<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 1 As 63/2011- 90 - text</title> </head> <body> ÿþ1 As 63/2011 - 96<br/><br/><br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA<br/><br/>R O Z S U D E K<br/>J M É N E M R E P U B L I K Y<br/><br/><br/>Nejvyaaí správní soud rozhodl v senátu slo~eném z pYedsedy JUDr. Josefa Baxy a soudco JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Marie }iakové v právní vci ~alobkyn: Z. C., zastoupené Mgr. Robertem Cholenským, advokátem se sídlem Bolzanova 5, 618 00 Brno, proti ~alovanému: Magistrát msta Brna, se sídlem Malinovského námstí 3, 601 67 Brno, proti rozhodnutí ~alovaného ze dne 16. 12. 2009, . j. MMB/0277521/2009, o kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti rozsudku Krajského soudu v Brn ze dne 2. 12. 2010, . j. 57 A 19/2010 - 43,<br/><br/><br/>t a k t o :<br/><br/><br/>I. Kasa ní stí~nost s e z a m í t á .<br/><br/>II. }alobkyn n e m á právo na náhradu náklado Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/><br/>III. }alovanému s e n e p Y i z n á v á náhrada náklado Yízení o kasa ní stí~nosti.<br/><br/><br/>O d o v o d n  n í :<br/><br/><br/>V as podanou kasa ní stí~ností napadá ~alobkyn shora uvedený rozsudek krajského soudu. Navrhuje jeho zruaení a vrácení vci krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.<br/><br/>Skutkové a právní závry krajského soudu <br/><br/>(1) Krajský soud zamítl ~alobu, kterou ~alobkyn podala proti rozhodnutí Magistrátu msta Brna ze dne 16. 12. 2009, . j. MMB /027755211. Vycházel ze zjiatní, dolo~eného rovn~ úYedním záznamem o podání vysvtlení ~alobkyní ze dne 31. 5. 2009, ~e ~alobkyn a dalaí dva lidé vyjádYili svoj nesouhlas se zneu~íváním zvíYat tím, ~e v prostoru konání  Zemdlského lidového jarmarku dne 31. 5. 2009 na Zelném trhu v Brn stáli s transparentem s nápisem  Máme rádi (nkterá) zvíYata. Nkdy nám vadí bezpráví a zabíjení . Chovali se tiae a transparentem vyjadYovali svoj názor. Na výzvu policisty, aby  odstoupili mimo hlavní trasu na okraj k patníkom, kde mohou stát , nereagovali, proto~e výzvu nepova~ovali za oprávnnou.<br/><br/>(2) Odvolací správní orgán správn svým rozhodnutím potvrdil rozhodnutí Statutárního msta Brno, mstské ásti Brno  stYed, Komise pro projednání pYestupko ze dne 3. 11. 2009, . j. 090057906/MIDM/PRE/008, kterým byla ~alobkyn uznána vinnou spácháním pYestupku proti veYejnému poYádku podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona . 200/1990 Sb., o pYestupcích, konkrétn za neuposlechnutí výzvy veYejného initele pYi výkonu jeho pravomoci. <br/><br/>(3) Z dokazo, provedených v Yízení, respektive ze spisových materiálo, obsa~ených ve správním spisu, pova~oval krajský soud za nepochybné, ~e 31. 5. 2009 se na Zelném trhu v Brn konala prezentace zemdlství, tzv.  Zemdlský lidový jarmark , kterého se nezávisle na poYadateli mohl zú astnit ka~dý, ani~ by alo o ú ast definovanou zákonem o právu shroma~ovacím. V tom smyslu se akce zú astnila té~ ~alobkyn jen proto, aby vyjádYila názor na zneu~ívání zvíYat. Výzvy policisty, aby  odstoupila mimo hlavní trasu neuposlechla. <br/><br/>(4) Krajský soud se v napadeném rozsudku neztoto~nil s tmi argumenty a závry ~alobkyn, které se týkaly problematiky výkonu shroma~ovacího práva. O tom se vaak v Yízení pYed správními orgány nejednalo. PYedmtem Yízení bylo posouzení významu skute nosti, ~e ~alobkyn neuposlechla výzvy policisty a zda tak u init mla nebo nemusela. Otázka zákonnosti tohoto úkonu policisty jako veYejného initele (nyní úYední osoby  pozn. NSS), mo~e být pYedmtem (jiného) soudního Yízení.<br/><br/>(5) Pro poYádek tYeba dodat, ~e ~alobkyn vedla také Yízení, jeho~ pYedmtem bylo neoprávnné omezení shroma~ovacího práva, práva na svobodu projevu a osobní svobodu. Skutkov se jednalo o stejný pYípad. Krajský soud v Brn v rozsudku ze dne 22. 6. 2011, . j. 30 Ca 82/2009 - 40 rozhodl tak, ~e shromá~dní (~alobkyn a dalaích dvou osob), konané dne 31. 5. 2009, v Brn na Zelném trhu, nebylo rozpuatno v souladu se zákonem. Pro Yízení o kasa ní stí~nosti toto rozhodnutí pYirozen nemá zásadní význam, snad s výjimkou tvrzení ~alobkyn, ~e dne 31. 5. 2009 pYiala do prostoru poYádání Lidového zemdlského jarmarku jako ú astník ji~ nkým jiným svolané akce.<br/><br/>(6) Ve shod s citovanou judikaturou Ústavního soudu a Nejvyaaího správního soudu (která bude dále specifikována) hodnotil krajský soud jednání ~alobkyn, odmítající uposlechnout výzvy policisty jako neoprávnné bez ohledu na správnost provedení výzvy  tato otázka mo~e být Yeaena odpovídajícími prostYedky obrany proti postupu policie. }alobkyn nebyla oprávnna hodnotit zákonnost výzvy policisty k opuatní vyhrazeného prostoru, a jestli~e výzvu neuposlechla a nesplnila tak ulo~enou povinnost, naplnila tím skutkovou podstatu pYestupku neuposlechnutí výzvy veYejného initele dle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o pYestupcích. <br/><br/>Vymezení kasa ních dovodo<br/><br/>(7) }alobkyn napadá rozhodnutí krajského soudu z dovodo dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. Y. s., tedy nezákonnosti spo ívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem, dále z dovodu vady Yízení spo ívající v tom, ~e správní orgán vycházel ze skutkové podstaty, která nemá oporu ve spisech a kone n také z dovodu nepYezkoumatelnosti rozhodnutí spo ívajícího v nesrozumitelnosti nebo nedostatko dovodo rozhodnutí. <br/><br/>(8) }alobkyn namítá, ~e jednání policisto vo i ní bylo zjevn nezákonné, neboe v dob údajného spáchání pYestupku klidn stála s transparentem na veYejném prostranství a nikoho neomezovala ani neruaila. V rozporu se skute ností policisté tvrdili, ~e ~alobkyn a dalaí dv osoby, stojící s ~alobkyní a transparentem v prostoru konání  Zemdlského lidového jarmarku , pYedstavují  nepovolenou demonstraci . Vzhledem k tomu, ~e ~alobkyn odmítla uposlechnout výzvy policisto se z místa vzdálit, byla pYedvedena na policejní slu~ebnu k podání vysvtlení, neboe se mla dopustit pYestupku  nepovolené demonstrace a neuposlechnutí výzvy policisto. Odkazy na svá podání z fáze Yízení pYed správním orgánem implicitn ~alobkyn argumentuje rozporem postupu policie s právní úpravou a smyslem shroma~ovacího práva a související judikaturou Evropského soudu pro lidská práva k této problematice. }alobkyn uzavírá, ~e jednáním policie byla zkrácena na svých základních právech a svobodách (svoboda pokojného shroma~ování a právo svobodného projevu), policie nemla ~ádný dovod proti ní zakro it a neexistuje tak ani dovod pro jakýkoli postih v rámci pYestupkového Yízení. Navrhuje proto, aby napadený rozsudek krajského soudu v Brn byl zruaen a vc vrácena k novému projednání a rozhodnutí.<br/><br/>VyjádYení ~alovaného ke kasa ní stí~nosti<br/><br/>(9) Základem argumentace ~alovaného je odkaz na prokázanou skute nost, ~e ~alobkyn výzvu zasahujícího policisty slyaela a jen na základ vlastního uvá~ení se rozhodla výzvu neuposlechnout. Na takový pYípad pamatuje i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 263/97 a podobn i rozhodnutí Nejvyaaího správního soudu . j. 5 As 34/2007 - 66 z 5. 6. 2008 nebo rozhodnutí . j. 2 As 25/2010 - 65 ze dne 1. 6. 2010. Jinými slovy ~alobkyn nemla mo~nost jen dle vlastního uvá~ení posoudit, zda výzvu policisty uposlechnout nebo nikoli. Proti pYípadn nesprávnému pokynu policie se mohla bránit zákonnými prostYedky, napYíklad podáním stí~nosti, co~ také následn provedla. }alovaný rovn~ poukazuje na to, ~e výzva policisto, aby st~ovatelka opustila místo, na kterém stála s transparentem a dalaími dvma osobami, nepYedstavuje ~ádné pYekro ení jejich pravomoci a nic takového také nevyplývá z ~ádných relevantních skute ností. Sama výzva byla konkrétní a nenabádala ~alobkyni k protiprávnímu nebo jakkoli nevhodnému chování. Výzva byla policistou uplatnna v rámci slu~ebního zákroku, ke kterému byl povolán pYi výkonu své pravomoci. <br/><br/>(10) St~ovatelka napadla zákrok policisto u soudu podle § 13 zákona . 84/1990 Sb., o právu shroma~ovacím, námitkami proti rozpuatní shromá~dní. Nicmén pYedmtem pYestupkového Yízení, vedeného proti ~alobkyni, byl jen pYestupek proti veYejnému poYádku spáchaný neuposlechnutím výzvy policisty, který jednal v rámci svých slu~ebních povinností a své kompetence. Legálnost samotné výzvy není pYedmtem Yízení. <br/><br/>(11) }alovaný je toho názoru, ~e ~alobkyn neuposlechnutím výzvy policisty opustit vyhrazený prostor pro poYádání Lidového jarmarku naplnila formální i materiální znaky pYestupku proti veYejnému poYádku dle § 2 odst. 1 a § 47 odst. 1 písm. a) zákona . 200/1990 Sb. v platném znní o pYestupcích. Ulo~ená sankce zcela jist není nepYimYená ji~ proto, ~e je nejmírnjaí, jakou lze za pYestupek ulo~it.<br/><br/>(12) }alovaný uvedl nakonec, ~e soud se v odovodnní napadeného rozhodnutí vypoYádal se vaemi námitkami ~alobkyn, v Yízení nebyla nijak poruaena její procesní práva ani práva dle Listiny základních práv a svobod. <br/><br/>Argumentace Nejvyaaího správního soudu<br/><br/>(13) Nejvyaaí správní soud pYezkoumal z podntu podané kasa ní stí~nosti napadený rozsudek a Yízení, které mu pYedcházelo, vycházel pYitom z dovodo, uplatnných st~ovatelkou a dospl k závru, kasa ní stí~nost není dovodná. PYedmtem sporu nejsou skutkové okolnosti pYípadu, nýbr~ jeho právní posouzení.<br/><br/>(14) Dne 31. 5. 2009 se konal Zemdlský lidový jarmark. }alobkyn s dalaími dvma osobami se dostavila do prostoru, vyhrazeného pro konání této zemdlské prezentace s úmyslem tam transparentem vyjádYit svoj odmítavý postoj k týrání zvíYat. V ur itý okam~ik byla policistou, který byl povolán poYadatelem jarmarku, vyzvána, aby opustila hlavní trasu a postavila se na kraj. Výzvu policisty neuposlechla, nicmén se dostavila k podání vysvtlení a transparent jí byl odebrán, neboe podle policie  hrozilo, ~e budou i nadále pokra ovat v protiprávním jednání .<br/><br/>(15) Podntem k zahájení pYestupkového Yízení bylo oznámení policie o pYestupku ze dne 18. 6. 2009, a to pro podezYení z pYestupku proti veYejnému poYádku a také proti právu shroma~ovacímu, dle § 47 odst. 1 písm. a), f) zákona . 200/1990 Sb. o pYestupcích. <br/><br/>(16) Správní Yízení vaak bylo vedeno jen pro pYestupek proti veYejnému poYádku, neboe správní orgán se s argumentací oznamovatele neztoto~nil. PoYadatelem akce  Zemdlský lidový jarmark byla soukromoprávní agentura, pYi em~ akce nebyla poYádána podle zákona o právu shroma~ovacím, nýbr~ jako zvláatní u~ívání komunikace v souvislosti s návatvou ministro zemdlství zemí EU a prezentací jihomoravského zemdlství. Msto Brno poYádání takových akcí upravilo vyhláakou . 16/2005, která ukládá povinnosti pouze poYadateli, nikoli vaak ú astníkom nebo jiným osobám. Takové akce se proto mo~e zú astnit ka~dý ob an nezávisle a bez zvláatních povinností. SamozYejm s pYedpokladem, ~e se bude na veYejnosti chovat v souladu s obecn uznávanými pravidly sluanosti. Ze spisového materiálu není patrné, pro  by náhodné seskupení tYí osob v etn ~alobkyn mlo být pova~ováno za shromá~dní ve smyslu § 1 zákona o právu shroma~ovacím, z ni eho nevyplývá, ~e by nkdo byl jeho svolavatelem, ba naopak vaechny dot ené osoby potvrzovaly náhodnost setkání. <br/><br/>(17) Argumentace kasa ní stí~nosti se tedy míjí s dovody, pro které bylo pYestupkové Yízení vedeno. Zejména ústYední úvaha ~alobkyn o nepYimYenosti, bezdovodnosti a nezákonnosti jednání policie, operující s poruaením ústavn zaru eného práva ~alobkyn na svobodné vyjádYení názoru a shromá~dní, ignoruje skute nost, ~e pYestupkové Yízení tato práva ni ím nezpochybnilo ji~ proto, ~e o n ve správním pYestupkovém Yízení ani nealo. Odlianý názor policie, patrný z podntu k zahájení pYestupkového Yízení (oznámení pYestupku ze dne 25. 8. 2009) byl transparentn ji~ správním orgánem pYestupkového Yízení prvého stupn odmítnut  viz záznam o vyhodnocení zmínného oznámení policie ze dne 10. 9. 2009. Od samého po átku bylo tedy pYestupkové Yízení vedeno jen pro skutek, spo ívající v tom, ~e ~alobkyn odmítla uposlechnout výzvu policisty opustit místo, na kterém s dalaími dvma osobami stála s transparentem, a pYesunout se mimo  hlavní trasu , tedy pro pYestupek dle § 47 odst. 1 písm. a) pYestupkového zákona. <br/><br/>(18) Tvrzení ~alobkyn, ~e se soud v napadeném rozhodnutí nevypoYádal ani s jedním z etných argumenta ních bodo ~aloby v kontextu uvedených skute nosti postrádá racionalitu. Ani samotná ~alobkyn nepopírá, ~e výzvu policisty neuposlechla, neboe byla pYesvd ena, ~e její jednání bylo  v souladu s právem a v zájmu demokratických a ob anských hodnot v právním stát . Jist, není pochyb o tom, ~e právo na vyjádYení kritického názoru (v tomto pYípad na týrání zvíYat) klidnou demonstrací názoru textem na malém transparentu a pYítomnost na voln pYístupném míst nelze zpochybnit a také správní orgány ani soud v napadeném rozsudku nic podobného neu inily. Naopak, v tomto smru daly ~alobkyni za pravdu. <br/><br/>(19) PYedmtem Yízení byl výhradn skutek, spo ívající v neuposlechnutí výzvy policisty, aby ~alobkyn ustoupila mimo hlavní trasu na okraj k patníkom, kde mo~e stát. Z dále uvedené judikatury plyne, ~e pro závaznost výzvy je vcelku lhostejné, zda byla výzva policisty motivována správnou úvahou. Pro osud kasa ní stí~nosti to nemá zásadní význam, nicmén nelze popYít, ~e výzva policisty mla svou logiku. Jakkoli se ~alobkyn nacházela v míst, kde mohl stát ka~dý, podle policisty stála v  hlavní trase pohybu ú astníko jarmarku. Její statickou pYítomnost s transparentem a spolu s dalaími dvma osobami mohl zasahující policista dovodn vyhodnotit jako problém. Zda správn nebo nesprávn, není pYedmtem této ~aloby.<br/><br/>(20) Jak bylo shora nazna eno, Nejvyaaí správní soud se v tomto pYípad neml dovod odchýlit od dYívjaí judikatury k dané problematice, a to judikatury vlastní i judikatury Ústavního soudu. <br/><br/>(21) Na rozdíl od ~alobkyn zastává Nejvyaaí správní soud názor, ~e zásadn pou~itelným rozhodnutím v pYípadech podobných projednávanému je i nadále usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1998 ve vci ÚS 263/97, ve kterém je shodná problematika Yeaena jednozna n:  Proto~e /~alobce/ neuposlechl výzvy veYejného initele /policisty Mstské policie/, naplnil skutkovou podstatu pYestupku neuposlechnutí výzvy veYejného initele dle § 47 odst. 1 písm. a) zák. . 200/1990 Sb., v platném znní. Ústavní soud se ztoto~nil se závrem Okresního úYadu K., ~e ob ané jsou povinni se podrobit výkonu pravomoci veYejného initele bez ohledu na vlastní soukromý názor. Jsou-li pYesvd eni, ~e tímto jednáním bylo poruaeno jejich právo i jim byla zposobena akoda, mohou se proti takovému postupu veYejného initele bránit jiným zákonným zposobem. Ústava R, Listina základních práv a svobod ani ~ádná jiná právní norma nepYipouatí, aby jednotliví ob ané nejprve hodnotili zákonnost postupu veYejných initelo a teprve na základ toho jejich pokyno uposlechli nebo neuposlechli. <br/><br/>(22) Rovn~ judikatura Nejvyaaího správního soudu je v této problematice konsekventní. Ve vci sp. zn. 5 As 34/2007 Nejvyaaí správní soud konstatoval rozsudkem ze dne 5. 6. 2008  & ~e pro trestnost pYestupko musí platit obdobné principy a pravidla jako v pYípad trestných ino. V rozsudku ze dne 31. 5. 2007, . j. 8 As 17/2007  135 tento soud mimo jiné konstatoval, ~e  Trestnost správních delikto se Yídí obdobnými principy jako trestnost trestných ino a ~e  pro trestnost jednání musí být naplnna i materiální stránka deliktu. A dále  Vaichni ob ané jsou nepochybn povinni se podrobit výkonu pravomoci veYejného initele bez ohledu na vlastní soukromý názor. Jsou-li pYesvd eni, ~e tímto jednáním bylo poruaeno jejich právo i jim byla zposobena akoda, mohou se proti takovému postupu veYejného initele bránit jiným, avaak zákonným zposobem. Ústava eské republiky, Listina základních práv a svobod, ani ~ádná jiná právní norma nepYipouatjí, aby ob ané nejprve hodnotili zákonnost postupu veYejných initelo a teprve na základ tohoto jejich pokyno neuposlechli (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1998, sp. zn. I. ÚS 263/97, www.nalus.usoud.cz). PYedpoklad existence formálních i materiálních znako deliktu je v daném pYípad naplnn, jak bude dále konkretizováno. <br/><br/>(23) Postup policisty v této vci respektoval i princip pYimYenosti. V tomto smru lze konstatovat tYeba z rozsudku ve vci sp. zn. 2 As 25/2010, ~e v pYípad zásahu policisty do chránných zájmo ob ano (v citované vci se jednalo o domovní svobodu)  & je nutné dosledn postupovat v souladu se zásadou proporcionality, která je konkretizována v § 11 zákona o Policii R. Podle tohoto ustanovení je policista& povinen a) dbát, aby ~ádné osob v dosledku jeho postupu nevznikla bezdovodná újma, b) dbát, aby bezdovodná újma nevznikla jeho rozhodnutím ani osobám, jejich~ bezpe nost je ohro~ena a c) postupovat tak, aby pYípadný zásah do práv a svobod osob, vo i nim~ smYuje úkon, nebo osob nezú astnných nepYekro il míru nezbytnou k dosa~ení ú elu sledovaného úkonem. Není pochyb, ~e ~alobkyni ani ~ádné jiné osob výzvou policisty, aby se postavila stranou hlavního proudu (a tam klidn dál pokra ovala v protestu) pYirozen ~ádná újma nevznikla ani nehrozila. <br/><br/>(24) Na rozdíl od ~alobkyn Nejvyaaí správní soud nezastává názor, ~e by napadené rozhodnutí soudu i pYedcházející rozhodnutí správních orgáno byla v rozporu s dalaím rozhodnutím Ústavního soudu ve vztahu k projednávané problematice, toti~ s nálezem ze dne 18. 2. 2010 ve vci I. ÚS 1849/08. Problematika, na kterou reaguje citované rozhodnutí Ústavního soudu, vykazuje významné odchylky od toho, co Yeaí Nejvyaaí správní soud. Rozhodnutí v nyní projednávaném sporu pYedstavuje ve skute nosti konkretizaci citované problematiky. <br/><br/>(25) V uvedeném rozhodnutí Ústavní soud pYipomíná povinnost orgáno veYejné moci pohybovat se z hlediska formálního, ale také obsahového /materiálního/ v hranicích svých pravomocí a kompetencí, pYi em~ výkon tchto pravomocí musí být také po materiální stránce v souladu se základními principy, vyjádYenými v ustanoveních ústavního poYádku. O tom, ~e jde o po~adavek materiálního pojetí právního státu ( l. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) není pochyb. To ovaem pYipomíná Ústavní soud v reakci na výrazn odlianou situaci posuzovaného pYípadu proto, aby zdoraznil ochranu principu zákazu sebeobviHování (vyplývajícího z interpretace l. 6 odst. 1 Úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod) v pYípad sankcí vynucovaného podání vysvtlení ( nemo tenetur se ipsum accusare ). O to se v pYípad st~ovatelky pYirozen nejedná. <br/><br/>(26) Stejn dosledn jako Ústavní soud také Nejvyaaí správní soud nepochybuje o tom,  & ~e ústavní systém eské republiky vychází z principo materiálního právního státu. Lze souhlasit, ~e obecn vzato  & orgán veYejné moci vykonává ur itou pravomoc a kompetenci ultra vires nejen tehdy, jedná-li mimo formáln zákonem stanovený rámec pravomocí a kompetencí, ale materiáln té~ tehdy, pokud svým jednáním nesleduje ur itý pYedvídatelný a racionáln zdovodnitelný ú el, pro který mu byla ur itá pravomoc a kompetence svYena, resp. tehdy, naruauje-li svým, bye o zákon se opírajícím postupem, základní práva dot ených osob více, ne~ je nezbytn nutné k tomu, aby byl jeat dosa~en zákonem stanovený ú el. Ukládá-li na základ zákona orgán veYejné moci soukromým osobám povinnosti, a tím omezuje jejich základní práva, musí pYesto dbát na to, aby zcela nepopYel samotnou podstatu toho kterého základního práva nebo jeho smysl. Omezení nelze u~ít k jiným, ne~ zákonem pYedvídaným ú elom ( l. 4 odst. 4 Listiny). Tak základní práva zptn omezují svá, formálním zákonem pYedvídaná, omezení. (nález ze dne 18. 2. 2010 ve vci I. ÚS 1849/08).<br/><br/>(27) V projednávaném pYípad ~ádná z uvedených kautel rozhodn poruaena nebyla. Policista výzvou ~alobkyni nejednal mimo formáln zákonem stanovený rámec vlastní pravomoci a kompetence a uvedeným jednáním sledoval také výzvou nazna ený ú el (aby se ~alobkyn postavila mimo  hlavní trasu ob ano, kteYí pYiali na Zemdlský lidový jarmark), v daném pYípad zdovodnitelný snahou usnadnit plynulý pohyb lidí ve vyhrazeném prostoru. Zkrátka ~alobkyn, podle názoru policisty, pYeká~ela ostatním (krom toho, ~e podle nj se ú astnila neohláaeného shromá~dní, ovaem za to jí sankce ulo~ena nebyla) a výzva, spo ívající v tom, aby se postavila vedle, ~ádné omezení (rozhodn ~ádné relevantní omezení) nepYedstavovala. Ve svobodném vyjadYování názoru jí policista rozhodn bránit nemínil. Uposlechnutím výzvy by právo ~alobkyn (zde vyjádYit svobodn názor na zneu~ívání zvíYat) nebylo ani nemohlo být dot eno, neboe v jeho výkonu mohla ~alobkyn klidn, o pár metro vedle, pokra ovat dál. <br/><br/>(28) Zato neuposlechnutí výzvy policisty jen podle subjektivní úvahy o tom, ~e se jedná o výzvu nesprávnou, pYedstavuje nikoli bezvýznamné ohro~ení jednoho z pravidel fungování demokratické spole nosti. Jde o jednání, které práv v uvedeném smyslu naplHuje zákonné formální i materiální znaky pYestupku dle § 2 odst. 1 zákona . 200/1990 Sb., o pYestupcích. Jedná se o zavinné jednání (~alobkyn vdom neuposlechla výzvy policisty), které poruauje nebo ohro~uje zájem spole nosti (aby policie byla schopná pYijímat odpovídající operativní opatYení v pYípadech, kdy je to zapotYebí pro Yádné fungování spole enských proceso) a je za pYestupek výslovn ozna eno v tomto zákon [§ 47 odst. 1 písm. a) citovaného zákona]. <br/><br/>(29) Zkusme si pYedstavit dosledky logiky ~alobkyn v tYeba v jednání policie pYi Yízení dopravy. Povinností policie je u~itím pYimYených prostYedko (§ 11 zákona . 273/2008 Sb., o Policii eské republiky) bránit vzniku zbyte ného akodlivého následku na zdraví i majetku ob ano, tch pYímo jednajících nebo jen náhodn dot ených [viz tYeba § 10 odst. 1), 3), § 20 odst. 3), § 34 odst. 1), 2) citovaného zákona].<br/><br/>(30) V uvedených a v Yad dalaích pYípado musí policista jednat okam~it prosazením ú inného Yeaení (tYeba zákazem nebo pYíkazem nco dlat i se n eho zdr~et, vykázáním ob ana z ur itého místa, zastavením i odklonním dopravy v zásad bez ohledu na subjektivní výhrady jednotlivých dot ených osob). Jestli~e by v tchto pYípadech mla být nejprve provYována správnost zamýaleného úkonu veYejného initele k pYekonání leckdy velmi subjektivistických pYedstav ú astníko (aarvátek, tla enice lidí, bezohlednosti chování v silni ní doprav) byla by jakákoli Yeaení takových situací paralyzována, hrozil by chaos (Yeaení musí pYijít okam~it) a neodvratn by následovalo obvinní veYejného initele ze zavinní vzniku akodlivého následku (havárie, zranní) v dosledku jeho ne innosti. I to má nepochybn ústavní rozmr a souvislost s ústavn definovaným smyslem existence a jednání orgánu veYejné moci. Jist, nelze nikdy vylou it, ~e za úkonem policisty mo~e stát nesprávná úvaha. To je ovaem Yeaitelné následn (stí~ností, náhradou akody dle zákona . 82/98 Sb. atd.), primární je povinnost jednat hned s motivací pYedejít vzniku akodlivého následku. VeYejný initel v postavení policisty pYi operativním zákroku nemá komfort správního orgánu, as a rozné prostYedky k dosa~ení zamýaleného legitimního cíle (formalizované dokazování, ovYování, opakované upozornní, poYádkové pokuty), a proto po nm také nelze po~adovat v jednání limity, které existenci takových podmínek pYedpokládají. <br/><br/>(31) Jestli~e ~alobkyn své nezpochybnitelné právo vyjádYit svobodn názor vnímá ist subjektivn (moje právo) bez ohledu na stejná nebo stejn chránná práva jiných osob (objektivizující princip - jejich práva), pak je sice její postoj pochopitelný, nikoli vaak správnjaí. <br/><br/>(32) Je zYejmé, ~e v uvedeném smyslu chování policisty nevybo ilo z rámce jeho kompetence a pravomoci, sledovalo ú el, pro který mu pravomoc a kompetence byly svYeny a pYitom práva ~alobkyn vlastn vobec nebyla dot ena. Sankce, která byla ~alobkyni za pYestupek dle § 47 odst. 1 písm. a) zákona . 200/1990 Sb. ulo~ena, je rozhodn nejmírnjaí mo~ná [§ 11 odst. 1 písm. a) citovaného zákona]. Správní orgán tuto skute nost (nejmírnjaí sankci) nezpochybHuje a ~alobkyn z hlediska pYimYenosti ani nemo~e. <br/><br/>(33) V zohlednní nazna eného rozdílu okolností a vnímání práva spo ívá aplikovatelnost citovaného rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2010 ve vci I. ÚS 1849/08 i na tento pYípad. Podle názoru Nejvyaaího správního soudu jsou obecné zásady jednání orgáno veYejné moci, tedy i veYejných initelo, nadále pro pYípady nezbytnosti operativního jednání veYejného initele specifikovány shora citovaným usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1998 ve vci I ÚS 263/97. <br/><br/>(34) Nejvyaaí správní soud, po zvá~ení vaech relevantních skute ností a úvah dospívá k závru, ~e ~ádný z uplatnných kasa ních dovodo dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) nebyl prokázán (z ásti se jedná o skutková tvrzení a právní úvahy stojící zcela mimo pYedmt Yízení), právní závr Krajského soudu v Brn logicky vyplývá z provedených dokazo a je vcn správný. Kasa ní stí~nost je tedy nedovodná a Nejvyaaí správní soud ji proto zamítl dle § 106 odst. 1 vta druhá s. Y. s.<br/><br/>(35) O nákladech Yízení tento soud rozhodl dle § 60 odst. 1 a § 120 s. Y. s. Podle principu úspchu v Yízení ~alobkyni toto právo nepYísluaí a ~alovanému ~ádné zvláatní náklady v souvislosti s jeho úYední inností nevznikly. <br/><br/>P o u  e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostYedky pYípustné. <br/><br/>V Brn dne 17. srpna 2011<br/>JUDr. Josef Baxa <br/> pYedseda senátu<br/></body> </html>