<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 8 As 20/2012- 42 - text</title> </head> <body> ÿþ8 As 20/2012 - 42<br/><br/><br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>R O Z S U D E K<br/>J M É N E M R E P U B L I K Y<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senátu slo~eném z pYedsedy JUDr. Michala Mazance a soudco JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipara v právní vci ~alobce: nezl. P. R., zastoupeného zákonnou zástupkyní B. Z., zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, advokátem se sídlem Bolzanova 461/5, Brno, proti ~alovanému: Krajský úYad kraje Vyso ina, se sídlem }i~kova 57, Jihlava, proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 20. 5. 2010, j. KUJI 38442/2010, sp. zn. OSMS 283/2010 Odv., v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alobce proti rozsudku Krajského soudu v Brn ze dne 20. 10. 2011, j. 29 A 69/2010 - 36,<br/><br/><br/>t a k t o :<br/><br/><br/>I. Kasa ní stí~nost s e z a m í t á .<br/><br/>II. }alobce n e m á právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/><br/>III. }alovanému s e n e p Y i z n á v á právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti<br/><br/><br/>O d o v o d n  n í :<br/><br/><br/>I.<br/>[1] Xeditelka MateYské akoly Námae nad Oslavou TYebí ská, pYíspvková organizace, rozhodnutím ze dne 22. 4. 2010 nepYijala ~alobce k pYedakolnímu vzdlávání v mateYské akole. Uvedla, ~e ~alobce nesplHoval podmínky § 50 zákona . 258/2000 Sb., o ochran veYejného zdraví a o zmn nkterých souvisejících zákono (dále jen  zákon o ochran veYejného zdraví ), proto~e se nepodrobil pravidelným o kováním stanoveným ve vyhláace . 537/2006 Sb., o o kování proti infek ním nemocem (dále jen  vyhláaka ).<br/><br/>[2] Xeditelka MateYské akoly Námae nad Oslavou Husova, pYíspvková organizace, rozhodnutím ze dne 30. 4. 2010 rovn~ nepYijala ~alobce k pYedakolnímu vzdlávání v mateYské akole pro nesplnní podmínek § 50 zákona o ochran veYejného zdraví.<br/><br/>[3] }alobce podal proti obma rozhodnutím odvolání. }alovaný neshledal pochybení Yeditelek, proto rozhodnutím ze dne 20. 5. 2010 zamítl odvolání ~alobce a ob rozhodnutí potvrdil.<br/><br/>II.<br/>[4] }alobce rozhodnutí o odvolání napadl ~alobou u Krajského soudu v Brn. Krajský soud rozhodnutím ozna eným v záhlaví ~alobu zamítl. Uvedl, ~e pod ~ádný z taxativn vymezených diskrimina ních dovodo dle zákona . 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostYedcích ochrany pYed diskriminací a o zmn nkterých zákono (dále jen  antidiskrimina ní zákon ) nelze podYadit skute nost, ~e ~alobce nepodstoupil povinné o kování. Dle krajského soudu vychází antidiskrimina ní zákon z toho, ~e s osobami je mo~né zacházet odlian na základ jejich individuálních charakteristik a vlastností. Naopak obecné charakteristiky bývají asto spojeny se stereotypy a pYedsudky. Skute nost, ~e se ~alobce podrobuje individuálnímu o kovacímu plánu, vaak nelze podYadit pod obecnou charakteristiku. <br/><br/>[5] Xediteli akoly zákonná úprava nedává mo~nost nepostupovat podle § 50 zákona o ochran veYejného zdraví, ani toto ustanovení rozn vykládat. Krajský soud dále uvedl, ~e rozsudek Nejvyaaího správního soudu j. 3 Ads 42/2010 - 92 neml ~ádný dopad na projednávanou vc, neboe nepYijetí dítte do mateYské akoly není mo~né pova~ovat za sankci, a to ani nepYímou. Krajský soud k tomu citoval Doporu ení veYejného ochránce práv k naplHování práva na rovné zacházení v pYístupu k pYedakolnímu vzdlávání ze dne 8. 12. 2010. Podle tohoto dokumentu vyplývá pYímo ze zákona, ~e v pYípad nesplnní podmínek § 50 zákona o ochran veYejného zdraví nemo~e být dít pYijato do mateYské akoly, a výae uvedené rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu na tom nic nemní, proto~e nepYijetí dítte není správní sankcí, ale povinností akoly vyplývající ze zákona. Závrem soud uvedl, ~e nepokládá za nezbytné vyjadYovat se k dalaím skute nostem uvedeným v ~alob, neboe se dle jeho názoru jedná o polemiku nad vhodností sou asné právní úpravy, o em~ soudu nepYísluaí rozhodovat.<br/><br/>III.<br/>[6] Proti tomuto rozhodnutí krajského soudu podal ~alobce (st~ovatel) v as kasa ní stí~nost z dovodo podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. Y. s.<br/><br/>[7] St~ovatel nesouhlasil s názorem krajského soudu, ~e na nj nedopadá ~ádný z dovodo uvedených v antidiskrimina ním zákon. St~ovatel se domnívá, ~e na nj dopadá dovod víry a svtového názoru. Jedná se o obecné pojmy; rozný postoj rodi o k o kování svých dtí je projevem jejich vnitYního pYesvd ení, tedy víry a svtového názoru, co~ potvrdil i Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 449/2006. Víra a svtový názor se zde prolínají s rodi ovským právem na volbu zdravotní pé e u jejich dítte a té~ s právem dítte na zdraví.<br/><br/>[8] St~ovatel nesouhlasil s tím, ~e by Yeditel akoly neml jinou mo~nost ne~ nepYijmout dít, které nesplHuje podmínky § 50 zákona o ochran veYejného zdraví. V prvé Yad jsou soudy a jiné správní orgány povinny aplikovat nejen zákony, ale i jim nadYazené pYedpisy ústavního poYádku v etn ustanovení Listiny základních práv a svobod o svobod myalení a svdomí, právu na zdraví, na vzdlání a rodi ovských právech a sou asn zákaz diskriminace. Pokud se tedy krajský soud vypoYádal s antidiskrimina ním zákonem odkazem na taxativní vý et dovodo, nevypoYádal se s antidiskrimina ním ustanovením Listiny, je~ obsahuje jako dovod diskriminace i  jiné postavení . Soud se rovn~ nevypoYádal s l. 4 Listiny a neprovedl test proporcionality, pYesto~e st~ovatel v ~alob na nepYimYenost opatYení upozorHoval. St~ovatel uvedl, ~e  zamezení pYístupu st~ovateli k pYedakolnímu vzdlávání tudí~ není zjevn pYimYené a jeho skute ným ú elem je trestat rodi e za nerespektování státního o kovacího kalendáYe, nikoliv ochrana zdraví .<br/><br/>[9] St~ovatel v ~alob rovn~ upozorHoval na rozsudek Nejvyaaího správního soudu j. 3 Ads 42/2010 - 92, který shledal úpravu povinného o kování v tehdy platné vyhláace . 439/2000 Sb., o o kování proti infek ním nemocem, za protiústavní. Protiústavní je tak i nyní platná vyhláaka. Sou asná úprava obsahuje v § 50 zákona o ochran veYejného zdraví pouze prázdný odkaz, proto~e ~ádné o kování ústavn konformním zposobem stanoveno není a nebylo. Tento stav je nutné dle st~ovatele vylo~it tak, ~e platná právní úprava pro pYístup dítte do akolky ~ádné o kování nevy~aduje. Soud se v napadeném rozsudku s tímto argumentem nevypoYádal a bezdovodn zvolil ten výklad práva, který je v neprospch st~ovatele, pYesto~e ml zvolit výklad ústavn konformní, jen~ aetYí základní práva st~ovatele v maximální mo~né míYe.<br/><br/>[10] St~ovatel se dále ztoto~nil s názorem vysloveným ve zmiHovaném rozsudku Nejvyaaího správního soudu i s nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 a Pl. ÚS 35/95, je~ se týkaly tzv. výhrady zákona. Vyslovil názor, ~e Ministerstvo zdravotnictví a jeho Národní imuniza ní komise jsou ovládány spolupracovníky spole nosti GlaxoSmithKline, s. r. o. a lidmi vyaetYovanými z korupce. Ministerstvo se tak dle st~ovatele sna~í zajistit uvedené spole nosti co nejvtaí odbyt v rozporu se zájmy o kovaných dtí, o em~ má svd it ji~ to, ~e eská republika naYizuje devt povinných o kování, zatímco západní evropské státy ~ádné nebo nejvíce tyYi. Proto je zde výrazný veYejný zájem, aby naYízení ka~dého o kování proalo Poslaneckou snmovnou. Sou asná úprava, kdy jsou konkrétní o kování naYizována pouhou vyhláakou, je protiústavní.<br/><br/>[11] St~ovatel v závru shrnul, ~e Yediteli mateYské akoly i soudu sou asná úprava umo~Huje neaplikovat zákonné ustanovení a prázdný odkaz v zákon, pokud je zde rozpor s nadYazeným právní pYedpisem, tj. Listinou a Ústavou. Pokud soudu vznikly dalaí pochybnosti, ml vc pYedat k posouzení Ústavnímu soudu. Mimoto se soud nevypoYádal s etnými námitkami v ~alob, které ústavnost úpravy zpochybHovaly.<br/><br/>IV.<br/>[12] }alovaný ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti uvedl, ~e nesouhlasí s námitkou st~ovatele, ~e volba individuálního o kovacího plánu je projevem víry a svtového názoru rodi o dítte. Podle názoru ~alovaného st~ovatel tyto pojmy velmi rozaiYuje. S odkazy na literaturu upozorHuje, ~e pojem svtový názor je spojen s úvahami o podstat a významu svta, víra pak ozna uje vymezený systém vyznání, charakteristický pYedstavami o Bohu, v nosti a ú astí na spole ných nábo~enských úkonech. Svtový názor je tomu srovnatelný systém, ovaem bez pYedstav o transcendentním vztahu. Svtovým názorem mohou být i politická pYesvd ení, pokud nejsou omezena jen na jednotlivé otázky, nýbr~ jsou ucelená. }alovaný proto pova~uje napadený rozsudek krajského soudu za zákonný a správný a ztoto~Huje se rovn~ s dovody, které soud pYedlo~il. Navrhuje proto zamítnutí kasa ní stí~nosti.<br/><br/>V.<br/>[13] Nejvyaaí správní soud posoudil dovodnost kasa ní stí~nosti ve výae vymezeném rozsahu a zkoumal pYitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nim~ by musel pYihlédnout z úYední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. Y. s.).<br/><br/>[14] Kasa ní stí~nost není dovodná.<br/><br/>a) K tvrzené nepYezkoumatelnosti rozsudku<br/><br/>[15] Nejvyaaí správní soud se musel nejprve zabývat tvrzenou nepYezkoumatelností rozsudku. Pokud by toti~ shledal napadený rozsudek nepYezkoumatelným, nemohl by posuzovat dalaí kasa ní námitky st~ovatele. NepYezkoumatelnost mla spo ívat v tom, ~e se soud nevypoYádal s vybranými ustanoveními Listiny, neprovedl test proporcionality a nedostate n se vypoYádal s rozsudkem Nejvyaaího správního soudu j. 3 Ads 42/2010 - 92 a ústavností zákonné úpravy. <br/><br/>[16] Bye odovodnní rozsudku krajského soudu v této vci nebylo vy erpávající, Nejvyaaí správní soud má za to, ~e se krajský soud dostate n vnoval vaem ~alobním bodom. Ve vztahu k ~alobním bodom ji~ vylo~il rozaíYený senát Nejvyaaího správního soudu, ~e  právní dovody nezákonnosti ( i nicotnosti) napadeného správního rozhodnutí pak musí být tvrzeny alespoH tak, aby soud pYi aplikaci obecného pravidla, ~e soud zná právo, mohl dostate n vymezit, kterým smrem, tj. ve vztahu k jakým právním pYedpisom bude smYovat jeho pYezkum. St~ovatel v ~alob ani v jejím doplnní ~ádnými ustanoveními Listiny ani Ústavy neargumentoval; krajský soud tak neml povinnost se k nim výslovn vyjadYovat, pYesto~e je samozYejm pYi rozhodování v~dy vázán i ústavními zákony (plyne z l. 95 Ústavy).<br/><br/>[17] Provedení testu proporcionality st~ovatel po~adoval ve vztahu k ustanovením antidiskrimina ního zákona, a to navíc pouze implicitn. Krajský soud se otázce pou~ití tohoto právního pYedpisu dostate n vnoval a z odovodnní rozsudku vyplývá, ~e k provedení testu proporcionality neshledal dovod. To, ~e st~ovatel s odovodnním rozsudku krajského soudu nesouhlasí, je u~ pYedmtem vcného pYezkumu rozsudku. Ve vztahu k rozsudku Nejvyaaího správního soudu j. 3 Ads 42/2010 - 92 zvolil sám st~ovatel svou argumentaci v doplnní ~aloby tak, ~e tvrdil, ~e i v jeho pYípad jde o ulo~ení sankce. Není tak pYekvapivé, ~e práv k tomu se krajský soud v rozsudku vyjadYoval, a ve vztahu k rozsudku Nejvyaaího správního soudu citoval i doporu ení veYejného ochránce práv. Námitka st~ovatele vztahující se k § 103 odst. 1 písm. d) s. Y. s. tak není dovodná.<br/><br/>b) K tvrzené vad Yízení<br/><br/>[18] A koliv st~ovatel v bodu II. doplnní kasa ní stí~nosti ze dne 12. 1. 2012 uvedl i kasa ní dovod podle § 103 odst. 1 písm. b) s. Y. s., ~ádné skute nosti, je~ by tomuto kasa nímu dovodu odpovídaly, v kasa ní stí~nosti ani jejím doplnní neuvádl. Nejvyaaí správní soud se proto touto otázkou nad rámec § 109 odst. 4 s. Y. s. nezabýval. Ani tato námitka st~ovatele tak není dovodná.<br/>c) K tvrzené nezákonnosti spo ívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem<br/><br/>[19] V dob po podání kasa ní stí~nosti se právní úpravou povinnosti fyzických osob podrobit se o kování zabýval rozaíYený senát Nejvyaaího správního soudu. V usnesení j. 8 As 6/2011  120 vyslovil, ~e  [r]ámcová úprava povinnosti fyzických osob podrobit se o kování stanovená v § 46 zákona o ochran veYejného zdraví, a její upYesnní ve vyhláace . 537/2006 Sb. odpovídají ústavn právním po~adavkom, podle nich~ povinnosti mohou být ukládány toliko na základ zákona a v jeho mezích ( l. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a meze základních práv a svobod mohou být upraveny pouze zákonem ( l. 4 odst. 2 Listiny) (vaechna rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).<br/><br/>[20] RozaíYený senát tento závr zdovodnil tak, ~e zákon o ochran veYejného zdraví stanoví v § 46 vybraným skupinám fyzických osob sice rámcov, ale dostate n jasn a ur it samotnou povinnost nechat se o kovat, a to v rámci pravidelného nebo zvláatního o kování, a s tím související povinnost podstoupit pYed tím vyaetYení stavu imunity. Na tuto právní úpravu pak mimo jiné navazuje i § 50 zákona, o nj~ se opírala i správní rozhodnutí ve vci. Vyhláaka pak zejména upYesHuje, u jakých infek ních nemocí a v jakých termínech se povinnost podrobit se pravidelnému nebo zvláatnímu o kování uplatHuje, a stanoví dalaí podrobnosti. Podstatné vaak je, ~e primární právní povinnost, zde povinnost podrobit se o kování, je stanovena zákonem. Provádcí vyhláaka tuto povinnost pouze upYesHuje.<br/><br/>[21] Na základ uvedeného usnesení rozaíYeného senátu je tYeba vycházet i v nyní projednávané vci z existence zákonné povinnosti fyzické osoby podrobit se pravidelnému o kování. I Ústavní soud v nálezu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 449/06, dovodil, ~e tato zákonná povinnost není v rozporu s právními pYedpisy vyaaí právní síly a toliko pYipustil, ~e její nesplnní nemusí být ve výjime ných pYípadech sankcionováno.<br/><br/>[22] RozaíYený senát Nejvyaaího správního soudu se výslovn odklonil od závru pYijatého v rozsudku j. 3 Ads 42/2010-92 [viz zejm. ást IV. b) zmiHovaného usnesení], odkaz st~ovatele na tento rozsudek proto nemo~e obstát. St~ovatel dále namítal, ~e povinnost o kování dtí je v rozporu s rodi ovským právem na volbu zdravotní pé e u dítte a dále s právem na svobodné projevování víry a svtového názoru jednotlivce v souvislosti se zákazem diskriminace.<br/><br/>[23] V souladu se závry rozaíYeného senátu je tYeba podrobit posouzení zásahu do tchto i dalaích práv jednotlivce zposobených povinným o kováním testu proporcionality, jak je uplatHován Evropským soudem pro lidská práva (obdobné po~adavky vyslovil také Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 449/06). Tento test se skládá ze tYí kroko: omezení práva 1) musí být stanoveno  zákonem , 2) musí sledovat legitimní cíl a 3) musí být pYimYené sledovanému cíli, resp. nezbytné k jeho dosa~ení.<br/><br/>[24] Ke splnní první podmínky se Nejvyaaí správní soud podrobn vyjádYil ve zmiHovaném usnesení rozaíYeného senátu j. 8 As 6/2011 - 120, jak je uvedeno výae (viz odst. [19]  [20]). Tato podmínka je proto splnna, neboe primární právní povinnost je stanovena zákonem.<br/><br/>[25] Legitimním cílem, který právní úprava povinného o kování ve stanovených pYípadech sleduje, je ochrana veYejného zdraví. Legitimitu tohoto cíle potvrdil i Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 449/06. Ústavní soud uvedl, ~e povinné o kování je  evidentn [& ] opatYení v demokratické spole nosti nezbytné pro ochranu veYejné bezpe nosti, zdraví a práv a svobod druhých . Ústavní soud rovn~ poukázal na omezenou mo~nost soudního pYezkumu stanovení povinného o kování ve vztahu k ur itému onemocnní:  Rozhodnutí zákonodárce o tom, ~e ur itý druh o kování bude povinný, je rozhodnutím, které realizuje mo~nost stanovenou explicite v l. 26 Úmluvy. Jde o rozhodnutí, které je v prvé Yad otázkou politickou a expertní, a proto je tu i velmi omezená mo~nost ingerence Ústavního soudu. Takové rozhodnutí zákonodárce po~ívá ve vztahu k citované Úmluv pomrn velký prostor pro politické uvá~ení, v jeho~ rámci nelze rozhodnutí zákonodárce (resp. provádcího pYedpisu exekutivy) o stanovení povinnosti podrobit se ur itému druhu o kování pYezkoumávat (margin of appreciation). Obdobn ani rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu nemo~e nahradit závr zákonodárce nebo exekutivy o tom, ~e ur ité infek ní nemoci vy~adují povinné o kování. Ú innou ochranu základních práv, je~ jsou v konfliktu s veYejným zájmem na ochran zdraví, lze podle Ústavního soudu zajistit v pYípad o kování podstatn aetrnji  spíae ne~ zpochybnním ústavnosti ur itého druhu o kování jako takového, pe livým zvá~ením okolností konkrétního pYípadu. <br/><br/>[26] Pro posouzení tYetího kroku testu proporcionality je nezbytné, aby jednotlivec tvrdil výjime né okolnosti, které by mly pYevá~it nad ochranou veYejného zdraví (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 449/06, podle nho~ musí existovat  okolnosti, které zásadním zposobem volají pro zachování autonomie dané osoby ). K st~ovatelem tvrzenému zásahu do jeho základních práv se v uvedeném nálezu Ústavní soud ji~ v obecné rovin vyslovil. Uvedl, ~e  [p]ovinné o kování je ve vztahu k základnímu právu st~ovatele svobodn projevovat své nábo~enství nebo víru pYípustným omezením tohoto základního práva, neboe jde evidentn o opatYení v demokratické spole nosti nezbytné pro ochranu veYejné bezpe nosti, zdraví a práv a svobod druhých a  [p]ovinné o kování je v obecné rovin pln ospravedlnitelné té~ ve vztahu k dalaím základním právom st~ovatele .<br/><br/>[27] }ádné výjime né dovody, které by se vztahovaly k osob st~ovatele a jeho postavení, st~ovatel netvrdil. Uvedl pouze, ~e  víra a svtový názor jsou velmi obecný pojem a je zYejmé, ~e rozný postoj rozných rodi o [& ] mo~e být rozný a ~e rodi e st~ovatele tento postoj projevili  práv tím, ~e z dovodu zájmu na zdraví nezletilého odmítli následovat doporu ovaný o kovací kalendáY . Netvrdil tak napYíklad, ~e o kování ohrozí lenství st~ovatele i jeho rodi o v ur ité nábo~enské spole nosti i jinak znemo~ní projevování jejich víry. Pouze odlianý názor rodi o st~ovatele v tomto pYípad nedosta uje. Jak uvedl Ústavní soud, povinnost o kování sleduje legitimní cíl, tj. ochranu veYejného zdraví, který nad takovými odlianými názory rodi o o kovaných dtí pYevá~í. Bye má ka~dý právo na vlastní názor i právo své názory svobodn projevovat ( l. 15 a 16 Listiny), není mo~né o ekávat, ~e by v demokratickém právním stát mohl z dovodu odlianého názoru nerespektovat platné a ú inné právní pYedpisy. Pokud by tak pYece u inil, musí po ítat s odpovídajícími právem stanovenými následky.<br/><br/>[28] Za výjime né dovody vztahující se ke st~ovateli, je~ by mohly pYevá~it nad ochranou veYejného zdraví, není mo~né pova~ovat ani tvrzení st~ovatele o provázanosti Ministerstva zdravotnictví, Národní imuniza ní komise a spole nosti GlaxoSmithKline. I kdyby takové skute nosti byly prokázány, ani ty by neospravedlHovaly neplnní zákonem ulo~ené povinnosti.<br/><br/>[29] Kone n není mo~né pYisvd it st~ovateli v tom, ~e si Yeditel akoly mo~e sám posoudit ústavnost vyhláaky jako~to podzákonného právního pYedpisu, a dle svého uvá~ení ji neaplikovat. Podle l. 95 odst. 1 mo~e jedin soud posuzovat soulad jiného právního pYedpisu se zákonem nebo mezinárodní smlouvou, je~ je sou ástí právního Yádu. Orgány správy jsou vaak vázány zákony i podzákonnými právními pYedpisy (§ 2 spr. Y.). Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 449/06 sice umo~nil, aby orgány státní správy za výjime ných okolností nesplnní povinnosti o kování nesankcionovaly, ani z tohoto nálezu vaak není mo~né dovodit to, ~e by si orgány státní správy mohly samy posuzovat ústavnost podzákonných pYedpiso a pYíle~itostn je neaplikovat.<br/><br/>[30] Nejvyaaí správní soud je vázán rozsahem námitek uvedených v kasa ní stí~nosti (vyjma vad dle § 109 odst. 4 s. Y. s.). Xízení ve správním soudnictví není zalo~eno na zásad vyaetYovací, soud proto nemo~e domýalet argumenty za ú astníka Yízení. PYípadné ~alobní dovody, které by st~ovatel nezopakoval v kasa ní stí~nosti, Nejvyaaí správní soud nemo~e v tomto Yízení zohlednit. <br/><br/>[31] St~ovatel tak neprokázal, ~e by povinné o kování proti nemocem, u nich~ se o kování nepodrobil, zposobilo nepYimYený zásah do jeho práv (srov. rozsudky Nejvyaaího správního soudu j. 5 As 17/2005 - 120, 4 As 11/2011 - 97 a 8 As 6/2011 - 142). <br/><br/>VI. <br/>[32] Kasa ní stí~nost ~alovaného Nejvyaaí správní soud zamítl, neboe neshledal napadený rozsudek krajského soudu nepYezkoumatelným ani nezákonným, ani~ by shledal vadu Yízení (§ 110 odst. 1 s. Y. s.). <br/><br/>[33] O náhrad náklado Yízení o kasa ní stí~nosti Nejvyaaí správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 vty první s. Y. s. za pou~ití § 120 s. Y. s. St~ovatel nebyl v Yízení o kasa ní stí~nosti úspaný, proto nemá právo na náhradu náklado Yízení. }alovanému, jemu~ by jinak právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti pYísluaelo, soud náhradu náklado Yízení nepYiznal, neboe mu v Yízení o kasa ní stí~nosti ~ádné náklady nad rámec b~né úYední innosti nevznikly.<br/><br/><br/>P o u  e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn 29. bYezna 2013<br/><br/><br/><br/>JUDr. Michal Mazanec <br/> pYedseda senátu<br/></body> </html>