USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobce: Mgr. M. D., zast. JUDr. Marií Koričanskou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Lihovarská 1060/12, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2025, č. j. MD‑39794/2025‑160/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2026, č. j. 43 A 9/2025‑16,

takto:

1. Kasační stížnost se odmítá.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

3. Žalobci se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1]               Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným usnesením odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. žalobu proti rozhodnutí žalovaného, jímž zamítl odvolání žalobce a potvrdil opravné usnesení Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 17. 3. 2025, č. j. KUKHK‑811/DS/2025‑4 RK. Tímto opravným usnesením opravil Krajský úřad Královéhradeckého kraje zřejmé nesprávnosti uvedené ve výroku svého rozhodnutí ze dne 3. 2. 2025, č. j. KUKHK‑811/DS/2025‑3 RK, kterým v odvolacím řízení změnil rozhodnutí Městského úřadu Jičín (dále jen „městský úřad“) ze dne 4. 11. 2024, č. j. MuJc/2023/22776/DOP/VaJ. Městský úřad v tomto rozhodnutí zastavil řízení podle § 86 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Shledal, že obviněnému (žalobci) nebylo prokázáno spáchání skutku, o němž vedl řízení. Krajský soud shledal, že žaloba nesměřuje k ochraně žádného veřejného subjektivního práva žalobce.

[2]               Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) blanketní kasační stížnost, v níž uvedl, že kasační stížnost odůvodní ve lhůtě poskytnuté Nejvyšším správním soudem.

[3]               Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 7. 4. 2026, č. j. 4 As 62/2026‑10, stěžovatele mimo jiné vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost tak, že uvede, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů napadá usnesení krajského soudu. Zároveň stěžovatele poučil, že nebude‑li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, Nejvyšší správní soud ji odmítne podle § 37 odst. 5 s. ř. s.

[4]               Toto usnesení Nejvyššího správního soudu bylo dle údajů na doručence doručeno stěžovateli dne 10. 4. 2026. Lhůta k doplnění kasační stížnosti v délce jednoho měsíce tak počala běžet dne 11. 4. 2026.

[5]               Jak Nejvyšší správní soud uvedl ve svém usnesení ze dne 5. 2. 2026, č. j. 1 Afs 189/2025‑66, „podáním žádosti o osvobození od soudních poplatků se v souladu s rozsudkem rozšířeného senátu ze dne 29. 8. 2017, č. j. 5 As 154/2016‑62, č. 3632/2016 Sb. NSS, staví lhůta pro doplnění kasační stížnosti o důvody, pro které stěžovatel brojí proti napadenému usnesení, a to do právní moci tohoto usnesení“.

[6]               Dne 24. 4. 2026 obdržel Nejvyšší správní soud žádost stěžovatele o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 28. 5. 2026, č. j. 4 As 62/2026‑31, zamítl žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a dále zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 5. 6. 2026.

[7]               V souladu s výše uvedeným usnesením Nejvyššího správního soudu došlo v období od 24. 4. 2026 do 5. 6. 2026 ke stavění lhůty pro doplnění kasační stížnosti o důvody, pro které stěžovatel brojí proti nadepsanému usnesení krajského soudu. Lhůta k doplnění kasační stížnosti tak opětovně počala běžet 6. 6. 2026 a uplynula v pondělí 22. 6. 2026. Stěžovatel však na výzvu k doplnění kasační stížnosti žádným způsobem nereagoval a ve stanovené lhůtě náležitosti kasační stížnosti nedoplnil. Kasační stížnost tudíž stále nesplňuje náležitosti předepsané v § 106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 103 odst. 1 s. ř. s.

[8]               Podle § 106 odst. 1 s. ř. s. kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení § 37 platí obdobně. Podle odst. 3 téhož ustanovení, nemá‑li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.

[9]               Podle § 37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude‑li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví‑li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.

[10]            Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel v kasační stížnosti neuvede, z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje (§ 106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu nebyly odstraněny, nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení NSS ze dne 4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003‑40, č. 6/2003 Sb. NSS). Stejně tak je tomu i v nyní posuzované věci. Stěžovatel neuvedl nic konkrétního proti postupu či usnesení krajského soudu. Z kasační stížnosti nevyplývá, jakých konkrétních pochybení se krajský soud podle stěžovatele dopustil (ať již ve smyslu vad řízení, či v právním závěru). Sám stěžovatel ostatně v kasační stížnosti uvedl pouze důvod, pro který se domnívá, že je jeho kasační stížnost přijatelná ve smyslu § 104a s. ř. s. Dále sám uvádí, že kasační stížnost podává jako blanketní a že ji doplní, avšak v zákonné lhůtě tak neučinil ani přes výzvu soudu. Takto formulovanou kasační stížnost, která je mimořádným opravným prostředkem, považuje zdejší soud za neprojednatelnou ve smyslu § 106 odst. 1 s. ř. s.

[11]            Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že ačkoliv stěžovatele řádně vyzval k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a současně ho poučil o následcích nerespektování této výzvy, vytýkané vady stěžovatel ve stanovené lhůtě neodstranil. Vzhledem k tomu, že potřebné důvody stěžovatel nedoplnil, nebyly splněny podmínky ustanovení § 106 odst. 1 s. ř. s. pro projednání kasační stížnosti. Za této procesní situace Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona odmítl, neboť nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.

[12]            O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

[13]            Dne 22. 6. 2026 Nejvyšší správní soud obdržel od stěžovatele soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč.

[14]            Podle § 10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, „byl‑li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek.“ Kasační stížnost stěžovatele byla odmítnuta, zdejší soud proto stěžovateli na základě citovaného ustanovení zákona o soudních poplatcích vrátí zaplacený soudní poplatek v celkové výši 5.000 Kč. Podle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích bude poplatek vrácen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. července 2026

Mgr. Aleš Roztočil

předseda senátu