USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: MARPO s.r.o., IČ 41033078, se sídlem 28. října 66/201, Ostrava, zast. Mgr. Pavlem Bobkem, advokátem se sídlem Pařížská 21, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2024, č. j. 18599/24/5200‑11432‑711778, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 2026, č. j. 22 Af 24/2024 ‑ 59,

takto:

1. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1]               Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj rozhodnutím ze dne 15. 11. 2018, č. j. 3740841/18/3203‑50524‑809835 (dále jen „dodatečný platební výměr“) žalobkyni doměřil daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2013 a stanovil penále z doměřené daně.

[2]               Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím částečně změnil dodatečný platební výměr.

[3]               Krajský soud v Ostravě následně shora uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného.

[4]               Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní brojí proti napadenému rozsudku včasnou kasační stížností.

[5]               Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 25. 6. 2026, č. j. 3 Afs 97/2026 ‑ 11, stěžovatelku mimo jiné vyzval k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení.

[6]               Shora označené usnesení Nejvyššího správního soudu bylo doručeno do datové schránky zástupce stěžovatelky dne 29. 6. 2026. Kasačním soudem stanovená patnáctidenní lhůta k úhradě soudního poplatku tedy počala stěžovatelce běžet dne 30. 6. 2026 a uplynula dne 14. 7. 2026. Stěžovatelka však ve stanovené lhůtě soudní poplatek neuhradila.

[7]               Podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona soud řízení usnesením zastaví, stanoví‑li tak tento nebo zvláštní zákon. Tímto zvláštním zákonem je v nyní posuzované věci zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), který v § 9 odst. 1 stanoví, že nebyl‑li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

[8]               Jelikož stěžovatelka ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. zastavil.

[9]               O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. za použití § 120 téhož zákona. Jelikož bylo řízení zastaveno, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. září 2026

Mgr. Petra Weissová

předsedkyně senátu