<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 8 As 6/2011- 120 - text</title> </head> <body> ÿþ8 As 6/2011 - 120<br/><br/><br/><br/><br/>U S N E S E N Í <br/><br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v rozaíYeném senátu slo~eném z pYedsedy JUDr. Josefa Baxy a soudco JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Miluae Doakové, JUDr. Jana Passera, JUDr. Karla `imky, JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jaroslava Vlaaína v právní vci ~alobkyn: nezl. M. N., zast. Mgr. JiYím `vejnohou, advokátem se sídlem Vinohradská 126, Praha 3, proti ~alovanému: Magistrát hlavního msta Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti rozsudku Mstského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2010, . j. 10 Ca 279/2008 - 78,<br/><br/><br/>t a k t o :<br/><br/><br/>I. Rámcová úprava povinnosti fyzických osob podrobit se o kování stanovená v § 46 zákona . 258/2000 Sb., o ochran veYejného zdraví, a její upYesnní ve vyhláace Ministerstva zdravotnictví . 537/2006 Sb., o o kování proti infek ním nemocem, odpovídají ústavn právním po~adavkom, podle nich~ povinnosti mohou být ukládány toliko na základ zákona a v jeho mezích ( l. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a meze základních práv a svobod mohou být upraveny pouze zákonem ( l. 4 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).<br/><br/>II. Vc s e v r a c í k projednání a rozhodnutí osmému senátu.<br/><br/><br/>O d o v o d n  n í :<br/><br/><br/>I.<br/>Vymezení vci<br/><br/>1. Rozhodnutím Yeditelky MateYské akoly Montessori v Praze 12, Urbánkova 3347, ze dne 4. 4. 2006, . j. 30/2006, byla ~alobkyn pYijata do uvedené mateYské akoly. Stalo se tak mj. na základ potvrzení dtské lékaYky o tom, ~e dít absolvovalo základní povinné o kování. Dne 26. 3. 2008 dtská lékaYka informovala mateYskou akolu o tom, ~e u ní Hygienická stanice hl. m. Prahy provedla kontrolu a zjistila, ~e ~alobkyni dosud chybí o kování proti spalni kám, zardnkám a pYíuanicím. Xeditelka mateYské akoly následn vydala rozhodnutí ze dne 10. 4. 2008, . j. 68/2008, o naYízení obnovy Yízení o pYijetí ~alobkyn do mateYské akoly. V odovodnní rozhodnutí Yeditelka konstatovala, ~e podle zmiHovaných informací není ~alobkyn dosud o kována proti spalni kám, zardnkám a pYíuanicím a rodi e ~alobkyn i nadále odmítají dát ~alobkyni o kovat. Povodní potvrzení dtské lékaYky o tom, ~e ~alobkyn absolvovala povinné o kování, se tedy ukázalo nepravdivým a je tudí~ dán dovod pro obnovu Yízení o pYijetí ~alobkyn do mateYské akoly. Proti tomuto rozhodnutí podala ~alobkyn odvolání, které ~alovaný rozhodnutím ze dne 20. 6. 2008, . j. MHMP 326321/2008, zamítl, a potvrdil rozhodnutí prvního stupn o naYízení obnovy Yízení. <br/><br/>2. Následn vydala Yeditelka mateYské akoly rozhodnutí ze dne 14. 7. 2008, . j. 95/2008, jím~ v obnoveném Yízení rozhodla o nepYijetí ~alobkyn do mateYské akoly, neboe na základ zmiHovaných informací vyalo najevo, ~e ~alobkyn nesplHuje zákonné podmínky pro pYijetí do mateYské akoly. Proti tomuto rozhodnutí podala ~alobkyn odvolání, které ~alovaný rozhodnutím ze dne 28. 8. 2008, . j. MHMP483974/2008, zamítl, a rozhodnutí prvního stupn o nepYijetí do mateYské akoly potvrdil. }alovaný konstatoval, ~e ~alobkyn nesplHuje podmínky stanovené v § 50 zákona . 258/2000 Sb., o ochran veYejného zdraví a o zmn nkterých souvisejících zákono, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  zákon o ochran veYejného zdraví ), neboe se nepodrobila pravidelným o kováním, k nim~ podle § 2 odst. 1 písm. a) vyhláaky . 537/2006 Sb., o o kování proti infek ním nemocem, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  vyhláaka . 537/2006 Sb. ), patYí také o kování proti spalni kám, zardnkám a pYíuanicím. ZároveH zákonní zástupci ~alobkyn nedolo~ili, ~e je nezletilá ~alobkyn proti nákaze imunní nebo ~e se o kování nemo~e podrobit pro trvalou kontraindikaci. Dovody, pro které rodi e ~alobkyn odmítli souhlas s o kováním vydat, nejsou podle ~alovaného dostate n vá~né a zásadní. Úmluva na ochranu lidských práv a dostojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o lidských právech a biomedicín (publikována pod . 96/2001 Sb.m.s., dále jen  Úmluva o biomedicín ) pYipouatí ze zásady svobodného a informovaného souhlasu jednotlivce s jakýmkoli lékaYským zásahem mo~né výjimky, pokud jsou stanoveny zákonem a jsou nezbytné v demokratické spole nosti v zájmu mj. ochrany veYejného zdraví nebo ochrany práv a svobod jiných.<br/><br/>3. Proti rozhodnutí ~alovaného podala ~alobkyn ~alobu k Mstskému soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 23. 3. 2010, . j. 10 Ca 279/2008 - 78, zamítl. Ani mstský soud nepYisvd il námitce, podle ní~ je stanovení rozsahu a povinných termíno o kování ve vyhláace . 537/2006 Sb. v rozporu s l. 26 Úmluvy o biomedicín. Mstský soud konstatoval, ~e omezení výkonu práv podle l. 5 a 6 Úmluvy o biomedicín pYipouatí práv l. 26 odst. 1 této Úmluvy. K tomuto omezení doalo zákonem, jak Úmluva vy~aduje, konkrétn je obsa~eno v § 46 odst. 1 zákona o ochran veYejného zdraví, který stanoví povinnost podrobit se pravidelnému o kování. PYísluaná vyhláaka pak upravuje lenní o kování, druhy pravidelného o kování a podmínky jeho provedení. Mstský soud se tedy neztoto~nil s názorem ~alobkyn, ~e v daném pYípad mohlo k omezení práv ~alobkyn vyplývajících z Úmluvy dojít pouze zákonem, odkázal pYitom, obdobn jako pYed ním ~alovaný, na rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 28. 2. 2006, . j. 5 As 17/2005  66, publikovaný pod . 969/2006 Sb. NSS. Mstský soud dále poukázal na § 50 zákona o ochran veYejného zdraví, podle nho~ jesle nebo pYedakolní zaYízení mohou pYijmout pouze dít, které se podrobilo stanoveným pravidelným o kováním, pYípadn má doklad, ~e je proti nákaze imunní nebo se o kování nemo~e podrobit pro trvalou kontraindikaci. Povinnost podrobit se v pYípadech a termínech stanovených v provádcím právním pYedpisu pravidelnému o kování je pak upravena práv v § 46 odst. 1 zákona o ochran veYejného zdraví, pYi em~ odpovdnost za osobu mladaí 15 let nese dle § 46 odst. 4 tohoto zákona její zákonný zástupce. K námitce ~alobkyn, ~e vyhláaka . 537/2006 Sb. v daném pYípad nestanoví asové období, ve kterém musí být dít o kováno proti spalni kám, zardnkám a pYíuanicím, mstský soud poznamenal, ~e v daném pYípad je rozhodující dikce § 50 zákona o ochran veYejného zdraví, který stanoví výslovn, ~e do pYedakolního zaYízení mo~e být pYijato pouze dít, které se pravidelnému o kování podrobilo. Je pYitom na voli zákonných zástupco, zda dít do takového zaYízení pYihlásí i nikoliv. Pokud se tak stane, musí se dít podrobit v zájmu kolektivní prevence infek ních nemocí stanoveným podmínkám pYijetí, tedy i zákonnému o kování. Mstský soud neshledal dovodnými ani dalaí námitky ~alobkyn.<br/><br/>4. Proti rozsudku mstského soudu podala ~alobkyn (st~ovatelka) kasa ní stí~nost, v ní~ povodn namítala, ~e se mstský soud nedostate n vypoYádal a následn chybn posoudil soulad vyhláaky . 537/2006 Sb. s Úmluvou o biomedicín a s Listinou základních práv a svobod a odkazovala pYitom na nález Ústavního soudu ze dne 3. 10. 1996, sp. zn. III. ÚS 105/95, z nho~ vyvozovala, ~e na rozdíl od obecného ustanovení l. 4 odst. 1 Listiny, podle nho~ mohou být povinnosti ukládány toliko na základ zákona a v jeho mezích a jen pYi zachování základních práv a svobod, jakákoli bli~aí úprava podzákonným právním pYedpisem nepYichází v úvahu tam, kde Ústava R, Listina i mezinárodní smlouva o lidských právech odkazují na to, ~e omezení daného základního práva mo~e být provedeno pouze zákonem. To je podle st~ovatelky vzhledem k dikci l. 26 Úmluvy o biomedicín práv daný pYípad. St~ovatelka tedy mla za to, ~e jakákoli úprava vztahující se k o kovací povinnosti v podzákonném pYedpisu je z uvedených dovodo nepYípustná. <br/><br/>5. V doplnní kasa ní stí~nosti ze dne 5. 9. 2010 st~ovatelka odkázala na rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 21. 7. 2010, . j. 3 Ads 42/2010  92, který shledal rozpor pYedcházející vyhláaky . 439/2000 Sb., o o kování proti infek ním nemocem, ve znní pozdjaích pYedpiso, (dále jen  vyhláaka . 439/2000 Sb.) i zmocHovacího ustanovení k jejímu vydání (tj. § 46 zákona o ochran veYejného zdraví) s l. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. St~ovatelka se ztoto~Huje s názorem vyjádYeným v tomto rozsudku, ~e vyhláaka zasahuje do vcí vyhrazených zákonu, neboe stanoví primární povinnosti jednotlivcom.<br/><br/>6. }alovaný se ke kasa ní stí~nosti ani k jejímu doplnní nevyjádYil. <br/><br/><br/>II.<br/>Dovody postoupení vci rozaíYenému senátu<br/><br/>7. Osmý senát Nejvyaaího správního soudu se po pYedb~ném posouzení rozhodl pYedlo~it vc rozaíYenému senátu Nejvyaaího správního soudu, a to k zodpovzení otázky, zda byla vyhláaka . 537/2006 Sb. vydána v zákonných mezích, resp. zda nezasahuje do vcí vyhrazených zákonu. <br/><br/>8. Osmý senát má za to, ~e v dané otázce existuje v judikatuYe Nejvyaaí správního soudu rozpor. V této souvislosti osmý senát poukazuje na rozsudek pátého senátu ze dne 28. 2. 2006, . j. 5 As 17/2005  66, publikovaný pod . 969/2006 Sb. NSS, na stran jedné a na rozsudek tYetího senátu ze dne 21. 7. 2010, . j. 3 Ads 42/2010  92, na stran druhé. V rozsudku sp. zn. 5 As 17/2005 sice schází výslovná argumentace soudu o ústavnosti a zákonnosti pYísluané vyhláaky, ale z rozhodnutí tento závr vyplývá podle osmého senátu implicitn. Bez zaujetí takového názoru by pátý senát nemohl rozhodnout tak, jak rozhodl. Jeho rozsudek byl sice zruaen nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 449/06, nicmén Ústavní soud se ústavností a zákonností pYísluané vyhláaky v podstat nezabýval. Nosným dovodem pro rozhodnutí Ústavního soudu byl závr o mo~nosti poruaení ústavního práva st~ovatele na projevení svého nábo~enství nebo víry. Naopak tYetí senát dospl ve vci sp. zn. 3 Ads 42/2010 k závru, ~e vyhláaka . 439/2000 Sb. zasahuje do vcí vyhrazených zákonu, neboe vzhledem ke zcela obecné formulaci § 46 zákona o ochran veYejného zdraví stanoví primární povinnosti. <br/><br/>9. Osmý senát podotýká, ~e bye pátý a tYetí senát rozhodovaly pYedevaím ve vztahu k vyhláace 439/2000 Sb., která ji~ byla nahrazena vyhláakou . 537/2006 Sb., nelze se od názoru tYetího senátu bez rozhodnutí rozaíYeného senátu odchýlit, neboe jednak i v nyní posuzované vci je povodní vyhláaka . 439/2000 Sb. relevantní jako~to právní pYedpis ú inný v dob prvního rozhodnutí o pYijetí st~ovatelky do mateYské akoly, jednak jsou ob vyhláaky z hlediska jejich obsahu obdobné. V podstat shodné je také pro vaechny uvedené vci ustanovení § 46 zákona o ochran veYejného zdraví. Podle osmého senátu není zásadní ani to, ~e pátý i tYetí senát rozhodovaly ve vcech správních delikto spáchaných nerespektováním o kovací povinnosti. I kdy~ v tchto pYípadech pYistupuje ústavnprávní po~adavek nullum crimen, nulla poena sine lege, platí i v jiných oblastech obecný imperativ, podle nho~ práva a povinnosti lze ukládat toliko na základ zákona a v jeho mezích ( l. 4 odst. 1 Listiny). Jen obtí~n si lze pYedstavit, ~e by pYedmtná vyhláaka neobstála z hlediska správního trestání, ale byla by shledána vyhovující v posuzované vci, kde nejde striktn Ye eno o trestní sankci. PYedmtem posouzení rozaíYeného senátu by tedy mla být otázka, zda právní úprava povinnosti podrobit se pravidelnému o kování stanovená v § 46 odst. 1 zákona o ochran veYejného zdraví a v navazujícím podzákonném pYedpisu obstojí ve svtle ústavnprávního po~adavku, podle nho~ lze povinnosti ukládat toliko na základ zákona a v jeho mezích. <br/><br/>10. Osmý senát se pYitom pYiklání k názoru, ~e tato úprava obstojí. PYipomíná pYitom, ~e uvedený ústavní imperativ ukládání povinností na základ zákona neznamená, ~e by tak bylo mo~né u init pouze zákonem; pak by ji~ jakákoliv odvozená normotvorba, s ní~ Ústava jinak po ítá, nemla smysl. Zákonu je vyhrazeno pouze stanovení primárních povinností, tedy zákon musí tyto povinnosti upravovat alespoH rámcov. PYedkládající senát konstatuje, ~e je tYeba splnní tchto podmínek posuzovat pYípad od pYípadu, pYi em~ eventuální ústavní deficity zákonného zmocHovacího ustanovení nemo~e obecný soud s ohledem na l. 95 Ústavy vyYeait sám, ale musí se obrátit na Ústavní soud. Podle osmého senátu je § 46 odst. 1 zákona o ochran veYejného zdraví dostate n konkrétní, neboe stanoví jednozna nou povinnost vybrané skupin fyzických osob podrobit se o kování proti infek ním nemocem, pYi em~ provádcí právní pYedpis pouze ve shod se zmocnním uvedeným v § 46 odst. 6 zákona o ochran veYejného zdraví upYesHuje, proti kterým infek ním nemocem se o kuje a popisuje provedení tohoto o kování. Na rozdíl od tYetího senátu osmý senát neshledal výrazné odlianosti od legislativního Yeaení trestní odpovdnosti za aíYení naka~livé nemoci. Podle tYetího senátu trestnprávní úprava stanoví na rozdíl od právní úpravy o kování veakeré znaky jednání reprobovaného zákonem a podzákonný pYedpis obsahuje pouze vý et onemocnní. Osmý senát má naopak za to, ~e rovn~ u provádcí vyhláaky k § 46 zákona o ochran veYejného zdraví se jedná pYedevaím o vý et nemocí, proti nim~ je nutno se pravideln o kovat, pYi em~ samotnou o kovací povinnost jednozna n stanoví zákon. Upravuje-li provádcí pYedpis podrobnji podmínky provedení o kování, nejedná se dle pYedkládajícího senátu o odlianost, která by mla vést k jinému závru ne~ u trestnprávní úpravy.<br/><br/>11. Osmý senát tedy usnesením ze dne 29. 6. 2011, . j. 8 As 6/2010  108, rozhodl o postoupení vci rozaíYenému senátu. <br/><br/><br/>III.<br/>Pravomoc rozaíYeného senátu k rozhodnutí <br/><br/>12. RozaíYený senát nejprve zkoumal, zda má pravomoc ve vci rozhodovat. Podle § 17 odst. 1 s. Y. s., dospje-li senát Nejvyaaího správního soudu pYi svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlianý od právního názoru ji~ vyjádYeného v rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu, postoupí vc k rozhodnutí rozaíYenému senátu. Úkolem rozaíYeného senátu je tedy sjednocovat judikaturu Nejvyaaího správního soudu, je oprávnn rozhodovat pouze tam, kde mu byla vc postoupena senátem tohoto soudu, který dospl k právnímu názoru odlianému od právního názoru dYíve Nejvyaaím správním soudem vysloveného (viz napY. usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 12. 6. 2007, . j. 2 Afs 52/2006  86, publikované pod . 1762/2009 Sb. NSS). <br/><br/>13. RozaíYený senát má za to, ~e v daném pYípad jsou podmínky pro jeho rozhodování dány, a odkazuje pYitom na to, co k této otázce ji~ uvedl osmý senát v pYekládacím usnesení; ovaem s tím rozdílem, ~e rozaíYený senát nepova~uje za podstatné, zda je ve zmiHovaném rozsudku pátého senátu ve vci sp. zn. 5 As 17/2005 implicitn obsa~en názor o ústavnosti a zákonnosti pYísluané vyhláaky. Je toti~ v ka~dém pYípad zYejmé, ~e se chce osmý senát odchýlit od názoru zaujatého tYetí senátem Nejvyaaího správního soudu v jeho rozsudku ze dne 21. 7. 2010, . j. 3 Ads 42/2010  92. Není pYitom rozhodující, ~e v nyní posuzované vci jde ji~ pYevá~n o jinou vyhláaku ne~ ve vci tYetího senátu, neboe nová vyhláaka je obdobného znní jako vyhláaka pYedcházející. <br/><br/>14. Podle názoru rozaíYeného senátu není rozhodující ani to, ~e v pYípad pYedlo~eném osmým senátem nejde o pYestupek spáchaný nesplnním o kovací povinnosti, ale o nepYijetí dítte do mateYské akoly. Bye § 50 zákona o veYejném zdraví, na který odkazuje rovn~ § 34 odst. 5 zákona . 561/2004 Sb., o pYedakolním, základním, stYedním, vyaaím odborném a jiném vzdlávání (akolský zákon), ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  akolský zákon ), skute n nestanoví samotnou o kovací povinnost ani sankci za její nesplnní, ale toliko podmínku pro pYijetí dítte do pYedakolního zaYízení, je zYejmé, ~e tato ustanovení s úpravou o kovací povinnosti v § 46 zákona o ochran veYejného zdraví a na nj navazující vyhláace po ítají a bez ní by tato podmínka nemla ~ádný obsah. Je to práv vyhláaka . 537/2006 Sb., která stanoví v § 5 pravidelné o kování proti spalni kám, zardnkám a pYíuanicím, je~ st~ovatelka v dané vci neabsolvovala a nesplnila tedy podle správních orgáno nutnou podmínku pro pYijetí do mateYské akoly. Podle názoru rozaíYeného senátu by nebylo mo~né v judikatuYe Nejvyaaího správního soudu do budoucna vycházet z toho, ~e vyhláaka . 537/2006 Sb. pro ur itý typ vcí z pohledu ústavního principu, podle nho~ lze povinnosti ukládat toliko na základ zákona a v jeho mezích, obstojí, zatímco pro jiný typ rozhodovaných vcí, které lze zaYadit do oblasti správního trestání, by tatá~ vyhláaka ve stejném testu neuspla. <br/><br/>15. RozaíYený senát má tedy za to, ~e podmínka existence odlianého právního názoru, ne~ jaký byl ji~ vyjádYen v rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu, je v dané vci dána. Je ovaem samozYejmé, ~e rozaíYený senát bude muset pYi posuzování sporné otázky, tedy toho, zda pYedmtná vyhláaka nezasahuje do oblastí vyhrazených zákonu, zohlednit jak hlediska, která jsou relevantní ve vci, o ní~ má rozhodovat osmý senát, tak i hlediska, je~ byla relevantní ve vci, v ní~ zaujal nyní napadený právní názor senát tYetí, tedy ve vci pYestupku za nesplnní povinnosti stanovené k pYedcházení vzniku a aíYení infek ních nemocí [§ 29 odst. 1 písm. f) zákona . 200/1990 Sb., o pYestupcích, ve znní pozdjaích pYepiso (dále jen  zákon o pYestupcích )], jej~ je tYeba pova~ovat za trestní obvinní ve smyslu l. 6 odst. 1 Úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod se vaemi dosledky z toho vyplývajícími. <br/><br/>16. Druhou nezbytnou podmínkou pro rozhodování rozaíYeného senátu je to, aby posouzení pYedlo~ené právní otázky rozaíYeným senátem bylo potYebné pro rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu o dané vci. Vzhledem k tomu, ~e st~ovatelka v kasa ní stí~nosti a jejím doplnní výslovn namítá, ~e pYedmtná vyhláaka zasahuje do vcí vyhrazených zákonu, lze stru n konstatovat, ~e i druhá podmínka pro rozhodování rozaíYeného senátu je splnna. <br/><br/><br/><br/><br/>IV.<br/>Posouzení vci rozaíYeným senátem<br/><br/>17. PYi posouzení samotné sporné právní otázky, zda vyhláaka . 537/2006 Sb., resp. její pYedchodkyn vyhláaka . 439/2000 Sb., zasahují do vcí vyhrazených zákonu, se musí rozaíYený senát Nejvyaaího správního soudu vypoYádat nejprve s námitkou st~ovatelky, podle ní~ je v daném pYípad jakákoli úprava podzákonným právním pYedpisem nepYípustná, neboe jde o omezení základních práv garantovaných zejména Úmluvou o biomedicín, které lze podle l. 26 této Úmluvy omezit pouze zákonem. <br/><br/>IV. a)<br/>PYípustnost právní úpravy podzákonným pYedpisem<br/><br/>18. St~ovatelka v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 3. 10. 1996, sp.zn. III. ÚS 105/95, v nm~ Ústavní soud vyslovil mj. následující:  [N]ikoli ve vaech pYípadech, kdy ústavn právní normy odkazují na zákon, je vylou ena bli~aí úprava ni~aími normativními akty. Tak je tomu ovaem pouze tehdy, kdy ústavní zákon takovou úpravu vyhrazuje výslovn pouze zákonu ( lánek 4 odst. 3, lánek 8 odst. 2, 3, 5, 6, lánek 39 Listiny, lánek 104 Ústavy R), nikoli vaak v pYípad lánku 4 odst. 1 Listiny, podle kterého povinnosti mohou být ukládány toliko na základ zákona a v jeho mezích a jen pYi zachování základních práv a svobod. Normativní akty ni~aí právní síly mohou tedy na základ zákona a v jeho mezích vydávat i ministerstva a jiné správní úYady, jsou-li k tomu zákonem zmocnny. V tomto senátním nálezu tedy Ústavní soud výslovn odliaoval mezi obecnou zásadou vyjádYenou v l. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle nho~ mohou být povinnosti ukládány toliko na základ zákona a v jeho mezích, a mezi ustanoveními, podle nich~ mohou být ur ité právo nebo svoboda omezeny nebo ur itá otázka upravena pouze zákonem a kde tedy by byla podle tohoto nálezu jakákoli úprava v podzákonném právním pYedpisu zcela vylou ena. Pokud ovaem pYísluaný senát Ústavního soudu skute n hodlal u init takovou distinkci, pak ml namísto l. 4 odst. 3 Listiny odkázat spíae na l. 4 odst. 2 Listiny, podle nho~ mohou být meze základních práv a svobod upraveny za podmínek stanovených Listinou pouze zákonem. <br/><br/>19. Nkteré dYívjaí plenární nálezy Ústavního soudu by tomuto názoru, který zastává rovn~ st~ovatelka, nasvd ovaly, bye v nich není natolik explicitn vyjádYen, jako tomu bylo v citovaném senátním nálezu ze dne 3. 10. 1996, sp.zn. III. ÚS 105/95 (srov. napY. nálezy ze dne 3. 7. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 43/95, ze dne 10. 6. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 35/95, a ze dne 14. 2. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 45/2000; srov. té~ rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 30. 7. 2009, . j. 7 As 32/2009  69, publikovaný pod . 2014/2010 Sb. NSS), nicmén lze konstatovat, ~e se pozdjaí plenární judikatura Ústavního soudu od tohoto názoru, podle nho~ by ml být v daném ohledu inn zásadní rozdíl mezi l. 4 odst. 1 a l. 4 odst. 2 Listiny, odklonila (srov. napY. nálezy ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 5/01, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 23/02, ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 28/06; srov. té~ rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, . j. 5 As 69/2009  86, publikovaný pod . 2245/2011 Sb. NSS). <br/><br/>20. Ve zmiHovaném plenárním nálezu ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 5/01, Ústavní soud výslovn konstatoval: <br/><br/> Ústavní soud se dále zabýval otázkou legislativní kompetence vlády a Ministerstva zemdlství k stanovení systému kvót. V tomto smru konstatoval, ~e kvantitativní omezení výroby, dodávek i spotYeby ur itého zbo~í nebo poskytování, zprostYedkování i pYijímání ur itých slu~eb v rámci základního práva na svobodnou volbu povolání, práva podnikat nebo provozovat jinou hospodáYskou innost ( l. 26 odst. 1 Listiny) lze v eské republice - podobn jako pYi stanovení jiných podmínek nebo omezení - zavést jedin zákonem ( l. 26 odst. 2 Listiny). Vymezení podrobností souvisejících s tmito omezeními nebo zpYesnní rámcových podmínek mo~e být provedeno podzákonným právním pYedpisem, jestli~e jej pYísluaný orgán vydal dle zmocnní Ústavy R i b~ného zákona. Ústava pYitom rozliauje mezi právem vlády vydávat naYízení  k provedení zákona a v jeho mezích ( l. 78 Ústavy R) a mezi právem ministerstev, jiných správních úYado a orgáno územní samosprávy  na základ a v mezích zákona vydávat právní pYedpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocnny ( l. 79 odst. 3 Ústavy R). (& ) <br/><br/>Ústavní soud v této souvislosti uvádí, ~e se neztoto~Huje s tvrzením skupiny poslanco, ~e napadené naYízení vybo uje z mezí stanovených zákonem . 256/2000 Sb. a ~e je v rozporu s l. 4 Listiny, podle nho~ povinnosti mohou být ukládány toliko na základ zákona a v jeho mezích a meze základních práv a svobod mohou být upraveny pouze zákonem. Ústavní soud ji~ v nálezu . 96/2001 Sb. judikoval, ~e ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy musí respektovat následující zásady: <br/><br/>- naYízení musí být vydáno oprávnným subjektem,<br/> - naYízení nemo~e zasahovat do vcí vyhrazených zákonu,<br/>- musí být zYejmá vole zákonodárce k úprav nad zákonný standard (musí být tedy otevYen prostor pro sféru naYízení).<br/><br/>V pYípad napadeného naYízení Ústavní soud - z výae uvedených dovodo - konstatuje, ~e vaechny citované zásady pro jeho vydání byly zachovány, neboe napadené naYízení vydala vláda jako~to oprávnný subjekt, naYízení svým obsahem nezasahuje do vcí vyhrazených zákonu ( . 256/2000 Sb.) a zákonodárcem stanovené vymezení obsahu napadeného naYízení (§ 12 zákona . 256/2000 Sb.) je dostate n konkrétní tak, aby bylo mo~no usuzovat na zYejmou voli zákonodárce ve výae uvedeném smyslu. Lze tedy shrnout, ~e napadené naYízení výhradu zákona neporuauje, neboe toliko na základ výslovného zákonného zmocnní konkretizuje problematiku, upravenou v základních rysech ji~ samotným zákonem. Opa ný závr, který by po~adoval stanovení jakékoliv povinnosti pYímo a výhradn zákonem, by zjevn vedl k absurdním dosledkom, a to k popYení smyslu sekundární (a v nkterých pYípadech i primární) normotvorby, jeliko~ pojmovou sou ástí ka~dé právní normy je vymezení ur itých práv a povinností adresáto normy. (& )<br/><br/>Kone n (& ) není dovodná ani námitka navrhovatelo, ~e jakékoliv omezení základního práva zakotveného v l. 26 odst. 1 Listiny lze provést toliko zákonem (a nikoliv naYízením vlády), co~ prý pYedmtné naYízení nerespektuje a ocitá se tím v rozporu s l. 4 odst. 2 Listiny. V daném pYípad toti~ vláda respektovala pYísluané zásady pro vydání napadeného naYízení - na základ výslovného zákonného zmocnní - a toto naYízení (s výjimkou ustanovení § 14 odst. 2 - viz str. 11 a § 4 odst. 2 - viz str. 24) svou materií toliko podrobnji konkretizuje citované zákonné zmocnní, tzn. problematiku, upravenou v základních rysech ji~ samotným zákonem. Je tedy zjevné, ~e napadené naYízení jako celek není protiústavní ani v tomto smru; meze základních práv a svobod byly v tomto pYípad stanoveny pYímo zákonem ( l. 4 odst. 2 Listiny) a povinnosti z tohoto naYízení vyplývající jsou proto ukládány  na základ zákona a v jeho mezích ( l. 4 odst. 1 Listiny). (doraz doplnn) <br/><br/>21. Novjaí judikatura Ústavního soudu tedy nestaví l. 4 odst. 1 Listiny na stran jedné a l. 4 odst. 2 Listiny a na nj navazující zvláatní ustanovení Listiny týkající se mo~ných omezení jednotlivých základních práv a svobod na stran druhé do vzájemného protikladu v tom smyslu, ~e by podzákonná právní úprava byla mo~ná jen v oblastech, je~ se ~ádným zposobem nedotýkají základních práv a svobod. Naopak, podle citovaného nálezu jsou odstavce 1 a 2 l. 4 Listiny komplementární v tom smyslu, ~e pokud jsou primární povinnosti stanoveny zákonem a podzákonná úprava tyto povinnosti v souladu s l. 4 odst. 1 Listiny na základ zákona a v jeho mezích pouze upYesHuje, je zároveH u inno zadost i l. 4 odst. 2 Listiny, pYípadn navazujícím zvláatním ustanovením Listiny, resp. mezinárodních smluv o lidských právech, neboe i v takovém pYípad lze mít za to, ~e jsou meze základních práv a svobod stanoveny zákonem a podzákonný pYedpis má skute n pouze upYesHující funkci. S tímto názorem se ztoto~Huje rovn~ rozaíYený senát Nejvyaaího správního soudu a má za to, opa ný pYístup by nakonec vedl, jak konstatuje i citovaný nález Ústavního soudu, k absurdním dosledkom. Lze toti~ jen velmi obtí~n najít takovou oblast právní regulace, která by se njakým zposobem nedotýkala nkterého ze základních práv a nepYedstavovala jeho ur ité omezení. Dosledné prosazování takového výkladu l. 4 odst. 2 a navazujících ustanovení Listiny (v etn l. 39 Listiny vyjadYujícího zásadu nullum crimen, nulla poena sine lege), podle nho~ by jakákoli právní úprava podzákonným právním pYedpisem v oblasti základních práv a svobod, bye vydaná na základ zákona a v jeho mezích, byla zcela nepYípustná, by vedlo k faktickému  vymazání l. 4 odst. 1 Listiny, ale i l. 78, l. 79 odst. 3 a l. 104 odst. 3 Ústavy, které s existencí podzákonných právních pYedpiso výslovn po ítají.<br/><br/>22. Navíc st~ovatelka opírala svou argumentaci o znní l. 26 odst. 1 Úmluvy o biomedicín, podle nho~ ~ádná omezení nelze uplatnit na výkon práv a ochranných ustanovení obsa~ených v této úmluv krom tch, která stanoví zákon a která jsou nezbytná v demokratické spole nosti v zájmu bezpe nosti veYejnosti, pYedcházení trestné innosti, ochrany veYejného zdraví nebo ochrany práv a svobod jiných. K tomu je nutno Yíci, ~e Úmluva o biomedicín je mezinárodní smlouvou o lidských právech, je~ byla sjednána v rámci Rady Evropy, a bye Evropský soud pro lidská práva není pYísluaný k projednávání individuálních stí~ností na poruaení práv vyplývajících z Úmluvy o biomedicín, je podle jejího l. 29 nadán pravomocí k výkladu této úmluvy. Není tedy divu, ~e se Úmluva o biomedicín v nkterých svých formulacích, mj. práv v l. 26 odst. 1, zjevn inspiruje obdobnými ustanoveními Úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod, a to tím spíae, ~e v Yad pYípado mohou poruaení práv vyplývajících z Úmluvy o biomedicín pYedstavovat zároveH poruaení práv garantovaných Úmluvou o ochran lidských práv a základních svobod, zejména práva na respektování soukromého ~ivota podle jejího l. 8. Je tedy vhodné, aby obdobná ustanovení obou úmluv byla rovn~ obdobn interpretována, a to v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. l. 26 odst. 1 Úmluvy o biomedicín stanovící pYípustná omezení práv vyplývajících z této úmluvy je analogický druhým odstavcom l. 8 a~ 11 Úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod upravujících podmínky mo~ného omezení práv a svobod deklarovaných v prvních odstavcích tchto ustanovení. Jednou z tchto podmínek je, aby tato omezení byla  stanovena zákonem , pYípadn  v souladu se zákonem . Jedná se ovaem o eský pYeklad originálu anglického ( prescribed by law ), resp. francouzského ( prévues par la loi ), které nemají podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva ten úzký význam, ~e by se muselo v~dy jednat výhradn o zákon jako~to právní akt parlamentu, ale spíae jde o to, aby tato omezení pYísluaných základních práv byla stanovena  právem v materiálním smyslu (v etn napY. ustálené judikatury), které má ur itou kvalitu, tedy musí se jednat o právní pravidlo pYístupné a pYitom dostate n jasné a pYedvídatelné, aby poskytovalo ochranu pYed svévolnými zásahy do zaru eného práva (viz napY. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. 4. 1979 Sunday Times v. Spojené království a ze dne 25. 3. 1985 Barthold v. Nmecko). <br/> <br/>23. Lze tedy uzavYít, ~e l. 4 odst. 2 Listiny, l. 39 Listiny, l. 26 odst. 1 Úmluvy o biomedicín ani ~ádné jiné ustanovení ústavního poYádku nebrání tomu, aby podrobnosti týkající se o kovací povinnosti byly upraveny provádcím právním pYedpisem, stane-li se tak na základ zákona a v jeho mezích.<br/><br/><br/>IV. b)<br/>Posouzení § 46 zákona o ochran veYejného zdraví a vyhláaky . 537/2006 Sb. <br/><br/>24. Je tedy tYeba posoudit, zda právní úprava o kovací povinnosti podle § 46 zákona o ochran veYejného zdraví a na nj navazující vyhláaky obstojí ve svtle ústavního po~adavku vyjádYeného zejména v l. 4 odst. 1 Listiny, podle nho~ mohou být povinnosti ukládány toliko na základ zákona a v jeho mezích. Jak ji~ bylo Ye eno mj. v citovaném nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 5/01, tato zásada znamená, ~e provádcím právním pYedpisem sice mohou být jednotlivcom ukládány povinnosti, ovaem nikoliv povinnosti primární, tedy tyto základní povinnosti musí být stanoveny alespoH rámcov, ale pYitom dostate n jasn a ur it zákonem, který potom podzákonný právní pYedpis pouze upYesHuje. Jedná-li se navíc, jako v daném pYípad, o právní pYedpis odvozený od l. 79 odst. 3 Ústavy, k jeho~ vydání je tYeba výslovného zákonného zmocnní, musí takové zmocnní dostate n jasn a ur it definovat otázky, je~ zákonodárce pYenechává právní úprav v podzákonném pYedpisu, a zároveH nesmí tento prostor vymezovat natolik airoce, aby provádcí pYedpis zasahoval do sféry vyhrazené zákonu, tedy pYedevaím práv do úpravy primárních povinností.<br/><br/>25. TYetí senát shledal v rozsudku ze dne 21. 7. 2010, . j. 3 Ads 42/2010  92, úpravu obsa~enou v § 46 zákona o ochran veYejného zdraví z hlediska uvedené ústavnprávní zásady a rovn~ zásady nullum crimen, nulla poena sine lege vyjádYené mj. v l. 39 Listiny nevyhovující. Je ovaem v prvé Yad tYeba pYisvd it osmému senátu, ~e pokud tYetí senát spatYoval tyto ústavnprávní deficity v pYília obecném vymezení o kovací povinnosti v § 46 odst. 1 zákona o ochran veYejného zdraví a zároveH v pYília airokém zmocnní pro pYísluanou vyhláaku stanoveném v § 46 odst. 6 zákona o ochran veYejného zdraví, a nikoliv primárn ve vyhláace samotné, tedy neml za to, ~e by vyhláaka pYekra ovala existující zákonné zmocnní, ale ~e toto zákonné zmocnní dává vyhláace pYília airoký prostor, který má být vyhrazen zákonu, pak neml být Yeaením závr o neaplikovatelnosti vyhláaky, ale pYedlo~ení vci Ústavnímu soudu s návrhem na zruaení tchto ustanovení zákona o ochran veYejného zdraví, jejich~ znním byl tYetí senát na jedné stran vázán ( l. 95 odst. 1 Ústavy), která ovaem na stran druhé pokládal za protiústavní ( l. 95 odst. 2 Ústavy).<br/><br/>26. RozaíYený senát se ovaem nemo~e ztoto~nit ani se samotným závrem tYetího senátu, podle nho~ § 46 zákona o ochran veYejného zdraví ve svtle uvedených ústavnprávních zásad neobstojí. <br/><br/>27. Ustanovení § 46 zákona o ochran veYejného zdraví, ve znní ú inném do 31. 3. 2012, zní (pozn.: od 1. 4. 2012 dochází pouze k terminologické zmn v odst. 2, 3 a 5): <br/><br/>  (1) Fyzická osoba, která má na území eské republiky trvalý pobyt, cizinec, jemu~ byl povolen trvalý pobyt, cizinec, který je oprávnn k trvalému pobytu na území eské republiky, a dále cizinec, jemu~ byl povolen pYechodný pobyt na území eské republiky na dobu delaí ne~ 90 dno nebo je oprávnn na území eské republiky pobývat po dobu delaí ne~ 90 dno, jsou povinni podrobit se, v provádcím právním pYedpisu upravených pYípadech a termínech, stanovenému druhu pravidelného o kování. Provádcím právním pYedpisem stanovené fyzické osoby a fyzické osoby, které mají být zaYazeny na pracoviat s vyaaím rizikem vzniku infek ních onemocnní, jsou povinny podrobit se ve stanoveném rozsahu stanovenému druhu zvláatního o kování.<br/> <br/> (2) PYed provedením pravidelného a zvláatního o kování je fyzická osoba povinna podrobit se v pYípadech upravených provádcím právním pYedpisem vyaetYení stavu imunity (odolnosti). Pravidelné a zvláatní o kování se neprovede pYi zjiatní imunity vo i infekci nebo zjiatní zdravotního stavu, který brání podání o kovací látky (trvalá kontraindikace). O tchto skute nostech zdravotnické zaYízení vystaví fyzické osob potvrzení a dovod upuatní od o kování zapíae do zdravotnické dokumentace.<br/> <br/> (3) Zjistí-li pYísluaný orgán ochrany veYejného zdraví, ~e se nezletilá fyzická osoba nepodrobila o kování nebo vyaetYení podle odstavce 2, a jde-li o nezletilou fyzickou osobu, která nemá zvoleného praktického lékaYe, stanoví jí rozhodnutím povinnost podrobit se tomuto o kování nebo vyaetYení v ur eném zdravotnickém zaYízení.<br/> <br/> (4) Jde-li o osobu, která nedovraila patnáctý rok svého vku, odpovídá za splnní povinností podle odstavco 1 a~ 3 její zákonný zástupce.<br/> <br/> (5) Orgán ochrany veYejného zdraví, který vydal rozhodnutí podle odstavce 3, po~ádá ur ené zdravotnické zaYízení, aby o kování nebo vyaetYení provedlo. Ur ené zdravotnické zaYízení je povinno ~ádosti vyhovt.<br/> <br/> (6) Provádcí právní pYedpis upraví lenní o kování a podmínky provedení o kování, zposoby vyaetYování imunity, pracoviat s vyaaím rizikem vzniku infek ního onemocnní a podmínky, za nich~ mohou být v souvislosti se zvláatním o kováním fyzické osoby zaYazeny na pracoviat s vyaaím rizikem vzniku infek ního onemocnní. <br/><br/>28. RozaíYený senát pova~uje za rozhodující, ~e odstavec 1 citovaného ustanovení stanoví zcela jednozna n ur itým skupinám fyzických osob povinnost podrobit se pravidelnému o kování nebo zvláatnímu o kování. Na to pak navazuje povinnost upravená v odstavci druhém podrobit se v nkterých pYípadech pYed provedením pravidelného nebo zvláatního o kování vyaetYení stavu imunity (odolnosti), resp. mo~né trvalé kontraindikace. Dalaí související otázky jsou pak Yeaeny v odstavcích 3 a~ 5. Odstavec aestý pak v souladu s odstavci pYedcházejícími svYuje provádcímu právnímu pYedpisu (pYísluané vyhláace Ministerstva zdravotnictví  viz § 108 zákona o ochran veYejného zdraví) lenní o kování a podmínky provedení o kování (tedy proti jakým infek ním nemocem nutno o kovat a v jakých termínech), zposoby vyaetYování imunity, vymezení pracoviae s vyaaím rizikem vzniku infek ního onemocnní a podmínky, za nich~ mohou být v souvislosti se zvláatním o kováním fyzické osoby zaYazeny na pracoviat s vyaaím rizikem vzniku infek ního onemocnní. Lze tedy Yíci, ~e zákon stanoví vybraným skupinám fyzických osob sice rámcov, ale dostate n jasn a ur it samotnou povinnost nechat se o kovat, a to v rámci pravidelného nebo zvláatního o kování, a s tím související povinnost podstoupit pYed tím vyaetYení stavu imunity, vyhláaka pak zejména upYesHuje, u jakých infek ních nemocí a v jakých termínech povinnost podrobit se pravidelnému nebo zvláatnímu o kování nastává, a stanoví dalaí podrobnosti. <br/><br/>29. Na tuto právní úpravu pak navazují nejen § 50 zákona o veYejném zdraví a § 34 odst. 5 akolského zákona, ale té~ ji~ rovn~ zmiHovaný § 29 odst. 1 písm. f) zákona o pYestupcích, podle nho~ se pYestupku dopustí ten, kdo poruaí zákaz nebo nesplní povinnosti stanovené nebo ulo~ené k pYedcházení vzniku a aíYení infek ních onemocnní. Podle § 29 odst. 2 zákona o pYestupcích lze za tento pYestupek ulo~it pokutu a~ do výae 10 000 K  a v blokovém Yízení a~ do výae 5000 K . RozaíYený senát má tudí~ za to, ~e tato právní úprava vyhovuje nejen l. 4 odst. 1 Listiny, ale zároveH i l. 39 Listiny, neboe samotná skutková podstata pYestupku je v základních rysech vymezena v § 29 odst. 1 písm. f) zákona o pYestupcích ve spojení s § 46 zákona o ochran veYejného zdraví a je pouze upYesnna v provádcí vyhláace. Sankce za tento správní delikt je pak jednozna n stanovena v § 29 odst. 2 zákona o pYestupcích. Na tomto závru nemní nic ani to, ~e pokud jde o povinnost podrobit se konkrétn pravidelnému o kování proti spalni kám, zardnkám a pYíuanicím, není mo~né její nesplnní sankcionovat podle zákona o pYestupcích, neboe § 5 vyhláaky . 537/2006 Sb. nestanoví termín i vkový limit, do kdy je nutno tuto povinnost splnit. Jedná se tedy o právní normu v daném ohledu imperfektní, co~ ji ovaem jeat ne iní protiústavní i nepou~itelnou pro ú ely stanovené v § 50 zákona o ochran veYejného zdraví, který jednozna n vy~aduje splnní této povinnosti pYed nástupem dítte do pYedakolního zaYízení. <br/><br/>30. TYetí senát vytýká dané právní úprav rovn~ to, ~e samotný zákon o ochran veYejného zdraví nedefinuje, co se rozumí pravidelným a zvláatním o kováním. Nicmén z toho, jak tento zákon v § 46 s tmito pojmy pracuje, je jejich základní význam patrný. Pravidelné o kování se má týkat obecn vymezených skupin fyzických osob s trvalým pobytem i s oprávnním k delaímu ne~ krátkodobému pobytu na území R, zatímco zvláatní o kování se má vztahovat pouze na osoby vystavené na pracoviati, pYíp. jiném obdobném míst zvýaenému riziku vzniku infek ních onemocnní. Toto základní zákonné vymezení musí provádcí vyhláaka v~dy respektovat. <br/><br/>31. Jakkoli rozaíYený senát souhlasí s tYetím senátem, ~e provádcí vyhláaka k § 46 zákona o ochran veYejného zdraví upravuje více podrobností, ne~ iní jednotlivá naYízení vlády provádjící v sou asné dob nkterá ustanovení trestního zákoníku (tj. zákona . 40/2009 Sb., viz naYízení vlády . 453/2009 Sb., 454/2009 Sb., 455/2009 Sb. a 467/2009 Sb.), která obsahují vtainou jen ur itý vý et (naka~livých nemocí, látek s anabolickým a jiným hormonálním ú inkem, rostlin a hub obsahujících omamnou nebo psychotropní látku, jedo apod.), nepova~uje rozaíYený senát tuto skute nost za kvalitativní rozdíl, který by rozhodoval o neústavnosti nyní posuzované úpravy na rozdíl od zmiHované úpravy trestnprávní. Na jedné stran, jak ji~ pYipomnl osmý senát, je základem provádcí vyhláaky k § 46 zákona o ochran veYejného zdraví rovn~ vý et infek ních nemocí, k nim~ se vztahuje pYísluaný typ o kovací povinnosti, jakkoli vyhláaka stanoví také termíny a nkteré dalaí podrobnosti tohoto o kování, na stran druhé nkterá ze zmiHovaných naYízení vlády k trestnímu zákoníku obsahují také ur ité dalaí podrobnosti nad rámec pouhého vý tu, napY. definují metody s dopingovým ú inkem nebo mno~ství vtaí ne~ malé u rostlin a hub obsahujících omamnou nebo psychotropní látku nebo u samotných omamných a psychotropních látek a pYípravko. Rovn~ v tchto pYípadech by bylo mo~né argumentovat, ~e skutkové podstaty nkterých trestných ino upravených v trestním zákoníku by nebyly bez pYísluaného provádcího právního pYedpisu kompletní, co~ z nich vaak jeat podle názoru rozaíYeného senátu ne iní právní úpravu protiústavní.<br/><br/>32. RozaíYený senát má rovn~ za to, ~e zákonodárce sledoval legitimní dovody, kdy~ v § 46 zákona o ochran veYejného zdraví vymezil o kovací povinnost pouze rámcov a ponechal na provádcím právním pYedpisu, aby ur il pYípady a termíny, kdy má k naplnní této povinnosti dojít. Jak ostatn uznal ve svém rozsudku i tYetí senát, toto legislativní Yeaení umo~Huje pru~n reagovat na vývoj výskytu jednotlivých infek ních onemocnní na území státu i na nejnovjaí vývoj vdeckého poznání v oblasti lékaYství a farmakologie. Tomu odpovídají i dosavadní zmny vyhláaky . 537/2006 Sb. a pYed tím vyhláaky . 439/2000 Sb., jimi~ dochází rovn~ ke zmn rozsahu povinného o kování. Pokud by byly veakeré tyto podrobnosti upraveny zákonem o ochran veYejného zdraví, bylo by rovn~ výrazn obtí~njaí a asov náro njaí dosáhnout jejich zmny. To by mohlo v nkterých naléhavých pYípadech ohrozit samotný ú el dané právní úpravy, tedy pYedcházení vzniku a aíYení infek ních nemocí jako~to sou ásti ochrany veYejného zdraví. To samozYejm neznamená, ~e by neml zákonodárce právo dosavadní zmocnní k úprav podzákonným právním pYedpisem pYípadnou zmnou § 46 zákona o ochran veYejného zdraví zú~it i zcela zruait a vyhradit si tak tuto otázku v plném rozsahu k vlastnímu uvá~ení. Pokud tak vaak z uvedených legitimních dovodo dosud neu inil, je podstatné, ~e v § 46 zákona o ochran veYejného zdraví ponechal právní úpravu primární povinnosti podrobit se o kování, kterou provádcí právní pYedpis pouze upYesHuje. <br/><br/>33. RozaíYený senát si je vdom toho, ~e otázka zda a do jaké míry stanovit o kovací povinnost má své aspekty nejen odborné, ale i politické, neboe tato povinnost v~dy pYedstavuje ur ité omezení zmiHovaných základních práv a svobod a zároveH se ve spole nosti odliaují názory na pYínos i naopak nkteré ne~ádoucí ú inky o kování v konkrétních pYípadech. Skute nost, ~e jsou podrobnosti vztahující se k této povinnosti upraveny podzákonným právním pYedpisem, vaak neznamená, ~e by tyto otázky a konkrétní úprava v provádcí vyhláace, nemohla být pYedmtem nejen odborné, ale i laické veYejné diskuse. <br/><br/>34. Obdobn pak tato forma právní úpravy nic nemní na tom, ~e tato vyhláaka a její ustanovení podléhají soudní kontrole z toho hlediska, zda pYísluaný druh a rozsah povinného o kování u jednotlivých infek ních nemocí odpovídá, vedle formálních, také materiálním po~adavkom nejen Listiny základních práv a svobod, ale i Úmluvy o biomedicín a Evropské úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod, jak jsou definovány v judikatuYe Evropského soudu pro lidská práva. V ka~dém takovém pYípad si tedy lze polo~it otázku, zda podle aktuálního stavu vdeckého poznání je stanovení pYísluaného povinného o kování a jeho rozsah opatYením nezbytným v demokratické spole nosti k ochran veYejného zdraví, zda tedy vychází z naléhavé spole enské potYeby a zda je sledovanému cíli pYimYené. Jakkoli má Ministerstvo zdravotnictví jako~to orgán moci výkonné disponující pYísluaným odborným zázemím v této otázce airoký prostor pro vlastní uvá~ení, tento prostor není neomezený. Pokud by konkrétní ustanovení vyhláaky neusplo, ani po pYípadném odborném posouzení, v tomto testu proporcionality, jak je uplatHován Evropským soudem pro lidská práva, nemohlo by být takové omezení základních práv v konkrétním pYípad správním soudem aprobováno. <br/><br/>35. Tmito otázkami se ovaem rozaíYený senát v posuzované vci nezabýval, neboe v nich dosud nenastal názorový rozpor v rámci rozhodovací innosti Nejvyaaího správního soudu, nebyly mu tudí~ ani osmým senátem pYedlo~eny a nemá pravomoc o nich v pYedmtné vci rozhodovat.<br/> <br/><br/>V.<br/>Závr<br/><br/>36. RozaíYený senát tedy dospl k následujícím závrom: <br/><br/>37. Rámcová úprava povinnosti fyzických osob podrobit se o kování stanovená v § 46 zákona o ochran veYejného zdraví, a její upYesnní ve vyhláace . 537/2006 Sb. odpovídají ústavn právním po~adavkom, podle nich~ povinnosti mohou být ukládány toliko na základ zákona a v jeho mezích ( l. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a meze základních práv a svobod mohou být upraveny pouze zákonem ( l. 4 odst. 2 Listiny).<br/><br/>38. S tmito závry rozaíYený senát v souladu s § 71 odst. 1 Jednacího Yádu Nejvyaaího správního soudu vc vrací osmému senátu k projednání a rozhodnutí. Právním názorem obsa~eným v tomto usnesení je osmý senát vázán.<br/><br/> P o u  e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/>V Brn dne 3. dubna 2012<br/> <br/> JUDr. Josef Baxa<br/> pYedseda rozaíYeného senátu<br/><br/><br/>Odliané stanovisko k usnesení v souladu s § 55a s. Y. s. uplatnili soudci JUDr. Jaroslav Vlaaín, JUDr. Karel `imka a JUDr. Marie Turková. Text odlianého stanoviska je pYipojen.<br/><br/><br/>Odliané stanovisko podle § 55a s. Y. s. soudco JUDr. Jaroslava Vlaaína, JUDr. Marie Turkové a JUDr. Karla `imky k výroku I. a k odovodnní usnesení rozaíYeného senátu ze dne 3. 4. 2012, . j. 8 As 6/2011 - 120, <br/><br/>[1] Usnesením ze dne 29. 6. 2011 postoupil osmý senát vc kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti rozsudku Mstského soudu v Praze rozaíYenému senátu k zodpovzení otázky, zda byla vyhláaka . 439/2000 Sb. o o kování proti infek ním nemocem, respektive ji nahrazující vyhláaka . 537/2006 Sb. vydána v zákonných mezích, respektive zda nezasahuje do vcí vyhrazených zákonu. <br/><br/>[2] V projednávané vci dospl rozaíYený senát nejprve k závru, ~e je dána jeho pravomoc o pYedlo~ené otázce rozhodnout, a poté k právnímu názoru vyjádYenému v právní vt, podle ní~  rámcová úprava povinnosti podrobit se o kování stanovená v § 46 zákona . 258/2000 Sb. a její upYesnní ve vyhláace . 537/2006 Sb. odpovídají ústavn právním po~adavkom, podle nich~ mohou být povinnosti ukládány toliko na základ zákona a v jeho mezích ( l. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a meze základních práv a svobod mohou být upraveny pouze zákonem ( l. 4 odst. 2 Listiny) .<br/><br/>[3] Máme za to, ~e 1) rozaíYený senát nebyl oprávnn o této otázce rozhodnout, a pokud tak ji~ u inil, ~e 2) vyslovený právní názor není správný.<br/><br/>[4] Ad 1) Podle § 17 s. Y. s. má senát Nejvyaaího správního soudu, jen~ pYi svém rozhodování dospl k právnímu názoru, který je odlianý od názoru vyjádYeného ji~ v jiném rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu, povinnost postoupit vc k rozhodnutí rozaíYenému senátu. Je-li tato podmínka splnna a je-li zároveH právní názor na spornou otázku podstatný pro rozhodnutí ve vci, rozhoduje Nejvyaaí správní soud v rámci své pravomoci rozaíYeným senátem.<br/><br/>[5] V projednávaném pYípad dospl osmý senát pYi posouzení vci k odlianému právnímu názoru, ne~ který byl vyjádYen v rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 21. 7. 2010, . j. 3 Ads 42/2010  92, ani~ by vaak jím polo~ená otázka byla podstatná pro rozhodnutí v dané vci a ani~ by zde byla dána dostate ná podobnost této vci s vcí tYetího senátu.<br/><br/>[6] Zde je nutno ve stru nosti pYipomenout, ~e zmiHovaný rozsudek tYetího senátu byl u inn pYi pYezkumu správního rozhodnutí o ulo~ení sankce a veakeré úvahy v nm obsa~ené byly u inny v kontextu posuzování pravidel pro správní trestání z hlediska l. 6 odst. 1 Úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod, l. 39 Listiny základních práv a svobod a té~ l. 4 Listiny. PYedmtem kritiky zde byl zposob, jakým jsou adresátom právní normy stanoveny povinnosti a jak se pak pYedmtná úprava odrá~í ve formulaci skutkových podstat a v podmínkách pro ukládání sankcí. <br/><br/>[7] V nyní projednávané vci je vaak pYezkoumáváno rozhodnutí o nepYijetí dítte do mateYské akoly, které nemá sank ní povahu, ale jedná se o opatYení v rámci prevence vzniku a aíYení infek ních onemocnní. Jak správn uvedl Mstský soud v Praze v napadeném rozsudku,  v daném pYípad není sporná otázka, zda ze strany zákonných zástupco nezletilé doalo k poruaení povinnosti stanovené v § 46 odst. 1 a 4 zákona o ochran veYejného zdraví a zda lhota, v ní~ byla povinna se podrobit o kování proti spalni kám, zardnkám a pYíuanicím, ji~ uplynula i nikoliv (jako tomu bylo, dodáváme, ve zmiHovaném rozsudku tYetího senátu), spornou je pouze otázka, zda mohla být ~alobkyn podle § 50 citovaného zákona pYijata do mateYské akolky, a  se pravidelnému o kování nepodrobila . Rozdílu v obou vcech si byl pak vdom i pYedkládající senát, jak vyplývá z bodu 25 jeho usnesení, nicmén na rozdíl od Mstského soudu v Praze se omezil ve své argumentaci na otázku legitimity  stanovení povinností , který~to názor poté pYevzala i názorová vtaina rozaíYeného senátu a promítla ho do právní vty.<br/><br/>[8] Tento pYístup ale dle naaeho názoru není správný. O problém legitimity zposobu stanovení povinnosti tu nemo~e jít, a to ji~ jen z toho dovodu, ~e ~alobkyn (pYípadn její zákonní zástupci) v pYípadech, na n~ dopadá ustanovení § 50 citovaného zákona, vobec adresáty uvedené právní normy nejsou. Ustanovení § 46 zákona koncipuje v obecné rovin povinnosti fyzických osob podrobit se o kování, ustanovení § 50 naopak upravuje podmínky, pYi jejich~ splnní mo~e akolská právnická osoba (je~ má pro tyto pYípady dokonce postavení správního orgánu) pYijmout dít do jeslí i mateYské akoly. Skute nost, zda se dít podrobilo stanovenému o kování, zde má charakter objektivní podmínky a otázka, zda stanovení povinnosti podrobit se o kování v § 46 odstavec 1 a 4 citovaného zákona a návazn na to v pYísluaných ustanoveních vyhláaky . 537/2006 Sb. je v souladu s l. 4 Listiny základních práv a svobod, nemá pro tyto ú ely v podstat ~ádný význam. <br/><br/>[9] Ani tYetí senát ve svém rozsudku ze dne 21. 7. 2010, . j. 3 Ads 42/2010  92, toti~ nezpochybHoval, ~e samotné stanovení pYedmtu a rozsahu povinného o kování je (krom roviny politické) pYedevaím odbornou otázkou, do ní~ si soudy ne iní nárok zasahovat, a apriorn pak neodmítal ani úpravu této problematiky podzákonným právním pYedpisem pYísluaného správního orgánu, jím~ je v dané chvíli Ministerstvo zdravotnictví. Co vaak ve svém rozsudku zdoraznil, byla teze, ~e pokud se zákonodárce rozhodne sankcionovat neplnní ur ité povinnosti, ae u~ cestou správního i soudního trestání, musí tuto skute nost vzít v potaz pYi tvorb právních norem a pYizposobit tomuto zámru právní úpravu pYi respektování zásady  nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege a dále té~ po~adavko Úmluvy, respektive Listiny základních práv a svobod (viz rozsudek tYetího senátu, . l. 98). <br/><br/>[10] Výae uvedené pak ve svém dosledku znamená, ~e pokud je pYedmt a rozsah o kování upraven podzákonným právním pYedpisem, mo~e být tato forma právní úpravy sporná, pokud navazuje na jen obecn zákonem stanovenou povinnost fyzické osoby se tomuto o kování podrobit a jsou-li z jejího neplnní inny trestn právní konotace, nepYedstavuje vaak ~ádnou pYeká~ku pro posouzení  b~ných otázek , jako jsou podmínky pro pYijetí dítte do jeslí i do mateYské akoly, kde ve správním Yízení v souvislosti s touto podzákonnou právní úpravou nikomu ~ádné povinnosti ukládány nejsou a kde nepYijetí do tchto zaYízení nemá povahu sankce za protiprávní chování.<br/><br/>[11] V souhrnu máme tedy za to, ~e pro rozhodnutí v projednávané vci nebylo tYeba se vymezovat vo i citovanému rozhodnutí tYetího senátu, zodpovzení pYedlo~ené otázky nebylo potYebné pro rozhodnutí ve vci a pYijatá právní vta míYí ponkud mimo podstatu pYezkoumávaného správního rozhodnutí i rozhodovací dovody napadeného rozsudku. Dle naaeho názoru tedy mla být vc vrácena pYedkládajícímu senátu a otázka souladnosti úpravy § 46 odst. 1 zákona o ochran veYejného zdraví a vyhláaky . 537/2006 Sb. s l. 4 a l. 39 Listiny základních práv a svobod mla být posouzena a~ ve vci sp. zn. 7 As 88/2011, kde je pYedmtem pYezkumu rozhodnutí o ulo~ení sankce stejn jako bylo v rozsudku . j. 3 Ads 42/2010  92.<br/><br/>[12] Ad 2) RozaíYený senát nicmén vc posuzoval meritorn. Proto nám nezbývá ne~ se vyjádYit i k právnímu názoru zaujatému vtainou, bye máme za to, ~e na projednávaný pYípad nedopadá. <br/><br/>[13] PYedevaím máme za to, ~e rozaíYený senát v bodu 28 relevantn nevyvrátil názor tYetího senátu, ~e zákon o ochran veYejného zdraví nestanoví ~ádné meze pro podzákonnou normotvorbu. V tomto odstavci je v podstat pouze reprodukován text zákona a poté je bez jakékoliv dalaí argumentace uzavYeno, ~e  zákon stanoví vybraným skupinám fyzických osob sice rámcov, ale dostate n jasn a ur it samotnou povinnost nechat se o kovat, a to v rámci pravidelného nebo zvláatního o kování, a s tím související povinnost podstoupit pYed tím vyaetYení stavu imunity, vyhláaka pak zejména upYesHuje, u jakých infek ních nemocí a v jakých termínech povinnost podrobit se pravidelnému nebo zvláatnímu o kování nastává, a stanoví dalaí podrobnosti . Kterých vybraných skupin se povinnost týká i jaké jsou meze, v nich~ se mo~e autor vyhláaky ve smyslu § 79 odst. 3 Ústavy pohybovat, rozaíYený senát nezmiHuje. Toté~ se týká i bodu 30 usnesení, kde se rozaíYený senát vnuje rozliaení na pravidelné a zvláatní o kování. <br/><br/>[14] Pokus vypoYádat se s výae uvedeným úkolem by snad bylo mo~no spatYovat v bodu 34 usnesení, kde rozaíYený senát zYejm dovozuje, ~e mantinely pro podzákonnou normotvorbu vyplývají implicite z ústavních i mezinárodnprávních pravidel (resp. judikatury ESLP  srov. vc Mellacher a ostatní proti Rakousku) o  rozumném vztahu proporcionality mezi pou~itými prostYedky a sledovaným ú elem . V daném kontextu by se jednalo o vztah pYimYenosti stanovení rozsahu o kovací povinnosti v rámci pravidelného o kování k cíli spo ívajícímu v zajiatní ochrany veYejného zdraví. Význam uvedeného faktoru nepopíráme, nicmén vyjádYit se k vci z tohoto hlediska mohl Ústavní soud napY. ji~ ve svém nálezu III. ÚS 449/06, jím~ zruail rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 28. 2. 2006, . j. 5 As 17/2006  66. K vci se vaak postavil velmi rezervovan a navíc se nepouatl ani do podrobnjaích úvah, co je v této oblasti vyhrazeno jen zákonodárci a co mo~e být obsahem podzákonného právního pYedpisu (bye pou~ívá v souvislosti s povinným o kováním pYevá~n pojem zákonodárce a akcentuje politickou stránku takovéto úpravy). <br/><br/>[15] Ústavní soud k vci pouze uvedl, ~e  jakkoliv citovaná Úmluva stanoví základní právo nebýt podroben jakémukoliv zákroku v oblasti pé e o zdraví bez svého souhlasu ( l. 5, resp. pro osoby neschopné dát souhlas, l. 6), sou asn stanoví mo~nost omezení tohoto práva, pokud jsou taková omezení nezbytná v demokratické spole nosti v zájmu bezpe nosti veYejnosti, pYedcházení trestné innosti, ochrany veYejného zdraví nebo ochrany práv a svobod jiných ( l. 26 Úmluvy). Rozhodnutí zákonodárce o tom, ~e ur itý druh o kování bude povinný, je rozhodnutím, které realizuje mo~nost stanovenou explicite v l. 26 Úmluvy. Jde o rozhodnutí, které je v prvé Yad otázkou politickou a expertní, a proto je tu i velmi omezená mo~nost ingerence Ústavního soudu. Takové rozhodnutí zákonodárce po~ívá ve vztahu k citované Úmluv pomrn velký prostor pro politické uvá~ení, v jeho~ rámci nelze rozhodnutí zákonodárce (resp. provádcího pYedpisu exekutivy) o stanovení povinnosti podrobit se ur itému druhu o kování pYezkoumávat (margin of appreciation). Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, pYi em~ jeho rozhodnutí zásadn nemo~e nahradit závr zákonodárce nebo exekutivy o tom, ~e ur ité infek ní nemoci vy~adují povinné o kování . Rozsudek pak zruail z dovodo majících povod v okolnostech ulo~ení sankce.<br/><br/>[16] Mo~nost dovozovaného  posouzení pYimYenosti tedy jist teoreticky v úvahu pYipadá, její faktické vyu~ití ovaem pova~ujeme za st~í reálné. Navíc bez konkretizace parametro, na základ nich~ se má proporcionalita posuzovat, hrozí vysoká míra právní nejistoty adresáto práva.<br/>[17] Vobec výbr judikatury Ústavního soudu na podporu vtainového stanoviska nepova~ujeme za pYília výsti~ný. Nález Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 5/01, uvádný jako st~ejní, se týká problematiky zcela odliané od nyní projednávané, toti~ systému kvót (kvantitativního omezení výroby, dodávek i spotYeby ur itého zbo~í nebo poskytování) stanoveného Ministerstvem zemdlství; navíc tento nález vychází (rozaíYeným senátem ocitované a zvýraznné pasá~e) z pYedpokladu, ~e zákon njaké meze podzákonné normotvorb stanoví. Tak tomu ale v projednávaném pYípad není. Z nálezu je vtainou rozaíYeného senátu dovozováno, co se v nm podle naaeho názoru neuvádí  jist není potYeba, aby povinnost byla stanovena výhradn a pYímo zákonem v celém svém obsahu. Vtaina z toho vaak dovozuje, ~e zákonodárce mo~e pYenechat exekutivn stanovení vaech podstatných parametro ur ité povinnosti, ani~ by v zákon tyto parametry i jejich podstatné znaky bye jen rámcov vymezil. Vtaina v podstat Yíká, ~e zákonodárce mo~e dát exekutiv jakési blanketní zmocnní a ~e posta í, aby ur itou povinnost jako existující pouze v zákon povaechn ozna il, ani~ by z materiálního hlediska bye i jen rámcov stanovil její meze. S tímto názorem nesouhlasíme, neboe dává oproti zámru ústavodárce pYília airoký prostor exekutiv tím, ~e na ni fakticky umo~Huje pYenést právo stanovit povinnosti ve vaech jejich podstatných parametrech. Jinak Ye eno, zákonodárce samotný nedisponuje rozsahem svých pravomocí, neboe ten mu jasn vymezila Ústava. Toto vymezení je dole~itým lánkem systému dlby moci, který zákonodárci zabraHuje Ústavou stanovené rozdlení pravomocí mezi jednotlivými mocemi tiae mnit, a tím oproti zámru ústavodárce mnit silové pomry mezi jednotlivými mocemi. Zákonodárce se proto nemo~e svých pravomocí vzdát a pYenést je v ur itém pYípad na exekutivu. Mo~e je pouze vykonávat v ústavn vymezeném rozsahu. Názor vtainy máme za rozporný i s judikaturou Ústavního soudu, dokonce tou, na ni~ se v obecných rysech sama odvolává.<br/><br/>[18] Ve svém skute ném obsahu toti~ zostal fakticky pominut (bye ve vý tu relevantní judikatury uvedeném ve vtainovém stanovisku je bez bli~aího rozboru zmiHován jako nález na jeho podporu) nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp zn. Pl. ÚS 23/02, k institutu smluvní rodiny, který se dané vci tématicky blí~í mnohem více a v nm~ se Ústavní soud k problému vydávání podzákonných právních pYedpiso vyjádYil velmi pregnantn. Pro jeho výsti~nost jej citujeme aíYeji:  lánek 79 odst. 3 Ústavy zmocHuje ministerstva vydávat právní pYedpisy pouze na základ zákona a v jeho mezích (& ) Pro zabezpe ení efektivního výkonu veYejné správy je vhodné ponechat úpravu podrobností podzákonnému právnímu pYedpisu, který lze operativnji mnit. Proto i ústavní poYádek eské republiky dovoluje zákonodárci, aby za ur itých podmínek zmocnil výkonné orgány k vydávání podzákonných právních pYedpiso. Zmocnní ovaem musí být výslovné a obsah podzákonného pYedpisu musí být v souladu se zákonem, který provádí, musí tedy být vydán na jeho základ a v jeho mezích. Pokud vaak Parlament rezignuje na stanovení pYísluaného rámce a blanketn zmocní exekutivu k tomu, aby stanovila, co je právo, jaká jsou práva a povinnosti osob nebo jaké jsou pravomoci a povinnosti správních úYado, pak poruauje zásadu omezené delegace normotvorby a poruauje tak i principy dlby moci, stanovené mj. v l. 2 odst. 1 Ústavy.<br/><br/>[19] Omezení delegace normotvorby je jedním z tradi ních a klí ových aspekto dlby moci a systému brzd a vzájemných vyvá~ení, na nich~ je postaven i ústavní poYádek eské republiky. Zákonodárce v systému dlby moci zásadn nemo~e pYenést svou pravomoc na jiný subjekt, svYit ji do jiných rukou. PYedpokládaná provádcí vyhláaka by musela ur it osobám tvoYícím smluvní rodinu celou Yadu povinností, zejména zú astnit se pYípravy pé e o dít, sdlit ur ité osobní údaje (zYejm v etn zdravotního stavu), spolupracovat pYi provádní kontroly, této kontrole se podrobit apod. <br/><br/>[20] Dle naaeho názoru je zjevné, ~e úprava povinností fyzických osob pYi provádní o kování a pYedevaím pak úprava jejich sank ní odpovdnosti výae uvedenému po~adavku neodpovídají. Nic na tom pak nemo~e zmnit ani argumentace úpravou v trestním zákon, je~ v nkterých aspektech rovn~ odkazuje na podzákonné právní pYedpisy. Jednak nelze bez dalaího uzavYít, ~e takováto úprava je v~dy v souladu s Listinou základních práv a svobod (máme naopak za to, ~e uvedená trestnprávní úprava mo~e mít významné ústavnprávní deficity), jednak i v oblasti úpravy trestn právní odpovdnosti lze vysledovat od roku 1989 zjevný trend posilování role zákona (viz napY. úprava pravidel silni ního provozu, stanovení výae akody pro kvalifikaci trestných ino apod.), emu~ by mla odpovídat i úprava sank ní odpovdnosti v oblastech jiných  zde pYi nesplnní povinností podrobit se o kování.<br/><br/>[21] Samostatnou kapitolu pak pYedstavuje bod 29 usnesení, kde vtaina smísila navzájem nesouvisející problematiku výkladu ustanovení § 50 zákona o ochran veYejného zdraví a § 29 odst. 1 písm. f) zákona o pYestupcích a ve své argumentaci se pak ve výsledku dostala do rozporu s vlastními tezemi, na nich~ své rozhodnutí postavila. Týká se to pYedevaím oné pasá~e, kde na podporu svého názoru o perfektnosti ustanovení § 46 odst. 1 citovaného zákona uvádí, ~e  na tomto závru nemní nic ani to, ~e pokud jde o povinnost podrobit se konkrétn pravidelnému o kování proti zardnkám, spalni kám a pYíuanicím, není mo~né její neplnní sankcionovat podle zákona o pYestupcích, neboe § 5 vyhláaky . 537/ 2006 Sb. nestanoví termín i vkový limit, do kdy je nutno povinnost splnit. Jedná se tedy o právní normu imperfektní, co~ ji jeat ne iní protiústavní i nepou~itelnou pro ú ely stanovené v § 50 zákona o ochran veYejného zdraví, který jednozna n vy~aduje splnní této povinnosti pYed nástupem dítte do pYedakolního zaYízení . <br/><br/>[22] Zdá se tedy, ~e dle vtainového názoru rozaíYeného senátu je sice zákonná i podzákonná úprava stanovení povinnosti a následného trestání v poYádku a v souladu s l. 4 a dokonce i s l. 39 Listiny, nicmén pYesto podle ní v nkterých pYípadech ukládat sankce nelze, ani~ by to ovaem na pYedchozím závru cokoliv mnilo. Navíc onen deficit není dle vtainového názoru podstatný pro rozhodování podle § 50 zákona, co~ je sice pravda, ovaem rozaíYený senát se tím dostává  na dohled naaeho stanoviska k pravomoci tohoto senátu o vci vobec rozhodovat, a koliv pYedtím tento náa názor popYela.<br/><br/>[23] Pokud u~ rozaíYený senát dospl k závru, ~e jeho pravomoc je dána (máme za to, ~e nikoli), ml postupovat podle l. 95 odst. 1 Ústavy a pYedlo~it vc Ústavnímu soudu s návrhem na zruaení ustanovení § 46 odst. 1 zákona o ochran veYejného zdraví. Lépe vaak by ml to samé u init a~ ve vci projednávané jím pod sp. zn. 7 As 88/2011.<br/><br/><br/>V Brn dne 3. dubna 2012<br/><br/><br/><br/>JUDr. Jaroslav Vlaaín <br/><br/><br/>JUDr. Marie Turková<br/><br/><br/>JUDr. Karel `imka<br/></body> </html>