<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 4 As 2/2011- 86 - text</title> </head> <body> ÿþ4 As 2/2011 - 94<br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/><br/>R O Z S U D E K<br/>J M É N E M R E P U B L I K Y<br/><br/><br/> Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedkyn JUDr. Marie Turkové a soudco JUDr. JiYího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní vci ~alobco: a) Mgr. P. P., b) Ing. S. S., oba zast. Mgr. Robertem Cholenským, advokátem, se sídlem Bolzanova 5, Brno, proti ~alovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého nám. 4, Praha 2, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alovaného proti rozsudku Mstského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2010, . j. 4 Ca 10/2009 - 43,<br/><br/><br/>t a k t o :<br/><br/><br/>I. V Yízení o kasa ní stí~nosti s e p o k r a  u j e . <br/><br/>II. Rozsudek Mstského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2010, . j. 4 Ca 10/2009 - 43,<br/>s e z r u a u j e a vc s e v r a c í tomuto soudu k dalaímu Yízení. <br/><br/><br/>O d o v o d n  n í :<br/><br/><br/>}alovaný rozhodnutím ze dne 9. 2. 2009, . j. 600/2009-OSH-30.1-7.1.09, podle § 90 odst. 1 písm. c) správního Yádu zmnil prvostupHové rozhodnutí Hygienické stanice hlavního msta Prahy ze dne 4. 12. 2008, . j. PRAV/27/202/84787/08,  tak, ~e se slova  pokuta ve výai 8000,- K  &  nahrazují slovy  pokuta ve výai 5000,- K  &  . Pokuta byla ~alobcom ulo~ena za to, ~e z oznámení dtské lékaYky a následného aetYení vyplynulo, ~e jejich nezletilá dcera B. P., nar. X, se nepodrobila pravidelnému o kování podle § 4 odst. 1 vyhláaky . 537/2006 Sb., o o kování proti infek ním nemocem (dále jen  vyhláaka . 537/2006 Sb. ), ím~ byl poruaen § 46 odst. 1 a 4 zákona . 258/2000 Sb., o ochran veYejného zdraví, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  zákon o ochran veYejného zdraví ). }alobci byli z toho dovodu shledáni vinnými ze spáchání pYestupku podle § 29 odst. 1 písm. f) zákona . 200/1990 Sb., o pYestupcích, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  zákon o pYestupcích ), a byla jim ulo~ena pokuta. <br/><br/>Mstský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 8. 2010, . j. 4 Ca 10/2009 - 43, rozhodnutí ~alovaného zruail a vc mu vrátil k dalaímu Yízení. Soud uvedl, ~e vycházel ze závro uvedených v rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 21. 7. 2010, . j. 3 Ads 42/2010 - 92, podle kterých z § 46 odst. 1 zákona o ochran veYejného zdraví nelze pro jeho obecnost dovozovat správn právní odpovdnost. Poruaení povinnosti stanovené v uvedeném ustanovení nelze postihnout správním trestem, neboe skutková podstata je upravena pouze podzákonným pYedpisem. Navíc zákon o ochran veYejného zdraví nestanovuje ~ádné meze pro podzákonnou úpravu. Dále byl Nejvyaaím správním soudem zaujat právní názor, ~e vyhláaka . 439/2000 Sb. i stávající vyhláaka . 537/2006 Sb., zasahuje do vcí vyhrazených zákonu, stanovuje primární práva a povinnosti, a proto je protiústavní a neaplikovatelná. Na základ toho se soud v nyní posuzovaném pYípad ztoto~nil se ~alobní námitkou, podle které ~alobci neporuaili zákonnou povinnost. <br/><br/>Ve v as podané kasa ní stí~nosti ~alovaný (dále té~  st~ovatel ) uvedl, ~e povinnost podrobit se pravidelnému o kování je uvedena v § 46 odst. 1, 2 a 6, § 47 odst. 3 a § 108 odst. 1 zákona o ochran veYejného zdraví. Je pYitom mo~né, aby vý et pravidelných o kování a s nimi spojené termíny byly upraveny vyhláakou. Její meze jsou toti~ stanoveny v § 108 odst. 4 zákona o ochran veYejného zdraví. St~ovatel zdoraznil, ~e skutková podstata pYestupku je uvedena v § 29 odst. 1 písm. f) zákona o pYestupcích. Z toho vyplývá, ~e správn právní odpovdnost vyplývá ze zákona o pYestupcích, zákona o ochran veYejného zdraví a podzákonné úpravy. St~ovatel se tedy vymezil vo i závrom obsa~eným v rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 21. 7. 2010, . j. 3 Ads 42/2010 - 92. Vedle toho poukázal na rozdílnost právních názoro na tuto otázku v judikatuYe Nejvyaaího správního soudu pYedstavovaných rozsudky ze dne 28. 2. 2006, . j. 5 As 17/2005 - 66, a zmínným rozhodnutím tYetího senátu. Proto po~adoval, aby byla vc pYedlo~ena rozaíYenému senátu. Z tchto dovodo st~ovatel navrhl, aby Nejvyaaí správní soud rozsudek Mstského soudu ze dne 27. 8. 2010, . j. 4 Ca 10/2009 - 43, zruail a vc mu vrátil k dalaímu Yízení. <br/><br/>}alobci ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti uvedli, ~e se s napadeným rozsudkem soudu ztoto~Hují. Ustanovení § 108 odst. 4 zákona o ochran veYejného zdraví toti~ meze pro provádcí právní pYedpis nestanovuje. }alobci dále poukázali na zahrani ní právní úpravy v oblasti o kování a navrhli, aby byla kasa ní stí~nost zamítnuta. <br/><br/>Nejvyaaí správní soud pYezkoumal napadený rozsudek Mstského soudu v Praze v souladu s § 109 odst. 2 a 3 soudního Yádu správního (dále jen  s. Y. s. ), podle nich~ byl vázán rozsahem a dovody, které byly st~ovatelem v kasa ní stí~nosti uplatnny. PYitom neshledal vady uvedené v § 109 odst. 3 s. Y. s., k nim~ by musel pYihlédnout z úYední povinnosti.<br/><br/>Podle Nejvyaaího správního soudu v dané vci pYedstavuje st~ejní právní otázku posouzení ústavnosti vyhláaky . 537/2006 Sb. Je to práv tato vyhláaka, která má provádt obecnou zákonnou povinnost podrobit se o kování, jak stanoví § 46 odst. 1 zákona o ochran veYejného zdraví, a kterou je tYeba aplikovat i v pYípad správního trestání. <br/><br/>Usnesením Nejvyaaího správního soudu ze dne 29. 6. 2011, . j. 8 As 6/2011 - 108, osmý senát pYedlo~il tuto právní otázku rozaíYenému senátu. V tomto usnesení osmý senát odkázal na judikaturní závry Nejvyaaího správního soudu pYedstavované rozsudkem ze dne 21. 7. 2010, . j. 3 Ads 42/2010 - 92, podle kterého je vyhláaka . 439/2000 Sb. a ve svém dosledku té~ vyhláaka . 537/2006 Sb., protiústavní, neboe upravuje vci vyhrazené zákonu. Právní názor osmého senátu vaak stojí na opa ných závrech, tedy ~e ob vyhláaky byly vydány v rámci zákonného zmocnní, a proto nejsou protiústavní. Na základ této skute nosti pYedlo~il osmý senát vc rozaíYenému senátu, neboe se hodlá odchýlit od právního názoru vysloveného tYetím senátem. Vc byla u rozaíYeného senátu vedena pod sp. zn. RS 12/2011.<br/><br/>Podle Nejvyaaího správního soudu Yeaení uvedené sporné právní otázky je pYedmtem posouzení v dané vci, a proto v Yízení o ní musel vy kat na rozhodnutí rozaíYeného senátu. Teprve na jeho základ toti~ mohl posoudit, zda byla rozhodnutí správních orgáno zákonná, kdy~ sankcionovala nesplnní povinnosti podrobit se o kování, nebo zda tato povinnost nebyla dána a nebylo mo~né za její nesplnní pokutu ulo~it. Proto Nejvyaaí správní soud usnesením ze dne 16. 8. 2011, . j. 4 As 2/2011 - 76, podle § 48 odst. 2 písm. f) s. Y. s., ve znní ú inném do 31. 12. 2011, Yízení o kasa ní stí~nosti pYeruail. <br/><br/>Uvedenou právní otázkou se zabýval rozaíYený senát Nejvyaaího správního soudu v usnesení ze dne 3. 4. 2012, . j. 8 As 6/2011 - 120, který je dostupný na www.nssoud.cz. V tomto judikátu se uvádjí následující skute nosti:<br/><br/>17. PYi posouzení samotné sporné právní otázky, zda vyhláaka . 537/2006 Sb., resp. její pYedchodkyn vyhláaka . 439/2000 Sb., zasahují do vcí vyhrazených zákonu, se musí rozaíYený senát Nejvyaaího správního soudu vypoYádat nejprve s námitkou st~ovatelky, podle ní~ je v daném pYípad jakákoli úprava podzákonným právním pYedpisem nepYípustná, neboe jde o omezení základních práv garantovaných zejména Úmluvou o biomedicín, které lze podle l. 26 této Úmluvy omezit pouze zákonem. <br/><br/>18. St~ovatelka v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 3. 10. 1996, sp.zn. III. ÚS 105/95, v nm~ Ústavní soud vyslovil mj. následující:  [N]ikoli ve vaech pYípadech, kdy ústavn právní normy odkazují na zákon, je vylou ena bli~aí úprava ni~aími normativními akty. Tak je tomu ovaem pouze tehdy, kdy ústavní zákon takovou úpravu vyhrazuje výslovn pouze zákonu ( lánek 4 odst. 3, lánek 8 odst. 2, 3, 5, 6, lánek 39 Listiny, lánek 104 Ústavy R), nikoli vaak v pYípad lánku 4 odst. 1 Listiny, podle kterého povinnosti mohou být ukládány toliko na základ zákona a v jeho mezích a jen pYi zachování základních práv a svobod. Normativní akty ni~aí právní síly mohou tedy na základ zákona a v jeho mezích vydávat i ministerstva a jiné správní úYady, jsou-li k tomu zákonem zmocnny. V tomto senátním nálezu tedy Ústavní soud výslovn odliaoval mezi obecnou zásadou vyjádYenou v l. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle nho~ mohou být povinnosti ukládány toliko na základ zákona a v jeho mezích, a mezi ustanoveními, podle nich~ mohou být ur ité právo nebo svoboda omezeny nebo ur itá otázka upravena pouze zákonem a kde tedy by byla podle tohoto nálezu jakákoli úprava v podzákonném právním pYedpisu zcela vylou ena. Pokud ovaem pYísluaný senát Ústavního soudu skute n hodlal u init takovou distinkci, pak ml namísto l. 4 odst. 3 Listiny odkázat spíae na l. 4 odst. 2 Listiny, podle nho~ mohou být meze základních práv a svobod upraveny za podmínek stanovených Listinou pouze zákonem. <br/><br/>19. Nkteré dYívjaí plenární nálezy Ústavního soudu by tomuto názoru, který zastává rovn~ st~ovatelka, nasvd ovaly, bye v nich není natolik explicitn vyjádYen, jako tomu bylo v citovaném senátním nálezu ze dne 3. 10. 1996, sp.zn. III. ÚS 105/95 (srov. napY. nálezy ze dne 3. 7. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 43/95, ze dne 10. 6. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 35/95, a ze dne 14. 2. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 45/2000; srov. té~ rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 30. 7. 2009, . j. 7 As 32/2009  69, publikovaný pod . 2014/2010 Sb. NSS), nicmén lze konstatovat, ~e se pozdjaí plenární judikatura Ústavního soudu od tohoto názoru, podle nho~ by ml být v daném ohledu inn zásadní rozdíl mezi l. 4 odst. 1 a l. 4 odst. 2 Listiny, odklonila (srov. napY. nálezy ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 5/01, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 23/02, ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 28/06; srov. té~ rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, . j. 5 As 69/2009  86, publikovaný pod . 2245/2011 Sb. NSS). <br/><br/>20. Ve zmiHovaném plenárním nálezu ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 5/01, Ústavní soud výslovn konstatoval: <br/><br/> Ústavní soud se dále zabýval otázkou legislativní kompetence vlády a Ministerstva zemdlství k stanovení systému kvót. V tomto smru konstatoval, ~e kvantitativní omezení výroby, dodávek i spotYeby ur itého zbo~í nebo poskytování, zprostYedkování i pYijímání ur itých slu~eb v rámci základního práva na svobodnou volbu povolání, práva podnikat nebo provozovat jinou hospodáYskou innost ( l. 26 odst. 1 Listiny) lze v eské republice - podobn jako pYi stanovení jiných podmínek nebo omezení - zavést jedin zákonem ( l. 26 odst. 2 Listiny). Vymezení podrobností souvisejících s tmito omezeními nebo zpYesnní rámcových podmínek mo~e být provedeno podzákonným právním pYedpisem, jestli~e jej pYísluaný orgán vydal dle zmocnní Ústavy R i b~ného zákona. Ústava pYitom rozliauje mezi právem vlády vydávat naYízení  k provedení zákona a v jeho mezích ( l. 78 Ústavy R) a mezi právem ministerstev, jiných správních úYado a orgáno územní samosprávy  na základ a v mezích zákona vydávat právní pYedpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocnny ( l. 79 odst. 3 Ústavy R). (& ) <br/><br/>Ústavní soud v této souvislosti uvádí, ~e se neztoto~Huje s tvrzením skupiny poslanco, ~e napadené naYízení vybo uje z mezí stanovených zákonem . 256/2000 Sb. a ~e je v rozporu s l. 4 Listiny, podle nho~ povinnosti mohou být ukládány toliko na základ zákona a v jeho mezích a meze základních práv a svobod mohou být upraveny pouze zákonem. Ústavní soud ji~ v nálezu . 96/2001 Sb. judikoval, ~e ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy musí respektovat následující zásady: <br/><br/>- naYízení musí být vydáno oprávnným subjektem,<br/> - naYízení nemo~e zasahovat do vcí vyhrazených zákonu,<br/>- musí být zYejmá vole zákonodárce k úprav nad zákonný standard (musí být tedy otevYen prostor pro sféru naYízení).<br/><br/>V pYípad napadeného naYízení Ústavní soud - z výae uvedených dovodo - konstatuje, ~e vaechny citované zásady pro jeho vydání byly zachovány, neboe napadené naYízení vydala vláda jako~to oprávnný subjekt, naYízení svým obsahem nezasahuje do vcí vyhrazených zákonu ( . 256/2000 Sb.) a zákonodárcem stanovené vymezení obsahu napadeného naYízení (§ 12 zákona . 256/2000 Sb.) je dostate n konkrétní tak, aby bylo mo~no usuzovat na zYejmou voli zákonodárce ve výae uvedeném smyslu. Lze tedy shrnout, ~e napadené naYízení výhradu zákona neporuauje, neboe toliko na základ výslovného zákonného zmocnní konkretizuje problematiku, upravenou v základních rysech ji~ samotným zákonem. Opa ný závr, který by po~adoval stanovení jakékoliv povinnosti pYímo a výhradn zákonem, by zjevn vedl k absurdním dosledkom, a to k popYení smyslu sekundární (a v nkterých pYípadech i primární) normotvorby, jeliko~ pojmovou sou ástí ka~dé právní normy je vymezení ur itých práv a povinností adresáto normy. (& )<br/><br/>Kone n (& ) není dovodná ani námitka navrhovatelo, ~e jakékoliv omezení základního práva zakotveného v l. 26 odst. 1 Listiny lze provést toliko zákonem (a nikoliv naYízením vlády), co~ prý pYedmtné naYízení nerespektuje a ocitá se tím v rozporu s l. 4 odst. 2 Listiny. V daném pYípad toti~ vláda respektovala pYísluané zásady pro vydání napadeného naYízení - na základ výslovného zákonného zmocnní - a toto naYízení (s výjimkou ustanovení § 14 odst. 2 - viz str. 11 a § 4 odst. 2 - viz str. 24) svou materií toliko podrobnji konkretizuje citované zákonné zmocnní, tzn. problematiku, upravenou v základních rysech ji~ samotným zákonem. Je tedy zjevné, ~e napadené naYízení jako celek není protiústavní ani v tomto smru; meze základních práv a svobod byly v tomto pYípad stanoveny pYímo zákonem ( l. 4 odst. 2 Listiny) a povinnosti z tohoto naYízení vyplývající jsou proto ukládány  na základ zákona a v jeho mezích ( l. 4 odst. 1 Listiny). (doraz doplnn) <br/><br/>21. Novjaí judikatura Ústavního soudu tedy nestaví l. 4 odst. 1 Listiny na stran jedné a l. 4 odst. 2 Listiny a na nj navazující zvláatní ustanovení Listiny týkající se mo~ných omezení jednotlivých základních práv a svobod na stran druhé do vzájemného protikladu v tom smyslu, ~e by podzákonná právní úprava byla mo~ná jen v oblastech, je~ se ~ádným zposobem nedotýkají základních práv a svobod. Naopak, podle citovaného nálezu jsou odstavce 1 a 2 l. 4 Listiny komplementární v tom smyslu, ~e pokud jsou primární povinnosti stanoveny zákonem a podzákonná úprava tyto povinnosti v souladu s l. 4 odst. 1 Listiny na základ zákona a v jeho mezích pouze upYesHuje, je zároveH u inno zadost i l. 4 odst. 2 Listiny, pYípadn navazujícím zvláatním ustanovením Listiny, resp. mezinárodních smluv o lidských právech, neboe i v takovém pYípad lze mít za to, ~e jsou meze základních práv a svobod stanoveny zákonem a podzákonný pYedpis má skute n pouze upYesHující funkci. S tímto názorem se ztoto~Huje rovn~ rozaíYený senát Nejvyaaího správního soudu a má za to, ~e opa ný pYístup by nakonec vedl, jak konstatuje i citovaný nález Ústavního soudu, k absurdním dosledkom. Lze toti~ jen velmi obtí~n najít takovou oblast právní regulace, která by se njakým zposobem nedotýkala nkterého ze základních práv a nepYedstavovala jeho ur ité omezení. Dosledné prosazování takového výkladu l. 4 odst. 2 a navazujících ustanovení Listiny (v etn l. 39 Listiny vyjadYujícího zásadu nullum crimen, nulla poena sine lege), podle nho~ by jakákoli právní úprava podzákonným právním pYedpisem v oblasti základních práv a svobod, bye vydaná na základ zákona a v jeho mezích, byla zcela nepYípustná, by vedlo k faktickému  vymazání l. 4 odst. 1 Listiny, ale i l. 78, l. 79 odst. 3 a l. 104 odst. 3 Ústavy, které s existencí podzákonných právních pYedpiso výslovn po ítají.<br/><br/>22. Navíc st~ovatelka opírala svou argumentaci o znní l. 26 odst. 1 Úmluvy o biomedicín, podle nho~ ~ádná omezení nelze uplatnit na výkon práv a ochranných ustanovení obsa~ených v této úmluv krom tch, která stanoví zákon a která jsou nezbytná v demokratické spole nosti v zájmu bezpe nosti veYejnosti, pYedcházení trestné innosti, ochrany veYejného zdraví nebo ochrany práv a svobod jiných. K tomu je nutno Yíci, ~e Úmluva o biomedicín je mezinárodní smlouvou o lidských právech, je~ byla sjednána v rámci Rady Evropy, a bye Evropský soud pro lidská práva není pYísluaný k projednávání individuálních stí~ností na poruaení práv vyplývajících z Úmluvy o biomedicín, je podle jejího l. 29 nadán pravomocí k výkladu této úmluvy. Není tedy divu, ~e se Úmluva o biomedicín v nkterých svých formulacích, mj. práv v l. 26 odst. 1, zjevn inspiruje obdobnými ustanoveními Úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod, a to tím spíae, ~e v Yad pYípado mohou poruaení práv vyplývajících z Úmluvy o biomedicín pYedstavovat zároveH poruaení práv garantovaných Úmluvou o ochran lidských práv a základních svobod, zejména práva na respektování soukromého ~ivota podle jejího l. 8. Je tedy vhodné, aby obdobná ustanovení obou úmluv byla rovn~ obdobn interpretována, a to v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. l. 26 odst. 1 Úmluvy o biomedicín stanovící pYípustná omezení práv vyplývajících z této úmluvy je analogický druhým odstavcom l. 8 a~ 11 Úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod upravujících podmínky mo~ného omezení práv a svobod deklarovaných v prvních odstavcích tchto ustanovení. Jednou z tchto podmínek je, aby tato omezení byla  stanovena zákonem , pYípadn  v souladu se zákonem . Jedná se ovaem o eský pYeklad originálu anglického ( prescribed by law ), resp. francouzského ( prévues par la loi ), které nemají podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva ten úzký význam, ~e by se muselo v~dy jednat výhradn o zákon jako~to právní akt parlamentu, ale spíae jde o to, aby tato omezení pYísluaných základních práv byla stanovena  právem v materiálním smyslu (v etn napY. ustálené judikatury), které má ur itou kvalitu, tedy musí se jednat o právní pravidlo pYístupné a pYitom dostate n jasné a pYedvídatelné, aby poskytovalo ochranu pYed svévolnými zásahy do zaru eného práva (viz napY. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. 4. 1979 Sunday Times v. Spojené království a ze dne 25. 3. 1985 Barthold v. Nmecko). <br/> <br/>23. Lze tedy uzavYít, ~e l. 4 odst. 2 Listiny, l. 39 Listiny, l. 26 odst. 1 Úmluvy o biomedicín ani ~ádné jiné ustanovení ústavního poYádku nebrání tomu, aby podrobnosti týkající se o kovací povinnosti byly upraveny provádcím právním pYedpisem, stane-li se tak na základ zákona a v jeho mezích.<br/><br/>24. Je tedy tYeba posoudit, zda právní úprava o kovací povinnosti podle § 46 zákona o ochran veYejného zdraví a na nj navazující vyhláaky obstojí ve svtle ústavního po~adavku vyjádYeného zejména v l. 4 odst. 1 Listiny, podle nho~ mohou být povinnosti ukládány toliko na základ zákona a v jeho mezích. Jak ji~ bylo Ye eno mj. v citovaném nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 5/01, tato zásada znamená, ~e provádcím právním pYedpisem sice mohou být jednotlivcom ukládány povinnosti, ovaem nikoliv povinnosti primární, tedy tyto základní povinnosti musí být stanoveny alespoH rámcov, ale pYitom dostate n jasn a ur it zákonem, který potom podzákonný právní pYedpis pouze upYesHuje. Jedná-li se navíc, jako v daném pYípad, o právní pYedpis odvozený od l. 79 odst. 3 Ústavy, k jeho~ vydání je tYeba výslovného zákonného zmocnní, musí takové zmocnní dostate n jasn a ur it definovat otázky, je~ zákonodárce pYenechává právní úprav v podzákonném pYedpisu, a zároveH nesmí tento prostor vymezovat natolik airoce, aby provádcí pYedpis zasahoval do sféry vyhrazené zákonu, tedy pYedevaím práv do úpravy primárních povinností.<br/><br/>25. TYetí senát shledal v rozsudku ze dne 21. 7. 2010, . j. 3 Ads 42/2010  92, úpravu obsa~enou v § 46 zákona o ochran veYejného zdraví z hlediska uvedené ústavnprávní zásady a rovn~ zásady nullum crimen, nulla poena sine lege vyjádYené mj. v l. 39 Listiny nevyhovující. Je ovaem v prvé Yad tYeba pYisvd it osmému senátu, ~e pokud tYetí senát spatYoval tyto ústavnprávní deficity v pYília obecném vymezení o kovací povinnosti v § 46 odst. 1 zákona o ochran veYejného zdraví a zároveH v pYília airokém zmocnní pro pYísluanou vyhláaku stanoveném v § 46 odst. 6 zákona o ochran veYejného zdraví, a nikoliv primárn ve vyhláace samotné, tedy neml za to, ~e by vyhláaka pYekra ovala existující zákonné zmocnní, ale ~e toto zákonné zmocnní dává vyhláace pYília airoký prostor, který má být vyhrazen zákonu, pak neml být Yeaením závr o neaplikovatelnosti vyhláaky, ale pYedlo~ení vci Ústavnímu soudu s návrhem na zruaení tchto ustanovení zákona o ochran veYejného zdraví, jejich~ znním byl tYetí senát na jedné stran vázán ( l. 95 odst. 1 Ústavy), která ovaem na stran druhé pokládal za protiústavní ( l. 95 odst. 2 Ústavy).<br/><br/>26. RozaíYený senát se ovaem nemo~e ztoto~nit ani se samotným závrem tYetího senátu, podle nho~ § 46 zákona o ochran veYejného zdraví ve svtle uvedených ústavnprávních zásad neobstojí. <br/><br/>27. Ustanovení § 46 zákona o ochran veYejného zdraví, ve znní ú inném do 31. 3. 2012, zní (pozn.: od 1. 4. 2012 dochází pouze k terminologické zmn v odst. 2, 3 a 5): <br/><br/>  (1) Fyzická osoba, která má na území eské republiky trvalý pobyt, cizinec, jemu~ byl povolen trvalý pobyt, cizinec, který je oprávnn k trvalému pobytu na území eské republiky, a dále cizinec, jemu~ byl povolen pYechodný pobyt na území eské republiky na dobu delaí ne~ 90 dno nebo je oprávnn na území eské republiky pobývat po dobu delaí ne~ 90 dno, jsou povinni podrobit se, v provádcím právním pYedpisu upravených pYípadech a termínech, stanovenému druhu pravidelného o kování. Provádcím právním pYedpisem stanovené fyzické osoby a fyzické osoby, které mají být zaYazeny na pracoviat s vyaaím rizikem vzniku infek ních onemocnní, jsou povinny podrobit se ve stanoveném rozsahu stanovenému druhu zvláatního o kování.<br/> <br/> (2) PYed provedením pravidelného a zvláatního o kování je fyzická osoba povinna podrobit se v pYípadech upravených provádcím právním pYedpisem vyaetYení stavu imunity (odolnosti). Pravidelné a zvláatní o kování se neprovede pYi zjiatní imunity vo i infekci nebo zjiatní zdravotního stavu, který brání podání o kovací látky (trvalá kontraindikace). O tchto skute nostech zdravotnické zaYízení vystaví fyzické osob potvrzení a dovod upuatní od o kování zapíae do zdravotnické dokumentace.<br/> <br/> (3) Zjistí-li pYísluaný orgán ochrany veYejného zdraví, ~e se nezletilá fyzická osoba nepodrobila o kování nebo vyaetYení podle odstavce 2, a jde-li o nezletilou fyzickou osobu, která nemá zvoleného praktického lékaYe, stanoví jí rozhodnutím povinnost podrobit se tomuto o kování nebo vyaetYení v ur eném zdravotnickém zaYízení.<br/> <br/> (4) Jde-li o osobu, která nedovraila patnáctý rok svého vku, odpovídá za splnní povinností podle odstavco 1 a~ 3 její zákonný zástupce.<br/> <br/> (5) Orgán ochrany veYejného zdraví, který vydal rozhodnutí podle odstavce 3, po~ádá ur ené zdravotnické zaYízení, aby o kování nebo vyaetYení provedlo. Ur ené zdravotnické zaYízení je povinno ~ádosti vyhovt.<br/> <br/> (6) Provádcí právní pYedpis upraví lenní o kování a podmínky provedení o kování, zposoby vyaetYování imunity, pracoviat s vyaaím rizikem vzniku infek ního onemocnní a podmínky, za nich~ mohou být v souvislosti se zvláatním o kováním fyzické osoby zaYazeny na pracoviat s vyaaím rizikem vzniku infek ního onemocnní. <br/><br/>28. RozaíYený senát pova~uje za rozhodující, ~e odstavec 1 citovaného ustanovení stanoví zcela jednozna n ur itým skupinám fyzických osob povinnost podrobit se pravidelnému o kování nebo zvláatnímu o kování. Na to pak navazuje povinnost upravená v odstavci druhém podrobit se v nkterých pYípadech pYed provedením pravidelného nebo zvláatního o kování vyaetYení stavu imunity (odolnosti), resp. mo~né trvalé kontraindikace. Dalaí související otázky jsou pak Yeaeny v odstavcích 3 a~ 5. Odstavec aestý pak v souladu s odstavci pYedcházejícími svYuje provádcímu právnímu pYedpisu (pYísluané vyhláace Ministerstva zdravotnictví - viz § 108 zákona o ochran veYejného zdraví) lenní o kování a podmínky provedení o kování (tedy proti jakým infek ním nemocem nutno o kovat a v jakých termínech), zposoby vyaetYování imunity, vymezení pracoviae s vyaaím rizikem vzniku infek ního onemocnní a podmínky, za nich~ mohou být v souvislosti se zvláatním o kováním fyzické osoby zaYazeny na pracoviat s vyaaím rizikem vzniku infek ního onemocnní. Lze tedy Yíci, ~e zákon stanoví vybraným skupinám fyzických osob sice rámcov, ale dostate n jasn a ur it samotnou povinnost nechat se o kovat, a to v rámci pravidelného nebo zvláatního o kování, a s tím související povinnost podstoupit pYed tím vyaetYení stavu imunity, vyhláaka pak zejména upYesHuje, u jakých infek ních nemocí a v jakých termínech povinnost podrobit se pravidelnému nebo zvláatnímu o kování nastává, a stanoví dalaí podrobnosti. <br/><br/>29. Na tuto právní úpravu pak navazují nejen § 50 zákona o veYejném zdraví a § 34 odst. 5 akolského zákona, ale té~ ji~ rovn~ zmiHovaný § 29 odst. 1 písm. f) zákona o pYestupcích, podle nho~ se pYestupku dopustí ten, kdo poruaí zákaz nebo nesplní povinnosti stanovené nebo ulo~ené k pYedcházení vzniku a aíYení infek ních onemocnní. Podle § 29 odst. 2 zákona o pYestupcích lze za tento pYestupek ulo~it pokutu a~ do výae 10 000 K  a v blokovém Yízení a~ do výae 5000 K . RozaíYený senát má tudí~ za to, ~e tato právní úprava vyhovuje nejen l. 4 odst. 1 Listiny, ale zároveH i l. 39 Listiny, neboe samotná skutková podstata pYestupku je v základních rysech vymezena v § 29 odst. 1 písm. f) zákona o pYestupcích ve spojení s § 46 zákona o ochran veYejného zdraví a je pouze upYesnna v provádcí vyhláace. Sankce za tento správní delikt je pak jednozna n stanovena v § 29 odst. 2 zákona o pYestupcích. Na tomto závru nemní nic ani to, ~e pokud jde o povinnost podrobit se konkrétn pravidelnému o kování proti spalni kám, zardnkám a pYíuanicím, není mo~né její nesplnní sankcionovat podle zákona o pYestupcích, neboe § 5 vyhláaky . 537/2006 Sb. nestanoví termín i vkový limit, do kdy je nutno tuto povinnost splnit. Jedná se tedy o právní normu v daném ohledu imperfektní, co~ ji ovaem jeat ne iní protiústavní i nepou~itelnou pro ú ely stanovené v § 50 zákona o ochran veYejného zdraví, který jednozna n vy~aduje splnní této povinnosti pYed nástupem dítte do pYedakolního zaYízení. <br/><br/>30. TYetí senát vytýká dané právní úprav rovn~ to, ~e samotný zákon o ochran veYejného zdraví nedefinuje, co se rozumí pravidelným a zvláatním o kováním. Nicmén z toho, jak tento zákon v § 46 s tmito pojmy pracuje, je jejich základní význam patrný. Pravidelné o kování se má týkat obecn vymezených skupin fyzických osob s trvalým pobytem i s oprávnním k delaímu ne~ krátkodobému pobytu na území R, zatímco zvláatní o kování se má vztahovat pouze na osoby vystavené na pracoviati, pYíp. jiném obdobném míst zvýaenému riziku vzniku infek ních onemocnní. Toto základní zákonné vymezení musí provádcí vyhláaka v~dy respektovat. <br/><br/>31. Jakkoli rozaíYený senát souhlasí s tYetím senátem, ~e provádcí vyhláaka k § 46 zákona o ochran veYejného zdraví upravuje více podrobností, ne~ iní jednotlivá naYízení vlády provádjící v sou asné dob nkterá ustanovení trestního zákoníku (tj. zákona . 40/2009 Sb., viz naYízení vlády . 453/2009 Sb., 454/2009 Sb., 455/2009 Sb. a 467/2009 Sb.), která obsahují vtainou jen ur itý vý et (naka~livých nemocí, látek s anabolickým a jiným hormonálním ú inkem, rostlin a hub obsahujících omamnou nebo psychotropní látku, jedo apod.), nepova~uje rozaíYený senát tuto skute nost za kvalitativní rozdíl, který by rozhodoval o neústavnosti nyní posuzované úpravy na rozdíl od zmiHované úpravy trestnprávní. Na jedné stran, jak ji~ pYipomnl osmý senát, je základem provádcí vyhláaky k § 46 zákona o ochran veYejného zdraví rovn~ vý et infek ních nemocí, k nim~ se vztahuje pYísluaný typ o kovací povinnosti, jakkoli vyhláaka stanoví také termíny a nkteré dalaí podrobnosti tohoto o kování, na stran druhé nkterá ze zmiHovaných naYízení vlády k trestnímu zákoníku obsahují také ur ité dalaí podrobnosti nad rámec pouhého vý tu, napY. definují metody s dopingovým ú inkem nebo mno~ství vtaí ne~ malé u rostlin a hub obsahujících omamnou nebo psychotropní látku nebo u samotných omamných a psychotropních látek a pYípravko. Rovn~ v tchto pYípadech by bylo mo~né argumentovat, ~e skutkové podstaty nkterých trestných ino upravených v trestním zákoníku by nebyly bez pYísluaného provádcího právního pYedpisu kompletní, co~ z nich vaak jeat podle názoru rozaíYeného senátu ne iní právní úpravu protiústavní.<br/><br/>32. RozaíYený senát má rovn~ za to, ~e zákonodárce sledoval legitimní dovody, kdy~ v § 46 zákona o ochran veYejného zdraví vymezil o kovací povinnost pouze rámcov a ponechal na provádcím právním pYedpisu, aby ur il pYípady a termíny, kdy má k naplnní této povinnosti dojít. Jak ostatn uznal ve svém rozsudku i tYetí senát, toto legislativní Yeaení umo~Huje pru~n reagovat na vývoj výskytu jednotlivých infek ních onemocnní na území státu i na nejnovjaí vývoj vdeckého poznání v oblasti lékaYství a farmakologie. Tomu odpovídají i dosavadní zmny vyhláaky . 537/2006 Sb. a pYed tím vyhláaky . 439/2000 Sb., jimi~ dochází rovn~ ke zmn rozsahu povinného o kování. Pokud by byly veakeré tyto podrobnosti upraveny zákonem o ochran veYejného zdraví, bylo by rovn~ výrazn obtí~njaí a asov náro njaí dosáhnout jejich zmny. To by mohlo v nkterých naléhavých pYípadech ohrozit samotný ú el dané právní úpravy, tedy pYedcházení vzniku a aíYení infek ních nemocí jako~to sou ásti ochrany veYejného zdraví. To samozYejm neznamená, ~e by neml zákonodárce právo dosavadní zmocnní k úprav podzákonným právním pYedpisem pYípadnou zmnou § 46 zákona o ochran veYejného zdraví zú~it i zcela zruait a vyhradit si tak tuto otázku v plném rozsahu k vlastnímu uvá~ení. Pokud tak vaak z uvedených legitimních dovodo dosud neu inil, je podstatné, ~e v § 46 zákona o ochran veYejného zdraví ponechal právní úpravu primární povinnosti podrobit se o kování, kterou provádcí právní pYedpis pouze upYesHuje. <br/><br/>33. RozaíYený senát si je vdom toho, ~e otázka zda a do jaké míry stanovit o kovací povinnost má své aspekty nejen odborné, ale i politické, neboe tato povinnost v~dy pYedstavuje ur ité omezení zmiHovaných základních práv a svobod a zároveH se ve spole nosti odliaují názory na pYínos i naopak nkteré ne~ádoucí ú inky o kování v konkrétních pYípadech. Skute nost, ~e jsou podrobnosti vztahující se k této povinnosti upraveny podzákonným právním pYedpisem, vaak neznamená, ~e by tyto otázky a konkrétní úprava v provádcí vyhláace, nemohla být pYedmtem nejen odborné, ale i laické veYejné diskuse. <br/><br/>34. Obdobn pak tato forma právní úpravy nic nemní na tom, ~e tato vyhláaka a její ustanovení podléhají soudní kontrole z toho hlediska, zda pYísluaný druh a rozsah povinného o kování u jednotlivých infek ních nemocí odpovídá, vedle formálních, také materiálním po~adavkom nejen Listiny základních práv a svobod, ale i Úmluvy o biomedicín a Evropské úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod, jak jsou definovány v judikatuYe Evropského soudu pro lidská práva. V ka~dém takovém pYípad si tedy lze polo~it otázku, zda podle aktuálního stavu vdeckého poznání je stanovení pYísluaného povinného o kování a jeho rozsah opatYením nezbytným v demokratické spole nosti k ochran veYejného zdraví, zda tedy vychází z naléhavé spole enské potYeby a zda je sledovanému cíli pYimYené. Jakkoli má Ministerstvo zdravotnictví jako~to orgán moci výkonné disponující pYísluaným odborným zázemím v této otázce airoký prostor pro vlastní uvá~ení, tento prostor není neomezený. Pokud by konkrétní ustanovení vyhláaky neusplo, ani po pYípadném odborném posouzení, v tomto testu proporcionality, jak je uplatHován Evropským soudem pro lidská práva, nemohlo by být takové omezení základních práv v konkrétním pYípad správním soudem aprobováno. <br/><br/>35. Tmito otázkami se ovaem rozaíYený senát v posuzované vci nezabýval, neboe v nich dosud nenastal názorový rozpor v rámci rozhodovací innosti Nejvyaaího správního soudu, nebyly mu tudí~ ani osmým senátem pYedlo~eny a nemá pravomoc o nich v pYedmtné vci rozhodovat.<br/> <br/>36. RozaíYený senát tedy dospl k následujícím závrom: <br/><br/>37. Rámcová úprava povinnosti fyzických osob podrobit se o kování stanovená v § 46 zákona o ochran veYejného zdraví, a její upYesnní ve vyhláace . 537/2006 Sb. odpovídají ústavn právním po~adavkom, podle nich~ povinnosti mohou být ukládány toliko na základ zákona a v jeho mezích ( l. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a meze základních práv a svobod mohou být upraveny pouze zákonem ( l. 4 odst. 2 Listiny).<br/><br/>RozaíYený senát Nejvyaaího správního soudu tedy ji~ o uvedené sporné právní otázce rozhodl, a proto v dané vci Nejvyaaí správní soud podle § 48 odst. 5 s. Y. s. i bez návrhu vyslovil, ~e se v Yízení o kasa ní stí~nosti pokra uje. <br/><br/>Usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, . j. 8 As 6/2011 - 120, tedy pYekonalo právní názor vyslovený v rozsudku tého~ soudu ze dne 21. 7. 2010, . j. 3 Ads 42/2010 - 92, z nho~ Mstský soud v Praze v nyní projednávané vci vycházel. RozaíYený senát pYitom dovodil, ~e právní úprava povinnosti fyzických osob podrobit se pravidelnému o kování stanovená v § 46 zákona o ochran veYejného zdraví a ve vyhláace . 537/2006 Sb. vyhovuje nejen l. 4 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, nýbr~ i jejímu l. 39. Samotná skutková podstata pYestupku je toti~ podle rozaíYeného senátu v základních rysech vymezena v § 29 odst. 1 písm. f) zákona o pYestupcích ve spojení s § 46 zákona o ochran veYejného zdraví, ve vyhláace . 537/2006 Sb. je pouze upYesnna a sankce za tento správní delikt je jednozna n stanovena v § 29 odst. 2 zákona o pYestupcích.<br/><br/> Oproti pYípadu Yeaenému rozaíYeným senátem lze v dané vci nesplnní povinnost podrobit se pravidelnému o kování podle § 4 odst. 1 vyhláaky . 537/2006 Sb. sankcionovat, neboe toto ustanovení stanoví termíny a vkový limit, do kdy je nutno tuto povinnost splnit. Základní o kování proti záakrtu, tetanu, dávivému kaali, invazivnímu onemocnní vyvolanému povodcem Haemophilus influenzae b, pYenosné dtské obrn a virové hepatitid B se toti~ podle § 4 odst. 1 vyhláaky . 537/2006 Sb., ve znní ú inném ke dni vydání ~alobou napadeného rozhodnutí, provede v dob od zapo atého tYináctého týdne po narození dítte, v~dy vaak a~ po zhojení postvakcina ní reakce po o kování proti tuberkulóze, a to tYemi dávkami hexavalentní o kovací látky s acelulární pertusovou slo~kou a inaktivovanou o kovací látkou proti pYenosné dtské obrn (dále jen  hexavalentní o kovací látka") v probhu prvního roku ~ivota dítte, podanými v intervalech nejmén jednoho msíce mezi dávkami, a tvrtou dávkou podanou nejmén 6 msíco po podání tYetí dávky. tvrtá dávka hexavalentní o kovací látky se podá nejpozdji pYed dovraením osmnáctého msíce vku dítte. Ustanovení § 4 odst. 1 vyhláaky . 537/2006 Sb. je tedy právní normou perfektní, tak~e její nesplnní lze sankcionovat podle zákona o pYestupcích.<br/><br/>S ohledem na závry rozhodnutí rozaíYeného senátu dospl Nejvyaaí správní soud k závru, ~e kasa ní stí~nost je dovodná, a proto podle § 110 odst. 1 vty první s. Y. s. napadený rozsudek Mstského soudu v Praze zruail a vc mu vrátil k dalaímu Yízení. V nm je tento soud podle § 110 odst. 4 s. Y. s. vázán výae vysloveným právním názorem. <br/><br/>O nákladech Yízení o kasa ní stí~nosti rozhodne podle § 110 odst. 3 vty první s. Y. s. Mstský soud v Praze v novém rozhodnutí. <br/> <br/><br/>Pou ení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn dne 25. dubna 2012<br/><br/><br/> JUDr. Marie Turková<br/> pYedsedkyn senátu<br/><br/><br/></body> </html>