USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudců Václava Štencla a Evy Šonkové v právní věci žalobce: Ing. P. H., proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2025, č. j. SO/P/638/2025/Va/21 PŘ‑ODV‑02, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, ze dne 11. 6. 2026, č. j. 60 A 16/2026‑26,

takto:

1. Kasační stížnost se odmítá.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1]                Nejvyšší správní soud obdržel dne 14. 7. 2026 kasační stížnost, kterou žalobce (dále „stěžovatel“) brojí proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Po seznámení s obsahem spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je opožděná.

[2]                Podle § 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení napadeného rozhodnutí. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že se při doručování napadeného usnesení krajského soudu stěžovatele nepodařilo zastihnout, proto byla písemnost podle § 49 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve čtvrtek 18. 6. 2026 uložena a stěžovateli byla zanechána ve schránce výzva k jejímu vyzvednutí, což vyplývá z doručenky ve spisu krajského soudu na č. l. 27. Vzhledem k tomu, že písemnost nebyla vyzvednuta, byla doručena fikcí v pondělí 29. 6. 2026 podle § 49 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 40 odst. 3 s. ř. s. a následně byla vhozena do domovní schránky stěžovatele. V souladu s pravidly pro počítání lhůt podle § 40 odst. 1 a 2 s. ř. s. bylo posledním dnem dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti pondělí 13. 7. 2026. Kasační stížnost však stěžovatel odeslal datovou zprávou v úterý 14. 7. 2026, jak vyplývá ze záznamu na č. l. 11 spisu Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud přitom stěžovateli přípisem ze dne 3. 8. 2026 sdělil, že tímto způsobem předběžně vyhodnotil včasnost kasační stížnosti, a umožnil mu se k tomuto předběžnému hodnocení vyjádřit ve lhůtě pěti dnů. Stěžovatel však ve stanovené lhůtě k sp. zn. 2 As 138/2026 žádné vyjádření nezaslal (nenabídl tak ani například jinou verzi výše popsaných rozhodných skutečností).

[3]                S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud postupoval podle § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 s. ř. s. a kasační stížnost jako opožděnou odmítl (výrok I. tohoto usnesení).

[4]                O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud na základě § 60 odst. 3 věty prvé ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla‑li kasační stížnost odmítnuta (výrok II. tohoto usnesení).

[5]                O žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť s ohledem na zjevnou opožděnost kasační stížnosti pro to nebyl dán důvod.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. srpna 2026

                               Karel Šimka

předseda senátu