8 As 47/2026-41
|
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobce: V. K., zast. Mgr. Andrejem Najmanem, advokátem se sídlem nám. Republiky 400, Neratovice, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 2. 2026, č. j. 10.01-000730/25-0005, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2026, č. j. 12 A 15/2026-48,
takto:
I. Vymezení věci
[1] Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku posoudil, zda Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zákonně zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Dospěl k závěru, že stěžovatel v první žádosti neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně svých poměrů a v opakované žádosti neuvedl žádnou změnu poměrů ani jinou skutečnost, kterou objektivně nemohl uplatnit již dříve. Městský soud proto nebyl povinen o opakované žádosti znovu rozhodovat a řízení zastavil v souladu se zákonem.
[2] Žalobce se žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým mu nebyl podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, určen advokát k poskytnutí bezplatné právní služby. Městský soud jej vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 3 000 Kč. Žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků a následně sice zaslal městskému soudu Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (dále též „prohlášení“ nebo „prohlášení o majetkových poměrech“), nicméně toto prohlášení nevyplnil. Dále doložil soudu svůj jediný příjem, ale nevyčíslil žádné své pravidelné výdaje. Jeho žádost o osvobození od soudních poplatků proto městský soud zamítl usnesením ze dne 16. 3. 2026, č. j. 12 A 15/2026-23, a poté jej opětovně vyzval k zaplacení poplatku ve lhůtě patnácti dnů.
[3] Žalobce následně znovu požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta. Tvrdil, že soudu již předložil řádně vyplněné prohlášení o majetkových poměrech, čestné prohlášení a požadované přílohy. Soudní poplatek však ve stanovené lhůtě, která uplynula dne 7. 4. 2026, ani později nezaplatil.
[4] Městský soud v záhlaví označeným usnesením řízení zastavil podle § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) a Ústavního soudu uvedl, že o opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků je třeba znovu rozhodnout pouze tehdy, tvrdí-li a doloží-li žadatel nové skutečnosti, zejména podstatnou změnu svých majetkových poměrů. Žalobce sice nově vyčíslil své pravidelné výdaje, nijak je však nedoložil a jeho příjem zůstal nezměněn. Městský soud proto neshledal důvod znovu rozhodovat o opakované žádosti ani žalobce vyzývat k jejímu doplnění. Jelikož žalobce navzdory řádnému poučení soudní poplatek nezaplatil, řízení zastavil.
II. Obsah kasační stížnosti žalobce
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s.
[6] Stěžovatel namítá, že u něj byly splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků již v době rozhodování o první žádosti. Doložil, že jeho jediným příjmem je invalidní důchod, pobíraný z důvodu invalidity třetího stupně, že nemá žádný majetek ani úspory a že je proti němu vedeno čtrnáct exekucí. Kvůli těžké formě hemofilie navíc nemůže vykonávat výdělečnou činnost. Podle stěžovatele tyto skutečnosti odůvodňovaly přinejmenším částečné, případně úplné osvobození od soudních poplatků. Poukazuje také na to, že NSS jej na základě totožných údajů a listin výše uvedeným usnesením osvobodil od soudního poplatku za kasační stížnost v rozsahu 90 %.
[7] Městský soud podle stěžovatele pochybil také tím, že nerozhodl o jeho opakované žádosti ze dne 18. 3. 2026. Nešlo totiž o žádost obsahově totožnou s žádostí předchozí. Stěžovatel nově podrobně vyčíslil své nezbytné měsíční výdaje na bydlení, energie, stravu, zdravotní péči, dopravu a další základní potřeby, které v souhrnu dosahovaly 12 000 Kč. Uvedl rovněž, že za užívání chaty na základě ústní dohody hradí svému bratranci 3 000 Kč měsíčně. Tyto skutečnosti podle něj nebylo možné doložit dalšími listinnými důkazy, neboť platby probíhaly v hotovosti. K žádosti navíc přiložil rozhodnutí předsedy České advokátní komory ze dne 16. 3. 2023, jímž mu nebyl určen advokát k poskytnutí právní porady. Opakovaná žádost tak podle stěžovatele obsahovala nové skutečnosti a důkazy, a městský soud o ní proto měl před zastavením řízení rozhodnout.
[8] Stěžovatel dále namítá, že městský soud zcela opomenul jeho opakované žádosti o ustanovení advokáta pro řízení o žalobě. O ustanovení zástupce žádal již dne 3. 3. 2026 a svůj návrh zopakoval v podáních ze dne 9. 3. a 18. 3. 2026. Městský soud však o této žádosti nerozhodl ani ji nevypořádal v odůvodnění některého ze svých rozhodnutí. Stěžovatel s odkazem na § 35 odst. 10 s. ř. s. a judikaturu Nejvyššího soudu namítá, že soud měl o žádosti rozhodnout předtím, než řízení zastavil. Jejím opomenutím jej ponechal v nejistotě, zda mu bude poskytnuta právní pomoc, kterou si s ohledem na své majetkové poměry nemohl zajistit sám.
[9] Konečně stěžovatel vytýká městskému soudu, že nijak nereagoval na jeho žádost ze dne 23. 3. 2026, aby lhůta k zaplacení soudního poplatku neběžela do pravomocného rozhodnutí o opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků. Soud se podle něj musel k této žádosti procesně relevantním způsobem vyjádřit, přinejmenším v odůvodnění usnesení o zastavení řízení.
[10] Proto navrhuje, aby NSS napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[11] Stěžovatel zároveň žádá o přiznání odkladného účinku, aby nebylo nařízeno vymáhání soudního poplatku městským soudem do doby rozhodnutí o kasační stížnosti.
[12] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[14] Pro úplnost NSS dodává, že po výzvě k zaplacení soudního poplatku zaslal stěžovatel NSS žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. K žádosti již rovnou doložil své majetkové poměry. NSS usnesením ze dne 21. 5. 2026, č. j. 8 As 47/2026-26, stěžovateli částečně vyhověl a přiznal mu osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90 % a současně jej vyzval k zaplacení částky 500 Kč. Po zaplacení soudního poplatku NSS ustanovil stěžovateli usnesením ze dne 29. 5. 2026, č. j. 8 As 47/2026-30, zástupce, který za něj sepsal výše rekapitulované doplnění kasační stížnosti.
[15] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[16] Nejvyšší správní soud předesílá, že kasační stížností je napadeno usnesení o zastavení řízení. Podle ustálené judikatury NSS lze kasační stížnost proti takovému usnesení podat pouze z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2004, č. j. 7 Azs 13/2004-54). Tento důvod je totiž ve vztahu k důvodům podle písm. a) až d) téhož ustanovení důvodem speciálním. Úkolem NSS je proto posoudit, zda byly splněny zákonné podmínky pro zastavení řízení.
[17] V nynější věci je třeba posoudit především dvě otázky. Zaprvé, zda stěžovatel v první žádosti doložil, že nemá dostatečné prostředky k zaplacení soudního poplatku. Zadruhé, zda jeho opakovaná žádost obsahovala takové nové skutečnosti, pro které o ní měl městský soud znovu rozhodnout. Jelikož samostatná kasační stížnost proti rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků není od 1. 1. 2026 podle § 104 odst. 3 písm. d) s. ř. s. přípustná, může stěžovatel zákonnost tohoto postupu namítat až v kasační stížnosti proti navazujícímu usnesení o zastavení řízení.
III. A) K první žádosti o osvobození od soudních poplatků
[18] Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
[19] V rozsudku ze dne 29. 5. 2025, č. j. 7 As 87/2025-12, NSS řekl: „Ačkoliv je cílem tohoto ustanovení zajistit účastníkovi přístup k soudu i v případě jeho nepříznivé materiální situace, nezakládá toto ustanovení nárok na přiznání osvobození, nýbrž toliko právo o něj požádat. Zhodnocení oprávněnosti žádosti přísluší soudům, kterým je tak ponechán prostor k uvážení, zda a případně v jakém rozsahu osvobození v konkrétním případě přiznají.“ Povinnost tvrzení i důkazní břemeno ohledně osobních, majetkových a výdělkových poměrů tedy nese žadatel. Je na něm, aby své poměry popsal dostatečně konkrétně, úplně a věrohodně a poskytl soudu podklady umožňující posoudit jeho celkovou situaci. Nesplní-li tuto povinnost, soud jeho poměry nezjišťuje z úřední povinnosti. Neúplnost tvrzení sama o sobě vylučuje, aby bylo žádosti vyhověno (srov. rozsudek NSS č. j. 7 As 87/2025-12, body 13–14, nebo rozsudek NSS ze dne 18. 6. 2025, č. j. 10 As 93/2025-18, body 7–8).
[20] Stěžovatel sice v první žádosti obecně popsal svou nepříznivou životní a zdravotní situaci a doložil, že jeho jediným příjmem je invalidní důchod ve výši 14 799 Kč měsíčně, a dále tvrdil, že nemá hodnotnější majetek a že je proti němu vedeno čtrnáct exekucí. Neuvedl však žádné konkrétní údaje o svých pravidelných výdajích, zejména o nákladech na bydlení, energie, stravu, léky, zdravotní péči či dopravu. Formulář určený k uvedení těchto údajů ponechal nevyplněný, uvedl jen své jméno, přestože mu městský soud formulář poskytl právě proto, aby své poměry mohl úplně a přehledně popsat. Svoji situaci se rozhodl popsat sám mimo formulář, ovšem ne dostatečně.
[21] Samotná výše příjmu, existence invalidity a počet exekucí neumožňovaly městskému soudu bez znalosti pravidelných výdajů zjistit, jakou částkou stěžovatel skutečně disponuje a zda je objektivně schopen zaplatit soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Ani existence dluhů bez dalšího nevypovídá o tom, zda a v jaké výši jsou pravidelně spláceny nebo prováděny srážky z příjmu. V obdobné situaci NSS dovodil, že bez konkrétních údajů o výdajích si soud nemůže učinit ucelený obraz o finanční situaci žadatele, a ten proto neunesl břemeno tvrzení ani důkazní břemeno (rozsudek NSS č. j. 7 As 87/2025-12, body 14–15, obdobně rozsudek NSS ze dne 9. 7. 2025, č. j. 7 As 106/2025-9, body 15–17). Městský soud tedy první žádost stěžovatele důvodně zamítl.
[22] Na tomto závěru nic nemění, že NSS stěžovatele v nynějším kasačním řízení později osvobodil od soudního poplatku v rozsahu 90 %. O každé žádosti soud rozhoduje podle tvrzení a podkladů, které mu žadatel poskytl v daném řízení. Pozdější rozhodnutí vycházející z doplněných údajů proto samo o sobě neprokazuje nesprávnost dřívějšího rozhodnutí založeného na neúplných tvrzeních. NSS již vyslovil, že osvobození přiznané v jiném řízení není rozhodující, neboť se může lišit aktuální situace žadatele, obsah předložených tvrzení a důkazů i výše poplatkové povinnosti (rozsudek NSS ze dne 20. 1. 2026, č. j. 7 As 242/2025-13, body 18–19).
III. B) K opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků
[23] Obecně platí, že o žádosti o osvobození od soudních poplatků musí soud rozhodnout před zastavením řízení pro nezaplacení poplatku. Toto pravidlo však nelze mechanicky vztahovat na každou opakovanou žádost. Soud je povinen znovu rozhodnout jen tehdy, obsahuje-li pozdější žádost nové rozhodné skutečnosti, které žadatel dříve objektivně nemohl uplatnit, zejména pokud od rozhodnutí o první žádosti došlo k podstatné změně jeho poměrů (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 10. 2017, č. j. 8 As 52/2017-75, body 20–21).
[24] Opakovaná žádost naopak nemůže sloužit k pouhému odstranění nedostatků žádosti první ani jako prostředek k dosažení jejího nového posouzení na základě údajů, které žadatel mohl a měl uvést již dříve. NSS výslovně dovodil, že tento závěr platí i tehdy, byla-li první žádost zamítnuta proto, že žadatel své majetkové poměry neprokázal vůbec. Rozhodné údaje doplněné až po zamítnutí žádosti nejsou novými skutečnostmi, jestliže je žadatel mohl objektivně uvést již na základě předchozí výzvy (usnesení NSS ze dne 28. 8. 2025, č. j. 22 As 96/2025-29, bod 15).
[25] Stěžovatel v žádosti ze dne 18. 3. 2026 nově vyčíslil své pravidelné výdaje částkou 12 000 Kč měsíčně. Uvedl zejména výdaje na bydlení, energie, stravu, léky, rehabilitaci, dopravu, hygienu a ošacení. Netvrdil však, že tyto výdaje vznikly až po rozhodnutí o první žádosti nebo že se jejich výše v mezidobí změnila. Naopak popisoval tutéž životní situaci, která existovala již při podání první žádosti a kterou mohl uvést do prohlášení zaslaného městským soudem. Nešlo tedy o změnu jeho poměrů, nýbrž o opožděné doplnění údajů, které měl tvrdit již při prvním rozhodování městského soudu.
[26] Novou rozhodnou skutečností nebylo ani rozhodnutí předsedy České advokátní komory ze dne 16. 3. 2023, kterým stěžovateli nebyl určen advokát k poskytnutí právní porady. Toto rozhodnutí se netýkalo výše jeho příjmů, výdajů ani majetku, a nevypovídalo tedy o změně poměrů rozhodných pro osvobození od soudních poplatků. Nemohlo proto založit povinnost městského soudu o opakované žádosti znovu rozhodnout.
[27] Městský soud byl oprávněn opakovanou žádost vypořádat přímo v odůvodnění usnesení o zastavení řízení, nebylo tedy nutné vydávat samostatné rozhodnutí. Stejně tak městský soud nebyl povinen stěžovatele znovu vyzývat, aby doplnil skutečnosti, které měl uvést již při prvním rozhodování. Opakovaná žádost bez skutečné změny poměrů nemá vliv ani na běh lhůty k zaplacení soudního poplatku (srov. usnesení NSS ze dne 17. 7. 2024, č. j. 8 As 145/2024-18, body 4–6).
III. C) K ustanovení zástupce a žádosti o prodloužení lhůty
[28] Stěžovatel namítá, že městský soud opomenul jeho žádosti o ustanovení advokáta pro řízení o žalobě, o něž měl podle svého tvrzení žádat již dne 3. 3. 2026. NSS ze soudního spisu zjistil, že stěžovatel o ustanovení advokáta poprvé požádal až v podání ze dne 18. 3. 2026. Městský soud o tomto návrhu nerozhodl, a zatížil tak řízení procesní vadou.
[29] Tato vada však nemohla mít vliv na zákonnost napadeného usnesení. Podle § 35 odst. 10 s. ř. s. lze zástupce ustanovit pouze navrhovateli, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a jehož ochrana práv ustanovení zástupce nezbytně vyžaduje. Tyto podmínky musí být splněny současně. Jelikož stěžovatel neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně svých poměrů, nebyla splněna již první z nich a návrhu na ustanovení zástupce nebylo možné vyhovět (rozsudek NSS č. j. 7 As 87/2025-12, body 13–16). I kdyby tedy městský soud o návrhu formálně rozhodl, nemohlo by se procesní postavení stěžovatele změnit.
[30] Důvodná není ani námitka, že městský soud nereagoval na žádost ze dne 23. 3. 2026, aby lhůta k zaplacení soudního poplatku neběžela do rozhodnutí o opakované žádosti. Samotným podáním žádosti o prodloužení lhůty se její běh nepřerušuje a původní výzva k zaplacení poplatku se neruší (usnesení NSS ze dne 25. 5. 2026, č. j. 10 As 59/2026-43, bod 3). Stěžovatel požadoval prodloužení pouze z důvodu podání opakované žádosti, o níž však městský soud nemusel znovu rozhodovat. Nebyl proto dán ani důvod k prodloužení lhůty. Nevypořádání tohoto návrhu nepředstavovalo za těchto okolností vadu, která by mohla mít za následek nezákonnost usnesení o zastavení řízení. I při jeho výslovném posouzení by městský soud dospěl ke stejnému výsledku.
[31] Nejvyšší správní soud proto shrnuje, že stěžovatel soudní poplatek ve stanovené patnáctidenní lhůtě nezaplatil, přestože byl řádně poučen o následcích jeho nezaplacení. Opakovaná žádost neobsahovala skutečnou změnu poměrů a nebránila zastavení řízení. Městský soud proto postupoval v souladu s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s.
[32] Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Stěžovatel návrh odůvodnil potřebou zabránit tomu, aby po něm městský soud vymáhal nezaplacený soudní poplatek. Taková újma mu však nehrozila. Předmětem nynějšího přezkumu je usnesení, jímž městský soud řízení zastavil právě pro nezaplacení soudního poplatku. Marným uplynutím lhůty stanovené podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích přitom poplatková povinnost zanikla, takže městský soud již nemohl její splnění po stěžovateli požadovat ani soudní poplatek vymáhat.
IV. Závěr a náklady řízení
[34] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1, větu první, ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel ve věci úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení nevznikly žádné náklady nad rámec její úřední činnosti, proto jí soud jejich náhradu nepřiznal.
[35] O celkové odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného zástupce rozhodne Nejvyšší správní soud samostatným usnesením.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 3. září 2026
Pavel Molek
předseda senátu