<!DOCTYPE html> <html lang="cs"> <head> <title> 4 Ads 161/2008- 101 - text</title> </head> <body> ÿþ4 Ads 161/2008 - 112<br/>[OBRÁZEK]<br/><br/> ESKÁ REPUBLIKA <br/><br/>R O Z S U D E K <br/>J M É N E M R E P U B L I K Y<br/><br/> <br/> Nejvyaaí správní soud rozhodl v senát slo~eném z pYedsedkyn JUDr. Marie Turkové a soudco JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Prochy v právní vci ~alobkyn: PhDr. H. P., zast. Mgr. Dagmar Rezkovou DYímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti ~alovanému: Ministerstvo práce a sociálních vcí, se sídlem Na PoYí ním právu 376/1, Praha 2, o kasa ní stí~nosti ~alobkyn proti rozsudku Mstského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2008, . j. 4 Ca 11/2006 - 31,<br/><br/><br/>t a k t o :<br/><br/><br/>Rozsudek Mstského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2008, . j. 4 Ca 11/2006 - 31, s e z r u a u j e a vc s e v r a c í tomuto soudu k dalaímu Yízení.<br/><br/><br/>O d o v o d n  n í :<br/><br/><br/>Rozhodnutím ~alovaného ze dne 2. 6. 2006, . j. 2006/19265-442, bylo zamítnuto odvolání ~alobkyn podané proti rozhodnutí ÚYadu práce v Olomouci (dále  úYad práce ) ze dne 26. 1. 2006, . j. OLA-1439/2006-CO, a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Uvedeným prvoinstan ním rozhodnutím byla ~alobkyn vyYazena ode dne 18. 1. 2006 z evidence uchaze o o zamstnání z dovodu maYení sou innosti s úYadem práce podle ustanovení § 30 odst. 2 písm. e) a odst. 3 a § 31 písm. d) zákona . 435/2004 Sb., o zamstnanosti, ve znní pozdjaích pYedpiso, neboe se nedostavila ve stanoveném termínu na úYad práce, a to bez vá~ných dovodo ve smyslu § 5 písm. c) tohoto zákona. <br/><br/>Proti tomuto rozhodnutí podala ~alobkyn v as ~alobu. Namítala v ní nepYezkoumatelnost odovodnní pro nedostat dovodo a pro poruaení l. 4 odst. 4 ústavního zákona . 2/1993 Sb., o vyhláaení Listiny základních práv a svobod jako sou ásti ústavního poYádku eské republiky (dále  Listina základních práv a svobod ). Tvrdila, ~e platí, ~e pYi pou~ívání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být aetYeno jejich podstaty a smyslu a interpretace zákonné normy nesmí být natolik restriktivní, aby se dostala do rozporu se zásadou ústavnosti. Za protiústavní ~alobkyn pova~ovala skute nost, ~e se ~alovaný nevyrovnal s jejím tvrzením uvedeným v odvolání ohledn retroaktivity prvoinstan ního rozhodnutí. Na nepYípustnost retroaktivity ú inko rozhodnutí úYadu práce odkazovala v souvislosti s rozsudkem Nejvyaaího správního soudu ze dne 15. 7. 2004, . j. 7 A 83/2002  79, a dodala, ~e ustanovení § 30 odst. 4 zákona o zamstnanosti je s ohledem na toto rozhodnutí protiústavní. Po~ádala proto soud, aby podal u Ústavního soudu návrh na jeho zruaení. }alobkyn dále namítala, ~e ~alovaný nedodr~el lhotu pro vydání odvolacího rozhodnutí stanovenou § 71 zákona . 500/2004 Sb., správní Yád, ve znní pozdjaích pYedpiso, neboe ~alovanému nesvd ily dovody uvedené v § 71 odst. 3 písm. a) a b) tohoto zákona; lhota inila 30 dno a uplynula dne 18. 4. 2006. Z tohoto dovodu podala ~alobkyn dne 26. 5. 2006 ~alobu proti ne innosti ~alovaného. Dne 12. 6. 2006 obdr~ela rozhodnutí ~alovaného ze dne 2. 6. 2006. Ohledn tohoto postupu ~alobkyn poukazovala na  dvojí metr , jím~ ~alovaný hodnotil na jedné stran jednodenní zpo~dní ~alobkyn, za nj~ byla vyYazena z evidence uchaze o o zamstnání, a na stran druhé jeho vlastní zmeakání lhoty pro vydání rozhodnutí, které hodnotil jako právn bezvýznamné a nevyvodil z nj ~ádné dosledky. Postupem ~alovaného rovn~ doalo k poruaení § 36 odst. 3 správního Yádu, neboe ~alobkyni nebylo umo~nno vyjádYit se pYed vydáním odvolacího rozhodnutí k jeho podkladom. }alobkyn neakceptovala názor ~alovaného, který tento postup odovodnil odkazem na ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního Yádu, neboe v daném pYípad ~alovaný postupoval podle § 90 odst. 5, který explicitn vylu uje ustanovení odst. 1 - 4. V souvislosti s tvrzením ~alovaného, ~e mu  není dána mo~nost, aby v rámci správního uvá~ení posoudil, zda uchaze e o zamstnání z evidence& vyYadí, i nikoli ~alobkyn uvedla, ~e podle tohoto pYístupu by tedy výsledkem Yízení bylo nutn vydání rozhodnutí o vyYazení. Bylo by pak otázkou, co je pYedmtem správního uvá~ení a co je obsahem dokazování, je-li výsledek v~dy pYedem dán. Právo ~alobkyn vyjádYené v § 36 správního Yádu by bylo na základ tohoto pYístupu pouhým formalismem. Zásadní procesní vada, kterou ~alobkyn shledala v Yízení o vyYazení z evidence uchaze o o zamstnání, spo ívala v nenaplnní obou obligatorních podmínek, které jsou pYedpokladem pro vyYazení z evidence uchaze o o zamstnání. Tmito podmínkami jsou maYení sou innosti ve smyslu § 31 zákona o zamstnanosti a absence vá~ných dovodo podle § 5 odst. c) uvedeného zákona. Vytýkané Yízení nemlo být vobec zahájeno, jeliko~ nedoalo ke splnní druhé podmínky, toti~ absenci vá~ných dovodo. Za jeden z vá~ných dovodo, který vedl k zámn data, ~alobkyn pova~ovala svoj psychický stav, v jeho~ dosledku mla sní~enou koncentraci. Tento vá~ný dovod ml být podYazen pod § 5 písm. c) bod 6 zákona o zamstnanosti. V dané souvislosti ~alobkyn konstatovala, ~e pakli~e ~alovanému neposta ovalo pouhé tvrzení ~alobkyn o její psychické situaci, ml si ve smyslu § 50 odst. 2 správního Yádu opatYit lékaYský posudek. Druhý vá~ný dovod spatYovala ve zdravotním stavu svého devítimsí ního dítte, o nj~ pe ovala jako samo~ivitelka, a které v dané dob trplo salmonelózou. Tento vá~ný dovod ml být podYazen pod § 5 písm. c) bod 1 zákona. V rozporu s provedenými dokazy pak ~alovaný u inil závr, ~e k argumentom ~alobkyn nebylo mo~né pYihlédnout vzhledem k ustanovení § 82 odst. 4 správního Yádu. Tento závr u inil ~alovaný v rozporu se skute ností, neboe ~alobkyn uvedla veakeré argumenty ji~ v prvostupHovému Yízení dne 20. 1. 2006 a nikoliv a~ v Yízení odvolacím. }alobkyn namítala, ~e v zákon o zamstnanosti není uvedena povinnost uchaze e o zamstnání pYedem se omluvit v situaci, kdy se uchaze  nemo~e dostavit na úYad práce ve sjednaný termín. V této souvislosti upozornila rovn~ na nepYimYen krátkou ptidenní lhotu k vyjádYení stanovenou jí správním orgánem, o které byla navíc myln pracovnicí úYadu práce informována, ~e je to lhota daná zákonem. Kone n ~alobkyn nesouhlasila se závrem ~alovaného, ~e dolo~ka  vypraveno dne se vyzna uje na vyhotovení rozhodnutí, které se zakládá do spisu, neboe tento závr je v rozporu s ustanovením § 71 odst. 2 písm. a) správního Yádu, z nho~ vyplývá, ~e se vyzna uje na poatovní zásilce. Z tchto dovodo navrhla ~alobkyn, aby soud napadené rozhodnutí ~alovaného zruail.<br/><br/>Mstský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 2. 2008, . j. 4 Ca 11/2006  31, ~alobu zamítl s tím, ~e v postupu správních orgáno obou stupHo neshledal pochybení. V odovodnní soud konstatoval, ~e ~alobkyn sama uvedla, ~e se v termínu na pracovní úYad nedostavila, neboe si zamnila datum schozky, a namísto 18. 1. 2006 si poznamenala datum 20. 1. 2006. Svým vyjádYením pak pouze poukázala na svoji osobní, finan ní a zdravotní situaci (salmonelu dítte, svoj psychický stav), kterou vaak nijak nedolo~ila a neuvedla ani jiné vá~né dovody podle § 5 písm. c) zákona o zamstnanosti. Za této situace postupoval správní orgán v souladu se zákonem, jestli~e dospl k závru, ~e se ~alobkyn nedostavila na úYad práce bez vá~ného dovodu ve smyslu § 5 písm. c) uvedeného zákona a dopustila se tak maYení sou innosti podle § 31 písm. d) zákona. Rovn~ v odvolacím Yízení nebyly ~alobkyní dolo~eny ~ádné skute nosti, které by bylo mo~né hodnotit jako vá~né dovody ve smyslu uvedeného ustanovení. }alobkyní namítané nepYezkoumatelnosti odovodnní ~alovaného a sou asn poruaení l. 4 odst. 4 Listiny základní práv a svobod soud nepYisvd il. Konstatoval, ~e rozhodnutí bylo Yádn odovodnno, byly uvedeny dovody výroku, podklady, z nich~ bylo vycházeno, úvahy kterými se ~alovaný Yídil pYi jejich hodnocení, i to jakým zposobem se vyrovnal s námitkami ~alobkyn. Soud se ztoto~nil s názorem ~alovaného, který se k namítanému poruaení l. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod nevyjádYil, neboe ~alobkyn neuvedla, v em spatYuje poruaení tohoto ustanovení. Soud rovn~ neshledal § 30 odst. 4 zákona o zamstnanosti rozporný s Ústavou eské republiky, a nepodal proto návrh Ústavnímu soudu na jeho zruaení. Namítaná protiústavnost rozhodnutí, které podle ~alobkyn posobilo nepYípustn retroaktivn, nebyla soudem akceptována, neboe správní orgán postupoval v souladu s po~adavky uvedenými v § 30 odst. 3 zákona o zamstnanosti. Namítané procesní vady pak nemly vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, proto~e skute nost, ~e rozhodnutí bylo vydáno po uplynutí stanovené lhoty, nemlo vliv na vcnou správnost tohoto rozhodnutí. Jeliko~ ~alovaný vycházel ze stejných skute ností jako orgán prvostupHový, nebylo nutné postupovat podle § 36 odst. 3 správního Yádu, a dát ~alobkyni mo~nost vyjádYení se k podkladom rozhodnutí. }alovaný si rovn~ nebyl povinen opatYit posudek o zdravotním stavu ~alobkyn, i jejího dítte, neboe ustanovení § 5 písm. c) bod 6 zákona o zamstnanosti ukládá tuto povinnost uchaze i o zamstnání, nikoli správnímu orgánu. V souvislosti s dalaími procesními postupy, jako bylo stanovení lhoty pro vyjádYení k zahájení správního Yízení, i umístní dolo~ky  vypraveno dne , se soud ztoto~nil se stanoviskem ~alovaného, ~e tyto skute nosti nemohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí správního orgánu, neboe se jedná o formální postup správního orgánu pYi Yízení ve vci. Z uvedených dovodo dospl soud k závru, ~e napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a ~alobu podle § 78 odst. 7 zákona . 150/2002, soudní Yád správní, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále té~ jen  s. Y. s. ) zamítl.<br/><br/>Proti tomuto rozhodnutí podala ~alobkyn (dále  st~ovatelka ) v as kasa ní stí~nost. Uvedla, ~e se nedostavila na sjednanou schozku u úYadu práce, neboe si zamnila data 20. 1. 2006 a 18. 1. 2006 uvedená v prokazu uchaze e o zamstnání. K tomuto omylu doalo na základ její sní~ené koncentrace, která byla zapYí inna psychickou situací a pé í o nemocné dít. O tchto skute nostech st~ovatelka bezodkladn po zjiatní zámny data informovala dne 19. 1. 2006 úYad práce. Mimo tyto okolnosti byla st~ovatelka v den sjednané schozky pYítomna na soudním jednání, o em~ spravila úYad práce dne 20. 1. 2006. V této souvislosti uvedla, ~e pova~ovala jednání u soudu (Okresního soudu v Olomouci ve vci sp. zn. 11 C 240/2004) za pYednjaí pYed schozkou na úYadu práce. Ze své schozky by se vaak pYesto pYedem omluvila, kdyby nedoalo k zámn v datu konání schozky. Svoj omyl vaak zjistila a~ den poté, pYi em~ se ihned omluvila na úYadu práce. Dále st~ovatelka odkázala na § 5 písm. c) zákona o zamstnanosti a uvedla, ~e vá~né dovody zde jmenované pod body 1. a~ 6. jsou vý tem taxativním, kde~to pod bodem 7 se jedná o vý et demonstrativní. Mezi dovody spadající pod bod 7 lze proto po ítat i Yadu dovodo osobního charakteru, mezi nimi i ú ast na jednání u okresního soudu. Vzhledem k tomu, ~e prvoinstan nímu správnímu orgánu sdlila tuto skute nost ji~ 20. 1. 2006, byl s touto skute ností srozumn ji~ od po átku správního Yízení. Ml-li úYad práce za to, ~e tuto skute nost Yádn neprokázala a nedolo~ila, ml ji vyzvat k doplnní, co~ vaak neu inil. St~ovatelka se domnívala, ~e zákon o zamstnanosti po~aduje úmyslné maYení sou innosti s úYadem práce jako podmínku vyYazení z evidence, eho~ se vaak vzhledem k výae uvedenému nedopustila, neboe jí v tom bránily vá~né osobní dovody ve smyslu § 5 písm. c). Tmito vá~nými dovody byl jednak omyl v datu schozky zapYí inný jejím psychickým stavem, dále ú ast na soudním jednání a kone n nezbytná pé e o nemocné dít do 4 let vku, jemu~ musela slo~it koordinovat zajiatní pé e vzhledem k ú asti na soudním Yízení. St~ovatelka dále poukázala na skute nost, ~e je samo~ivitelkou, a ~e se sama aktivn sna~í hledat zamstnání. V této souvislosti se jí jevil restriktivní výklad zákonných ustanovení, který vo i ní aplikoval úYad práce, v rozporu s intencemi zákonodárce. Namítala, ~e se soud v pYezkumu napadeného rozhodnutí nedostate n vypoYádal s jejími výhradami vo i zákonnosti tohoto rozhodnutí. S ohledem na výae uvedené, proto st~ovatelka navrhla, aby Nejvyaaí správní soud napadený rozsudek zruail a vc vrátil Mstskému soudu v Praze k dalaímu Yízení.<br/><br/>Ve vyjádYení ke kasa ní stí~nosti ~alovaný uvedl, ~e st~ovatelkou tvrzená neúmyslnost jejího jednání není relevantním dovodem, neboe zákon o zamstnanosti nevy~aduje pro naplnní skutkové podstaty maYení sou innosti s úYadem práce, podle ustanovení § 31 písm. d) zákona o zamstnanosti, úmyslné jednání uchaze e o zamstnání. Pro posouzení vci nebyla rozhodující ani sociální situace st~ovatelky, ani psychická zát~, i skute nost, ~e si práci aktivn sama hledala a nezneu~ívala postavení uchaze e o zamstnání. Vzhledem k tomu, ~e st~ovatelka nepYedlo~ila ~ádný vá~ný dovod ve smyslu § 5 písm. c) zákona o zamstnanosti, bylo povinností úYadu práce vyYadit ji z evidence. Toto rozhodnutí pak bylo srozumiteln, jednozna n a jasn odovodnno. K námitce st~ovatelky, ~e se nedostavila na úYad práce vzhledem k myln pozna enému datu, ~alovaný uvedl, ~e tato skute nost není vá~ným dovodem podle § 5 písm. c) zákona o zamstnanosti. St~ovatelka mla vnovat dostate nou pozornost poznamenání si správného data, aby Yádn splnila svoji povinnost. Ú ast na soudním jednání rovn~ nebylo mo~no zohlednit jako vá~ný dovod podle uvedeného ustanovení. Nadto ~alovaný konstatoval, ~e délka soudního jednání zpravidla nepYekra uje jednu hodinu, a st~ovatelka se proto mohla bez problémo dostavit i na jednání na úYadu práce, kdy~ ji~ byla v souvislosti s ú astí na soudním Yízení ve mst, kde sídlí i úYad práce. Nelze proto souhlasit s tvrzením st~ovatelky, ~e soudní jednání mlo pYednost pYed ú astí na schozce na pracovním úYadu, jeliko~ st~ovatelka mla dostatek asového prostoru k vyYízení obou zále~itostí v jeden den. }alovaný konstatoval, ~e pokud si je uchaze  o zamstnání vdom toho, ~e se nebude schopen dostavit v dohodnutý termín na úYad práce, je vhodné, aby se pYedem domluvil na jiný termín jednání. Pokud tak uchaze  neu iní  má oznamovací povinnost podle § 27 odst. 2 zákona o zamstnanosti a povinnost do 8 kalendáYních dno skute nost rozhodnou dolo~it úYadu práce . Jestli~e tak neu iní, je úYad práce povinen jej sank n vyYadit z evidence. V pYípad st~ovatelky ~alovaný neshledal za prokázané v zákonné lhot takové dovody, které by ji oprostili od její povinnosti dostavit se osobn na úYad práce dne 18. 1. 2006. }alovaný neakceptoval námitku st~ovatelky, ~e v daný den musela pe ovat o dít do 4 let, proto~e jak sama st~ovatelka uvedla, byla v daný den na soudním jednání, a mohla se tedy dostavit i na jednání na úYadu práce. Dovodem, pro  tak neu inila, bylo, ~e si nesprávn pozna ila datum schozky. Ze spisového materiálu vyplývá, ~e se st~ovatelka na úYad dostavila i následujícího dne po zmeakané schozce tj. 19. 1. 2006. Byla si tedy schopná zajistit pé i o dít i na tento den, aby mohla úYad kontaktovat osobn. }alovaný i soud se s výhradami st~ovatelky vypoYádali Yádn, a námitka vo i tomu byla ze strany st~ovatelky nedovodná. }alovaný uzavYel, ~e pokud by za dané situace akceptoval uvedený postup st~ovatelky a nevyYadil by ji z evidence uchaze o o zamstnání, dopustil by se nezákonného postupu. Trval na tom, ~e rozhodnutí obou správních orgáno i soudu byla vcn správná a zákonná. Z uvedených dovodo navrhl ~alovaný kasa ní stí~nost jako nedovodnou zamítnout.<br/><br/> V reakci na vyjádYení ~alovaného podala dne 30. 10. 2008 st~ovatelka repliku, v ní~ uvedla, ~e a koli ustanovení § 31 písm. d) zákona o zamstnanosti explicitn nejmenuje úmysl jako jednu z podmínek maYení sou innosti s úYadem práce, výkladem lze dospt k závru, ~e se musí jednat o úmyslné jednání. St~ovatelka oponovala konstatovaní ~alovaného, ~e si dne 19. 1. 2006 zajistila pé i o dít, a uvedla, ~e tohoto dne pé i o syna zajiatnu nemla, a byla nucena se na výzvu úYadu práce dostavit i se svým nemocným díttem. Nesouhlasila se závrem ~alovaného, neboe u ní existovaly vá~né dovody ve smyslu § 5 písm. c) zákona o zamstnanosti. Dovodem byla zejména pé e o nezletilé dít nesoucí v sob zvýaený stres, v kumulaci s aktuálními úYedními povinnostmi, zdravotními problémy a existen ními starostmi. V dosledku okolností spojených s pé í o dít pak st~ovatelka pro nedostate nou koncentraci zamnila data plánované návatvy úYadu práce. S ohledem na tyto skute nosti a na skute nosti dYíve uvedené v kasa ní stí~nosti trvala st~ovatelka na svých podáních a navrhla, aby byl rozsudek Mstského soudu v Praze zruaen a vc vrácena tomuto soudu k dalaímu Yízení.<br/> <br/>Nejvyaaí správní soud pYezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 zákona . 150/2002, soudního Yádu správního, ve znní pozdjaích pYedpiso (dále  s. Y. s. ), vázán rozsahem a dovody, které st~ovatelka uplatnila ve své kasa ní stí~nosti. St~ovatelka se v kasa ní stí~nosti explicitn dovolávala dovodo podle § 103 odst. 1 písm. a). Z obsahu kasa ní stí~nosti vyplývá, ~e ji st~ovatelka podala i z dovodu podle § 103 odst. 1 písm. b) s. Y. s.<br/><br/>Podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s. lze kasa ní stí~nost podat z dovodu tvrzené nezákonnosti spo ívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v pYedcházejícím Yízení.<br/><br/>Podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. Y. s. lze podat kasa ní stí~nost z dovodu vady Yízení spo ívající v tom, ~e skutková podstata, z ní~ správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo ~e pYi jejím zjiaeování byl poruaen zákon v ustanoveních o Yízení pYed správním orgánem takovým zposobem, ~e to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto dovodn vytýkanou vadu soud, který ve vci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu ml zruait; za takovou vadu Yízení se pova~uje i nepYezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.<br/><br/>Z obsahu správního spisu Nejvyaaí správní soud zjistil, ~e dne 24. 11. 2005 podala st~ovatelka na úYad práce ~ádost o zprostYedkování zamstnání.<br/><br/>Dne 18. 1. 2006 mla st~ovatelka sjednánu schozku se zprostYedkovatelkou na úYadu práce. Tohoto dne se st~ovatelka nedostavila.<br/><br/>Dne 19. 1. 2006 se na úYad práce st~ovatelka dostavila s tím, ~e se zmýlila v datu sjednané schozky. <br/><br/>Stejného dne, tedy 19. 1. 2006, vydal úYad práce oznámení o zahájení správního Yízení z moci úYední . j. OLA-1511/2005 ve vci vyYazení z evidence uchaze o o zamstnání pro maYení sou innosti s úYadem práce bez vá~ných dovodo. Dovodem zahájení tohoto Yízení bylo, ~e se st~ovatelka nedostavila na úYad práce v den sjednané schozky dne 18. 1. 2006 bez vá~ných dovodo ve smyslu zákona o zamstnanosti.<br/><br/>Dne 20. 1. 2006 se st~ovatelka vyjádYila k zahájenému Yízení. Tvrdila, ~e se na sjednanou schozku na úYadu práce nedostavila, neboe se nedopatYením zmýlila v datech uvedených v prokazu uchaze e o zamstnání. Zamnila si Yadovou íslovku 18. uvedenou v horním datu s íslovkou 20. ve druhém datu, a omylem si toto datum poznamenala jako termín schozky. Dne 19. 1. 2006 zjistila svoj omyl, kdy~ zpracovávala podklady o své sociální situaci pro návrh na osvobození od soudních poplatko. Ihned proto telefonicky kontaktovala úYad práce, aby se omluvila, a krátce na to se k vyYeaení vzniklé situace na úYad práce dostavila. St~ovatelka uvedla, ~e se u ní nejednalo o úmysl, ale o nedopatYení zposobené zámnou dat. Konstatovala, ~e je v sou asné dob samo~ivitelkou dítte, které trpí salmonelou, a vzhledem ke své sociální situaci je pln odkázána na sociální dávky. Nadto trpí zna nou psychickou zát~í, neboe vede desítky soudních sporo se zamstnavatelem, pYi em~ jednoho z nich se dne 18. 1. 2006 ú astnila u Okresního soudu v Olomouci. Uvedla, ~e si sama aktivn hledala zamstnání a nezneu~ívala svého postavení uchaze e o zamstnání.<br/><br/>Dne 26. 1. 2006 vydal ÚYad práce v Olomouci rozhodnutí, jím~ byla st~ovatelka vyYazena ode dne 18. 1. 2006 z evidence uchaze o o zamstnání z dovodu maYení sou innosti s úYadem práce podle ustanovení § 30 odst. 2 písm. e) a odst. 3 a § 31 písm. d) zákona o zamstnanosti, neboe se nedostavila bez vá~ných dovodo ve smyslu § 5 písm. c) tohoto zákona ve stanoveném termínu na úYad práce.<br/><br/>Proti tomuto rozhodnutí podala dne 13. 2. 2006 st~ovatelka odvolání. Uvedla, ~e nesouhlasí s výrokem rozhodnutí pro nepYezkoumatelnost z nedostatku dovodo a pro poruaení l. 4 odst. 4 Listiny základní práv a svobod, neboe pYi pou~ívání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být aetYeno jejich podstaty a smyslu, a interpretace zákonné normy nesmí být natolik restriktivní, aby se dostala do rozporu se zásadou ústavnosti. St~ovatelka namítala, ~e rozhodnutí o vyYazení z evidence uchaze o o zamstnání je rozhodnutím konstitutivním, a jako takové nemo~e ruait dYíve zalo~ené vztahy zptn, s ú inností pYed vydáním rozhodnutí. V tomto bod odkázala na rozsudek Nejvyaaího správního soudu ze dne 15. 7. 2004, . j. 7 A 83/2002  79. Správní orgán podle st~ovatelky poruail ustanovení § 68 odst. 3 správního Yádu, neboe výklad právního pYedpisu, jím~ se Yídil  ust. § Y odst. 7 cit zák. [zYejm mínn § 5 písm. c) bod 7 zákona o zamstnanosti, pozn. soudu], byl nesprávný. Správní orgán tímto nesprávným postupem  vylou il z dokazování návrhy a námitky st~ovatelky. St~ovatelka pYitom sdlila správnímu orgánu jiné vá~né dovody, které zapYí inily její omyl v termínu schozky se zprostYedkovatelem, kdy~ uvedla slo~itou situaci, ve které se nacházela, a která s sebou pYináaela zna nou psychickou zát~. Stanovenou ptidenní lhotu pro vyjádYení se k zahájenému Yízení pova~ovala st~ovatelka za nepYimYen krátkou. Uvedla, ~e kdy~ nedostate nou délku lhoty namítala pracovnici správního orgánu, bylo jí sdleno, ~e se jedná o lhotu zákonnou. Toto tvrzení ovaem odporuje ustanovení § 39 správního Yádu. St~ovatelka shledala postup správního orgánu v rozporu s ustanovením § 36 odst. 1 správního Yádu, neboe správní orgán ji usnesením nestanovil v souladu s § 76 správního Yádu lhotu, dokdy mo~e init své návrhy. Pojem Yádný zposob omluvy vyslovený v rozhodnutí zde podle st~ovatelky neml být pou~it, proto~e zákon o zamstnanosti nestanoví povinnost omluvit se pYedem. Proto i omluva dodate ná byla v tomto smyslu Yádná. St~ovatelka uvedla, ~e realizovaná návatva u zprostYedkovatele práce dne 18. 1. 2006 by v jejím pYípad byla ist formální, neboe úYad práce pro ni k tomuto dni neml vhodné pracovní místo. Z uvedených dovodo nepova~ovala postup správního orgánu za správný a navrhla napadené rozhodnutí zmnit tak, ~e se z evidence uchaze o o zamstnání nevyYazuje. <br/><br/>Dne 30. 4. 2006 st~ovatelka pYipojila své vyjádYení k odvolacímu Yízení. V tomto vyjádYení doplnila, ~e správní orgán prvního stupn uvedl v dopise smYovaném st~ovatelce nesprávný pYedpis a ustanovení, kdy~ uvedl § 57 zruaeného zákona . 71/1967 Sb., na místo platného § 88 zákona . 500/2004 Sb. Dále tvrdila, ~e správní orgán prvého stupn ml vc pYedlo~it nejpozdji do dne 16. 3. 2006 ~alovanému. Podle § 93 správního Yádu se i na Yízení provádné odvolacím orgánem vztahuje ustanovení § 71 tohoto zákona. Odvolací orgán proto nedodr~el tuto lhotu, která uplynula dne 18. 4. 2006. Podle st~ovatelky ~alovaný nesplnil svoji povinnost ulo~enou mu § 36 odst. 3 správního Yádu, neboe jí nedal mo~nost vyjádYit se k podkladom rozhodnutí.<br/><br/>Dne 2. 6. 2006 ~alovaný rozhodnutím . j. 2006/19265-442, podané odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odovodnní ~alovaný konstatoval, ~e námitku st~ovatelky o nepYípustnosti ruaení dYíve zalo~ených právních vztaho zptn pYed vydání rozhodnutí nelze s ohledem na ustanovení § 30 odst. 3 zákona o zamstnanosti akceptovat. }alovaný neshledal vytýkané vady rozhodnutí ohledn nevypoYádáni se se vaemi námitkami za natolik záva~né, ~e by mohly mít vliv na soulad rozhodnutí s právními pYedpisy, nebo správnost rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 správního Yádu. Neztoto~nil se s tvrzením st~ovatelky, ~e tímto nedostate ným vypoYádáním se s námitkami a návrhy bylo poruaeno ustanovení § 68 odst. 3 správního Yádu. }alovaný uvedl, ~e z odovodnní napadeného rozhodnutí vyplynulo, ~e se úYad práce zabýval námitkami st~ovatelky, ale skute nosti uvedené v písemném vyjádYení ze dne 20. 1. 2006 vyhodnotil jako právn bezvýznamné. }alovaný konstatoval, ~e zákon o zamstnanosti nevy~aduje pro naplnní skutkové podstaty maYení sou innosti úmyslné jednání, a taková interpretace st~ovatelky tedy nebyla správná. ÚYadu práce rovn~ není dána mo~nost posoudit, zda uchaze e o zamstnání vyYadit i nikoliv, neboe jakmile jsou naplnny zákonné podmínky, je tak nucen u init z úYední povinnosti. Pro posouzení vci není rozhodující ani vá~ná sociální situace st~ovatelky, ani psychická zát~, ba ani to, ~e si práci sama aktivn hledala a nezneu~ívala svého postavení uchaze e. V souvislosti s tvrzenou ú astí na soudním jednání a problémy se zajiatním pé e o syna v den schozky ~alovaný konstatoval, ~e k tomuto argumentu nebylo mo~né s ohledem na ustanovení § 82 odst. 4 správního Yádu pYihlédnout, neboe tuto skute nost mohla st~ovatelka uplatnit ji~ v probhu prvoinstan ního Yízení, co~ ovaem neu inila. Otázka pYimYenosti lhot k provedení úkonu je pln vcí volného uvá~ení správního orgánu a v daném pYípad nebylo prokázáno, ~e by stanovená ptidenní lhota poakodila st~ovatelku. Nedodr~ení formy usnesení pro ur ení lhoty k provedení úkonu nelze pova~ovat za vadu, o ní~ by bylo lze mít za to, ~e mohla mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními pYedpisy nebo na jeho správnost, proto k ní ~alovaný nepYihlédl. K námitce st~ovatelky uvedené ve vyjádYení ze dne 30. 4. 2006 ohledn ustanovení § 36 odst. 3 ~alovaný uvedl, ~e v souladu s § 90 odst. 1 písm. c) správního Yádu, se podle § 36 odst. 3 postupuje pouze v situaci, kdy se jedná o podklady rozhodnutí nov poYízené odvolacím orgánem, k emu~ v tomto pYípad nedoalo. Dalaí námitky uvedené ve vyjádYení byly sice oprávnné, ovaem pro správnost napadeného rozhodnutí právn bezvýznamné. }alovaný proto uzavYel, ~e st~ovatelka nedolo~ila ~ádný vá~ný dovod pro svoje nedostavení se k úYadu práce ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) zákona o zamstnanosti, svým jednáním proto naplnila skutkovou podstatu maYení sou innosti s úYadem práce. ÚYad práce postupoval v souladu s platnou právní úpravou, kdy~ st~ovatelku vyYadil z evidence uchaze o o zamstnání. Z uvedených dovodo ~alovaný odvolání st~ovatelky zamítl a potvrdil napadené rozhodnutí.<br/><br/>Podle § 30 odst. 2 písm. e) zákona o zamstnanosti uchaze e o zamstnání úYad práce z evidence uchaze o o zamstnání rozhodnutím vyYadí, jestli~e bez vá~ných dovodo maYí sou innost s úYadem práce (§ 31).<br/><br/>Podle § 31 písm. d) uvedeného zákona uchaze  o zamstnání maYí sou innost s úYadem práce, jestli~e se nedostaví na úYad práce ve stanoveném termínu bez vá~ných dovodo [§ 5 písm. c)].<br/><br/>Podle § 5 písm. c) citovaného zákona spo ívají vá~né dovody v 1. nezbytné osobní pé i o dít ve vku do 4 let, 2. nezbytné osobní pé i o dlouhodob t~ce zdravotn posti~ené dít ve vku do 18 let, 3. nezbytné osobní pé i o pYevá~n nebo úpln bezmocnou fyzickou osobu nebo áste n bezmocnou fyzickou osobu staraí 80 let, pokud s uchaze em o zamstnání trvale ~ije a spole n uhrazují náklady na své potYeby; tyto podmínky se nevy~adují, jde-li o osobu, která se pro ú ely dochodového pojiatní pova~uje za osobu blízkou, 4. docházce dítte do pYedakolního zaYízení a povinné akolní docházce dítte, 5. míst výkonu nebo povaze zamstnání druhého man~ela, 6. zdravotních dovodech, které podle lékaYského posudku brání vykonávat zamstnání nebo plnit povinnost sou innosti s úYadem práce pYi zprostYedkování zamstnání, nebo 7. jiných vá~ných osobních dovodech, napYíklad etických, mravních i nábo~enských, které uchaze  o zamstnání dolo~í a proká~e.<br/><br/>Mezi ú astníky bylo nesporné, ~e se st~ovatelka nedostavila v termín smluvené schozky dne 18. 1. 2006 na pohovor se zprostYedkovatelkou zamstnání na ÚYad práce v Olomouci. Sporné naopak bylo posouzení dovodo, které vedly u st~ovatelky k neú asti na tomto pohovoru.<br/>Zákon situaci, kdy se uchaze  o zamstnání nedostaví na úYad práce ve stanoveném termínu, hodnotí jako maYení sou innosti s úYadem práce, jen~ je zákonem sankcionováno vyYazením z evidence uchaze o o zamstnání. MaYení sou innosti se vaak uchaze  nedopustí, existovaly-li u nj vá~né dovody uvedené v § 5 písm. c) zákona o zamstnanosti. St~ejní otázkou pro posouzení této vci je, zda st~ovatelka naplnila tyto podmínky uvedené v ustanovení § 5 písm. c) zákona o zamstnanosti, které vylu ují hodnocení jednání jako maYení sou innosti s úYadem práce, a zda správní orgán postupoval v Yízení v souladu se zákonnými po~adavky.<br/><br/>ÚYad práce, ~alovaný i Mstský soud v Praze neshledaly dovody, které st~ovatelka pYedlo~ila, vá~nými dovody ve smyslu uvedeného ustanovení zákona. Nejvyaaí správní soud se s tímto hodnocením neztoto~nil.<br/><br/>St~ovatelka dne 19. 1. 2006 kontaktovala nejprve telefonicky a následn i osobn úYad práce s omluvou, ~e se pYedchozího dne nedostavila na smluvenou schozku. Uvedla, ~e dovodem byl omyl spo ívající v chybném pozna ení data, jen~ byl zapYí inn její apatnou psychickou situací a nutností nezbytné pé e o dít do 4 let vku, které aktuáln trplo salmonelózou. Následujícího dne 20. 1. 2006 oznámila úYadu práce, ~e se dne 18. 1. 2006 nemohla dostavit na úYad práce, neboe se toho dne ú astnila soudního jednání. ÚYad práce tyto st~ovatelkou tvrzené skute nosti neakceptoval jako~to vá~né dovody ve smyslu zákona, pYi em~ shledal st~ovatelkou tvrzené skute nosti bez právního významu. Obdobn vylo~ili uvedené dovody ~alovaný a Mstský soud v Praze, a to jednak s poukazem na skute nost, ~e st~ovatelka tyto tvrzené skute nosti nijak nedolo~ila, a koli to § 5 písm. c) zákona o zamstnanosti vy~aduje, a jednak z dovodu nerelevantnosti tvrzených skute ností pro vcné posouzení. <br/><br/>PYedem je tYeba pYedeslat, ~e zákon o zamstnanosti ozna uje za maYení sou innosti s úYadem práce situaci, kdy se uchaze  o zamstnání bez vá~ných dovodo nedostaví na úYad práce ve stanoveném termínu. Vý et vá~ných dovodo obsa~ený v § 5 písm. c) zákona o zamstnanosti je toliko vý tem demonstrativním, neboe jiné vá~né osobní dovody jsou pomrn airokým pojmem a neomezují se jen na pYíklady v tomto ustanovení uvedené.<br/><br/> St~ovatelka uvedla, ~e primárním dovodem jejího nedostavení se na úYad práce byl omyl v pozna ení data schozky. Tato informace ovaem nemo~e být brána bez zYetele k ostatním skute nostem, které st~ovatelka uvedla. Takto izolovan by se skute n ono opomenutí jevilo jako pouhá nepozornost, která by nemohla být posouzena jako vá~ný dovod ve smyslu § 5 písm. c) zákona o zamstnanosti. Nicmén práv takto, oddlen od osobní, rodinné a sociální situace st~ovatelky, nemohou být jednotlivé skute nosti posuzovány, ale musejí být chápány v souvislosti s ostatními relevantními okolnostmi. Teprve pYi zasazení do celistvého pohledu na situaci st~ovatelky, a s ohledem k nmu, mlo být ono opomenutí interpretováno a hodnoceno. Tímto zposobem ovaem ~alovaný nepostupoval.<br/><br/>Ohledn tvrzené psychické situace st~ovatelky Nejvyaaí správní soud konstatuje, ~e tato skute nost mla být úYadem práce vylo~ena jako oznámení o zdravotním stavu ve smyslu § 5 písm. c) bod 6 zákona o zamstnanosti. V pYípad tohoto ustanovení zákona není na míst po~adavek dolo~ení tvrzených skute ností. Tuto podmínku uvádí explicitn pouze ustanovení § 5 písm. c) bod 7, body 1-6 ji (dolo~ení skute ností) pro pYípustnost tvrzení vá~ného dovodu nestanoví. Bod 6 uvádí, ~e je nutné toto tvrzení prokázat na podklad lékaYského posudku, nicmén není zYejmé, ~e by povinnost tento posudek dolo~it le~ela pouze na uchaze i, a ~e by jej byl uchaze  povinen bezprostYedn bez dalaího vyzvání ze strany úYadu práce pYedlo~it. Minimáln pro tuto nezYetelnost zákonného ustanovení a v souladu se základní zásadou správního Yízení uvedenou v § 3 správního Yádu (Nevyplývá-li ze zákona nco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjiatn stav vci, o nm~ nejsou dovodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s po~adavky uvedenými v § 2.), ml úYad práce, i posléze ~alovaný vyzvat st~ovatelku k dolo~ení svého tvrzení, aby dostál po~adavku na zjiatní stavu vci, o nm~ nejsou dovodné pochybnosti. Správní orgán vaak na toto tvrzení st~ovatelky nijak nereagoval. Tímto postupem se jednání, i spíae nejednání správního orgánu dostalo do rozporu s § 2 odst. 2, neboe svojí ne inností nevyhovl po~adavku ochrany oprávnných zájmo ú astníka správního Yízení, a uvedeného § 3 správního Yádu, neboe se správní orgán aktivn nesna~il zjistit skute ný stav vci. <br/><br/>Obdobn je tomu v pYípad tvrzení st~ovatelky ohledn nutnosti pé e o dít. Tento dovod je zcela zYejm podYaditelný pod bod 1 § 5 písm. c) zákona o zamstnanosti, u kterého opt není uchaze i stanovena povinnost dolo~it své tvrzení. Správní orgán v tomto bod desinterpretoval ustanovení zákona a veakeré st~ovatelkou uvádné dovody shledal jako tvrzení o jiných vá~ných dovodech ve smyslu § 5 písm. c) bod 7 s tím, ~e dané argumenty nemohl pova~ovat za právn relevantní, neboe je st~ovatelka v souladu s po~adavky zákona nedolo~ila. Je pravdou, ~e st~ovatelka uvedla, ~e byla v daný den na soudním jednání a pé i o dít tedy musela mít zajiatnu jinou osobou, pYesto správní orgány mly tuto skute nost v rámci správního posouzení zjistit, i vyzvat st~ovatelku k jejímu dolo~ení. Takováto okolnost mohla v daném pYípadu dokreslit celkovou situaci st~ovatelky, a být dole~itou sou ástí hodnocení, zda se u ní nevyskytovaly jiné vá~né dovody. Nadto povinnost dolo~it tvrzenou nutnost pé e o dít opt ustanovení § 5 písm. c) bod 1 nevy~aduje. <br/><br/>Ú ast st~ovatelky na soudním Yízení by bylo bez pochybností mo~no ozna it za jiný vá~ný dovod ve smyslu § 5 písm. c) bod 7. A koliv st~ovatelka toto svoje tvrzení ve stanovené lhot nedolo~ila v souladu s po~adavky bodu 7 zákona, tuto skute nost oznámila správnímu orgánu ji~ 20. 1. 2006, tedy aest dní pYed vydáním rozhodnutí o vyYazení z evidence uchaze o o zamstnání. Správní orgán ml proto v souladu s výae uvedenou zásadou správního Yádu uvedenou v ustanovení § 3 správního Yádu vyzvat st~ovatelku k jejímu prokázání. V tomto bodu lze sou asn odkázat na zásadu správního Yízení vyslovenou v § 4 odst. 2 správního Yádu, kterou se ml správní orgán Yídit, neboe se jedná o obecný po~adavek kladený na postup orgánu ve správním Yízení: správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dot ené osob pYimYené pou ení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním pomrom dot ené osoby potYebné. Jestli~e tedy v daném pYípad st~ovatelka tvrdila dovod, který ml zYejmou souvislost s jejím nedostavením se k jednání na úYadu práce, a svým dosledkem by ml zásadní vliv na závr správního rozhodnutí, bylo povinností správního orgánu pou it st~ovatelku o nutnosti dolo~ení této tvrzené skute nosti. Obdobn se vyslovil Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 188/04, . 139, kdy~ uvedl: Správní orgán je ze zákona povinen chránit práva a zájmy ob ano (§ 3 odst. 1 správního Yádu) a také jim poskytovat pomoc a pou ení, aby pro neznalost právních pYedpiso neutrpli v Yízení újmu (§ 3 odst. 2 správního Yádu). Správní orgán byl vaak v dané situaci zcela pasivní, a a koli si byl, i ml být vdom skute nosti, ~e tvrzená ú ast na soudním jednání by byla vá~ným dovodem ve smyslu zákona, neposkytl st~ovatelce pou ení, ~e neproká~e-li toto své tvrzení, nebude k nmu pYihlí~eno.<br/><br/>Správní orgán ani u jednoho z uvedených dovodo neprojevil snahu o zjiatní skute ného stavu vci, a bez dalaího vyslovil závr, ~e uvedené skute nosti nejsou relevantními právními dovody. Nevyzval rovn~ st~ovatelku k prokázání svého tvrzení, ~e se sama aktivn sna~ila hledat zamstnání a bez pYedchozího zprostYedkování úYadem práce chodila na pracovní pohovory. I tyto skute nosti mohly a mly být podkladem pro rozhodnutí. Osobnost uchaze e a jeho pYípadná snaha aktivn hledat zamstnání je bezpochyby jedním z hodnotících kritérií pYi posuzování jiných vá~ných dovodo.<br/><br/>Nejvyaaí správní soud shledal v postupu správních orgáno pYepjatý formalistní pYístup, který je v rozporu se základními zásadami správního Yízení mimo jiné i se zásadou vyslovenou v § 2 odst. 4 správního Yádu: Správní orgán dbá, aby pYijaté Yeaení bylo v souladu s veYejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného pYípadu, jako~ i na to, aby pYi rozhodování skutkov shodných nebo podobných pYípado nevznikaly nedovodné rozdíly.<br/><br/>VeYejným zájem, který plní, a základní funkcí, kterou zastává úYad práce, je zprostYedkování zamstnání. K tomuto ú elu má veakerá innost úYadu vést. Správní orgán proto ml pro zajiatní této své primární funkce pYed vydáním rozhodnutí o vyYazení zjiaeovat veakeré relevantní okolnosti, které by svd ily pro pYípadné vá~né dovody na stran uchaze e, neboe ú elem innost úYadu práce je zprostYedkovat uchaze om zamstnání a nikoli je vyYazovat. (Tento postup je krajním opatYením a nikoli b~ným nástrojem Yeaení agendy úYadu práce.) Ne inil-li tak, dopustil se poruaení zásady vyslovené v § 2 odst. 3 správního Yádu, které uvádí, ~e: správní orgán aetYí práva nabytá v dobré víYe, jako~ i oprávnné zájmy osob, jich~ se innost správního orgánu v jednotlivém pYípad dotýká (dále jen "dot ené osoby"), a mo~e zasahovat do tchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu. Kumulace dovodo uvedených st~ovatelkou by pYi prokázání a dolo~ení vedla k závru, ~e zde existovaly minimáln dovody uvedené v § 5 písm. c) bod 7 zákona o zamstnanosti. Správní orgán vaak v rozporu s uvedenými zásadami správního Yízení nepostupoval tak, aby zjistil skute ný stav vci a neprojevil ~ádnou sou innost s ú astníkem Yízení, i ohled k jeho oprávnným zájmom. <br/><br/>Jak se ji~ dYíve vyslovil Ústavní soud v citovaném ústavním nálezu: pokud správní orgány ve správním Yízení pouze dosledn vy~adují plnní povinností ze strany ob ano a nedbají pYitom o ochranu jejich zájmo, je výrazem tohoto postupu pYepjatý formalismus, jeho~ dosledkem je sofistikované zdovodHování zjevné nespravedlnosti, a tím dochází k poruaení l. 36 Listiny. <br/><br/>PYi celkovém hodnocení pYístupu správních orgáno obou stupHo lze konstatovat, ~e zvolily velice restriktivní a formalistní výklad zákonných ustanovení, který se vaak svým dopadem dostal do rozporu se základními zásadami správního Yízení. VeYejná správa je primárn a pYedevaím slu~bou veYejnosti a nikoli samonaplHující se inností. Stanovený ú el a cíl fungování toho kterého správního orgánu proto musí být v~dy etalonem pYi posuzování výkonu innosti daného správního orgánu. VeYejnou slu~bou, kterou vykonává úYad práce, je prostYedkování zamstnání na trhu práce. K tomuto svému cíli, by proto mla v~dy primárn vést veakerá innost tohoto orgánu. V daném pYípad ml správní orgán pYistupovat ke st~ovatelce zposobem, který by naplHoval výae uvedená kritéria. ÚYad práce je v~dy pYed vydáním rozhodnutí o vyYazení z evidence povinen zalo~it své rozhodnutí na podklad zjiatní skutkového stavu, která nevzbuzují pochybnosti, neboe jen takto zjiatný skutkový stav mo~e být základem pro rozhodnutí, u kterého je pYijaté Yeaení v souladu s veYejným zájmem a odpovídající okolnostem daného pYípadu. Správní orgány proto mly pYedevaím pYistupovat ke st~ovatelce vstYícn a sna~it se pochopit její situaci ve svém celku. Teprve pYi komplexním poznání situace st~ovatelky, která by bez pochybností zna ila, ~e doalo k maYení innosti úYadu práce bez vá~ných dovodo, ji mohl správní orgán vyYadit z evidence uchaze o o zamstnání. Správní orgán vaak neprojevil ~ádnou aktivní snahu po seznámení se s dovody, které st~ovatelka uvádla pro vysvtlení její nepYítomnosti na úYadu práce ve stanoveném termínu. I bez ohledu na pYípadné hodnocení tchto dovodo, lze konstatovat, ~e správní orgány v tomto nedostály výae uvedeným po~adavkom správního Yádu. Nadto dovody, které st~ovatelka uvádla, by pYi jejich prokázání mly relevantní dopad na okolnosti jejího opomenutí, a jako takové mly ve správním orgánu zbudit pochybnosti o naplnní podmínek maYení sou innosti s úYadem práce. <br/><br/> V dané souvislosti lze odkázat na Nejvyaaím správním soudem dYíve vyslovený názor, uvedený v rozsudku ze dne 23. 7. 2008, . j. 4 Ads 20/2008  58, ve kterém uvedl: V~dy je tedy potYeba hodnotit a Yádn se zabývat vaemi okolnostmi toho kterého pYípadu. Nejvyaaí správní soud pova~uje na tomto míst za vhodné pYipomenout, ~e správní orgány by mly mít k problémom a potí~ím fyzických a právnických osob (ú astníko Yízení) co mo~ná nejvtaí pochopení a postupovat ve vztahu k nim vstYícn a objektivn. Ostatn také správní Yád ve vt první § 4 odst. 1 stanoví, ~e veYejná správa je slu~bou veYejnosti. Ve vztazích podle zákona o zamstnanosti to platí dvojnásob - správní orgány by se zde mly sna~it nezamstnanému co nejvíce pomoci v jeho situaci na trhu práce. Institut vyYazení z evidence uchaze o o zamstnání by ml být pou~íván pouze v pYípadech, kdy jsou nade vaí pochybnost splnny podmínky, je~ zákon o zamstnanosti pro vyYazení z evidence uchaze o o zamstnání stanoví. VyYazení z evidence uchaze o o zamstnání toti~ pYedstavuje velký zásah do sociální sféry takto vyYazeného uchaze e (úYad práce toti~ vyYazenému uchaze i ji~ nadále neposkytuje pé i podle zákona o zamstnanosti - nezprostYedkovává pomoc pYi hledání zamstnání, vyYazený uchaze  se nemo~e ú astnit rekvalifikace organizované úYadem práce, nemo~e mu být vyplácena podpora v nezamstnanosti ani pYípadná podpora v rekvalifikaci). <br/><br/>V pYípad st~ovatelky se navíc jednalo o osobu, u ní~ ml úYad práce brát zvláatního zYetele k její situaci a vnovat jí zvýaenou pé i ve smyslu § 33 zákona o zamstnanosti. V pYípad st~ovatelky byly dány hned dva dovody uvedené v ustanovení § 33 zákona, pro které jí byl povinen úYad práce vnovat zvýaenou pozornost a to dovod uvedený pod písm. e), neboe st~ovatelka byla fyzickou osobou pe ující o dít do 15 let vku a podle písmene h) se pYechodn ocitla v mimoYádn obtí~ných pomrech. ÚYad práce proto ml obzvláat dbát na pomoc a snahu o pochopení situace st~ovatelky. <br/><br/>Nejvyaaí správní soud uzavírá, ~e zákonný dovod pro vyYazení st~ovatelky z evidence uchaze o o zamstnání nebyl dán, a proto shledal rozhodnutí ~alovaného nezákonným. Mstský soud v Praze nesprávn posoudil danou právní otázku ohledn existence vá~ných dovodo na stran st~ovatelky ve smyslu § 5 písm. c) zákona o zamstnanosti a ohledn zákonnosti rozhodnutí ~alovaného o vyYazení z evidence uchaze o o zamstnání.<br/><br/>Nejvyaaí správní soud proto napadený rozsudek Mstského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2008, . j. 4 Ca 11/2006 - 31, z dovodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. Y. s. zruail a vc vrátil tomuto soudu k dalaímu Yízení.<br/><br/>Podle § 110 odst. 3 s. Y. s. zruaí-li Nejvyaaí správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu vc k dalaímu Yízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyaaím správním soudem ve zruaovacím rozhodnutí. Na krajském soudu nyní bude, aby o ~alob st~ovatelky znovu rozhodl a v souladu s výae uvedenými závry Nejvyaaího správního soudu rozhodnutí ~alovaného zruail a vc mu vrátil k dalaímu Yízení. <br/><br/>O náhrad náklado Yízení o kasa ní stí~nosti a o odmn ustanoveného zástupce st~ovatelky rozhodne podle § 110 odst. 2 s. Y. s. v novém rozhodnutí ve vci krajský soud.<br/><br/><br/>P o u  e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostYedky pYípustné.<br/><br/><br/>V Brn dne 30. bYezna 2009<br/><br/><br/> JUDr. Marie Turková<br/> pYedsedkyn senátu<br/></body> </html>