<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 9 Azs 14/2011- 300 - text</title> </head> <body> ÿþ9 Azs 14/2011 - 308<br/><br/>[OBRÁZEK]<br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>R O Z S U D E K<br/>J M É N E M R E P U B L I K Y<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senátu slo~eném z pYedsedy JUDr. Radana Malíka a soudco JUDr. Barbary PoYízkové, Mgr. Daniely Zemanové, Mgr. Davida Hipara a JUDr. Jana Passera v právní vci ~alobce: K. R. K., zastoupený Mgr. Milanem Musilem, advokátem se sídlem Velké námstí 135/19, Hradec Králové, proti ~alovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migra ní politiky, se sídlem Nad `tolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 27. 12. 2007, . j. OAM-405/VL-07-P07-2006, ve vci mezinárodní ochrany, v Yízení o kasa ní stí~nosti ~alovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2011, . j. 32 Az 44/2008  268,<br/><br/><br/>t a k t o :<br/><br/><br/>Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2011, . j. 32 Az 44/2008  268, s e z r u a u j e a vc s e v r a c í tomuto soudu k dalaímu Yízení. <br/><br/><br/>O d o v o d n  n í :<br/><br/><br/>}alovaný (dále jen  st~ovatel ) kasa ní stí~ností napadl shora ozna ený pravomocný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen  krajský soud ), jím~ bylo zruaeno jeho rozhodnutí ze dne 27. 12. 2007, . j. OAM-405/VL-07-P07-2006, a to ve výroku, kterým nebyl ~alobci udlen azyl podle § 12, § 13, § 14 zákona . 325/1999 Sb., o azylu a o zmn zákona . 283/1991 Sb., o Policii eské republiky, ve znní pozdjaích pYedpiso (zákon o azylu), ve znní ú inném v rozhodné dob. <br/><br/>Napadeným rozsudkem krajský soud pYezkoumal výae citované rozhodnutí st~ovatele a podle § 78 odst. 1 a 4 zákona . 150/2002 Sb., soudního Yádu správního, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále jen  s. Y. s. ), toto rozhodnutí zruail a vc vrátil k dalaímu Yízení; vycházel pYitom ze závro u inných Nejvyaaím správním soudem v rozsudku ze dne 25. 2. 2010, . j. 9 Azs 41/2009  167, kterým byl zruaen pYedchozí rozsudek krajského soudu v dané vci ze dne 11. 5. 2009, . j. 32 Az 44/2008  99, jím~ byla podaná ~aloba povodn zamítnuta. <br/><br/>Podstatou zmínného zruaovacího rozsudku Nejvyaaího správního soudu bylo to, ~e krajský soud pochybil, pokud nijak neposuzoval spojitost mezi jednáním maoisto (odvedení ~alobce do jejich tábora a vystavení hrozb trestu smrti) a jednotlivými azylov relevantními dovody, zejména politickým pYesvd ením ~alobce. V dalaím Yízení se tedy krajský soud soustYedil pYedevaím na toto posouzení a po doplnní dokazování a vyhodnocení listin pYedlo~ených ~alobcem pYehodnotil své povodní stanovisko a dospl k závru, ~e ~alobce mo~e mít odovodnný strach z pronásledování podle § 12 písm. b) zákona o azylu pro zastávání ur itých politických názoro ve stát, jeho~ ob anství má. Krajský soud proto napadené rozhodnutí st~ovatele zruail a vc mu vrátil k dalaímu Yízení s tím, ~e v nm vyhodnotí závry u inné Nejvyaaím správním soudem a ve svtle judikatury, zpráv o zemi povodu a provedených dokazo vydá nové rozhodnutí. Rozhodnutí st~ovatele vaak zruail pouze ve vztahu k výroku o neudlení azylu, nikoli ve vztahu k dalaímu výroku, dle kterého se ~alobci udluje doplHková ochrana podle § 14a zákona o azylu, a to na 12 msíco ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. <br/><br/>V podané kasa ní stí~nosti uplatnil st~ovatel dovod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s. a napadl práv to, ~e krajský soud zruail jeho rozhodnutí toliko ve výroku o neudlení azylu a ponechal nezruaený výrok o udlení doplHkové ochrany, co~ pokládá za procesní exces odporující konstantní judikatuYe a zakládající nezákonnost napadeného rozsudku krajského soudu. <br/><br/>V tomto ohledu st~ovatel poukázal na rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 28. 2. 2008, . j. 7 Azs 78/2007  94, dostupný z www.nssoud.cz, stejn jako i dalaí citovaná rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu, dle kterého:  Výrok, ~e se na cizince vztahuje pYeká~ka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu, bez výroku o neudlení nebo odntí azylu tedy nemo~e z právního hlediska samostatn obstát. Rozhodování podle ustanovení § 91 zákona o azylu je toti~ závislé na posouzení primární otázky Yízení, tj. zda bude ú astníku Yízení azyl udlen i nikoli. Nelze tudí~ rozsudkem krajského soudu zruait rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu výroku týkajícího se neudlení azylu, ani~ by zároveH nebyl zruaen výrok o tom, zda se na ~adatele o azyl vztahuje i nevztahuje pYeká~ka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu. Tato provázanost vaak neplatí naopak . Ke stejnému právnímu názoru dospl ji~ dYíve rozaíYený senát Nejvyaaího správního soudu v usnesení ze dne 23. 5. 2006, . j. 8 Azs 21/2006  164, pYi em~ pou~itelnost uvedené judikatury, která se vztahuje k institutu pYeká~ky vycestování, i na institut doplHkové ochrany lze dle st~ovatele dovodit napY. z rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 11. 2. 2009, . j. 1 Azs 107/2008  78. <br/><br/>Dle st~ovatele tak pYi zruaení rozhodnutí ve výroku o neudlení azylu musí krajský soud zruait i výrok o doplHkové ochran, ím~ se v daném pYípad krajský soud neYídil; tím zposobil kolizi existujícího výroku o udlení doplHkové ochrany a mo~ného výroku o udlení azylu, co~ st~ovatel pova~uje za zásadní a právn neYeaitelný problém, neboe nelze udlit najednou ob uvedené formy mezinárodní ochrany. Sou asn st~ovatel poznamenal, ~e si ~alobce v zákonem stanovené lhot nepo~ádal o prodlou~ení doplHkové ochrany a doba její platnosti u nho tudí~ zanikla ke dni 29. 1. 2009. Postup krajského soudu tak postrádá jakoukoli relevanci i v pYípad, ~e by byl veden snahou neruait ást rozhodnutí, která byla pro ~alobce pYíznivá, neboe tato se v dosledku plynutí asu a ne innosti ~alobce stala obsoletní. Krajský soud ml tedy zruait celé rozhodnutí st~ovatele, a pokud tak neu inil, jedná se o zásadní právní pochybení, které by mlo dopad do hmotnprávního postavení st~ovatele a které vede k nezákonnosti napadeného rozsudku, jen~ nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu; navíc nelze vylou it, ~e k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu. <br/><br/>Na základ toho je st~ovatel pYesvd en o naplnní dovodo pYijatelnosti své kasa ní stí~nosti, jak je vymezuje usnesení Nejvyaaího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, . j. 1 Azs 13/2006  39, a navrhuje proto, aby byla shledána pYijatelnou a aby ji Nejvyaaí správní soud v mezích Yádn uplatnných kasa ních dovodo pYezkoumal a napadený rozsudek krajského soudu zruail a vc mu vrátil k dalaímu Yízení. <br/><br/>Ve vyjádYení k pYedlo~ené kasa ní stí~nosti ~alobce pYedn poukázal na nepYípustnost kasa ní stí~nosti podle ustanovení § 104 odst. 3 písm. a) s. Y. s. s tím, ~e krajský soud se v napadeném rozsudku nikterak neodchýlil od závazného právního názoru Nejvyaaího správního soudu projeveného v jeho zruaovacím rozsudku, který respektoval, a rozhodl jinak ne~ ve svém povodním rozsudku. Ostatn ani st~ovatel ve své kasa ní stí~nosti nikterak nenamítá, ~e by se krajský soud závazným právním názorem Nejvyaaího správního soudu neYídil. Ohledn dovodu kasa ní stí~nosti pak ~alobce poznamenal, ~e soudní judikatura, z ní~ st~ovatel vychází, se týká výslovn pYeká~ek vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu (ve znní ú inném do 31. 8. 2006), nikoliv doplHkové ochrany, na kterou není v dané vci pou~itelná ani vcn pYiléhavá, a to ani ve svtle st~ovatelem zmínného rozsudku Nejvyaaího správního soudu ze dne 11. 2. 2009, . j. 1 Azs 107/2008  78. Závrem ~alobce poukázal na to, ~e svojí ~alobou napadal rozhodnutí st~ovatele toliko ve výroku, jím~ mu nebyl udlen azyl (výrok o udlení doplHkové ochrany v tomto smru zostal nedot en), a proto podle § 75 odst. 2 s. Y. s. krajský soud postupoval zcela správn, pokud zruail rozhodnutí st~ovatele pouze ve výroku o neudlení azylu. Sou asn s odkazem na to, ~e mu byla doplHková ochrana udlena jen na dobu jednoho roku, uvedl, ~e st~ovateli v tuto chvíli nic nebrání tomu, aby nov rozhodl jak o udlení azylu, tak v otázce doplHkové ochrany. <br/><br/>}alobce tedy pova~uje kasa ní stí~nost za nepYípustnou a nad rámec toho i za zcela nedovodnou, a proto navrhuje, aby ji Nejvyaaí správní soud odmítl (jako nepYípustnou), pYíp. zamítl (jako nedovodnou). <br/><br/>Nejvyaaí správní soud nejprve zkoumal formální nále~itosti kasa ní stí~nosti a konstatoval, ~e kasa ní stí~nost je podána v as, za st~ovatele jedná osoba s vysokoakolským právnickým vzdláním, které je podle zvláatních zákono vy~adováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s. Y. s.), a jde o rozhodnutí, proti nmu~ je kasa ní stí~nost pYípustná. PYípustnost kasa ní stí~nosti je vaak vázána i na její dovody, pokud krajský soud rozhodoval o vci znovu poté, kdy byl jeho pYedchozí rozsudek Nejvyaaím správním soudem zruaen, jak tomu bylo v nyní projednávané vci. Zruaujícím dovodem bylo zásadní pochybení krajského soudu, který svým postupem pominul posouzení azylov relevantních souvislostí mezi udáním maoistického vodce, je~ je ~alobci pYipisováno, a jeho následným odvle ením do tábora maoisto, kde byl vystaven hrozb trestu smrti. <br/><br/>Podle ustanovení § 104 odst. 3 písm. a) s. Y. s. je toti~ kasa ní stí~nost nepYípustná proti rozhodnutí, jím~ soud rozhodl znovu poté, kdy jeho povodní rozhodnutí bylo zruaeno Nejvyaaím správním soudem; to neplatí, je-li jako dovod kasa ní stí~nosti namítáno, ~e se soud neYídil závazným právním názorem Nejvyaaího správního soudu. Mo~nost st~ovatele napadnout nové rozhodnutí krajského soudu tak byla omezena daným ustanovením, k jeho~ aplikaci se vyslovil i Ústavní soud, který ve svém nálezu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05, dostupném z http://nalus.usoud.cz, poukázal na to, ~e je jím zajiatno, aby se Nejvyaaí správní soud nemusel znovu zabývat vcí, u které ji~ jedenkrát vyslovil svoj právní názor závazný pro ni~aí soud, a to v situaci, kdy se ni~aí soud tímto právním názorem Yídil. <br/><br/>V projednávané vci se krajský soud právním názorem Nejvyaaího správního soudu Yídil a z tohoto pohledu tedy rozsudek krajského soudu skute n napadat nelze. Lze ho ovaem napadat z dovodo jiných, neboe zásada nepYípustnosti kasa ních stí~ností je prolomena nejen v pYípadech, kdy je namítáno, ~e se soud neYídil závazným právním názorem vysloveným ve zruaujícím rozhodnutí; k tomu viz usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 22. 3. 2011, . j. 1 As 79/2009  165, dle kterého:  Ze zákazu opakované kasa ní stí~nosti judikatura Ústavního soudu a Nejvyaaího správního soudu dovodila nad rámec doslovného znní § 104 odst. 3 písm. a) s. Y. s. výjimky, jejich~ respektování znamená dodr~ení smyslu a ú elu rozhodování Nejvyaaího správního soudu. Dospla k závru, ~e toto ustanovení nelze vztáhnout zejména na pYípady, kdy Nejvyaaí správní soud vytýká ni~aímu správnímu soudu procesní pochybení nebo nedostate n zjiatný skutkový stav, pYípadn nepYezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Odmítnutí kasa ní stí~nosti za tohoto procesního stavu by znamenalo odmítnutí vcného pYezkumu rozhodnutí z pohledu aplikace hmotného práva . <br/><br/>Z toho vyplývá, ~e opakované kasa ní stí~nosti se musí pohybovat v rámci ji~ uvedeného zákonného ustanovení, anebo musí smYovat k právní otázce v první kasa ní stí~nosti neYeaené proto, ~e  zejména pro vadný procesní postup nebo vadu obsahu rozhodnutí krajského soudu  Yeaena být nemohla; to je pYípad i práv projednávané vci, neboe st~ovatelem nastolená otázka závislosti výroku o doplHkové ochran a jeho oddlitelnosti od výroku o azylu pYedstavuje právní otázku, kterou v pYedchozím Yízení o kasa ní stí~nosti ~alobce Nejvyaaí správní soud neYeail a ani Yeait nemohl, pokud krajský soud ~alobu povodn zamítl. <br/><br/>Kasa ní stí~nost je tedy pYípustná, neboe ustanovení § 104 odst. 3 písm. a) s. Y. s. limituje pYípustnost jejího podání pouze ve vztahu k otázkám ji~ dYíve v té~e vci Nejvyaaím správním soudem závazn posouzeným; opa ný postup by znamenal neopodstatnné odmítnutí soudního pYezkumu, jak ji~ bylo zmínno ve výae citovaném usnesení rozaíYeného senátu. <br/><br/>Po konstatování pYípustnosti kasa ní stí~nosti se Nejvyaaí správní soud dále zabýval otázkou, zda kasa ní stí~nost svým významem podstatn pYesahuje vlastní zájmy st~ovatele ve smyslu ustanovení § 104a s. Y. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepYijatelná. <br/><br/>Pro vlastní vymezení institutu nepYijatelnosti a jeho dopado do soudního Yízení správního Nejvyaaí správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, . j. 1 Azs 13/2006  39, publikované pod . 933/2006 Sb. NSS, v nm~ vylo~il neur itý právní pojem  pYesah vlastních zájmo st~ovatele . Znaky tohoto pojmu jsou naplnny v pYípad  rozpoznatelného dopadu Yeaené právní otázky nad rámec konkrétního pYípadu . Podle citovaného rozhodnutí je tedy kasa ní stí~nost ve vcech mezinárodní ochrany pYípustná v následujících typových pYípadech: <br/>1. Kasa ní stí~nost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vobec i nebyly pln Yeaeny judikaturou Nejvyaaího správního soudu.<br/>2. Kasa ní stí~nost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou Yeaeny rozdíln. Rozdílnost v judikatuYe pYitom mo~e vyvstat na úrovni krajských soudo i v rámci Nejvyaaího správního soudu. <br/>3. Kasa ní stí~nost bude pYijatelná pro potYebu u init judikatorní odklon, tj. Nejvyaaí správní soud ve výjime ných a odovodnných pYípadech sezná, ~e je namíst zmnit výklad ur ité právní otázky, Yeaené dosud správními soudy jednotn.<br/>4. Dalaí pYípad pYijatelnosti kasa ní stí~nosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotnprávního postavení st~ovatele. <br/><br/>O zásadní právní pochybení se v konkrétním pYípad mo~e jednat pYedevaím tehdy, pokud: <br/>a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vylou it, ~e k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu. <br/>b) Krajský soud v jednotlivém pYípad hrub pochybil pYi výkladu hmotného i procesního práva. <br/><br/>K tomu je tYeba poznamenat, ~e i v pYípad, kdy je st~ovatelem Ministerstvo vnitra, jako je tomu v nyní souzené vci, lze pova~ovat kasa ní stí~nost za pYijatelnou, pokud by bylo shledáno zásadní pochybení krajského soudu pYi výkladu hmotného nebo procesního práva, pYípadn pokud by krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu. PYijatelnost by byla konstatována bez ohledu na to, ~e by takovým pochybením krajský soud zásadn nemohl zasáhnout do hmotnprávního postavení st~ovatele. Trval-li by toti~ Nejvyaaí správní soud striktn na podmínkách uvedených výae, odmítal by veakeré kasa ní stí~nosti podávané Ministerstvem vnitra z dovodu postupu krajského soudu v rozporu se zákonem i ustálenou soudní judikaturou jako nepYijatelné, neboe by neshledal dopad tohoto pochybení krajského soudu do hmotnprávního postavení Ministerstva vnitra. Takový pYístup by dozajista nebyl ~ádoucí. V zájmu zajiatní zákonného spravedlivého a pYedvídatelného rozhodování soudo je tedy tYeba v pYípad, ~e krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu nebo pokud vá~n pochybil pYi výkladu hmotného a procesního práva, pova~ovat kasa ní stí~nost podanou Ministerstvem vnitra za pYijatelnou; viz rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, . j. 2 Azs 21/2006  59. <br/><br/>Ve svtle výae uvedeného a po posouzení pYedlo~ené kasa ní stí~nosti z hlediska nazna ených kritérií Nejvyaaí správní soud konstatuje, ~e pYedestYená právní otázka oddlitelnosti výroku o udlení doplHkové ochrany a zruaení rozhodnutí st~ovatele pouze v ásti týkající se neudlení azylu si zasluhuje pozornosti z dovodu uvedeného sub 4) kritérií pYijatelnosti, tj. pochybení krajského soudu, který nerespektoval dosavadní soudní judikaturu a nelze navíc vylou it, ~e k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu. <br/><br/>Kasa ní stí~nost proto byla shledána pYijatelnou a Nejvyaaí správní soud napadený rozsudek krajského soudu v mezích Yádn uplatnných kasa ních dovodo a v rozsahu kasa ní stí~nosti podle § 109 odst. 2 a 3 s. Y. s. pYezkoumal, pYi em~ dospl k závru, ~e kasa ní stí~nost je dovodná. <br/><br/>Judikatura Nejvyaaího správního soudu reprezentovaná pYedevaím st~ovatelem zmínným usnesením rozaíYeného senátu ze dne 23. 5. 2006, . j. 8 Azs 21/2006  164, a rozsudkem ze dne 28. 2. 2008, . j. 7 Azs 78/2007  94, jednozna n vymezila mo~nosti oddlitelnosti výroko o azylu a o pYeká~kách vycestování. Tyto mo~nosti vycházejí ze vzájemné provázanosti uvedených výroko a spo ívají na klí ovém závru, dle kterého je výrok o pYeká~ce vycestování závislým na výroku o azylu. Uvedená závislost se projevuje v tom smru, ~e pokud je v konkrétním pYípad rozhodnuto o udlení azylu ~adateli, o pYeká~ce vycestování se ji~ nerozhoduje; pokud je ovaem azyl neudlen, pYichází na Yadu posouzení a rozhodnutí o pYípadném vzta~ení pYeká~ky vycestování na ~adatele. <br/><br/>V souzené vci se sice nejedná o pYeká~ky vycestování, ale o doplHkovou ochranu, která byla do zákona o azylu zavedena s ú inností od 1. 9. 2006 a~ novelou provedenou zákonem . 165/2006 Sb., nicmén dle názoru Nejvyaaího správního soudu lze shora uvedené závry judikatury k pYeká~kám vycestování pou~ít a konstatovat jejich plnou pYenositelnost i pro doplHkovou ochranu. <br/><br/>V pYípad pYeká~ek vycestování a doplHkové ochrany se nejedná o toto~né instituty, avaak jejich podobnost je zYejmá, co~ ostatn konstatoval a pomrn podrobn rozebral i Nejvyaaí správní soud v rozsudku ze dne 11. 2. 2009, . j. 1 Azs 107/2008  78; v nm na závr svého porovnání obou instituto výslovn konstatoval, ~e:  & a koliv základní filozofie dYívjaích pYeká~ek vycestování a dneaní doplHkové ochrany je shodná, a tudí~ není dovodu pauaáln odmítat aplikaci závro judikatury a doktríny k pYeká~kám vycestování, je tYeba pYi výkladu doplHkové ochrany vnovat pozornost vaem nuancím a zmnám, k nim~ oproti úprav pYeká~ek vycestování doalo . <br/><br/>Tyto zmny a z nich plynoucí rozdíly mezi doplHkovou ochranou a pYeká~kami vycestování lze pYitom spatYovat zejména v samotném obsahu obou instituto, kdy se napY. na pYeká~ky vycestování nevztahují vylu ující klauzule nebo kdy jednotlivé typy újmy v pYípad pYeká~ek vycestování (§ 91 zákona o azylu ve znní do 31. 8. 2006) nevykazují stoprocentní shodu s jednotlivými typy vá~né újmy u doplHkové ochrany (§ 14a zákona o azylu ve znní od 1. 9. 2006); k tmto i dalaím odlianostem mezi obma instituty blí~e viz KOSAX, D., MOLEK, P., HONUSKOVÁ, V., JURMAN, M., LUPA OVÁ, H. Zákon o azylu. KomentáY. Praha : Wolters Kluwer R, 2010, s. 166 a násl. <br/><br/>Nazna ené rozdíly tak na jedné stran nelze opomíjet ani podceHovat, avaak na druhé stran z nich také nelze dovodit ~alobcem namítanou nemo~nost pou~ití dosavadní judikatury ohledn pYeká~ek vycestování pro potYeby doplHkové ochrany. Je tYeba zaujmout postoj, který nále~it reflektuje nazna ené rozdíly mezi pYeká~kami vycestování a doplHkovou ochranou a který Nejvyaaí správní soud pragmaticky formuloval v rozsudku ze dne 26. 7. 2007, . j. 2 Azs 30/2007  69, s tím, ~e: jakkoli nelze shledat úplnou shodu mezi znním bývalého § 91 a nynjaího § 14a zákona o azylu, tak v tch ástech, kde takovou shodu shledat lze, je mo~no i po ú innosti zákona . 165/2006 Sb. aplikovat právní názory vyslovené Nejvyaaím správním soudem ve vztahu k dYíve ú innému § 91 zákona o azylu . <br/><br/>Tak je tomu i v nyní posuzovaném pYípad, kdy není racionálního dovodu pro odklonní se od shora uvedené judikatury, která se vztahuje k pYeká~kám vycestování a která jasn hovoYí o závislosti výroku ohledn pYeká~ek vycestování v tom smyslu, ~e nemo~e samostatn obstát bez výroku o neudlení nebo odntí azylu. Konstrukce výroku rozhodnutí v daných vcech je toti~ stále stejná a závisí na posouzení primární otázky Yízení o udlení mezinárodní ochrany, tj. zda bude ~adateli udlen azyl s tím, ~e teprve v pYípad, ~e tomu tak nebude, je na míst posouzení pYeká~ky vycestování, resp. doplHkové ochrany. <br/><br/>Nic na tom nemní ani zmna § 28 zákona o azylu, který povodn znl tak, ~e:  pokud bude rozhodnuto o neudlení nebo odntí azylu, ministerstvo v rozhodnutí uvede, zda se na cizince vztahuje pYeká~ka vycestování (§ 91) , zatímco po provedené zmn související se zavedením institutu doplHkové ochrany je jeho dikce v odstavci 1 následující:  mezinárodní ochrana se udlí ve form azylu nebo doplHkové ochrany; shledá-li ministerstvo pYi svém rozhodování, ~e jsou naplnny dovody pro udlení azylu podle § 12, 13 nebo 14, udlí azyl pYednostn . Z uvedeného je zYejmý postup ministerstva vnitra pYi rozhodování ve vci mezinárodní ochrany, která se skládá ze dvou forem, a to azylu a doplHkové ochrany, pYi em~ posléze uvedená forma je formou jednozna n subsidiární a zcela závislou na tom, zda byl ~adateli udlen azyl i nikoliv; to lze dovodit i pYímo z ustanovení § 14a odst. 1 zákona o azylu, dle kterého je mo~né doplHkovou ochranu udlit pouze cizinci, který nesplHuje dovody pro udlení azylu. <br/><br/>Jinými slovy nesplnní podmínek pro udlení azylu je první, výchozí podmínkou, kterou je tYeba splnit pro to, aby byla cizinci udlena doplHková ochrana. Z toho tedy jasn vyplývá posloupnost posuzování, je~ za íná v~dy úvahou o tom, zda lze ~adateli udlit mezinárodní ochranu ve form azylu, a a~ nebyly-li naplnny dovody pro udlení azylu, posuzuje se splnní dovodo pro udlení doplHkové ochrany; srov. KOSAX, D., MOLEK, P., HONUSKOVÁ, V., JURMAN, M., LUPA OVÁ, H. Zákon o azylu. KomentáY. Praha : Wolters Kluwer R, 2010, s. 339. <br/><br/>Tento postup má logicky odraz také ve struktuYe výroku rozhodnutí, které je v pYípad výroku o neudlení azylu opatYeno té~ dalaím výrokem ohledn udlení i neudlení doplHkové ochrany. Výrok o udlení i neudlení doplHkové ochrany je tak výrokem závislým, a to v tom smyslu, ~e je podmínn výrokem o neudlení azylu, pYípad o jeho odntí (viz § 14a zákona o azylu). Nelze tudí~ ze strany krajského soudu zruait rozhodnutí ministerstva vnitra pouze v rozsahu výroku týkajícího se neudlení azylu bez toho, ~e by byl sou asn zruaen té~ výrok o udlení i neudlení doplHkové ochrany. PYipuatní této mo~nosti, která v souzené vci nastala, by vedlo ke st~ovatelem namítané kolizi existujícího výroku o udlení doplHkové ochrany a pYípadného výroku o udlení azylu, co~ by znamenalo popYení základního koncep ního východiska mezinárodní ochrany jako takové, neboe nelze udlit ob její formy najednou; viz výae nazna ená subsidiarita doplHkové ochrany, jejím~ cílem je poskytnutí ochrany pro osoby, které sice nesplHují podmínky pro udlení azylu, ale kteYí zároveH vy~adují ochranu z dovodu nebezpe í hrozící vá~né újmy. DoplHková ochrana je tedy subsidiární formou ochrany, co~ znamená, ~e nepYedstavuje nahrazení nebo rozaíYení institutu azylu, ale uplatní se pouze v pYípad, ~e ~adatel o mezinárodní ochranu nesplHuje dovody pro udlení azylu. <br/><br/>Z toho dle názoru Nejvyaaího správního soudu vyplývá, ~e existence výroku o udlení doplHkové ochrany by pYi pYípadném udlení azylu byla nejen bezpYedmtná, ale té~ nezákonná, a proto bylo na míst zruait celý výrok rozhodnutí st~ovatele, bye ~alobce napadal pouze výrok v ásti týkající se neudlení azylu. <br/><br/>Nejedná se pYitom o zpochybnní dispozi ní zásady, která ovládá správní soudnictví a která nachází svoj odraz v tom, ~e soud pYezkoumá pouze napadené výroky rozhodnutí, a to v mezích ~alobních bodo (§ 75 odst. 2 s. Y. s.). Jde pouze o nutný dosledek toho, ~e výrok o udlení doplHkové ochrany je výrokem závislým na výroku o udlení, resp. neudlení azylu, a proto pokud krajský soud tento výrok ruaí, musí s ním nevyhnuteln zruait i výrok ohledn doplHkové ochrany. Je-li výrok rozhodnutí st~ovatele materiáln slo~en ze dvou relativn samostatných výroko, z nich~ druhý (týkající se doplHkové ochrany) je závislý na existenci prvního (týkajícího se azylu), je jasné, ~e pYi zruaení prvního výroku je nutné zruait i výrok druhý. <br/><br/>Pouze pro úplnost je pak tYeba jeat poznamenat, ~e tato provázanost obou výroko a z ní plynoucí závislost výroku ohledn doplHkové ochrany je pouze jednosmrná a neplatí naopak, jak vyplývá i z analogické aplikace zmínného usnesení rozaíYeného senátu Nejvyaaího správního soudu ze dne 23. 5. 2006, . j. 8 Azs 21/2006  164; to znamená, ~e soud ve správním soudnictví mo~e zamítnout ~alobu proti výroku o neudlení azylu a sou asn zruait výrok o tom, ~e se ~adateli neudluje doplHková ochrana a v této ásti vrátit vc k dalaímu Yízení správnímu orgánu. <br/><br/>Lze tedy shrnout, ~e po~adované zruaení rozhodnutí st~ovatele ve vztahu k celému jeho výroku odpovídá posloupnosti posuzování a následnému konstruování výroko rozhodnutí o ~ádostech o udlení mezinárodní ochrany, jako~ i dosavadní soudní judikatuYe, která se sice vztahuje k pYeká~kám vycestování, ale která je v tomto smru pln pYenositelná té~ pro doplHkovou ochranu. Proto pokud krajský soud zruail rozhodnutí st~ovatele toliko ve výroku, kterým ~alobci nebyl udlen azyl a nikoli té~ ve výroku o udlení doplHkové ochrany, dopustil se zásadního pochybení, které nemo~e zhojit ani skute nost, ~e ~alobci doplHková ochrana v probhu asu ji~ zanikla, neboe soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v dob rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. Y. s.). <br/><br/>S ohledem na tyto skute nosti Nejvyaaí správní soud napadený rozsudek krajského soudu podle ustanovení § 110 odst. 1 s. Y. s. zruail a vc mu vrátil k dalaímu Yízení. V tomto Yízení je krajský soud vázán právním názorem Nejvyaaího správního soudu, který byl vysloven v odovodnní tohoto rozhodnutí a který spo ívá na tom, ~e pokud krajský soud zruaí rozhodnutí ministerstva vnitra ve výroku o neudlení azylu, je nutno napadené rozhodnutí zruait i ve výroku o doplHkové ochran. <br/><br/>O náhrad náklado Yízení o této kasa ní stí~nosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. Y. s.). <br/><br/><br/>P o u  e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn dne 29. listopadu 2011<br/><br/><br/>JUDr. Radan Malík<br/>pYedseda senátu<br/><br/></body> </html>