitkou podjatosti ve smyslu § 14 správního Yádu (a hodnotit její v asnost), nýbr~ k ní ml pYistoupit jako k odvolacímu dovodu, ve smyslu § 89 odst. 2 správního Yádu (byla-li by existence podmínek uvedených v § 14 odst. 1 správního Yádu naplnna, alo by nepochybn o vadu Yízení, která by mla vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí). Krajský soud správn konstatoval, ~e ~alovaný pochybil, uvedl-li, ~e není o této námitce oprávnn rozhodovat, avaak sou asn vyslovil názor o její opo~dnosti. V tomto smru lze vysledovat vnitYní rozpor napadeného rozhodnutí, kdy na jedné stran ~alovaný konstatuje, ~e není pYísluaný o námitce rozhodnout, pYesto se zabývá její v asností; v jiné ásti odovodnní pak dospívá k závru o její nedovodnosti. Nejvyaaí správní soud je nicmén pYesvd en, ~e i kdy~ ~alovaný áste n pochybil, ve výsledku nakonec námitku podjatosti, jako~to odvolací dovod, alespoH stru n meritorn zhodnotil; nelze proto vycházet z toho, ~e se jí vobec nezabýval. }alovaný výslovn uvedl, ~e ze spisového materiálu ani v nejmenaím nevyplývá, ~e by korespondence pYedsedy mstského soudu, bye i jen minimáln, ovlivnila probh Yízení i dokonce jeho výsledek. Uvedl také, ~e skute nost, komu byla tato korespondence adresována, nemo~e mít vliv na projednání pYestupkové vci, neboe nelze klást k tí~i správnímu orgánu chování dalaích subjekto; z této argumentace lze dovodit, ~e ~alovaný pova~oval úYední osoby, které se na Yízení a rozhodování v prvém stupni podílely, za nepodjaté. St~ovatel pak nemo~e vytýkat krajskému soudu, ~e se vyhnul zodpovzení otázky, zda byla jím uplatnná námitka podjatosti v asná i nikoliv; jak bylo popsáno shora, tato otázka nebyla vobec relevantní, neboe se nemlo postupovat podle § 14 správního Yádu. Krajský soud se zabýval námitkou podjatosti i vcn, pYi em~ dospl ke stejnému závru jako ~alovaný, tj. o nepodjatosti úYedních osob, se kterým se Nejvyaaí správní soud zcela ztoto~Huje.<br/><br/>St~ovatel nesouhlasí ani s názorem krajského soudu, pokud jde o otázku, zda mohl správní orgán prvého stupn vycházet pYi svém rozhodování z právního názoru ~alovaného, vyjádYeného v jeho jiném rozhodnutí, ani~ by o tom st~ovatele pYedem informoval a umo~nil mu se s ním, coby podkladem rozhodnutí, seznámit. <br/><br/>Je nesporné, ~e správní orgán prvého stupn se na právní názor ~alovaného poprvé odvolal ve svém stanovisku k podanému odvolání (§ 88 odst. 1 správního Yádu). Podle st~ovatele jde o zatajenou ást rozhodnutí, která poruauje princip pYedvídatelnosti rozhodování a pYedstavuje poruaení práva na spravedlivý proces. S tímto tvrzením se Nejvyaaí správní soud neztoto~Huje. Krajský soud zcela správn vycházel z názoru, ~e ~alovaný není povinen seznamovat ú astníka Yízení se vaemi právními úvahami, které na vc dopadají a ani jej nemusí seznamovat s rozhodovací praxí správních a soudních orgáno. Správn pYitom odliail skutková a právní východiska rozhodnutí. Právní názor, který nadYízený správní orgán vyslovil v ur itém rozhodnutí, mo~e nepochybn pYedstavovat jedno z východisek pro právní zhodnocení skutkového stavu vci. Nejedná se tedy o (skutkový) podklad rozhodnutí, a to ani coby skute nost známá správnímu orgánu z úYední innosti (§ 50 odst. 1 správního Yádu). Skute nostmi známými z úYední innosti se rozumí napYíklad skutkové poznatky plynoucí z jiného správního Yízení, které by mohly být vzaty za podklad rozhodnutí v nyní projednávané vci; lze si ale pYedstavit celou Yadu dalaích pYípado, kdy bude správní orgán erpat skutkové podklady pro své rozhodnutí z jiných zdrojo, ne~ je dokazování, jsou-li mu z jeho úYední innosti známy (napYíklad po et Yízení, která konkrétní ú astník vede a zposob, jakým v nich procesn vystupuje, atd.). V tchto pYípadech není pochyb o tom, ~e spadají pod právo ú astníka seznámit se s podklady Yízení podle § 36 odst. 3 správního Yádu; v tomto smyslu se ostatn opakovan vyjádYil i zdejaí soud (viz napYíklad rozsudky ze dne 10. 2. 2010, . j. 1 As 100/2009  129, publikovaný pod . 2038/2010 Sb. NSS, a ze dne 12. 4. 2011, . j. 1 As 33/2011  58, publikovaný pod . 2312/2011 Sb. NSS). Pokud vaak jde o právní názor vyslovený jiným orgánem v jiném Yízení, zde je imanentní podmínkou jeho dalaí pou~itelnosti jeho alespoH minimální zobecHovací potenciál. Práv tato charakteristika jej odliauje od skutkových podklado rozhodnutí (které jsou principiáln v ka~dé Yeaené vci více i mén odliané), neboe pYedstavuje takovou aplikaci práva na konkrétní pYípad, kdy zde podaný výklad práva (lhostejno zda hmotného i procesního) lze v obecné rovin pou~ít i na jinou, skutkov obdobnou, vc. Dosahuje-li tedy provedená aplikace práva  kvality právního názoru, je seznámení se s tímto názorem na výklad práva vcí odpovdnosti ka~dého za znalost právní úpravy (zde jde o pYedestYený zposob jejího výkladu). Tato znalost jist nemo~e být absolutní a nará~í na logická omezení (co~ uznal i krajský soud); na podstat vci to ovaem nemní ni eho. Protipólem tchto objektivn daných limito pro ú astníka Yízení je nezávaznost právního názoru vysloveného správním orgánem pYi rozhodování v jiné vci. Pokud se tedy správní orgán hodlá o takto vyslovený právní názor opYít, nevá~e ho ~ádná povinnost pYedem s ním ú astníka Yízení seznamovat a poskytnout mu mo~nost na nj reagovat. Je pYitom ale tYeba upozornit, ~e argumenty, na nich~ stojí správní rozhodnutí, musí být z jeho odovodnní patrné  jakékoli dodate né  doplHování tchto dovodo (napYíklad a~ v Yízení pYed správními soudy) ji~ nemo~e tento deficit zhojit. Pokud se tedy konkrétní právní argumentace v odovodnní rozhodnutí neobjevila, mo~e takové rozhodnutí v následném pYezkumu obstát pouze tehdy, obstojí-li dovody v odovodnní skute n uvedené. To je vaak ji~ otázka jiná a pojednáno je o ní v jiných ástech tohoto rozsudku. K nyní posuzované díl í otázce lze tedy uzavYít, ~e názor krajského soudu, dle kterého se správní orgán prvého stupn nedopustil ~ádného utajování podklado rozhodnutí, pln obstojí. <br/><br/>St~ovatel kone n uvedl, ~e jakkoli souhlasí s názorem krajského soudu, ~e absence dolo~ky data vypravení správního rozhodnutí podle § 71 odst. 2 písm. a) správního Yádu není sama o sob vadou, která by mla za následek nezákonné rozhodnutí ve vci, má za to, ~e mstský soud tuto námitku bagatelizoval; st~ovatel podotýká, ~e souhrn vaech vad Yízení ml být dovodem pro zruaení napadeného rozhodnutí. Nejvyaaí správní soud sdílí názor krajského soudu, ~e skute n nejde o vadu Yízení, která by sama o sob mohla být dovodem pro zruaení rozhodnutí, pYi em~ v podrobnostech odkazuje na pYiléhavou argumentaci krajského soudu (viz str. 9 odovodnní rozsudku). VypoYádání této ~alobní námitky ze strany krajského soudu bylo podrobné a nelze Yíci, ~e by pYedmtnou otázku jakkoli bagatelizoval. <br/><br/>Ke skupin kasa ních námitek podYaditelných pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. Y. s., tak lze uzavYít, ~e ani v tomto smru kasa ní stí~nost není dovodná. <br/><br/>Vzhledem k tomu, ~e rozsudek krajského soudu z hlediska zákona obstojí, Nejvyaaímu správnímu soudu nezbylo, ne~ kasa ní stí~nost jako nedovodnou rozsudkem zamítnout (§ 110 odst. 1 in fine s. Y. s.).<br/><br/>O náhrad náklado Yízení rozhodl Nejvyaaí správní soud na základ § 60 odst. 1 s. Y. s., ve spojení s § 120 s. Y. s. St~ovatel nebyl v Yízení o kasa ní stí~nosti úspaný, a proto nemá právo na náhradu náklado Yízení. }alovanému v tomto Yízení ~ádné náklady pYevyaující náklady b~né administrativní innosti nevznikly, a proto mu soud náhradu náklado Yízení nepYiznal. <br/><br/><br/>P o u  e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn dne 27. srpna 2013 <br/><br/><br/>JUDr. Vojtch `imí ek <br/> pYedseda senátu<br/><br/><br/></body> </html>